Skip to main content

Full text of "Lumír"

See other formats 


UNIVERSITY  OF  TORONTO 
LIBRARY 


WILLIAM  H.  DONNER 
COLLECTION 

ptirchased  front 
a  gift  hy 

THE  DONNER  CANADIAN 
FOUNDATION 


LUMÍR 

MĚSÍČNÍ  REVUE 

PRO 

LITERATURU,  UMĚNÍ  A  SPOLEČNOST 

ORGÁN  LITERÁRNÍHO  ODBORU  UMĚLECKÉ  BESEDY 

ROČNÍK  XLII. 

REDAKTOŘI 

VIKTOR  DYK  A  Dr.  HANUŠ  JELÍNEK. 


v  PRAZE 1914 

NÁKLADEM    J.    OTTY 


VEŠKERA  PRÁVA  VYHRAZENA 


A 


( 


DEC     6  1968 


Tiskem  „UNIE"  v  Praze 


/-  ; 


OBSAH, 


BÁSNÉ.  strana 

Dyk  Viktor:  Přeložil  básně  Victora  Huga 506 

Fischer  Otokar:  Na  výšinách 22 

—  Věčné  mládí 310 

—  S  paluby 311 

—  Sen 311 

Floryan  Ladislav:  Vzpomínka 458 

Foustka  Jiří:  Přeložil  Whitmanovu  báseň:  Modlitba  Kolumbova     .441 

Haasz  Jaroslav:  Benátský  motiv 221 

Holý  Jo8  ef:  Slovensko 203 

Hugo  Victor:  Z  knihy  „Pokuty": 

—  V  chvíli  návratu  do  Francie 506 

—  Mrtvým  z  4.  prosince 509 

—  Píseň 510 

—  Dí  — 510 

Jelínek  Hanuš:  Přeložil  Liliencronovu  báseň:  Pozdě 458 

Křička  Petr:  Šípek    .    .   . 156 

—  Časný  podzim 260 

—  Soudruh    ... .    .  337 

v.  Lilicncron  Detlew:  Vzpomínka 415 

—  Pozdě .458 

Mahen  Jiří:  Bohémská  krčma 57 

Mendlík  Ladislav:  Přeložil  Liliencronovu  báseň:  Vzpomínka     .   .415 

M  til  d  ner  J  osef :  Noc 179 

Opolský  Jan:  Romance 14 

—  Vzpoura  loutek ....       15 

—  Hřbitov 394 

—  Asyl 394 

—  Noc  na  rybníku 395 

Rybář  František:  Sen  dobyvatele 220 

—  Perpetuum 220 

Sova  Antonín:  Odjezd  vojáků 97 

—  Pozvání 99 

—  Bursa      407 

—  Tajemství  mé  bytosti 409 

III 


Strana 

Ta  u  fe  r  F  raut  išck:  Formani  Z  hor 69 

—  Drtiči  skal 193 

—  Zhudebněný  život 342 

Theer  Otakar:  Setkání 49 

—  V  neděli  v  restauraci 241 

—  Dům'pol7p 242 

Vlády  k  a  L.  P.:  Odpovědi 106 

—  Laskavá  ruka 107 

—  Píseň  o  zázraku 271 

—  Pozdrav     369 

—  Hrozny 369 

Whítman  Walt:  Modlitba  Kolumbova 441 

zWojkowicz  Jan:  Nad  jednou  zlou,  ale  krásnou  a  smutnou  květinou  145 

—  Modrý  a  žlutý  panoš  z  Jakobsena 146 

—  Tragika  sobce 146 

—  Podvečer  v  jeseni      146 

—  Dva  zpěvy 289 

—  Persefone • 291 

KRÁSNÁ  PROSA. 

čapek  Karel:  Utkvění  času 15 

Čapek  Josef:   Lélio 311 

Hašková  Zdenka:   Přes  mrtvoly 173,  216 

Hradecká  Marie:  Na  opuštěné  stanici 204 

Kamínek  Karel:  Maria  Campi 100 

KholFrant.:  Spravedlnost 1 

—  Spona • 111,  147,  194,  243 

—  Zrcadlo  v  baru: 395,  449 

Mahen  Jiří:  Černé  šaty 356 

Ma  j  e  r  o  vá  M  ar  ic:  Kořeny 433 

Malířova  Helena:  Střiga  a  Vilkolak 22 

Ro  walski  J  e  a  n:  Aloha  Oe 50 

—  Isola  Lunga 385 

Sovo  vá  Lucie:  Mudinová  švadlenka  .    . 496 

Šarlih  Karel:  Šibalství  Martina  Rieda 321,  344 

We  in  er  R  ich  a  r  d:  Loučení  s  včerejškem •     272,293 

ČLÁNKY  A  STUDIIÍ. 

Beaudouin  Nicolas:  Moderní  život  a  psychologie  nových  básníků  338 
Chalupt  René:  Mladá  hudební  škola  francouzská  459,  485 

Dyk  Viktor:  Básník  a  politika  29,  83,  121,  221,  264,  305.  362,  416,  467,  510 
Fischer    Otokar:    O  účasti  umělecké   tvořivosti   v  literárně'histo- 
rickém  bádání ^i    .  255 

IV 


Strana 

Hýsek  Miloslav:  F.  V.  Krejčího  Monografie  o  Vrchlickém 60 

Jelínek   Frant.:    Přeložil  článek  R.  Chalupta:  Mladá  hudební  ákola 

francouzská 459,  485 

Je  li  ne  k  Ha  nuš:  Z  původní  tvorby  románové 280 

—  Jules  Renard 348 

—  Dykovo  Zmoudření  Dona  Quijota 425 

—  Přel.  články  N.  Beaudouina  a  L.  Thomase 238  a  410 

Kamper  Jaroslav:   Fedrfechtýři 72 

Medek  Rudolf:   Antonín  Sova 327,  370,  405 

Novák  Jan  Bedřich:  Lipsko 124,  165 

Sezima  Karel:  Z  nové  české  belletrie 17,  261,  443 

—  Kniha  essayí  belletrie 66 

—  Z  původní  tvorby  románové 108,  158 

—  Bryknar 313 

—  Jos.  K.  Šlejhar 481 

Thomas  Louis:  Jules  de  Gaultier 410 


FEUILLETON. 

Dyk  Viktor:  Dva  překlady  z  češtiny 87 

—  Dvě  jubilea  (A.  Sova,  J.  S.  Machar) 179 

—  Němci  v  Čechách  a  české  umění 331 

—  Vrabci,  strnadi  a  kosi 377 

—  Několik  slov  kommentáře 527 

Pátá  Josef:  Bulharská  literatura  v  době  války 279 

Uhlíř  A.,  dr. :  Sociální  ídealismus  .    .    .    .  • 38 

z  Wojkowicz  Jan:  Několik  slov  k  Almanachu  na  rok  1914   ....  133 

—  Slovanskému  básníku  krásných  elegií 39 


LITERATURA. 

Dyk  Viktor:  Almanach  na  rok  1914 40 

—  Jakub  Arbes 282 

F  o  1  p  r  e  c  h  t  Jos.,  dr. :  Taras  Ševčenko     .    .  • • 239 

Haškovec  P.  M. :  Karel  Toman,  Sluneční  hodiny 234 

Jelínek  Hanuš:  Giacomo  Casanova  :  Correspondance  avec  J.  V.  Opiz. 

Vydali  F.  Khol  a  Otto  Piek 137 

—  M.  A.  Leblond:  La  France  devant  1'Europ  e 138 

—  K.  Sezima :  V  soumraku  stdcí 230 

—  Frédéric  Mistral 284 

—  Divadelní  slovník    ...     • 334 

—  Alexandre  Mercereau 192 

—  V.  Dyk:  Zmoudření  Dona  Quijota 425 

Pátá  Josef:  Divadlo  a  dramatická  literatura  u  lužických  Srbů     .   .    .428 


Strana 

Sezima  Karel:  Marie  Majerová :  Čarovný  svět 136 

—  Alois  Jirásek :  Obrázky  a  studie 233 

—  Z  literatury  překladové:  J.  London,  Bílý  tesák.  Colette  Villy,  Sedm 
rozhovorů  zvířat 235 

—  Haškovec :  Moliěrův  Dandin 478 

—  V.  Hladík:  Artuš.  K.  EngelmiiHcr :  Dobrodružství 17 

—  P.  M.  Haškovec:  Stati  literární  .   .    • 66 

—  F.  V.  Krejčí:  Červenec 108 

—  F.  Šrámek:  Křižovatky.  F.  X.  Svoboda:  Rozkvět,  Okouzleni     ....  165 

—  Ivan  Olbracht:  O  zlých  samotářích.  K.  Chvoj:  Zpověď  tuláka  Pyšvejce  263 

—  K.  M.  Čapek:  Třetí  patero,  Z  města  i  obvodu    .   .    .    .  • 443 

DIVADLO. 

Jelínek  Hanuš:  E.  Hardt:  Blázen  Tantris.  Shakespeare:  Zkrocení 
zlé  ženy.  Moliěre  :  Jiří  Daudin.  F.  Salten :  Silnější  pouto.  -  Ke  krisi 
Městského  divadla  Král.  Vinohradů \,  ■   •    ' *^ 

—  H.  Nathansen:  Maminka  má  pravdu.  Josip  Kosor:  Zena.  J.  K.  Tyl: 
Paličova  dcera.  A.  Rivoire  a  Yves  Mirande:  Pro  šfastný  život  ....    89 

—  E.  Bozděch:  Baron  Goertz.  G.  B.  Shaw:  Pygmalion.  A.  Gide:  Král 
Kandaules.  J.  Magnussen:  Jeho  jediná  žena 138 

—  Ke  kultuře  mluveného  slova:  Recitační  večery  slč.  M.  Nechlcbové  140.  2b6 

—  A.  Dvořák:  Král  Václav  IV.  Shaw:  Pygmalion.  Wilde :  Bezvýznamná 
žena.  K.  Sternheim:  Měšťan  Schippel.  E.  Nagy:  Pan  ministerský  pre' 
sident.  S.  Lopez:  Třetí  manžel.  P.  Claudel:  Zvěstování.  Brieux:  Uta' 
jované  zlo 183 

—  A.  N.  Tolstoj:  Lenoch.  H.  Muller:  Středa.  Zeyer:  Radúz  a  Mahulena. 
Shakespeare:  Král  Lear.  E.  Rostand:  Blouznivci.  —  Paní  Wanda  SíC' 
maczkova  v  Noře 284 

—  Flers,  Caillavet  a  Rey:  Rozkošná  příhoda,  Mme  Hanako.  Wedekind: 
Lulu.  Shakespeare:  Veselé  ženy  Windsorské.  A.  N.  Ostrovskij:  Bez 
věna 334 

—  Sofokles:  Oidip  král.  F.  Molnár:  Liliom.  —  Gentští  herci  a  Kvapilova 
Oblaka 380 

—  V.  Dyk:  Zmoudření  Dona  Quijota 425 

—  Paní  O.  V.  Gzovská,  —  Beaumarchais:  Figarova  svatba.  Goldoni:  Mi' 
randolina 430 

—  L.  Novák:  V  ohni.  —  Národní  divadlo  a  čeští  autoři.  —  Shakespearův 
Večer  Tříkrálový  v  Šárce.  Jiráskova  Vojnarka  v  Krči    ........  479 

HUDBA. 

čapek  Bedřich:  Pěvecká  sdružení,—  Emma  Destinnová,  -  Šárka.    44 

—  Berlioz:  Romeo  a  Julie.  —  Rud.  Zamrzla:  Svatební  noc 91 

—  V.  Novák:  Svatební  košile 143 

—  Wagnerův  Parsifal 186 

VI 


Strana 

Čapek   Bedřich:    Mozarteum.  Nedělní  koncerty  České  filharmonie, 
16.  koncert  Orchestrálního  Sdružení 237 

—  O.  Ostrčil:  Suita  C-moll • 286 

—  Berlioz:  Fantastická  symfonie.  —  Lélio 381 

—  Charpentierův  Julien • 431 

—  Piskáček:  Ughlu 480 

Jelínek  Frant.:  Mme  Raymonde  Delaunois 90 

UMĚNÍ  VÝTVARNÉ. 

čapek  Josef:  Výstava  evropské  grafiky 46 

—  Výstava  obrazů  Jana  Kupeckého  a  V.  V.  Rainera 48 

—  Výstava  starých  mistrů  grafiky 93 

—  První  berlínský  podzimní  saíon 94 

—  Výstava  architektury  a  dekorativního  umění 95 

—  Výstava  futuristů 140 

—  Posmrtná  výstava  V.  Jansy  142 

Čapek  Karel:  Soutěž  na  Žižkův  pomník 188 

—  Výstava  skupiny  výtvarných  umělců 189 

—  45.  výstava  S.  V.  U.  Mánes.  Moderní  umění 191 

—  Výstava  J.  Obrovského 288 

—  Členská  výstava  S.  V.  U.  Mánes 383 

—  74.  Výroční  výstava  Krasoumné  Jednoty 384 

ZPRÁVY. 

z  Umělecké  Besedy 144,  192 

OBRAZOVÉ  PŘÍLOHY. 

Berková  Louisa:  Portrét  F.  B.  Mikovce  z  r.  1848.  Olej. 
Ženíšek  František:  Portrét  Jar.  Vrchlického  z  r.  1877.  Kresba. 

—  Portrét  Julia  Zeyera  z  r.  1883.  Kresba. 
Petr  Maixner:  Portrét  V.  Hálka. 


vn 


LUMÍR 


R.  XLII.  1^  KJ   ±VX  X  XV  ČÍSLO  I. 

FR.  KHOL: 

SPRAVEDLNOST. 

Já,  Francesco  Burri,  kdysi  malíř  J.  M.  Cosima  IL,  velkoknížetc 
florenckého,  nyní  sluha  a  písař  slovutného  messera  Galilea 
Galileic,  bývalého  profesora  university  padovské,  nyní  mathema^ 
tiká  velkoknížetství  florenckého,  píši  tyto  řádky  na  věčnou  pamět 
osudů,  které  mne  stihly.  Píši  je  též  pro  útěchu  všem,  kdož  trpí 
nebo  trpěli  útisky  a  nenávistí  zlých  lidí  a  k  slávě  Boha  spravedlivého, 
jenž  vždy  na  konec  dává  vítěziti  dobré  věci. 

Avšak  ne  ke  chvále  toho  Boha,  kterého  jsem  malovával  za  dob 
mladosti  své,  sedícího  na  mraku  s  korunou  na  hlavě  a  s  žezlem 
nebo  hromem  v  ruce,  bud  dobrotivě  odměňujícího  poslušné  věřící, 
anebo  mstivě  trestajícího  nevěřící  a  neplnící  předpisů  církve,  nýbrž 
toho  Pána,  kterého  mně  dal  poznat  veleučený  messer  Galileo  Ga-- 
lilei,  odsouzenec  svaté  církve  římské  a  zajatec  její  ve  svém  domě 
v  Arcetri,  kde  jsem  prožil  mnoho  krásných  chvil  a  kde  se  mně 
otevřel  život  nového  poznání. 

Řekl  jsem,  že  chci  vypsati  osudy  svého  života,  ale  bylo  by  toho 
příliš  mnoho  a  mohl  bych  popsati  několik  knih,  kdybych  chtěl 
vypsati  vše,  co  v  životě  mém  se  sběhlo,  ač  nemám  ještě  ani  čtyři^ 
ceti  let.  Proto  přidržím  se  tu  jen  události,  kterou  chci  vylíčiti,  a 
jen  letmo  naznačím  tolik  ze  svého  života,  kolik  je  třeba  k  pocho' 
pění  a  vývoji  věcí. 

Pocházím  z  dosti  zámožné  rodiny.  Můj  otec,  zlatník  a  pasíř, 
měl  obchod  v  městě  Florencii  na  kamenném  mostě,  spojujícím 
oba  břehy  Arna,  a  byl  pro  dovednost  svoji,  jakož  i  pro  přímé  a 
poctivé  chování  všeobecně  oblíben.  Též  mne,  jediného  svého  syna, 
určil  zprvu  pro  umění  zlatnické,  ale  vida,  že  všechna  snaha  má 
se  nese  k  malování,  dal  mne  učiti  malbě.  A  tak  jsem  téměř  od 
nejútlejšího  věku  žil  se  štětcem  v  ruce,  a  jelikož  jsem  měl  nadání, 
činil  jsem  v  malbě  značné  pokroky. 

Avšak  když  mně  bylo  čtrnáct  let,  vypukl  v  městě  mor,  jenž 
zahubil  mnoho  lidí  a  vzal  nám  též  otce.  To  byla  těžká  rána  pro 
naši  rodinu.  Neboť  matka  naše  byla  chorobná  a  slabá  a  obě  sestry 

Lumír  XLII.  1.  I 


byly  mladší  mne,  tak  že  tu  nebylo  nikoho,  kdo  by  mohl  dále 
vésti  obchod  na  mostě.  I  prodala  jej  matka  jistému  přistěhovalému 
Janovanu  a  odešla  v  ústraní  na  svůj  rodný  statek  za  Florencií.  íá 
pak  vstoupil  k  mistrovi  do  práce. 

Život  můj  byl  od  té  doby  životem  neustálé  práce  a  zápasů. 
Mnoho  pláten,  tabulí  a  zdí  jsem  pomaloval,  mnoho  set  zlatých 
skudů  jsem  vydělal  a  než  jsem  došel  svého  třiatřicátého  věku, 
vyvdal  jsem  obě  sestry,  zaopatřil  jsem  matku,  a  ještě  jsena  si  cosi 
zachoval.  Avšak  proto  přece  jsem  se  nevyhýbal  životu.  Zil  jsem 
vesele;  každou  radost  hleděl  jsem  uchvátit,  šla4i  kolem  mne,  a 
nalézal  jsem  ji  ve  víně,  v  ženách  i  ve  hře.  Bral  jsem  život  a  lidi 
takovými,  jakými  byli  a  ničeho  jsem  od  nich  nechtěl.  Jen  jednoho 
jsem  od  nich  požadoval:  pravdivosti  a  poctivosti.  V  tom  jsem  byl 
neúprosný  a  mnohou  ránu  mečem  i  nožem  jsem  rozdal  v  tomto 
zápasu  za  pravdu,  ovšem  vždy  čelo  proti  čelu  a  muž  proti   muži. 

Takovým  jsem  byl  ostatně  též  ve  svém  malířství.  Nemohu 
posouditi,  zda  jsem  byl  dobrým  nebo  špatným  malířem,  toho 
člověk  o  sobě  nemůže  nikdy  říci,  ale  byl  jsem  malířem  pilným 
a  poctivým.  Svědomitě  snažil  jsem  se  viděti  věci  takovými,  jakými 
skutečně  byly,  a  takovými  jsem  je  pak  podával.  A  poněvadž  jsem 
byl  pracovitý  a  neúnavný,  dařila  se  mně  práce  moje  a  já  nabyl 
velké  zručnosti  v  malbě,  tak  že  jsem  býval  povoláván  i  do  jiných 
měst  a  svatý  otec  Urban  VIII.  svěřil  mně  některé  malby  v  Římě. 
Proto  jsem  byl  též  v  oblibě  u  občanů  florenckých  a  jich  velko" 
knížete,  jenž  mně  ustanovil  stálý  plat  čtyř  set  skudů  ročně. 

Tak  tomu  bylo  až  do  mého  třiatřicátého  roku.  Avšak  když 
jsem  se  dožil  věku  Kristova,  přišel  do  našeho  města  jistý  Pietro 
Bertagnoli  z  Mantovy,  špatný  malíř  a  ještě  horší  člověk,  a  ten 
způsobil  převrat  v  celém  městě  a  mém  životě.  Byl  to  podivný 
člověk,  tento  Pietro,  vlastně  genius,  jsou'li  také  geniové  zla. 
S  podivuhodným  důmyslem  dovedl  hned  po  svém  příchodu  do 
města  vlichotiti  se  do  přízně  občanů  a  knížete  a  získávati  jich  pro 
sebe.  A  v  tom  nebyla  mu  žádná  zbraň  dosti  špatná:  Byl  úlisný, 
pomlouvačný,  hrozivý  a  nenávistný.  Toho  získal  lichotě  jeho  sla^ 
hostem,  které  velmi  dovedně  ihned  vycítil,  jiného  si  naklonil  les^ 
kem  zlatých  skudů,  které  mu  dal  tušiti,  slabé  zastrašoval,  silné 
obelstil  a  tak  nebylo  brzy  v  celé  Florencii  občana,  který  by  ho  byl 
nemiloval,  jej  nepotřeboval  a  nebo  se  ho  nebál,  právě  tak  jako 
malíře,  který  by  se  s  ním  mohl  měřit,  neboť  všichni  byli  pospi" 
něni  pomluvou  jeho.  Výsledek  toho  všeho   byl,  že   strhl  na   sebe 


všechny  práce  v  městě  a  kdežto  v  jeho  dílnách  bylo  hlučno  a  živo, 
zavládla  u  ostatních  malířů  florenckých  bída  a  smutný  klid. 

Pietro  přivedl  s  sebou  do  našeho  města  řadu  mladistvých  ma^ 
lírů  učedníků,  kterým  dával  malovati  obrazy,  jež  pak  za  svoje 
vydával.  Sám  na  nich  skoro  ničeho  nepracoval.  Jen  někdy  připojil 
několik  čar  štětcem,  a  byl^li  přece  nucen  namalovati  postavu  ně^ 
kterého  světce,  byl  svatý  ten  obyčejně  nápadně  podobný  postavě 
z  obrazu  jiného  mistra.  Ba  Pietro  byl  tak  drzý,  že  kradl  i  z  obrazů 
visících  v  kostelích  florenckých.  Leč  nikdo  se  proti  tomu  neozval ; 
a  promluviMi  přec  některý  z  malířů,  zapadl  hlas  jeho  jako  kámen, 
vržený  do  vody. 

Jelikož  však  Pietro  špatně  platil  svým  pomocníkům  a  ještě 
hůře  s  nimi  jednal,  stávalo  se,  že  od  něho  odpadali  a  on  musel 
místo  nich  shánět  jiné. 

Tak  přišel  též  jednou  ke  mně  s  podobným  vyzváním,  ale  já 
odmítl  jej  příkře  a  vyčetl  jsem  mu  veřejně  nectné  a  nepoctivé 
jeho  jednání. 

„Nestydíš  se,"  řekl  jsem,  „kde  jsi  nabral  drzosti  jíti  ke  mně? 
Což  není  dost  na  tom,  že  využíváš  tolika  mladých  lidí,  je  kazíš 
a  učíš  špatnostem,  protože  sám  nic  pořádného  namalovat  neumíš ; 
ještě  i  mne  chceš  zavléci  do  bahna  svých  špatností?" 

Avšak  se  zlou  jsem  se  potázal.  Soptě  hněvem  odešel  Pietro, 
přísahaje  mně  pomstu.  Až  dosud  jsem  byl  jen  jeho  soupeřem,  nyní 
jsem  se  stal  též  jeho  nepřítelem.  A  brzy  ucítil  jsem  následky  zloby 
jeho.  Vclkokníže  odvrátil  se  ode  mne,  odňal  mně  roční  můj  plat 
a  nepředpouštěl  mne  ani  před  sebe,  když  jsem  jej  žádal  o  slyšení. 
Také  ostatní  občané  odvraceli  se  ode  mne.  Ti,  kteří  mne  dříve 
milovali,  stranili  se  mne,  a  zastavil^i  jsem  je  přec  a  tázal  se  po 
příčině  jich  chování,  mluvili  vyhýbavě.  )zi\  někteří  pověděli  mi 
několika  slovy  zprávy,  které  o  mně  slyšeli,  a  s  hrůzou  poznal 
jsem,  že  mne  démon  Pietro  zapředl  do  celé  sítě  pomluv  a  na' 
rčení,  z  níž  marně  jsem  se  snažil  vyprostiti.  Jako  morem  stížený 
vlekl  jsem  se  Florencií  a  již  zamýšlel  jsem  opustiti  město,  abych 
jinde  počal  nový,  byť  i  chudý  život,  když  se  stala  nepředvídaná 
událost. 

Tou  dobou  mluvilo  se  všeobecně  po  celém  městě  o  nově  zřizo" 
váném  chrámu  při  Badii,  opatství  benediktinském.  Chrám, 
jenž  spolu  s  klášterem  skoro  celý  byl  padl  za  obět  požáru,  stál 
opět  již  zúplna  vybudován  smělou  rukou  architekta  Segalonia. 
Běželo  nyní  o  malířskou  výzdobu  jeho.  Pravda,  stavitel  sám  opatřil 
hlavní  led  chrámovou  překrásným  kassetovým  stropem  a  ze  sta^- 


rých  obrazů  zbyl  v  postranní  kapli  obraz  Filippina  Lippiho  „Zje^ 
vení  sv.  Bernharda"  a  mramorový  reliéf  od  Mina  da  Fiesole 
„Madona  se  svatými''.  Avšak  prostorný  choř  za  hlavním  oltářem 
a  velká  postranní  kaple  zely  prázdnotou  svých  klenutých  stropů 
a  volaly  po  malířské  výzdobě. 

Netroufal  jsem  si  ani  hlásiti  se  o  práci  tu,  avšak  dobří  otcové 
benediktini  z  Badie,  pro  něž  jsem  byl  dříve  již  pracovával,  vzká^ 
žali  pro  mne  sami  a  počali  se  mnou  vyjednávati. 

Když  se  o  tom  dověděl  Pietro,  běžel  ihned  do  kláštera  a  snažil 
se  práci  získati  pro  sebe.  Použil  svých  obvyklých  prostředků,  vy^ 
kládal  o  mé  bezbožnosti  a  hříšnosti,  avšak  otcové  z  Badie  pokrčili 
jen  rameny  a  nedali  se  přemluviti.  Tu  vložil  se  do  toho  i  vclko^ 
kníže,  chtěje  jich  získati  ve  prospěch  Pictrův;  avšak  mniši  prohlá" 
šili  krátce,  že  za  své  dobré  peníze  si  budou  sami  volit. 

Tenkráte  se  Cosimo  II.  rozzlobil  velice,  „Do  věže  vás  vsadím," 
zvolal.  Ale  hned  se  umírnil.  Otcové  z  Badie  byli  příliš  oblíbeai 
u  občanů  a  nebylo  radno  drážditi  zbytečně  lid.  Proto  obrátil.  Na 
jeho  žádost  přistoupil  konečně  převor  na  smírný  návrh.  Měl  býti 
pořádán  jakýsi  zápas  mezi  mnou  a  Pietrem.  Každému  z  nás  při" 
padlo  v  něm  namalovati  jeden  obraz ;  čí  práce  pak  by  byla  uznána 
za  lepší,  ten  měl  provésti  celou  výzdobu  kostela. 

Ještě  jednou  měl  jsem  se  tedy  sejít  s  Pietrem.  Pod  klenbou 
choru  za  hlavním  oltářem  postaveno  prostorné  lešení,  přepažené 
plátěnou  stěnou.  Jedna  strana  vyhrazena  mně,  druhá  jemu.  K  po" 
užití  nám  dána  bílá  stěna  klenutí.  Malovalo  se  al  fresco. 

Látka,  kterou  jsem  měl  zobraziti,  bylo  umučení  svatého  Sebe" 
stiána.  Rozvrhl  jsem  si  ji  brzy  a  dal  jsem  se  do  díla.  Obraz  měl 
takto  vypadati:  uprostřed  k  stromu  připoután  je  nahý  mučedník 
a  kolem  něho  v  kruhu  stojí  jeho  nepřátelé  a  střílejí  naň  z  luků 
jako  do  terče.  Mnoho  střel  trčí  již  zabodnuto  v  mladém,  krvácejí" 
cím  těle  svatého,  v  němž  —  a  to  bylo  moje  tajemství  —  jsem 
zobraziti  chtěl  sebe,  kdežto  v  lučištnících,  nepřátelích  svatého,  jsem 
mínil  zpodobniti  Pietra  a  jeho  pomocníky. 

Na  práci  měli  jsme  vyměřeno  dva  měsíce,  dobu  celkem  slušnou. 
Jelikož  to  však  byly  měsíce  zimní  —  prosinec  a  leden  —  a  dny 
byly  krátké,  dlel  jsem  celý  den  na  lešení.  Přicházel  jsem  za  ranního 
šera  a  odcházel  jsem  teprve  za  tmy.  Vedle,  za  plátěnou  stěnou, 
slyšel  jsem  hlasy  Pietra  a  jeho  pomocníků,  avšak  ani  jednou  ne" 
napadlo  mne,  abych  použil  jeho  nepřítomnosti  a  prohlédl  si  práci 
jeho. 


Leč  přílišná  námaha  a  též  zimy,  které  toho  roku  nastaly  a 
zvlášť  v  kostele  citelnými  byly,  nezůstaly  bez  následků  na  moje 
zdraví.  Nachladil  jsem  se  a  silný  kašel  s  horečkami  se  dostavil, 
že  jen  s  největší  námahou  dokončoval  jsem  svoji  práci. 

Konečně  však  přece  jsem  byl  hotov  a  naposled  šel  jsem  do 
chrámu,  abych  posledním  pohledem  změřil  svoje  dílo,  neboť  zítra 
měla  se  dostaviti  porota.  Avšak  když  jsem  přišel  do  kostela  —  a 
přišel  jsem  toho  rána  s  jakýmsi  opožděním  —  spatřil  jsem  na 
lešení  před  svým  obrazem  Pietrova  sluhu  Mattea.  Matteo,  starý 
muž  s  plavým,  stříbrem  prokvetlým  vousem,  býval  dříve  v  mých 
službách,  avšak  přeplacen  Pietrem  přešel  k  němu  a  stal  se  mým 
úhlavním  škůdceni  a  nepřítelem.  On  to  byl,  jenž  s  houževnatostí 
starého  modláře  obcházel  všechny  občany,  zastavoval  je  na  ulici 
a  sděloval  s  nimi  klepy  a  pomluvy  o  mé  osobě,  které  nový  pán 
jeho  o  mně  vymýšlel. 

Tušil  jsem  ihned  něco  zlého,  jakmile  jsem  ho  spatřil  před 
svým  obrazem,  n  spěchal  jsem  proto  co  nejrychleji  na  lešení,  abych 
ho  tam  ještě  zastihl.  Leč  Maiíeo  nevyčkal  mého  příchodu  a  rychle 
sběhl  druhou  stranou  a  zmizel  ve  dveřích  chrámových-  Já  pak, 
vstoupiv  nahoru,  poznal  jsem  jedním  pohledem,  co  tam  pohledá^ 
val :  Celý  obraz  byl  zmcen !  Vše,  postava  světce,  nepřátel,  florencká 
krajina  v  pozadí,  kterou  jsem  pečlivé  a  pln  lásky  vymaloval,  vše 
bylo  pomazáno  výkaly  a  vydávalo  hnusný  zápach. 

Zůstal  jsem  ohromen  státi.  Tak  daleko  až  šla  zločinnost  jejich! 
To,  co  se  mně  zdálo  nemožným,  stalo  se  skutkem.  A  pln  bolesti 
padl  jsem  na  prkennou  podlahu  lešení  a  plakal  jsem  zoufale.  Vedle 
slyšel  jsem  kroky  svých  nepřátel.  Výsměšný  smích  ozýval  se  občas, 
krutá  slova  jej  provázela  a  pak  zas  nastalo  ticho.  Hněv  probudil 
se  v  mém  srdci.  Chtěl  jsem  se  zvednouti,  proraziti  plátěnou  stěnu, 
která  nás  dělila,  a  vrhnouti  se  na  své  nepřátele,  avšak  měl  jsem 
u  sebe  jen  tupý  nožík,  kdežto  jich  bylo  více  a  byli  jistě  dobře 
ozbrojeni.  Pak  snažil  jsem  se  očistiti  obraz,  avšak  i  to  bylo  marné. 
Vlhká  malta  vssála  do  sebe  vrstvu  kalu  a  když  jsem  se  ji  pokou" 
šel  seškrábati,  šla  i  barva  s  sebou.  A  tak,  vida  marnost  svého  po^ 
čínání,  nechal  jsem  i  toho.  Abych  nebyl  nikým  rušen,  vytáhl  jsem 
žebříky  na  lešení  a  ulehl  jsem  na  podlahu,  chtěje  tu  přečkati  tento 
zoufale  nešťastný  den,  abych  se  za  večera  mohl  nepozorovaně  vy 
tratiti  z  chrámu.  Únava  mne  vzmáhala,  horečka  mnou  lomcovala 
a  já,  zlomen  všemi  dojmy  nešťastného  jitra,  konečně  jsem  usnul. 

Když  jsem  se  probudil  zimou  a  všecek  se  chvěje,  byla  \iz  úplná 
tma.  Jedním   oknem   vpadalo   měsíční  světlo   a   osvětlovalo  slabě 


chrám.  Tápaje  kolem  sebe  nahmatal  jsem  oba  žebříky  a  rázem 
připomenul  jsem  si  celou  zoufalou  situaci  svoji.  Chvíli  uvažoval 
jsem,  nemámili  se  vrhnouti  s  lešení,  ale  bylo  mně  uznati,  že  výška 
nestačí,  abych  se  zabil.  I  spustil  jsem  žebřík  a  sestoupil  na  zem. 
Avšak  když  jsem  přišel  ku  bráně  chrámové,  nalezl  jsem  ji  zavře^ 
nou.  Též  druhé,  menší  dveře,  vedoucí  ke  klášteru,  byly  uzavřeny 
a  marně  jsem  na  ně  tloukl.  Všichni  otcové  spali  v  druhém  křídle 
budovy  a  žádný  z  nich  mne  neslyšel.  Byl  jsem  tedy  v  chrámě 
uzavřen. 

Poznání  to  působilo  na  mne  drtivě.  Ne,  že  bych  se  v  temném 
kostele  bál.  Byl  jsem  prost  pověr  a  bojácnosti.  Ale  bylo  mně 
chladno,  zimnice  mnou  lomcovala,  a  já  toužil  ven  z  tohoto  okolí, 
kde  jsem  prožil  tolik  utrpení.  Leč  marné  bylo  moje  počínání. 
Okna  byla  příliš  vysoká  a  nedala  se  nadto  otevříti,  a  vrata  byla 
příliš  pevná,  než  abych  je  mohl  vypáčiti.  Tak,  v  resignaci  své,  při^ 
stoupil  jsem  k  obrazu  Lippiho,  na  nějž  dopadalo  právě  plné  mě' 
síční  světlo. 

Nevím,  co  mne  vedlo  tenkráte  k  íomuto  obrazu.  Nebyla  to 
nábožnost,  neboť  jsem  neměl  nikdy  nábožných  pocitů  před  obrazy 
svatých ;  vždyť  jsem  jich  sám  mnoho  namaloval.  Avšak  vždy  jsem 
se  zastavoval  se  zvláštní  malířskou  úctou  před  tímto  obrazem  sta^ 
rého  mistra,  který  byl  nejlepším  jeho  dílem  a  který  jsem  opravdu 
velice  miloval. 

Znal  jsem  jej  z  paměti,  a  ještě  nyní  stačí  mně  jen  zavříti  oči, 
abych  viděl  obraz  před  sebou.  Představuje  asi  toto:  V  pozadí  před 
průčelím  kláštera,  položeného  na  návrší  v  půvabné  krajině,  jsou 
čtyři  mniši  cisterciáci  v  bílých  řízách.  Oni  a  ještě  nějací  lidé  ob" 
čanského  vzezření,  stojící  opodál,  ukazují  na  nebe,  na  němž  se 
rozlila  zlatá  záře.  Nevědí,  co  znamená  záře  ta,  a  jsou  plni  údivu, 
neboť  nevidí  toho,  co  se  děje  v  popředí  obrazu. 

Tam.  skryt  před  zraky  svých  bratří  velkou  hranicí  dříví,  sedí 
svatý  Bernhard  a  píše  nějaký  traktát  do  velkého  foliantu.  Jiné  fo^ 
lianty  jsou  rozloženy  po  hranici  a  světec,  jenž  příHš  rychle  psal, 
snad  též  unaven  šerem,  které  ve  stínu  vládlo,  zvedá  zrak  od  žlu- 
tého pergamentu,  aby  si  chvíli  odpočal. 

Leč  co  vidí?  Před  ním  stojí  Madona,  obklopená  čtyřmi  an- 
děly. Jsou  to  skuteční  andělé  ?  Řekl  bys,  že  jsou  to  malé  děti  — 
jen  úzké  světelné  kruhy  nad  jich  hlavami  nasvědčují  nebeskému 
jich  původu.  Dva  z  nich  stojí  vedle  svaté  Panny,  dva  stojí  vzadu 
a  udiveně  pokukují  pod  rameny  Panny  na  světec  před  sebou. 


Svétcc  a  Panna  mají  výrazy  prosté.  „Ach,"  zdá  se  mluviti  svatý 
Bernhard,  „jak  jsi  laskavá,  že  jsi  přišla." 

Ona  pak,  s  tváří  láskyplnou,  klade  pravou  ruku  na  foliant  na 
stolku  ležící,  levou  pak  přidržuje  si  modré  roucho  na  prsou  a  zdá 
se  říkati:  „Musela  jsem  tě  přece  přijít  potěšit." 

Takový  byl  ten  obraz.  Denně  jsem  před  ním  stával  a  častokrát 
zapomínal  jsem  při  tom  na  hořkosti  života  i  na  trpkosti,  jež  mně 
připravovaly  pochybnosti  v  práci.  Byl  to  nejlepší  obraz  mistrův  a 
jeho  největší  cena  spočívala  v  bezprostřední  prostotě  jeho  působí-' 
vosti. 

I  ted  přistupoval  jsem  k  obrazu  s  nadějí  na  úlevu.  A  hle,  obraz 
působil  zázračně.  Snad  to  bylo  měsíčním  světlem,  snad  rozčilením 
a  horečkou,  čím  déle  jsem  před  ním  stál,  tím  klidnějším  jsem  se 
stával  a  znovu  prožíval  jsem  vidění  sv.  Bernharda  v  zázračném  po^ 
dání  Lippiho,  Údiv  bratří  v  pozadí,  pobožnou  a  tichou  radost  sv. 
Bernharda,  milostnost  andělíčků  a  láskyplnou  dobrotu  Panny. 
Slyšel  jsem  slova  svatého:  „Ach,  jak  jsi  laskavá,  že  jsi  přišla!" 
„Musela  jsem,"  zněla  slova  svaté  Panny,  „musela  jsem  jej  přijít 
potěšit." 

Avšak  byl  to  zázrak  nebo  přelud  smyslů?  Pojednou  vidím, 
jak  se  Panna  ke  mně  obrací  a  zvedá  svoje  ruce.  „K  tobě  jsem 
přišla,  milý  Francesco,  k  tobě,  abych  tě  potěšila  a  abych  ti  zvě-- 
stovala  slovo  boží,  které  zní:  spravedlnost." 

Slova  její  zněla  milostně  a  sladce,  jakési  měkké  ruce  kladly  se 
mi  na  hlavu  a  mně  zdálo  se,  že  spadá  se  mne  všechna  bolest  a 
všechna  strázeň  moje. 

Ráno  nalezl  mne  bratr  fortnýř  spícího  před  oltářem  sv.  Bern- 
harda. Byl  jsem  celý  zkřehlý  zimou.  Vrávoraje  zimnicí  a  s  těžkou 
hlavou  vytratil  jsem  se  z  kostela  do  šera  ulic.  Padal  sníh. 

Kam  jsem  měl  jíti?  Nevěděl  jsem.  Šel  jsem  ulicemi  nazdařbůh, 
minul  jsem  svůj  byt  a  teprve,  když  jsem  se  přiblížil  k  římské 
bráně,  vznikla  ve  mně  myšlenka  jíti  k  matce.  Jíti  k  matce,  do 
jejího  klína  složit  hlavu,  tam  vyplakat  se  ze  všeho  a  u  ní  nabýt 
opět  klidu,  to  pudilo  mne  ku  předu  a  dodávalo  mně  nové  síly, 
abych  vstal,  když  jsem  vrávoraje  padl  ná  kluzké  cestě. 

Sníh  padal  v  hustých  vločkách  a  já  sesláblý,  chvěje  se  zimou,, 
zahalen  v  lehký  plášť,  bez  baretu,  který  jsem  někde  ztratil,  vrá' 
voral  a  padal  občas.  Lidé,  kteří  mne  potkávali,  vrtěli  nade  mnou 
hlavou  a  mluvili  ke  mně.  Já  však  jim  neodpovídal.  Na  silnici 
za  Porta  Romana  při  východu  z  města  potkal  jsem  průvod  ku' 
peckých  vozů,  přijíždějících  z  Říma.  Zbrojnoši,  je  provázející,  pO" 


8 

křikovali  na  mne  a  já  dal  se  v  právo  cypřišovou  alejí,  stoupající 
k  Poggio  Imperiále,  minul  jsem  tuto  villu,  dal  se  známou  cestou 
po  návrší,  nechávaje  po  levici  své  Torre  del  Gallo,  dále  po  úzké 
cesté,  když  jsem  konečně,  nemoha  dále,  klesl  na  prahu  nevelkého 
jednopatrového  domku.  Tam  ztratil  jsem  vědomí. 


Když  jsem  procitl  z  mrákot,  ležel  jsem  na  loži.  Jakýsi  starý 
muž  s  dlouhým  plnovousem  držel  mne  v  zápěstí  a  pozoroval  můj 
tep.  Stará  žena  s  mladou,  krásnou  dívkou  stály  u  noh  postele  a 
dívaly  se  mně  do  zraků.  „Díky  Bohu,  jest  zachráněn,"  zvolala 
dívka,  když  mne  viděla  procitnouti.  Více  jsem  tenkráte  neslyšel, 
neboť  jsem  znovu  upadl  do  hlubokého  spánku.  Avšak,  když  jsem 
se  později  probudil,  počal  jsem  se  již  ohlížeti  kolem  sebe  a  tak 
jsem  se  počal  též  pozdravovati. 

Od  staré  ženy  zvěděl  jsem,  že  jsem  v  domě  messera  Galileo 
Galilea,  učeného  astronoma  a  bývalého  profesora  university  Pa- 
dovské,  jenž  sám  jsa  vězněm  svaté  církve  římské  ujal  se  mne, 
ubohého  psance  života,  a  zachránil  mne  před  smrtí.  Mladá  dívka 
byla  jeho  dcera,  stará  žena  služkou;  to  byli  jediní  obyvatelé  domku. 

Avšak  přece  ne  vždy  jediní,  neboť  ač  tam  bývalo  celé  dny 
ticho  až  smutno,  oživoval  domek  v  Arcetri  za  jasných  večerů  ci-' 
zími  hlasy.  Dva  mladí  mužové  přicházeli  za  mistrem  a  odcházeli 
s  ním  do  podkroví,  kde  stál  teleskop,  a  trávili  s  ním  celé  noci 
pozorováním  hvězdné  oblohy.  Byli  to  žáci  jeho,  Viviani  a  Tori" 
celli,  kterým  nebylo  dovoleno  stýkati  se  s  mcsserem.  Též  oni 
stali  se  mými  přáteli,  když  jsme  později  společně  naslouchali  ne^ 
smrtelným  výkladům  messerovým. 

Jim  všem  vyprávěl  jsem  osudy  svoje,  žádaje  jich,  aby  vzkázali 
matce,  že  jsem  živ  a  kde  dlím.  Obě  ženy  slzely,  když  jsem  dO'- 
mluvil,  a  messer  stiskl  mně  ruku  a  pravil  pohnutým  hlasem: 
„Děkuj  Bohu,  milý  synu,  že  tě  zavedl  ke  mně.  Neboj  se  ničeho, 
zde  budeš  ochráněn  a  nalezneš  opět  svého  zdraví." 

V  domě  messerově  byl  klid  a  mír.  Jakési  zvláštní,  osudové  ticho 
leželo  nade  vším  a  klidnilo  mne  a  hojilo  mou  rozbolestněnou 
duši.  Všichni  byli  ke  mně  laskaví  a  ohleduplní.  Ženy  staraly  se 
o  moje  zdraví  a  mistr  přicházíval  k  mému  loži  a  dodával  mně 
síly  svými  moudrými  slovy.  Nikdy  mrak  nczastínil  vážného  a 
mírného  obličeje  jeho  a  ač  dcera  churavěla  a  docházely  občas  zlé 
zprávy  o  nehodném  synu  mistrově,  byl  messer  vždy  klidný  a 
trpělivý.  Cítil  jsem  se  spokojeným  v  domě  tom  a  nebýti  myšlenky 


na  matku,  o  níž  jsem  nedostával  žádných  zpráv,  ač  jsem  se  občas 
po  ní  ptával,  byl  bych  býval  nejšťastnějším  člověkem  pod  sluncem. 

Konečně  jedné  noci,  když  jsem  s  mistrem  již  po  několikráte 
dlel  u  teleskopu  pozoruje  hvězdy,  kterých  on  svým  slábnoucím 
zrakem  nemohl  postřehnouti,  ač  o  nich  dobře  věděl,  když,  hovo^ 
říce  o  nekonečnosti  vesmíru,  mluvili  jsme  též  o  malosti  lidských 
utrpení,  sdělil  se  mnou,  že  matka  moje  jest  mrtva.  Zemřela  nedlouho 
po  mém  odchodu  z  Florencie,  následkem  zpráv  o  mém  zmizení 
a  snad  též  vlivem  pomluv  o  mé  osobě,   které  se  až   k  ní  dostaly. 

Byl  jsem  zdrcen.  „Ach,  pane,"  zvolal  jsem,  „jak  jsem  nešťasten! 
Již  jsem  doufal,  že  nastal  klid  v  mém  životě,  a  znovu  mne  sráží 
Bůh  do  neštěstí.  Ne,  není  spravedlnosti  na  světě!" 

„Je,"  odvětil  mistr.  „Je  však  jiná,  než  jak  si  ji  lidé  představují." 

Ta  slova  mne  zarazila.  „Jiná?"  opáčil  jsem,  „neznám  jiné  než 
té,  která  bére  oko  za  oko  a  zub  za  zub." 

Avšak  Galileo  se  usmál  a  řekl  mírně:  „Neznáš  ještě  mnohého, 
jak  vidím.  Leč  zůstaneš^li  u  mne,  porozumíš." 

Já  však  byl  již  skoro  uzdraven,  ač  jsem  byl  dosud  slab,  a  cítil 
jsem  proto  povinnost  opustiti  dům  messerův,  abych  mu  dále  ne^ 
byl  na  obtíž.  Avšak  mistr  nedopustil.  Nemohl  mne  sice  podržeti 
v  domě  jako  chorého  ani  jako  hosta,  tomu  by  byly  úřady  nedo^ 
volily,  avšak  jako  sluhu  mne  směl  přijmouti.  A  tak  jsem  se  stal 
sluhou  páně  Galileovým. 

Jak  mám  popsati  svůj  další  život  v  domě  na  Arcetri  ?  Byl  jsem 
sluhou,  písařem  a  učedníkem  messerovým  a  on  byl  mým  mistrem. 
Mně  diktoval  větší  část  svých  „Rozprav  a  důkazů  mathcmatických 
o  dvou  nových  vědách,"  dílo,  v  něž  uložil  všechno  svoje  poznání 
v  oboru  mechaniky  a  které  učiní  jistě  velký  rozruch  a  získá  tvůrci 
svému  nesmrtelné  slávy,  až  vydáno  tiskem  dostane  se  světu  do 
rukou.  S  ním  trávil  jsem  mnoho  nocí  u  teleskopu,  bud  v  pod" 
křoví  domku  nebo  ve  hvězdárně  na  nedalekém  Torre  del  Vale, 
a  když  s  nastalým  jarem  rozkvetly  louky,  chodil  jsem  s  ním  po 
procházkách  k  blízkému  Poggio  Imperiále  a  po  širém  okolí.  Tam, 
mezi  loukami  a  poli  na  stráních  arceterských,  potkávajíce  prosté 
venkovany,  kteří,  popuzeni  kazatelem,  z  daleka  se  vyhýbali  vězni 
církve,  vykládal  mně  o  vesmíru  a  Bohu,  o  přírodě  a  její  neko" 
nečnosti.  Kosmický  klid  vanul  z  jeho  slov,  když  mne  zasvěcoval 
do  svých  výzkumů,  ukazujících  nekonečnou  moudrost  Boha,  který 
stanovil  zákony  přírody  a  vesmíru,  a  klid  ten  vnikal  i  do  mé 
duše  a  činil  mne  necitelným  k  bolestem  světa  —  činil  mne  šťastným 

Zvolna,  jako  kdyby   odkrýval  před  mým  zrakem  clony,  skrý" 

Lumír  XLII.  1.  2 


10 


vající  mechanismus  přírody,  dával  vyvstávati  v  duši  mojí  před- 
stavám vesmíru  a  Boha.  Avšak  jak  jiný  Bůh  byl  ten,  kterého 
jsem  nyní  viděl !  Ne  Bůh,  který  jednou  miluje  a  podruhé  se  mstí, 
jenž  jest  dnes  milosrdný  a  zítra  neúprosný.  Bůh,  který  jest  Bohem 
citu  a  nejvyšší  libovůle,  ale  Bůh,  který  sám  jest  tím  zosobněným 
zákonem,  platným  stejně  pro  lidi,  jako  pro  němou  tvář  i  mrtvou 
přírodu,  ať  již  se  jmenuje  pravdou,  nebo  spravedlností,  nebo  tíží, 
čí  setrvačností,  Bůh,  jenž  způsobuje,  že  se  nic  na  světě  neztrácí  a 
neděje  nadarmo,  ať  je  to  energie  pohybu,  která  při  nárazu  se 
mění  v  teplo,  nebo  energie  dobra,  která  jsouc  kladná  vždy  se  vrací 
jako  kladné  dobro,  právě  tak  jako  negativní  zlo  zas  zlem  vráceno 
bývá.  Bůh,  v  němž  není  tajemnosti  než  toho,  co  ještě  neznáme  a 
jemuž  slouží  každý,  ať  dobře  neb  špatně  jedná,  aby  přijal  výsle^ 
dek  svého  konání  za  odměnu  nebo  trest  svých  činů. 

Jak  nový  život  otevřel  se  mně  v  tomto  poznání!  Spočívaí^li 
klid  mého  mládí  v  pocitu  mé  síly,  byl  klid  dnešních  dnů  klidem 
člověka  vědoucího.  Celá  má  bytost  byla  proniknuta  velikostí  Galí- 
leiovou.  Jeho  klid  přecházel  na  mne  a  činil  i  mne  klidným  a  šťast- 
ným a  pozvolna  chápal  jsem  slova,  která  mně  řekl,  když  kdysi, 
hovoříce  o  nauce  Koperníkově,  přišli  jsme  na  otázku,  zda  se  země 
točí  kol  slunce  či  naopak.  Mistr  pln  svatého  nadšení  vyvracel  tehdy 
důvody  ptolomaiovců  jeden  za  druhým,  vykládaje  mně  skoro  na 
dlani  důkazy  pro  tvrzení  své,  které  by  jej  málem  bylo  přivedlo 
na  mučidla  a  do  klatby  a  které  zavinilo  jeho  vězení  v  Arcetri, 
když  já,  nemoha  odolati  všetečnosti  své,  vyhrkl  jsem:  „A  což, 
pane,  co  by  tomu  řekla  církev,  kdyby  vás  slyšela?" 

Mírný  úsměv  ozářil  tvář  Galileiovu,  když  se  ke  mně  obrátil  a 
řekl:  „Církev  už  řekla  své  slovo.  Avšak  ty,  Francesco,  co  jsi  přišel 
slyšet:  Pravdu  či  dogma?" 

„Pravdu,"  řekl  jsem  ulekán  a  zahanben. 

„Nuže,  milý  hochu,"  zněla  odpověď  mistrova,  „chceš-li  slyšeti 
o  pravdě,  nemluv  o  církvi!" 

Ano  pravda!  Pravda  poznání,  pravda  pokroku,  pravda  nových 
výbojů.  Té  naučil  jsem  se  rozaměti  a  jí  vážiti  si  plně  v  domě 
Galileiově.  Poznal  jsem,  že  ona  jedině  jest  pramenem  štěstí  a  spo- 
kojeností života,  ona,  která  dodává  síly  a  odvahy  nésti  vše  u  vě- 
domí budoucího  vítězství. 

Pod  tím  zorným  úhlem  díval  jsem  se  nyní  na  bývalý  svůj 
život  a  jak  malými  zdály  se  mně  strasti,  které  jsem  v  něm  prožil! 
Leželo  to  vše  kdes  daleko  za  mnou  a  já  si  na  vše  ani  nevzpo- 
menul.   Tam  dole  pod    domem    Galileiovým   žila   v  městě    moje 


ZI 

minulost.  V  něm  jásaly  moje  radosti  a  truchlily  moje  smutky, 
tam  bývalé  mé  milenky  milovaly  se  s  jinými,  a  moji  nepřátelé 
nenáviděli  a  strojili  úklady  opět  jiným. 

Na  mne  si  nikdo  nevzpomenul.  Pokládán  za  ztraceného  žil 
jsem  nad  nimi  v  kosmickém  klidu.  Jen  někdy,  když  mlhy  stoU' 
pající  z  města  došly  až  ke  mně  na  návrší,  zdálo  se  mně,  že  slyším 
zvuky  z  kotliny  nesoucí  se  až  k  našemu  příbytku.  A  bylo  mně 
líto  těch,  kteří  žili,  zápasili  a  rvali  se  dole.  Leč  opravdu  líto?  Ne! 
Spíš  to  byl  stesk  nad  mojí  mladostí. 

Avšak  někdy  jsem  se  přece  neubránil  styku  se  svou  minulostí. 
To  bylo  tenkráte,  když  docházely  zprávy  z  města.  Přinášeli  je 
Viviani,  Toricelli  i  stará  služka  a  týkaly  se  většinou  Pietra  a  mého 
zmizení  z  Florencie. 

Porota,  jež  se  ráno  po  mém  odchodu  z  města  dostavila  do 
chrámu  a  nalezla  můj  obraz  poskvrněný  a  neznatelný,  nedovedla 
si  stavu  toho  vysvětliti.  Avšak  Pictro  jí  namluvil,  že  jsem  v  zou' 
faíství  a  zlobě  nad  svou  nemohoucností  tak  učinil,  abych  je  po^ 
tupil.  Uvěřili  mu  tím  spíše,  když  jsem  nebyl  nikde  k  nalezení,  a 
svěřili  mu  celou  malířskou  výzdobu  chrámu. 

Pak  bylo  chvíli  ticho,  neboť  Pietro  prohlásil,  že  nevpustí  nikoho 
dříve  do  chrámu,  dokud  nedohotoví  malby,  což  se  mělo  státi  do 
roka.  Avšak  za  nedlouho  vznikly  znovu  řeči  po  městě,  to  tenkráte, 
když  skoro  všichni  pomocníci  plni  rozhořčení  odešli  od  něho. 
Způsobilo  to  asi  velké  vzrušení  v  městě,  neboť  ozvuky  toho  do' 
léhaly  až  sem  ke  mně.  Já  však  všemu  tomu  nevěnoval  sluchu. 
Co  mně  byl  nyní  Pietro  a  jeho  pomocníci? 

A  tak  mně  prchlo  jaro,  zašlo  léto,  odešel  podzim  a  i  celá  zima 
přešla  v  životě  šťastném  a  spokojeném,  aniž  jsem  hrubě  vzpomc" 
nul  Pietra.  Jen  někdy,  když  malíři  florenčtí,  bud  bývalí  druhové 
moji  nebo  bývalí  pomocníci  Pietrovi,  šli  kolem  domu  v  Arcetri 
se  svými  milenkami  za  zpěvu  písní  a  veselých  hovorů,  ozvalo  se 
v  srdci  mém  cosi  jako  vzpomínka,  ale  ta  zmizela  ihned,  když  do" 
zněly  jejich  hlasy. 

Teprve  včera  připomenul  jsem  si  vše  v  plném  dosahu.  To  když 
Toricelli  přinesl  zprávu  o  ohromném  poplachu,  který  způsobilo 
odhalení  maleb  Pietrových  v  kostele  Badie. 

Dlouho  trvalo,  než  se  Pietro  odhodlal,  aby  ukázal  malbu  porotě. 
Odvolával  se  na  nedostatek  pomocníků,  kteří  od  něho  odešli, 
pročež  byl  nucen  všechny  práce  konati  sám.  Avšak  konečně  na 
naléhání  velkoknížete  a  otců  benediktinů  dal  sejmouti  lešení  a 
ohlásil,    že  příštího  jitra  bude  brána  kostelní   veřejnosti   otevřena. 


12 


Byl  to  slavnostní  den  pro  celou  čtvrt  a  hned  z  rána  dostavila 
se  porota  s  Jeho  Milostí  v  čele  a  za  ní  nahrnul  se  lid  do  chrámu, 
aby  spatřil  dlouho  očekávané  malby.  Ale  jaké  zklamání  vyvolala 
práce  Pietrova! 

Zprvu  bylo  v  kostele  ticho.  Jako  zaražení  stáli  porotci  pod 
klenbou  choru,  naklánějíce  hlavy  dozadu,  aby  dobře  viděli.  Tu 
pojednou  ozval  se  hlas  v  lidu.  „Ale,  vždyť  je  to  Madona  od 
Rafaela  z  Urbina,  kterou  tu  vidím!"  „A  tam  je  svatý  Jan  Křtitel 
od  Andrey  del  Sarto,"  ozval  se  druhý  hlas.  A  již  do  toho  vskočil 
třetí  muž,  nalézaje  podobu  s  postavou  z  jiného  obrazu,  až  vše  prO" 
puklo  v  bouří  nevole. 

A  skutečně:  Jako  by  byl  chtěl  podati  na  klenbě  choru  Badie 
směs  z  obrazů  malířů  florenckých,  sestavil  Pictro  malbu  svoji 
z  postav  a  detailů  jinde  vypůjčených.  Tu  vzal  postavu,  jinde  se-* 
skupení  a  jinde  opět  nápadnou  kresbu  pozadí,  nebo  šat,  barvu  či 
alespoň  postoj.  Sladký  Rafael  z  Urbina,  něžný  Andrea  del  Sarto, 
tajuplně  prostý  Lionardo  da  Vinci,  mohutný  Michelagnolio,  starý 
Ghirlandajo,  Lucca  Signorelli,  Perugino  a  jiní  podávali  si  ruce  na 
klenbě  chrámové  ve  špatně  malovaných  kopiích  Pictrových.  To 
zpozorovali  též  ihned  občané  fíorenčtí  a  proto  byli  tak  rozzuření 
a  plní  údivu.  A  přec  bylo  vše  tak  prosté!  Pietro,  neschopný  sám 
něco  stvořiti,  opuštěn  svými  pomocníky,  byl  nucen  vykrádati  cizí 
díla,  chtěHi  vyplniti  bílou  plochu  klenby  nějakými  obrazy. 

Ostatně  možná,  že  si  toho  ani  neuvědomil,  že  se  dopouští  ně" 
čeho  trestného,  když  si  přivlastňuje  tvorby  jiných  malířů.  Činil  to 
již  dlouho  beztrestně,  ovšem  nenápadně  a  v  menších  rozměrech, 
tak  že  mu  tentokráte  již  ani  nepřipadlo,  že  by  jeho  podvodné 
konání  mohlo  býti  prozrazeno. 

Štěstí  měl  Pietro,  že  se  zavčas  z  chrámu  vytratil  a  z  města 
zmizel.  Rozzuření  občané  fíorenčtí,  kteří  se  cítili  dotčeni  v  nejsvě- 
tějším  svém  cítění,  ve  své  víře  v  umělce  a  umění,  byli  by  jej  na 
místě  ztrestali.  Také  Jeho  Milost  vclkokníže  Cosimo  II.  byl  velmi 
rozezlen,  když  se  viděl  oklamán  člověkem,  kterému  tak  dlouho 
věřil  na  úkor  jiných  řádných  umělců,  a  kázal  ihned  veřejně  ozná' 
miti  jeho  vyobcování  z  města.  Porota  pak  se  rozhodla,  že  dá  malby 
seškrábati  a  zdi  ozdobiti  novými  malbami.  A  jelikož  zvěděli  od 
Mattea,  který  opět  pána  svého  opustil,  že  práce  moje  byla  návo' 
dem  Pietrovým  zničena,  počali  otcové  z  Badie  po  mně  pátrati. 

Nyní  mne  hledají  a  vzpomínají  na  mne.  Avšak  žádný  o  mně 
neví  a  já  se  jim  nepřihlásím.  Jsem  šťasten  a  spokojen  tak,  jak  žiji, 
a  zpráva  tato  mne  nikterak  nepřekvapila.  Čekal  jsem  ji.    Nevěděl 


13 

jsem  sice,  že  přijde  dnes,  avšak  co  na  tom?  Přišla,  protože  mu  sil  a 
přijíti. 

Nepřihlásím  se  jim.  Proč  bych  tak  činil?  Mám  snad  znovu 
dáti  svůj  klid  do  rukou  lidu?  Ostatně  nedovedl  bych  nyní  již  tak 
malovati  jako  dříve.  Nedovedl  bych  malovati  svaté,  anděly  a  zá^ 
zraky. 

Kdybych  měl  něco  malovati,  musila  by  to  býti  Spravedlnost. 
A  k  tomu  bych  potřeboval  plátna  tak  velikého,  abych  na  ně  mohl 
namalovati  zemi,  točící  se  kolem  slunce,  slunce  se  zemí  a  měsícem 
řítící  se  v  dáli  mezi  hvězdy,  do  prostoru  mczisvětského  silou, 
která  řízena  jest  zákonem  stejné  nezvratnosti,  jako  spravedlnost. 
Neboť  nezvratně  a  nezastavitelně  postupuje  spravedlnost.  Zde  kráčí 
pomalu,  tam  rychle,  dnes  letí  jako  koule  z  děla  vystřelená,  zítra 
vleče  se  zvolna  jako  plž,  avšak  vždy  zanechává  za  sebou  brázdu, 
brázdu,  z  níž  vyrůstá  vzácná  plodina:  pravda.  Věřím  v  spravedl^ 
nost,  třeba  že  dala  na  sebe  tak  dlouho  čekati,  věřím,  že  na  konci 
všech  věcí  vždy  pravda  vychází  na  jevo,  a  tato  víra,  silnější  než  víra 
v  spasení  mučedníků  prvního  křesťanství,  činí  mne  tvrdým  k  útra^ 
pám  a  bolestem  tohoto  světa.  O,  kéž  by  všichni  lidé  měli  takovou 
víru  v  srdci,  jak  šťastný  by  byl  svět!  Pak  by  nebylo  bolestí  a 
útrap,  ani  hádek  a  bojů. 

Avšak  chápu  též,  že  v  spravedlnost  mohou  věřiti  jen  ti,  kdo 
mnoho  trpěli.  Neboť  k  čemu  by  jí  potřebovali  oni,  kdož  jsou 
spokojeni.  Jich  život  nedotknul  se  nepřátelsky  a  oni  nepocítili 
potřeby  spravedlnosti.  Jsou  šťastní.  Avšak  i  oni  ucítí  někdy  ne" 
přízeň  osudu  a  budou  volati  po  spravedlnosti.  Pak  ať  si  přečtou 
moje  slova. 

Avšak  víc  než  jim  píši  je  těm,  kteří  trpí  nepřízní  zlých  a  ne" 
návistných  lidí.  Jsou  nešťastní  a  ubozí.  A  jsou  proto  pomoci  pO" 
třebnější.  Nechci  říci,  že  by  byli  více  živi,  ale  jsou  rozhodné  živi 
hlouběji.  Nuže,  těm  píši  tyto  řádky.  Vy  ubozí  a  trpící,  nezoufejte 
a  vyčkejte.  Vím,  vaše  utrpení  je  těžké  a  čekání  je  kruté,  avšak 
i  ono  skončí  vítězstvím.    Neboť  spravedlnost  přijde,   jistě   přijde! 

Vizte!  i  já  trpěl  urážkami,  snižováním,  nenávistí  a  ústrky  a 
přece  jsem  nezemřel.  Dnes  dlím  zde  klidný  a  šťastný.  Mé  srdce 
nezná  nenávisti,  má  duše  .nezná  hněvu.  Pode  mnou  Fiorenza 
leží  v  záři  slunce  a  záplavě  jarních  květů.  Vstává  jaro.  I  v  mém 
srdci  vstává  jaro  a  plní  mou  duši  květy  radosti.  A.  D.  i636. 


14 

JAN  OPOLSKÝ: 

ROMANCE. 

Mne  stará  duma  vzbouzí  a  vlá  mi  u  hlavy, 
dech  slávy  odumřelé 
se  ohromivě  stele 
do  hlubin  doubrávy. 

Hlas  vyplazené  zvěře,  jež  pila  z  pramene 
se  s  šumem  vody  pojí 
a  konejší  a  hojí 
mé  žití  zraněné. 

Jdu  stopou  věky  svátou.  Kdo  bral  se  tudy  kdys? 
Mně  otisk  v  mechu  pravil, 
hod  poklidný  že  slavil 
tu  medvěd,  vlk  a  rys. 

A  v  černém,  mrtvém  houští,  kdež  paprsk  luny  zhas, 
ve  vůni  hub  a  blínu 
svit  v  klidnou  serpentinu 
plá  modrý,  spící  plaz. 

Jdu  stopou  věky  svátou,  jež  ducha  zavádí, 
iné  bezútěšné  žití 
pak  vábí  položiti 
se  ve  hrob  z  kapradí. 

Jdu  cestou  beze  stopy  a  pátrám  do  šera. 
Kol  ve  primérní  kráse 
houšť,  které  nedotkla  se 
tu  chladná  sekera. 

Dar  koutemplacc  svaté  zde  vyvíral  co   zdroj, 
já  žíznil,  moh  jsem  píti 
a  navždy  uhasiti 
svůj  žárný  nepokoj. 

A  pak  jsem  vnitřně  ztišen  co  ve  snu  slyšet  moh', 
jak  v  hluchém  dosud  lese 
kus  impromptu  se  nese 
na  myslivecký  roh. 


15 


VZPOURA  LOUTEK. 


Za  jiných  dnů  mé  osoby 

buď  dle  potřeby  působí, 

či  v  pause  mlčky  visí, 

však  dnešní  den  se  —  jaký  žal  - 

v  nich  skrytý,  tajný  oheň  vzňal 

a  zaplál  v  zákulisí. 

Proč,  probůh?  Hmotné  poměry 
štvou  personál  můj  veškerý 
do  extrémního  vření? 
Je  špatný  snad  stav  pokladny? 
Je  postup  bídný,  nesnadný? 
„Ta  příčina  je  jiná!*' 

Ci  panstvo  cítí  násilí, 
když  role  se  mu  přidílí, 
je  správa  málo  dbalá? 
Nuž,  není  velkou  obětí 
ku  satisfakci  příměti 
dnes  pana  principála! 

Je  to  snad  šatna,  prosím  vás, 
jíž  jest  už  třeba  na  ten  čas 
nezbytně  nutné  správky? 
„Byl  by  to  omyl  neblahý, 
jsou  to,  jak  zřejmo  z  povahy 
jinačí  požadavky!" 

Nejsme  jen  dřevo,  bůh  to  ví, 
na  něž  se  pouze  zhotoví 
příhodné  k  roli  šaty. 
Po  dlouhém,  tichém  úsilí 
tolik  jsme  zatím  zjistili 
rozmluvou  s  psychopaty. 


Tito  jsou  vskutku  nadáni 
sílit  nás  v  našem  poslání 
více  než  lidé  prostí. 
Je  to  už  úspěch  nemalý: 
oni  nám  právem  přiznali 
vědomí  životnosti. 

Od  této  chvíle  nadále 
ze  these  nově  povstalé 
nutným  se  býti  vidí, 
na  místo  jiné  úvahy 
vhodit  svůj  život  na  váhy 
s  životem  samých  lidí. 

Tvářnost,  jež  zdá  se  neživá, 
citovost  vzácnou  ukrývá, 
o  níž  se  lidem  nezdá; 
nehybné  oči  ze  skliny 
z  duchovní  temné  hlubiny 
nití  se  jako  hvězda. 

Ticho  je  zřídlem  mystiky, 
činí  náš  život  veliký, 
tak  jako  smrt  sama. 
Svět  třeba  měnil  podstatu, 
vesmír  se  řítil  v  rozvratu, 
nepohnem  ručičkama. 

Podržme  sílu,  přátelé! 
Dojmy  jsou  příliš  umělé, 
jež  se  nás  dotknout  mohou. 
Trvejme  na  tom  zákonně, 
nehnouti  v  příští  sezóně 
v  důsledku  ani  nohou. 


KAREL  ČAPEK: 


UTKVĚNI  GASU. 


Ten,  na  koho  mysíím,  jenž  sklání  se  nad  psacím  stolem,  proč 
je  tak  nehybný-,  proč  čeká  a  naslouchá,  že  se  něco  stane  vně 
něho;  jako  by  mu  mohla  nějaká  věc  dát  pokyn  v  zármutku  a 
závěr  té  nekonečné  řady  nejistot,  jež  jím  prochází.  A  všechny  věci 
kol  něho  jsou  pouze  zvyky  zastřené  melancholií;  jcn  protější  stěna 


i6 

ulice  má  v  beztvarém  tichu  výraz  neobyčejně  hloupý  a  tak  nepři' 
jemný,  že  trpě  s  povděkem  chápe  se  hrkotu  drožky  na  dlažbě, 
jako  východiska  z  této  vteřiny  k  příští. 

Klap  klap,  kopyta  v  hrčení  kol,  dlouhý  rhytmický  řetízek  a 
rachot  za  rohem,  rychlé  drnčení  na  kamenech;  to  je  něco,  co  se 
rozvíjí  do  dálky  jako  klubko,  ted  už  z  daleka  klapání  stále  tišší, 
tikání  dlouhé  jako  tenká  natažená  niť,  tak  tenká,  že  snad  už  není, 
už  není  nic  než  natažená  vzdálenost,  nemožná  délka,  a  ticho. 

Ticho  z  nitra  a  zvenčí  se  slily  jako  dvě  hladiny  ničím  nezčeřené 
a  naprosto  stejnorodé.  Všechno  je  naprosto  stejnorodé  jako  hladina, 
nepohnuté  a  natažené.  Člověk  u  stolu  tají  dech  a  jeho  srdce  stojí 
jako  hladina.  Ticho  je  napiaté  jako  plátno,  a  všechno  je  tiché, 
všechny  věci  jsou  kusy  ticha  vžehlené  do  hladké  roviny  bez  pohnutí. 
Stůl  a  stěny,  všechny  věci  dokola  jsou  jako  kresba  na  vyhlazené 
ploše,  jasná,  beze  zkratky  a  stínu.  Jsou  napiatým  povrchem  plochy, 
na  němž  není  záhybu  ani  drsnosti;  všechny  jsou  obsaženy  v  té  ne" 
hmotné  rovině  jako  stébla  zamrzlá  v  ledu.  Ani  člověk  u  stolu  není 
mimo  ni:  je  tam,  bez  hnutí,  v  nesmírně  hladině  věcí,  a  nemůže  se 
z  ní  vyrvati;  kdyby  sebou  pohnul,  cítí,  že  nastalo  by  vyšinutí  a  zboř" 
cení  všech  částí,  strašné  smrštění  napiatých  povrchů.  Bez  udivení,  bez 
nitra,  bez  času.  Úzkost,  že  toto  snad  je  smrt,  odejití,  zahlazení.  Necítit, 
to  je  positivní  cit  nebytí  a  silné  utrpení  z  nebytí;  nepohnutý  zá" 
pas  nevědomí  o  myšlenku  a  tíseň  v  hranicích  prázdna.  Všude  hla" 
dina  se  smutným  mrtvým  povrchem.  A  toto,  co  stojí,  jest  čas; 
kdyby  bylo  možno  pohnouti  jím,  rozpadl  by  se  ihned  v  tisíce 
vteřin,  jež  by  se  snesly,  mrtvé,  jako  prach.  Než  člověk  u  stolu  se 
bojí  sebou  hnout;  s  veškerou  svou  úzkostí  a  nemohoucností  je 
uložen  v  tichu  jako  hmyz  v  průhledném  jantaru;  je  naprosto  za" 
staven. 

A  v  tom  kroky  na  chodníku,  pěkné,  hlasité  a  pravidelné.  Svět 
v  nehybné  ploše  se  rozpadl  nehlasnou  explosí;  věci  hranaté  a  mas' 
sivní  se  tyčily  praskajíce,  člověk  u  svého  stolu  se  rozložil  všemi 
směry  prostoru  cítě  své  bohaté  rozvětvení  a  své  pohyby  ponořené 
do  světa.  Hrany  a  úhly  všech  věcí  se  ozývaly  drsným  šuměním 
prostoru :  tak  rychle  probíhaly  svými  směry,  se  sebejistotou  a 
tvrdostí.  Srdce  člověka  chopilo  se  své  staré  bolesti,  silnými,  sil" 
nými  tepy;  ten,  na  koho  myslím,  se  zvedl,  aby  unesl  tíhu  svého 
smutku,  a  velké  kolo  bytí  se  točí  v  kruzích  stále  širších  a  rych' 
lejších. 


17 
KAREL  SEZIMA: 

Z  NOVÉ  ČESKÉ  BELLETRIE, 

I. 
r 

Úzké  hranice  domoviny,  tuhý  konscrvativismus  a  tradiční  pri' 
mitivnost  života  venkovského  vedle  střízlivé  jednotvárnosti 
fílistrovských  existencí  maloměstských,  nad  niž  tokem  málo  ruš' 
nějším  ubíhá  i  denní  žití  středních  vrstev  v  našem  jediném  velko" 
mésté . . .  nedostatek  žírné  půdy  pro  mocné  vzněty,  velké  vášně  a 
pohnuté  osudy . . .  těsné  meze  látkových  oblastí  vůbec,  daných 
českou  domácností  našemu  umělci,  svádějí  jej  nezřídka  k  útěku 
do  obrazných  rájů  niterných.  Vedou  ho  k  trpné  estetické  stínohře 
a  choulostivému,  od  života  odvrácenému  rozkošnictví. 

Jindy  marně  potlačovaná  chuť  duševního  i  fysického  pohybu, 
osten  touhy  po  rozšířeném  okruhu  svěžích  impulsů  pudí  ho  do 
krajů  a  míst  daleko  za  horami  domácími,  hledat  zážitků  a  dobrO' 
družství,  jichž  mu  nemůže  dát  domovina.  Anebo  ho  přímo  vábí 
k  vlastnímu  exotismu  uměleckému.  Ke  koncepcím  skutečnosti 
bohatší  a  složitější  podle  analogií  reality  dané,  ale  neokreslované 
v  její  rozlaďující  chudobě,  nýbrž  zmnožené  a  stupňované,  přcpod" 
statněné  individuálným  tvůrčím  temperamentem, 

Nebo  jej  konečně  nutká,  aby  z  reálného  okolí  samého,  syrového 
a  nestylisovaného,  lovil  hrdiny  a  figury,  značící  již  o  sobě  —  třeba 
pravidelně  s  nadsázkou  alespoň  v  dušemalbě  —  protest  proti  prů" 
měru.  Aby  zpodoboval  zjevy,  které  už  sociální  svou  posicí  přeď 
stavují  živel  neladů  v  každém  dobře  sehraném  koncertu  spole^ 
čenském. 

Nejméně  sympatický  z  takových  typů  vztyčil  Václav  Hladík 
v  novellovém  cyklu  „Artuš",  s  podtitulem  „příhody  pražského 
bonvivanta"  (nákl.  Hejdy  a  Tučka).  Typ  erotického  kohouta,  jenž 
od  božího  rána  do  všech  úhlů  světa  vyzpěvuje  své  laciné  triumfy 
na  smetišti  lásky.  Nakresliti  takovou  figuru,  aby  neodpuzovala, 
bylo  by  vyžadovalo  ruky  zvlášť  delikátní  nebo  zvláště  drsné; 
k  básnickému  jejímu  zhodnocení  bylo  třeba  vážek  nelítostně  citli-' 
vých  a  přesných. 

Autor  však  neměl,  zdá  se,  ani  pravé  představy  o  výpravném 
talentu  Artušově.  Několikrát  aspoň  ujišťuje,  že  hrdina  jeho  „umí 
poutavě  líčit"  a  že  „mnoho  docílil  u  žen  svou  přesvědčivou  vý^ 
mluvností".  Zatím  Artuš  sice  nikdy  neopomene  co  nejzevrubněji 
vás  zpravit  o  jídelním  lístku,    o  marce   vína  nebo   cognacu  každé 

Lumír  XLII.  1.  3 


i8 

gourmandskc  přesnídávky,  ale  ihned  ztrácí  řeč,  má^lí  pověděti  něco 
kloudného  třeba  o  scenerii.  „V  tichých,  malebných,  starobylých 
zákoutích  malostranských  mne  opět  rozehřívala  snivá  poesie."  Kde 
má  vystihnout  specifický  půvab  určité  ženy,  nedovede  než  občansky 
zablouznit  o  její  „kráse  a  neodolatelnosti"  nebo  odhadnout  luzným 
superlativem,  že  byla  „jednou  z  ncjobklopenějších  dam". 
Nezná  prostě  vyvolávat  illuse  světa  složitého  a  rafFinovaného ;  veškera 
vybranost  vyčerpává  se  u  něho  v  suchých  enumeracích  věcí  ne> 
obvyklých  a  nákladných,  okázale  do  popředí  vysunutých  se  známou 
nepříjemnou  honosnostt  parvenuů.  Rozumí  se,  že  se  Artuš  snaží 
vypravovat  co  nejležcrněji;  jen  jako  by  ledabylo  vypouštěl  spirály 
dýmu  z  cigaretty.  Zel,  že  nonchalantní  vyprávěč  co  chvíli  se  dusí 
v  trapných  syntaktických  chumlech  á  la  „hypnotisován  čarovností 
plavé  spanilosti  paní  Tadrové",  že  klopýtá  o  fatální  přeřeknutí 
jako  „paní  Růžena  bude  vdovou  velmi  žádostivou"  (rozuměj:  žá' 
doučí)  nebo  o  nemyslivé  pleonasmy:  „dni  sladkého  dolce  far 
niente".  Přes  to  se  cítí  kongcniálním  všem  velikým  umělcům 
života  —  a  paroduje  je  s  nemilosrdnou  prostoduchostí.  Za  živý 
svět  nechce  si  na  příklad  učiniti  „známost"  —  poněvadž  toho  slova 
neznal  také  Stendhal.  Pro  zajímavost  se  někdy  koketně  zadumá 
nad  prázdnotou  svého  žití  po  záhadné  jakés  katastrofě,  o  níž  na 
štěstí  nezvíme  nic  konkrétnějšího.  Ale  hned  vás  přívětivě  upokojí, 
že  mu  vždycky  i  „v  hlubokém  bolu  byla  útěchou . . .  labužnická 
večeře",  při  které  aspoň  „měl  pocit  trochu  pařížský".  Též  pikantní 
sklepnice  na  chvíli  ho  povyráží,  třeba  její  klepy  a  laškování  „ne^ 
byly  takové  jako  v  Paříži  u  krasavic  od  Maxima  nebo  Abbeye". 
Ach,  Paříž,  Paříž!  zvučí  a  kíinká  to  málem  na  každé  stránce,  ale 
jakým  triviálním  textem  podložena  právě  tato  melodie! 

Záhadou  zůstává,  čím  se  autor  domníval,  že  rek  jeho  tak  tuze 
vyčnívá  nad  domácí  okolí;  nad  ony  „měšťáky  konvencionální, 
sosáky  nevkusné  a  nevynikající  duchem",  jichž  vkusu  ostatně 
svým  výpravným  jazykem  i  celým  mírně  lechtivým  rázem  fabulace 
snažil  se  přiblížit  co  nejintimněji.  Je  více  než  paírno,  že  Artuš 
Rovin,  který  zanechal  slibné  kariéry  byrokratické,  protože  podědil 
značnější  jmění,  a  ted  bezstarostně  může  mlsat  med  se  záhonů  ži" 
vota,  je  typ  v  základě  totožný  s  ústřední  figurou  autorových 
„Dobyvatelů",  Hurychem.  Ovšem  suffísantní  žurnalista  v  řečeném 
románě  hrál  Jakobína  —  příliš  zřejmě  však  jen  proto,  že  nenašel 
prostředků,  aby  mohl  po  libosti  ukájeti  tytéž  zálusky,  jimž  smí 
hovět  šťastný  Rovin.  A  právě  tak  jako  k  Hurychovi,  ani  k  Artužovi 
autor  nezaujal  rozhodného   stanoviska.    Neshledal  ho  lehkým  na 


19 

vahách  básnického  cenění;  neviděl  ho  čiře  negativním  a  přiživ^ 
nickým.  Nekritisoval  ho  jeho  životními  osudy.  Naopak  v  larmO'- 
yantní  historii  „Zhaslé  oči"  zjednal  mu  temnější  folii  a  jakousi 
živou  omluvu  v  muži,  který  na  záchranu  svého  jmění  před  kridou 
se  oženil  s  milionářkou,  opustiv  milenku  „čistou,  ideální".  Do' 
konce  i  sentimentálním  dodrodějcm  učinil  Artuše:  nechal  ho  na^ 
vázat  diskrétní  resignované  přátelství  k  dívce,  jíž  byl  sprostředkoval 
sňatek  s  bohatým  kterýmsi  přítelem.  Ano,  na  nejednom  místě 
bez  rozpaků  postavil  ho  vedle  vysokých  jmen  a  osobností,  jež 
smyslnost  vykupovaly  očistcem  veliké  bolesti,  ohněm  a  mukami 
tvůrčího  napětí.  Vedle  Byrona,  Musseta,  Sandové,  Stendhala . . . 
Zcela  seriosně,  beze  stopy  nejjízlivějšího  výsměchu;  beze  šlehu 
osvobozující  ironie! 

Rozhodně  vážněji  pojal  a  založil  svého  reka  z  blízké  společenské 
sféry  Karel  Engeimíiller  v  novellc  „Dobrodružství"  (nákl. 
J.  R.  Vilímka).  Jeho  Vilém  Zeman  je  rovněž  člověk  většího  stylu 
společenského,  jemný  gourmand  života  a  dandyovský  nepřítel 
všeho  barbarství  nervů;  podle  potřeby  i  způsobný  lev  promenád 
a  salonů.  Je  však  spolu  muž  práce  a  úmorných  starostí  obchodních 
a  svým  luxuriesním  sklonům  i  přeletavým  choutkám  milostným 
holduje  jen  ve  chvílích  oddechu.  Majitel  velikého  prosperujícího 
závodu  grafického  a  knihtiskařského  má  vedle  smyslu  zevní  ele^' 
gance  též  nadprůměrně  vypéstěný  umělecký  vkus.  Aspoň  neflirtuje 
jen  s  uměním,  nýbrž  poctivě  se  snaží  vyrovnat  se  s  výtvarnickými 
i  literárními  otázkami  dne,  zaujmouti  k  nim  své  určitější  stanO' 
visko.  I  on  uvykl  střídat  své  lásky  jako  nákrčníky,  marně  se  však 
při  tom  hledí  zhostit  teskného  spodního  neklidu;  den  ke  dni  se 
v  něm  stupňuje  a  stále  leptavější  pachuť  mísí  v  jeho  erotické  po^ 
žitky.  A  tak  Zeman,  pronásledován  tlumenou  a  sobě  samému 
pozdě  přiznanou  touhou,  zakotviti  v  hlubší  oddanosti,  a  zas  podlé.' 
háje  zhýčkaným  a  nenasytným  nervům,  je  s  to,  aby  působil  pří" 
koří,  aniž  měl  zcela  tvrdé  srdce;  aby  zraňoval  zpola  bez  vůle,  jež 
v  něm  osudně  je  oslabena.  Sám  se  stává  kolísavou  směsí  stínu  a 
jasu.  Duše  jeho,  neblaze  široká  a  neladné  odstíněná  jako  chromá^ 
tická  tónina,  nabývá  zviáštníha  uzpůsobení,  trpěti  všemi  dissonan^ 
cemi  lásky. 

Nebylo  ani  třeba  motta  z  „Bratří  Karamazových",  aby  vysvitlo, 
jak  chce  autor,  abychom  hleděli  na  jeho  hrdinu.  Sama  dráha, 
kterou  dává  Zemanovi  proběhnout,  a  jíž  ho  soudí,  mluví  o  tom 
dosti  zřetelně.   Lehce  blaseovaný  na  povrch,  uvnitř  však  ustavičně 


20 


plný  žíznivého  žáru  smyslů,  setká  se  Zeman  s  přítelkyní  svých 
jinošských  let,  zosobněným  kouzlem  mladého  vdovství.  Vyzná  jí 
bez  okolků,  že  je  dobrodruh,  ničema,  ale  s  přecitlivělým  srdcem  . . . 
a  dobude  jí  právě  touto  směsí  donjuanství  a  sentimentality,  nej^ 
účinnějším  jedem  svůdců.  Málem  už  ji  pozoruje  z  uštěpačného  po-* 
zádí  ukojeného  chtíče  —  když  pojednou  procitá  sedě  nejkrásněji 
na  suchu.  Vdovička  ujede  před  ním  po  nejintimnější  chvíli,  neboť 
postřehla,  že  cit  jeho  opravdu  je  nehluboký  a  lituje,  že  s  ním 
vešla  v  hazardní  hru.  Porážka  netušené  zkruší  dobrodruha;  utopí 
ji  jakž  takž  v  ateliérových  orgiích  s  přáteli  a  baletkami,  z  nichž 
jedna  dočasně  zaujme  jeho  pohmožděné  srdce.  Jen  stěží  se  pak 
vyprostí  z  loktů  rusovlasé  tanečnice,  když  ho  za  nedlouho  znudila. 
Za  ni  mu  však  oplatí  křehká  a  intelligentní  koketka  z  dobré 
pražské  rodiny,  Zdenka.  Zeman  zapředl  s  ní  poloironické  galantní 
přátelství,  aniž  však  dovedl  hravý  tón  dodržet  do  konce.  Sotva 
hlouběji  se  napil  z  koflíku  nezávazné  dívčí  štědrosti,  protřelý 
dobrodruh  jako  nejnaivnější  milenec  zahoří  k  mládí,  tak  rozkošně 
rozpuklému.  Přišed  na  stopu  Zdenčině  nevěře,  od  ní  ostatně  nijak 
nezapírané,  zdrcen  píše  jí  dopisy,  plné  zoufalých  proseb  a  nejváž" 
něji  míněných  nabídek,  když  v  tom  objeví  se  opět  na  scéně  char^ 
mantní  vdova  z  jeho  předminulého  poměru.  Vyvolá  v  něm  krátký 
zápas  mezi  starým  záletnictvím  a  čerstvými  rodinnými  touhami, 
ale  v  zápětí  ho  polije  ledovou  sprchou.  Svěří  se  mu,  že  je  s  ním 
těhotná.  A  že  si  našla  už  jiného  otce  pro  jeho  dítě  ve  venkovském 
jakémsi  řídícím  (mimochodem:  trochu  schematickém  šlechetníkovi 
bez  rcelnějšího  obrysu),  který  dávno  ji  zbožňoval  a  ted,  když  se 
mu  vyzpovídala  ze  svého  poblouzení,  nabídl  jí  ruku.  Ale  nejcitcl-' 
néjší  morální  výtopek  čeká  aventuriera  teprve  ve  Zdenčině  odpo-* 
vědi  na  jeho  poslední  list.  Kam  že  to  až  došli  v  té  rozmarné  po^ 
hádce?  ptá  se  Zdenka.  Ať  Zeman  jen  vzpomene,  co  již  užil  života, 
kolik  již  pobláznil  a  odhodil  srdcí.  Kdežto  ona  pranic  z  toho  ne^ 
seznala;  je  ted  teprve  za  první  lekcí.  Nabízí  mu  lhůtu:  ať  jí  pO" 
přeje  času.  Chce  se  také  trochu  opojit  zlatou  volností  a  nezodpo-' 
vědností  rozmarů,  užít  svobodného  života,  „uzráti  v  jeho  dechu". 
Potom  snad  sama  se  přihlásí.    Snad . . .    „Dovedete   mne   mít  tak 

dlouho  rád?   Do  té  doby  mějte   se   dobře "   Tak  ho  zbičuje 

ve  chvíli,  kdy  jeho  srdce  chtělo  rozlíti  cit  sladký,  živý  a  něžný, 
odhodláno  jednou  pro  vždy  zavázat  se  ke  štěstí  i  k  utrpení.  Dá 
mu  do  dna  poznat  pustošivost  lásky  i  neužitečnost  pozdní  dobré 
vůle  a  uvědomiti  si,  že  v  honbě  za  lacinými  trofejemi  dočasných 
milostných  výbojů  ztratil  poslední  kus  suché  půdy  pod  nohama. 


21 


Vidno,  že  psychologický  zájem  u  Engelmúllera  od  poslední 
jeho  knihy  „Labyrint  lásky"  zase  se  prohloubil ;  neméně  i  znalost 
mravních  odstínů.  V  pojetí  a  deskripci  vnějšího  světa  autor  „Dobro^ 
družství"  ani  nyní  sice  nevytváří  reality  nové,  složitější.  Také  se 
však  o  to  nesnaží  neúměrnými  prostředky,  nýbrž  hotové  a  dané 
prostředí  pozorně  i  vkusně  reprodukuje.  Živý  smysl  má  na  příklad 
pro  elegickou  patinu  staropražských  zákoutí;  rád  vyvolává  omšelý 
půvab  starobylých,  k  zemi  přikrčených  domků,  krámků  a  krčem, 
zapadlých  hřbitovů  a  začernalých  zbytků  hradebních,  smutných 
klášterů  a  kostelů,  „v  jejichž  oprýskaných  zdech  uvázl  roj  nepřál 
tclských  kulí  z  dávných  obležení"  ;  křísí  zašlou  vůni  starých  zahrad, 
plíseň  dvorů,  porušenou  melancholii  opuštěných  letohradů,  „pro^ 
měněných  v  divoké  nedělní  dupárny".  V  lehkém  přednesu  celé 
své  nové  skladbičky  zručně  vládne  paletou  lomených,  náladových 
tónů.  Zvlášť  útlé  nuance  nachází  pro  intimní  chvíle  při  koflíku 
čaje  v  komnatkách  za  sametného  šera  podvečerního,  kdy  zlato 
rámců  pohledá  a  sklo  ztrácí  svůj  ostrý  lesk;  pro  šum  a  pěnu 
improvisovaných  ateliérových  pitek,  kdy  účast  veselých  žen  pO" 
bodává  vtip  a  jiskřivě  pointuje  debaty  o  vážnějších  thematech. 
Bez  těžkopádného  analytického  aparátu  vystihuje  napětí  vzduchu 
a  hromadění  zápalných  látek  mezi  nepřiznanými  milenci,  atmo-* 
sféru,  naplněnou  elektrickým  mlnem,  když  komedie  lásky  stává 
se  raffínovanou. 

Závěr  poněkud  ukvapený  zaráží  u  miniaturního  románku 
EngelmuUerova.  Rek  cítě,  kterak  životní  teplo  nezadržitelně  od 
něho  se  vzdaluje,  odhodlá  se  k  násilnému  konci.  Dvojnásobná 
'morální  pohroma  tedy  Zemana  zcela  rozmačká.  Není  jistě  zhola 
nemožné  takové  rozlomení  nahlodaného  života  jedním,  dvěma  ná" 
rázy,  pod  nimiž  kmen  zdravější  jen  by  se  zachvěl.  Avšak  oproti 
pevnému,  třeba  pouze  skizzovitému  zdůvodnění  předchozích  vnitře 
nich  zvratů  rekových  zůstala  v  motivaci  katastrofy  jistá  dispro" 
porce.  Autor  možná  chtěl  podrobněji  provést  svůj  námět  jen  po 
tragikomické  finále  trojího  dobrodružství  Zemanova  —  a  ostatek 
již  ho  nezajímal. 


22 

OTOKAR  FISCHER: 

NA  VÝŠINÁCH. 

Ptáku  bouřliváku,  holubice  sivá, 

polibku  vichrů  a  pochodni  živá, 

divoce  vzkvetlá  růže,  písničko  ševelivá, 

slyšíš  a  vidíš?  jak  všechno  dnes  plane  a  zpívá 

tvou  láskou! 

Jitro  nám  vstalo  s  lože,  jež  hvězdami  posypáno, 

a  hleď,  jak  nad  vonnou  zemí  rozpouští  plavý  vlas! 

Co  že  nám  dnešní  ráno, 

co  že  nám  přinese  as? 

mně,  který  čekám  na  ohne  znamení, 

mně,  který  na  těchto  rukou  k  vrcholu  hory  tě  nes, 

atobě,  jež  přede  mnou  tančíš,  jak  v  bělostném  skryta  plameni, 

tobě,  jež  nad  všechny  hory  chceš  vyšlehnout  do  nebes! 

Den  bílý  v  parách  se  zrodil  a  hvězdný  se  rozprášil  pel: 

Chtěla  bys  nyní  zemřít?  Vůz  aby  ohnivý  sjel 

a  do  země  odléílých  hvězd  nás  v  rudém  unášel  mraku? 

Ptáku  bouřliváku, 
má  lásko! 

HELENA  MALÍŘOVA: 

STŘIGA  A  VÍLKOLAK. 

I. 

Zlý  duch  Střiga,  víte^Ii  to?  má  dvě  duše  a  potuluje  se  po  hřbi" 
tovech,  pojídaje  mrtvé.  Vilkolak  je  duch  lesní,  má  zelené  oči 
a  rád  škádlí  lesní  ženky,  po  příkladu  svého  bratra  Fauna. 

Střiga  a  Vilkolak,  dva  krakovští  studenti,  vrátili  se  i  z  války 
bulharské  živi  a  zdrávi.  Byli  pouze  udeřeni  zemí  po  výbuchu 
granátu,  a  Střiga,  starší  bratr,  odbyl  si  skvrnitý  tyfus,  který  svorně 
s  cholerou  řádil  mezi  vojsky  balkánskými  snad  ještě  krutěji  než 
kuršumy,  šrapnely  i  bomby. 

Střiga,  osmnáctiletý,  poležel  si  v  baráku  ve  Skoplji,  bylo  to 
v  horkém  červenci.  Ležel  sám  a  sám  na  slámě,  a  jediným  jeho 
hostem  býval  potulný  pes,  dělící  se  s  ním  o  zbytky  vojenských 
hodti.  Někdy  i  vrabec  přicapkal,  pohlédl  jedním  očkem  k  nemoc-- 
nému  komitovi,  pohlédl  druhým,  a!e  jaká  pak  to  zábava?  Neza*- 
líbilo  se  vrabci  pod  stanem,  odletěl  zas .  .  . 


23 

Střiga  se  probudil  z  horečných  snů,  a  chut  k  životu  se  mu 
vrátila.  Ona  jej  ani  neopustila;  i  v  horečných  snech  a  malátnosti, 
kdy  život  jeho  na  niti  visel,  Střiga  cítil,  že  tato  nit  nebude  pře^ 
rvána  —  dokud  on  nebude  chtíti. 

On  sám  byl  pánem  svého  života  i  smrti. 

Nezemřu  ještě ;  nechci,  —  řekl  si,  vzpomínaje  na  bratra  Vilko^ 
laka,  svého  nerozlučného  druha. 

A  vrátil  se  za  ním  do  Bělehradu,  sotva  se  na  nohou  mohl 
udržet. 

Vrátili  se  oba  Poláci,  členové  čety  komitášské.  Bylo  po  válce 
bulharské.  Do  této  války  nešli  již  s  oním  nadšením,  jako  v  zimě 
proti  Turku,  —  ale  bylo  nutno  jíti;  komita,  který  se  upíše  na 
lístek  značený  zelenou  hlavou  umrlčí,  musí  jíti,  jakmile  mu  „srb-^ 
ská  trúba  zatrúbí  ..." 


Střiga  i  Vilkolak  vrátili  se  do  kasáren,  proměněných  v  nemoc 
nici,  kde  byli  po  válce  turecké  zaměstnáni  jako  skladníci. 

Večer  přicházívali  na  besedu  k  paní  Kaji,  k  naší  přítelkyni 
Kaji,  do  jejího  skromného  příbytku,  kde  bývalo  místa  právě  tak 
pro  naše  patero :  paní  Kaju,  její  sedmnáctiletou  dceru  Bosilku,  oba 
Poláky  a  Čecha.  Čechem  nazývali  mne. 

„Hle,  Čech!"  vítávala  mne  Bosilka  vesele.  „Čech  přišel!" 
Někdy  i  tetka  Anica   nás   navštívila  a  pobescdovala;    ale  tetka 

chodila  brzo  spát. 

Tetka  Anica  byla  vdova  a  uměla  vykládat  karty.  Tak  jako  ona, 

nevyloží  mi  už  nikdo  na  světě  celý  můj  osud,    minulý  i  budoucí, 

tím  jsem  si  jista. 

Skoda,  že  už  nevykládá.  To  od  té  doby,  kdy  )i  karty  pře^ 
lhaly. 

Přišla  sousedka  a  ptala  se  na  svého  muže,  vrátí4i  se  jí 
z  války. 

Karty  zjevily  smrt.  Tetka  Anica,  zarmoucena,  přemítá,  jak  by 
nejšetrněji  sdělila  nešťastné  ženě  černou  tu  zvěst,  —  a  hle,  v  tom 
okamžiku  muž  vchází  do  dveří  živ  a  zdrávi 

„Přelhat  jste  mne  chtěly?  Oklamat?"  rozhněvala  se  tetka  Anica, 
a  karty  hodila  do  ohně. 

Škoda.  Byla  bych  se  jí  ráda  zeptala,  je'li  podnik,  na  který  se 
připravuji,  šťastný, a  ted  jsem  bez  rady. 


24 

Bosilka  rozsvítila  lampu  a  přinesla  knížku  veršů  srbských. 
Podepřela  rusou  hlavu  plnou  kučerek  a  předčítá. 
Čte  o  mladé   dívce,   která  lovila  v  zeleném   jezeře,    až   ulovila 
útlou  kachnu  zlatokřídlou. 

Kachna  promluvila:  „Lépe  by  ti  bylo,  dívčino,  kdybys  šperk 
svůj  zlatý  byla  ztratila,  než  žes  mne  vylovila." 

I  vypravuje  o  svém  žalostném  osudu. 

Opustil  ji  milenec,  a  ona  marně  vzkazovala:  „přijd,  před  dvoř-* 
cem  rozkvetlo  poupě,  nemá  kdo  je  utrhnouti  .  .  .  Přijd,  v  zahradě 
hyacint  kvete,  čas  k  němu  přivonét .  .  .  Přijd,  hyacint  odkvete, 
růže  uvadnou  . ,  ." 

Nepřišel.  A  ona  osaměla  ve  dvorci.  Vadne  a  vzdychá,  dnem 
i  nocí  slzy  roní.  Přelévajíc  velké  slze,  utvořila  jezero  a  proměnila 
se  v  útlou  kachnu  zlatokřídlou  od  převelikého  zármutku  . . . 

Tak  vypráví  básník,  a  Bosilka  čte. 

Vilkolak  přisedl  k  Bosilce  blíže,  a  oba  jsou  básní  nadšeni.  Paní 
Kaja  a  Střiga  se  jim  smějí  a  pronášejí  krutě  prosaické  poznámky. 

Chvíle  plynou;  Bosilka  dočtla,  odložila  knihu;  Střiga  přestal  se 
posmívat,  paní  Kaja  se  zamyslila  .  .  . 

Aniž  víme  jak  se  to  stalo,  přešli  jsme  k  předmětům  vážněji 
ším. 

Paní  Kaju  zajímají  cizí  země,  zvyky  a  obyčeje;  vyptává  se  na 
Prahu,  vyptává  na  Krakov. 

Střiga  i  Vilkolak  vypravují  o  svém  radostném  dětství  v  krás-* 
něm  domě  otcovském,  o  životě  studentském,  o  skautských  výle^ 
těch,  o  svém  dobrodružném  útěku  na  Balkán,  o  příhodách  vá^ 
léčných. 

Vilkolak  vypravuje,  jak  k  němu  hovořily  kuršumy,  sypající  se 
jako  déšť  kolem  jeho  hlavy. 

Jeden  hrozí:  „zabiju  tě,  zabiju!"  —  ale  druhý  sviští:  „nečuuu, 
nečuuu  ..."  (nechci,  nezabiju). 

„A  já  jsem  si  přál,  abych  byl  zabit,  —  ne  ze  zoufalství,  ale 
z  dychtivosti  zvěděti,  co  že  je  po  smrti.  Současně  však  cítil  jsem 
jasně,  že  nebudu  zabit,  že  druhý  kuršum  má  pravdu  .  .  ." 

A  zas  vzpomínají  na  školu.  Vypravují  o  professorcch ;  jak  zbož^ 
ňovali  toho,  který  jim  byl  přítelem  a  rádcem,  jak  nenáviděli  uči' 
tele  němčiny,  který  tupil  Poláky  ...  Na  počátku  války  balkánské, 
když  byli  již  rozhodnuti,  že  prchnou,  pomstili  se  nepříteli  Poláků. 


25 

Vystřelili  na  něho,  oba  současně,  z  revolverů;  chybili;  náboje  za- 
ryly se  do  černé  tabule  třídní  .  .  .  napadený  unikl,  lehce  raněn. 

Ubíhají  chvíle.  Paní  Kaja  je  stále  zamyšlenější.  Slunce  a  hvězdy 
ji  zajímají,  i  prosí  hochy,  aby  jí  vysvětlili  ty  záhady. 

Hoši  se  na  sebe  podívali.  To  bylo  jejich  zvykem.  Jediný  bystrý 
pohled  stačil  jim  k  dorozumění  a  dohodnutí  i  v  nejvážnějších  oka' 
mžicích  jejich  mladého,  ale  již  bohatého  života. 

Podívali  se  na  sebe,  dohodli,  a  vykládají. 

Je  jim  zprvu  směšno,  že  mají  přednášet  jako  professoři,  ale 
zamilovaný  předmět  je  strhl.  Rozpalují  se  . .  . 

Kaja,  Bosá  i  Čech  dychtivě  poslouchají. 

Dovídají  se,  kolikrát  je  slunce  větší  než  země,  proč  měsíc  ne^ 
hřeje,  —  a  všechny  ty  divné  divy  a  zázraky  boží  je  uvádějí  v  úžas. 

Bosilka,  červená  až  po  uši  samým  účastenstvím,  vykřikla: 

„A  déšť?  Jak  je  to  s  deštěm,  to  mi  povězte  I" 

Mladí  astronomové  vykládají  o  dešti,  sněhu,  kroupách  a  ohni... 

Véda  unáší  nás  stále  výš  a  výš,  do  světů  nadzemských. 

„A  to  mi  ještě  vysvětlete^  děti,'*  ptá  se  paní  Kaja  zamyšleně, 
„jak  je  to  se  smrtí  a  životem  záhrobním  — ?" 

Zas  ten  pohled. 

Tentokrát  ještě  hlubší  a  pronikavější. 

Střiga  místo  odpovědi  klade  Kaji  otázku: 

„A  co  vy  si  myslíte  o  životě  záhrobním?  Več  věříte?  Věříte 
v  boha?" 

Paní  Kaja  je  v  rozpacích. 

„Ano  .  .  .  ale  .  .  ." 

„Věříte  v  život  po  smrti?" 

„Ne  ...  to  nevěřím  .  .  .** 
„Myslíte,  že  po  smrti  všechno  se  končí?  Ze  není  nic,  pranic?" 

„Ano,  já  myslim  .  .  ." 

Hochům  pobledly  tváře,  a  jejich  modré  oči  vášnivě  zaplály. 

„Já,"  volá  starší  všecek  u  vytržení,  „já,  kdybych  neměl  věřit 
v  život  po  smrti,  v  život  vyšší,  dokonalejší,  nám  dosud  nepředa 
stavitelný,  —  zabil  bych  se.  Jak  možno  žíti  bez  víry,  že  to  vše,  co 
se  tu  děje  na  zemi,  nemá  nijakého  cíle  a  účelu  — ?** 

„A  co  je  tedy  cílem  a  účelem  života,  to  mi  povězte!"  ptá  se 
Kaja. 

Lumír  XLII.  1.  4 


26 

„Láska/  odpovídá  mladší  bratr.  „Všichni  žijeme  láskou  a  pro 
lásku.  Vy  žijete  láskou  svých  dětí  a  z  lásky  k  nim . .  ." 

„A  já  z  lásky  k  mamě!"  vpadla  Bosilka  vesele  a  povyskočila 
si  na  židli.  „Z  lásky  ke  Katici  marnici,  uličníkovi  svému!" 

„Ano,  já  žiji  pro  své  děti,"  mluví  Kaja  tiše,  „ale  co?  Až  umru, 
bude  všemu  konec,  a  nikdy  už  jich  neuvidím!" 

„Uvidíte,  neumřete,  nebude  všemu  konec.  Máte  duši.  Nikdo 
neví  jasně,  jaký  bude  ten  život,  až  duše  osvobodí  se  od  těla,  ale 
je  jasno,  že  duše  neumírá." 

Na  stole  hoří  skromná  lampa  a  osvětluje  bledým  svitem  zaní^ 
cené  tváře  i  dojaté  oči. 

Hezounká,  svěží  Bosilka,  lichotivá  a  sladká,  pravá  Srbkyné, 
má  oči  jako  černé  démanty  a  otvírá  je  široko,  široko  .  .  . 

Učení  o  lásce  je  jí  srozumitelné.  Ona  by  duši  dala  za  svou 
mámu  Kaju,  za  svou  darebnou  Katicu  ...  ale  to  druhé  je  jí  jaksi 
nejasné. 

Duše  jihoslovanská  není  přemítavá  a  hloubavá  jako  duše  Slo^ 
vanu  severních.  Žije  si  životem  pozemským,  jasně,  prostě,  bez 
sklonů  k  mysticismu. 

Kaja  i  Bosilka  naslouchají  blouznivým  výkladům  obou  bratří, 
dychtivý  poučení  o  hvězdách  a  slunci,  ale  život  záhrobní  zůstává 
jim  záhadou  . . . 

Je  teplo  v  malém,  chudém  příbytku  Ksjině.  Cleny  družiny  dělí 
věk,  národnost,  vychování,  okolnosti  ...  ale  je  jim  přes  to  všem 
teplo,  neboť  mají  dobrý  čaj  a  dobrá  srdce. 

Přiblížila  se  půlnoc. 

Rozloučili  jsme  se  s  Kajcu  i  Bosilkou. 

Střiga  i  Vílkoíak  doprovázejí  mne  tichým,  spícím  Bělehradem. 

Utišilo  se  město,  utišila  se  i  země;  ale  je  to  ticho  klamné  a 
potměšilé. 

Čech  a  dva  Poláci  jdou  spícím  městem,  a  myslí  o  životě  a 
o  smrti. 

Hvězdy  svítí  nad  jejich  hlavami,  ohromné  bílé  světy  .  .  - 

lí. 

Válka  se  skončila;  —  „co  budete  ted  dělat?"  ptá  se  paní  Kaja 
starostlivě  Střigy  a  Vilkolaka,  které  si  zamilovala  jako  rodné  syny. 
Myslívá  s  účastí  na  jejich  matku,  cítí  s  ní  její  bolest,  její  starosti 
o  syny  tuláky,  její  touhu  po  nich. 


27 

z  účasti  k  této  matce,  neznámé  sestře,  domlouvá  někdy  hochům, 
aby  se  vrátili  do  Krakova;  snad  že  by  jim  byl  trest  za  útok  na 
profesora  prominut  nebo  zmírněn;  —  ale  hoši  jsou  pevně  roz^ 
bodnuti  nevrátiti  se ;  aspoň  ne  tak  brzo  a  ne  —  kajícně. 

„Až  něco  dokážeme,  až  něčím  budeme!" 

Kaja  tedy  přemýšlí,  čím  by  mohli  v  Srbsku  býti.  Zbývá  jim 
jen  dvojí  možnost:  bud  dostudovati  poslední  rok  reálky,  který 
jim  zbývá,  anebo  vojenská  akademie. 

Vojenská  akademie,  to  není  malý  cíl,  říká  pam'  Kaja.  Je  také 
těžko  do  ní  se  dostati,  třeba  tu  míti  mocné  protekce.  Ale  i  to  by 
se  zdařilo,  vždyť  bratři  statečně  bojovali  v  obou  válkách,  mají 
krásné  přípisy  od  svých  velitelů  .  . . 

Ale  sloužiti,  celý  život  —  sloužiti?  Tak  má  se  skončiti  jejich 
sen  — ? 

„Jaký  je  ten  váš  sen?  Proč  jste  tedy  k  nám  přišli?"  ptá  se  Kaja 
nespokojena. 

Bratři  tentokrát  ani  pohledy  nevyměnili.  A  neodpověděli. 

Proč  přišli! 

Nepřišli.  Zatoulali  se  nějak.  Utíkali,  utíkali  ze  země  nesvobodné, 
z  těsnosti  štěstí  rodinného,  ze  školních  lavic  . . .  Všude  bylo  málo 
vzduchu,  málo  místa  pro  jejich  divokou  lásku  k  volnosti. 

Slýchali  o  svobodné  Srbiji. 

Čtli  zprávy  o  vypuknutí  váiky,  která  není  výpadem,  ale  sebe^ 
obranou,  kde  bratr  pomáhá  osvobodit  bratra  . . . 

Šli  tedy  také  pomáhati  osvobozovat. 

Ale  národ,  kterému  záviděli  jeho  svobodu,  oni,  ujařmení,  tento 
národ  také  musí  slepě  poslouchat,  když  mu  „srbská  trúba  zatrúbí** 
a  když  jej  ženou  do  boje  bratrovražedného. 

Jeho  vojáci  jsou  již  vysíleni  a  reptají;  ale  nic  plátno,  musí  jíti. 

Střiga  s  dvojí  duší  a  Vilkolak,  duch  lesní,  teskně  hledí  své 
budoucnosti  vstříc. 

Do  vojenské  akademie  nevstoupí.  Co  však  jim  zbývá?  Reservní 
nemocnice,  kde  našli  dočasné  zaměstnání,  zavírá  se. 

Vstupují  —  do  reálky. 

Je  jim  to  tak  směšno! 

Přišli  k  paní  Kaji  se  představit  jako  žáci.  Nejsou  už  ve  svých 
arnautských  pestrých  halenách  a  širokých  rudých  pásech,  nemají 
vojenské  čapky  s  důstojnickým  odznakem  . . .  Mají  prostý  občanský 
šat,  kterému  již  odvykli  a  jemuž  nutno  zase  zvykat . . . 


28 

„Nu  s  bohem,  jdeme  do  školy  I" 

Přišla  tetka  Anica,  sousedé,   a  všichni  je  obstupují  a  sméjí  se 
když  si  představují  ty  veliké,  statné  chlapíky  ve  školních  lavicích  . . 

Paní  Kaja  snaží  se  tvářiti  vážně,  mateřsky. 

„Nic  se  nesmějte,   však  je   to  tak  v  pořádku.    Už  jsem  je  ani 
vidět  nemohla  v  těch  komitářských  hadrech.    To  pro   ně  nebylo 
Pro  ně  je  škola,  studie.  Ať  se  jen  pěkně  učí,  vždyť  jsou  ještě  děti . . 
Ať  jsou  jednou  ke  cti  své  nové  vlasti  Srbiji!" 

Bratři   se  přestali  smát  a  podívali  se   na   sebe.    Rozuměli   si 
jako  vždy. 

V  jejich  srdcích  nebylo  místa  pro  vlast  novou.  Nešťastné  otčině 
své  zůstanou  vždy  věrni  —  ať  v  jakékoli  uniformě  . . . 

Neprozradili  se  ani  slovem  paní  Kají,  mamince.  Ale  ona  již 
tušila,  že  tu  není  vše  v  pořádku.  Že  nepokojná  krev  nedá,  jim  na 
místě  setrvati. 

Vycítila,  že   hoši  nejsou   již  k  ní  upřímní  a  sdílní   jako   dřív. 

Na  otázky,  jak  se  jim  líbí  ve  škole,  odpovídali  vesele,  že  se 
dobře  baví;  jenom  že  zákaz  kouření  je  jim  příliš  krutý,  že  kouří 
na  chodbě. 

Koncem  září  počaly  se  čety  komitů  znovu  vypravovat  na  bojiště, 
do  Albánie. 

Paní  Kaja  se  znepokojila.  Kdyby  jen  ta  tetka  Anica  chtěla  jí 
vyložit  karty,  aby  věděla,  nepomýšlej í-li  Poláci  na  návrat  k  četě! 
Pak  by  se  už  sama  postarala,  aby  jim  v  tom  bylo  zabráněno. 

Ale  tetka  Anica  se  karet  navždy  zřekla. 

Paní  Kaja  přišla  ke  mně.  Vyptává  se,  nevim^li  já  něco.  Snad  že 
ke  mně,  cizince,  mají  větší  důvěru.  Paní  Kaja  měla  dobrý  instinkt. 
Bratři  se  mi  skutečně  téhož  dne  svěřili,  že  v  nejbližších  dnech 
opustí  Bělehrad. 

Střiga  půjde  do  Albánie,  Vilkolak  —  do  Paříže.  Zalíbil  se  svižný 
a  inteligentní  Polák  lékaři  cizí  misie,  s  kterým  se  poznal  v  ne" 
mocnici.  Lékaři  zželelo  se  hocha,  i  vybídl  jej,  aby  s  ním  odjel  do 
Paříže,  kde  se  o  jeho  budoucnost  postará . . . 

Bratři  rozhodli  se,  že  se  na  čas  rozejdou.  Co  jim  zbývá?  Neji" 
stota,  bezradnost  na  všech  stranách.  Ve  školní  lavici  nedají  se 
uvěznit.  Nutno  tedy  znovu  podívat  se  do  světa.  Každý  v  jinou 
stranu.  A  kde  bude  lépe,  kde  bude  více  volnosti,  tam  zavolá  druh 
druha . . . 

Za  časného  jitra,  jasného,  chladného  jitra  zářijového  loučil  se 
Střiga  s  bratrem  na  nádraží  bělehradském. 


-9 

Byl  jíž  zase  v  pestré  haleně,  za  rudým  pásem  nůž,  revolver, 
náboje,  na  rameně  pušku. 

Vilkolak  chtěl  jej  doprovodit  až  k  vlaku,   ale  Střiga  nedovolil. 

„Víš  přece,  že  bys  musil  i  ty  jít,  kdyby  tě  některý  z  komitů 
uviděl ..." 

Ano,  Vilkolak  ví.  Kdyby  jej  zahlédli,  nic  by  nepomohlo  vzpí" 
ráni.  Vzali  by  ho  za  ramena  a  vtáhli  ve  svůj  střed  . . . 

Vilkolak  se  červená.  Musí  se  skrývat  před  bývalými  druhy 
vo  enskými.  To  je  hanba,  a  co  zbývá? 

Střiga  stanul  před  nádražím.  Podává  ruku  bratrovi;  a  líbají  se. 
Dlouhým,  dlouhým  polibkem,  beze  slova,  rozloučili  se,  ale  ne  na 
vždy.  V  to  pevně  věří.  Za  několik  dní  odjede  Vilkolak. 

A  tam,  kde  bude  více  volnosti . . .  zavolá  druh  druha  . . . 


VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK  A  POLITIKA, 

K  veřejné  činnosti  Victora  Huga. 

„Dítě,  pamatuj  na  toto:  především  svoboda!" 
Victor  Fanneau  de  Lahorie. 
I. 

Hranice  mezi  literaturou  a  politikou  nebyla  ve  Francii  nikdy 
příliš  přesná  a  přísná ;  od  dob  dávných  měnívalo  se  ve  Francii 
péro  za  meč  a  meč  za  péro.  Tato  účast  básníků  a  spisovatelů  vůbec 
spíše  vzrostla  v  dobách,  kdy  možno  mluviti  o  politickém  životě 
v  našem  slova  smyslu.  Za  dob  nejtužšího  absolutismu  myšlenka, 
umlčena  jinak,  v  knize  přece  žije;  a  není^li  ani  parlamentů  ani 
jiných  činitelů  ústavních,  kteří  by  omezovali  vůli  královskou,  je 
tu  přece  kniha  a  je  tu  posměšný  kuplet,  který  ji  omezuje.  Kniha 
ví,  co  neví  prostý  venkovan,  jdoucí  za  svým  pluhem :  že  za  ka^ 
nálem  existuje  stát,  jehož  král,  postaviv  se  proti  svému  národu 
a  jeho  parlamentu,  pozbyl  trůnu  i  hlavy;  stát,  jehož  dynastie, 
vypuzena  jednou,  aniž  by  ji  poučilo  vyhnanství,  vypuzena  po  druhé 
a  definitivně. 

Století,  jež  otřáslo  ideou  boha,  otřáslo  také  ideou  monarchie. 
Monarchie  z  boží  milosti  pozbyla  opory  víry.  Nebezpečná  dok^ 
trina  o  suverenitě  lidu  byla  s  počátku  ideou  filosofickou ;  ale,  jako 


30 

často,  slovo  tělem  učiněno  jest.  Revoluce  francouzská  je  událost 
ne  národní,  ale  světová.  Mohla  být  potlačena,  ale  její  příklad  zůstal 
a  nevymazána  nikdy  už  z  historie.  Připravovati  revoluci,  tof  byl 
úkol  filosofů  osmnáctého  věku  a  jeho  spisovatelů;  připravuje  ji 
posměšek  Voltairův  stejné  jako  pathos  Rousseauův  a  komedie 
Beaumarchaisova.  Ale  to  se  činí  v  salonech,  pracovnách,  mimo 
dav  a  nad  davem  časem,  o  přímé  účasti  na  věcech  veřejných, 
o  účasti  osobní  a  bez  výhrad  lze  mluviti  až  za  dob  revolučních. 
A  je  to  sympatická  hlava  a  hlava  opravdového  básníka,  která  padne 
do  koše:  hlava  André  Chéniera.  Pouze  tři  léta  dělí  „Le  jeu  de 
paume"  od  „lambes";  tři  léta  dělí  vášnivý  útok  proti  nehodným 
králům  od  neméně  vášnivého  útoku  proti  nehodným,  dle  mínění 
Chénierova,  vůdcům  lidu;  jsou  to  však  tři  leta,  jež  vyváží  století. 

Revoluce,  jež  sťala  hlavu  básníka  „Zajaté",  vypudila  do  Anglie 
mladého  aristokrata,  krušně  si  dobývajícího  denního  chleba  vyučo^ 
váním.  Byl  to  budoucí  autor  „Ataly",  „Renéa**  a  „Mučenníků" 
Chateaubriand,  marně  získávaný  Napoleonem,  jemuž  nedovedl 
odpustit  smrt  vévody  ďEnghien.  Ludvík  XVIII.  vyjádřil  se  licho' 
tivě  o  prospěchu,  který  věci  Bourbonů  přinesla  brožura  Chateau-" 
briandova  „De  Buonaparte  et  des  Bourbons" ;  snad  trochu  přeceňoval 
význam  její,  nepochybno  však,  že  opposice  několika  spisovatelů 
vůči  Napoleonovi  jistě  přispěla  k  úplnosti  triumfu  legitimity.  Byl 
to  však  právě  zase  Chateaubriand,  který  po  roce  1824  mnoho 
přispěl  k  porážce  dynastie,  spojiv  se  s  opposicí  a  přiblížil  se, 
grandseigneur,  legitimista  a  spíše  katolík  než  křesťan  muži  z  lidu, 
demokratu  a  Voltairiánovi.  Míním  Bérangera. 

Písně  Bérangerovy  byly  svého  času  nejúčinnějším  propagátorem 
idejí  opposičních.  Chtěla^li  restaurace  současně  upevniti  náboženství 
a  monarchii,  existuje  pro  Bérangera  Pánbůh,  málo  přísný  a 
málo  moralisující ;  co  se  týče  Bourbonů,  neexistují  pro  něho  vůbec. 
Tento  písničkář  lidu  má  nehlubokou  filosofii  radosti  a  požitku: 

„Teč,  dobré  víno;  ženy,  usmějte  se, 
a  vesmír  bude  utěšen.*' 

A  právě  proto,  že  jeho  cit  je  citem  lidu  a  myšlenka  lidu,  bude 
mít  tak  značný  a  hluboký  vliv.  Neříká  lidu,  než  co  lid  si  přeje 
slyšeti.  Písně  Bérangerovy  rehabilitovaly  Napoleona  neméně  než 
svatá  Helena.  Napoleon  na  vrcholu  své  moci  byl  chladný  násilník, 
obětující  bez  milosrdenství  své  ctižádosti  miliony  lidských  životů 
a  blahobyt  Francie.    Ale  Svatá  Helena  a  Hudson  Lowe  učinili,  že 


31 

zmizel  rub  a  líc  zůstala.  Ve  „Vzpomínkách  lidu"  žije  jako  repre^ 
sentant  a  tvůrce  slávy  Francie,  jako  díté  revoluce,  pohrávající  si 
jako  s  míčem  s  králi  z  boží  milosti,  rozdávaje  trůny  a  měné 
hranice.  Bída  císařství  zapomenuta,  v  paměti  zbýval  jen  jeho  lesk. 
Ukázalo,  že  despotism  Napoleonův  vystřídaly  jiné  despotismy,  ne 
méně  kruté,  ale  méně  veliké.  Ludvík  Napoleon,  muž  druhého 
prosince,  měl  důvody,  býti  vděčen  tomuto  písničkáři;  jiná  věc, 
byla-li  mu  po  Sedanu  vděčná  Francie.  Ke  cti  Bérangerově  budiž 
doznáno,  že  se  choval  velmi  zdrženlivě  k  poctám,  nabízeným  mu 
po  roce  1852.  Mrtvý  ovšem  nemohl  zameziti,  aby  císařství  z  jeho 
pohřbu  činilo  křest  císařství. 

Ale  Chateaubriand,  hrdý  člen  věrné  královy  opposice  v  sně^ 
movně  pairů,  ochotný  jít  do  vyhnanství  za  těmi,  jejichž  politiku 
odsuzoval,  byl  příliš  hrd,  aby  měl  styk  s  massami,  Béranger  pak, 
mající  tak  velký  vliv  politický,  osobní  činnosti  politické  se  vy" 
hýbal.  Přicházíme  k  dvěma  jménům,  kde  lze  mluviti  o  politické 
činnosti  v  moderním  slova  smyslu;  k  dvěma  jménům,  jichž  účast 
na  politice  nebyla  dilctantská  ani  chvilková,  a  kteří,  vepsavše  své 
jméno  do  dějin  francouzské  literatury,  vepsaly  toto  jméno  do  po** 
litických  dějin  rodné  země.  Je  to  Alfons  Marie  Louis  de  Lamar-' 
tine,  básník  Meditací  a  autor  „Girondinů",  hlasatel  sociálních  po^ 
vinností  básnických,  poslanec  za  město  Bergues  a  později  za  Ma^on, 
člen  prozatímní  vlády  v  roce  1848,  ministr  zahraničních  záležitostí 
a  pisatel  pamětihodného  oběžníku  velmocem.  A  je  tu  posléze 
básník,  o  jehož  politické  činnosti  chceme  promluviti  obšírněji, 
Victor  Hugo. 

IL 

Abychom  porozuměli  okolnostem,  za  kterých  rostl  a  debutoval 
básník  „Od",   rekapitujme  si  v  stručných  rysech  události  tehdejší. 

Pád  Napoleonův  nebyl  nepřipraven.  Přes  četná  a  skvělá  vítěz- 
ství císařova  nevnukala  vítězství  tato  nikdy  pocit  jistoty.  Nejjas-- 
něji  o  tom  svědčí  kolísání  renty,  která  dosáhnuvši  koncem  1807 
kursu  93  fr.  40,  v  letech  dalších  přes  úspěchy  Napoleonovy  klesá. 
Situace  Napoleonova  nutila  ho  kategoricky  z  války  do  války. 
Osudný  boj  o  Spaněly  byl  první  pohromou  vážnější ;  příští  nedaly 
na  sebe  čekati.  Po  výpravě  do  Ruska  181 2  přišla  kampaň  německá 
z  i8i3;  po  této  agónie  císařství,  kampaň  francouzká  z  1814. 
Kampaň  tato,  dle  souhlasného  mínění  kritiky  odborné,  znamená 
rehabilitaci  vojenského  genia  Napoleonova,  jehož  pověst  otřesena 


32 

neúspěchy  minulých  dvou  let.  Ale  heroický  boj  Napoleonův 
proti  spojencům  při  vyčerpanosti  Francie  a  při  nespolehlivosti 
některých  z  maršálů  císařových  nemohl  než  skončiti  neúspěchem. 
A  tak  Francie,  žárlivá  na  svou  slávu  a  zhýčkaná  dvacítiletým 
vítězením,  k  hospodářské  a  obchodní  tísni  dočkala  se  ještě  poko' 
řcní  vpádu  cizinců  do  Francie  a  kapitulace  Paříže.  Bourboni,  uve^ 
dění  nepřítelem  do  Francie,  přijímáni  s  pocity  smíšenými;  nezná-' 
menali  slávu,  ale  znamenali  mír.  Návrat  Napoleonův  s  Elby  při' 
ostřil  ještě  situaci:  žádal  nové  oběti,  nové  armády,  nový  zápas! 
Po  prvním  nadšení  přišlo  vystřízlivění  záhy ;  a  ještě  před  Waterloo 
pokládala  značná  část  Francie  hru  Napoleonovu  za  ztracenou.  Ne^ 
zapomeňme,  že  porážka  Napoleonova  a  opětný  vpád  vojů  spoje^ 
neckých  zvýšily  ještě  hořkost  vůči  Napoleonovi.  Spojenci,  kteří 
roku  1814  ukládali  si  jistou  reservu,  stali  se  bezohlednými  1815. 
Pruská  armáda  utábořila  se  v  Paříži,  armáda  anglická  v  lese  bu" 
loňském.  Milion  vojáků  různých  spolčených  států  zabralo  provincie 
francouzské  a  vybíralo  rekvisice  v  penězích,  potravinách  a  oděvu. 
Smlouva  z  roku  1814,  kterou  hranice  francouzské  značně  reduko' 
vány,  zhoršena  ještě.  Francii  odňato  Savojsko  a  několik  pevností. 
Francie  pozbyla  půl  milionu  obyvatel.  Mimo  to  bylo  jí  zaplatit 
sedm  set  milionů  franků  odškodného  a  armáda  150.000  mužů 
měla  osaditi  pohraniční  departementy  severovýchodní  až  do  za^ 
placení. 

Byly  tedy  marné  oběti  na  životech  a  statcích  po  tolik  let  při^ 
nášené;  dle  offícielních  výpočtů  padlo  od  roku  1804  do  roku  1815 
sedmnáct  set  tisíc  Francouzů,  narozených  na  území  francouzském, 
nehledě  k  těm,  kdož  pocházeli  z  departementů  anektovaných.  Na 
dva  miliony  Francouzů  padlo  tedy  marně;  ne  pouze,  že  se  nepo^ 
drželo  nic  ze  zemí  okkupovaných  císařstvím,  ale  pád  císařství 
odňal  Francii  také  úspěchy  první  republiky.  Lze  se  tudíž  divit,  že 
Napoleon  klesl  na  Buonaparta  a  na  korsického  lido^ 
žrouta? 

Vysílená  a  ochablá  Francie  zatoužila  po  klidu ;  a  Bourboni  při" 
nášeli  aspoň  klid.  Ludvík  XVIII.  nevracel  se  ostatně  do  Francie 
jako  vládce  absolutní.  Jeho  charta  zaručovala  Francii  konstituční 
život.  Charta  zachovávala  většinu  zřízení  revoluce  a  císařství:  svo' 
bodu  vyznání,  rovnost  před  zákonem,  právo  Francouzů  bez  rozdílu 
stran  být  připuštěnu  ke  všem  úřadům  a  stupňům  hodnosti.  Charta 
dokonce  udělovala  tisku  svobodu,  které  za  císařství  nebylo. 
V  mnohém  směru  napodobila  charta  ústavu  anglickou.  Králi  po-* 
nechávala  moc  výkonnou;    moc  zákonodárná   dělila  se  mezi  krále 


33 

a  obé  sněmovny.  Králi  ovšem  náležela  iniciativa  a  sankce  zákonů ; 
sněmovny  mohly  pouze  prosit  krále,  aby  návrh  nějakého  zákona 
učinil.  Zřízeny,  opět  dle  vzoru  anglického,  dvě  sněmovny.  Sněmovna 
pairů  dědičných  nebyla  však  omezena  počtem;  mohl  tudíž  král 
libovolně  měnit  její  většinu  jmenováním  libovolného  počtu  pairů. 
Sněmovna  poslanců  departementů,  na  pět  let  volená,  volila  se  na 
základě  censu,  který  byl  vysoký :  3oo  franků.  Volby  byly  nepřímé ; 
teprve  roku  1817  zavedeny  volby  přímé.  Census  volitelnosti 
byl  ještě  vyšší:  aby  někdo  mohl  být  volen,  musil  platit  nejméně 
1000  franků  daní.  Ustanovení  toto  samozřejmě  se  obcházelo. 

I  tato  ustanovení  byla  příznivá  Bourbonům:  stoupenci  císařovi 
byli  celkem  malí  lidé:  rolníci,  lid  předměstí,  důstojníci  s  polovičním 
platem.  Nebylo  tudíž  překvapením,  že  přes  bílý  terror  (bílá 
byla  barva  Bourbonů),  přes  popravu  Labédoyěrovu  a  zvlášť  popravu 
maršála  Neye  počátky  restaurace  byly  provázeny  úspěchem.  Dle 
volebních  řádů  císařství  zvolena  v  srpnu  18 15  sněmovna,  označena 
Ludvíkem  XVIII.  jakožto  „introuvable*^.  Tato  sněmovna  zahájila 
svou  činnost  odhlasováním  zákonů  výminečných.  Bezohledná  a 
krutá,  jako  každá  reakce,  šla  tato  sněmovna  dále,  než  bylo  milo 
samotnému  králi.  Tito  monarchističtí  u  1 1  r  a  s  snažili  se  spojiti 
trůn  s  oltářem.  Po  celé  Francii  vysílány  kněžské  missie,  které 
kázaly,  pořádaly  průvody  a  stavěly  missijní  kříže. 

Věc  legitimistická  triumfovala  a  zdála  se  být  zabezpečenou. 
Revoluce  připadala  přízrakem,  pozvolna  se  rozplývajícím.  Zbývaly 
sentimentální  vzpomínky  na  oběti  krvežíznivých  zuřivců  z  92,  93 
a  94.  Kromě  této  sentimentality  loyálního  zbarvení  je  však  hlavním 
rysem  doby,  jež  po  revoluci  a  císařství  nutně  musila  být  úpadko^ 
vou,  ctižádost  a  prospěchářství.  Je  módou  mít  lhostejnost  a  opo'' 
vržení  k  všemu,  co  nevede  k  osobním  úspěchům  a  prospěchům. 
Třeba,  aby  každý  co  nejrychleji  dospěl  k  blahobytu  a  honba  po 
jmění  je  cíl  veškerého  usilování.  Ti,  kteří  pozbyli  svých  posic 
převratem,  snaží  se  bud  jak  bud,  na  úkor  cti,  na  úkor  důstojnosti, 
získat  posice  ztracené;  jsou  ochotni  zapříti  pro  ně  minulost  beze 
studu  a  bez  váhání.  Mladá  generace,  která  nemá  ještě  co  zapírat, 
obzvláště  mladá  generace  třídy  měšťanské,  zná  se  otevřeně  k  vý^ 
lučnému  kultu  peněz.  Společnost,  kterou  nemilosrdně  kreslí  Balzac 
v  „Lidské  komedii",  je  smutná  v  studeném  a  odporném  svém 
egoismu;  je  to  společnost  arrivistů,  kterým  nemluvte  o  ideách  a 
úkolech;  pouze  ta  politika  má  pro  né  smysl,  jež  vede  k  úřadům 
a  pomocí  těchto  k  penězům ...  I 

Lumír  XLU.  1.  S 


34 

Toť  však  je  rub  cnthusiasmu  prvých  počátků  restaurace,  snad 
ještě  ne  plně  znatelný  v  prvých  letech.  Zatím  jsme  v  slavnostech, 
ovacích,  mších;  je  pravda,  že  dvůr  je  chudý,  obchody  špatné,  chleba 
drahý.  Je  pravda,  že  vcvodkyně  ďAngouléme  není  příliš  roztomilá. 
Vraťme  se  přes  to  do  velikého  století;  vzpomínejme  na 
Moliěra  a  Racina.  Ženy  této  společnosti  učí  se  u  bývalých  vítězů 
u  SainťCyru,  vyučujících  ve  faubourg  SainťGermain,  matky  a  ba^ 
bičky  dávají  si  kadeřit  vlas  u  „kadeřníka  Marie-Antoinctty",  který 
užívá  tohoto  titulu  na  firmě,  slibuje  novoty  všeho  druhu.  Staré: 
„Vive  Ic  Roy  quand  méme",  toť  heslo  chvíle. 

m. 

Victor  Hugo  narodil  se  26.  února  1802  v  Besan^onu.  Pocházel 
z  krve  brctoňské  po  matce,  z  lotrinské  po  otci.  Tohoto  svého 
původu  dovolává  se  často,  tak  v  známé  vstupní  básni  „Fcuillca 
ďautomnc",  kde  píše 

„věren  krvi,  kterou  vlili  do  mých  žil 

můj  otec,  starý  voják,  má  matka,  Vendéanka. 

Novorozeně  bylo  slabé  a  neslibovalo  dlouhý  věk ;  svou  záchranu 
připisuje  autor  péči  své  matky.  Otec  jeho,  voják  republiky  a  dů' 
stojník  Císařství,  měnil  garnisony  často.  Rodina  jeho  zřídka  žila 
s  ním.  To  sesílilo  vliv  matčin  a  oslabilo  vliv  otcův  ve  výchově 
Hugově. 

Mládí  Hugovo  bylo  plno  dojmů  rušných  a  malebných.  Provázel 
matku  do  Marseille  a  do  Paříže ;  putoval  s  ní  za  otcem  po  Korsice 
a  Elbě;  otec,  poslaný  do  Janova,  poslal  e  pak  do  Paříže  na  trvá" 
lejší  pobyt.  Záhy  však  (1807)  vidíme  rodinu  na  cestě  do  Itálie, 
kde  byl  otec  Hugův  tehdy  plukovníkem  a  guvernérem  Avellina. 
Po  několika  měsících  stal  se  však  král  neapolský  králem  španěl" 
ským  a  plukovník  Hugo  jde  za  ním;  boje  se  však  neklidu  ve  Spa^ 
nělích,  posílá  rodinu  do  Paříže,  kde  žije  v  klášteře  Feuillantinském. 
Roku  181 1,  kdy  vláda  Josefa  Bonaparta  zái  se  být  zabezpečenou, 
zve  otec  Hugo  svou  rodinu  do  Španěl;  necelý  rok  pobytu  v  Mad" 
ridě  v  paláci  Masscrano  a  v  šlechtické  koleji  nezůstal  bez  vlivu 
na  vývoj  básníkův  a  jeho  poesii.  Pád  Napoleonův  uvítala  matka 
Hugova  s  radostí;  otec  Hugův  s  pocity  smíšenými.  Měl  málo 
příležitosti  být  vděčným  císaři,  který  nedovedl  nikdy  zapomenout, 
že  býval  kdysi  chráněncem  Moreauovým;  ale  také  u  Bourbonů 
nezískal    si   Hugo   mnoho   přízně   svou   příliš   dlouhou    obranou 


35 

města  Thionville  proti  spojencům.  Ale  ani  tento  chlad  Bourbonů 
vůči  manželu  nedovedl  ochladiti  zápalu  manželčina.  Victor  Hugo 
počal  záhy  psáti ;  po  tři  léta,  která  ztrávil  v  pensionátu  Cordierově 
(1815 — 1818),  psal  to,  co  psal  jako  zralý  autor:  skoro  všecko.  Záhy 
objevují  se  v  jeho  básních  motivy  politické.  Básník  podléhá  ovšem 
plně  vlivu  své  matky;  mezi  těmi,  s  kterými  se  stýkal,  nebylo 
nikoho,  kdo  by  vyvažoval  tento  vliv.  Vzpomínka  na  jeho  kmotra 
jenerálá  Lahorie,  popraveného  roku  1812  (súčastnil  se  spiknutí 
Malletova),  přispívala  k  sesílcní  antipathie  k  císaři.  Třináctiletý 
autor  píše  několik  dní  po  Waterloo  do  svého  zápisníku  verše, 
v  nichž  sláva  Napoleonova,  nepopiratelná  i  nezkušenému  dítěti,  je 
„hnusnou  slávou".  Tuto  nenávist  vzbudí  později  v  satiře  „Telegraf". 
Kromě  nenávist  k  Napoleonovi  chová  ovšem  nadšenou  lásku 
k  Bourbonům;  píše  píseň  s  refrainem  „Ať  žije  král,  ať  žije  Francie"; 
píše  óda  na  smrt  Ludvíka  XVII.  (odlišnou  od  ódy  v  Ódách  a  bal" 
ladách.  V  jiné  óde  oslavuje  vévodu  Angoulěmského.  První  jeho 
tragedie  (napsaná  v  čtrnácti  letech)  líčí  restauraci  a  je  v  ní  bezvý^ 
hradný  royalismus.  Pro  něho  Bourboni  přinášeli  svobodu ;  posléze 
bylo  možno  si  oddechnouti  po  dlouhém  útisku  císařství.  Mladíček 
Hugo  představuje  si,  že  království  bude  pokrokem.  Je  nekritický 
v  své  lásce  i  v  svém  záští.  Čtrnáctiletý  Hugo  píše  do  svého  den" 
niku  poznámku:  „Chci  býti  Chatcaubriandem  nebo  ničím.** 
(10.  července  1816.)  Roku  1817  přichází  Hugo  po  prvé  v  styk 
s  Akademií  a  s  veřejností.  Na  tento  rok  vypsala  Akademie  pO" 
etickou  cenu  na  thcma :  „štěstí,  které  dává  studium  ve  všech  okol" 
nostech  životních". 

Přechod  z  dětských  a  mladických  pokusů  k  činům  skutečně 
originálním  nebývá  těžko  u  autorů  zjistiti;  u  Huga  lehko  to  není. 
Najdeme  i  v  prvých  jeho  pokusech  verše,  v  kterých  prokmitnc 
cosi  jako  poesie.  Stejně  jako  je  dosti  naivnosti  a  nezralosti  ve 
verších,  mnohem  později  psaných.  Hugo  těchto  pokusů  není  ještě 
Hugem,  ani  Hugem  Ód.  Přes  to  nutno  zmíniti  se  o  nich,  chcemc-li 
sledovati  vývoj  autorův  přesně. 

Přechodním  článkem  od  těchto  prvých  pokusů  k  vlastnímu  dílu 
jsou  tři  básně  z  Ód:  Panny  Verdunské,  psané  v  říjnu  1818,  ZnovU" 
postavení  sochy  Henri  IV.,  v  únoru  1819,  a  Vendée,  psaná  roku 
1819,  bez  bližšího  označení  data.  Všechny  tyto  tři  básně  jsou  rázu 
politického.  „Ódy"  jsou  v  nich  již  celé;  určují  jejich  tón  a  jejich 
rytmus.  Tento  tón  bude  ovšem  záhy  měněn  pozdějšími  ódami 
(„corriger  un  ouvrage  dans  un  autre  ouvrage"  praví  o  tom  Hugo). 


36 


IV. 


V  „ódách",  jež  vznikaly  postupně  od  1818  do  1828,  tak  jak  autor 
knihu  (Odes  ct  ballades)  upravil  definitivně,  ale  jejichž  prvé  vydání 
pod  titulem  „Odes  et  Poésies  diverscs"  vyšlo  1822,  mluví  čistokrevný 
royalista.  Ohlásí  se  již  v  předmluvě.  Jsou  dvě  intence  při  publikaci 
této  knihy,  intence  literární  a  intence  politická ;  ale  dle  názoru  auto^ 
rova  tato  je  pouze  důsledkem  oné,  neboť  „dějiny  lidstva  nepodávají 
poesie  leda  souzeny  s  výše  myšlenek  monarchických  a  náboženských 
věr".  Toto  hledisko  v  prvých  ódách  zachováno  přesně;  slůvko 
zločin,  s  nímž  se  setkáváme  tolikrát  u  Huga,  znamená  krutosti 
revoluce ;  úkolem  básníka  za  revolucí  je,  být  věrným  spravedlivým, 
již  jsou  potlačováni;  má  „lyru  pro  oběti  a  hlavu  pro  katy".  Mlu" 
vili  jsme  o  nejstarší  z  Ód:  o  pannách  Verdunských.  Jsou  psány 
v  šestnácti  letech  a  to  snad  dovede  omluviti  poblouzení  autorovo. 
Soucit  k  dívkám  verdunským,  jež  šly  vítat  jako  triumfátora 
nepřítele,  jenž  vstupoval  na  půdu  francouzskou,  byl  by  vysvětli" 
telný;  pykaly  příliš  těžce  za  svou  chybu  a  snad  za  chybu  těch, 
kteří  je  vedli.  Ale  óda  Hugova  je  více  nad  projevem  soucitu; 
je  málem  apotheosou.  Royalism  Hugův  vede  ho  až  tam,  že,  vida 
příliš  Bourbony,  ztrácí  s  očí  Francii.  O  rok  pozdější  „La  Vendée" 
je  lidsky  i  národně  vysvětlitelnější;  Vendée,  toť  byla  matka,  její 
nadšení,  její  láska;  Vendée,  toť  byl  také  heroismus  francouzský, 
třeba  čelil  proti  ostatní  Francii.  Chápeme  konečně  „Znovuposta-* 
vení  sochy  Jindřicha  IV."  z  roku  téhož:  Jindřich  IV.  byl  nejpopu-- 
lárnějším  z  Bourbonů.  Lze  chápati  i  „Quiberon",  lze  chápati  tím 
spíše  „Ludvíka  XVII."  a  „Smrt  vévody  de  Berry",  zcela  vysvětli^ 
telnou  odporem  k  vražednému  činu  Louvelovu.  A  chápeme,  že 
royalista  těchto  ód  může  mít  jediný  cit  při  zprávě  o  smrti  „Bona" 
partově" : 

„Le  monde  respira  dans  les  fureurs  civiles, 

delivré  de  son  prisonnier." 

„Ódy",  přes  intenci  politickou,  nejsou  dílem  politika, 
nýbrž  enthusiasmem  mladistvého  básníka;  politik  však  draze  za-* 
platí  mladistvé  toto  dílo.  Až  bude  mluvit  na  tribuně,  vrhnou  mu 
v  tvář  royalistickou  minulost;  a  hůře,  vrhnou  mu  v  tvář  pcnsi, 
kterou  mu  daroval  Ludvík  XVIII.  pod  dojmem  „Ód"  (tisíc  franků 
ročně  —  stejně  jak  Lamartinovi). 

Mluvili  jsme  o  „Pannách  Verdunských":  Ize^li  uvést  na  jejich 
omluvu  šestnáct  autorových  let,  s  většími  rozpaky  stojíme 
vůči  ódě  jiné:    „Válka  španělská"   byla   práce  z  listopadu   1823. 


37 

B/la  psána  tudíž  autorem  málem  dvaadvacítiletým,  autorem,  jenž 
ve  svém  vývoji  dospěl  ostatně  dále,  než  ukazoval  by  tento  věk. 
Tento  autor  měl  za  sebou  ódu  „Le  repas  libře"  a  ,,Svobodu". 
Toto  španělské  zakročení  Francie  v  službách  evropské  Svaté  Aliance 
a  ve  prospěch  absolutní  vlády  Ferdinanda  VIL  byl  z  největších 
bludů  a  chyb  restaurace.  „Sine  clade  victor**,  čteme  v  čele  ódy; 
nebylo,  pravda,  porážky,  nebylo  však  také  císařství,  nechceme-li 
zvát  vítězstvím  vzetí  citadelly  trocaderské,  vraždění  liberálů  a  po*' 
právu  Riegovu.  ByHi  ideál  Hugův  konstituční  monarchie, 
znamenalo^li  vrácení  Ferdinanda  VII.  úspěch  absolutismu  a  reakce 
politické  a  kulturní  —  opětně  čteme  u  Huga  slovo  zločin 
v  smyslu  reakčním,  opětně  je  mu  revoluce  anarchií  a  intervence 
Francie,  osvobození  Bourbony  v  roce  1814  a  1815,  osvobození 
Spaněl.  „Válka  španělská"  znamená  uzavření  určité  periody 
vývoje  básníkova;  není  to  konec  ód,  ale  ódy,  jež  budou  následovat, 
uchýlí  se  vše  od  nadšeného  royalismu  prvé  Hugovy  periody, 

Zajímavo  je  srovnávat  předmluvy  k  jednotlivým  vydáním. 
Citoval  jsem  předmluvu  z  roku  1822.  Dle  předmluvy  z  roku  1823 
pokoušel  se  autor  v  svých  ódách  zvěčniti  některé  z  předních  vzpo-' 
mínek  své  doby,  jež  mohou  býti  pramenem  pro  společnost  příští. 
Krátce  po  „Válce  španělské"  a  krátce  před  ódou  na  Chateaubrianda 
ze  7.  června  1824  čteme  v  závěru  obsáhlé  předmluvy  k  „Nouvelles 
Odes"  z  února  1824 :  „A  všimněme  si  mimochodem,  že,  kdyby  byla 
literatura  velkého  století  Ludvíka  Velikého  vzývala  křesťanství 
místo  bohů  pohanských,  kdyby  byly  její  básníci  bývali,  co  byli 
básníci  dob  primitivních,  kněží  žijící  velikou  ódu  svého  nábožen^ 
ství  a  své  vlasti,  triumf  doktrín  s  o  f  i  s  t  i  cký  c  h  v  posledním 
století  byl  by  mnohem  nesnadnější,  snad  vůbec  nemožný  . . .  Ná' 
rodní  vkus,  zvyklý  neoddělovati  ideje  náboženské  a  básnické,  byl 
by  Zamítl  veškerý  pokus  poesie  neznabožské  a  stigmatisoval  tuto 
ohavnost  neméně  jako  svatokrádež  literární  než  jako  svatokrádež 
sociální.  Kdo  může  změřiti,  co  by  bylo  se  stalo  z  filosofie,  kdyby 
věc  boží,  marně  hájená  ctností,  byla  také  zastávána  geniem  ?  Francie 
neměla  však  toho  štěstí;  její  básníci  národní  byli  skoro  vesměs 
básníky  pohanskými;  a  naše  literatura  byla  spíše  výrazem  spolech 
nosti  modlářské  a  demokratické  nežli  společnosti  monarchistické 
a  křesťanské.  Tak  se  podařilo  filosofům  za  necelé  století  vypuditi 
ze  srdcí  víru,  jež  nebyla  v  duchu.  Úkolem  básníka  je  dnes  napra-* 
vovati  zlo,  jež  způsobili  sofisté ;  má  kráčet  před  národy  jako  světlo 
a  ukazovat  jim  cestu.  Má  je  vésti  zpět  ke  všem  velikým  principům 
řádu,   morálky  a  cti."    Předmluva  z  roku  1826  je   zajímavější  po 


38 

stránce  literární  než  po  stránce  politické;  snaží  se  formulovati 
rozpory  mezi  klassicismcm  a  romantismem.  Předmluva  z  roku  1828 
znamená  už  obrat;  mluví  se  tam  o  opravování  díla  dílem; 
mluví  se  o  třech  způsobech  myšlení  autorova  v  třech  dobách  růz-' 
ných,  jež  snadno  čtenáři  srovnávati  přiblížené  a  jistým  způsobem 
konfrontované  v  jediném  svazku.  A  předmluva  končí  již  i  výkřik 
kem  a  programem  „svobodu  v  řádu,  svobodu  v  uméní" !  Předmluva 
konečná,  datovaná  na  ostrově  Jersey  v  roce  1853,  j«  svou  genesí 
vzdálena  periodě  líčené;  je  stručná  a  lapidární.  Historie  se  nadchne 
ráda  pro  Michela  Ncye,  jenž  ze  skromného  původu  pocházeje,  stal 
se  maršálem  Francie,  a  pro  Murata,  který  se  stal,  jsa  původu  ne'- 
méně  skrovného,  králem.  Ale,  dle  Huga,  ze  všech  vzestupů  ze 
stínu  k  světlu,  nejzáslužnější  a  nejnesnadnější  je:  býti  narozen 
aristokratem  a  royalistou  a  státi  se  demokratem.  Ukazuje  tedy 
Hugo  s  hrdostí  oprávněnou,  dle  něho,  na  své  ódy  royalistické 
z  dětství  a  jinošství  a  na  demokratické  knihy  zralého  muže;  tím 
spíše,  že  dostoupiv  posledního  stupně  vzestupu,  nalezl  na  vrcholu 
světlo  proskripce  a  může   tuto   předmluvu   datovati  z  vyhnanství. 

(Příště  dále.) 


FEUILLETON. 


SOCIÁLNÍ  IDEALISM. 
Už  tedy  i  česká  literární  kritika 
všímá  si  nejnovější  poesie  francouz' 
ské,  která  je  podložena  novými  theo' 
ríemi  sociálně^fílosofíckými.  Zejména 
„unanimism"  Romainsův  upoutal 
pozornost.  V  celku  tyto  nové  básníky 
charakíerisuje  Séché*  jako  uctívatele 
lidského  společenství,  kteří  dychtí  žít 
se  svou  dobou:  „Véří  v  dobrodějné 
poslání  básnického  Slova,  duchovní' 
ho  chleba,  bez  něhož  dav,  jako  výkvět 
společnosti,  nemůže  se  obejít.  Nechť 
volání  zástupů  donikne  až  k  srdci 
básníkovu!  ať  básník  chodí  po  ven' 
kovech  a  městech,  všude,  kde  lidské 
bytosti  se  hýbají  a  myslí,  a  lidské  tra' 
gedie  ať  naplňují  jeho  dílo!   Buď  si 

*  Citoval  J.  Vodák  v  či.:  Sméry  soudobé 
poesie  (o  knize  Alph.  Séché:  Les  caractéres 
de  la  poesie  contemporaine),  Čas,  17.  srpna 
1913. 


to  mezi  hrubými  pracemi  polními  či 
nad  krušnou  prací  dílen,  jeho  duch 
probije  sé  k  větší  zdatnosti  a  čistotě 
v  lůně  rušného  života.  Těsnější  spo' 
jení  s  ním  vrátí  básníky  lidstvu,  bu' 
dou  silni  tím  vědomím,  že  mají  být 
stejně  chápáni  od  žen,  dělníků,  my- 
slitelů, že  vždy  je  dost  duší  potřeb' 
ných  osvícení  a  vždy  nějaký  ideál 
Čekající  hlasatelů." 

Bylo  by  těžko  za  lecjakou  retoric' 
kou  nehoráznost  básnickou  činiti 
zodpovědnu  novou  sociální  filosofii, 
která  k  svým  všeobecným  ideím  do- 
stává se  tcprv  po  dlouhé  a  exaktní 
práci  sociologické.  Nejméně  správné 
však  jest  filosofii  tuto  vykládati  jako 
krajně  intelektualistický,  příkře  proti- 
individualistický,  vše  nivelisující,  bez- 
životný  filosofický  systém,  který  by 
nebyl  než  umělou  glorifíkací  jakési 
demokratické  prostřednosti.    Činí  se 


39 


pokusy  zdiskreditovat  pojem  „kolek' 
tivního  vědomí"  jako  nějakou  my- 
itickou  fikci,  v  níž  by  se  mčl  rozply- 
nout  každý  individuální,  výrazný, 
umělecký,  filosofický  i  náboženský 
znak  osobního  duševního  života. 
Nová  filosofická  koncepce  líčívá  se 
jako  mechanické  pojetí  životních  jevů, 
které  profanuje  nejvyšší  duchovní  ta^ 
jcmství. 

Nejzávažnější  mohla  hy  býti  výtka, 
že  filosofie  sociální  zatlačuje  a  zne- 
hodnocuje  všechen  individualismus 
a  že  je  snad  reakcí  na  ohrožující  se 
idealismus.  Nehledíme^li  k  tomu,  co 
z  theorií  vědeckých  vytvořila  namnoze 
banální  rétorika  básnická,  a  všimne" 
me'li  si  dnešních  sociálně-fííosofi' 
ckých  spekulací  samých,  nemůžeme 
býti  v  pochybnosti  o  nedorozumění, 
zaviněném  zásadním  předpojetím 
kritiků'individualistů.  Základní  my- 
šlenka sociálně'filosofická  nijak  nepo- 
píra  tvůrčích  schopností  individuál- 
nich,  nýbrž  jen  vykazuje  jim  pravé 
jejich  místo  a  relativní  jejich  význam 
uprostřed  širé  a  skutečně  platné 
oblasti  vznětů,  citů  a  idcí  kolektiv 
nich.  Ani  největší  genius  nevym^ine 
se  zákonům  obecného  myšlení  a  cí' 
tění,  a  jeho  síla  je  přímo  závislá  na 
stupni  duševního  života  společen^ 
ského.  Myslitelé  i  umělci  nej originál' 
nější,  pokud  co  vzácného  pro  vývoj 
lidské  kultury  znamenali,  dávali  jen 
svéráznou  formu  materiálu,  který 
existoval  před  nimi  a  vedle  nich:  oni 
obdivuhodně  vystihli,  co  tvoří  základ 
lidského  společenství,  a  dovedli  své 
postřehy  přiodíti  výrazy,  které  pro' 
bouzejí  v  lidech  pochopení  pro  sku- 
tečnosti dosud  nepochopené.  Sociální 
filosofie  hledí  osvětlit  tyto  zákony 
obecného  myšlení  a  cítění  a  dokazuje, 
že  individualismus  jen  potud  je  filo- 
soficky a  umělecky  cenný,  pokud 
přesněji  zosobňuje  nejvšeobecnější 
principy  společenství  lidského. 

Takto  moderním,  vědecky  podepře- 


ným idealismem  filosofickým  lze  roz- 
uměti jen  idealism  kolektivní.  Tu  ne- 
jde o  hromadnou  průměrnost,  naopak: 
žije-Ii  se  v  společnosti  prostředně, 
přece  žije  se,  byť  chabě,  pod  jménem 
jakýchsi  vysokých  ideálů ;  v  umění,  ve 
vědě,  ve  filosofii  se  tyto  ideály  vyjas- 
ňují, přivádějí  se  na  oči  společnosti, 
oživují  se,  aby  nebyly  jen  stínem  živo- 
ta, ale  samou  skutečností.  Každá  sebe 
méně  organisovaná  společnost  tíhne 
k  ideálům;  společnosti  vyrůstají  a  vy- 
víjejí se  kulturně  jen  ze  svých  idealisač- 
ních  schopností,  jež  dovedly  obrátiti 
směrem  nejživotnějších  svých  zájmů. 
Idealismus  takto  pochopený  zajisté 
neruší  hodnoty  individuálních  pro- 
jevů uměleckých  ani  vědeckých ;  v  ide- 
alismu  kolektivním  je  nepochybně 
budoucnost  všeho  vědění  a  umění. 
Dr.  A.  Uhlíř. 

SLOVANSKÉMU  BÁSNÍKU 
KRÁSNÝCH  ELEGIÍ. 
Vyčítáte  mi  nespravedlivost  vůči 
minulosti,  když  volám  „Hands  off!" 
básníkům  minulosti;  vytýkáte  mi 
nedůslednost,  když  tak  činím  přes 
to,  že  „pěju  souvislost"  a  „stavím 
na  minulosti  tradici."  Ano,  vyzná- 
vám souvislost  pandramatu,  které 
bojuje  Bůh -Vesmír  a  my,  jeho 
organické  části  v  jeho  těle,  i  pro 
něho  i  pro  sebe;  a  tedy  stavím  na 
tradici  minulosti,  a  uznávám  její 
hodnotu,  její  zásluhu  pro  přítomnost 
a  budoucnost.  Ale:  Každé  drama  má 
svá  jednání,  své  výstupy,  jež  jsou 
sice  v  nutné  souvislosti  a  důslednosti 
s  předcházejícími,  ale  jež  zahajují 
novou  fasi  konfliktu,  a  jedná-li  se 
o  drama,  jež  má  končiti  vítězstvím 
Hrdinovým  nebo  stále  novým  a  vždy 
mocnějším  jeho  vítězením  —  a  ta- 
kovým je  makrodrama  Boha  a  v  něm 
Lidstva  —  tu  má  každý  nový  akt 
právo  na  mocnější  pathos  a  absor- 
bování obecné  pozornosti  pro  sebe. 
Ostatně:  Pro  nový  idealism  a  jeho 
optimism   byl    sice    teleologicky 


40 


nutný  moderní  materialism  se 
svým  důvěrným  zasnoubením  s  hmo- 
tou, aby  tak  vzešlo  úplnější,  a  mo' 
děrní  positivism  se  svou  úzkost- 
livou kritičností  a  skepsí,  aby  tak 
vzešlo  bezpečnější  poznání  —  ale 
pessimism,  třeba  pro  mnohé  byl 
přirozeným  kausálním  důsledkem 
materialistického  nihilismu  a  positi- 
vistického  agnosticismu.  nutný  nebyl. 
Ovšem:  Básnické  umění  má  svou 
hodnotu  obecnou,  životní,  bez  ohledu 
na  program,  t.  j.  ideový  a  látkový 
obsah,  už  tím,  že  je  hodnotou  bás- 
nickou a  aesthetickou.  Ale  uznejte, 
že  při  stejné  formální  kvalitě  je  bás- 
nické-umělecké  zmožení  ideového  a 
látkového  obsahu  o  to  hodnotnější, 
oč  je  ten  obsah  pokrokovější  a  ži- 
votně kladnější.  Mé  „Hands  off!"  bás- 
níku minulosti  platilo  mu  tedy  jako 
kulturotvornému  činiteli  na  nové  * 
a  budoucí  době,  a  terminu  „básník" 
v  mém  „Jen  my  atd.  jsme  básníci" 
nebylo  užito  absolutně,  ale  jen  k  ak- 
centování vlastní  poetické  (=  tvůrčí) 
mohutnosti  básníků  doby  nové,  tím, 
že  nesou  v  zdvihu  a  kladu  svých 
rytmů  a  dynamičnosti  své  dikce  a 
svých  obrazů  více  typických  znaků 
života.  A  nemluvil  jsem  ve  své  básni 
za  snoby  nebo  šarlatány,  ale  za  ty- 
pické básníky  nové  doby.  Nevy- 
znávám život,  světlo,  pokrok,  ducha, 
že  vyznává  dnešní  doba  život,  světlo, 
pokrok,  (ne  už  tak  ducha;  alespoň 

*  Užil  jsem  v  básni  a  užívám  i  zde  úmysl- 
ně slova  „nová",  ne  „přítomná"  doba, 
neboť  má  význam  širší. 


většina  básníků  dnešní  doby  vzývá 
—  někdy  i  pod  jménem  ducha  —  něco, 
co  není  o  mnoho  více  než  ve  vířivý 
a  více  méně  věčný  pohyb  uvedená 
hmota!),  ale  zpívám  náš  veliký  věk 
a  novou  poesii,  že  v  podstatě  bije  syn- 
chronicky  a  syntonicky  moje  srdce 
s  nimi!  Bez  snobů  a  šarlatánů  není 
doba  a  generace  žádná,  pomněte  na 
to,  a  nebudete  vůči  nové  době  na- 
laděn tak  clegicky.  Vždyť  i  Vaše  srdce 
odpovídá  sesílenou  resonancí  na  její 
rytmus,  básníku  někdejší  skepse  a 
depresse,  básníku  dnešní  víry  a  jí 
uvolněné  a  vzpružené  energie.  Vaše 
ironie  je  čím  dále  více  jen  druhou 
tváří  kladu;  je  projevem  boje,  ne 
rcsignace.  A  na  druhé  straně :  Nehně- 
val jsem  se  na  Vás  pro  epigram  na 
,,Gerdu«*  —  vždyť  jej  zasloužila.  Za 
výčitku  v  posled.  čís.  t.  I.  Vám  však 
tisknu  ruku.  Povstala  sice  z  nedo- 
rozumění —  ale  i  ona  byla  dikto- 
vána tím  Vaším  typicky  slovanským, 
altruistickým  elegismem,  který  po- 
svěcoval tak  často  i  Vaše  satiry, 
a  kterým  jste  v  posledních  leteck 
tak  lidsky  i  básnicky  vyrostl.  Zde  se 
my  dva  stýkáme  jako  nečasoví:  Vždyť 
nemyslete  o  mně,  že  nechápu  a  ne- 
cítím tragiky  tvůrců  minulosti.  V  tom 
ohledu  „básník  přítomnosti"  není, 
jakožto  básník  „Stromu"  a  jiných 
elegií,  tak  vzdálen  „slovanskému  bás- 
níku krásných  elegií".  On  jen  srdce 
a  ducha,  intimní  a  obecné  dovede 
od  sebe  více  oddělovat. 


Jan  2  Wojkowicz. 


LITERATURA, 


ALMANACH  NA  ROK  1914. 
Dříve  než  se  dostala  do  našich  ru- 
kou dávno  ohlašovaná  ročenka  prací, 
ucházejících  se  o  cenu  lyrickou,  do- 
stává se  nám  almanachu,  který  chce 
býti  spíše  programem  toho,  co  bude, 
nežli  obsahem  toho,  co  je.  Almanach 
na  rok  1914,  ústy  svého  theoretického 


mluvčího  (a  charakteristické  je,  že 
není  to  spisovatel,  který  je  theo- 
retickým  mluvčím,  není  to  ani  kritik 
literární,  neboť  Arne  Novák  as  „Pří- 
chodem jižního  jara"  spíše  zabloudil 
do  almanachu,  nežli  přišel  tam  cíle- 
vědomě), ústy  arch.  Vlastimila  Hof- 
mana pokouší  se  formulovat  program 


41 


a  řád  nového  umění.  Dle  něho  mo' 
děrní  je  silná  touha  zmáhati  realitu; 
již  tím,  že  tato  touha  je  principiální, 
odtrhuje  se  od  živého  a  syrového 
podkladu  skutečnosti  a  veškeré  jeho 
úsilí  jest  přehodnotiti  masivní  dy^ 
namiku  života  do  konstrukce  a  do 
abstraktního  povrchu,  oduševnélého 
průchodem  ducha.  Jeho  postup  je 
zduchovnění  a  zformování,  přeme' 
není  světa  ve  stav  ideality,  v  úhrn 
autonomních  forem.  Ale  samo  slovo 
forma  má  smysl  odlišný;  není  to 
forma  ozdobná,  ani  přírodní.  Moderní 
forma  je  věcná,  není  ani  imitací 
předmětů,  ani  symbolem  věcí,  nýbrž 
sama  jest  věcí,  je  s  ní  nakládáno 
jako  se  samostatnou  věcí,  nezávislou 
na  tom,  je-li  nebo  není  podobna 
nějakým  naturálním  předmětům. 
Zvláštní  povaha  moderního  umění 
je  jednak  cit,  stavemoce,  jednak  jasné 
a  bezpečné  vědomí  principiálnosti, 
jakási  vědomá  racionální  logika  umě' 
leckého  tvoření  a  konečně  odvažo' 
vání  se,  vynalézání  a  zkoušení  nových 
výtvorů  lákavých  pro  novost  samu. 
Úkolem  umění  je  osvoboditi  se  od 
přírody  a  podmaniti  si  ji.  Od  impre' 
sionismu  nutno  jíti  dále  a  učinit 
rozhodný  krok,  nahradit  totiž  pří' 
rodu  umělostí,  autonomním  řá' 
dem  lidským  a  plnou  autoritou  umělé 
formy,  tak,  aby  forma,  útvar  ducho- 
vý, nahradila  přírodní  věc.  Pisatel 
zve  to  substitucí  věcí.  Moderní 
umění  chce  dosáhnouti  ideality 
formy;  moderní  umění  je  činěno,  ne 
sněno;  musí  pronásledovati  svou 
myšlenku  cestou  logiky,  tušení,  po' 
divně  zahráti  s  věcmi  světa,  chytře  a 
s  jasností  využít  světového  názoru 
ve  prospěch  formového  názoru,  aby 
se  tak  stvořila  nová  krása  a  nová 
umělost.  Aby  nová  krása  mohla  silně 
a  plodně  vzniknouti,  máme  býti  plni 
důvěry  k  ní,  současnost,  moderní  doba 
musí  se  nám  stát  nejkrásnější  ze  všech. 
Nové   umění   není    odvrat    od    sku' 

Lwnír  XLn.  1. 


tečnosti  a  útěk  k  ideálu  krásy  mimo 
svět.  Plný  a  živoucí  smysl  doby  nás 
učí,  abychom  se  hleděli  prodrat  až 
do  nitra  skutečnosti,  až  ke  kostře, 
která  skutečnost  nese.  Reální  smysl 
mladých  je  tak  zbystřen,  že  vše,  co 
je  pouhá  illuse,  nechává  na  dně  duše 
trýznivé  neuspokojení  a  pocit  ne- 
pravděpodobnosti.  Moderní  duch  ne- 
hrozí se  smrti,  nýbrž  skutečnosti, 
která  člověka  stále  vybízí,  aby  ji 
zmáhal  jednáním.  Tato  pravá  skuteč- 
nost nemá  nic  ošklivého  a  všedního. 
Netřeba  ji  zkrášlovat  již:  umění 
není  již  z  jiného  světa,  nýbrž  děje  se 
v  téže  skutečnosti,  jako  práce  učence, 
chemika,  fysika  neb  inženýra.  Umě- 
ní minulých  dob  tvořilo  spíše  ideální 
svět  než  ideální  formu.  Krásně  „idea- 
lisované"  podněty  podávalo  natu- 
ralistickou imitací.  Důstojnost  umění 
byla  nahrazena  illusí  božskosti,  vzne- 
šenou aristokratickou  krásou,  jež 
znamenala  něco  lepšího  než  skuteč- 
nost. V  tom  byla  revoluce  osvoboze- 
ním a  očištěním,  neboť  byla  racio- 
nální a  civilní.  Teprve  po  ní  mohla 
přijíti  nová  realita,  nové  uvedení 
představ  do  věcí,  hlubší  výzkumnost 
a  vise.  Moderní  doba  žádá  vlastní 
konstrukci;  zájem  moderního  umění 
směřuje  k  věcem,  k  zmocnění  se 
věcí.  Tak  nalezneme  v  novém  umění 
dualismus:  snahu  po  plné  realitě 
předmětové  a  úsilí  po  plné  idealitě 
formy,  V  nebývalé  hojnosti  dějí  se 
výboje  a  tlaky,  jež  nutně  prorážejí 
všechny  hráze,  udržované  eklckti- 
ckými  tradicionalisty.  Toto  hnutí 
rozrušilo  svou  intensitou  mnohé 
pojmy  a  estetické  celky,  jež  platily 
za  hotové  a  absolutní,  tak  rozložila 
již  mechanickou  homogennost  děje 
veršem  uvolněným,  který  se  nově 
organisuje  a  hledá  svou  zákonnou 
vazbu,  tak  rozložilo  i  prostor  v  uměni 
kubistickém  v  malířské  substituci; 
a  tak  rozložilo  melodii  v  disparátní 
a    samočinnou    soustavu    tónovou. 

6 


4* 


Avšak  toto  rozložení  není  rozumovou 
analysou:  je  rozložením  a  roztažením 
křídel  k  nejodvážnějšímu  letu,  ke 
kterému  se  chystalo  celé  století. 

Popřál  jsem  úmyslně  místo  mluv- 
čímu theoretickému,  nežli  přejdu 
k  posuzování  prakse.  Historie  všech 
uměleckých  škol,  všech  věr,  všech 
manifestů  a  dogmat  učí,  že  v  prvém 
stadiu  převládá  theorie  nad  praksí; 
pozvolna  teprv  dociluje  se  rovnováhy 
a  v  etapě  konečné  prakse  modifi' 
kuje  theorii.  Bylo  by  tudíž  skoro 
zbytečno,  pozastavovat  se  nad  tím, 
neodpovídá'li  značná  část  Almanachu 
programu  tak  pompésnímu  a  hrdé' 
mu;  bylo  by  neméně  zbytečno,  son* 
dovát,  kolik  v  tomto  almanachu,  přes 
jeho  výbojnost,  je  „eklektického  tradi- 
cionalismu"  právě  v  nejumělečtějších 
představitelích  knihy.  Dnes,  čtouce 
verše  i  prosy  almanachu,  chceme  jen 
konstatovati,  že  jeho  mluvčí,  na  roz' 
díl  od  generací  dob  přešlých,  akcen' 
tují  život,  pohyb,  vznos;  hledí  s  ote' 


vřenýma  očima  a  velmi  často  s  žas- 
noucíma  očima.  Jsou  pathetičtí,  roz' 
dívaní,  rozmluvení;  nešetří  nadšením 
a  vykřičníky.  Provokují,  zdá  se  vám. 
občas  čtenáře,  jako  ho  provokovaly 
všechny  výbojné  almanachy  všech 
dob.  Budou,  kteří  se  pohorší  nad  tím 
či  oním  z  Almanachu ;  my,  kteří 
rádi  sledovali  každý  ruch  v  životě 
našem,  tak  často  mrtvé  zátoce  pO' 
dobném,  budeme  trpěliví.  Není  na 
škodu  poesie,  hledá^li  nové  cesty  a 
nové  tóny.  Cekejme  na  kořist,  s  ja' 
kou  se  vrátí  ze  svých  výprav;  snad 
bude  jiná,  nežli  tuší  a  čekají  dnes, 
přece  však  kořist.  A  budou^li,  kteří 
pozastaví  se  nad  theoriemi  této  nové 
školy,  nechť  také  ti  jsou  klidni :  svedla 
kdy  theorie  sebe  pochybenější  na 
dlouho  opravdový  talent?  A  oprav 
dové  talenty  mezi  přispívateli  do 
tohoto  Almanachu  jsou.  Také  omyly 
mohou  být  u  talentů  plodné;  zlo 
v  umění  je  jediné  a  nenapravitelné: 
omrzelá  a  sterilní  lhostejnost ! 

Viktor  Dyk. 


DIVADLO. 


Nástupce  Gastona  Parise  na  stolici 
starofrancouzské  řeči  a  literatury  na 
GoUěge  de  France,  Joseph  Bédier, 
vydal  před  několika  lety  rozkošné 
zpracování  pověsti  tristanovské.  A 
jsem  přesvědčen,  že  se  neklamu, 
tvrdím'li,  že  tato  právě  Bédierova 
práce  byla  vlastním  podnětem  drama^ 
tické  básně  Ernesta  Hardta:  Blázen 
Tantris,  provedené  v  překladu 
Karla  Maska,  za  režie  J.  Kvapila  na 
scéně  Nár.  divadla  (dne  11.  října.) 
„Utěšená  povídka  o  lásce  a  smrti" 
Tristana  a  Isoldy,  jak  ji  podali  staří 
trouvéři  francouzští,  je  nejžhavější 
apotheosou  osudově  silné  lásky.  Fa^ 
talistické  pojímání  středověké  ne^ 
mohlo  postačit  Hardtovi,  jako  nepc 
stačilo  Richardu  Wagnerovi.  Jestliže 
Wagner  pojal  jednotlivé  postavy  jako 
symboly,      zpracoval      neoromantik 


Hardt  svoji  látku  dekorativně,  pod- 
loživ svoji  báseň  myšlenkou  tragické 
viny  Tristanovy,  nevěrou.  Sňatkem 
s  Isoldou  Bělorukou  porušil  Tristan 
svoji  přísahu;  kouzlo  čarovného  ná' 
poje  je  zlomeno  a  Tristan  pyká  za 
svoji  vinu.  Nadarmo  zachraňuje  Isol' 
du  před  hnusným  objetím  malomoc' 
ných,  nadarmo  podstupuje  zápas 
s  Denovalinem,  nadarmo  v  přestro' 
jení  za  šaška  chce  vzbudit  v  Isoldě 
spící  ozvěnu  zašlých  dob;  Isolda  jej 
nepoznává.  Toliko  věrný  pes  Hus^ 
dent  nedá  se  oklamati  ostříhanými 
vlasy,  šaškovým  úborem  a  zubože* 
ným  vzezřením  svého  pána.  Tu  te- 
prve Isolda  poznává  Tristana,  volá 
jej  zpět,  ale  je  pozdě.  Tristan  odchází 
a  teprve  mrtvého  smí  Isolda  zlíbati 
svého  sladkého  přítele. 
Hardtova  báseň,  jejíž  hlavní  před- 


43 


ností  je  krásná,  zrnitá,  trochu  ar^ 
chaicky  zbarvená  mluva,  přirozené 
utrpěla  překladem.  Ale  i  scénická 
realisace  přes  nejlepší  vůli  a  úsilí 
představitelů  a  přes  pečlivou  a  vkus' 
nou  režii  setřela  mnoho  z  poetického 
půvabu  knihy.  Je  těžko  najit  v  našem 
souboru  representanty,  kteří  by  už 
svými  fysickými  prostředky  odpoví- 
dali představě  rytířů  jako  Tristan 
nebo  Denovalin;  v  mezích  svých 
prostředků  podali  pánové  Schlag' 
hammer  i  Hurt  výkony  intelligentní 
a  charakteristické.  Po  stránce  fysic' 
kých  prostředků  byla  v  rozhodné 
výhodě  pí.  Nasková.  Skulpturální 
majestátnost  své  Isoldy  obohatila 
vřelou  a  procítěnou  deklamací;  král 
Marke  p.  Vávrův  dobře  vystihl  koli- 
sání  této  postavy  mezi  krutostí  a 
měkkou  lítostivostí.  V  celku  nebylo 
by  třeba  litovati  péče,  věnované  vy- 
pravení  Hardtova  Tantrise,  kdyby 
bylo  Národní  Divadlo  vykonalo  svoji 
povinnost  vůči  pozoruhodnému 
českému  Tristanu  Jaroslava  Marie. 
Nelze  zamlčeti,  že  práci  domácího 
básníka,  mající  nespornou  literární 
úroveň,  patří  přednost  řpřed  vyzkou' 
Seným  dramatem  cizím.  A  i  kdyby 
domácí  práce  selhala  —  což  není  tak 
docela  jisto,  česká  literatura  drama* 
tická  měla  by  z  toho  více  prospěchu. 
Uplynulo  již  více  než  dva  měsíce  od 
počátku  sezóny  —  a  po  české  práci 
dosud  v  divadelních  bulletinech  není 
potuchy. 

Zmínil'li  jsem  se  výše  o  nesnázích 
s  přidělením  úloh,  musím  se  vrátit 
k  témuž  thematu,  mluvě  o  novém 
nastudování  Shakespearova  ZkrO'' 
cení  zlé  ženy  (20.  září).  Národní 
divadlo  mělo  sice  v  p.  Vojanovi  zna- 
menitého  Petruchia,  ale  nemělo  pro 
něho  rovnocenné  partnerky.  Pokus 
p.  Červené  v  úloze  Kateřiny  až  na 
některé  momenty  selhaL  Rámcová 
předehra  byla  tentokrát  vynechána, 
což  lze  režii  prominouti,  zvláště  když 


opilého  kotláře  Slya  nebylo  možno 
přiděliti  nikomu,  kdo  by  jej  zahrál 
přibližně  tak  jako  zesnulý  Jindřich 
Mošna,  a  když  jediný  komik  dnešního 
souboru,  pan  Čepela,  byl  nezbytný 
pro  úlohu  Grumia.  Režie  naznačila 
lehkou  rozmarnost  děje  květinovou 
úpravou  proscenia,  vystavila  velmi 
pěkně  padovskou  ulici  a  vkusně 
zaranžovala  barvitý  obraz  závěrečné 
hostiny. 

Vinohradské  divadlo  zasloužilo  si 
všeobecného  vděku  vkusným  nastu' 
dováním  Moliérova  Jiřího  Dandi- 
na.  (Přel.  Arnošt  Procházka,  režisér 
Dr.  K.  H.  Hilar;  dne  2.  října.)  Indi- 
skretnost  literární  historie  nám  pro- 
zradila hořkost  Moliérova  manželství 
s  mladičkou  a  příliš  koketní  Armande 
Béjartovou.  Tato  hra  o  bohatém  sed- 
láku, kterému  se  zachtělo  sňatku 
s  mladou  šlechtičnou,  která  je  na  nej- 
lepší cestě  jej  podvádět  a  při  tom  svou 
chytrostí  vždycky  dovede  si  z  nastra- 
žené léčky  pomoci  a  svého  muže  se- 
směšniti,  je  vlastně  bolestnou  per- 
sifláží  osobního  hoře  básníkova. 
V  přímočaré,  až  příliš  jednoduché 
konstrukci  hry,  s  třikráte  se  opaku- 
jící situací,  dovedl  Moliére  překonati 
osvobozujícím  smíchem  svůj  smutek 
a  mrazí-li  nás  tak  trochu  při  pohledu 
na  toto  flagellantské  hrdinství  auto- 
rovo, je  toho  vinna  jen  naše  přílišná 
moderní  citlivost. 

Vzhledem  k  tomu,  že  pro  kusy 
francouzského  klasického  repertoiru 
není  u  nás  tradice  a  že  herci  nemají 
oč  se  opříti,  nutno  vzdáti  plné  uznání 
jak  představitelům  Dandina  a  Lubina 
(pp.  Zakopal  a  V.  Marek),  tak  i  dá- 
mám Štěpničkové  a  Kučerové  v  úlo- 
hách Anděly  a  její  subrety. 

Saltenovo  Silnější  pouto  (pře- 
klad K.  Šípka,  dne  18.  října)  patří 
vlastně  ještě  do  cyklu  německých 
veseloher,  favorisovaných  předešlým 
režimem.  Je  jemnější  ostatních,  ale 
to  je  vše,  co  se  dá  říci  ve  prospěch 


44 


této  neškodné  smžsi  krotké  satiry 
s  velikou  dávkou  nasládlé,  typicky 
německé  sentimentálnoiti.  Měl^lí  MO' 
liěrův  Dandin  podtitul  „Ošálený  man^ 
žel",  mohla  by  se  Saltenova  veselo^ 
hra  jmenovati  „Silnější  pouto,"  čili: 
„Hodná  modistka  vévodkyní",  aneb: 
„Odměněná  ctnost".  Tím  je  dosti  řc 
ceno  o  scénáři,  který  poskytl  autO' 
rovi  příležitost  k  mírnému  ironiso- 
vání  malých  německých  dvorů  a 
obratné  kresbě  charakteru  panující 
vévodkyně.  Hráno  bylo  slušně. 


Ke  krísi  Městského  Divadla 
Král.  Vinohradů.  Ve  feuilletonu 
10.  čísla  minulého  ročníku  komen- 
toval  Viktor  Dyk  ředitelskou  krisi 
vinohradského  divadla.  Zatím  řed. 
V.  Stech  opustil  divadlo  definitivně. 
Brožura  „Městské  divadlo  Král.  Vino- 
hradů za  mé  správy",  kterou  dle  pří- 
kladu svého  předchůdce  vydal,  po- 
tvrzuje jen,  co  bylo  zde  napsáno  a 
nemáme  příčiny,  proč  bychom  se 
k  věci  ještě  vraceli. 

H.  Jelínek. 


HUDBA, 


Pěvecké  sdružení  morav- 
ských učitelů  slavilo  letos  de- 
sáté výročí  své  činnosti.  Jeho  umě- 
lecký význam  spatřovati  sluší  hlavně 
ve  dvou  faktech.  S  jménem  sdru- 
žení jest  především  spiat  vznik  sbo- 
rové virtuosity  u  nás.  Celá 
desetiletí  před  vystoupením  morav- 
ských učitelů  jsme  měli  a  máme  do- 
sud řadu  zpěváckých  spolků,  sborů 
ochotnických,  z  nichž  některé 
zásluhou  svých  dirigentťt  dovedly  se 
povznésti  k  úctyhodné  reprodukční 
výši;  mně  právě  tento  diletantismus 
snahám  po  zvýšení  reprodukční  ú- 
rovně  zpěváckých  spolků  zcela  ne- 
úprosně určuje  mez,  za  niž  postou- 
piti neízev  Možno  ovšem  v  činnosti 
našich  zpěváckých  spolků  za  těch  pa- 
desát let  jejich  existence  i  po  stránce 
reprodukční  znamenati  pokrok.  Po- 
krok ten  úzce  souvisí  s  požadavky, 
které  na  ně  kladla  současná  sborová 
literatura.  Nehledíme-li  ke  sborům 
Smetanovým,  jež  i  po  stránce  tech- 
nické předbíhají  svou  dobu  o  řadu 
let,  jsou  to  především  sbory  Vítěz- 
slava Nováka,  které  v  letech  devade- 
sátých učinily  konec  vlastenecké  re- 
produkční idylle,  v  níž  se  tak  dobře 
dařilo  mendelssohniádám  Karla  Ben- 
dla.  Pěvecké  sdružení  moravských 
učitelů   vytklo    si    však    za    cíl    o  tí- 


ho r  n  é  pěstování  sborového  zpěvu 
a  za  krátko  dostoupilo  v  tomto  oboru 
virtuosity  dotud  netušené,  jejíž  přímo 
nástrojová  neomylnost  umožňuje 
sdružení  hravě  překonávati  technické 
problémy  sebe  nesnadnější.  Tato  vir- 
tuosita, jež  —  s  důrazem  třeba  to 
vytknouti  —  stojí  výhradně  ve  služ- 
bách vážného  umění,  vrhla  mocný 
reflex  na  tvůrčí  činnost  našich  skla- 
datelů v  oboru  mužského  sboru.  Pod 
jejím  vlivem  vzniká  u  nás  nová 
sborová  literatura,  ochotnic- 
kým zpéváckým  spolkům  z  valné 
části  vůbec  již  nedostupná,  řeší  se 
nové  technické  možnosti,  technika  a 
posléze  i  ráz  a  styl  sborové  kompo- 
sice se  mění  a  vede  se  na  nové  cesty. 
V  tom  tkví  další,  po  mém  soudu 
nejdůležitější  význam  vzniku  a  umě- 
lecké práce  Pěveckého  sdružení  mo- 
ravských učitelů,  za  jehož  vzorem 
vzniklo  u  nás  již  několik  odborných 
sdružení  dalších.  Výše,  které  dostou- 
pilo sdružení  učitelů  pražských, 
nejpřesvědčivěji  dokumentuje  histo- 
rickou cenu  a  plodnost  myšlenky, 
které  Moravani  u  nás  první  vítězně 
razili  cestu. 

Sdružení  uspořádalo  v  Praze  dne 
5.  října  dva  jubilejní  koncerty:  do- 
poledne populární  matinée  v  Obecním 
domě,  odpoledne  velký  koncert  v  Ru- 


45 


dolfínu,  který  chtěl  podati  přehled 
historického  vývoje  české  sborové 
skladby  pro  mužské  hlasy.  První  část 
programu  vyhrazena  tvůrci  českého 
sboru  P.  Křížkovskcmu  (Utonulá,  Dar 
za  lásku),  ve  druhé  byl  dvěma  veli- 
kými sbory  zastoupen  Smetana  (Rol- 
nická, Píseň  na  moři),  třetí  věnována 
moderním  skladatelům  (Janáček,  No- 
vák. Suk,  Ostrčil).  Byla  tedy  zcela 
přehlédnuta  rozsáhlá,  historicky  dů- 
ležitá práce  J.  B.  F  o  c  r  s  t  r  a,  za  to 
Janáček  a  zvláště  Suk  uvedeni  vedle 
Nováka  (Ballada  na  Váhu)  a  Ostrčila 
(Česká  legenda  vánoční)  —  zajisté 
neprávem.  Je  pravda:  tvoření  Janáč- 
kovo (sdruženi  zpívalo  Maryčku  Mag- 
dónovu)  má  některé  rysy  moderní, 
ale  jeho  způsob  zhudebnění  textu 
náleží  době  dávno  minulé.  Ze  sborů 
Sukových  byly  na  programu  dva 
rukopisné  z  doby  nejnovější 
(Ukolébavka  a  Zofatá  breza);  Ukolé- 
bavka, komponovaná  na  slova  černo- 
horské písně  lidové  pro  sólový  tenor  (!) 
s  průvodem  bručivých  hlasů  (!),  ho- 
dila by  se  fakturou  a  líbivou,  vtí- 
ravě sladkou  meiodíkou  dobře  do 
doby  —  Bendlovy.  Tedy :  Kříž- 
kovský,  Smetana,  Foerster,  Novák, 
Ostrčil  —  tato  jména  musil  by  vy- 
kazovati program,  který  by  chtěl 
stručně  charakterisovati  historický 
vývoj  mužského  sboru  českého.  Ostr- 
čilova  Česká  legenda  vánoční  stojí 
na  nejzazší  hranici  tohoto  vývoje. 
Působila  opět  hlubokým  dojmem, 
jaký  v  nás  vzbuzují  jen  díla  oněch 
šťastných  umělců,  kteří  svému  umění 
razí  zcela  nové  cesty.  Chtěl-li  jsem 
si  po  koncertu  ve  vzpomínce  vybaviti 
dojem  analogicky  silný,  musil  jsem 
se  vrátiti  —  k  Smetanovi.  Koncerty 
v  němž  umění  moravských  pěvců  a 
dirigentský  věhlas  jejich  sbormistra 
prof.  Ferdinanda  Vácha  slavily  nový, 
skvělý  triumf,  měl  pronikavý  úspěch 
vnější.  Nechť  ryzí,  obětavá  práce 
sdružení  přinese  i  v  dalších  deseti- 


letích   českému    umění    hudebnímu 
mnoho  prospěchu ! 

V  Národním  divadle  zpívala  v  září 
Ema  Destinnová  v  představe- 
ních, která  divadlo  uspořádalo  na 
pamět  svého  30letého  trvání.  Přišla 
k  nám  letos  jako  umělkyně  česká, 
česká  nejen  smýšlením,  nýbrž  i  repcr- 
toirem  úloh  a  snahou,  prospěti  n  a- 
š  e  m  u  umění  dramatickému.  Kromě 
Milady  zpívala  Libuši  a  Šárku,  které 
nastudovala  pro  tyto  své  pohostinské 
hry.  Lituji,  že  jsem  neviděl  Libuše 
Emy  Destinnové;  její  Sárkou  byl 
jsem  uchvácen.  Destinnová  mohla  tu 
vytvořiti  postavu  přímo  typickou, 
neboť  Šárka  odpovídá  umělecké  její 
povaze  v  té  míře,  jako  snad  málokterá 
úloha  jiná.  Destinnová  dala  Šárce 
mimo  mladistvě  pružnou  postavu 
především  svůj  žár,  svou  vášnivosí, 
svůj  nezkrotný  temperament,  dala  jí 
však  i  více  ještě:  všechnu  podivu- 
hodnou vyrovnanost  svého  umění, 
jež  obě  složky  pro  moderní  operu 
stejně  důležité,  dramatickou  akcí 
i  zpěv,  slučuje  v  rovnováze,  jen  zcela 
výjimečně  dosažitelné.  Co  zpívá,  to 
také  hraje;  ve  zpěvu,  náladově  bohatě 
nuancovaném,  zrcadlí  se  každý  zá- 
chvěv jejího  nitra;  herecky  tvoří  od 
prvního  do  posledního  taktu.  Druhé 
jednání  Šárky,  mistrovský  výtvor 
hudebně  dramatické  psychologie  Fi- 
bichovy, bylo  nejskvělejším  doku- 
mentem tohoto  jejího  umění.  Destin- 
nová vytvořila  tedy  Šárku.  Je  to  čin 
významu  nejen  uměleckého,  nýbrž 
i  sociálního:  ujala  se  kaceřovaného 
díla  velikého  našeho  dramatika,  je- 
muž oddaně  propůjčila  umění,  kte- 
rému s  takovou  suverenitou  vládne. 
S  radostí  konstatuji,  že  chef  naší 
opery  vyšel  jí  vstříc.  Provedení  Šárky, 
jemuž  i  Karel  Kovařovic  věnoval  své 
nejlepší  síly,  bylo  z  nejkrásnějších, 
která  jsem  v  Národním  divadle  zažil. 

Bedřich  Čapek. 


46 


UMĚNI  VÝTVARNÉ. 


VÝSTAVA  EVROPSKÉ  GRAFIKY. 
Obecní  dům.  Pořádá  redak- 
ce Veraikon.  Výstava,  čítající  160 
čísel  od  82  autorů,  nemůže  ovšem 
podat  generální  přehled  evropské  gra- 
fiky, ale  i  tak  může  dáti  dost  bezpeč- 
ný obraz  o  stavu  a  naladění  nynější 
grafické  produkce.  Nahlédnutí  do  to- 
hoto stavu,  který  činí  dost  frekven- 
tované odvětví  dnešní  výtvarné  pro- 
dukce, není  bez  užitku. 

V  Čechách,  kde  můžeme  si  leckdy 
stěžovati  na  nepozornost  a  lhostej- 
nost širších  vrstev  k  věcem  umění, 
bylo  nepochybně  nutno  upozorňovat 
S  jistou  tendenčností  na  grafiku  jako 
na  důležité  odvětví  umělecké  práce. 
Potřeba  takové  propagace  ukázala 
se  nejnaléhavější  zrovna  v  té  době, 
kdy  grafika  vydobyla  si  široký  zájem 
u  výtvarníků  samotných,  kteří  v  ní 
nacházeli  snadné  a  poddajné  možno- 
sti vyjádřit  se  osobně  a  lehce,  třeba 
i  v  tak  malé  minci,  jako  jsou  grafi- 
cké obrazy.  Tehdy  přenášelo  se  do 
grafiky  obdobné  úsilí  jako  do  malíř- 
ství, jež  položilo  svou  představu  krá- 
sy do  nejrůznějších  dokonalostí  v  ná- 
ladových subtilitách.  Z  oné  nedávné 
doby  máme  v  paměti  mnohé  grafické 
listy,  jež  co  do  malebného  vystižení 
přírodních  effektů  nijak  si  nezadají 
s  malovanými  obrazy,  a  kdy  zruč- 
nost grafiků  neustoupila  před  žádnou 
technickou  hračkou  a  složitostí.  Gra- 
fika, pěstovaná  zručnými  a  vtipnými 
techniky,  uchovávala  si  vzhledem 
k  ostatním  oborům  výtvarného  umě- 
ní jistou  jemnost  a  vykultivovanost, 
vůči  níž  formový  vývoj  dnešního  ma- 
lířství zdál  se  být  leckdy  surový,  zma- 
tený a  plný  odvážností  a  násilností 
příliš  pointovaných.  Takové  umírně- 
né tempo  ve  vývoji  grafiky  (vývoj 
grafiky  byl  převážně  jen  technický  a 
subtilní)  a  její  nezávazná  povaha,  to 
▼še  hovělo  v  první  řadě  zjemnělým 


amateurským  požívačům.  Potom  po- 
malu přivodilo  se  stadium,  kdy  záli- 
ba pro  grafiku  stala  se  něčím  jako 
kulturní  povinností  pro  každého,  kdo 
chtěl  dokumentovat  svou  citlivost 
vůči  umění.  A  jak  již  u  nás  obecen- 
stvo musí  býti  vedeno,  bylo  tedy  usi- 
lovně přiváděno  k  většímu  zájmu 
o  obrázkovou  grafiku,  a  bylo  tím  vy- 
chováváno k  jistému  kulturnímu 
brusu,  který  až  do  nedávná  nebyl 
tak  znatelný.  —  Z  této  propagandy 
i  z  probuzeného  zájmu  vzešlo  jistě 
mnoho  dobrého;  pokládám  však  za 
nutné  doložiti,  že  tento  vzestup  gra- 
fiky neudal  se  na  podkladě  zcela 
zdravém,  a  že  dnes  grafika,  i  přes 
kulturní  výšvih,  kterému  se  těší,  je 
mezi  všemi  uměními  odvětví  nejme-' 
ně  prosycené  duchem  opravdu  umě- 
leckým a  tvořivým. 

Hlavní  vina  této  výtvarné  vlažnosti 
a  odlehlosti  nevzešla  ovšem  ze  zmí- 
něného zájmu  o  grafiku,  nýbrž  ze 
samotného  organismu  dnešní  obráz- 
kové grafiky,  jež  se  tak  často  poddá- 
vala tomuto  zájmu  ne  ve  smyslu  umě- 
ní, ale  ve  smyslu  uměleckého  artik- 
lu. —  Grafické  listy  mají  svou  nutnou 
a  odůvodněnou  amateurskou  cenu, 
pokud  jejich  účel  byl  buď  reprodukč- 
ní, nebo  pokud  uchovávají  svou  mo- 
rální hodnotu  jako  rovnocenný  zlo- 
mek in  margine  ostatní  umělcovy 
tvorby.  Po  této  nejlepší  stránce  zna- 
menají však  vždy  spíše  umění  for- 
my a  koncepce,  než  grafiku;  tak 
třeba  cyklické  listy,  v  nichž  můžeme 
sledovat  umělcovu  výtvarnou  schop- 
nost ve  službách  filosofické  nebo 
symbolické  myšlenky,  jako  třeba 
u  pašijových  listů  Důrerových,  u  cy- 
klů Goyových,  Munchových  a  jinde. 
Nebo  zase  jsou  lepty  Rembrandtovy, 
či  třeba  až  i  Picassovy,  nebo,  jak  je 
jeden  z  pěkných  příkladů  zastoupe- 
ný na  této  výstavě:  Monetova  „Lola 


47 


de  Valence",  což  je  totéž  jako  obrazy 
a  kresby  vyšlé  z  téže  ruky  a  z  téže 
nedělitelné  a  nespecialisované  umé^ 
lecké  potence.  Je  jisté,  že  takové  listy 
jsou  i  technicky  správné  a  že  mají 
svou  absolutní  výraznost;  tvárná 
představa,  jež  má  svou  nutnou  for^ 
mální  plnost  a  zralost,  dá  se  bez 
úkoru  zaznamenati  na  kovové  desce 
a  zachová  čistotu  a  ekonomii  pro- 
středků jistě  už  proto,  že  je  vedena  jed- 
noduchým a  bezprostředním  úmy- 
slem. 

Nejšpatnější  a  výtvarně  nejpovrch- 
nější grafické  listy  bývají  právě  ty, 
kde  nejvíce  běželo  o  techniku  a  o  spe- 
cialisaci  oboru.  Právě  přílišná  váha, 
kterou  hodnotící  amatcurský  cit 
kladl  na  techniku  grafiky,  podnítila 
grafické  umělce  k  neodůvodněnému 
snažení  a  soutěžení,  jež  odvedlo  gra- 
fiku do  morální  oblasti  zcela  jiné  a 
musím  říci,  že  neskonale  podřadněj- 
ší, než  byla  morální  oblast  ostatního 
evropského  vývoje.  Je  sice  nutno  do- 
znati, že  i  v  malířství,  které  velice 
inklinovalo  k  náladám  a  subtilitám 
vtipné  techniky,  uplatňovali  se  ve 
všech  zemích  malíři,  kteří  měli  mno- 
ho zručnosti,  mnoho  nápadů,  vku- 
sových kliček  a  koketních  poutavých 
manýr,  a  že  do  grafiky  přeneslo  se 
mnoho  nedobrého  z  této  kapriciésní 
nálady.  Tato  drobná  manýrovitost  ne- 
byla však  s  to,  aby  umrtvila  samotné 
kořeny  malířství,  kdežto  až  na  málo 
výjimek  prostoupila  celý  organismus 
grafiky  a  dala  jí  onu  převážně  nezá- 
vaznou a  nevývojovou  morálku,  která 
se  projevuje  v  dnešní  bezobsažné 
plodnosti  grafického  řemesla.  Lidé 
od  métier,  kterým  nejedná  se  než 
o  zhotovení  obrázku,  nalezli 
v  možnostech  grafické  techniky  ne- 
obyčejně snadnou  a  příznivou  příle- 
žitost přidat  k  tupé  kreslířské  repro- 
dukci plno  technických  zajímavostí; 
zběžná  a  levná  kresba  snadno  dá  se 
zkomplikovat  a  osladit  subtilitami, 


hledanostmí  a  nahodilostmi,  jež  mo- 
hou každé  nicůtce  dát  dekorativní  a 
líbivý  účin  a  obzvláštní  vzezření. 
Takovouto  řemeslnou  bohatostí  a 
vynalézavostí  grafiky  byla  uvedena 
na  scestí  citlivost  amateurů  a  publi- 
ka, neboť  taková  levná  forma  hoví 
vždy  nejlépe  těm,  kdož  chtějí  mít 
emoce  z  umění,  avšak  emoce  lehké, 
povrchní  a  příjemné,  kteří  však  se 
důsledně  vyhýbají  emocím  hlubším, 
jež  by  je  příliš  obtěžovaly  před  umě- 
ním skutečným  a  vážným. 

Krajinné  pohledy  a  městské  vedut- 
ty,  jež  by  jako  kresba  nic  nezname- 
naly, získávají  ihned  větších  nároků, 
jsou-li  převedeny  do  grafické  techni- 
ky. Tento  stav  vidíme  nejlépe  na 
valné  části  třeba  leptařství  anglické- 
ho a  amerického,  jež  sice  je,  pokud 
mohu  posoudit,  technicky  velice  do- 
konalé a  školené  a  má  své  obzvlášt- 
ní šviháctví  a  jistotu  ve  vedení  jehly 
a  v  stínující  čáře,  které  však  po  strán- 
ce čistě  výtvarné  nemá  významu  a 
ceny.  V  tomto  hromadném  pokreslo- 
vání  kovových  desek  je  onen  druh 
výtvarné  neschopnosti,  která  čmárá 
kreslířské  plytkosti  pečlivou  a  vypě- 
stěnou  technikou,  jako  četné  anglické 
společnosti  akvarellistické  pěstovaly 
techniku  vodové  malby  na  uboze  po- 
jatých motivech  z  doků,  rozbitých 
chalup,  pobřežních  krajin  a  ovčích 
pastvisek. 

Výtku  nedostatečné  výtvarné  svě- 
domitosti  a  hloubky  nesmíme  ovšem 
rozšířit  na  veškerou  grafickou  práci, 
neboť  ani  zde  nelze  zamlčet  příklady 
vážnějšího  úsilí.  Ty  však  nemohou 
vyvážit  celkově  špatnou  bilanci  to- 
hoto uměleckého  odvětví,  které  dalo 
tolik  příznivých  podmínek  pro  po- 
vrchní talenty  a  zběžné  kreslíře.  Ti 
hlavně  uvedli  grafiku  do  stavu  mimo- 
vývojového  a  nezodpovědného,  da- 
leko od  horlivého  a  hlubokého  úsi- 
lí, jímž  jsou  poháněna  umění  ostat- 
ní. Zůstává  faktem,  že  tento  průměr- 


48 


ný  stav  grafiky  nijak  si  nezaslouží 
onoho  populárního,  esthetického  a 
amateurského  ověření,  jehož  si  gra' 
fíka  vydobyla. 

Pořadatelstvo  výstavy  provedlo  zá' 
služný  čin,  že  z  1060  přihlášených 
listů  vystavilo  jich  pouze  160,  jež  vy- 
brala  jury;  tento  počet  stačí  úplně 
k  zběžné  orientaci  a  svědčí  spíš  o  bC' 
nevolenci  poroty  než  o  její  přílišné 
přísnosti,  jak  bylo  chybně  vytýkáno. 

VÝSTAVA  OBRAZŮ  JANA  KUPEC- 
KÉHO A  V.  V.  REINERA.  Rudol- 
finum. 

Tato  výstava  neznamená  tento- 
kráte rehabilitaci  nějakého  zapome- 
nutého zjevu  z  historie  českého  umění, 
jakou  měla  být  kdysi  výstava  Navrá- 
tilova. Má  pouze  informovati  o  rázu 
tvorby  dvou  malířů  z  barokní  doby 
(Kupecký  1667  až  1740,  Reiner  1689  až 
1743),  v  české  historii  umění  již  za- 
řazených a  oceněných  a  ke  kterým 
nás  v  této  chvíli  nevážou  nijaké 
aktuální  vztahy.  Po  této  stránce  obrací 
se  výstava  svou  poučnou  cenou  spíše 
k  publiku,  než  k  potřebám  dnešního 
umění,  které  zaměstnává  se  řešením 
otázek  jiných,  s  nimiž  dílo  obou 
těchto  mistrů  není  v  žádné  souvis- 
losti. Styl  Kupeckého  i  Reinerův  je 
celý  založen  na  tehdejších  vlivech, 
kterých  vycházelo  v  té  době  mnoho 
z  několika  míst  Evropy,  kde  umění 
bylo  v  rozkvětu  a  bylo  školou  pro 
Evropu  střední.  Na  Reinerovi  pro- 
jevují se  tyto  italské,  holandské  a 
belgické  vlivy  v  různorodosti  a  ne- 
stejnosti  jeho  díla,  kdežto  umění 
Kupeckého  je  spíše  mixturou,  a  to 
velice  zručnou   a   komplexní,  v  níž 


všechny  tyto  vlivy  ztrácejí  svou  pů- 
vodní čistotu  a  rodovou  elementár- 
nost  a  stávají  se  dokonalou  technikou, 
která  se  dobře  hodila  k  umění  po- 
dobiznářskému  dost  naturalistního 
ražení.  Reiner  měl  jakousi  radikálnost 
a  důslednost  a  tím  také  je  různo- 
rodost jeho  díla  zjevnější  a  nápad- 
nější; mezi  jeho  freskami,  krajinami 
a  tabulovými  obrazy  jsou  velice 
příkré  rozdíly  i  v  prostředcích  i  v  po- 
jetí. Oproti  němu  je  Kupecký  nepo- 
měrně jednodušší  malířský  tempe- 
rament,  přidržující  se  svou  kom* 
plexní  technikou  skutečnosti,  por- 
trétu, nad  nímž  jeho  emotivnost  ko- 
lísá ve  zvláštním  rozkyvu  od  po' 
někud  selské  a  toporné  charakteri- 
sační  schopnosti  až  k  aristokratické 
jemnosti  a  líbezné  citlivosti.  Kupec- 
kého podobizny  mají  jistou  ne- 
hledanost,  která  se  i  v  době  barokní 
musela  zamlouvat  svou  naturalistní 
stránkou.  —  Nebylo  by  však  spraved- 
livé přeceňovat  Kupeckého  příliš  na 
úkor  Reinera ;  Reiner  spíše  zachovává 
čistotu  tvárných  prostředků,  kde  Ku- 
peckého technika  i  při  vší  dokona- 
losti je  kalná,  smíšená  a  ve  své  kom- 
plexnosti právě  rozkladná;  některé 
podobizny  Kupeckého  přivádějí  do- 
konce na  mysl  tehdejší  podobiznář- 
ství  miniaturní,  kde  nám  schází  ráz- 
nost formálního  výrazu  a  čistší  zá- 
kladnost  formální  cesty.  J.  Čapek. 

K  dnešnímu  číslu  přiložena  jest  re- 
produkce zajímavého  portrétu  zakla- 
datele Lumíra  F.  B.  Mikovcc  v  kroji 
Concordie  z  r.  1848  od  Louisy  Berkové. 
Originál  v  Městském  Museu  Praž- 
ském. 


„LtJinír**  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4*80,  na  celý  rok  K  9'60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5*—,  na  celý  rok  K  lO'— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administrací  „Ltimíra"  buďtcž 
adresovány:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fraa- 
kované.  Rukopisů  nevracíme. 


Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetník,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  31.  října  1913. 


r 


LOUISA  BERKOVA  mal. 


F.  B.  MIKOVEC 


R.  XLII. 


LUMÍR 


ČÍSLO 


OTAKAR  THEER: 


SETKÁNL 

Z   pod  stínu  tamaryšků 

slyším  tu  píseň  se  chvět; 

má  slunečnou,  polední  výšku, 

má  hloubku  jak  moře,  šíři  jak  svět, 

a  přec  není  to  než  pouhý,  ohebný  rákos, 

jímž  výská  ten  vzmach  a  ten  vznět. 

Teď  vidím  i  toho,  jenž  hraje. 

Jak  skvělý  je,  svěží  a  cist! 

Var  mládí,  jas  věčného  máje 

mu  z  úsměvu,  z  očí  lze  číst. 

Je  nah,  a  jak  vznese  píšťaíu  k  ústům,  tančí 

květ  za  květem,  za  listem  list. 

Divná,  zneklidňující  písni! 

Zveš  k  stesku,  v  rozkoš  i  k  hrám. 

Zníš  veselím,  touhou  i  tísní. 

Znáš  krve  smutek  i  plam. 

Ó  ty,  z  pod  jehož  prstů  se  rodíš,  ty  nejsi  člověk, 

ne  člověk  —  ty  Život  jsi  sám! 

Dím:  „Tys  tedy  bytí  i  změna, 

vznikání,  dění  a  proud. 

Tys  hrál  —  a  zchladlá  a  zmdlená 

má  duše  jala  se  žhnout. 

Rci,  kterak  to,  že  z  tvých  dlaní  zpívá  oheň, 

kde  nebyl  než  popel  a  troud? 

Rci:  Oblouzen,  uštván  a  zraněn 
jak  to,  že  znovu  jsem  vstal? 
Dnes  hloží  samé  a  kámen, 
že  zítra  cesta  šla  v  dál? 
Zacloněn  smrtí  jak  to,  že  ještě  žiji, 
že  pro  radost  zraji  a  žal?" 

V  své  lidské  úzkosti  trnu, 

co  že  mi  řekne,  co  zvím, 

je  mi  tak  hrůzno,  jak  v  temnu 

by  dýchlo  to  tajemstvím.  — 

On  však  dál  trylkuje  svou  píseň,  usmívá  se 

a  neodpovídá. 


í,nmlt  XLIT.  2. 


50 

JEAN  ROWALSKi;: 

ALOHA  OE  .  .  . 

(Vzpomínka  z  Hawaii.) 

Přes  týden  již  naslouchám  klidné  a  tiché  řeči  Tichého  oceánu  . . . 
Přes  týden  žiji  uprostřed  vod  a  přece  se  pohybuji  ku  předu, 
na  „Tenyo  Maru",  sleduji  žluté  a  pitvorné  japonské  námořníky, 
jak  pobíhají  na  palubě  ve  svých  bílých  šatech,  naslouchám  zvě' 
davým  otázkám  Američanů,  nesrozumitelnému  hovoru  několika 
čínských  lékařů,  pozoruji  hnědé  studenty  z  Filipínských  ostrovů, 
čtu  anglický,  velmi  krvavý  román  z  lodní  knihovny,  kouřím  „Pall 
Mali"  cigaretty  a  piji  whisky  —  a  nejraději  zase  vracím  se  k  oceánu, 
abych  jen  jemu  věnoval  svou  pozornost.  Nikdy  jsem  neměl  pří-' 
jemnějšího  společníka  na  cestě  nad  něj.  Je  opravdu  tichý,  ale 
přece  za  celou  cestu  napovídal  mi  nesmírné  množství  věcí. 

Osmý  den  pozoruji  z  označení  na  mapě  v  lodní  kanceláři,  že 
jsme  v  tropech.  A  devátý  den  —  daleko,  daleko  na  obzoru  obje^ 
vuje  se  země.  Ačkoliv  přes  osm  dní  jsem  pevniny  nespatřil,  ne^ 
zajímá  mne  to  v  té  výši,  jako  Kolumba,  když  jeho  námořníci  vo-' 
láli:  země!  Neboť,  konečně,  není  mi  pevnina  vzácností  a  jsem 
náhledu,  že  všeobecně  je  široké  a  volné  moře  vždy  zajímavější 
než  sebe  krásnější  pevnina.  Skoro  všechno  pevné  je  všední;  i  tak 
zvaná  pevná  existence.  Ale  nepevnost  a  vratkost  jsou  svůdné  a 
sladké:  jsou  opojením.  Avšak  —  „Tenyo  Maru"  zatím  blíží  se  ne" 
odvratně  k  přístavu  a  nezbývá  než  povoliti  tlaku  událostí. 

Zjevila  se  tedy  pevnina.  Cosi  rudého  je  v  její  půdě,  mezi  ze^ 
lení  objevují  se  rudé  plochy  nějakých  divokých  vegetací  a  mezi 
nimi  ještě  krvavější  kusy  červené  půdy.  Jako  nějaký  moderní  ex" 
periment  s  barvami.  Již  přiblížila  se  lod  skoro  k  přístavní  hrázi: 
nová  barva  —  moře  má  světlou,  báječně  průhlednou  zeleň,  jaké 
jsem  dosud  neviděl.  V  koloristickém  inventáři  Jaderského  moře 
se  tento  tón  rozhodně  nenajde  A  v  této  sklovité,  exotické  ze^ 
leni  pluje  dvacet  pravidelné  rostlých,  pružných,  nádherně  hnědých 
těl,  dvacet  černovlasých  hlav  a  dvacet  bílých,  v  úsměvu  zářících 
chrupů.  Jsou  to  domorodí  hoši,  kteří  volají  cosi  ve  své  mateřštině. 
Házíme  jim  se  své  značné  výše  peníze  —  máme  dosud  japonské 
seny  —  které  chytají  virtuosně,  nejde^li  to  přímo  do  úst,  tedy  do 
rukou,  nebo  se  za  nimi  potápějí  a  dosahují  jích  s  naprostou  jistO" 
tou.  Jak  je  asi  život  příjemný  mladým  domorodcům  od  té  doby, 
co    častěji   sem  přicházejí  zaoceánské   parníky!   Závidím   jim:   po 


51 

celý  svůj  život  nekoupal  jsem  se  nikde,  kde  by  padaly  shůry 
peníze. 

Je  krátce  po  poledni,  když  sestupujeme.  —  Honolulu-Hawaii 
Islands  —  "^  stojí  na  kterési  rtzklamní  tabuli,  zavěšené  na  přístavní 
budově.  Zaplavil  mne  pocit  dlouho  už  nepoznaný,  pocit  z  dob 
dětství,  kdy  hawajská  poštovní  známka  byla  naší  velkou  ambicí 
filatelistickou.  A  tím  pocitem  jsem  na  chvíli  omládl. 

Hawaii,  Hawaii !  Není  už  tvých  poštovních  známek,  není  tvého 
království.  A  proto  ocitám  se  tebou  po  prvé  na  americké  půdě. 
Kolem  mne  hrčí  vozy  elektrické  dráhy,  automobily  velmi  rusti^ 
kálních  tvarů,  často  řízené  ženami.  S  několika  přáteli  z  „Tenyo 
Maru"  přecházím  kolem  vysokých  domů  s  úhlednými  výkladními 
skříněmi,  kolem  b  a  r  ů,  v  nichž  se  horlivě  popíjí;  vyměňuji  v  bance 
své  japonské  yeny  za  americké  dolary  a  čtu  na  poštovním  úřadě 
vyhlášku,  která  vypisuje  cenu  2000  dolarů  na  dopadení  banditů, 
kteří  kdesi  v  Kalifornii  vyloupili  expressní  vlak  Southern  Pacific 
Raiíway.  Jsem  tedy  opravdu  —  v  Americe. 

Navázal  jsem  tak  první  styky  s  nejdůležitější  veličinou  ame^ 
rického  života,  Mr.  Dollarem  —  a  právě  si  jej  prohlížím.  Není 
mnoho  času  k  tomu  —  a  není  to  ani  tak  důležité.  Neboť  Hawaii, 

*  Souostroví  Hawaiské  leží  mezi  19"  a  23°  s.  š.  vzdáleno  jsouc  3200  km 
od  pobřeží  amerického  a  asi  5400  km  od  pobřeží  asijského.  Úhrnná  plocha 
17456  km^;  největší  z  osmi  ostrovů,  z  nichž  se  skládá,  je  Hawaii  (10.903  km"), 
pak  Maui  (1968  km^),  Oahu  (1554  km-).  Obyvatelé  jsou  čeledi  maorské, 
stejně  jako  obyvatelé  jiných  ostrovů  tichomořských  (Tahiti,  Samoa  atd.). 
Také  jejich  řeč  je  velmi  podobna  řeči  tahitské  a  novozelandské:  obyvatel 
Hawaiských  ostrovů  může  oběma  rozuměti.  —  Ostrovy  tyto  byly  objeveny 
kapitánem  Cookem  r.  1778:  od  těch  dob  je  také  podrobněji  známa  jejich 
historie.  Protože  neměli  písma,  není  ani  psaných  dokladů  a  je  proto  velmi 
málo  známo  o  jejich  minulosti.  Jisto  je,  že  ostrovy  byly  kol  r.  500  po  Kr. 
obydleny  už  nynější  ra^ou;  měli  mnoho  náčelníků,  kteří  mezi  sebou  stále 
válčili  a  tím  zmenšili  počet  populace.  Teprve  po  příchodu  Evropanů  poda^ 
řilo  se  králi  Kamehameha  I.  přivésti  celé  souostroví  pod  své  žezlo  (1795). 
Za  rozbrojů  zavládnuvších  zde  v  letech  devadesátých  minulého  století  do^ 
sadila  zde  americká  vláda  svého  guvernéra  a  r.  1898  na  žádost  nejmocnější 
z  domácích  politických  stran  bylo  souostroví  připojeno  k  Spoj.  státům 
severoamerickým. 

Již  od  počátku  19.  století  usazovali  se  zde  hojně  Evropané  a  Američané, 
kterým  se  domácí  raqa  pozvolně  přizpůsobovala.  Počet  obyvatelstva,  který 
r.  1778  byl  asi  250.000  (vesměs  domorodců),  páčí  se  dle  sčítání  z  r.  1910  na 
191.909  -  z  čehož  jea  26.041  připadá  na  domorodé  Hawaiany  a  12.606  na 
míšené  Hawaiany.  Čistého  plemene  domácího,  jež  sídlí  hlavně  ve  vesnicích, 
stále  ubývá  —  snad  vinou  nevhodného  křížení.  Na  ostrovech  žije  také  asi 
80.000  Japonců,  21.600  Číňanů,  4.500  Koreanců  atd. 


52 

třeba  patří  ke  Spojeným  Státům,  není  Amerikou.  Hawaii  je  — 
Hawaii.  Vstupujeme  do  vozu  a  za  několik  minut  mizejí  rušné  ulice. 
Objevují  se  malé  domky,  občas  s  japonskou  nebo  čínskou  firmou; 
pak  četné  dřevěné  domy,  stojící  o  samotě  na  pilotách,  s  malou 
verandou  a  schůdky  (oh,  reminiscence  z  indiánských  historií!)  a 
po  nějaké  chvíli  vystřídají  je  elegantní,  velmi  vznešeně  vyhlížející 
velké  villy,  obklopené  rozsáhlými  otevřenými  zahiadami,  v  nichž 
hýří  purpurová  barva  květů  (a  často  i  listi)  více  než  v  římském 
konklave.  A  lesy  vysokých  palem!  Jedeme  kolem  villy,  která  je 
oddělena  od  cesty  velikou  zahradou:  je  bělostná,  červeň  září 
kolem  ní  a  dlouhá  cesta,  vedoucí  ke  vchodu,  je  po  obou  stranách 
vroubena  obrovskými,  pravidelně  rostlými  a  symetricky  rozsáze^ 
nými  palmami.  Palmy  královské!  Kdo  by  nepomyslil  na  antiku, 
vida  toto  harmonické  sloupořadí,  krásnější  než  kterékoliv  z  těch, 
jež  zhotovily  lidské  ruce? 

Na  písčitém  břehu  moře  jsme  zastavili.  Akvárium:  procházím 
jeho  chodbami,  které  tvoří  skleněné  stěny  nádrží  —  a  mizí  mi 
existence  vnějšího  světa.  Vidím  jen  ryby  nejdivočejších  barev  a 
tvarů,  v  nejperversnějších  kombinacích.  Kobaltová  modř,  pruho^ 
váná  nejkřiklavější  gumiguttou;  šarlatová  červeň  se  třemi  obrova 
skými  bílými  skvrnami;  černý  trup  s  prostřední  třetinou  fialovou  a 
krásně  růžový  trup  se  šťavnatě  zelenou  hlavou  —  kombinace  se 
množí.  Jakým  zázračným,  fantastickým  koloristou  je  Pacifický 
oceán,  dovedeni  to  vše  vytvořiti! 

Venku  jsem    se  poněkud  vzpamatoval.    Snažil   jsem  se  marně 
opakovati  jméno  jedné  z  menších,  velmi  roztomilých  ryb: 
Humuhumunukunukeapuaa. 

Ještě  roztomilejší  než  ryba  sama  .  .  .  Venku,  nedaleko  akvária, 
houpají  se  hawajští  hoši.  Položí  se  na  prkno  plovoucí  ve  vodě  a 
čekají,  až  přijde  vlna,  která  prkno  vynese  na  svém  hřebenu  do 
výše.  V  tom  okamžiku  se  koupající  na  prkně  vztyčí:  na  bílém 
hřebeni  modré  vlny,  na  nejvyšší  její  linii  objeví  se  vztyčená  hnědá 
bronzová  postava,  tropický  Antinous  vycházející  z  mořské  pěny, 
plný  mládí  a  svěžesti,  něžných  a  pevných  údů,  graciesního  ohybu 
těla,  elegantního  postoje  a  majestátně  sjede  po  vlně  do  hloubky, 
aby  se  za  chvíli  z  ní  opět  vynořil  .  .  .  Antika  —  na  kterou  svítí 
slunce  a  dýchá  Pacifický  oceán  širokým  dechem  svých  bezměrných 
plic,  slaným  a  svítivým  dechem  nekonečna  .  .  . 

Nevím,  jak  jsem  se  ocitl  v  povoze.  Vědomí  skutečnosti  vrátilo 
se  mi  áž  tehdy,    když  jsme    ujížděli    rozlehlou,    stoupající  a  jaksi 


53 

pustou  pahorkatinou,  porostlou  obrovskými,  vyprahlými  kaktusy. 
Jako  oasa  zjevil  se  tu  )iný  malý  domek,  stavěný  na  kolech,  ob^ 
klopený  několika  štíhlými  palmami  a  tonoucí  v  moři  červeně  a 
zelené.  Bylo  tu  ticho,  sladko  —  a  já  čekal,  že  na  jeho  dřevěné 
verandě  uvidím  pohybovati  se  postavy  Pavla  a  Virginie.  Nespatřil 
jsem  jich  .  .  . 

A  již  jsme  na  silnici.  Kol  nás  rudé  keře,  šťavnatá  zeleň  třtinO'' 
vých  plantáží  a  stříbřitá  sed  polí  ananasových.  A  za  nimi  zase 
keře  a  stromy,  v  nichž  červeň  a  oranžová  barva  listí  převládají. 
Nevím,  proč  vegetace  těchto  končin  má  v  sobě  tolik  barvy  krve. 
I  hlína,  úrodná  prsť  plantáží  je  krvavě  rudá.  Mezi  dvěma  kopci, 
na  nichž  paimy  a  banány  bují  plnou  silou,  přijíždíme  k  záhybu 
silnice,  obklopenému  vysokými  vrchy  —  je  to  „bella  vista"  ostrova 
Oahu.  Kolem  nás  záplava  červeně.  A  pod  našima  nohamia  roz" 
kláda  se  údolí  Snu,  v  němž  všechny  věci  jakoby  ubíhaly  v  neur^" 
čitou  dálku.  Vše  zdá  se  potaženo  nebesky  modrou  mázdrou. 
Není  vlastní  zeleně:  i  v  té  nejzelenější  barvě  je  silný  tón  modrý 
i  fialový.  A  celek  —  lavina  modře,  zeleně^  rudé  barvy  s  fialovými 
skvrnami.  Impressionismus  přírody !  Nechť  se  malíř  odváží  pře' 
nésti  na  plátno  toto  údolí  s  trávníky  téměř  modrými,  stromy  a 
keři  rudými,  fialovými,  s  oblohou  plnou  zelenavých  pari  A  po^ 
zádím  je  Perlový  záliv,  temně  modrý,  jehož  blízkost  cítíme  a  jenž 
se  nám  zdá  ubíhati  tak  daleko!  Tento  kus  přírody,  který  každou 
hodinu  mění  své  tvary  i  barvy,  je  jedinečný.  Nemá  jemně  stíně" 
ných  a  čechraných  rysů  japonské  flóry,  nezírá  mezi  větvemi  a 
listy  kus  oblohy  nebo  jiného  pozadí.  Je  tu  vše  scelené  a  slité,  vše 
jsou  plochy  mlhavých  obrysů  a  nedefinovatelných  tónů  barev, 
které  se  slévají  v  jedno  moře,  pokrývané  indigově  modravou  parou, 
jež  vyvolává  přechody  jako  při  kalení  ocele. 

Život  je  skoupý  na  podobné  podívané.  Tato  snad  je  první  a 
poslední.  A  ještě  jednou,  na  rozloučenou  podíval  jsem  se  na  ni 
intensivně,  jako  bych  se  jí  chtěl  prolnout.  A  za  chvíli  bylo  báječné 
údolí  Zázraků,  údolí  Snu  za  mnou. 


Opět  město  se  svojí  yankeovskou  pustinou,  se  všemi  vymo^ 
ženosími  tak  zvané  civiiísace.  Sedíme  v  restaurantu  na  střeše  osmi" 
poschodového  hotelu;  holdujeme  whisky  v  zednářském  klubu; 
jsme  přítomni  ve  zdejší  opeře  nějaké  velmi  fraškovité  operetíě, 
pravděpodobně  amerického  původu.  Všechen  dech  koloniálního  ži" 
vota,  dech  života  moderního,  ale  odříznutého  cd  velikých  kultur^ 


54 

nich  celků  nás  obklopuje.  Po  dvou  či  třech  hodinách  nabývá  tato 
atmosféra  příchuti  lhostejné  kuriosity. 

Ale  potom!  Cítím,  že  se  stane  něco  mimořádného.  Je  krátce 
před  půlnocí.  Sedáme  do  automobilu,  který  rychle  opouští  město 
a  temnou  nocí  žene  se  po  silnici.  Pak  zmizíme  v  hustém  lese 
obrovských  královských  palem.  Zatím  co  se  řítíme  vpřed,  sním 
o  bájích  a  legendách,  zdi  se  mi,  že  žiji  v  neznámém  období  před 
tisíci  lety  a  že  povoz  mne  unáší,  abych  byl  přítomen  jedné  z  oněch 
tajemných  a  bizarních  legend,  jež  odehrávají  se  na  neznámých, 
ztracených  ostrovech  Tichomoří.  Náčelník  divokého  kmene,  zmu' 
čcný  zajatec,  tajemná  božstva,  nalezený  poklad,  hnědá  zachrání^ 
telka  —  vše  mísí  se  mi  v  mozku.  Vidím  krev,  v  níž  plují  ohromné 
květy,  palmy  náhle  celé  růžoví  a  pronikavě  íialové  ryby  s  velikými 
chocholy  plují  mezi  nimi  ...  Je  to  jen  fantasie.  Ale  je  také  jisto, 
že  to,    co  dosud  zval  jsem  světem,    je  v  tuto  chvíli  velmi  daleko. 

Za  hodinu  jsme  zastavili  uprostřed  lesa  před  nízkým  a  roz' 
sáhíým  dřevěným  domem  amerického  typu,  stavěným  na.  pilotách. 
K  širokému  vchodu,  jenž  je  zastřen  hrubou  plachtou,  vede  ně' 
kolik  dřevěných  stupňů.  Uvnitř  je  veliká,  velmi  primitivní  a  pO" 
někud  špinavá  místnost,  se  dřevěnými  hrubými  lavicemi  dokola, 
osvětlená  petrolejovými  lampami.  Stolů  zde  není.  Je  hluboká, 
černá  noc. 

Stará  groteskní  domorodka  nás  vítá.  Je  oblečena  v  křiklavě 
oranžový,  moderně  střižený  empirový  šat  s  krajkami  kol  krku  a 
má  elegantní  lakované  boty.  Její  bohatý,  docela  bílý  vlas,  stočený 
ve  vysoký,  evropský  účes,  kontrastuje  prudce  s  temně  hnědou 
pletí  —  a  zdvořilý  úsměv  jejích  pronikavých  černých  očí  bodá. 
Záhadná,  nebezpečná  —  interesantní  čarodějnice  .  .  .  Na  zemi  u  prO' 
tější  stěny  povalují  se  na  polštářích  dva  Kanakové,  jen  zpola 
evropsky  odění. 

Napiaté  čekání.  Zatím  co  popíjíme  velmi  ostrý  O  Id  Gin,  na' 
stává  ruch  a  šumot  za  stčncu  a  za  chvíli  vchází  sedm  hnědých 
děvčat  a  staví  se  do  řady.  Gaugin  hy  zajásal  nadšením  nad  těmito 
sedmi  maorskými  krasavicemi.  Krátké,  krvavě  oranžové  suknice 
sahijí  jen  ke  kolenům  a  tělo  kryje  bílá  košile  bez  rukávů.  Nohy 
jsou  bosé,  chodidlo  má  něžnou,  klassickou  souměrnost  a  neporuč 
šenost  a  pevná  a  štíhlá  lýtka  jsou  jako  z  hnědého,  hlazeného 
kovu.  Jsou  modelována  jako  pradávný  předtypus  řeckého  sochař" 
ství.  A  stejně  i  štíhlé,  trochu  miniaturní  ruce :  v  jejich  ideálních 
tvarech  sochařského  díla  je  přimíšeno  cosi  z  pravěku  lidstva,  cosi 
ze    života    divokých,    přetěžce    dostupných    samot.    Černý    vlas    je 


55 

rozpuštěn  —  však  i  tak  tvoří  vysoký  diadém  nad  pravidelným 
čelem  a  poněkud  melancholickou  tváří  —  a  v  něm  vpleten  je  včnec 
ostrovního  vavřínu  širokého  listí:  a  jakési  boa,  přehoz  ze  stej*- 
ného  listí,  splývá  s  vlasem  přes  ramena  a  spouští  se  na  hnědou 
hrud .  .  . 

Ted  se  postavily  do  řady  a  stařena  cosi  pronikavě  vzkřikla. 
První  z  dívek,  nejkrásnější  ze  všech,  opakuje  to  po  ní  —  a  tanec 
začíná:  oba  domorodci  dávají  takt,  tlukouce  o  zem  tykvicemi,  na^ 
plněnými  kamínky.  Je  to  rythmický  pohyb  na  právo  i  na  levo, 
při  němž  hnědá  lýtka  zvedají  se  s  diskrétní  elegancí,  těla  se  lehce 
a  pozvolně  prohýbají,  ruce,  hnědé,  bronzové  ruce  vztahují  se  do 
výše  v  souhlase  s  ostatními  pohyby.  A  hlasy  dívek  zpívají  při 
tom  řečí  neznámou,  plnou  samohlásek,  zpěv,  smutnou  melodii, 
která  vlastně  je  pouhý  recitativ,  hned  pozvolný,  hned  rychlý,  mě" 
nící  takt  i  tempo,  neproniknutelně  tajemný,  soumračně  záhadný 
zpěv,  v  němž  zní  dávná,  navždy  ncpoznatelná  legenda  o  duši, 
o  minulosti  vymírá  jícího  národa  .  .  . 

Ticho.  Děvčata  odpočívají  a  stařena  vypráví  cosi  bezvadnou 
angličtinou,  blýskajíc  při  tom  černýma,  bodavýma  očima.  Za  chvíli 
vzkřikne  znovu,  tentokrát  trochu  chraptivě.  A  krásná  tanečnice 
opakuje,  po  ní  druhá  a  pak  všechny.  A  rythmický  pohyb  hne-' 
dych,  trochu  dětských  nohou  opět  začíná,  provázen  smutným  reci' 
tútivcm  jako  modlitbou.  Tanec  antické  rythmiky :  za  jeho  měkkou 
mírností  dříme  divoká  krev  pravěku  a  duše    oceánních  samot  .  .  . 

Ještě  několikrát  tančí  hnědé  tanečnice,  s  malými  obměnami 
Nastává  pausa.  Nejkrásnější  z  tanečnic,  předříkávačka,  zmizí  a 
vrací  se  s  ukulele,  s  kytarou.  Co  zazpívá  tato  divoška,  vyrostlá 
v  samotě  palmových  lesů,  na  krvavé  půdě,  mezi  banány,  co  zazpívá 
krasavice,  která  zná  jen  život  zapadlých  písčitých  pobřeží  ostrov" 
nich,  rozumí  jen  své  rodné  mluvě  a  šepotu    oceánu?  .  .  . 

Několik  akkordů  a  vzduchem  nese  se  melodie,  skoro  po  evrop" 
sku  komponovaná,  sentimentální  a  smutná,  která  sama  o  sobě 
říká  ono  truchlivé  „nevermore",  jež  nese  v  sobě  život  celého  tisíci' 
letí  až  do  chvíle  skonu.  Černý  vlas  krasavice  splývá  přes  ramena 
na  hnědá  prsa,  vavřínový  přehoz  složil  se  na  vztaženém  přeď- 
loktí,  oči  zírají  do  prázdna  —  á  vzduchem  nese  se  nápěv  zpívaný 
měkkým  altem: 

Aloha  oe,  aloha  oe  eke  onaona  noho  ika  lipo  .  .  . 

(S  bohem,  s  bohem  tobě,  rozkošná,  jež  dlíš  mezi  loubírai  .  .  ♦ 
ty  sladká  růže  maunawiíská  .  .  .) 


56 

Všichni  ztichli,  ztruchíivěli  a  naslouchají.  I  hnědí  lidé  a  hnědé 
dívky,  kteří  jistě  ta  slova  nesčíslněkrát  slyšeli. 

,,Aloha  oc  .  .  ."  zní  znovu  v  refrénu,  smutně,  roztouženě  a  li" 
tostívě.  A  z  těch  slov  vybavuje  se  legenda  hnědého  národa,  mythus 
tohoto  ráje,  osamoceného  uprostřed  vod.  A  v  ní  zní  i  píseň  o  kletbě 
civilisace  .  .  . 

Byl  kdysi  národ,  jenž  žil  na  ostrovech,  daleko  od  světa,  ob-' 
klopen  širýrni  vodami  nezměrných  hlubin.  Neměl  psaných  dějin 
ani  písní:  ty,  které  měl,  udržovaly  se  tradicí,  jeho  kněžími  a  zpěvem 
jeho  hnědých  krasavic.  Ale  žil  svým,  jen  svým  životem.  Oceán 
chránil  jej  před  porušením.  A  po  mnoha  staletích  —  je  tomu  něco 
přes  sto  let  —  přišli  bílí  lidé  a  naučili  jej  všemu,  čemu  se  nikdy 
neměl  naučiti.  Naučili  jej  píti,  zacházeti  se  střelnou  zbraní,  na" 
učili  jej  průmyslu,  školství,  —  ba  i  politice.  A  hnědý  národ,  ne" 
maje  pro  rozlehlé,  nekonečné  pláně  oceánu  přístupu  k  příbuzným 
ragám,  tam  na  jiných  vzdálených  ostrovech  tichomoří  —  spřátelil 
se  s  cizinci,  přijal  jejich  víru,  jejich  kulturu,  ba  uzavíral  s  nimi 
i  sňatky:  A  propadl  svému  tragickému  osudu.  Neznal  ani  ncbez" 
péčí,  jež  mu  hrozilo.  Revolucí,  které  se  naučil  také  od  bílých  no" 
sitclů  osvěty,  odstranil  krále  —  a  poslední  z  jeho  královen  ustou" 
pila  s  jeviště  před  dobyvačností  Yankeův. 

A  smutek,  beznadějný  smutek  této  tragické  národní  historie, 
tím.  osudnější,  že  není  provázena  vnějším  násilím,  mluví  z  písně 
na  rozloučenou,  odkazu  poslední  královny  Lilinokaíani.  Mluví  z  ní 
kletba  kultury,  které  stačilo  sto  l^t,  aby  živoucí  tělo  neporušeného 
nevysíleného  národa  nastoupilo  cestu  zániku.  Ubývá  těch  hnědých 
mužů,  žijí  jen  v  odlehlých  vesnicích,  v  primitivních  chatách,  v  ja" 
kých  žili  před  tisíceletím  jejich  předkové:  a  hnědé  ženy  černých 
vlasů  a  propastně  temných  a  přece  naivních  očí  zřídka  tančí 
uprostřed  palmových  lesů  .  .  . 

Aloha  oe..  .  S  bohem,  národe,  jehož  snad  za  půl  století  ne" 
bude  a  na  jehož  jméno  bude  míti  výhradné  právo  pouze  nena" 
sytná  historie  .  .  . 

Zpěv  dozněl .  .  .  Hnědá  zpěvačka  složila  ruce  na  kytaru,  její  oči 
smutně  se  lesknou,  jako  v  úsměvu  zániku.  V  těch  očích  je  smutek 
celého  plemene.  Jsou'li  také  tam  daleko,  na  nejcivilisovanějším  vý" 
chodě  —  malé  národy,  určené  k  tak  rychlé  smrti?  .  .  . 

Aloha  oe...  s  bohem,    země   duhových    barev,    bronzových 
Antinoů  a  hnědých,  pružných  tanečnic,  země  purpuru,  dítě  Oceánu . . . 
Aloha  o  e . .  . 


57 


JIŘÍ  MAHEN: 


BOHÉMSKÁ  KRČMA. 

Dnes  hučí  zas,  bublá  a  žvatlá  a  blouzni, 
dnes  bouří  a  výská  jak  nikdy  snad  — 
sem  zapadni,  bratře,  a  nekloň  již  hlavu 
a  přivykni  napít  se  a  nezoufat ! 
Ať  si  život  smutkem  hučí, 
tu  leť  světu  do  náruči  — 
je  tu  víno,  je  tu  pivo, 
je  tu  teplo,  je  tu  živo! 

Dnes  hučí  zas,  bouří  a  chechtá  se,  chechtá 

a  třeba  tam  ulicí  večer  šel, , 
že  akordů  takého  ncsIyšeKs  míru, 
žes  krále  ni  ve  snách  tak  neviděl  — 
kolem  vlci,  kočky  sedí, 
vepři  tlustí,  lidé  bledí, 
každý  jinou  píseň  zpívá, 
jak  tvá  není  žádná  divá  . .  . 

To  smyčku  jak  na  krk  zas  byl  by  ti  hodil 

a  utáhnout  chystal  se  nepřítel. 
Pán  s  talentem  u  stolu  jak  by  to  cítil, 
chce  vtipným  být,  jak  jsi  ho  neslyšel  — 
u  sta  ďasů,  což  v  té  tváři 
ani  jiskra  nezazáří? 
Jářku,  aspoň  tváře  němé, 
na  zdraví  si  přiťukněme! 

Jak  natáhli  krky,  jak  rázem  se  zvedli 

a  radostně,  vesele  zakvikli! 
leč  zklamání  nové:  ty  hýřit  jsi  přišel, 
ti  sváteček  urazí  jen  obvyklý  . . . 
I  ta  lampa  tupě  hoří. 
Chtěl  jsi  slyšet  povzdech  moří, 
bůh  nad  nimiž  kdysi  plynul? 
Vše  už  přešlo  —  ten  čas  minul! 

Oh,  bohémská  krčma!  Teď  srazila  stěny 

a  jako  zlá  kvočna  nás  obsedla. 
Nu  matičko,  chceš'li,  to  možno  ti  říci: 
tvá  kuřata  dobře  se  vyvedla  — 

hrabou,  hrabou  v  písku,  v  smetí, 
pod  mračna  ti  nevyletí, 
spíš  se  ženou  k  blízké  louži  — 
po  zemi  se  křídlo  plouží . . . 

Což  —  cítíš  ten  pařát,  jenž  v  klubku  nás  drží, 

tu  bídu,  jež  pozlátkem  mihotá? 
Noc  do  ulic  vyšla,  tu  pije  se,  pije 

to  na  zmar  i  na  slávu  života, 


Lnmír  XLII.  2. 


58 


všechny  hlasy  zvýšily  se, 
všechny  h!avy  vztyčily  se  — 
ale  pak  se  všechny  chýlí; 
zbiti  byli,  kdož  se  bili. 

A  nezbylo  nic  jenom  pohřební  hrany 

a  cáru  kus  ze  staré  oblohy, 
to  krátký  byl  zápas  pro  titanů  rozmach, 
leč  výsledek  více  než  ubohý  — 

myslďs,  bůh  že  v  tobě  hne  se, 
krčmou  pustý  ryk  se  nese  — 
mysleťs,  ďábel  že  tě  koiípí, 
ale  čert  rád  neprohloupí . . . 

Oh,  bohémská  krčma,  teď  k  jednomu  stolu 

jak  do  stáda  ovce  nás  srazila, 
a  cítíš  tu  sílu  —  pij,  napij  se  více!  — 
ta  síla  nás  zvábila,  zradila  — 
chtěl  jsi  mnoho,  platíš  málo, 
není  oč  by  lidstvo  stálo, 
a  to  víš  teď,  co  ti  praví 
krok  tvůj  chabý,  vrávoravý? 

—  Svou  hřivnu  chce  bůh,  svoje  stříbro  chce  zpátky 

a  vrať  mu  je,  vrať  mu  je,  zloději! 
Svou  vlajku  chce  též,  svou  vlajku,  již  dal  ti 
kdys  na  koráb  mladých  tvých  nadějí, 
barvu  krve  jednou  měla, 
proč  hy  v  koutě  zplesnivěla, 
proč  by  vše  tvá  polkla  bída?! 
Stříbro  ještě  zvuk  svůj  vydá! 

Jak  kolem  to  hučí  a  žvatlá  a  bublá 

a  na  žalm  to  dorůstá  znenáhla! 
Kde  člověk  však  je,  co  by  milost  ho  bohů 
teď  chytla  si,  k  sobě  ho  přitáhla? 
Kolem  hluchíé  sopky  soptí, 
mrtvá  ústa  vášní  chroptí, 
mrtvé  mozky  sen  tu  předou, 
skončit  s  ním  však  nedovedou  . . . 

—  A  přece  —  tu  v  hospody  páchnoucím  koutě, 

kde  šenkýř  svou  břečku  nám  natáčí, 
ak  měsíc  by  vyšel  nad  vyprahlou  zemí, 
z  níž  neúspěch  vzrosť  jen  a  bodláčí: 
hoch  tu  stojí,  ještě  dítě, 
k  zemi  hledí,  nevidí  tě, 
ale  jenom  čelo  zvedne, 
tvoje  tvář  hned  žhne  a  bledne. 


59 


Kdo  je  to,  co  chce  tu  a  pro  koho  přišla 

ta  postava  bojácná  na  pohled? 
Jak  se  srdce  balvan  by  zvolna  se  smekal, 
však  tělem  jak  zlý  by  zas  probíhal  jed  ~ 
kdybys  měl,  se  nehneš  s  m.ísta. 
Kde  jste,  kde  jste  léta  čistá, 
všechno  když  se  ve  zlé  mate, 
posla  svého  posíláte? 

Nic  není  přec  na  něm,  leč  zjevil  se  náhle 

jak  stromek  by  vykvetl  z  bařiny, 
teď  rukou  si  hodil,  zas  do  země  hledí, 
znáš  rozpaků  pohyb  ten  nevinný? 
Slyšíš  krev  svou  v  této  chvíli? 
I  tvé  zraky  brvy  skryly  — 
a  tak  divně,  divné  je  ti, 
všechny  city  proudem  letí  . .  . 

Kde  vzal  se  tak  náhle  on  s  čistými  zřaky, 

jež  na  sběř  kol  stolů  teď  upírá? 
Máš  dojem  ten  také,  že  krčma  teď  roste 
a  klene  se  do  výše,  do  šírá? 

Bez  úsměvu  hoch  tu  stojí  — 
za  hochem  se  hvězdy  rojí, 
z  hvězd  však  ostrý  leden  fičí; 
čí  jsi  se  svou  vlohou?  Niči? 

A  veliká  láska  a  veliké  záští 

jak  řetěz  by  na  ruce  kuly  již: 
Tu  seď  tedy,  zmírej,  když  do  našich  žalů 
nevidíš,  dech  náš  když  neslyšíš, 
v  zemi  hrob  se  blízko  černá, 
komu  je  tvá  duše  věrna? 
A  hoch  rovnou  na  tě  zírá: 
čím  jsi  v  kole  všehomíra? 

O,  divné  vy  chvíle,  vy  bidj  i  —  štěstí, 

kdy  nitro  jal:  země  se  rozpadá, 
jaká  to  obrovská  zvedá,  vás  vášeň 
a  jaká  vás  tvoří  kol  záhada.? 
Kolem  slyším  hřmění  zvonů, 
šílím,  zoufám,  v  blahu  tonu, 
marně  zase  hledám  sebe, 
vidím  peklo,  cítím  nebe. 

Kde  vzal  se  tak  náhle  on  s  čistými  zraky, 
jež  sluncem  teď  přede  mnou  zaplály? 

Jste  smutného  konce  či  lepšího  žití 
to  slavnostní,  zásvěíné  signály? 


6o 


Jak  by  zlato  v  tobě  znělo, 
mneš  si  oči,  mneš  si  čelo  — 
a  tam  v  rámci  dveří  mizí 
jakýs  chudý  chlapec  cizí . . . 

Oh,  bohémská  krčma!  Až  k  zemi  se  krčí, 

kdo  světa  kdys  otřást  chtěl  základy, 
kol  v  bolestných  křečích  dál  život  se  svíjí, 
ač  genius  stál  nám  snad  za  zády. 
Kdo  ví,  kudy  v  poušti  šedé 
jeho  cesta  k  lidem  vede 
a  zda  zase  obzor  nový 
ukáže  ti  —  kdo  to  poví? 

O  dítě  ty  světla,  ó  vrať  se  mi,  navrať 

až  nálada  vzkypí  zas  zoufalá! 
Po  prostém  tvém  pohledu  stonal  jsem  k  ránu 
a  duše  má  vzrušena  plakala  — 
Jitro  už  se  probouzelo, 
mládí  zas  mi  ve  tvář  zřelo 
a  svět  jak  by  celý  jiný 
z  perleti  byl,  slonoviny  . . . 


DR.  MILOSLAV  HÝSEK: 

F.  V.  KREJČÍHO  MONOGRAFIE 
O  VRCHLICKÉM. 

Smrt,  jež  Jaroslava  Vrchlického  vysvobodila  z  bolestných  litrap 
několikaletého  tragického  umírání,  pro  umělecké  jeho  dílo 
znanaená  mnohem  více  než  jen  jeho  definitivní  ukončení  a  uza^ 
vření:  datum  její  jest  zároveň  počátkem  jeho  pochopení  a  cenění, 
jež  téměř  přes  noc  vyrůstají  tak,  že  možno  mluviti  již  i  o  kultu 
Vrchlického.  Hledali  bychom  marně  nejen  u  nás,  ale  snad  v  celé 
literatuře  světové  básníka,  jehož  případ  by  byl  s  případem  Vrchlic" 
kého  obdobný:  téměř  nepřehledná  řada  jeho  knih  původních  a 
přeložených  byla  při  jeho  padesátinách  posměšně  nazvána  papíro^ 
vou  pyramidou  a,  žel,  toto  pojmenování  zabarvovalo  každý  lísu" 
dek,  který  o  Vrchlickém  byl  do  jeho  smrti  napsán,  zatím  co  knihy 
ty  ležely  nečteny  v  bibliotékách  a  nekupovány  v  knihkupeckých 
skladech;  v  revuích  našich  se  tiskly  studie  o  různých  autorech 
cizích,  ale  Vrchlického  jako  by  pro  naši  literaturu  nebylo,  a  bylo-li 
nutno  hovořit  o  nové  jeho  knize,  činilo  se  tak  jako  o  čemsi  dávno 
již  překonaném ;  a  když  novinami  proběhla  první  poplašná  zpráva 


6i 

o  zhoubné  mistrově  chorobě  a  za  ní  občas  nové,  když  typická  jeho 
postava  zmizela  z  university,  z  přednáškových  sálů  i  pražských 
ulic,  tu  jako  by  ho  tam  nikdy  nebylo  bývalo,  a  literární  naše  ve-' 
řejnost  ještě  necítila  nutnosti  se  zamyslit  nad  jeho  dílem:  obje-- 
vilami  se  v  obrázkovém  listě  občas  nejnovější  fotografie  mistrova 
s  dlouhým  bílým  vousem,  jak  jsme  ho  v  Praze  nevídávali,  bylo 
to  jen  na  týden  kavárenskou  sensací,  jako  jindy  nejnovější  podo^ 
bizna  oblíbené  tanečnice  z  kabaretu.  Až  když  Vrchlický  zemřel, 
řekly  nekrology,  že  byl  velký  básník,  nad  nímž  se  nutno  zamyslit, 
a  v  té  chvíli  vyrostl  v  gigantickou  postavu,  k  jejímuž  prostudo^ 
vání  je  třeba  založit  celou  společnost  a  již  je  třeba  objasňovat  no^ 
vými  a  novými  články  a  studiemi;  náhle  se  zakořenilo  přesvěd^ 
cení,  že  básnického  genia  „měli  jsme  jen  jednoho.  Vrchlického** 
(St  K.  Neumann  v  Lidových  Novinách  1913  č.  297). 

Toto  přesvědčení  dýše  i  z  obsáhlé  knižní  monografie,  již  zrovna 
rok  po  Vrchlického  smrti  o  něm  ve  Zlatorohu  vydal  F.  V.  Krejčí. 
To,  co  dosud  bylo  vysloveno  jen  drobnými  články  nebo  přileží^ 
tostnými  zmínkami,  F.  V.  Krejčí  jako  by  svou  knihou  se  snažil 
vysvětlit  a  zdůvodnit.  A  v  tom  jest  hlavní  její  cena,  její  potřeba 
i  užitečnost.  Dosud  jsme  neměli  podobné  knihy.  Velmi  rozsáhlé 
dílo  Vrchlického  bylo  před  jeho  smrtí  opravdu  nesnadno  studovati, 
a  to  nejen  pro  tuto  rozsáhlost,  jež  z  něho  dělala  přímo  labyrinth, 
nýbrž  i  pro  ony  útoky  mladé  generace,  jejichž  důslednost  a  sebe- 
vědomý přízvuk  nutně  mátly  jasný  úsudek,  podrývaly  důvěru  a 
znechucovaly  práci,  která  vyžadovala  neúmorné  píle  a  neochvěj^ 
ného  nadšení.  Jubilejní  monografie,  kterou  napsal  Jaromír  Borecký, 
příliš  utkvívá  na  methodě  pouze  referující  a  v  oslavném  tónu; 
kniha  Alfreda  jensena,  přístupná  v  českém  překlade  Arnošta 
Krausa,  nehledíme-li  k  její  neúplnosti,  jest  zajímavější  jako  doku- 
ment  oslnivostí  zjevu  Vrchlického,  který  vzbudil  obdiv  i  daleko 
za  hranicemi  své  vlasti,  než  jako  pokus  obsáhnouti  básníkovu 
osobnost.  Tím  se  oběma  knihám  ovšem  neubírá  ceny,  která  v  nich 
skutečně  je  snahou  proniknout  celé  dílo  Vrchlického  a  orientovati 
se  v  něm,  jak  to  naznačil  již  Eduard  Albert.  F.  V.  Krejčímu  ne" 
běží  již  o  vnější  třídění  jednotlivých  sbírek  podle  obsahu  nebo 
formy,  nýbrž  hledá  a  stopuje  v  nich  Vrchlického  umělce  a  člověka, 
z  něho  vychází  a  k  němu  se  vrací. 

Myslím,  že  v  celku  se  F.  V.  Krejčímu  podařilo  zachytiti  ono 
zvláštní  fluidum,  jež  vydechuje  každá  svérázná  umělecká  povaha, 
a  tudíž  i  Vrchlický.  Jak  Vrchlického  je  třeba  chápat  a  posuzovat, 
naznačil  on  sám  několikráte,  nejurčitěji  v  rozmluvě  v  době  svých 


62 

padesátin,  otištěné  tehdy  v  Máji,  a  v  „Balladě  pro  domo  sua",  za^ 
řazené  do  „Darnokiova  meče";  Krejčí  sice  vychází  z  jiných  míst 
v  jeho  básních,  ale  dospívá  k  týmž  závěrům:  Vrchlický  je  lyrik, 
jehož  nitro  je  rozechvíváno  myšlenkovým  vírem  všech  dob  a  ná- 
rodů, jak  se  s  ním  seznamuje  ve  své  bohaté  knihovně  bez  ohledu 
na  současnou  skutečnost.  Vyšel  z  literatury  domácí,  z  pesimismu 
básníků  Májového  kruhu,  dal  se  strhnouti  porapcsní  nádherou 
verše  francouzských  Patnassistů,  s  Dantem  procítil  dávné  lidské 
problémy,  nadchl  se  slunným  názorem  antiky  a  zejména  bujnou 
životní  radostí  renaissance,  aby  pak  plně  pochopil  Goetha  a  pro- 
pracoval se  k  optimistické  víře  v  nové  čisté  lidství,  jež  je  prame- 
nem poetické  inspirace  velkých  básníků  moderních.  Tyto  partie, 
v  nichž  Krejčí  dovedl  nalézti  skryté  nitky  vztahů  mistrových  k  jed- 
notlivým autorům  cizím  i  k  celým  slovesným  obdobím  a  hned 
naznačiti  jejich  působení  na  povahu  Vrchlického,  mají  posvěcení 
intuice  prorákavé  a  kritického  smyslu;  Krejčí,  jehož  kniha  chce 
nejprve  pochopiti  a  vysvětliti  a  posuzování  či  odsuzování  zatím 
nechává  stranou,  naznačil  a  napověděl  tu  nejeden  problém^ 
jejž  plné  světliti  bude  ovšem  teprve  úkolem  budoucnosti. 

Jest  ovšem  zatím  otázkou,  zda  tato  budoucnost  F.  V.  Krejčímu 
přisvědčí  plně  a  ve  všem,  a  Krejčí,  jak  je  patrno  z  různých  pO' 
známek,  ví  dobře  o  této  nejistotě.  Již  na  př.  hned  pokud  se  týče 
erotiky  Vrchlického:  Krejčí  se  snaží  rozptýliti  všechny  pochybnosti 
o  tom,  že  by  nebyla  inspirována  tato  část  jeho  poesií  postavou  je- 
dinou, básníkovou  ženou,  ale  přece  jen  pokládá  za  nutno  obšírně 
hovořiti  o  knize  E  morta,  jež  přes  všechnu  odlišnost  mizí  jako 
bílý  květ  na  širém  poli  jeho  erotiky  žhavými  květy  rozkvetlém, 
ale  představa  žen  přece  jen  se  Vrchlickému  vtírá  příliš  často  i  v  jeho 
poesii  přírodní  i  reflexivní  uprostřed  problémů  nejtěžších,  aby 
bylo  možno  přijmouti  toto  tvrzení  bez  námitek.  Také  o  periodě 
let  devadesátých,  kde  o  vnitřním  rozvratu  v  životě  Vrchlického 
Krejčí  dovedl  mluvit  se  vzácným  taktem  a  diskrétností,  bude  třeba 
uvažovat  podrobně  a  se  všech  hledisk  zejména  proto,  že  básníkova 
únava  mluví  ze  všech  jeho  knih,  kde  dosavadní  rozkoš  z  poesie 
je  nahrazena  znovu  a  znovu  se  vracejícím  přesvědčením  o  významu 
a  ceně  jediné  práce.  A  bude  to  zvláště  doba  básníkova  „tajemného 
vzrůstu",  jak  F.  V.  Krejčí  nazývá  jeho  zrání  do  knihy  „Duch  a 
svět",  ke  které  se  pozdější  kritik  vrátí:  náš  dnešní  názor,  jemuž 
chutnají  více  Vrchlického  knihy  poslední,  má  snad  zdůvodnění 
příliš   osobní  a  časové,   aby  byl   k  Vrchlickému  zcela   spravedliv. 

Jestliže  jest  u  Vrchlického  vztah  k  jiným  básníkům  důležitosti 


63 

zásadní,  vystupují  do  popředí  jeho  četné  překlady.  F.  V.  Krejčí 
přirozeně  o  nich  hovoří,  ale  nemyslím,  že  na  tolik,  jak  by  zaslu" 
hovaly.  Právě  v  přebásněních  Vrchlického  je  kus  jeho  osobnosti* 
myslete,  básník,  jenž  dovedl  přeložiti  Danta,  Goetha,  Tassa  a  jiné, 
nedovedl  sám  se  soustředit  k  napsání  obsáhlejší  básně,  a  kde  se 
o  to  pokusil,  úsilí  jeho  se  v  počátcích  láme,  od  počátku  je  cítit 
v  četných  oddílech  únavu,  která  ničí  jeho  vzlet  a  zanechává  v  nich 
hojné  kazy.  Jakoby  bylo  Vrchlickému  odpočinkem,  mohWi  prostě 
danou  myšlením  přebásňovat  formami  sebe  nesnadnějšími  a  dobu 
sebe  delší.  Z  toho  důvodu  bych  již  nekladl  na  „Bar^Kochbu"  tako" 
vou  váhu,  jako  F.  V.  Krejčí.  Nebo  Vrchlického  anachronism 
Ctěme  na  př.  v  „Pelopových  námluvách**,  co  Hippodamie  k  němu 
mluví: 

Tys  otužilý  muž 
a  zkušený,  ty  máš  svou  minulost, 
tu  nechme  juž,  na  té  mt  nezáleží, 
k  ní  nemám  práva,  tebe  neznavši; 
leč  ode  dneška  můj  jsi,  vladaři, 
a  v  obět  dám^i  tobě  život  svůj, 
chci  sama  býti  ve  tvém  královnou. 

A  podobných  míst  je  u  Vrchlického  řada;  nejsou  to  anachro' 
nismy,  jež  je  možno  přejíti  prostým  konstatováním,  nýbrž  vrhají 
světlo  jak  do  nitra  básníkova,  na  jeho  lidské  a  umělecké  názory 
tak  na  jeho  způsob  tvoření,  o  němž  ostatně  leccos  ve  své  knize 
Krejčí  říká.  F.  V.  Krejčí  mluví  také  stručně  o  dramatické  tvorbě 
Vrchlického,  jíž  vcelku  charakterisuje  jistě  správně;  podotkl  bych 
pouze,  že  není  tato  tvorba  bez  významu  na  vývoj  českého  dramatu ; 
Vrchlický  u  nás  první  na  jeviště  staví  ne  postavy  spisovatelem 
vytvořené  se  všemi  následky  dramatické  škrobcnosti,  nýbrž  sku- 
tečné lidi,  zejména  pokud  se  týče  postav  slavných  a  z  nejvyšších 
kruhů;  a  Vrchíický  dále  s  jeviště  u  nás  první  bez  koíhurnu  mluví 
o  problémech  filosofických  a  o  uměleckém  nadšení,  jež  se  tak  při-' 
bližují  publiku. 

F.  V.  Krejčí,  přední  člen  t.  zv.  generace  let  devadesátých,  sám 
kritik,  romanopisec  a  dramatik,  při  veškeré  snaze  Vrchlického 
osvětlit  a  pochopit  ho  v  celém  bytostním  úsirojí,  nezapře  v  sobě 
ovšem  příslušníka  svého  pokolení  a  stoupence  jeho  uměleckých 
cílů  nejen  v  náhodných  zmínkách,  jako  na  př.  o  verši  Vrchlického 
a  Vcrhaerenové  nebo  o  dramatisovaných  partiích  v  „Bar-Kochbovi", 
ale  zejména  v  kapitole  o  poměru  Vrchlického  ke  generaci  let  dc-' 


64 

vadesátých.  Poměr  ten  byl  krajně  nepřátelský.  Nesouhlasím  s  F. 
V.  Krejčím  v  názoru  na  útoky  na  Vrchlického  se  strany  národní 
a  klerikální  v  letech  osmdesátých:  Krejčí  je  přechází  poznámkou, 
že  nebyly  diktovány  uměním  a  že  jsou  bezvýznamné.  Ale  právě 
tyto  útoky  nebyly  bezvýznamné  a  velmi  spolupůsobily  na  nedů^ 
věře  Vrchlického  k  mládeži  let  devadesátých:  nebyly  o  nic  méně 
prudké,  básníka  bolely,  protože  útočily  na  jeho  nejlepší  knihy,  a 
vyvolaly  jeho  bolestnou  odpověd  L.  Sokovi  na  kritiku  „Božské 
komedie".  Myslím,  že  je  tu  cosi  obdobného,  jako  při  přírodověd 
deckých  pracích  Goethových:  básník,  jenž  vytrpěl  křivdu  maje 
plnou  pravdu,  zatvrzuje  se,  stává  se  nedůvěřivým  k  jiným  a  věří, 
že  má  pravdu  opět.  Krejčí  přiznává  sice,  že  Vrchlickému  bylo  ublí-' 
ženo,  ale  boj  proti  němu  snaží  se  vyložiti  jako  nezbytný.  V  tom 
ohledu  ovšem  nemůže  ještě  soudit  příslušník  generace,  jež  útočila, 
nýbrž  teprve  generace  pozdější.  A  nemyslím,  že  dá  za  pravdu  F. 
V.  Krejčímu.  Útoky,  podnikané  na  Vrchlického  při  každé  příleži^ 
tosti,  nebyly,  tuším,  oprávněny  tak,  aby  nebylo  nutno  je  odsoudit. 
Čteme^li  dnes,  co  bylo  vše  Vrchlickému  vytýkáno  a  jakým  způ" 
sobem,  vidíme,  že  mu  bylo  mnoho  ubližováno  zbytečně.  Jestliže 
dnes  řekne  přední  kritik  oné  generace,  že  Vrchlický  je  jediný  náš 
básnický  genius,  je  jisto,  že  jím  byl  již  před  20  lety,  kdy  své  hlavní 
dílo  již  vykonal.  Generace  let  devadesátých  má  mnoho  nesporných 
zásluh,  ale  také  mnoho  zavinila :  vyšeMi  pamflet  o  papírové  py^ 
ramidě  a  bylo^-li  pak  jméno  Vrchlického  smýkáno  kalem,  když 
po  řeči  v  panské  sněmovně  byl  pouze  jmenován  jako  kandidát 
pro  cenu  Nobelovu,  byl  to  následek  právě  oněch  útoků  v  letech 
devadesátých.  A  proto  myslím,  že  F.  X.  Salda  nebo  F.  V.  Krejčí 
mohou  pouze  vyložit  své  důvody  za  generace;  soud  náleží  mlaď 
ším.  Snad  F.  V.  Krejčí  cítil  sám  úskalí  celé  věci,  když  mluvil  vše^ 
obecně  nikoho  nejmenuje. 

Neznamená  to,  že  bude  budoucnost  k  Vrchlickému  nekritická, 
naopak  si  všimne  i  věcí,  jichž  si  F.  V,  Krejčí  ještě  ve  své  teplé 
knížce  nevšiml:  všimne  si  i  jazyka  Vrchlického  a  jeho  dobrého 
i  špatného  vlivu;  nebude  jen  vykládat,  nýbrž  i  soudit  jeho  zlomky 
epopeje,  jeho  zabíhání  ve  vulgárnost,  jeho  vliv  na  mládež,  jeho 
epigony  a  jeho  periodu  úpadkovou.  Na  své  osobnosti  tím  Vrchlický 
nic  neztratí.  A  za  četné  podněty  bude  tato  budoucí  práce  zavázána 
knize  F.  V.  Krejčího,  jež  vždy  si  uchová  svůj  krásný  význam 


"^^^5^^^^:^^ 


65 


FRANTIŠEK  TAUFER: 

FORMANI  Z  HOR. 

Kdo  zpívati  hy  chtěl,  když  těžké  vozy  jedou 
po  tvrdém  kamení  nerovnou  silnicí 
a  lesy  hluboké  své  rozhovory  vedou 
v  zelených  korunách,  vonících  silicí. 

Kdo  mluviti  by  chtěl,  když  vodopády  hučí 
a  v  náruč  údolí  klesají  prameny, 
když  divé  vichřice  kol  prostovlasé  skučí, 
dlaněmi  holými  chytají  plameny. 

Kdo  šeptati  by  chtěl,  když  otvírá  se  země 
násilným  polibkem  blesku,  kdy  zahřměním 
se  s  dolcm  srovnává  hor  vyvýšené  témě 
a  smrt  i  zrození  je  jedním  zachvěním. 

Jen  odbojný  náš  hlas,  jenž  těžkou  řídí  jízdu 

a  vzpurné  komoně  výkřikem  ovládá, 

dá  písní  odpověď  i  lomozu  a  hvizdu, 

s  nímž  rozhněvaný  blesk  se  k  zemi  pokládá. 

Nám  křižoval  se  blesk  po  ošlehané  tváři 
a  život  pozemský  již  byl  jen  mátohou; 
však  z  mrákot  vstali  jsme  a  v  nových  blesků  záři 
jsme  u  svých  potahů  jak  stráže  na  nohou. 

My  jeli  pralesem,  jenž  na  všech  stranách  praskal 
a  syčel  zničený  v  bolestech  požáru, 
jenž  výhní  palčivou  nás  jako  paží  laskal 
a  v  popel  rozetřel  nám  náklad  stožárů. 

Když  divoženek  sbor  nás  jal  ve  věnec  rukou, 
za  noci  sváděl  nás  bludičkou  v  močály, 
v  nejistých  temnotách,  inspirováni  mukou, 
jsme  píseň  zhluboka  zpívat  počali. 

A  zazpívali  jsme  o  kráse  lesních  stromů, 
jež  kštice  zelené  k  azuru  zvedají; 
o  chodbách  tajemných,  kde  zástupové  gnómů, 
poklady  krystalné  pod  horou  hledají. 

O  lásce  člověka,  jak  v  stínech  les  ji  vídá: 
závratnou,  šílenou,  sladkou  a  prokletou; 
o  čase  rozmarném,  jak  v  pádě  svém  se  střídá, 
o  květech  uvadlých  i  těch,  jež  rozkvetou. 

O  kmeni  stoletém,  jenž  ze  skal  těžce  vzchází 
a  bére  balvanům  tvrdost  i  podobu, 
o  jiskrách  světlušek,  jež  letní  noc  mu  hází 
kol  šíje  zlehounka  v  mčňavcu  ozdobu. 

Lumír  XLII.  2. 


66 


O  ostří  sekery,  dřevorubcovy  pily, 
o  mocném  zápasu  kořenů  se  svaly, 
o  pádu  hromovém,  vítězství  lidské  sily, 
o  proudech  mízy  mdlé,  jež  téci  přestaly. 

Nám  k  písni  do  taktu  kopyta  koní  bila, 
průvodem  zněly  nám  vichřice  chorály  . . . 
A  když  noc  tichnoucí  ve  hnízdech  ptačích  snila, 
haluze  stromů  se  šumotem  ozvaly. 

Šuměly  nad  cestou  a  jak  se  nakláněly, 
šlehaly  komoně,  tváře  nám  drásaly 
a  mrazem  půlnočním  když  nad  námi  se  chvěly, 
jehličí  ostré  nám  do  očí  střásaly  .  . . 

Sjíždíme  vesele  v  údolí,  jež  spí  v  kouři. 
Kytičku  sedmikrás  koním  jsme  uvili. 
A  kmeny  na  vozích  jsou  ty,  jež  v  letní  bouři 
s  mořskými  oblaky  přátelství  smluvily. 


V  přístavech  kamenných  u  severního  moře 
si  vlny  zpívají  v  tanci  a  v  útoku; 
svou  podvečerní  hrou  ti  zhudebňují  hoře 
a  jsi'li  zoufalý,  chytnou  tě  ve  skoku. 

Tam  z  moře  vstává  den  a  jde  spát  v  jeho  vlny 
a  hvězdy  vysoké  jiskří  se  v  hlubinách 
až  na  dně  širých  vod;  oceán  jich  je  plný, 
i  ryby  nosí  je  v  stříbrných  pěšinách. 

Tam  němé  zástupy  po  břehu  smutně  chodí . . . 
A  jako  cypřiše  šeptají  hřbitovu, 
jim  šeptá  vzpomínka,  když  hledají  si  lodi, 
jež  by  je  zavezla  k  novému  domovu. 


KAREL  SEZIMA: 

KNIHA  ESSAYÍ  I  BELLETRIE. 

Své  „Stati  íiterární"  (nákl.  grafické  edice  „Veraikon*')  rozvrhl  si 
Prokop  M.  Haškovec  ve  tři  skupiny.  První,  s  titulem 
„Tři  pruty  poznání**,  zahrnuje  studie,  které  i  vnějškem  si  zacho^ 
valy  ráz  e  s  s  a  y  í  o  krásném  písemnictví.  Ovšem,  že  forma  pO' 
slední  z  nich  je  již  rozleptána  autokritickými  vložkami  spisovate" 
lovými,  naznačujícími,  na  kolik  se  dnešní  způsob  jeho  práce  roze^ 
šel  s  methodou,  užitou  za  vzniku  této  popularisující  přednášky 
o  literatuře  jako  činiteli  pokroku. 


67 

Ve  studii  „O  povaze  moderních  literatur",  psané  před  více  než 
jedenácti  lety,  nacházím  mimo  jiné  nadhozenu  otázku,  aktuclní, 
tuším,  i  dnes,  za  opětných  pokusů,  zakaliti  pojmy,  o  něž  běží. 
Míním  spor  o  to,  není-li  poesie  ideová  jen  zbelletrisovanou  filo'- 
sofií,  a  souvislou  s  ním  distinkci  poesie  ideové  a  didaktické.  Haš' 
kovec,  mluvě  o  literatuře  19.  století,  odpovídá  k  řečené  otázce 
rozhodným  záporem.  Neboť  poesie  chtíc  ncchtíc  je  výrazem  du" 
ševního  naladění  společnosti  v  dané  době,  tedy  i  v  obdobích,  kdy 
lidstvo  zbaveno  starého  pevného  životního  základu,  nepoložilo  si 
ještě  nového.  Básníci  zvlášť  silně  pociťují  tuto  krisi  a  vyjadřujíce 
sebe,  vyjadřují  tím  i  stav  sv^ých  vrstevníků,  kteří  takto  v  dílech 
jejich  nacházejí  zmocněnou  resonanci  svých  niter.  Znamenajíce  však 
rozpory  doby  nesrovnatelně  intensivněji  než  druzí,  snaží  se  básníci 
v  sobě  je  překlenout.  Odtud  umění,  ačkoli  je  ve  své  podstatě  for-' 
mou  a  hrou,  bezděky  se  stává  čímsi  více  pro  člověka.  A  to  zrovna 
tím,  že  do  reflexe,  která  by  byla  blízka  badání  a  přemýšlení  fiío" 
sofíckérau,  vrhá  svoje  „plus  citu  a  synthese".  Poskytuje  duším 
nový  fond,  spisovatelem  vybudovaný  nebo  aspoň  tušený  a  nahrav 
zuje  člověku,  co  filosofie  dává  pouze  intellektu,  co  však  srdci  jindy, 
mimo  doby  ochablosti  náboženské,  skýtá  právě  náboženství.  V  tom 
leží  P.  M.  Haškovcovi  i  sociabilita  umění.  —  Znakem  belletrie  ide^ 
ové  na  rozdíl  od  didaktické  nebo  tendenční  je  podle  jeho  výrazu 
„metafysičnost  vzhledem  k  budoucnu".  Ryzí  poesie  filosofická  a 
kontemplativní  hledá  novou  půdu,  kde  by  duše  spočinula,  obzírá 
neznámé  a  hlubší  horizonty.  Jen  tam,  kde  prostoduše  se  spoko«' 
juje  pseudopoetickým  zpracováním  daných  thesí  filosofických  či 
morálních,  meditujíc  způsobně  v  mezích  určité  trpně  přejaté  soU" 
stavy,  zasluhuje  výtky  shora  dotčené. 

Vlastní  povahu  moderních  literatur  autor  „Statí"  vidí  vůbec 
v  tom,  že  se  duším  snaží  býti  mostem,  jímž  by  šly  do  budouc^ 
nosti.  Hledí  stvořit  nového  člověka.  Romantism  —  ať  rekapitulu" 
jeme  jen  směry  novodobé  —  studuje  a  ovšem  i  patheticky  a  sub^ 
jektivně  přepíná  jeho  vášně,  načež  teprve  nastupuje  objektivní 
malba  člověka  historického  i  přítomného,  aby  podrobně  vyšetřo^ 
vála  „pevnou  půdu  psychologickou,  z  níž  marno  vyjíti".  Rodí  se 
realismus,  vnějškový  i  analytický,  který  spokojuje  se  dokumenty 
bud  čiře  vnějšími  anebo  aspoň  průměrnou  psychologií  kontrolovat 
telnými;  kdežto  symbolism,  uvědomiv  si,  že  zevní  dokumenty 
s  různých  stanovisk  pojaty  dovedou  osvětliti  i  pravdu  zcela  roz^ 
dílnou,  obrací  se  k  tomu,  co  je  v  duši  podvědomě  primérního; 
k  ryzímu  duchu,    k  věčné  a  immanentní   psýché.    Tak    dokonána 


68 

průprava  ke  konečné  synthése.  A  nejvhodnější  a  nejpružnější  for^ 
mou  pro  ni  je  romin  19.  století,  jenž  usiluje  podati  „zemdleným 
duším  jednu  knihu  celého  života,  jakousi  bibli . .  .** 

Další  stať  „O  tradici  jazyka  v  literatuře"  veskrz  originelně  se  za^ 
bývá  „mystickým  vztahem  duše  a  jazyka".  Za  jakých  podmínek  bás- 
ník může  vytvořit  nový  jazyk?  Kdy  se  rodí  tvůrce?  Děje-li  se  tak 
jen  pod  neodolatelným  vlivem  vyspělejší  literatury  cizí,  je  to  zjev 
neorganický,  „jakýsi  lichý  roub".  Nicméně  na  překladech  řeč  se  tříbí ; 
mladá  literatura,  jejíž  první  fáze  vývojové  znamenány  jsou  imi- 
tací literatury  jiné,  o  starší  fond  kulturnější  již  opřené,  učí  se 
svou  řeči  myslit  o  nejrozmanitějších  věcech  a  vztazích;  hledat  myš- 
lenkám, jimiž  se  jinde  přiučila,  adaequatní  výraz.  K  vyššímu  pěs" 
tění  literárního  jazyka  v  rukou  jednotlivcových  je  však  třeba  již 
nahromaděného  bohatství  v  minulosti,  tedy  druhé  vývojové  fáze, 
tradice.  Jen  potom  je  možno  se  opřít  o  starší  myšlenkové  ana" 
logie  i  slovní  zásoby,  vykopávat  hřivny  zakopané  a  dodávat  jim 
nového  lesku,  hrubé  drahokamy  brousit  do  netušených  facet.  Jen 
tím  způsobem  se  navazuje  ono  organické  „spolupracovnictví  všech 
minulých  i  přítomných  na  dííc  jasnosti  a  krásy  jazykové",  jež 
může  vésti  ke  klassické  výši  literárního  jazyka  a  —  ježto  umění 
vždy  je  formou  především  —  též  ke  klassickému  rozkvětu  literatury 
samé.  Autor  s  chutí  cituje  proroka  v  rouše  Komenského:  „Na 
staré  grunty  stavěti  nejbezpečněji." 

Třetí  proutek  zajímavých  theoretických  poznatků  Haškovcových 
točí  se,  jak  již  řečeno,  kolem  literatury  jako  činitele  pokroku. 
Při  čemž  pokrok  značí  autorovi  postupnou  realisaci  ideálu  lidstva. 
Písemnictví  vůbec  je  P.  M.  Haškovcovi  „kondensovaným  životem, 
z  něhož  pozorování  a  poznání  se  mu  přetělují  v  myšlenku  a  čin". 
Je  mu  chlebem  živým,  nikoli  hrou. 

Přirozeně  poměr  k  literatuře  u  člověka,  v  němž  tímto  způsO" 
bem  žijí  „mravní  síly,  toužící  uváděti  ve  skutek,  co  přijal  za  pravdu," 
nebude  ničím  méně,  než  studeně  neutrálním  a  nezaujatým  métie- 
rem  literárního  historika.  Nebude  však  ani  abstraktním  a  dogma- 
tickým esteticismem,  ani  mlsným  dilettantním  ochutnáváním  a 
nezávazným  těkáním  od  květu  ke  květu.  Bude  to  vroucí  zaujetí 
celé  bytosti,  jež  v  umění  dychtivě  se  snaží  nalézt  odpovědi  na  své 
nejdůvěrnější  otázky  životní.  Písemnictví  mu  bude  právě  náhradou 
za  náboženství. 

Živelnost,  vroucnost  a  citovost  poměru  toho  ne  vždy  dopustí, 
aby  cssayista  tohoto  vnitřního  ustrojení  z  plynulého  toku  jevů 
vyřešil  úměrný  a  přesný  logický  obrazec  z.ikíadní.     Neuvaruje   se 


69 

odskoků  a  odboček,  ledacos  jen  napoví  nebo  nedopoví,  protože  se 
to  zdálo  samozřejmým  jeho  živému  intellektu  a  hlavně  jeho  mi" 
lajícímu  srdci.  P.  M.  Haškovec  je  sám,  aspoň  v  těchto  svých  nej" 
mladších  pracích,  příliš  absorbován  myšlenkou,  aby  mohl  a  chtěl 
ji  rozvíjet  s  pedantsky  důslednou  argumentací;  složitý  aparát  lite^ 
rárně  historický  stává  se  mu  posléz  marnou  přítěží.  Autoru  „Statí" 
nad  to  zřejmě  ani  nestačí  hotový  a  daný  materiál,  všecka  zásoba 
sebe  svědomitějších  poznatků,  nastřádaných  vědeckým  badáním. 
Za  všemi  poznanými  jevy  literárními,  za  studovanými  směry  a 
snahami  vidí  vždy  se  šeřit  řadu  nových  možností,  rodit  se  nové 
naléhavé  otázky  a  rozvírat  se  širší  perspektivu  ideí  i  citů.  Lirera" 
tura  je  mu  takto  věcí  stále  živou  a  vztah  jeho  k  ní  utváří  se  vždy 
zřetelněji  v  poměr  tvůrčí. 

Je  pak  svrchovaně  zajímavo  pozorovat,  kterak  krok  za  krokem 
hledá  také  zevní  útvar  pružnější  a  povolnější,  než  je  disciplino^ 
váná  vědecká  essay.  Když  byl  formu  její  rozrušil  v  třetím  ze  svých 
„Prutů  poznání"  retrospektivními  vložkami,  shora  vzpomenutými, 
tíhne  od  ní  k  polobelletristické  causerii,  až  končí  —  dramatickým 
dialogem. 

„Erotické  intermezzo"  knihy,  list  Panurgův  Honzovi,  je  glorifi' 
kácí  dobromyslného  heroa  našich  pohádek.  Rabelaisův  chytrák 
mu  tu  vyznává  oddanou  úctu,  klaně  se  jeho  rytířskosti  a  sám 
vzpomínaje,  kterak  on  jenom  se  bavil,  jen  užíval  a  nic  nečinil 
„z  krásné  dobroty  srdce  a  nevypočítatelné  lehkomyslnosti  mládí". 
Nikdy  nic  nepůjčoval  na  věčnou  oplátku,  stále  jen  chytračil,  žádné 
dialektické  záludnosti  se  neštítil,  všecko  obětuje  svému  drahocen^ 
nému  klidu,  pro  nějž  znehodnotil  všecky  hodnoty.  Čtrnácti  jazyky 
se  chvástal,  kdežto  Honza  nemoha  se  ani  latině  přiučit,  mluvil 
vždy  jen  mateřštinou,  ale  tak  čistou  a  jadrnou,  jako  přímo  z  jeho 
srdce  pramenící.  Kde  Panurga,  zvláště  v  erotických  vztazích,  pohá" 
něla  nestálost,  tam  Honza  šel  vytrvale  za  hlubokou  mladou  tou- 
hou; kde  prvnější  vyhrával  vtipem  a  pružnou  obratností,  tam 
druhý  vítězil  blahoslavenou  ducha  chudobou.  Panurge  hy  plakal 
hořem  nad  krásou  toho,  čeho  nedovedl  dojíti,  ale  co  pozdě  chápe ; 
a  vida  v  Honzovi  representanta  racy,  představuje  si,  jak  šťastný 
by  byl  takový  národ,  kdyby  k  tomu  měl  i  trochu  gallského  vtipu 
a  rozvahy,  neboť  to  dodá  „čistému  srdci  řád  a  kázeň". 

V  „Hovorech  oživlých"  rozmlouvají  nejprve  Rosmer  a  Polyeuct 
o  změnách  času  a  síle  touhy.  Jeden  zachvácen  byl  vírem  nové 
myšlenky,  druhý  propracoval  se  zvolna  vlastní  skepsí  z  cizích  lží 
—  a  oba  nedbali  ani  nejužších  vztahů,  sledujíce  jen  cíl,  jenž  se  jim 


70 

zdál  nejjasnější.  Kdežto  však  rek  Corneiílův  přišel  v  šťastnou  dobu 
nových  hodnot  životních,  v  dobu  prvokřesťanských  proselitů,  kdy 
i  poražení  vítězili,  dobývajíce  půdy  a  na  ni  strhujíce  jiné,  Rosmer 
je  syn  pozdní,  ideově  zchřadlé  doby  kompromisů  a  opatrnického 
středočeští  mezi  pohanstvím  a  křesťanstvím.  Podle  toho  se  různí 
i  vnitřní  úspěch  obou:  prvého,  nebeského  křesťana,  jenž  vyšel 
dobýt  a  také  dobyl  absolutna  nadzemského,  a  druhého,  jenž  marně 
chtěl  jen  ze  sebe,  svou  vnitřní  poctivostí,  na  venek  až  do  důsledků 
uplatněnou,  přiblížit  se  nejčistším  výšinám  lidství.  Nakonec  si 
oba  vzájemné  vysloví  pochybnost  o  svých  ideálech.  Ale  ten,  který 
více  věřil,  vidí,  že  tyto  ideály,  třeba  illusorní,  mají  tvůrčí  hodnotu 
pro  lidstvo  —  a  že  by  proto  bylo  třeba  debatovat  spíš  o  skuteč' 
nosti  snů. 

Ale  tu  již  přichází  Nora  se  snoubenkou  Cidovou  Chimcnou, 
žalujíc,  kterak  muž  její  nepochopil  nitra  jejího,  když  byla  ublížila 
otci  svému  pro  něho,  a  tak  dokázal,  po  jejím  mínění,  i  svou  ne" 
lásku  k  ní.  Chimena  však  jí  namítá,  že  Hilmer  šel  vlastně  touž 
přímou  cestou  cti,  neuhýbaje  důsledkům  svých  činů,  tak  jako  její 
Cid,  který  mstě  urážku  svého  otce,  v  souboji  zabil  otce  jejího. 
Přesvědčuje  Noru  o  nutnosti  zákonů  a  forem  jako  regulativu  citů, 
jako  uzdy  vnitřní  naší  bujnosti  a  nevázanosti.  „Pia  fraus"  je  na^ 
kíoněnou  rovinou,  po  níž  se  člověk  snadno  sváží.  Ano,  již  forma 
jednání  našeho  má  dokazovat  společnosti  čestných  lidí,  že  jednáme 
správně;  ba  formy  ukazují  i  nám  samým  cestu,  tak  že  v  jejich 
mezích  nemůžeme  klamat  ani  sebe.  Arci  uzná  na  Nořínu  námitku, 
že  to  nesmí  býti  jen  pohodlně  přijaté  formule,  nýbrž  že  třeba 
tvořit  formy  nové  a  tím  obnovovat  a  tvořit  sám  život.  Autor,  jak 
vidno,  pojal  obě  ženy  jako  představitelky  dvou  světů  života  spo" 
lečenského:  světa  klassického,  jasných,  přesných  forem,  doby  vj" 
spělé,  zralé  —  a  tvůrčí  chaotické  doby  romantické,  v  níž  se  hlásí 
k  slovu  čisté  cítění. 

A  obě  zas  ustupují  se  scény  jiné  dvojici,  jejíž  clysijský  dialog 
jaksi  doplňuje  a  zavrcholuje  thema  rozhovorů  předešlých.  Přichází 
Pavlína,  žena  Polyeuctova,  s  Rosmerovou  družkou  Rebekkou  a 
rozmlouvají,  jak  snadno  je  zdát  se  silným  tomu,  kdo  se  drží  jen 
starých  jasných  forem  oproti  muži  skutečně  silnému,  jenž  se  bez" 
ohledně  žene  přesc  všecky  dané  útvary.  Již  pro  vyšší  sféru  dlužno 
rozbíti  „ulitu  starých  forem",  neboť  právě  v  tom  je  cosi  ze  strhu" 
jící  a  neodolatelně  suggcstivní  energie  prapůvodní;  to  je  p  1  u  s^ 
to  je  ona  milost,  která  dává  tvořit  a  omlazuje;  to  je  „věčná  míza, 
která  pokaždé,  kdy  nové  jaro  bije  v  tepnách  světa,  stoupá  z  kůry 


71 

zemské,  volána  sluncem  pravdy".  Předpokládá  to  ovšem  víru  až 
k  scbezapomenutí.  Avšak  za  takovým  velkým  srdcem  chvátají  pak 
ženy  jako  za  svou  oporou  a  vůdcem.  Neboť  jenom  muž  má  vésti. 
Běda,  zaměnili  se  úlohy:  žena  nedovede  tvořit,  ona  jen  boha 
v  sobě  živí,  jím  žije,,  je  jeho  matkou  . . . 

Máme''li  na  zřeteli  literární  charakter  Prokopa  M.  Haškovce^ 
jak  jsem  se  tu  porůznu  pokusil  letmo  zachytit  některé  jeho  rysy, 
nebudeme  se  klamati  o  jeho  intencích;  nebudeme  se  domýšlet, 
že  by  byl  chtěl  v  „Hovorech"  jen  parafrázovat  idee,  jež  do 
svých  fígur  vložili  jejich  tvůrcové,  Ibsen  a  Corneille.  Autor  tu  spíš 
duchaplně  konfrontuje  představitele  typických  a  více  méně  vzdá' 
lených  světů  duševních,  svádí  osoby,  z  nichž  každá  nesla  svou 
pravdu,  a  tím  už,  aniž  toho  tušila,  zároveň  prvek  pravdy  vyšší. 
Onu  vyšší  normu  spisovatel  usiluje  vyluštit.  Tragičtí  hrdinové  a 
heroiny  vystupují  z  melancholické  mlhy  podsvětné,  která  dosud 
hořkou  rosou  ulpěla  na  rtech  oživlých  těchto  účastníků  opoždě'- 
ných  meditací  ve  dvou,  aby  se  rozešli  poněkud  zvikláni  ve  svých 
jistotách  a  přece  poučeni  navzájem.  Tudíž  nesrovnávají  se  tady 
látky,  motivy  či  povahy,  nýbrž  autor  vycházeje  z  jistého  momentu 
psychologického  a  zpředmětňuje  v  něm  určitou  fázi  lidského  cí^ 
tění,  umožňuje  si  tak  srovnati  též  psychologii  rozdílných  dob.  (To 
je,  myslím,  novum,  neboť  dosud  v  dialozích  podobných  se  před" 
váděli  lidé  podle  intellektualis  tických  koncepcí.)  Tak  se 
dobírá  téže  své  dějinné  filosofie,  k  níž  jen  jiným  postupem  došel  ve 
svých  statích  počátečních,  zejména  v  posledním  ze  „Tří  prutů  poznání". 

Styl  Haškovcův  nehledí  strhovat  rázem ;  nezná  téměř  oslnivých 
svodů  barevných,  neoperuje  ani  krasořečnickými  květnatostmi  ani 
duchaplnickým  espritem.  Mísí  tón  vroucí  a  dojatý  s  lehce  navinu^ 
lým  přídechem  ironie;  odstiňuje  důvěrnou  šed,  která  ideologii 
autorovu  nezbavuje  jistého  pozastřeného  kouzla  a  na  níž  tím  reliéf'' 
něji  vystoupí  řídká  metafora. 

Pro  sklon  těchto  studií  k  útvarům,  které  za  materiál  připouštějí 
nejen  znalosti  intelleklu,  ale  i  zkušenosti  srdce,  dávajíce  při  tom 
mnohem  zřetelnější  výraz  osobnosti  svého  původce,  než  by  dovolil 
sebe  důkladnější  článek  vědecký .. .  pro  vroucí  zaujetí  a  pietní  poměr 
Haškovcův  k  umění  možno  vindikovat  knížku  jeho  „Statí  literárních" 
pro  belletrii,  kam  aspoň  „Listem  Panurgovým"  i  „Hovory  oživlých", 
sama  si  jasně  uvědomujíc  rozdíl  essayistického  postupu  od  ob*- 
jektivace   dobového   cítění   na  živých   typech,  míří  zcela  nesporně. 


72 

JAROSLAV  ICAMPER: 

FEDRFEGHTÝŘI. 

Fcdrfcchtýři!  Staré  vzpomínky  a  fantastické  představy  vynořují  se 
při  zvuku  toho  slova  v  mysli.  Bezděky  člověk  vzpomíná  na  cizí 
dobrodruhy,  Vlachy,  Spaněly  a  Němce,  na  šíleně  odvážné,  zlotřilé  do^ 
bro druhy  v  černém,  španělském  kroji,  s  pichlavýma,  přívšerně  se  lesk" 
noucíma  černýma  očima,  s  vyžilými,  bledými  lícemi  a  zpravidla  ry 
savými  vo;:sisky,  na  nesvědomité  zbůjníky  a  zlotřilce,  již  bez  ustání 
kují  pikle  a  úklady,  sní  jen  o  zločinech,  poíulují  se  po  zapadlých, 
podezřelých  krčmách,  milují  krásné  kurtisány,  ohrožují  nočního  času 
křivolaké,  temné  uličky  rudolfínské  Prahy,  vyvolávají  spory  a  rváč" 
ky,  tasí  bez  dlouhých  okolků  meče  a  probodnou  občas  nějakého 
ctnostného  mládence  nebo  rozšafného  muže,  někdy  dokonce  cti" 
hodného,  stříbrovlasého  kmeta.  Časem  některý  z  nich  zatřepetá  se 
na  šibenici,  neboť  náměstí  staropražská  jsou  —  aspoň  v  historických 
povídkách  staršího  střihu  —  čakany  čili  justiciemi  div  ne  vysázena. 

Fedrfechtýř  patří  do  inventáře  romantické  historické  povídky 
z  doby  Rudolfovy  právě  tak,  jako  alchymista,  urozený  chlípník  a 
rozšafný,  bodrý  konšel,  jako  ctnostná,  chudá  kráska  a  veselý,  nC" 
uhasitelnou  žízní  trápený  piják  a  je  právě  tak  nezbytným  jako  oni. 
Nesmí  tam  stejně  scházeti,  jako  několik  šťavnatých  vlaských  či 
španělských  kleteb.  Ctete"Ii  toto  slovo,  víte  již  také,  že  co  nevidět 
zablýsknou  vzduchem  čepele  a  že  zíočinné  ruce  dopraví  nějakou 
nevinnou,  šlechetnou  dušičku  na  onen  svět. 

Leč  všechny  tyto  představy,  vyvolané  četbou  historických  pO" 
vídek  starého  střihu,  jsou  veskrze  nesprávné  a  klamné  a  všechen 
romantický  opar,  jenž  tak  dlouho  obestíral  fedrfechtýře,  bledne  a 
rozplývá  se  nadobro,  pokusímc"ii  se  na  základě  spolehlivých  a 
autentických  pramenů  utvořiti  si  představu  o  pravé  podstatě,  rázu 
a  významu  tohoto  šermířského  sdružení.  S  úžasem  shledáváme 
pak,  že  ti,  jež  fantasie  povídkářů  nám  líčila  tak  křiklavými  bar" 
vámi,  ozářeni  klidným  paprskem  suchých,  úředních  pramenů,  jeví 
se  nám  zcela  jinak  než  druhdy,  kdy  zřeli  jsme  je  ozářeny  pestrými 
paprsky  čarovné  lampy  romantiky. 

Bylí  především  lidmi  nepoměrně  klidnějšími  a  méně  nebez" 
pečnými,  než  jak  nám  byli  líčeni,  a  na  jich  mozolných,  vypraco' 
váných  rukou  nelpělo  tolik  krve,  jak  se  myshvaío.  A  fedrfechtýří 
nebyli  také  cizími  dobrodruhy,  kteří  táhli  ze  země  do  země,  hk" 
dajíce  dobrodružství  a  provozujíce  podivné  řemeslo  své  dnes  zde, 
zítra  tam.    Byli  naopak  zcela  počestní  a  rozšafní   měšťané,   pekaři. 


73 

řezníci,  kováři,  někdy  také  krejčí  a  ševci,  již  v  dílnách,  skloněni 
nad  svou  prací,  snili  o  slávě  rytířské  a  smělých  soubojích  a  kteří 
večer,  když  denní  dílo  své  skončili,  sáhli  po  pružném,  chebném 
končíři,  aby  trochu  se  vycvičili  v  krásném,  ušlechtilém,  rytířském 
umění  šermířském.  Také  četné  souboje  a  vraždy,  bitky  a  rvačky, 
jež  jim  fantasie  pozdního  potomstva  přičítala,  nejsou  víc,  než  ro^ 
mantickými  báchorkami.  Pražští  fedrfcchtýři  honosili  se  četnými 
císařskými  výsadami,  jichž  by  se  sotva  bylo  dostalo  rotě  takových 
zlotřilců,  jakými  se  hemží  staré  historické  romány.  Proto  také  je 
vyloučeno,  že  by  fedrfechtýři  byli  si  libovali  u  vyvolávání  hádek 
a  v  pustých  výtržnostech,  vždyť  v  privileji,  vydané  Rudolfem  II. 
na  hradě  Pražském  dne  7.  března  1607  vrchnímu  správci  a  hejt^ 
manům  pořádku  šermířů  od  péra  zvlášť  se  ukládá,  pečovati  o  to, 
„aby  předem  čest  a  sláva  boží  rozmnožena,  láni  a  zlořečení  i  jiná 
marná  k  nesvornosti  sloužící  oplzlá  slova  zastavena  a  ztrestána 
byla,  a  řádnému  se  zkrácení  nestalo".  A  že  jim  nebylo  dovoleno 
kde  koho,  kdo  se  jim  právě  nezamlouval,  prostě  probodnouti, 
toho  nejlepším  důkazem  je  výnos,  kterým  zapovězen  všechen  šerm 
a  vyučování  šermu,  vydaný  r.  1730,  když  při  jakési  podobné  pří^ 
ležitosti  nějaký  studiosus  iuris  byl  zabit.  "* 

Pražští  šermíři  od  péra  byli  tedy  cech  zcela  neškodný,  pyšný 
na  svá  privilegia  a  svou  starou  slávu,  které  jakožto  nejstarší  pořádek 
šermířů  s  kordem  (na  rozdíl  od  frankfurtských  šermířů  s  dlou^ 
hým  mečem,  sdružených  v  bratrstvu  svatého  Marka  z  Lówenbcrgu) 
v  celé  svaté  říši  římskO''německé  požívali,  cech,  střehoucí  žárlivě 
své  staré  výsady  a  tituly,  ale  jinak  prostý  všeho  romantického  za^ 
barvení,  jímž  jen  fantasie  romanopisců  jej  vyšperkovala.  V  archivu 
král.  hlav.  města  Prahy  chová  se  dosud  celá  bohatá  korrespondcnce 
někdejšího  pražského  pořádku  „svobodných  šermířů  od  péra" 
s  podobnými  sdruženími  v  nejrůznějších  městech  německých,  svěď- 
čící  o  neobyčejné  vážnosti,  které  pražští  fedrfechtýři  u  zahranič^ 
nich  soudruhů  požívali.  Na  základě  těchto  sežloutlých  papírů  lze 
se  pokusiti  o  náčrt  zběžné  silhouetty  podstaty  a  činností  praž' 
ských  fedrfechtýřů,  pokud  z  těchto  starých,  nesnadno  čitelných  listin 
—  těžké  ruce  fedrfechtýřů  vládly  sice  mistrně  „perem",  rapírem, 
ale  jen  namáhavě  a  nemotorné  brkem  —  o  účelu  a  rázu  tohoto 
sdružení  vůbec  lze  se  poučiti.  Dříve  ovšem  nutno  předeslati  ale^ 
spon  několik  slov  o  dějinách  a  organisaci  tohoto  cechu. 

*  Srovnej  článek  A.  Šmída:  „Zpráva  dějepisná  o  výsadním  pořádku 
svobodných  šermířů  od  péra,  někdy  v  Praze  bývalém"  v  „Časopise  českého 
museum'*  r.  1848,  str.  302  a  násl. 

Lumír  XLII.  2.  jq 


74 

Právním  podkladem  všeho  zřízení  pořádku  fedrfechtýřského 
bylo  německy  psané  privilegium,  o  němž  se  již  stala  zmínka  a 
jež  Rudolf  II.  jim  vzhledem  k  věrným  službám,  kterýmiž  se  hlavně 
ve  válkách  s  Turky  osvědčili,  udělil.  Do  této  výsady  pojato  bylo 
také  dvanáct  artikulů,  o  nichž  se  shromáždění  starších  „mistrů 
šermířů  od  péra"  usneslo  a  jimiž  upravena  byla  vnitřní  organisace 
pořádku,  stanoveny  podmínky  přijetí  a  vymezena  míra  oprávnění 
každého  z  mistrů.  Nejpodstatnější  z  artikulův  výsady  jsou  asi  tyto : 
Každý,  kdokoliv  by  se  rytířskému  umění  šermířskému  učiti  a  pri' 
vilegia  i  s  klenotem  erbovním  užiti  chtěl,  „ten  na  poctivosti  dobře 
zachovalý  a  rodu  poctivého  neposkvrněného  býti  má;  a  dřívěji, 
nežli  by  za  mistra  dlouhého  meče  od  péra  učiněn  byl,  ve  všech 
sedmi  rytířských  a  zmužilých  zbraních  šermovati,  tolikéž  i  v  apa" 
ratu  dobře  zkušován  a  pruhován  býti,  a  potomně  teprva  skrze 
vrchního  správce  neb  hejtmana  týmž  aparátem  za  mistra  dlouhého 
meče  potvrzen  má  býti".  Aby  přijetí  do  pořádku  bylo  ztíženo, 
měla  zkouška  díti  se  veřejně  a  to  na  „škole  obecní"  neb  generální, 
jež  každoročně  v  neděli  po  svatém  Vítu,  po  případě  v  neděli  po 
hodu  Božím  svatodušním  v  Praze  se  konala.  Kandidát  musil  nej" 
prve  „hodnověrnými  jistotami"  prokázati,  kde  se  šermu  učil  a  „od 
koho  by  mu  za  vyučení  dáno  bylo,  tolikéž  byHi  by  řádného  zplo" 
zení",  načež  následovala  vlastní  zkouška.  NebyWi  raněn,  nebo 
„byl'li  by  raněn  a  proti  tomu  druhému  tolik  krve  vycedil,  a  co 
by  sám  dostal,  jemu  to  též  udělil,  tehdy  teprva  a  dřívěji  nic  za 
mistra  dlouhého  meče  do  císařského  obdarování  fedrfechtýřův  na" 
psán,  jmín  a  držán  býti  má".  Ti  pak,  kdo  zkoušky  takové  nevy^ 
konali  i  s  témi,  „kteří  z  učedlnictví  propuštěni  bývají,  toliko  svo- 
bodní šermíři  od  péra  a  neprůbovaní  mistři  dlouhého  meče"  slouti 
měli.  Toliko  staří  a  zkušení  šermíři,  kteří  jako  mistři  svého  umění 
obecně  známi  byli,  „průby  své  při  dvořích  knížecích  a  panských 
nebo  jinde  v  předních  městech  říšských  vědomě  před  dávnými 
časy  vykonali",  byli  od  zkoušky  takové  osvobozeni.  . 

Jméno  každého  nového  člena  dlouhého  meče  zapsáno  do  re- 
gister  pořádku  svobodných  šermířů  od  péra  a  novému  členu  po- 
řádku  odevzdán  stříbrný  odlitek  erbu,  jejž  císař  cechu  udělil,  zač 
každý,  kdo  tímto  způsobem  byl  přijat,  „vrchnímu  správci  i  jiným 
nařízeným  hejtmanům  poděkování  náležitá  učiniti  má".  Do  erbu 
měl  si  dáti  jméno  a  příjmí  své  vyrýti  a  „toho,  pokudž  by  však 
prvé  erbu  neužíval,  za  pečet  a  sekryt  užívati".  Byv  takto  náležitě 
do  pořádku  přijat,  směl  vyučovati  šermu  a  používal  všech  svobod 
a  výsad,  cechu   udělených.    Stříbrný    odlitek   erbu   měl    hned   při 


75 

škole  generální  novému  členu  býti  udělen,  zač  do  pokladny  CC" 
chovní  zaplatiti  musil  tolar.  Stejný  poplatek  platili  také  učedníci, 
kterým  mistři  jejich  dali  za  vyučenou.  Cechovní  pokladně  připadly 
i  všechny  peněžité  pokuty,  jimiž  vrchní  správce  i  hejtmani  trestali 
přečiny  i  provinění  členů  pořádku.  Zvlášť  značnou  pokutou  měli 
býti  stiháni  ti  mistři,  kteří  by  učili  Židy  nebo  „tajné  kusy  a  for^ 
tele  své"  jim  ukázali,  „ježto  to  věc  je  neslušná  a  křesťanům  k  po" 
tupě".  Po  případě  mohlo  proti  tomu,  kdo  by  Žida  šermu  učil  a 
s  ním  se  potýkal  „zapovídáním  školy  do  roka"  nastupováno  býti. 

Ustanovení  toto  mělo  polemický  hrot  proti  zmíněným  již  bra^ 
třím  svatého  Marka  z  Lówenberka  či  krátce  „Markusům",  kteří 
jak  již  řečeno,  na  rozdíl  od  šermířů  od  péra,  pracujících  rapírem, 
pěstovali  šerm  dlouhým  mečem  a  ve  Frankfurtě  nad  Mohanem 
hlavní  své  sídlo  měli.  Fedrfechtýři  vytýkali  „Markusům",  že  Židy 
„toliko  pro  špatný  zisk"  vyučují,  jakož  vůbec  mezi  „bratrstvem  cechu 
svatého  Marka"  a  fedrfechtýři  pražskými  panovalo  zjevné  nepřál 
telství,  ostatně  docela  pochopitelné,  uvážíme4i,  jakých  výsad  již 
od  XV.  století  požíval  starobylý  cech  „Markusů"  frankfurtských. 
Z  čelných  privilegií,  udělených  jim  panovníky  říše  římsko^německé, 
dojista  neposledním  bylo  oprávnění,  ze  každý,  kdo  approbován 
byl  jako  „mistr  dlouhého  meče  svatého  Marka",  tím  také  již  na^ 
býval  práva,  kdekoliv  v  Německu  vyučovati  šermu.  Nemohl  jim 
tedy  vznik  nového  pražského  pořádku  svobodných  šermířů  od  péra, 
pěstujícího  šerm  rapírem  a  dýkou,  čím  dál  větší  oblíbenosti  na^ 
bývajícími,  býti  po  chuti  a  to  tím  méně,  ježto  tento  nový  cech 
jim  úplně  na  roven  byl  postaven. 

Spory,  vzniklé  mezi  členy  pořádku,  urovnával  víchní  správce 
a  čtyři  hejtmani,  jakož  i  někteří  jíní  mistři,  zvlášť  k  tom.u  určení, 
tedy  jakýsi  smírčí  soud,  jehož  rozhodnutí  bylo  závazným  pro  obě 
strany.  Jména  všech  členů  pořádku  zapsána  byla  ve  zvláštní  knize, 
do  níž  kromě  jmen  vrchního  správce  a  hejtmanů  zapisovaly  se 
i  protokoly  o  výsledcích  „školy".  Kniha  ta  obsahovala  také  jakousi 
kvalifikační  listinu  všech  mistrů,  neboť  každý  mistr,  jenž  „školy" 
(veřejného  vystupování)  se  účastnil,  byl  přesně  klasifikován.  Opa^ 
tření  to  mělo  členům  pořádku  umožniti,  aby  při  volbě  vrchního 
hejtmana  a  ostatních  čtyř  hejtmanů  mohli  správně  posouditi,  který 
z  kandidátů  jest  nejschopnějším.  Tuto  knihu  cechovní  spolu  s  ve^ 
likou  pečetí  choval  u  sebe  vrchní  hejtman  a  kromě  něho  a  čtyř 
hejtmanů  neměl  k  ní  nikdo  míti  přístupu.  Těmto  hodnostářům 
zůstaveno  také,  aby  vydali  předpisy  další,  týkající  se  případů  a 
poměrů,  na  něž  v  artikulích  snad  nebylo  pamatováno. 


76 

Tato  císařská  privilcj,  obsahující  také  podrobný  popis  a  barevná 
vyobrazení  erbu  svobodných  šerroířů  od  péra,  byla  Rudolfem  II. 
o  rok  později  (14.  ledna  1608)  doplněna  v  ten  smysl,  že  „škola" 
má  se  konati  po  celou  dobu  výročního  trhu  svatovítského,  tedy 
po  čtrnáct  dnů  (místo  někdejších  osmi  dnů).  Pro  ten  případ,  že 
by  se  hlásilo  mnoho  kandidátů,  mohla  „škola"  na  několika  mís^ 
těch  v  městech  pražských  držána  býti.  Zároveň  dovolil  císař  po-* 
řádku  i  mistrům,  aby  obdrženou  pečeť  vladyckou  na  písemnosti 
své  mohli  přitiskovati  červeným  voskem.  Také  nástupci  Rudol' 
fovi  potvrdili  výsady  tyto  v  plném  znění,  Leopold  I.  pak  majes^ 
tátem  ze  dne  2.  prosince  1688  rozmnožil  je  dalšími  milostmi,  mezi 
jinými  také  tou,  aby  svobodní  šermíři  pražští  budoucně  se  psali 
a  jmenovali  „mistry  dlouhého  meče  z  Freifenfelsu  nad  tovaryšstvo 
svobodných  šermířů  od  péra",  rozmnoživ  současně  jejich  erb.  Za 
to,  když  nastoupil  Karel  VI.  a  pražští  svobodní  šermíři  od  péra 
naň  se  obrátili  se  žádostí,  aby  výsady  jejich  potvrdil,  záležitost  jich, 
kterou  císař  7.  září  r.  1726  postoupil  královskému  místodržitelství 
českému  a  nejvyšším  úředníkům  zemským,  aby  se  o  ní  vyjádřili, 
zůstala  podnes  nevyřízena.  Zdá  se,  že  královské  místodržitelství 
nebylo  pořádku  fedrfechtýřskému  příliš  nakloněno,  snad  pro  sou^ 
boje,  nápadně  se  množící,  a  tak  zdá  se,  že  kolem  r.  1790  cech  ten, 
trvavší  téměř  pět  čtvrtí  století,  byl  zrušen.  Jan  Jakub  S  c  h  a  d  e  1, 
měšťan  staroměstský,  mědikovec  a  majitel  domu  v  Platnéřské  ulici, 
dávném  to  sídle  řemeslníků  s  ohněm  a  kovy  pracujících,  jenž  od 
r.  1696  až  do  r.  1725  byl  vrchním  hejtmanem  ledrfechtýřů,  byl 
zároveň  nepochybně  posledním  představeným  cechu.  Alespoň  listin 
námi  jeho  rukou  psanými  a  jemu  adresovanými  končí  bohatá 
korrespondence  fedrfechíýřská,  uložená  v  městském  archivu. 


Je  to  korrespondencc  zajímavá,  třeba  že  ne  v  té  míře,  jak  by 
se  snad  dalo  čekati.  Je  celá  se  dvěma  výjimkami  (český  list,  týká** 
jící  se  zachovalosti  vysloužilého  vojáka,  jenž  do  cechu  se  hlásí,  a 
kvitance)  německá,  jak  ani  jinak  býti  nemůže,  ježto  jde  o  vzá^ 
jemné  dopisy  vrchního  hejtmana  svobodných  šermířů  pražských 
se  šermířskými  pořádky  ve  Vídni,  Norimberce,  Vratislavi,  Ham" 
burce,  Gdaňsku  a  jiných  městech  německých,  odkud  do  Prahy 
stále  docházely  četné  dotazy,  žádosti  a  zprávy,  týkající  se  věcí 
osobních  i  záležitostí  stavovských.  Tito  cizí  fedrfechtýři  k  vrchnímu 
hejtmanu  pražskému  pohlíželi  s  upřímnou  úctou,  jež  svědčí  záro^ 
vcň  o  vážnosti,  jaké  pořádek  pražský  v  cizině  požíval.  Ale  z  listů 


77 

těch  dýše  i  nelíčená  srdečnost  a  mluví  z  nich  upřímné,  oddané 
kamarádství.  Zahraniční  mistři  vzkazují  „počestnému  a  statečnému, 
ctihodnému  a  velkomožnému  pánu"  srdečné  své  pozdravy,  přejí 
mu  šťastny  nový  rok  a  i  v  úředních  dopisech  poptávají  se,  jak 
„milé  paní  manželce"  jeho  se  vede. 

Vrchní  hejtman  pražský  jest  vůbec  nejvyšším  hodnostářem  fedr^ 
fechtýřským,  naň  obracejí  se  s  prosbami  o  radu  a  poučení,  jeho 
rozhodnutí  respektují  a  poslouchají.  Tak  již  lo.  července  t6o8  táží 
se  fedrfechtýři  vratislavští  vrchního  správce  pražského  —  byl  jím 
tehdy  Jiří  Steffan  „von  der  Míiíde"  (Moldau)  —  o  radu,  jak  by 
měli  ve  Vratislavi  zaříditi  a  provésti  „školu",  ježto  jim  od  „Mar^ 
kusů"  jest  snášeti  velká  příkoří  a  útisky.  Zároveň  také  projevují 
ochotu,  poslati  do  Prahy  jako  učitele  šermu  svého  soudruha  Sprin-' 
ginkleea,  ježto  prý  jest  jim  známo,  že  by  bylo  Pražanům  milo, 
kdyby  tento  mistr  při  příležitosti  do  Prahy  zavítal,  a  žádají  tedy 
Pražany,  aby  jim  udali,  kdy  by  jim  příchod  Springinkleeův  byl  vítán. 

Ale  ne  vždy  vzájemný  styk  ten  byl  tak  příjemným,  jak  na-* 
svedčuje  relace  tří  delegátů  pražského  pořádku,  Hanse  W  cis  se, 
Hanse  P  o  p  p  a  a  Hanse  Fenenbecka,  datovaná  v  Norimberce 
dne  24.  listopadu  161 1.  Byli  vysláni  do  Norimberka,  aby  tamnímu 
pekaři  a  hejtmanu  šermířskému,  Jiřímu  Geschwindovi,  ohlásili, 
že  ho  nepokládají  za  poctivého  a  nebudou  s  ním  šermovati,  dokud 
nevyplní  svého  siibu,  že  dostaví  se  do  Prahy  a  neprokáže  se  erbem, 
kterého  prý  od  rady  (šermířské?)  ve  Frankfurtě  se  domohl. 
Geschwind,  přiveden  delegáty  pražskými  do  úzkých  (chtěl  za  krátko 
v  Norimberce  podniknouti  „školu"),  prohlásil,  že  onen  frankfurť 
ský  erb  dostal  od  jakéhosi  mistra  dlouhého  meče  ve  Vídni,  že  do 
měsíce  jej  delegátům  předloží,  v  ustanovený  čas  se  do  Prahy  do^ 
staví  a  mistrovství  své  prokáže.  Zástupci  pražského  pořádku  táží 
se  tedy  vrchního  hejtmana  svého,  jak  se  zachovati.  Z  celé  korres' 
pondence,  týkající  se  tohoto  případu,  vysvítá,  jak  přísně  pražští 
svobodní  šermíři  od  péra  nastupovali  na  každého,  kdo  si  titul 
mistra  přikládal  a  erbu  užíval,  nejsa  k  tomu  oprávněn.  Pekař 
Geschwind  byl  podle  všeho  chlubný  člověk,  jenž  svým  mistrov' 
ským  titulem  rád  se  blýskal  a  pak,  když  měl  prokázati,  od  koho 
dostal  za  vyučenou,  v  trapných  rozpacích  se  ocitl.  Pražané  patrně 
dobře  byli  o  všem  zpraveni  a  proto  vyslali  do  Norimberka  zvláštní 
deputaci,  aby  demaskovala  tohoto  „svárlivého,  tlachavého  a  velice 
nadutého"  (jak  ho  v  relaci  své  nazývají)  hejtmana  norimberských 
„Markusů",  takto  pekařského  chasníka,  jenž  dle  zprávy  delegátů 
pražských  v  Norimberce  není  příliš  váženou  osobností. 


78 

Spor  skončil  pro  pekaře  velmi  nepříznivě.  V  radničním  sále 
norimberském  Jiří  Geschwind,  byv  vyzván,  aby  předložil  erb,  jehož 
prý  ve  Vídni  nabyl,  jal  se  různým  způsobem  vytáčeti.  Výmluvy 
jeho  nedošly  u  zvláštního  rozhodčího  sboru,  jemuž  záležitost  ta 
předložena,  víry,  uznáno  za  právo,  že  Geschwind  po  léta  užíval 
titulu  mistra  dlouhého  meče,  aniž  by  k  tomu  byl  oprávněn,  a  vy 
sloveno  očekávání,  že  jako  šermíř  v  Norimberce  již  nevystoupí, 
nechce^i  proti  sobe  vzbuditi  odpor  a  nevoli  spoluobčanů.  Vítězství 
Pražanů  bylo  tedy  skvělé  a  úplné.  Ale  fedrfechtýři  nezvítězili  jen 
nad  nadutým  a  svárlivým  pekařským  chasníkem,  nýbrž  i  nad  sta^ 
rými  protivníky  svými,  „Markusy",  jichž  hlavou  právě  Geschwind 
byl  a  jimž  v  důsledcích  této  aféry  zakázáno  vyvěšovati  veřejné  vy 
hlášky,  v  nichž  by  se  odvolávali  na  výsady,  které  jim,  jak  sporem 
tímto  vyšlo  na  jevo,  nepříslušely.  Takové  spory  mezi  fedrfechtýři 
nebyly  vzácností.  Probíráme^i  se  těmito  zažloutlými  a  ohmatá-' 
nými  listy,  psanými  rukama  těžkýma  a  vypracovanýma,  nejednou 
se  shledáváme  s  relacemi,  týkajícími  se  podobných  konfliktů.  By-' 
lať  o  každém  takovém  případě  podána  úředně  zpráva  vrchnímu 
hejtmanu  pražskému  a  z  relací  těchto  dovídáme  se  o  celé  řadě 
takovýchto  více  či  méně  vážných  sporů.  Téměř  všechny  srovnaly 
se  konec  konců  po  dobrém  a  jich  ráz  i  průběh  dokazují  nejlíp, 
jak  neškodnými  tvory  byli  tito  rozkřičení,  v  tak  temných  barvách 
líčení  fedrfechtýři.  Neboť,  kdyby  jen  část  toho,  co  o  řvavosti  a 
krvelačnosti  mistrů  „dlouhého  meče  od  péra"  vybájila  obrazotvor^ 
nost  povídkářů,  bylo  pravdou,  byi  by  nejeden  z  těchto  konfliktů 
skončil  yá.in.é)if  ba  tragicky.  Ale  fedrfechtýři  byli  právě,  třeba  že 
si  libovali  v  rytířských  pósách  a  třesku  zbraní,  přece  jen  klidní, 
mírumilovní  občané,  počestní  ševci,  krejčí,  pekaři,  koláři,  kováři, 
konváři  a  cínaři,  kteří  milovali  ovšem  šerm,  ale  ne  souboje. 

Lehkomyslným  tlachalem  byl  podle  všeho  také  zkoušený  mistr 
Michael  D  r  ú  c  k  e  r,  jehož  zlý  jazyk  mezi  bratry  mnoho  nešvarů 
způsobil.  V  dopise,  adresovaném  vrchnímu  hejtmanu  pražskému 
Martinu  T  i  c  t  z  o  v  i  (někdy  také  Tiecz  a  Diz  psanému),  tesaři 
malostranskému,  praví  o  něm  Jindřich  U  f  e  r,  tělesný  trabant  kur^ 
fiřta  saského  a  hejtman  fedrfechtýřský,  že  „je  starým  utrhačem, 
kterým  ode  dávna  byl"  a  má  za  to,  že  by  „bratr  Martin"  (Tietz) 
měl  pomýšleti  na  lo,  jak  by  bylo  Izz  „tomuto  zlému  hosti  hubu 
ucpati",  ale  podotýká  hned,  že  Drůcker  ani  pak  asi  se  příliš  ne" 
změní.  Celý  list  ostatně  není  ani  úředním  oznámením  a  některá 
místa  jsou  rázu  docela  intimního.  Tělesný  trabant  kurfiřta  saského 
v  dopise  to:T7,  datovaném  8.  července  1629,   pozdravuje   choť   Tie^ 


79 

tzovu  a  všechny  dobré  druhy.  Také  zmiňuje  se  tam  o  jakési  panně, 
jež  k  němu  (Ufrovi)  přišla  a  po  komsi  z  přátel  Tietzových  pilné 
se  vyptávala,  jak  se  má  a  co  dělá. 

Ale  již  o  rok  později  (6.  června  i63o)  píše  Ufer,  že  Dríícker 
již  nezasluhuje,  aby  poctivý  šermíř  před  ním.  smekl.  V  tu  dobu, 
zdá  se,  že  Drúcker  zapletl  se  do  nějaké  nepříjemné  aféry,  neboť 
15.  července  téhož  roku  píší  Jindřich  Ufer,  Daniel  B  u  s  s  e  a 
Ondřej  Wolfram  z  Dráždan  do  Prahy,  že  Dríícker  měl  pode^ 
psáti  nějaké  prohlášení,  jímž  se  zavazuje,  že  na  příště  žádnému 
ze  soudruhů  nebude  na  cti  utrhati.  S  počátku  nerozhodnut,  vy^ 
prosil  si  Dríícker  hodinu  času  na  rozmyšlenou  a  vzal  si  dotyčné 
prohlášení  domů.  Prozkoumav  bud  sám  znění  listiny  nebo  pora-' 
div  se  o  tom  s  někým,  prohlásil  rozhodně,  když  se  vrátil,  že  něco 
takového  do  soudného  dne  („ín  alle  Ewigkeit")  nepodepíše.  Proto 
prý  nelze  na  nějaký  smír  s  ním  ani  pomysliti  a  dráždanští  fedr^ 
fechtýři  v  listě  svém  projevují  tedy  naději,  že  také  pražští  bratří 
nevezmou  Michaela  Dríickera  na  milost,  dokud  uraženým  nedá 
dostiučinění,  jakého  po  něm  žádali. 

Ale  Pražané  nebyli  asi  v  této  věci  zcela  nestranní  a  zdá  se,  že 
druha  svého  trochu  protěžovali.  Nasvědčuje  tomu  okolnost,  že 
vrchní  hejtman  pražský  psal  Dríickerovi  přímo  sám,  místo  aby, 
jak  bývalo  zvykem,  dal  mu  list  doručiti  prostřednictvím  dráždan' 
ského  hejtmana.  V  jiných  případech  totiž  vždy,  když  pražský  po^ 
řádek  psal  mistru  v  nějakém  jiném  městě,  poslal  list  hejtmanovi  cechu 
onoho  města  a  ten  jej  adresátovi  dodal.  U  Dríickera  učiněna  vý-' 
jimka  a  to  bylo  asi  příčinou,  že  tento  mluvka  dopisem  Pražanů  všude 
se  chlubil  a  že  jej  dráždanským  soudruhům  sice  ukázal,  aby  zvě^ 
davost  jejich  podráždil,  ale  nahlédnouti  do  dopisu  jim  nedovolil. 
Dráždanští  stěžují  si  na  to  v  listě  datovaném  26.  srpna  1630.  Zá- 
roveň oznamují,  že  utrhačný,  zlolajný  mistr  hodlá  v  jejich  městě 
konati  „veřejnou  školu"  a  že  mu  prozatím  v  tom  nemíní  zbraňo^ 
vaíi,  že  však  žádají  o  brzkou  odpověď,  aby  věděli,  jak  se  v  té  pří^ 
čině  mají  zachovati.  A  v  doušce  dopisu  hejtman  drážďanských 
fzdrfechtýřů  s  mírnou  výtkou  podotýká,  že  by  snad  bylo  bývalo 
lip,  kdyby  „páni  spolubratři"  list,  určený  Dríickerovi,  byli  poslali 
jemu,  aby  jej  u  přítomnosti  celého  bratrstva  adresátovi  odevzdal, 
ale  nestalo^li  se  tak,  nezbývá  již,  než  se  s  tím  spokojiti. 

Při  napiatém  vzájemném  poměru  „Markusů"  a  fedrfechtýřů 
není  divu,  že  často  docházelo  mezi  nimi  k  třenicím  a  srážkám. 
Takový  konflikt  vznikl  roku  1687  v  Norimberce  mezi  hejtmany 
obou  tamních  šermířských  pořádků,  mezi  approbovaným  mistrem 


8o 

od  péra  a  hejtmanem  fedrfechtýřů,  Konrádem  Hauptmanncm 
a  Janem  B  e  c  h  r  e  m,  hejtmanem  bratrstva  Markova.  Dne  17.  února 
r.  1688  oznamuje  totiž  pět  mistrů  bratrstva  svatého  Marka  z  Ló^ 
wenbergu  pražským  fedrfechtýřům,  že  dne  14.  prosince  roku 
uplynulého  podali  norimberskému  hejtmanu  fedrfechtýřskému, 
Konrádu  Hauptmannovi  dopis,  v  němž  prohlašují,  že  pro  urážky 
a  pomluvy,  jichž  se  Hauptmann  vůči  Beckerovi  dopustil,  až  do 
úplného  vyřízení  záležitosti  není  jim  lze  s  jmenovaným  hejtman 
nem  šermovati.  Pražští  svobodní  šermíři  od  péra  chtěli,  jak  se  zdá, 
spor  urovnati  dopisem,  zaslaným  Janu  Beckerovi,  ale  že  tón  listu 
toho  nebyl  smířlivý,  vysvítá  z  obrněné  odpovědi  norimberských 
„Markusů",  v  níž  slavnostně  prohlašují,  že  všichni  vespolek  na 
tak  dlouho  odkládají  meče,  pokud  hejtman  fedrfechtýřů  nedá  ná^ 
ležitého  dostiučinění  za  urážky  a  pomluvy,  jimiž  se  dotkl  cti  je^ 
jich  hejtmana,  tím  méně  pak,  že  takovému  na  cti  utrhači  dají  víry. 
Na  konec  pak  žádají  za  vyšetření  záležitosti  a  potrestání  vinníka, 
připojujíce  zároveň  žádost,  aby  na  příště  jejich  hejtman  podobných 
dopisů  byl  ušetřen.  Pravá  příčina,  jakož  i  konečné  vyřízení  sporu 
nejsou  nám  známy,  ale  zdá  se,  že  záležitost  vlekla  se  dlouho,  ne" 
boť  již  v  září  r.  1687  sepsána  a  pražskému  vrchnímu  hejtmanu 
předložena  byla  listina,  nadepsaná  „Na  tyto  body  bude  Jan  Beckcr 
musit  odpovědět".  Nepochybné  i  tato  listina  souvisí  s  tímto  spo- 
rem. Lze  z  ní  souditi,  že  Becker  byl,  ať  již  právem  či  neprávem, 
obviňován  z  nečestných,  ze  zištnosti  spáchaných  činů.  Ze  takovým 
mito  intermezzy  beztak  již  ne  právě  přátelský  poměr  vzájemný 
mezi  „Markusy"  a  fedrfechtýři  jen  se  přiostřoval,  je  na  bíle  dni. 

Ovšem  měli  i  fedrfechtýři  mezi  sebou  sporů  dost.  Někdejší 
hejtman  pražský  Jakub  Schley  nepohodl  se  z  příčiny  nám  ne- 
známé s  fedrfechtýři  v  Drážďanech,  kam  později  se  odebral.  Ale- 
spoň oznamuje  30.  července  1680  z  Dráždan  do  Prahy,  že  se  s  ta- 
mějšími  bratry  vyrovnal.  Přes  to  stal  se,  jak  se  zdá,  v  Drážďanech 
nemožným  a  proto,  chtěje  za  svým  povoláním  jíti  někam  jinam, 
prosí  snažně  pražský  pořádek  šermířů  od  péra  o  písemné  prohlá' 
šení,  že  jsou  s  ním  všichni  spokojeni  a  nic  proti  němu  nemají . . . 
I  jinak  hodnostáři  podivného  tohoto  bratrstva  vyslechnouti  musili 
nejednu  stížnost.  Zmíněný  již  tělesný  trabant  saský  Jindřich  Ufer 
v  dopise  ze  dne  6.  června  1630  vyslovuje  několik  přání  a  stesků. 
Připomíná  pražskému  vrchnímu  správci,  že  je  čas,  požádati  císaře 
o  potvrzení  privilegií  fedrfechtýřských  a  za  tím  účelem  „z  věrného 
srdce  a  mysii"  posílá  také  hned  dva  rýnské  do  pokladny  bratrstva. 
Je  prý  nutno  v  té  věci  něco  podniknouti,   ježto   prý  „Markusovc** 


8i 

již  počínají  různými  narážkami  o  výsady  fedrfechtýřské  se  otírati. 
Také  slyšel  od  pana  Jana  Kornciscna,  jenž  řeže  erby  do  ka" 
mene,  že  prý  dva  šermíři,  kteří  nejsou  mistry,  dali  si  u  něho 
(Korneisena)  řezati  erby.  Rytec  prý  mu  i  jména  jejich  uvedl.  Co 
prý  si  má  mysliti  o  takových  lidech  a  co  hodlá  proti  nim  pořá^ 
dek  svobodných  mistrů  od  péra  podniknouti?  Jak  prý  k  tomu 
přijde  leckterý  poctivý  muž,  jehož  to  stálo  peníze  a  jenž  i  život 
a  zdraví  nasadil,  aby  takto  neoprávnění  směli  užívati  týchž  výsad 
jako  on? 

Starostlivému  trabantu  tyto  otázky  asi  těžce  ležely  na  srdcí. 
Hned  den  po  té  píše  znovu  pražskému  vrchnímu  hejtmanovi  stran 
potvrzení  privilegií  a  neoprávněného  užívání  erbu  mistrovského. 
Co  prý  by  tomu  byl  řekl  cech  za  dřívějších  dob,  kdyby  některý 
mistr  dlouhého  meče  potupně  byl  mluvil  o  privilegiích  fedrfechtýř^ 
ských  nebo  kdyby,  byv  obeslán  do  Prahy,  nebyl  tam  chtěl  jiti? 
Tomu  by  asi  důkladné  byli  šerm  znemožnili.  Přes  to  tenkrát  ká' 
zen  v  pořádku  šermířském  nebyla  ještě  tak  poklesla  jako  později, 
kdy  se  odehrály  někdy  výstupy  velmi  podivné  mezi  hejtmany  a 
podřízenými  cechy.  Zvlišt  v  pořádku  vídeňském  zavládly  neutěš 
šcné  poměry,  jak  vysvítá  z  listu  „vyprobovaného  mistra  z  Grei' 
fenfelsu",  Kunráía  Escherra,  jenž  24.  února  1697  píše  do  Prahy 
vrchnímu  hejtmanu  Schádlovi,  že  vídeňský  hejtman  Jan  Jiří  Wal^ 
ter  není  dost  rázným,  následkem  čehož  dochází  v  cechu  k  oškli- 
vým výstupům.  Tak  prý  na  popeleční  středu,  kdy  celý  cech  byl 
shromážděn,  sešlo  se  do  pokladny  s  křikem  a  laním  a  div  ne 
vraždami  a  zabitím  všeho  všudy  devět  říšských  tolarů  a  Hans 
Jorge  C  u  n  t  e  1  dokonce  prý  tasil  kord  na  pana  hejtmana,  strhl 
mu  šátek  s  krku  a  křičel,  aby  si  naň  dal  pozor,  až  ho  potká  na 
ulici.  A  hejtman?  Prohlásil,  že  je  hotov  hodnost  hejtmana  složiti, 
neboť  může  prý  chléb  svůj  v  pokoji  jísti . . . 

Jak  viděti,  nebyl  pan  hejtman  Walter  právě  bojovná  povaha. 
A  nekIamou'li  všechny  příznaky,  nebyli  ostatní  fedrfechtýři  o  nic 
bojovnější.  Nebyli  ovšem  sketami,  ale  v  ničem  nezračí  se  ani  stopa 
oné  řvavosti,  krvelačnosti  a  oné  smělé  zbujnosti,  kterou  jim  re 
mantičtí  novellisté  přibájili.  Šermovali  prostě,  asi  tak,  jako  se  dnes 
jezdí  na  kole  a  hraje  tennis  nebo  kopaná.  Nejednomu  z  nich  šerm 
byl  příjemnou  kratochvílí,  ušlechtilým  a  zdravým  sportem,  jak 
bychom  dnes  řekli,  ale  mnohému  také  skromným  výdělkem,  pro-* 
středkem,  jímž  si  opatřoval  skývu  chleba.  A  otázka  výdělková 
hrála  v  sdružení  tom  dosti  nemalou  úlohu.  V  nedatovaném  a  ne 
podepsaném  přípisku  na  vnitřní  straně  obálky,  adresované  vrchnímu 

Lumír  XLII.  2.  .II 


82 

hejtmanu  Schádlovi  (a  pocházející  tedy  z  let  1696— 1725)  neznámý 
fedrfechtýř  si  stěžuje,  že  jacísi  jeho  protivníci  nešlechetně  a  bez 
ohledu  na  jeho  bídu  mu  násihm  odvádějí  a  přebírají  žáky,  dne 
21.  března  1691  řemenář  a  „svobodný  šermíř  od  péra"  Matyáš 
Betswaldt  naříká,  že  jacísi  nově  přišh'  mistři  zavádějí  podivné 
novoty  při  rozdělování  výtěžku  „školy",  takže  prý  na  něj  a  na 
jakéhosi  cínaře  připadlo  pouze  po  rýnském,  kdežto  po  právu  měl 
každý  z  nich  obdržeti  4  tolary  a  9V2  stříbrného  groše,  pročež  žádá 
za  vyplacení  obnosu,  který  má  ještě  obdržeti.  Bedně  zní  také 
zpráva  zmíněného  již  Escherra,  datovaná  v  Režně  29.  května  1690, 
jenž  do  Prahy  oznamuje,  že  se  mu  vede  po  čertech  špatně  („es 
gehet  uns  blutt  schlecht"),  že  nemají  žáků  atd.  S  nečetnými  vý^ 
jimkami  byli  tehdy  svobodní  šermíři  od  péra  chudí  lidé,  kteří  šcr^ 
mem  doufali  si  nějaký  groš  přivydělati. 

Je  do  jista  příznačno,  z  jakých  kruhů  se  fedrfechtýři  rekrutovali. 
Kromě  řemeslníků  byli  to  zpravidla  vysloužilí  vojáci,  již,  nabaživše 
se  kočovného,  nestálého  života  vojenského,  toužili  po  zaměstnání 
klidnějším,  jak  vysvítá  z  vysvědčení  zachovalosti  několika  tako^ 
výchto  kandidátů,  jež  se  nám  v  korrespondenci  fedrfechtýřské  za^ 
chovala.  Jedno  z  nich  je  české  a  pan  Joachim  z  Těchenic,  hejť 
man  v  regimente  pana  Vratislava  z  Mitrovic,  potvrzuje  v  něm  ja" 
kémusi  Řehoři  Skřetenské  mu,  že  se  vždy  choval  „jak  se  na 
poctivého  soldáta  a  krigsmana  sluší".  Jinému  vysloužilému  vojáku, 
Filipu  J.  H  a  s  o  v  i  dosvědčuje  švédský  plukovník  Alexander  Da^ 
niel  z  Carnimbhu  jeho  zachovalost.  Takoví  a  podobní  tedy 
byli  kandidáti  přijetí  do  bratrstva  svobodných  šermířů  od  péra. 
Chudí,  malí  lidé,  které  těšilo  napodobiti  rytířské  zvyklosti  a  allury. 
A  co  vše  se  o  nich  vypravovalo,  co  bájilo!  Korrespondence  praž^ 
ského  pořádku  šermířského  ukazuje  nám  domnělé  rváče  a  reky 
v  docela  jiném,  ovšem  méně  romantickém,  ale  případnějším  osvěta 
lení.  I  tak  nejsou  nám  zrovna  nesympatičtí.  Chápeme  jejich  žha- 
vou touhu,  vykouzliti  si  do  prosy  všedního  života  svého  alespoň 
záblesky  vyšší  jakési  radosti,  paprsek  slávy,  zákmit  hrdinné  touhy. 
Chápeme  je  a  odpouštíme  jim  tu  trochu  obřadného  tajemnůstkář- 
siví,  jímž  dovedli  svoje  v  celku  tak  nevinné  metier  obestřít . .  .* 

*  Článek  tento  je  vyňat  z  rukopisné  pozůstalosti  Jaroslava  Kampera, 
z  knihy:  Staropražské  silhouety,  kterou  připravuje  k  tisku  „Kmk 
českých  spisovatelů".  Pozn.  red. 


83 
VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK  A  POLITIKA.       i^o^.to.^., 

Tato  předmluva  je  jistou  formou  hájem'  se;  o  dětství  ovšem 
nebylo  lze  mluviti  při  „Výpravě  španělské"  a  souvislost  mezi 
royalistickým  smýšlením  Hugovým  a  pensí,  kterou  bral  od  Bouř'' 
bonů,  bývala  zle  kommentována. 

Obrat  v  smýšlení  Hugově  nastal  roku  1824.  Po  smrti  matčině 
(1821)  stává  se  ve  vývoji  Hugově  znatelnějším  vliv  otcův.  Vystu^ 
povala^i  v  matce  před  oči  básníkovy  veliká  věrnost  Vendée,  při^ 
pomínal  mu  otec,  za  choroby  bratra  jeho,  Evžena,  častěji  v  Paříži 
dlící,  slávu  Napoleonskou.  Smrt  Napoleonova  vzala  mnoho  z  ostří 
křivdám  a  tvrdostem  Napoleonovým;  naproti  tomu  Bourboni, 
osvoboditelé  Francie,  mají  za  sebou  deset  let  vlády,  na  které  lze 
pohlížeti  kriticky.  V  ódách,  jako  „Svému  otci"  (1823),  je  mu  již 
velikou  armáda  Napoleonova,  Napoleon  zůstává  však  tyranem 
a  jeho  sen  „noir  sommcil" ;  v  červnu  1824  staví  se  již  Hugo  encr^ 
gicky  na  stranu  padlého  Chateaubrianda.  Jmenování  rytířem  Čestné 
legie,  jehož  se  Hugovi  dostalo  na  počátku  vlády  Karla,  nemohlo 
změniti  ničeho  na  jeho  postupujícím  ochlazení  vůči  Bourbonům. 
K  zřejmějšímu  rozchodu  došlo  ódami  „Dva  ostrovy"  a  zvláště 
„Na  sloup  na  náměstí  Vendóme".  Mladý  básník,  který  debu' 
toval  nenávistí  k  velikému  Korsikánu,  podléhá  pozvolna  sug^ 
gesci  jeho  osobnosti;  urážka  císařské  velikosti  je  mu  urážkou 
Francie. 

Příhoda  z  plesu  vyslance  soustátí,  v  kterém  žijeme,  odehravši  se 
v  únoru  1827  (maršálové  francouzští  byli  tam  zbaveni  při  ohlašo" 
vání  svých  titulů,  jež  připomínaly  výboj  na  úkor  této  říše),  přivodila 
změnu  v  celé  posici  Hugově.  Tisk  opposice,  dosud  Hugovi  ne^ 
přátelský,  provázel  ódu,  otištěnou  původně  v  les  Débats,  souhlasem. 
Tisk  vládní  ustsi  v  pochvalách.  Napadati  Rakousko,  to  znamenalo 
napadati  Bourbony,  kteří  jimi  byli  uvedeni  do  Francie ;  připomínat 
Slavkov,  toť  značilo  oslavovat  císařství.  Oda  připadala  royalistům 
desercí. 

Marion  de  Lorme  (původně  Un  duel  souš  Richelieu)  přiostřiía 
konflikt.  Censura  zakázala  drama  pro  jeho  čtvrtý  akt,  v  kterém 
vystupoval  Ludvík  XIíI.  V  tomto  králi,  lovci,  ovládaném  knězem, 
dle  mínění  ministra  de  Martignac  spatřovala  by  se  narážka  na 
Karla  X.  Ministr  byl  si  vědom   účinku,  který  měla.  před  půlstolc^ 


84 

tím  „Figarova   svatba".    Básník   hledal   u   samého   krále    nápravu. 

V  knize  „Paprsky  a  stíny"  líčí  básník  tuto  audienci  v  básni 
7.  srpen  1829.  Báseň  je  psána  deset  let  později,  s  perspektivou 
Holyroodu.  Karel  X.  přijal  básníka  vlídně,  promlouval  s  ním 
o  kuse  a  naslouchal  s  úsměvem  apologii  básníkově  a  jeho  vývo-' 
dům,  „vášnivě  zaujatým  pro  umění,  ale  přes  to  uctivým  k  vznese^ 
nému  starci". 

Konec  však  byl,  že  zákaz  zůstal  zákazem;  ale  král,  na  znamení 
své  přízně  vůči  básníku,  jehož  si  vážil,  udělil  mu  novou  pensi 
čtyř  tisíc  franků.  Victor  Hugo  odmítl  pensi.  Jeho  rozchod  byl 
dovršen. 

V  roce,  v  kterém  se  udalo  toto,  vyšla  kniha,  zajímavá  po  stránce 
pohtické.  Jsou  to  „Poslední  dny  k  smrti  odsouzeného «.  Knihou  touto 
—  jež  vyšla  počátkem  1829,  zahajuje  Victor  Kugo  svou  kampaň  nejdelší 
a  nejvytrvalejší:  boj  proti  trestu  smrtí.  K  této  knize  připojil  1832 
obsažnou  předmluvu.  Roku  1834  napsal  „Claude  Gacux".  Za  druhé 
republiky  i  za  vyhnanství  opětně  pozvedá  hlas  za  odsouzence. 

V  „Marion  Delorme"   ohlašuje   se   jiný   sociální  boj   básníkův. 

V  tomto  díle  snaží  se  básník  rehabilitovati  ženu  kleslou  a  prodej" 
nou.  Také  v  tomto  boji  neustane  už.  Později,  mnohem  později 
řekl  s  tribuny  řečnické  Victor  Hugo  o  této  své  fási  předčervencové, 
že  se  sta!  velmi  pozdě  republikánem,  ale  velmi  záhy  socialistou. 
Neměl  nepravdu.  Přes  to  tento  charakter  jeho  díla  vynikne  až 
v  pozdějších  letech  této  prvé  fáse. 

V. 

Počátkem  roku  1830  ocitl  se  Karel  X.,  povolavší  za  předsedu 
ministerstva  z  řad  u  1 1  r  a  s  Polignaca,  v  rozporu  se  sněmovnou,  jež 
přijala  221  hlasy  proti  181  adressu,  v  níž  konstatovalo,  že  není 
souhlasu  mezi  politickými  záměry  vlády  a  národa.  Karel  X.  oď 
ročil  a  rozpustil  později  sněmovnu,  dosáhl  však  pouze  sesilení 
opposičních  řad.  Po  zprávě  o  dobytí  Alžíru  nabyla  vláda  odvahy 
k  činům  energickým:  vydala  ordonance,  kterými  změnila  vo' 
lební  řád  a  zákon  o  tisku.  Zpráva  o  dobytí  Alžíru  nevzbudila  valné 
pozornosti    v  lidu,  jehož  rozčilení  bylo  stupňováno  trváním  krise. 

V  dnech,  zvaných  les  trois  glorieuses  (2?,,  28.  a  29.  červen- 
ce), vláda  podlehla  a  v  Hotel  de  Ville  padla  osudná  slova:  „Příliš 
pozdě!" 

Na  dny  červencové  reagoval  Victor  Hugo  živě:  veršem  v  „Zpě- 
věch   soumraku",   jichž   první   číslo   je  nadepsáno    „Diktováno   po 


85 

červenci  1830",  kde  oslavuje  mladé  prapory  tak  prostřílené,  že  musí 
jim  závidět  staré  prapory  Slavkovské.  Zde  básník  velebí  pád 
bastilly,  který  kdysi  zatracoval  a  volá 

„hrob  Ludvíkovi  Šestnáctému,  vraťme 
Napoleonovi  kolonu!" 

Zde  jeví  se  mu  budoucnost  nádhernou,  zde  červencové  dny 
jsou  mu  jitřenkou  krásné  budoucnosti.  Z  minulosti  royalisty  málo 
zbývá  v  těchto  verších;  ke  cti  Hugově  bud  konstatováno,  že  nalézá 
v  chvíli  apotheosy  vítězství  také  sloky  úcty  k  poraženým. 

„Má  Musa  v  smutku  často  ještě  půjde 
z  Heleny  Svaté  k  SainťDsnis!" 

Červencové  dny  zanechaly  však  v  díle  básníkově  také  stopu 
jinou  a  to  v  díle  „Littérature  ct  philosophie  mélées".  V  díle  tomtOf 
vydaném  v  roce  1834,  je  „Denník  revolucionáře"  z  roku  1830. 
konfrontovaný,  dle  systému  „Od",  s  Denníkem  mladého  jakobity" 
z  1819— 1820.  Tentokráte  běží  o  konfrontaci  revolucí  individua 
s  revolucemi  společnosti.  Ráz  „Denníku  jakobity"  charakterisuje  bá' 
sník  sám,  mluvě  o  dítěti  žvatlajícím  myšlenky  mužovy.  Přes  to 
nelze  upřít  zajímavost  určitým  passažím,  tak  řádkům  z  prosin" 
ce  181 9,  v  kterých  je  celý  příští  program  Hugův  v  otázce   ženské. 

„Snil  jsem  .  .  .  vida  tuto  postupnou  emancipaci  pohlaví  žen" 
ského  o  tom.  co  by  se  mohlo  přihodit,  kdyby  nějaká  silná  hlava 
pojala  náhle  myšlenku,  vrhnout  na  váhu  politickou  tuto  polovinu 
lidského  pokolení  ...  A  pak,  což  neomrzí  posléze  ženy,  sledovati 
stále  osudy  mužů?  Vládneme  si  tak  dobře,  abychom  jim  vzali  na^ 
ději,  vládnouti  lépe?  Milují  tak  málo  vládnouti,  bychom  mohli  dů" 
vodně  se  nadít,  že  po  vládě  nikdy  nezatouží?  Vskutku  čím  více  my" 
šlím,  tím  více  vidím,  že  jsme  nad  propastí.  Pravda,  že  máme  pro 
sebe  bodáky  a  děla  a  že  ženy  nemají  valných  prostředků  k  vzpouře. 
To  vás  uklidňuje  a  mne,  mne  to  děsí!" 

A  v  dubnu  roku  1820  píše  osmnáctiletý  royalista  o  současné 
literatuře:  „Co  dělati  s  literaturou  r.  1820,  ještě  ubožší  literatury 
z  r.  1810  a  méně  omluvitelnou,  poněvadž  tu  není  Napoleona,  který 

by  pohltil  všechny  genie  a  nadělal  z  nich  jenerálů"? Politické 

událostí  roku  1820,  toť  zavraždění  vévody  de  Berry ;  literární  udá" 
lost  je  nevím  který  vaudeville.  Je  v  tom  přílišný  nepoměr.  Kdy 
bude  mít  toto  století  literaturu  na  úrovni  hnutí  sociálního,  bá" 
sníky  stejně  veliké  jako  události?" 


Só 

v  úvodu  k  této  knize  žádá  básník,  aby  otázky  sociální  vstou-' 
pily  na  místo  politických.  Velký  vliv  na  tuto  žádost  měl  výsle^ 
dek  revoluce  červencové,  kdy  dělník  (po  boku  studenta)  provedl 
revoluci,  aby  z  ní  vzešla  měšťanská  monarchie  Ludvíka  Filipa.  Čer" 
věncová  revoluce  vysvětluje  v  mnohém  revoluci  únorovou,  vysvětluje 
také  v  mnohém  prosinec  1851.  )e  to  poslední  revoluce  politická 
ve  Francii. 

V  denníku  revolucionáře  vidíme  naprostý  převrat  idci 
básníkových  o  revoluci.  ^Staré  mé  přesvědčení  royalisty  —  katolíka 
z  roku  1820,  hroutilo  se  kus  po  kuse  od  desíti  let  před  věkem 
a  zkušeností.  Zůstalo  po  něm  přece  něco  ještě  v  mém  nitru,  ale 
je  to  pouze  zbožná  a  poetická  ruina.  Vracím  se  časem,  abych  se 
na  ni  díval  s  úctou,  ale  nepřicházím  se  už  do  ní  modliti!'' 

Revolucionář  klade  v  čelo  svého  denníku  větu:  „Po  čer-' 
věnci  1830  je  nám  třeba  věci  republiky  a  slova  monarchie.**  Píše 
dále:  »Lid  je  zralý  pro  republiku,  ať  ji  má!*^  Změnu  jeho  názorů 
na  velkou  revoluci  charakterisují  tyto  řádky:  „Dle  mnohých  chlade 
ných  raisonnerů,  kteří  po  faktu  tvoří  theorii  Tcrroru,  93  byla  am" 
putacc  brutální,  ale  nutná.  Robespierre  je  politický  Dupuytren. 
Co  zveme  guiilotinou,  není  než  operační  nůž."  A  básník  připojuje 

k  tomu  významně  „To  je  možno Dnes  však  už  se  neobra^ 

címe  na  chirurga,  ale  na  lékaře."  Jinde  žádá  naprosté  oddělení  my 
šhnky  náboženské  od  monarchistické,  kterou  tak  úzce  k  ní  při" 
pínaí  v  „jakobitské"*  periodě.  „Odtud  všechny  fikce,"  píše,  „jež  se 
zovou  právem  božským,  legitimitou,  milostí  boží  a  jež  jsou  na-' 
prostou  protivou  božského  práva,  jež  je  spravedlnost,  opravdové 
legitimity,  jíž  je  intelligence  a  skutečně  boží  milost,  jež  je  roz' 
umem.  Toto  náboženství  dvořanů  vedlo  jen  k  tomu,  že  košile 
člověka  stala  se  církevním  praporem."  V  úvodu  denníku  (něko-* 
lík  měsíců  po  červencové  revoluci  vydaném)  Victor  Hugo  mluví 
o  pairství,  jako  o  něčem,  co  hy  mělo  záhy  zajíti.  Záhy  ovšem  i  ve 
verších  '^„Zpévy  soumraku":  „A  la  Coíonne",  „Noces  et  festins") 
i  v  prÓ5e  čteme  lecjakou  desillusi.  Zajímavá  ]e  v  denníku  revolu^ 
cionáře  invektiva,  v  níž  se  stýká  ku  podivu  úzce  Victor  Hugo 
s  Balzacem,  který,  jak  známo,  byl  legitimistou  a  mírným  obdívo" 
vatclem  lidí  červencové  revoluce:  oba  odsuzují  prudkými  slovy 
gerontokracii,  vládu  starých.  Victor  Hugo  píše:  „Po  pětadva- 
cetiletí revoluci  šedesátiletý  parlament,  co  může  vzejít  z  tohoto 
spáření?"  Volá  podobně  jako  Balzac  (a  snad  u  obou  bylo  to  sebe" 
vědomí  mladých  a  schopných,  kteří  mluvili  tak!),  „zavřele^Ii  ir.lá" 
deži  sněmovnu,  necháte  jí  ulicí". 


tí7 

Kromě  denníku  revolucionáře  jest  to  zvláště  stať  „Sur 
Mir^beau",  která  jasně  ukazuje  změnu  smyslem'  autorova.  Možno 
o  ní  užít  slova  denníku  (z  října  1830):  „Podivuji  se  dosud 
La  Rochejaqueleinovi,  Lescurovi,  Catíielineauovi,  ba  i  Charettovi; 
nemiluji  jich  už.  Podivuji  se  stále  Mirabeauovi  a  Napoleonovi; 
nemám  k  nim  už  nenávisti.''  (Pristé  dáie.) 


FEUILLETON. 


DVA  PŘEKLADY  Z  ČEŠTINY. 

Dva  zajímavé  překlady  z  poesie 
české  objevily  se  dobou  poslední  na 
německém  knihkupeckém  trhu:  pře' 
klad  Nerudových  „Zpévů  páteíních" 
a  překlad  básní  Březinových  pod  ti^ 
tulem  „Kymnen". 

Překlad  „Zpěvů  pátečních"  (vyšedší 
v  „Die  Sonne**)  má  zájem  ne  pouze 
literární,  ale  v  jistém  směru  i  ná' 
rodní.  Český  nacionalismus  jakožto 
kladná  tvůrčí  hodnota  představuje 
se  v  německém  rouše.  Překlad  Dr. 
R.  Trauba  opatřen  je  dvojím  úvodem : 
úvodem  překladatelovým,  který  vy^ 
kláda  spíše  o  genesi  díla  po  stránce 
politické  i  literární,  úvodem  Dr. 
A.  Pražáka,  který  snaží  se  ji  vysvěť 
liti  a  hodnotit.  Překladatel  omezil 
se  téměř  na  řadu  citátů  snad  příliš 
hojných,  ale  ne  nezajímavých.  Dr. 
Albertu  Pražákovi  uklouzlo  v  ob' 
šírné  předmluvě  slovo  po  našem 
soudu  zbytečné:  po  jakés  captatio  be^ 
nevolcntiae  čtenáře  německého  pro' 
si  o  přívětivé  přijetí  knihy.  Znamená 
to  nedostatek  piety  k  básníku  tak  citli' 
vémuk  „lidské  pýše"  a  tak  hrdého  a 
sebevědomého  Čecha;  znamená  to 
konečně  také  nepochopení  základní 
pravdy,  že  totiž  žádný  národ  nepřijímá 
od  druhého  z  přívětivosti,  ale  z  pO' 
třeby.  Po  této  výhradě  chci  ještě 
konstatovat,  že  úkol  překladatele  není 
u  „Zpěvů  pátečních"  snadný;  lehkost 
a  prostota  rytmu  a  slova  Nerudova 


nedá  se  zachytit  a  reprodukovat  lehce 
a  prostě.  Zdá  se  také,  ze  lépe  se  zda- 
řily  překladateli  básně,  jež  k  „Zpěvům 
pátečním"  připojil:  Tak  romance  o  čer- 
ném  jezeře  nebo  romance  z  roku 
osmačtyřicátého. 

Na  ozvěnu  díla  českého  naciona- 
listy  můžeme  býti  zvědavi;  netřeba 
ovšem  činiti  si  illusí.  Zdá  se  mi,  že 
je  spíše  potřebou  německou,  aby  se 
seznámili  s  dílem  Nerudovým  — 
mnoho  by  jim  dovedlo  říci!  —  nežli 
potřebou  naší.  Soud  náš  o  díle  Ne' 
rudově  je  jasný  a  pevný. 

K  Zpěvům  pátečním  napsány 
předmluvy,  rozsahem  svým  vlastní 
překlad  daleko  přestihující.  „Hym- 
ne n",  jež  přeložil  Otto  Piek,*  jsou 
bez  úvodu  a  komentáře.  A  přece  také 
zde  byl  by  na  místě  sebe  kratší  úvod. 
Podává  se  německé  veřejnosti  dílo, 
aniž  by  se  označila  doba  jeho  vzniku, 
aniž  by  překladatel  objasnil,  že  běží 
o  výběr,  zcela  od  autora  přikládá' 
ného  neodvislý.  Lehko  vzbudí  se  u  čte' 
náře  německého  domnění,  že  běží 
o  autora,  inspirovaného  populárními 
(Ize'li  slova  toho  užíí  o  autorovi, 
jakým  je  dejme  tomu  Verhaeren!) 
lyriky  dneška,  ač  svým  původem  dílo 
kotví  v  letech  devadesátých.  Deset 
básní  Březinových,  přeložených  Pi' 
ckem.  nepodá  o  básníku  našem  plný 
a    dokonalý    obraz ;    byly 'li    obtíže 

*  Překládal  také  zdařile  prós7  F. Šrámka 
a  pantomimu  R.  Langra. 


88 


snadné  u  překladů  z  Nerudy,  jsou 
větší  ještě  snad  u  bohatě  rýmovaných 
básní  Březinových.  Překlad  je  celkem 
pečlivý  a  ve  značné  části  knížky  také 
opravdu  zdařilý;  konstatovati  však 
dlužno,  že  zkrácením  verše  v  „Motivu 
z  Beethovena"  celý  rytmus  básněa  její 
melodická  hudba  se  mění,  a  cha^ 
rakteristická  caesura  verše  ruší. 


S  úspěchem  dokonalejším  přeloženy 
básně  nerýmované  s  typickými  Brezi- 
novskými  daktyly.  Malá  ukázka  ve- 
likého  básníka  má  svou  hodnotu  a 
význam  a  budí  jistě  zájem  o  dílo 
českého  mystika,  jehož  jedinou  ukáz' 
kou,  jak  lze  Čekati,  nezůstane.  Překlad 
vyšel  v  sbírce  „Der  jungste  Tag",  ná' 
kladem  Kurta  Wolffa.  V.  D. 


LITERATURA, 


Valerij  Brjusov:  Cestyaroz' 
cestí.  Přeložil  Petr  Křička.  Sbor^ 
niku  světové  poesie  svazek  116.  V  Pra^ 
ze,  J.  Otto  1913. 

Není  u  nás  knižních  překladů  z  no' 
vější  ruské  poesie.  Výjimku  tvoří  Ně' 
krasov,  z  něhož  máme  sbírku  básní, 
přeloženou  před  dávnými  léty,  a  ji' 
nou  knížku,  otisknutou  ve  „Světové 
knihovně".  Jinak  však  je  náš  čtenář 
odkázán  toliko  na  převody  v  časo' 
pisech,  předem  ve  Slovanském 
Přehledu.  Atak  se  stalo,  že  ne 
vější  ruské  básnictví  je  u  nás  takořka 
neznámo.  Ťutčev,  Fet,  Majkov  jsou 
pro  nás  pouhými  jmény.  Jménem 
zůstává  lyrik  na  Rusi  tak  populární 
jako  je  Nadson.  Pouhým  jménem  je 
také  Balmont  a  do  nynějška  byl  jím 
i  jeho  druh  Brjusov.  A  přece  bylo  by 
pro  nás  velmi  zdrávo  poznat  za  jmény 
osobnosti :  shledali  bychom  se  s  poesií, 
jež  tak  pevně  tkví  v  kořenech  své 
ruské  básnické  tradice,  že  cizí  vlivy 
jen  velmi  nesnadno  ji  přeměňují,  na^ 
šli  bychom  v  ní  zároveň  mohutný  a 
jímavý  hlas  lidství,  jenž  k  nám  — 
pravda,  mnohem  výmluvněji  —  zní 
2  dílaprosatérů,z  Dostojevskéhonebo 
Tolstého. 

Překlad,  jejž  přináší  Petr  Křička — 
překlad  výrazný  a  vyhýbající  se  vše^ 
mu  štěrkování  —  je  výbor  z  trojdíl' 
ného  souboru  básnických  děl  ruského 
lyrika,  Valerij  Brjusov,  dnes  čtyřiceti' 
lety,  náležel  své  doby  k  nejkrajněj' 
šimu  křídlu  ruské  moderny.  Jako 
monstrum  horrendum  uváděla  z  ně' 


ho  ruská  kritika  báseň,  jež  měla 
všeho  všudy  jediný  verš.  Vlna  mo' 
děrní  západoevropské  lyriky  převa' 
lila  se  na  Rus  právě  v  době  poeti' 
ckých  začátků  Brjusovových  a  mocně 
naň  zapůsobila.  Ale  dnes,  když  se 
probíráme  jeho  díly,  jsme  pře' 
kvapeni,  jak  málo  se  přes  to  prese 
vše  odchýlil  od  celkové  povahy  bás' 
nictví  svého  národa.  Píše  v  praví' 
dělné  strofícké  formě,  skoro  vždy 
strofa  o  čtyřech  verších.  Jen  výjim' 
kou  přesahuje  rozměr  více  než  deset 
slabik.  Odtud  jakýsi  lehký,  zpěvný 
ráz  jeho  poesie.  A  zároveň  její  pro' 
stota  a  čirost,  možno  říci  krystalná. 

Tímto  rytmickým  uzpůsobením  liší 
se  Brjusov  od  svého  druha  Balmonta. 
Balmont  je  hudebně  bohatší,  odstí' 
něnější  a  zároveň  živelnější.  Obsah 
i  rytmus  splývají  spolu  těsněji,  ur' 
čují  se  vzájemně.  Naproti  tomu  Brju' 
sov  je  klidnější,  akademičtější,  je  spíše 
básníkem  intelektualistským,  uva' 
žujc  více  než  aby  sugeroval.  MěMi 
bych  jej  k  někomu  z  našich  přirov 
nati  srovnal  bych  jej  —  ovšem  s  plným 
důrazem  na  řadu  vlastností,  které, 
jako  na  př.  rozdíl  ve  věku,  je  dělí  — 
s  J.  V.  Sládkem.  U  obou  podobná 
prostota  a  zpěvnost  formy,  u  obou 
stejně  hutné  a  obsažné  slovo,  u  obou 
scnsibilita  podobně  nesložitá  a  pO' 
sléze  jistý  mužně  otevřený  pohled, 
přijímající  radost  i  bolest  života. 

Pokud  se  týče  sensibility  překvapuje 
svou  prostotou,  ačkoli  Brjusov  sám 
je  intelligence  velmi  složitá  a  ačkoli  je' 


89 


ho  překladatelská  činnost  s  oblibou  se 
obracela  k  moderním  Francouzům, 
k  Verlaiaeovi  a  ještě  více  k  Vcrhae^ 
renovi.  Nehledej  u  něho  citové  rafí- 
novanosii,  neočekávej  odstíněného 
slovního  bohatství.  Způsob,  jímž 
kreslí,  je  primitivní,  až  trochu  přes" 
příliš  šedivý.  Ale  přes  tyto  omezené 
prostředky  docilujevnejednéze  svých 
básní  účinu  teplého  a  mocného,  ne* 
boť  Brjusov  dovede  zvládnout  mi^ 
strovsky  všechny  možnosti  svého 
verše.  Není  u  něho  slova  zbytečného, 
vše  věcně  a  účelně  k  sobě  přiléhá  a 
do  sebe  zapadá.  A  tak  vznikají  bás' 
ně,  jež  při  veškeré  své  stručnosti, 
nebo  snad  právě  proto,  jsou  drob- 
nými  mistrovskými  kusy.  Jmenují 
na  př.  báseň  „Myši"  nebo  „Uhýlek" 
a  „Rozjímání  dívčinky".  V  obou  po- 
sledních je  tolik  vlahého,  přirozeně 
smyslného  kouzla  a  to  vše  nenápadně, 
jakoby  mimochodem.  A  zase  jinde, 
jako  v  dialogu  Adama  a  Evy,  jaký 
dramatický  hyb  dovede  vložiti  do 
svých  čtyřverší! 
V   úvodě    zmiňuje   se    překladatel 


několikrát  o  pesimismu  Brjusovovu. 
V  té  věci  se  neshodneme.  Z  ruských 
novějších  básníků  je  pesimistou  aa 
př.  Nadson.  U  Brjusova  nevidím  však 
pro  to  důvodu.  Jeviť  se  mi  výrazným 
spiritualistským  idealistou,  jemuž 
veškeré  zlo  ustupuje  před  výsledným 
vítězstvím  duchovosti.  Hczavírat  oči 
před  zlem  jak  činí  on  —  v  tom  ještě 
není  pesimismus.  Naopak:  věřit, 
jako  na  př.  v  básni  „Splněný  slib" 
a  jinde,  že  duševní  moc  zvítězí  nad 
hmotným  neštěstím,  toť  jasný  spiri' 
tualistský  optimismus,  jímž  se  Brju- 
sov připíná  k  nejvýznačnějšímu  fi- 
losofickému proudu  dnešní  západní 
Evropy.  Ale  Valerij  Jakovlevič  má 
nad  to  ještě  více:  má  věřící  srdce 
pro  tajemné  zasahování  božství  do 
našeho  života  (v  tom  si  zůstal  on, 
autor  Ohnivého  anděla,  věren), 
má  velkou,  ryzí,  odpouštějící  lásku, 
která,  jako  na  př.  v  „Pověsti  o  lou- 
pežníkovi" nebo  v  „Návratu"  dosa- 
huje k  nejhlubšímu,  k  nejkrásněj- 
šímu, co  ruská  duše  vytvořila. 

O.  Theer. 


DIVADLO, 


Mluvě  zde  loni  o  Nathansenově  hře 
„Průlom",  charakterisoval  jsem  ji 
slovy:  poctivá  realistická  hra  šťast- 
ných detailů,  ale  vleklého  tempa.  Platí 
to  zvýšenou  měrou  o  hře  Mamin- 
ka má  pravdu,  kterou  Národní  Di- 
vadlo uvedlo  na  scénu  dne  29.  říj- 
na v  překladu  Heleny  Malířové.  Hrdi- 
na nové  komedie  dánsko-židovské- 
ho  dramatika,  učitel  Erik  Ramsing, 
je  polovzdělaný  slaboch,  který  si  chce 
hráti  na  hrdinu :  zmaten  nestráve- 
nou četbou  a  pochlebováním  kolegy, 
který  by  se  rád  zbavil  konkurenta 
o  místo  inspektora,  odepře  jednoho 
dne  vyučovati  náboženství.  Nesrov- 
nává se  to  s  jeho  přesvědčením.  Ře- 
ditel dává  mu  volbu:  buď  se  podro. 
bit  nebo  resignovat  na  místo.  Ram- 
sing,  zpitý  velkými  frázemi,  sladkým 

Lumír  XLn.  2. 


vědomím,  že  je  mučeníkem  myšlen- 
ky, a  nadějí  na  inspektorství,  liodlá 
resignovat.  Ale  zdravý  rozum  a  zra- 
lá životní  zkušenost  jeho  matky, 
upřímná  oddanost  střízlivého  a  in- 
teligentního kolegy  přivedou  revo- 
lucionáře zase  k  rozumu  a  Ramsin- 
gova  žena  a  dítě  jsou  zachráněni 
před  bídou,  do  níž  hrozilo  ji  uvrh- 
nouti revolucionářské  jeho  velikáš- 
ství.  Dík  celkové  příbuznosti  malých 
poměrů  dánské  buržoasíe  s  poměry 
našimi,  nepadaly  satyrické  šlehy  Na- 
thansenovy  na  prázdno. 

Mosaikový  realismus  Nathansenúv 
působil  místy  únavně,  ale  zachrá- 
nilo ji  pěkné  provedení,  o  něž  za- 
sloužila se  hlavně  paní  Htíbnerová 
krásnou  postavou  maminky  Ram- 
singovy,    paní    Rydlová     a    pánové 

12 


90 


Schlaghammsr  a  Hurt,  jenž  hru  na' 
studoval. 

Nadšené  posudky  Przybyszewské- 
ho,  Bahrovy  a  Zweigovy  pohnuly  Ná^ 
rodní  Divadlo, aby  věnovalo  pozornost 
mladému  chorvatskému  dramatiku 
Josipu  Kosorovi.  Kosor  pronikl  svým 
dramatem  „Požár  vášní"  na  ně' 
které  německé  scény  (Mnichov,  Mann' 
heim,  Kolín  n.  R.),  a  ač  nebyl  úspěch 
jeho  úplný,  svědčil  o  pozoruhodném 
talentu.  Národní  Divadlo  rozhodlo 
se  pro  nehranou  dosud  práci  Žena. 
(Po  prvé  dne  7.  listopadu  v  překladu 
Heleny  Malířové  za  režie  Kvapilovy.) 

Fantastická  hra  Kosorova  má  nC' 
obyčejně  zajímavý  a  silný  první  akt, 
plný  živelné,  nešlechtěné  vášnivosti. 
Jakási  osudová  tíha  leží  v  atmosféře 
tohoto  jednání,  kde  dva  muži,  kteří  se 
na  smrt  nenávidí,  hrají  v  karty  o  svůj 
život.  Už  měsíc  tak  hrají,  o  jmění, 
o  statky,  a  konečně  i  o  ženu,  o  kráS' 
nou  Limunku.  A  když  vytáhnou  osuď 
nou  kartu,  která  rozhoduje  o  životě 
a  smrti,  nepohlédnou  na  ni.  NebO' 
gin  přibije  hřebem  karty  ke  stolu  a 
oba  muži,  zdeptaní  a  zmučení  láskou 
a  nenávistí,  bratrsky  obejmou  a  potá' 
cejíseven,  do  bouřlivé  noci,  kde  moře 
burácí,  aby  získali  ještě  chvíli  života. 
To  je  scéna  opravdu  silná  a  mohl  jí  na' 
psát  jen  básník  opravdu  talentovaný. 

V  dalších  dvou  aktech  láme  se  síruk' 
tura  kusu:  autor  přechází  do  román' 
tického  a  fantasticko -symbolického 
tónu.  Další  dva  akty  jsou  toliko  ne' 
dorozuměním,  ideově  i  scénicky.  Jsou 
nejasné,  nelogické,  psychologicky  ne' 
možné  a  i  v  provedení  Kvapilově, 
který  přece  dokázal,  že  dovede  ope' 
rovati  masami,  působil  třetí  akt  přímo 
trapně  nedostatkem  přesvědčivosti, 
vnitřní  logiky  dramatické  i  myšlen' 
kovou  zmateností.  Národní  Divadlo 
bylo  by  lépe  posloužilo  sobě  i  jiho' 
slovanskému  básníku,  kdyby  bylo 
zvolilo  některou  ze  starších  jeho  her 
nebo  počkalo  na  dílo  ucelenější  a  zra' 


lejší.  Tíhu  neživotné  postavy  Limun' 
činy  nesla  odhodlaně  pí  Nosková: 
p.  Hurtův  Nebogin  byl  novým  důka- 
zem  myslivé  tvořivosti  tohoto  umělce. 

K  třicátému  výročí  otevření  Nár. 
Divadla  připravila  činohra  tři  slaV' 
nostní  večery:  Tylovu  Paličovu  dceru, 
Bozděchova  Barona  Gortze  a  Vrch.- 
lického  Hippodamii,  které  mají  cha- 
rakterisovati  trojí  období  české  tvor' 
by  dramatické.  První  z  těchto  večerů, 
věnovaný  J.  K.  Tylovi  (dne  14.  listO' 
pádu),  osvěžil  znovu  památku  přeď 
březnového  autora  a  dokázal,  že  přes 
všechnu  romantickou  naivnost  ve 
stavbě,  psychologii  a  dialogu  je  ve 
staré  hře  dosti  životného  jádra,  které 
dovede  upoutat  a  činí  z  Paličovy 
Dcery  víc  než  literárně  historickou 
relikvii.  Jsou  to  hlavně  scény  pláte' 
nice  Šestákové  s  pannou  Rozárkou, 
které  podnes  zachovaly  si  půvab  svě' 
žesti  a  působily  přímo  do  jímavě.  Znač' 
ně  ovšem  přispěla  k  tomu  mistrná 
interpretace  paní  Hiibnerové,  která 
v  Šestákové  překonala  sebe  samu  a 
jejíž  výkon  lze  přirovnati  jen  k  nej' 
krásnějším  postavám  Mošnovým.  Pá' 
ně  Vojanův  Valenta,  úžasně  propra- 
covaná  pathologická  .studie  alkoho' 
lické  schátralosti,  vypadal  trochu  ze 
starosvětského  rámce  hry. 

Divadlo  Vinohradské  dávalo  dne 
13.  listopadu  v  překladu  Dra  J.  Gutha 
tříaktovou  veselohru  Pro  šťastný 
život  od  André  Rivoira  a  Yves  Mi' 
randa.  Lze  se  jen  diviti,  že  kdysi  jem- 
ný a  delikátní  lyrik  Rivoire  mohl 
spolupodepsati  tuto  málo  původní  a 
silně  banální  komedii,  jež  nestojí  za 
podrobnější  rozbor.  Slabé  provedení 
ostatně  uspíší  asi  nevyhnutelný  osud 
této  práce:  zasloužené  zapomenutí. 
Hanuš  Jelínek. 

Paní  Raymonde  Delaunois,  zná' 
má  pražskému  obecenstvu  z  loňských 
písňových  koncertů,  o  nichž  jsem  zde 
referoval,  debutovala  v  říjnu  t.  r,  vNá' 
rodním  divadle  jako  Mignon  a  Caf 


91 


men.  Paní  Dclaunois  dokumentovala 
na  scéně  znovu  svou  znamenitou  pě- 
veckou disciplinovanost,  stejně  jako 
ušlechtilý  výraz  a  svou  hudebnost. 
Herecké  pojetí  vyznačovalo  se  přiro' 
zenou  noblessou  a  vkusem.  V  mo' 
mentech  teskného  roztoužení  nebo 
chmurné  zadumanosti  byla  nejpřiro- 


zenější a  v  nich  také  její  hlas  zněl 
nejjímavěji.  Drobná,  půvabná  posta- 
va a  vzácná  výraznost  mimická  krás- 
né hlavy  šťastně  podporovala  illusi 
obou  dívčích  postav.  Paní  Delaunois 
dostalo  se  u  našeho  obecenstva  i  denní 
kritiky  srdečného   přijetí. 

Frant.  Jelínek. 


HUDBA. 


Letošní  saiaoně  koncertní  vtiskne 
pečeť,  jak  se  zdá,  genius  Berliozův: 
12.  října  došlo  k  provedení  drama- 
tické symfonie  Romeo  a  Julie, 
kterou  Česká  Filharmonie  položila 
v  čelo  svých  koncertů  symfonických; 
Orkestrální  sdružení  ohlásilo  Fan- 
tastickou symfonii  i  s  jejím 
epilogem  (L  e  1  i  o)  —  uskutečnění 
této  myšlenky  byl  by  čin  památný 
v  dějinách  koncertního  života  nejen 
našeho;  posléze  Oratorní  sdružení 
slibuje  jiné  velké  dílo  Berliozovo, 
oratorium  Dětství  Kristovo. 

Di-amatická  symfonie  Romeo  a  Ju- 
lie jest  z  nejvýznamnějších  děl  Ber- 
liozových,  umělecký  čin,  jehož  výboj- 
nost  a  smělou  originalitu  můžeme 
plně  oceniti  snad  teprve  dnes  pod 
dojmem  velkých  symfonií  Mahlero' 
vých.  Již  základní  myšlenka  díla, 
zhudebniti  drama  symfonií,  sloučiti 
ryze  symfonické  a  ryze  dramatické 
živly  ve  vyšší  uměleckou  jednotku 
v  díle  pro  koncert  určeném,  jest  hodná 
novotářského  ducha  Berliozova.Váim- 
něme  si  koncepce  Romea.  Berlioz 
rozdělil  si  látku  do  tří  velkých  od- 
dílů. Díl  prvý  je  uveden  orkestrální 
předehrou,  v  níž  se  líčí  boj  Monteků 
s  Kapulety  (fugato)  a  zakročení  kní- 
žete (recitativ  žcsťových  nástrojů). 
Následuje  třídilný  prolog:  chorální 
recitativ  se  sólovým  altem  (v  němž  se 
dovídáme  dalších  podrobností  děje), 
dvousloková  altová  píseň  o  štěstí 
první  lásky  a  pak  opět  recitativ  (tenor 
se  sborem),  scherzetto  (tenor  se  sbo- 
rem o   královně  snů  Mab)  a  doslov 


sboru  o  smíru  obou  rodin.  Již  tedy 
zde,  v  prologu,  Berlioz  užívá  vokál- 
ních živlů  (jen  slovo  je  s  to,  aby 
nám  ujasnilo  pojmový  obsah  dra- 
matu), ale  velmi  diskrétně;  vše  je 
ztlumeno,  jakoby  zastřeno  závojem. 
Originální  je  myšlenka  sborového 
recjtaíivu;  recitativy  ty  právě  svou 
prostotou  jako  úvod  velkého  díla 
vokálně  symfonického  působí  velmi 
šťastně.  Jen  na  jediném  místě  zvlní 
se  melodicky,  tam  totiž,  kde  Berlioz 
do  úst  sbcru  i  do  orkestru  vkládá 
proslulou  melodii  lásky  Romea  a 
Julie,  která  je  tedy  zde  po  prvé  expo- 
nována.  Celý  tento  první  díl  jest  e  x- 
p  o  sici  vlastní  symfonie,  jež  zase 
vyplňuje  celý  díl  druhý,  exposicí,  nad 
niž  šťastnější  nedovedu  si  předsta- 
viti. Druhý  díl  Romea  je  skoro  vý- 
lučně instrumentální;  zde  Ber- 
lioz dal  promluviti  hudbě  samé 
v  celé  její  citové  a  náladové  hloubce. 
Tyto  tři  široce  založené  věty  jsou 
z  celého  díla  dnes  nejznámější,  pro- 
vozují se  samostatně  dosti  často,  a 
cenu  jejich  uznávají  i  ti,  kdož  o  hod- 
notě Romea  jako  celku  mluví  skep- 
ticky. Je  to  především  veliké  allegro 
(slavnost  u  Kapuletú)  s  rozsáhlým 
dvoudílným  volným  úvodem,  jehož 
předmětem  jest  Romeo  se  svými  sny; 
dále  široce  založené  a  d  a  g  i  o  —  pro- 
slulá zahradní  scéna  milostná  — 
s  úvodními  náladovými  sbory  (za 
scénou)  mladých  Kapuletú,  vracejících 
se  ze  slavnosti ;  posléze  slavné  s  c  h  e  r- 
zo  o  královně  snu.  Jádrem  dílu  tře- 
tího   je    široké    finále,    jemuž    však 


92 


Bcrlioz  předesílá  ještě  dvě  věty  kratší: 
pohřeb  Juliin  a  scénu  v  hrobce.  V  první 
z  těchto  vět  vystupuje  opět  sbor, 
jako  by  chtěl  prostředkovati  mezi  in- 
strumentálnim  dílem  druhým  a  vý' 
lučnž  vokálním  fínaíem.  Věta  sama 
o  sobě  je  rai  ideálním  sloučením  vo' 
kálního  a  instrumentálního  živlu 
v  symfonii,  sloučením,  které  způso' 
bem  přímo  fascinujícím  stupňuje  ná- 
íadovost  této  skladby,  svou  koncepcí 
v  literatuře  snad  ojedinělé.  Je  to  fu' 
govaný  pochod,  nejdříve  instrumea' 
tální  s  psalmodií  sboru  na  jediné 
notě,  pak  vokální  s  psalmodií  v  or* 
kcstru,  věta  hlubokého  smutku,  ne 
smírné  bolesti.  Veliké,  třídílné  finále 
je  výlučně  vokální;  zde  vystupuje 
pater  Lorenzo  (dokonce  také  samo- 
statnou árií),  vystupují  sborové 
massy  (prolog  disponoval  jen  ma- 
lým smíšeným  sborem),  dochází 
k  smíru  nepřátelských  rodin.  Finále 
rozvíjí  se  v  hotovou  ope:  ní  scénu; 
teprve  zde  dramatický  živel  (ve  smyslu 
operním)  přichází  plně  k  platnosti. 
Promyšlená  ekonomie  stavby 
díla  Beríiozova  je  tuším  zřejmá  (bez 
ní  velkou  architekturu  hudební  ne- 
lze si  představiti),  a  je  také  zjevno, 
s  jakou  rozvahou  Berlioz  užívá  obou 
význačných  elementů  svého  umění, 
aby  dosáhl  jednotného  dojmu 
výsledního,  k  němuž  směřuje 
k;iždé  umělecké  dílo.  TěžištěRomea 
jest  v  instrumentálním  dílu  druhém, 
ale  faktickým  vrcholem  je  vokální 
jeho  finále.  A  vokální  díl  prvý  a  třetí 
tvoří  rámec,  v  němž  partie  instru- 
mentální mohou  se  teprve  uplatniti 
v  celé  své  síle. 

O  Berliozovi  je  ještě  dnes  rozšířeno 
mínění,  že  byl  větší  koíorista  než 
hudebník;  kdežto  o  jeho  umění  in- 
strumentačním  mluví  se  s  neome- 
zeným uzn^.ním,  o  ceně  hudby  samé 
se  pochybuje.  Je  to  táž  křivda,  která 
se  děje  na  př.  Gluckovi,  když  v  něm 
vidi  většího  dramatika  než  hudebníka. 


Je  pravda:  v  některých  dílech  Berli- 
ozových  nalézáme  partie  dnes  již 
zastaralé;  v  těch  jeví  se  nám  prostě  — 
synem  své  doby,  podléhajícím  zálibě 
v  povrchní  operní  mcíodice  vlašské. 
Děl  jeho  vrcholných  se  tato  výtka  ne- 
dotýká. V  nich  poznáváme  nejen  smě- 
lého novotáře  v  instrumcntaci,  kou- 
zelníka zvuku  a  barvy,  nejen  odváž- 
ného stavitele  velkých  architektur  a 
objevitele  neznámých,  hudbě  dotud  ne- 
dostupných oblastí  látkových,  nýbrž 
především  jiným  hudebníka  no- 
votáře, skladatele  silné,  výrazné,  ori- 
ginální invence  myšlenkové.  Romeo 
vznikl  r.  1839,  tedy  nemnoho  let  po 
Beethovenově  deváté  symfonii.  Uvě- 
domíme'Ii  si  tento  fakt,  užasneme  nad 
novostí  tónů,  kterou  přináší  —  abych 
to  nejdůležitější  uvedl  —  zahradní 
scéna,  královna  Mab,  pohřeb  Juliin, 
scéna  v  hrobce.  Jak  bohatá  náplň 
nových  prostředků  výrazových,  jaká 
sytost  výrazu,  jaká  jistota  provedení! 
Zvláště  romantické  kouzlo  noci) 
kouzlo  milostného  zanícení,  fanta- 
stický zjev  královny  snů  nalezly  v  Ber- 
liozovi tlumočníka  nad  jiné  povola- 
ného. Veliké  dílo  umělecké  nevyžívá 
se  v  době,  kdy  vzniklo;  jeho  vliv 
sahá  často  do  daleké  budoucnosti. 
Také  v  Romeu  můžeme  sledovati  tyto 
vlivy  a  je  zvláště  zajímavo  pozoro- 
vati, jak  veliký  vliv  mělo  dílo  na 
Wagnera;  nejen  na  první  jeho  refor- 
mační opery  (hudebně  na  př.  slav- 
nost u  Kapuletů;  dramaticky:  dra- 
matický výraz  fínale),  nýbrž  i  na 
Tristana  (scéna  milostná,  scéna  v  hrob- 
ce). Vytrhněte  Beríioze  z  dějin  hudby 
19.  století  a  vznikne  vám  mezera, kte- 
rou nebudete  moci  jinak  vyplniti! 
Provedení  symfonie  drem  Zemán- 
kem nestálo  všude  na  stejné  výši. 
Některé  části  (na  př.  scherzo)  byly 
provedeny  slušně,  za  to  na  př.  za- 
hradní scéně  dirigent  zůstal  dlužen 
téměř  vše.  Sóla  zpívali  pí.  B.  Tů- 
mová  a   pp.    Jaroslav    Hájek   a   Jiří 


93 


Huml,      sbory     provedlo     Oratorní 
sdružení. 

Druhý  koncert  fílharmonický  (19. 
října)  věnován  byl  Bac  hoví.  Pro* 
gram  vykazoval  čtvrtou  orkestrální 
suitu  a  čtvrtý  braniborský  koncert, 
pak  tři  čísla  sólová:  pí.  Marja  Bo' 
gucká  s  jemným  vkusem  zpívala 
jednu  ze  světských  kantát  Bachových 
(„V  dál  tam  jen,  vy  šeré  stíny")  a 
houslista  Frank  Giiteíson,  umělec 
velkého  slohu,  interpretoval  koncert 
E-dur  a  sólovou  chaconnu.  Koncert, 
jehož  se  súčastnil  (provedením  partu 
cembaíového)  známý  zde  již  lipský 
varhaník  prof.  Karel  Straube,  vyzněl 
mohutným  dojmem. 

Kapelník  Rudolf  Zamrzla  de- 
butoval  24.  října  v  Národním  divadle 
jednoaktovou  vážnou  operou  S  v  a* 
tební  noc,  komponovanou  na  či' 
nohru  K.  L.  Kukly.  Je  to  dílo  čirého 


eklekticismu,  vliv  Richarda  Strausse 
převládá.  Hudebně  dramatický  výraz 
tohoto  mistra  přešel  panu  kapelník 
kovi  tou  měrou  v  krev,  že  si  patrně 
sám  není  toho  vědom,  že  mluví  řečí 
cizí.  Je  tu  ovšem  zásadní  rozdíl: 
kdežto  Strauss  svých  drastických  pro- 
středků výrazu  užívá  s  ekonomií 
opravdového  umělce,  jen  na  místech 
význačných,  autor  Svatební  noci  jimi 
přímo  zaplavil  své  dílo,  takže  aktovka 
působí  dojmem  výstředního  verismu, 
snahy  surový  cffekt  dramatický  uplať 
niti  za  každou  cenu.  Rád  uznávám, 
že  autor  je  dramatik,  že  rozumí  je- 
višti, že  dovede  ztlumočiti  každou 
situaci  dramatickou;  ale  o  vlastním 
výrazu  v  jeho  hudbě,  ostatně  dosti 
povrchně  pracované,  nelze  mluviti. 
Je  to  tím  žalostnější,  poněvadž  jde 
o  dílo  skladatele,  který  bezstarostné 
komposiční  mládí  má  již  dávno  za 
sebou.  Bedřich  Čapek. 


UMĚNI  VÝTVARNÉ, 


VÝSTAVA 
STARÝCH  MISTRŮ  GRAFIKY. 

Mánes,  pod  zahradou  Kinských. 

V  předešlém  referáte  o  evropské 
grafice  vystavované  redakcí  Veraikonu 
poukázal  jsem  na  nevývojový  stav 
dnešní  grafické  produkce,  a  zmínil 
jsem  se,  že  grafika,  pokud  děje  se 
v  rámci  plného  výtvarného  díla,  má 
nepoměrně  větší  morální  hodnotu, 
než  když  je  pouhým  specialisovaným 
řemeslem.  Tu  právě  je  přítomná  vý- 
stava v  Í.Ianesu  (mezi  jinými  vysta- 
ven hlavně  Biirer,  Cranach,  Grien, 
Beham,  Lucas  van  Leyden,  Rcni- 
brandt,  Ostade  atd.)  vhodným  kor- 
rektivem  a  poučením  o  tom,  že  gra- 
fická práce  nesmí  být  produktem 
pohodli  a  výtvarného  facilismu,  ja- 
kým trpí  většina  grafické  práce  dnešní. 
Vyjádřiti  se  technikou  grafickou  zna- 
mená především  zmoci  úlohu,  jak  do- 
držeti ve  vymezené  technice  (v  pro- 
středcích čáry,  v  její  schopnosti  podat 


prostor  monochromně,  bez  pomoci 
barvy,  avšak  plasticky)  tutéž  plnost  a 
výraznost  stylové  formy,  kterou  mělo 
umění  vysoké.  Vzhledem  k  bohatosti 
prostředků,  jež  mělo  k  disposici  ma- 
lířství, je  technika  grafická  skutečně 
jistým  omezením,  jako  třeba  u  gra- 
fiky středověké,  pracující  pouze  linií 
a  s  její  tvárnou  schopností  v  ploše, 
bez  výpomoci  barvy,  která  přece 
je  důležitým  stylovým  činitelem  i 
v  pozdně  gotické  obrazové  formě. 
Zde  musí  být  zkratka  grafické  čáry 
prosycena  týmž  tvárným  úsilím,  touž 
formální  úplností  a  kázní,  aby  ne- 
vznikl povrchnější  výtvarný  genre, 
usazující  se  jako  plytká  pěna  na 
okrajích  živého  velkého  stylu. 

Později,  v  souvislosti  s  vládnoucím 
způsobem  malířského  vyjadřování, 
prodělává  grafika  vývoj  směrem 
k  technice  šerosvitu ;  šerosvitová  tech- 
nika hodila  se  velice  dobře  ke  gra- 
fickému vyjadřování,  kde  se  mohla 


94 


s  plnou  platností  rozvinout  v  nevy 
čerpatelných  možnostech,  jež  podává 
černá  a  bilá    ve   stupnicích    stínu    a 
světla.  Tu  přestává  již  naprosto  vláda 
gotické  čáry  a  plochy,  prolamující  a 
spojující  tvary  a  prostory;  předměty 
vyzírají  z  illusivních  odstupňování  a 
vynořují  se  z  tohoto  tvárného  fluida 
nikoliv  obnažené,   nýbrž  nesouce  na 
svém  povrchu  všechny  stopy  tohoto 
media,  jako  když  věci  vyňaté  z  teku- 
tého  živlu   nesou   na   sobě   všechny 
jeho  znaky.  Konstrukce  z  čar  a  ploch 
je    tu  vystřídána    principem    vzduš- 
nějším a  lehčím.  Tato  vzdušnost  a 
skizzovitost  udržela  se  pak  v  umění 
až   dodnes,   zvrhla  se  však  převážně 
pod    nedostatkem    hlubší    kázně    do 
principu  neuměleckého.  Na  příčinu  tO' 
hoto  upadání  poukázal  velice  správně 
Vlast.  Hofman  v  Přehledu:  v  období 
impressionistickém    zrodil    se    nový 
zájem  o  uvolněnou  techniku  a  skiz' 
zovitý  přednes  porenaissančních  mi' 
stru;  zájem  tento   ztratil  v  pozdější 
produkci  svůj  živý  podklad  a  zůstala 
jen  bezdůvodná   sklonnost  k   někte- 
rým   negativním  stránkám,    jako    je 
nedbalost,  povrchnost  a  nedostatečná 
tvárná    kázeň.    Je    samozřejmé,    že 
vzdušný  a  roztěkaný  přednes  impres' 
sionistický  měl  svou  zdravou  zaklaď 
nu,  pokud  výrazově  a  odborně  umě' 
lecky     odpovídal     impressionistické 
doktríně    a   pokud  byl  logicky  zdů' 
vodněn  vědomými  požadavky,  které 
si  čistý  impressionistický  názor  kladl 
na    výtvarnou     formu.    Umělci    bez 
orientace,    kteří    se    pak    vložili    do 
obrázkové    grafiky,    přenesli    do    ní 
pouze  odpozorovaný  povrch  a  zevní 
effekt   této    uvolněnosti;    výsledkem 
tohoto  snadného  a  bezduchého  tech- 
nikářství  je  pak  nadprodukce  nedba- 
lých,    bravurních     a     bezobsažných 
grafických  obrázků. 

Po  této  stránce  přináší  výstava 
vManesuv  dobrých  přikladechmnoho 
poučení,  tím  spíše,  že  veliká  sbírka 


nejmenovaného    českého    velkoprů- 
myslníka,   z    níž    v   Mánesu   je   vy- 
staven pouze  zlomek,  zůstane  snad 
pro  později  Čechám  zachována. 
PRVNÍ 

BERLÍNSKÝ  PODZIMNÍ  SALON. 

Tato  výstava,  uspořádaná  H.  Wal- 
denem,  vydavatelem  Sturmu,  byla  po 
nejedné  stránce  zajímavá  svým  mezi- 
národním rázem,  v  němž  ovšem  pře- 
vládali Němci;  nebyla-li  úroveíi  vý- 
stavy zcela  uspokojivá,  mohi  být 
nepředpojatý  divák  mnohonásobně 
odměněn  příležitostí  k  srovnávání  a 
k  seznání  různých  charakterů  mo- 
derního vývoje.  Zevně  nejradikálnější 
ráz  vtiskli  výstavě  Němci,  vedle  nichž 
málo  zastoupení  Francouzové  půso- 
bili dojmem  skoro  zralé  klidnosti  a 
odborné  distinguovanosti.  Němcům 
dnes  ještě  je  stále  nejbližší  výraz  ex- 
pressionistický,  barevný;  pod  nátla- 
kem německé  sensitivní  vydrážděno- 
sti  a  pod  jejich  symbolickými  a  gro- 
teskními sklony  přeměňuje  se  však 
do  expresse  křiklavé  a  drásavé,  které 
krom  toho  schází  ona  lepší  stránka 
ostatního  vývoje  dnešní  tvorby, hlavně 
francouzského,  totiž  nutná  výraznost 
a  hloubka  krásné  formy.  Kde  Němci 
se  nutí  do  kubismu,  ztrácí  jejich  ba- 
revná odvaha  na  ukázněnosti,  kolorit 
je  nevěcný  a  strakatý,  předměty  jsou 
schematisovány  a  zgroteskněny.  že 
připomínají  až  dřevěné  vojáčky  a  fanta- 
sie z  dětských  krabic  s  hračkami.  Jinak 
je  nutno  uznati,  že  Němci  jsou  samo- 
statní a  houževnatí  malíři,  což  je  ostat- 
ně nepopiratelná  vývojová  výhoda. 
Futuristé  (z  nichž  takové  zjevy  jako 
Balla  a  Russolo  měli  by  býti  zařazeni 
do  špatného  postimpressionismu) 
upoutávají  v  tomto  prostředí  větší 
čistotou  a  konstruktivností  malby  a 
hlavně  pak  moderním  pojetím  jasné 
barvy,  kde  Němci  (a  někdy  i  Fran- 
couzové) nedovedou  barvu  vždy  osvo- 
bodit od  galerijního  patinového  po- 
vrchu, od  stínovité  špinavosti,  mastné 


95 


přírodní  napodobivosti  nebo  od  gro' 
tesknosti  odvozené  z  lidových  obrázků 
na  skle;  u  futuristů  je  čistá  barva 
ovšem  požadavkem,  který  přejali 
z  neoimpressionismu.  —  Z  Francouzů 
vývojové  nejzajímavější  je  Léger  a 
Picabia;  Léger  staví  obrazy  z  něko' 
lika  čistých  barev  a  předměty  podává 
hlavně  cylindricky  zborcenými  plo' 
chámi,  kterými  je  obraz  ovládnut  do 
syté  plnosti;  Picabia  drží  své  obrazy 
plošněji,  přepisuje  prostor  jako  stu- 
hami a  plochami,  v  několika  jemných 
tónech  a  souladných  kontrastech. 
Delaunay  vystavuje  barevné  pokusy, 
které  zklamávají  vzhledem  k  jeho 
obrazům  dřívějším.  Mohly  by  se  rov- 
něž zařaditi  do  nějakého  postimpres- 
sionismu,  neboť  Delaunay  dnes  řeší 
sluneční  desku,  světlo,  spektrum, 
barvy,  simultánnost.  rychlost,  hloub- 
ku atd.  způsobem,  který  lze  v  mno- 
hém vyvodit  ze  světelných  a  pohy- 
bových zájmů  vývoje  už  přešlého. 

Svou  hrubou  a  syrovou  expressiv- 
ností  jsou  Němcům  asi  nejbližší  Ru- 
sové. Kde  však  u  průměru  Němců 
vidíme  často  do  nových  formulí  pře- 
nesené motivy  Liebermannovské  a 
cosi  z  barevného  siláctví  Slevogtova^ 
trpí  obrazy  Rusů  citelným  nedostat- 
kem i  takového  malířského  podložení 
a  nová  radikální  technika  uplatňuje 
se  u  nich  na  svatě  komponovaných 
obrazech  kostelního  nebo  lidového 
rázu.  Dřívější,  čistě  malířský  barevný 
cxpressionismus  zvrhává  se  dnes 
vůbec  snadno  do  nevýtvarné  styliso- 
vanosti  a  do  mystického  visionářství; 
tento  ncvěcnýa  dnes  již  mimovývojový 
způsob  tvorby  je  nápadný  i  u  jiných, 
třeba  u  Američanů.  —  Velice  ostře 
odlišují  se  od  ostatní  většiny  Češi, 
kteří  rovněž  jsou  na  výstavě  kuse 
zastoupeni.  Jednak  je  to  Ot.  Kubín, 
který  má  svou  zcela  osobitou  barev- 
nou notu;  ještě  nápadněji  oddělují 
se  od  celé  výstavy  Beneš  a  Filla, 
hlavně  tím,  že  bezvýhradně  zastupují 


tu  styl  Picassův  a  Braquův,  kteří  se 
nikdy  kollektivnich  výstav  nezúčast- 
ňují. Oproti  rozpoutaným  pedálům 
ostatní  výstavy  působí  tato  Picassova 
forma  v  drobných  obrázcích,  jejichž 
jediným  thematem  jsou  zátiší,  jaksi 
distinguovaně,  intimně  a  zádumčivě. 
Jelikož  mezi  ostatními  národnostmi 
není  nikdo,  kdo  by  tak  naprosto  stál 
pod  vlivem  Picassovým,  působí  tato 
frakce  českého  moderního  malířství 
zevně  nápadně  odlišně,  je  však  nutno 
litovat,  že  Čechy  byly  zastoupeny  ne- 
úplně, a  že  vystavující  malíři  nepři- 
nesli do  tohoto  mezinárodního  pro- 
středí víc  samostatnosti  a  osobité 
odvahy.  —  Bez  odporu  zajímaví  jsou 
Hollanďané  (Sluyters,  Heemskerck, 
Mondrian),  kteří  nepoutají  ani  tak 
hodnotou  vystavených  prací,  nýbrž 
obzvláštním  zaujetím  konstruovat 
obraz  z  malých  plošek  řetízkovité 
navzájem  vázaných,  nejbližších  snad 
jakémusi  odbarvenému  neoimpres- 
sionismu, jako  by  to  byly  mlhovitě 
světelné  molekule  převedené  do  ob- 
razovitějšího  a  věcnějšího  prostředku 
drobných  ploch. 

Z  vystaveného  sochařství  je  dlužno 
uvésti  jako  díla  vědomá  sochy  Archi- 
penkovy,  působící  při  jednotnosti  a 
velikosti  plastických  ploch  dojmem 
až  elegantním  a  líbezným,  zajímavé 
hlavně  tím,  že  způsobem  plastického 
podání  nejvíc  se  přibližují  k  charak- 
teru moderní  architektury;  dále  pla- 
stiky Gutfreundovy,  výrazné  a  tem- 
peramentní v  dramatickém  pohybu 
tvárné  hmoty,  připomínající  ve  své 
prudké  zvlněnosti  na  mnohé  obdobné 
stránky  sochařství  futuristického. 

VÝSTAVA  ARCHITEKTURY 

A  DEKORATIVNÍHO  UMĚNÍ. 

Pořádá  Jednota  umělců  výtvarný  cti  a  Spolek 

architektů  a  inženýrů  v  království  Českém. 

Praha,  Obecni  dům. 

Výstavy  architektury  sdružené  s  de- 
korativním uměním  mohou  míti  jistý 
užitek,  pokud  by  vyjádřily  existenci 


96 


nějakého  jednotícího  vývojového  tla' 
ku,  který  všechna  tato  umění  ovládá. 
Aspoň  u  umění  nejmodernějšího  je 
možno  již  dnes  mluviti  o  společné 
názorové  a  formální  základně,  na  níž 
se  rozvíjejí  samostatné  principy  umě' 
ní  plastických,  architektura,  sochař' 
ství  a  malířství. 

I  kdyby  však  na  přítomné  výstavě 
byla  zjevná  nějaká  jednota  mezi  všemi 
obory  vystavených  umění,  byl  by  to 
ve  skutečnosti  požadavek  velmi  mír' 
ný  a  ještě  by  ani  nikterak  nezaručo' 
val  vážnou  uměleckou  úroveň  takové 
výstavy.  Tak  třeba  mnichovské  vý' 
stavy  tohoto  druhu  mají  dosti  jeď 
notné  naladění  (počínaje  architektu' 
rou  a  dekorativními  obrazy  a  konče 
ozdobnými    svíčkami   a    hrnečky)    a 
dokumentují     touto     jednotou     jen 
tolik,  že  známá  mnichovská  dekora' 
tivní  mánie,  jež  se  stejnou  horlivostí 
Btylisuje    nejrůznější    styly,    dovede 
způsobit  zlé  poruchy  nejen  v  uměních 
výtvarných,  nýbrž  i  ve  voskářství  a 
v  pouťovém  zboží.  Zde  seaspoň  snadno 
poučíme,  že  běží  tu  o  společnou  snahu 
umění  znivelisovat  a  převtělit  je  pak 
v  této  špatné  podobě  i  do  všech  řemesel* 
Po  této  stránce  je  přítomná  praž' 
ská  výstava  velice  neúplnou,  neboť 
je  tu  zastoupeno  málo  dekorativních 
řemesel.  Vedle  officielní  architektury 
(většinou  styl  českých  soutěží)  a  ar' 
chitektských  obrázků,  akvarellů  an' 
tických  a  římských  zbytků  a  českých 
baráčků   (kteréžto    studium    je   také 
cestou  k  officielní  architektuře)  pů' 
sobí  přidružené  malířství  a  sochař' 
ství   velice   nesourodě   a  nemůže  se 
nijak  připojovat  do  služeb  architek' 
tury.  Jedině  ještě  návrhy  Klusáčkovy, 
Ládi  Nováka,  Urbanovy  a  pod.  sku' 
tečně  slouží  ještě  tomu  druhu  archi' 
tektury,  který  je  touto  výstavou  pro' 


pagován.  Je  to  ona  již  známá  směsice 
všech  stylů  a  mód,  kLerá  po  smutných 
výsledcích  soutčží  a  podnikatelských 
dodávek  znešvařuje  všechna  města. 
Po  většině  jsou  to  složeniny  stylu 
ještě  Jubilejní  výstavy,  antiky,  Pa' 
řížské  světové  výstavy,  Ohmanov 
ské  secesse,  Mnichova,  t.  zv.  české 
renaissance,  palácového  i  buržoasní' 
ho  baroka,  japonských  svítilea  a 
všech  horších  i  lepších  stylů  a  mód 
z  ostatní  české  architektury,  jež  se 
vyvíjela  mimo  Spolek  architektů  a 
inženýrů. 

Po  této  stránce  se  výstava  ukazuje 
tak,  jaká  skutečně  je;  pod  signaturou 
dekorativního  umění  byly  tu  však 
připojeny  věci,  které  sem  skutečně 
nepatří.  I  když  máme  o  dekorativním 
umění  to  nejhorší  mínění,  nezapo' 
čteme  do  něho  přece  ty  veristické 
obrazy,  kde  v  oválných  formátech 
dívají  se  nahé  ženy  na  limonádovou 
krajinu.  Také  sem  nepatří  ty  trýznivě 
banální  krajiny,  jako  „Z  našeho  dvO' 
rečku,  Za  humny  a  Valašské  búdy  a 
chalupy",  s  plesnivými  barvami  došků, 
močůvky,  tajícího  sněhu  a  načmárá' 
ných  suchých  větví,  a  vybrakovaných  a 
znehodnocených  effektů  z  impressio' 
nismu  Slavíčkova  nebo  třeba  Ulíma' 
nova.  Nevím,  proč  chce  pořadatelstvo 
výstavy  dorážet  citlivějšího  návštěv' 
nika  ještě  nemírnými  ukázkami 
všeho  toho  nevývojového  machrov' 
ství,  které  po  letech  teprve  bezduše 
zmocňuje  se  zbytků  od  panstva  oď 
ložených  a  vystrojuje  z  nich  tu  ošiď 
nou  parádu  neuměleckého  malování, 
přeplňujícího  krámy  obchodníků 
obrazy,  změlčujícího  všechny  lidi  a 
podporovaného  obdivem  žurnalisti' 
cké  kritiky.  Nízká  úroveň  výstavy  je 
tímto  zmatkem  jen  podporována. 
Josef  Čapek. 


„Lumir'*  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4:'80,  na  celý  rok  K  9-60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5*—,  na  celý  rok  K  10'— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďtež 
adresovány:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fran- 
kované.  Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetnlk,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 

Číslo  toto  vydáno  dne  21.  listopadu  1913. 


^>^*^ 


yjv.K 


V 


fh^' 


FRANT.  ŽENlŠEK  křesl. 


JAROSLAV  VRCHLICKY. 


LUMÍR 


R.  XLU.  J^  %U   ±y±  X  XV  ČÍSLO  3 

ANTONÍN  SOVA: 

ODJEZD  VOJÁKŮ. 

Jdou  vojáci  pochodem,  dům  a  dům 
uplývá  na  zad,  krok  v  tempu  jak  duní. 
Rachotí  bubny  a  zdvižena  k  rtům 
polnice  vřeští,  co  kov,  to  se  sluní, 
zbraň  blýská  a  dlouhé  se  rady  sunou, 
šeď  modrá  ulicí  dlouhou  a  slunnou 
špalírem  občanů  a  žen 
a  drobných  dětí,  jichž  hrozen  visí 
na  kandelábrech  zavěšen  . . . 

Jdou  bez  lásky,  bez  hněvu,  jako  stroj, 

neb  dálky  jsou  neznámy,  země  a  města, 

kam  rychlíků  hřmících  povede  cesta 

a  neznámo,  jaký  to  bude  boj. 

A  budou^li  ženy  je  v  objetí  čekat, 

jim  pokrmy  chystat?  A  stařeny  bdít? 

Na  rožních  zda  budou  berany  pékat 

a  pod  minarety  krev  vína  pít? 

Neb  budou-li  prázdny  tam  sýpky  a  studny, 

vsi  němé  a  bezlidné,  život  trudný, 

tož  bez  mladých  žen  a  smíchu  jich? 

A  budoucí  to  snad  vlastní  bratři, 

jimž  srdce  již  od  zkazek  matčiných  patří, 

ty  postřílet  byl  by  hřích  — 

ty  střílet  a  dáti  se  postříleti 

jak  z  rodné  by  matky  to  byly  děti, 

a  plakat  pro  ně?  neb  vzteklý  mít  smích? 

Jdou  .  . .  Stojí. 

Řve  perron  a  nádraží , . . 

Vůz  o  vůz  jak  v  šíleném  pospěchu  naráží 

v  chychotu  zvonků, - 

den  tmí  se  již  ve  svém  sklonku, 

kdes  u  tvých  hlav 

svým  klepotem  neúnavným 

do  celého  světa  se  rozbíhá  telegraf, 

a  mladým  krokem  a  plavným 

se  perronem  rozlívá  vojáků  dav. 

Lumír  XLII.  3.  j- 


98 


Křik,  skřípot  a  vozů  dus 

vzduch  pod  šedou,  skleněnou  střechou  rrývá. 

Na  perronu  nad  klubky  modrých  blůz 

se  černá  již  vztyčila  lokomotiva  . . . 

Vůz  za  vozem  hltavá  dračí  jsou  ústa, 

v  nich  tratí  se  vojáků  mračna  hustá 

a  třeskem  jak  okna  se  otevrou, 

řvou  poslední  s  Bohem, 

řvou  poslední  s  Bohem, 

tak  jako  když  mezí  mrchami  hrdinsky  mroa. 

A  záštita,  naděj  a  naše  stráž, 

své  matky  naposled  objímají, 

svá  děvčata  pohledy  sežehají 

tím  hloupým  svým  srdcem  do  dna  až  . . . 

Jedou  a  jedou, 

sny  o  něčem  neznámém  cestou  si  předou 

a  vlak  jak  se  rozjíždí  v  lada, 

hvězd  tisíc  jak  padá  a  padá, 

kdes  pastviny,  blata  a  vsi  jak  mizí 

s  věžmi  a  mosty,  vše  mluví  ryzí 

mateřskou  láskou  a  volá 

cos  ze  tmy  a  světel 

s  vysokých  kopců  a  z  nížin  zdola, 

a  třílistý  jak  by  jetel 

kdes  v  nezvěstném  poli  květ. 

Za  tisíce  tisíců  let 

nějaká  bolest  tam  stojí  jak  skála  holá, 

květ  hledá  a  volá  .  . . 

Jedou  a  jedou, 

vlak  u  hranic  dýmá  mlhou  šedou  . . . 

Kdes  u  hranic  syrová  Noc  se  dívá, 

zář  ohňů  tlumí,  však  výstřel  tu  z  pušek  neumdlírá, 

ta  Noc  je  cizí,  a  zpívá  a  zpívá: 

„Nad  opevněními  sunu 
svou  těžkomyslnou  lunu. 

Dám  vyzvídat,  ze  vsí  a  z  lesů 
kdo  prchnul,  kdo  zrazen  byl. 
Já  na  ohně  kmeny  vám  nesu. 
Jdu  hlídat  vše  na  sta  mil .  .  . 
Jdu  počítat  aeroplany, 
jež  z  jitra  vzletí,  by  kolébány 
se  vznesly  a  pluly  kdesi 
až  pod  nebesy 

a  pátraly  orlími  zraky,  jež  smělé, 
jak  údolí  do  mlh  se  topí, 
podkopy,  stany  i  stopy 
skrytého  nepřítele  .  .  . 


99 


Nad  opevněními  sunu 
svou  těžkomyslnou  lunu. 

Jdu,  počítám  neschúdné  vrchy, 

kdes  na  pláních  hnijící  mrchy 

a  reflektory  vpaluji  do  ticha  okolí, 

kde  nové  se  bělí  mrtvoly, 

děl  hlavně  kde  matným  svým  leskem 

ran  váhají  vzryvným  třeskem 

a  u  kterého  to  spáče 

kdo  zoufá  si,  pláče  . . . 


pozvaní. 

Mne  pozvala  noc,  by  pit  mi  dala 

svtij  elixír  vonný  z  mlh  mléčných  rukou  . . 

Mně  podala  noc,  když  ulice  spala 

buď  bohu  chvála 

svůj  nápoj  silný  zas  hledáni  mukou. 

Kdy  v  listopadovém  tichu  se  nad  městem  slívalo  bušení 

všech  utichlých  křídel  ruchů, 

dech  zvonů  táh'  prostorem,  zmizel  kams  v  neznámém  určení 

jak  zástup  přeletných  duchů, 

Tás  vyčkám  dnes,  podzimní  vichry,  až  nocí  zabouříte. 

Kde,  očistné  vichřice  jste,  a  kde  tak  dlouho  dlíte? 

Chci,  s  nekonečných  zdí  zahrad  by  svál 

dech  listopadových  vůní 

užaslý  vítr,  jenž  píseň  si  náruživých  výbojů  hrál 

za  novoluni .  . . 

Vím,  podzimní  vichry  jak  výbojní  staří  jsou  lupiči, 

když  zmocní  se  lodí,  jež  stály 

a  opačným  směrem  je  daleko  od  břehů  známých  vedou, 

kde  přídy  jich  hnily  a  spaly, 

tož  k  jiným  je  namíří  neznámým  zemím, 

kde  nepřebráno 

je  zlato  a  perly  a  šperky  a  příkazem  prostým,  němým 

tmou  neprůhlednou  a  šedou 

se  bloudíce  probírají,  než  vzplane  jim  ráno  , . . 

A  roztančeny  jak  nové  vlny  ženou  a  v  nové  nebe 
své  stožáry  tyčí, 

si  pomalu  osvojí  drsných  svých  dobyvatelů  zvyky, 
jichž  silou  zpěněné  kormidlo  řičí, 


roo 

ba  neni  již  času  si  vzpomenout,  neb  vzdát  diky 
titn,  kteří  tu  sletěli  paluby  přes  brlení 
k  dnu  moře,  jež  nad  nimi  zavírajíc  se  zpění, 
nad  zašlými  kormidelníky  . . . 

Noc,  noc  mne  zve,  noc,  bj  pít  mi  dala 

svůj  elixír  vůní  z  mlh  mléčných  rukou  . . . 

Ze  sosnových  šfav  a  z  květů  a  mechů  jej  vylisovala 

a  z  živých  srdcí,  jež  bouřlivou  touhou  tlukou  . . . 

Buď  bohu  chvála, 

ten  nápoj  je  silný  hledání  mukou  . . . 

KAREL  KAMÍNEK: 

MARIA  CAMPL 

Šedé  u  její  mrtvoly,  položené  na  polštářích  krví  zbarvených,  ni 
nichž  zašla  náhle  uprostřed  cesty,  tak  tísměvné  a  lehce,  bez^ 
starostně  radostné,  píšu  já,  který  jsem  ji  vlastníma  rukama  o  život 
připravil,  já  Fabricius  Bastiari  správně  Jan  Kristián  Denner,  J.  M. 
vévody  brunšvického  dvorní  tanečník  a  komediant,  o  svém  činu, 
ne  abych  jej  omlouval,  neboť  vím,  že  zlo  na  jiném  spáchané  zůstane 
zlem  a  vražda  vraždou,  ale  abych  jej  vysvětlil,  poněvadž  mám  za 
to,  že  i  zlý  čin  může  poškozenému  přinésti  dobro  ve  svých  pří^ 
mých  následcích. 

Dívám^li  se  na  její  tvář,  druhdy  svěží  a  ruměnnou  a  nyní 
v  žlutavě  červeném  světle  voskově  nepohnutou,  na  rty,  druhdy 
žhavé  a  k  vášnivým  polibkům  zvoucí  a  nyní  tak  tízké  a  bledé, 
pozoruji4i  tělo  její,  tuhé  a  pokryté  šatem  místy  zkrvavělým,  a 
uvédomuji''li  si,  jak  stydlo  pod  mými  prsty  jako  země  pod  chlad" 
nými  mlhami,  zvěstujícími  zimu  a  nesoucími  smrt,  cítím,  že  cosi 
v  mém  srdci  volá  a  jásá  jako  po  skutku,  který  utajuje  milosrden" 
ství.  Ano,  já  ji  zachránil.  Vím,  že  jsem  ji  zachránil  a  jsem  hrd  na 
své  dílo  i  když  přijdou  jiní  a  učiní  tělo  mé  bezduchým,  zaslepení 
a  nechápající.  Duše  moje,  oproštěna  a  bez  viny  vstoupí  směle  před 
trůn  Nejvyššího  a  vykřikne  hlasitě  svůj  dobrý  čin,  který  jistě  jí 
otevře  těžké  brány  k  věčné  blaženosti.  A  tam  se  s  ní  shledám. 
S  tou,  jež  zvala  se  za  živa  Maria  Campi  a  jež  tančila  a  hrála  se 
mnou  a  bloudila  se  mnou  a  s  ostatní  bandou  po  krajích.  Nebof 
jsem  si  jist,  že  jsem  ji  nebi  zachránil. 

Pamatuji  dobře  na  onen  den,  kdy  otec  zemřel.  Ležel  a  očekával 
klidně  poslední  své  vydechnutí.  Byl  znaven  životem  tuláka,  jemuž 


101 


nikdo  nerozuměl,  ale  jemuž  všichni  tleskali  a  jejž  zasypávali  všichni 
pustými  výkřiky  nadšení,  když  slyšeli  jeho  pathetická  slova  z  úst 
jeho  pékné  ustrojené  postavy,  netečni  a  lhostejni  k  jeho  bolestem 
a  nevšímaví  k  jeho  hladu.  Jeho,  matčině  i  k  mému,  jejž  vodili 
sebou  od  města  k  městu,  ustrašeného  stále  novým  okolím.  Tehdy 
zavolala  matka  kněze,  prosíc,  aby  mu  posloužil  posledními  svá^ 
tostmi.  Nepřišel,  poněvadž  otec  ncodpřísáhl  svého  komediantství. 
Tak  zemřel  s  Bohem  neusmířen.  Odešel  a  jeho  duše  nesla  všechnu 
nečistotu  pozemské  bídy.  Nemohl  býti  ani  pohřben  ve  svaté  půdě. 
Ubohý  komediant!  Viděl  jsem  matku,  jak  klečela  uprostřed  světnice 
s  rozpuštěnými  vlasy,  bohatými  a  černými  jako  půlnoc,  a  bila  se 
v  prsa  za  krvavých  slz  a  nebe  prorážejícího  naříkání.  Nerozuměl 
jsem.  Všecka  zbožnost,  utajená  v  její  bytosti  od  dlouhých  let,  se 
probudila  a  žhavá  slova  vroucích  modliteb  kanula  jí  z  úst  jako 
zúrodňující  kapky  deště. 

Pochopil  jsem  vše  až  po  letech  v  klášteře,  kam  mne  přijali,  když 
se  matka,  pokorná  a  kající  se  za  hříšný  svůj  i  mého  otce  život, 
stala  sestrou  a  v  šedivém  šatě,  podkasaném,  se  svatým  křížem  a 
růžencem  po  boku,  nastoupila  pouť  láskyplného  odříkání  od  nC" 
mocného  k  nemocnému,  všude  stírajíc  slzy,  které  již  byly  vyschly 
v  jejích   očích,   a  pomáhajíc   a  modlíc  se  sevřenými,   úzkými  rty. 

Ještě  dnes  vzpomínám  rád  na  ten  klášter.  Bylo  v  něm  útulno 
a  ticho.  Chlapecký  můj  duch  byl  jako  vosk,  z  něhož  dalo  se  vše 
lehce  utvářiti.  A  v  okolí  klášterního  klidu  za  dobrotivých  slov  po" 
učování  a  stále  upevňovaného  vědomí  boží  lásky,  za  niž  ani  nelze 
býti  dosti  vděčným  člověku,  rozvíjel  jsem  se  duchem  i  tělem, 
jehož  hříšné  sklonnosti  bylo  záslužno  potlačovati. 

Tak  dorostl  jsem  šestnáctého  roku.  Všichni  chválili  moji  skrom" 
nost  i  zbožné  zanícení  v  modlitbách,  moje  vědomosti  o  Bohu  a 
jeho  věčné  dobrotě,  přesné  plnění  všech  povinností  a  bratr  Inno- 
cent,  který  byl  mi  učitelem  a  vůdcem,  ujišťoval  denně,  jak  je  hrdý 
na  svého  žáka. 

A  přece  jsem  nezůstal,  Prchl  jsem  tajně  před  okamžikem,  kdy 
jsem  měl  sám  státi  se  bratrem.  Hrozil  jsem  se  toho  okamžiku. 
Vyprosila  matka,  která  se  nakazila  u  lože  nemocného  a  podlehla, 
milost  boží  také  otci,  opuštěnému  v  poslední  chvíli  života?  Ne^ 
byly  její  modlitby,  sebezapírání  a  obětavost  marný?  Byl  jsem 
náhle  v  pochybnostech.  A  byl  klášter,  v  němž  jsem  žil,  opravdu 
jediným  místem  pozemské  radosti  a  asketické  zasvěcení  se  Bohu 
jediným,  vše  vyčerpávajícím  obsahem  životním  ?  Nebyl  tam,  za  zdmi 


I02 


klášterními,  z  nichž  jsem  nevyšel  po  tak  dlouhá  léta,  svět,  který  byl 
také  dílem  rukou  božích  a  v  němž  bylo  přece  také  možno  sloužiti 
Bohu?  A  jaký  byl  vlastně  život  tam  venku? 

Krev,  která  rr.i  kolovala  v  žilách,  volala  jinam.  Byla  to  otcova 
krev.  Věřím,  že  nebyl  špatný.  Nikomu  neublížil,  nikoho  nezkrátil. 
Pamatuji  se,  že  jednou,  potkav  žebráka  na  silnici  za  tuhého  mrazu, 
daroval  mu  svůj  plášť  a  šel  dále,  jako  ten,  komu  je  kolem  srdce 
hřejívo  z  dobrého  skutku.  A  přece  zemřel  v  nemiíosti.  Postava 
otcova  v  pestrých  šatech  navštěvovala  mne  noc  jako  noc.  Měl 
jsem  se  modlit?  Proč?  Abych  zaplašil  stín  mrtvého?  Toho,  který 
mne  zrodil?  Ne.  Hovořil  jsem  s  ním  a  bloudil  po  jeho  klikatých 
cestách  životních,  váže  s  ním  hodnotu  jeho  dnů.  A  nalézal  jsem 
jej  stále  lepším,  stále  dokonalejším.  A  přece  zemřel  v  nemiíosti . . . 
Tak  vzrůstala  ve  mně  touha,  býti  i  dále  jeho  synem,  podobati  se 
mu,  jíti  v  jeho  stopách.  Klášter  vyrůstal  ve  mně  v  cosi  jednotvár^ 
něho.  Bylo  to  jako  vězení  pro  mládí  mého  ducha,  pro  jeho  ho^ 
řečné  touhy  a  sny,  stále  oklesťované  a  zašlapávané  v  samých  zi" 
rodeích.  Modlitby  pozbývaly  obsahu  a  stávaly  se  slovy,  jež  v  ne-* 
přetržitém  řetězení  běžela  chladně  a  byla^Ii  protivná  mně,  neměla 
jistě  ani  přístupu  k  Bohu.  Postřehli  to  záhy.  A  jednou,  když  mne 
pokárali  ve  shromáždění  všech  nejen  příkrými  výroky,  slibujíce 
věčné  zatracení,  ale  i  ukládajíce  těžká  pokání  tresty  na  zlenivělém 
těle,  probudil  se  ve  mně  vzdor.  Všecko  jsem  v  sobě  umrtvil,  jenom 
jedno  přání  živil:  býti  tam  venku,  kde  se  vlni  život  nekonečnou 
a  mnohotvárnou  melodií,  kde  louka  a  pole  jsou  jako  ohromná 
lod  chrámová,  lesy  jako  varhany  s  nespočítatelnými  píšťalami  a 
kde  nade  vším,  co  stvořil  Bůh  živoucího,  nad  lidmi  i  zvířaty,  kle^ 
ne  obíoha  tu  modrá  a  dívající  se  pomněnkovýma  očima,  nebo  za-* 
chmuřená  a  černá,  vše  zúrodňující,  co  chce  růst  a  rozkvétat  a  zrát, 
i  dívající  se  za  temných  nocí  lesknoucími  se  hvězdami,  rozsévají^ 
čími  klid  a  mír .  .  . 

Za  takové  noci  octnul  jsem  se  jednou  venku.  Dlouho  čekal 
jsem  na  tu  hodinu.  Zachytil  jsem  se  jí  jako  tonoucí,  když  přišla 
tak  náhle  a  nečekaně.  Klášter  byl  tichý  a  v  šsru  hvězd  černal  se 
jako  veliká  hrobka  zpola  odumřelých.  A  já  stál  pod  širým  nebem 
a  kolem  mně  bylo  mrtvo.  Nic  se  nepohnulo.  Srdce  sevřelo  se  mi 
úzkostí  a  strach  lámal  kolena.  Stál  jsem  dlouho,  ssaje  plnými 
dechy  chladný,  vlhký  vzduch.  Až  když  se  na  východě  rozzářilo 
zlaté  slunce  a  příroda,  jakoby  nově  zrozená,  rozkouzlila  se  vůní  a 
barvami,  rozzpívalo  se  i  mé  nitro  novou  modlitbou,  jež  byla  němá, 
ale  vycházela  z  hluboká  a  byla  všecka  prosycena  vděčností.  A  když 


103 

se  všude  probudil  život,  kráčel  jsem  mezi  nivami  pevné,  jako  bych 
od  jakživa  byl  tudy  chodil. 

V  městě  náhodou  našel  jsem  komedianty.  Někteří  z  nich  znali 
mého  otce  a  já  vstoupil  na  jeho  místo.  To  byl  počátek  mého  stra' 
dání.  Povržen  a  hladov  vlekl  jsem  se  s  ostatními  od  místa  k  místu. 
Hry  byly  všude  stejné.  Byl  jsem.  duševně  bohatší  jiných  a  záhy 
jsem  stál  v  čele.  Pocítil  jsem  po  prvé,  co  je  to  závist.  Zírala  všem 
z  očí,  čišela  z  každého  slova,  skrývala  se  v  každém  stisknutí  ruky. 
Jen  principál  mne  miloval.  Měl  hojnou  návštěvu,  hráHi  jsem. 
A  jeho  chléb  nebyl  pak  skropen  jenom  slzami  poníženého.  A  jemu 
děkuji,  že  mne  naučil  tančit.  Groteskní  tance.  Byly  to  skoky  beze 
vší  grácie.  Vím,  dobře  vím,  a  chápu  svoji  ubohost.  Ale  líbily  se 
a  den  za  dnem  bylo  co  jíst.  Můj  otče!  Sel  jsem,  kudy  jsi  šel  sám, 
křížovou  cestou  utrpení  s  modlitbou  a  nadějí  v  srdci,  jak  jsi  nO" 
síval  ty.  Byl  jsem  tebou,  tvým  synem,  krev  tvé  krve,  dědic  tvého 
ducha  i  tvých  trýzní  .  .  .  Smáli  se  mi  a  jásali  mi  vstříc,  jako  tobě, 
a  pohrdali  mnou,  jako  pohrdali  tebou.  Jako  ty,  měl  jsem  i  já  jen 
polovici  té  cti,  kterou  oni  si  přinášeli,  přicházejíce  na  svět.  Ale 
bylo  ve  mně  klidno  a  radostno  jako  v  kostele,  když  do  jeho  temnot 
vysokými  okny  zabloudí  stříbrný  paprsek  slunce  a  rozlije  se  po 
oltáři.  A  děíal  jsem,  co  nejlepšího  jsem  dovedl,  abych  byl  tebe 
hoden,  múj  ubohý  otče! 

Tehdy  setkal  jsem  se  s  ní.  Skoro  denně  jsem  s  ní  tančil.  Byla 
bílá  a  štíhlá  jako  zjevení  ve  svých  sukénkách,  sahajících  až  přes 
kolena,  a  byla  lehká  a  vzdušná  jako  motýl. 

Maria  Campi! 

Šťastné  lůno,  které  tě  zrodilo,  šťastná  země,  kterou  jsi  ála<' 
pala  .  .  . 

Mě!a  kouzelný  úsměv  jako  hvězda,  když  se  z  mraků  vyhoupne, 
a  sladkost  v  hlase  jako  pastýřská  píseň  .  .  . 

Maria  Campi! 

Kolikrát  vyslovoval  jsem  zbožně  tvoje  jméno,  když  jsem  za 
městem  mezi  vlnícími  se  poli  a  lukami,  vonícími  scnosečí,  bloudil 
pod  modrem  nebes,  přešlehaným  sněžnými  obláčky.  A  kolikrát 
jsem  plakal  nad  tebou.  Chtěl  jsem  se  modlit  v  takových  okamžicích, 
opakovat  slova  tisíckrát  opakovaná,  abych  neřekl  na  konec  více 
než:  Maria  Campi  .  .  . 

Maria  Campi  .  .  . 

Jak  té  zachránit! 

Mé  shy  nadarmo  tekly  pro  tebe,  mé  srdce  nadarmo  se  chvělo 
o   tebe.  Jak   čistý   leknín  kvete   na   bahnité   vodě,   tak  rozkvétala 


104 

tvoje  čistá  nevinná  krása  uprostřed  chtivých  pohledů,  potlesku  žá^ 
deštivých  rukou  a  volání,  v  němž  třásla  se  rozpalující  touha. 
Viděl  jsem,  jak  muži  třeštili  při  každé  tvé  pirouettě,  při  každém 
ohybu  tvého  těla,  rozpětí  rukou  a  vzdušném  poskoku.  Jak  Ic" 
hounký  vánek  nesla  se  mezi  jejich  stísněná  téla  vlna,  jež  skrývala 
hřích.  A  přicházeli,  aby  tě  pozdravili,  ti,  kteří  tebou  opovrhovali, 
poněvadž  jsi  nebyla  jim  rovna  a  kteří  chovali  přes  to  na  dně  duše 
žádost,  která  jim  dovolovala  v  úkrytu  snížiti  se  k  tobě  a  při** 
pouštěla,  aby  nazítří  šli  bez  povšimnutí  mimo  tebe.  Přestávala  jsi 
býti  osobou  a  stávala  jsi  se  předmětem,  jejž  lze  koupit.  Kupovali 
vstupným  tvůj  úsměv  i  radost  z  pohledu  na  tebe  a  nedovedli  se 
dívati  čistě.  Dívali  se  pohlavím,  jak  uměli  se  dívat  na  všechny 
tvého  druhu,  ponížené  a  vyloučené.  Až  budeš  umírat,  jejich  oběť 
a  jejich  tajný  požitek,  kněz  odepře  ti  svátosti,  neodpřisáhneš^li . . . 
Můj  Bože,  jaká  to  přísaha!  Jak  bude  pojednou  nutná  ve  chvíli,  kdy 
všichni,  jichž  jsi  byla,  dávno  na  tebe  zapomenou  a  v  manželském, 
posvátném  loži  budou  ploditi  zbytky  svých  sil  sesláblé  děti,  jak 
bude  nutná  v  té  chvíli  poslední,  abys  mohla  žíti  věčným  životem. 
Budeš  moci  zapomenout  všech  okamžiků,  ztrávených  v  náručí 
chlípných  kramářův  a  jejich  synův,  opilých  a  snadno  rozhazujících, 
co  zlodějský,  kupecký  duch  otců  nashromáždil  v  smrdutých  pří" 
steacích  svých  skladišť?  Budeš  moci  zapomenouti,  když  tvoje  všem 
přístupné  tělo  bude  vysíleno  okamžiky  poddání  se  a  prožráno 
chorobami  nevěstek?  A  když  tvoje  duše,  pokálená  hříšnou  touhou, 
zastaví  se  daleko  odtamtud,  kam  měla  dojít,  a  shoří  na  oltáři 
vášně  a  na  popravišti  hrůzy? 

Takové  výhledy  kreslil  si  můj  zrak.  Viděl  jsem  matně  kalnými 
plameny  chtíče  ozářené  tvoje  dny  a  litoval  jsem  tě  a  plakal  jsem 
nad  tebou  ve  svých  bezesných  nocích.  Nechtěla  jsi  jíti  se  mnou, 
nechtěla  jsi  býti  chráněna  mnou.  Lehounký  úsměv,  v  němž  nebylo 
poškíebku  a  jenž  byl  upřímnost  sama,  byl  mi  odpovědí  na  můj 
návrh.  Byla  jsi  opravdu  tak  silná,  abys  dovedla  vzdorovat? 

Stál  jsem  jednou  v  sále,  když  jsi  tančila.  Hleděl  jsem  vytřeste' 
nýma,  ale  zbožnýma  očima.  Hleděli  tak  všichni?  Oh,  Maria  Campi, 
kdybys  byla  slyšela  jejich  poznámky  I  Jak  snižovali  mrzce  všechno, 
co  bylo  na  tobě !  Na  tvé  duši  i  na  tvém  těle  ...  Ve  chvíli,  kdy 
jsi  byla  božstvem  a  já  byl  zpit  tvým  zjevem  a  každým  tvým  po-- 
hybem,  tak  plným  kouzla,  jako  by  se  tebou  zázrak  ztělesňoval,  bu^ 
šily  o  sebe  jejich  masité  ruce  a  jejich  zraky  bloudily  po  tobě,  zba^ 
vujíce  tě  šatu  a  snažíce  se,  zpodobniti  si  tě  nahou  .  .  . 

Oh,  Maria  Campi,  tehdy  bylo  mi  jasno,  že  tě  musím  zachrániti 


105 

Můj  otče,  ty,  který  jsi  zemřel  v  hříších  toho  svéta,  přispéj,  dej, 
abych  to  mohl  učinit ... 

Toulal  jsem  se  dlouho  přírodou.  Byla  noc  a  v  mém  nitru  byl 
■eklid.  I  nebe  bylo  neklidno  té  noci.  Blížila  se  bouře.  Na  západe 
přerývaly  oblohu  klikaté  blesky  tak  ohnivé,  jako  snad  nikdy. 
Byla  to  výheň,  z  níž  létaly  jiskry,  jedna  vélší  a  hroznější  druhé. 
Za  chvíli  spustil  se  prudký  déšť.  Byla  jsi  sama  té  hrozné  noci» 
Maria  Campi?  Já  stál  uprostřed  polí,  do  nichž  vítr  a  déšť  pral, 
a  říkal  si  tvé  jméno  jako  upřímnou  modlitbu!  Vzpomněla  jsi, 
Marie  Campi,  na  toho,  jenž  zmíral  bázní  o  tebe?  Déšť  byl  stále 
prudší  a  blesky  stále  ohnivější.  Uhodilo.  Nevím,  kam.  Bylo  to 
také  lhostejno.  Jenom  na  jednom  záleželo,  jak  té  zachránit,  Maria 
Campi .  .  . 

K  ránu  bouře  přešla.  Všecek  promočen  vlekl  jsem  se  k  městu. 
Spalo  ještě.  Jenom  kostel  byl  již  otevřen.  Vešel  jsem.  Byla  v  něm 
skoro  tma.  Několik  svěc  svítilo  na  oltáři,  u  něhož  kněz  sloužil 
mši.  Poklekl  jsem.  Kterak  tě  zachráním,  Maria  Campi?  Jako  by  se 
cosi  známého,  jen  odloženého,  zapadlého,  ve  mně  probouzelo  .  . . 
Má  slova,  která  jsem  šeptal,  nabývala  v  tom  ranním  šeru  staré 
důvěrnosti,  bývalé  oddané  přítulnosti.  Bylo  mi,  jako  bych  zase  byl 
v  klášteře,  kdy  se  nevinná  duše  moje  denně  kladla  na  oltář  jako 
bezvýznamná  oběť,  jež  přece  byla  vším,  co  jsem  mohl  dáti  ve  své 
prosebné  důvěřivosti.  Zahloubal  jsem  se  v  sebe  a  když  jsem  pozvedl 
hlavu,  bylo  v  chrámu  již  světlo.  I  ve  mně  bylo  .  .  . 

Zachráním  tě,  Maria  Campi! 

Bylo  mi  stále  ještě,  jako  bych  byl  v  klášteře.  Proč  jsem  jej 
opustil?  Oh,  můj  otče!  Nelituji!  Přivedu  její  duši  čistou  před  trůn 
Boha  Troj  jediného  .  . .  Přivedu.  Neboť  tak  vzešlo  ve  mně  světlo 
a  můj  čin  splodí  dobro.  Maria  Campi,  nezahyneš  v  bídě  mrzkosti 
a  staneš  bílá  a  vznešená  před  soudnou  stolicí .  . . 

Tak  je  rozhodnuto. 

Což  na  tom,  že  klesnu  s  tebou?  Je  slaboch  a  zlý,  kdo  se  ne^ 
dovede  obětovati  pro  blaho  duše  svého  bližního  .  .  . 

Oh,  Maria  Campi! 

Zemřeš  jako  uhasne  nevinný  paprsek  slunce  .  .  ♦  Jako  když 
květ  vonný  se  nakloní,  aby  uvadl  .  . .  Jako  když  bohatý  klas  padne 
pod  nožem  žence  .  .  .  Jako  skřivan,  když  unaven  je  písní .  .  .  Jako 
den,  když  přiblížil  se  večer  .  .  . 

A  neodpřisáhneš!  Zůstaneš,  čím  jsi  byla,  má  ubohá,  dobrá, 
svatá  komediantko  .  .  . 

Lamír     XLIL  3.  •    aj^ 


io6 

Vše,  co  jsem  a  co  jsem  býti  chtěl,  ti  dávám.  Pro  tvoje  štěstí.  Pro 
radost  věčnou.  Náhradou  za  to,  co  by  tě  čekalo  v  pustých  dnech 
tohoto  světa.  Nestojí  za  život  takový  život.  Ztrácíme  jím  vše, 
abychom  nenabývali  ničeho,  co  nemá  trvání  než  na  okamžik. 

Tvé  hrdlo  je  tak  bílé  a  mé  ruce  tak  pevné.  Tak  smělé.  A  bude 
to  snad  jediný  dotek  cizích  rukou  na  tvém  těle  .  .  . 

Tak  jsem  ji  zabil  dnes  večer.  Její  duše  nebude  odmítnuta. 
I  když  zemřela  bez  kněze.  Neboť  neměla  času  odpřisáhnout.  Jak 
motýl  vznesla  se  vzhůru  na  křídlech  mé  lásky  a  mé  oběti. 

Dnes,  píše  tento  list  u  její  mrtvoly,  cítím,  že  jsem  vykonal,  co 
bylo  mou  povinností  jako  křesťana.  Láska  je  základem  všeho. 
A  já  ji  miloval.  Důvěra  v  Boha  je  všechno.  A  já  v  něj  důvěřuji. 
Pro  ni  i  pro  sebe. 

A  líbaje,  po  prvé  v  životě  a  naposled,  její  vychladlé  čelo,  vy' 
čkávám    klidně    svůj    osud.    Vím,    co   mne   čeká. 

Holubicí  duše  Marie  Campi. 


L.  P.  VLADYKA; 


ODPOVĚDI. 

Máš  mne  ráda  a  jak,  řekni  mi,  jak? 

—  Jako  svůj  zrak. 

Tebou  vidím  pole  a  zahrady, 
jásavých  barev  poklady. 

Jen  pro  mne  žiješ,  řekni  mi,  pro  mne  jen? 

—  Jsi  celá  moje  noc  a  celý  můj  den. 
Bez  tebe  slunce  by  nevyšlo  ráno, 
bez  tebe  nebylo  by  uvítáno. 

Řekni  mi,  ještě  nikomu  jsi  nepatřila? 

—  Dávno,  dávno  již  nejsem  bílá. 
Do  mnoha  očí  jsem  se  zahleděla, 

že  tebe  potkám,  tehdy  jsem  nevěděla. 

Budeš  moje,  řekni  mi,  jenom  moje? 

—  Proč  taková  slova,  proč  předpovídat  boje? 
Často  jsem  talrová  slova  slyšela, 

jsou  smutná  a  já  chci  být  veselá. 


107 


Řekni  mi  tedy,  co  v  tobě  jen  pro  sebe  najdu? 

—  To  poznáš,  až  jednou  do  noci  zajdu. 
Všechno,  co  s  časem  splynulo, 

co  bylo,  co  minulo. 

Máš  mne  rád  a  jak,  řekni  mi,  jak? 

—  Jako  svůj  zrak. 

Tebou  vidím  rána  a  západy, 
nových  bolestí  poklady. 


LASKAVÁ  RUKA. 

Včera  líbal  jsem  ruku,  teplou  a  laskavou. 
Intensivně  hořela  elektrická  světla, 
Zástupy  vydrážděné  oslňující  záplavou 

na  křižovatkách  sestupovaly  s  chodníků, 

s  hlukem  se  mísily  a  v  ulice  odcházely. 

Do  výkladních  skříní  bil  příboj  slov  a  výkřiků, 

hřmot  vozů  a  automobilových  trubek  houkání, 
jednotvárné  výstrahy  zvonců  elektrických  vozů. 
S  davem  jsem  splynul  a  opětoval  pozdravy  a  voláni. 

Malé  děvčátko  přišlo  ke  mně  a  davem  šlo  se  mnou. 
Vzal  jsem  je  za  ruku,  aby  nás  množství  neoddělilo, 
vzal  jsem  je  za  ruku,  teplou  a  dětsky  jemnou. 

Mé  nervy,  tvrdé  a  napiaté  jako  dráty, 

zpívaly  pozdravem  neznámých  chodců, 

chvěly  se  dotekem  těl.  Přišli  jsme  na  nábřeží,  pod  akáty. 

Za  námi  zůstalo  kypící,  bouřlivé  moře. 
Bolest  mne  přemohla  a  od  davu  oddělila. 
Všechen  svůj  smutek,  bolest  a  marné  hoře 

děvčátku  jsem  žaloval  v  doprovodu  vzdáleného  hlukci. 
Neočekávaně  rukou  mne  pohladila  po  tváři. 
Líbal  jsem  teplou  a  laskavou  ruku. 


io8 

KAREL  SEZIMA: 

Z  PŮVODNÍ  TVORBY  ROMÁNOVÉ. 

I. 

Nevidět  v  románě  F.  V.  Krejčího  „Červenec"  (Knihovna 
„Zlaté  Prahy*',  nákl.  J.  Otty)  vzestupu  proti  „Zlaté  hvězdě" 
téhož  spisovatele,  o  níž  svého  času  na  těchto  místech  bylo  refcro^ 
váno,  mohla  by  jen  zlovůlc. 

Především  již  intuice  zřejmě  tu  spolupracovala  s  intensitou  nť" 
srovnatelně  vyšší,  než  v  programové  a  schematické  poněkud  skladbé 
dřívější.  Ano,  zdá  se,  že  přítomný  román  tryskl,  rozvil  se  z  jediné 
mocně  vzňaté  a  prudce  hořící  představy,  která  obměňována  a  obo^ 
bačována  postupem  celé  práce  jako  vůdčí  motiv,  zorganisovala  jí 
komposici  téměř  hudební.  Takto,  v  hudebné  inspiraci  okamžiku 
i  rozvedení  jejím  v  rytmickou  pravidelnost  a  logiku,  došla  zároveň 
výrazu  dávná  autorova  touha  jediného  integrálního  umění,  jež  by 
v  sobě  shrnovalo  všecky  obory  uměn  dosavadních:  výrazu  stejné 
spontánního  jako  plodného. 

Nelze  ovšem  s  jistotou  určit,  ve  kterém  z  několika  vrcholných 
momentů  práce  tkví  její  původní,  zárodečné  jádro  koncepční.  Neboť 
okamžiky  zmocněného  životního  pocitu,  v  nichž  se  kříží  a  vzájemné 
stupňují  světlo,  vůně  i  melodie,  idea  i  nálada,  opětně  nadcházejí 
v  románě  F.  V.  I^rejčího.  A  vracejí  mu  zdvižený  rytmus  zpravidla 
též  tam,  kde  výpravný  tok  již  již  se  zdál  opadat  v  širém  řečišti 
interessantních  jinak  debat  a  diskusí. 

Dějový  námět  „Července**  soustředí  se  všechen  kolem  citového 
i  intellektuálního  dobrodružství  ministerského  sekretáře  Kausche 
z  Kauschitz,  deracinovaného  vídeňského  bureaukrata.  Je  to  passivní 
požívač  umělecký,  který  raffinovaně  zná  usrkávat  sensací  a  jemně 
vyciťovat  každý  odstín  estetické  rozkoše,  nejsa  při  tom  bez  těžšího 
zrna  niterného.  Přijel  do  malého  městečka  na  jihovýchodě  Čech, 
aby  ujal  dědictví  po  bratru  dědově.  Tam  se  setká  s  ženou,  umě" 
Iccky  založenou  a  pro  umění  horující,  ale  vdanou  za  nemilovaného 
muže,  jenž  ji  strhl  s  divadelní  dráhy.  Brzy  o  ni  soupeří  s  do' 
savadním  nápadníkem  jejím,  místním  krasavcem  doktorem  Bláhou. 
A  zvítězí  konečně  u  paní  Kratochvílové  nad  tímto  banálním  na^ 
dšencem,  který  se  beztoho  už  lekal  společenského  skandálu.  Jinak 
se  však  oba  marně  snažili  vysvobodit  roztouženou  a  oklamanou 
enthusiastku.  Neboť  oba  jí  nemohli  dát,  čeho  si  žádala  zpěvačka* 
neschopná  hlubšího  erotického  hnutí,  žena,  jejíž  tragickou  vinou 
bylo,  že  nebrala  život  přímo,  nýbrž  milovala  jej  jen  tak,  jak  se  jí 


109 

zjevoval  v  umělém  svctlc  rampy,  v  hrubé  vrstvených  barvách  jeviS-- 
ťové  dekorace.  Proto  ani  ona  navzájem  nemůže  dát  vítězi,  po  čem 
on  stále  uvědoměle  ji  touží:  přímého  opojení  životem  v  rozvitém 
bohatství  zdravých  instinktů  i  jemného  intellektu,  ve  veliké,  smyslné 
vřelé  a  elementární  lásce.  A  tak  místo  uchvacující  milenky  svírá 
rozčarovaný  diletant  nakonec  v  náručí  jen  smutnou  trosku  ženy, 
její  vychladlou  a  nervově  rozrušenou  ruinu. 

Hořká  citová  zkušenost,  k  níž  se  estetický  labužník  a  šťastný 
dědic  zdá  osudem  přímo  praedestinován,  má  svou  působivou  přede^ 
hru  a  jakousi  nápověd  v  historii  vyčerpávající  lásky  jeho  odkazová 
nika,  doktora  Kouše  ke  krásné  ženě  přítelově.  Odjinud  zvídáme, 
že  figura  tohoto  předka  Koušova  je  přizpůsobenou  podobiznou  sku" 
tečné  postavy,  Františka  Emanuela  Velce,  spisovatele  memoirové 
„Knihy  vděčných  upomínek**,  jehož  podivínskému  samotářství  dal 
zde  romanopisec  přijatelnou  erotickou  motivaci. 

A]e  drsná  tragikomická  zkouška,  jíž  navštíví  diletanta  osud, 
urychluje  jiný  pochod  v  jeho  nitru.  Styk  s  rodnou  půdou  a  pokro^ 
kovými  elementy  občanstva,  a  ovšem  i  poznání,  že  sám  je  potomkem. 
Koušu  z  Koušic,  odbojného  staročeského  rodu  protestantského  z  doby 
pobělohorské,  který  dovedl  trpět  za  své  přesvědčení  —  to  vše 
vídeňského,  národně  indifferentního  úředníka  probudí  k  mužnému 
uvědomění.  Zbavil  se  předsudků,  nalezl  životní  smysl;  duše  jeho 
souzní  se  základním  tónem  jeho  kraje.  Chce  hledat  cesty,  jak  by 
i  ve  svém  postavení  dostál  závazkům,  jeho  rodovou  minulostí  mu 
uloženým.  Chce  „v  ústředí  nepřátelských  mocí  pracovat  k  přeměně 
velikého  státu  a  být  účasten  výbojů  českého  myšlení  a  české  vůle 
po  větších  oblastech  nežli  je  malá  vlast". 

Nevidím  v  tom  ovšem  libovůle  ani  komposiční  slabosti.  Oba 
pochody,  citový  i  intellektuální  se  interferují,  doplňujíce  se 
vzájemně.  Soběstačně  požívavé  nitro  bylo  osudovou  pomstou  zryto 
a  zkypřeno  pro  setbu  hlubší,  nežli  dosud  přijímalo  z  dlaní  života. 
A  distinguovaný  diletant  vyšed  z  těžké  krise  srdeční,  bezděčným 
gestem  sebeochrany  snaží  se  svou  bolest  rozvést  v  širší  kruhy, 
spočinout  na  prsou  pokolení. 

Ani  to,  že  proces  druhý  je  jen  nastíněn  a  nedoložen  kladnýim 
činem,  nezdá  se  mi  neprominutelnou  vadou  románu.  Neboť  pro 
široký,  pružný  tento  útvar  není  mi  postulátem  ona  zevnější  dějová 
uzavřenost  a  zaokrouhlenost,  jaké  na  příklad  scholastická  formule 
novoklassická  požaduje  od  novelly. 

Jinak  je  snad  zřejmo,  že  v  „Červenci"  znovu,  třeba  nepřímo, 
sledován   a  řešen   rozpor   mezi  estetickým   nazíráním  jedinečným 


1 1  o 

a  uvědomělým  příslušenstvími  k  hromadnému  celku,  sociálnímu 
Mebo  národnímu  —  tak  jako  již  často  dříve  u  F.  V.  Krejčího.  TentO" 
krát  však  značně  životněji,  konkrétněji  a  individuálněji.  A  též  méně 
stranné,  než  kdy  před  tím,  zvláště  než  ve  „Zlaté  hvězdě".  Opět 
tu  vítězí  stará  víra  spisovatelova,  že  moderní  kultura  není  jen  samo^ 
•čelným  květem  aristokraticky  založených  duchů,  nýbrž  důslednou 
a  vědomou  prací  na  rozvoji  širších  celků  organických.  Ale  tento 
pokrokový  idealismus  nezbavil  tentokrát  autora  kritického  pohledu. 
Idce  jsou  tu  méně  propagovány  a  častěji  souzeny  ve  svých  před^ 
stavitelích. 

Důsledně  i  karaktcry  jsou  tu  méně  přímočaré,  odstíněnější 
a  v  sobě  spornější,  slovem  lidštější;  malé  tableau  věrohodně 
Týstižných  podobizen.  Nicméně  i  tak  povětšině  nesou  dosti  znaků, 
obecných,  aby  na  nich  autor  mohl  studovat  a  kritisovat  vztahy 
jednotlivých  typů  společenských  nebo  názorových  k  naší  domácí 
kultuře.  Sám,  zdá  se,  zaujal  stanovisko  nejbližší  optimisticky  dů" 
věřivému  a  radostnému  pojetí  života;  víře  v  rytmickou  zákonnost 
a  účelnost  vývoje.  Vtělil  toto  přesvědčení  ve  figuru  panicky  plachého 
osobně  nesmělého  učitele  poety,  který  v  pokorné  a  širé  inspiraci 
hymnicky  zbožňuje  zázračnost  všeho  žití,  jeho  základní  dobrotu 
a  vyrovnanost.  K  tomuto  čistému,  harmonickému  srdci,  plnému 
vnitřního  řádu  a  kázně,  utíká  se  paní  Kratochvílová  o  radu  ve  své 
nerozhodnosti  mezi  oběma  nápadníky.  Ale  svým  rozmarem  zaviní 
jeho  záhubu.  Mohla^i  tu  být  symbolisace  snad  básnicky  jemnější, 
je  jistě  již  proto  i  pochopitelnější,  než  jak  v  té  příčině  bylo  souzeno. 

S  dostatek  byly  autoru  vytýkány  rozbíhavé  debaty,  ne  vždy 
souvislé  s  ústředním  zájmem  práce.  Jenomže  se  skorém  zdálo,  jako 
by  výtky  toho  druhu  diktovala  spíš  idiosynkrasie  k  myšlen-' 
kovým  elementům  v  románě  vůbec.  Lze  však  stěží  po' 
chopit,  proč  vylučovali  z  něho  takové  plus  živlů  ideových,  přešlo^i 
skutečně  v  samu  dřeň  jeho  kostry  fabulační,  nebo  stalo^i  se  aspoň 
tmelem  jeho  hudebně  logické  architektury?  A  tak  tomu  je  v  ^Cer" 
▼cnci"  alespoň  povětšině. 

Posice  autorova  byla  arci  ještě  valně  stížená  jeho  činností  essayisty 
a  kritika  z  professe.  Je  obecný  takořka  předsudek,  že  spisovatel 
od  let  provádějící  estetickou  pitvu  děl  cizích,  nakonec  nemůže  sám 
nepropadnout  kletbě  kriticismu.  Ze  ztrativ  zlatou  tvůrčí  spontánnost, 
nutně  tvoří  pouhou  reflexí,  suchou  logickou  dedukcí  a  kombinačním 
Ttipem.  Blud  a  bědnost  názoru  takto  formulovaného  již  před  lety, 
2a  příležitosti  sice  právě  opačného  rázu,  dovodil  jsem  v  „Literárních 
Listech**   (roč.  XX.  str.  85  a  n.).   Ukázal   jsem,   že  umělecká  práce 


III 


není   ani  konfusní   alchymií   slepých    nálezů  a  geniálních  nápadů, 
ani   bezhlavým   skokem   do  mlhy  a  tmy.  Ze  vůbec  není  náhodou , 
nýbrž  má  svůj  regulativ  v  meditaci.  Ta  teprve  že  ji  uzpůsobuje, 
aby  z  relativního,  ale  objímavého  hlediště  určovala  rozlohy  obzorů 
a  rozměry  věcí,  bez  studené  objektivity  vědecké,  ale  tím  bezpečnéj 
pro  vnitřní  zákonnost  a  individuální   pravdu   díla,  poněvadž  silou 
intuice  a  bez  písčitého  podkladu  hypothés  ...  I  dnes  více  než  kdy 
dříve  věřím  v  nezbytnost,  aby  veškeren  roztok  nitrem  vstřebané 
látky  vyhránil  se  v  určité  krystalisační  soustavě,  jejíž  zákony  leží 
hluboko  na  dne  tvůrčí  bytosti,  ale  jež  odkrýti  je  právě  úkolem  ne 
náhody,  ne  vágního  a  rozmarného  rozběhu,  nýbrž  tuhé  sebekázně 
a  sebekultury.  Ze  by  arci  sebe  přísnější  samovolná  disciplina,  ani 
sebe  tvrdší  askese  a  sebe  jemnější  kultura  nestačila,  ncdostávaíO''li 
by  se  v  daném  případě   vůbec  uměleckých   disposic,   chyběla^li  by 
spontánní  básnická  mohoucnost,  rozumí  se  mi  vždy  samo  sebou. 

Ale  v  „Červenci"  naopak  najdou  se  místa  jakoby  z  prvního  vrhu, 
partie,  jimž  se  zřejmě  nedostalo,  aspoň  ve  formálním  vzhlede,  ko^ 
nečné  vyrovnávací  práce,  plného  a  soustředěného  úsilí  tvárného, 
ač  naproti  tomu  nutno  zase  uznat  zvláště  výši  některých  zhuštěných 
passáží  krajinářských.  Leccos  tady  proto  působí  improvisační  ne^ 
úměrností;  sem  tam  některý  originelní  detail  nezapadá  dosti  účelně, 
není  zmožen  a  zúžil  k  definitivní  záměrné  funkci  v  celku. 

I  přes  takové  výhrady  je  „Červenec"  nicméně  práce  úctyhodná 
svým  vysokým  chtěním  a  z  čásíi  daleko  převážné  též  realisací. 


FR.  KHOL: 

SPONA. 

Es  kommt  die  Stunde, 
Wo  dír  der  Donna  Anna  Basennadeí 
Weit  niehť  verjchlíessř,  als  dir  díe  Welt 

kann  geben! 

Grabbe,  Don  Juan  und  Faust. 

První  jednání,  druhá  scéna. 

lyl  šerý,  zimní  podvečer,  když  se  roznesla  Prahou  poplašná 
zpráva:  Malíř  N  . . . .  se  zastřelil.  Zprvu  zvěděli  ji  jen  nejbližší 
přátelé,  pak  se  dostala  do  redakcí  a  do  širších  kruhů,  a  druhého 
dne  z  rána  hlásaly  již  denní  listy  do  celého  světa,  že  mladý,  nadaný 
malíř  starobylých  půvabů  krásné  Prahy  zemřel  násilnou  smrtí. 


112 

Zpráva  tato  přijata  byla  se  smutkem  a  zvědavosti.  Smutně  proto, 
že  se  těšil  všeobecným  sympathiím  tento  mladý  muž,  jehož  smělé 
malířské  experimenty  byly  méně  známy  než  populární  grafické 
pohledy  na  Prahu.  Zvědavě  proto,  že  všichni  pátrali  po  příčině 
jeho  smrti.  Byl  to  již  několikátý  případ  sebevraždy  v  uměleckých 
kruzích  za  letošní  saisony,  a  přátelé  a  známí,  novináři  i  obecenstvo, 
dohadovali   se  ustrašeně  příčiny  jeho  náhlé   smrti.   Avšak  nikdo 

aemohl  zjistiti  pravdy.  Neboť  N byl  mladý,  zdravý  a  bohatý 

muž,  který  měl  úspěchy  v  umění  a  v  životě  a  byl  pokládán  vše" 
obecně  v  kruhu  svých  známých  za  šťastného  a  spokojeného.  Dojem 
ten  zvýšen  byl  ještě  nedávnou  ženitbou  malířovou,  neboť  choť  jeho 
byla  roztomilá  a  krásná  žena  a  manželství  jejich  bylo  skutečně 
iťastné. 

A  přec  náhle  toho  smutného  dne,  když  se  k  večeru  vrátili  ze 
společné  procházky  veselí  a  bezstarostní,  zašel  malíř  do  svého 
atelieru,  jenž  sousedil  s  bytem,  a  tam  nesvléknuv  se  ani,  rozepial 
pouze  kožich,  kabát  a  vestu,  a  poodhaliv  košili  střelil  se  před 
zrcadlem  do  levé  strany  prsou.  Střelil  se  bezvadně,  rána  z  browningu 
prošla  srdcem,  tak  že,  když  choť  jeho  poděšená  výstřelem  přichvátala 
do  atelieru,  nalezla  jej  mrtvého  ležeti  na  znaku.  Cigareta,  sevřená 
mezi  zuby,  byla  dosud  žhavá. 

Druhého  dne  nalezl  notář  v  pancéřové  skříni  zemské  banky  vedle 
vzorně  uspořádaných  papírů  a  poslední  vůle  nebožtíkovy,  v  níž  od^ 
prošoval  veřejně  svoji  choť  za  bolest,  kterou  ji  způsobuje,  a  jmenoval 
ji  universální  dědičkou  svého  značného  jmění,  též  velký  zapečetěný 
dopis,  adresovaný  čtyřem  svým  důvěrným  přátelům.  Dopis  tento 
měl  býti  otevřen  teprve  po  jeho  pohřbu,  a  všichni  očekávali  od 
něho  vysvětlení. 


Bylo  po  pohřbu.  Čtyři  pánové,  přátelé  mrtvého,  seděli  v  pokoji 
nebožtíkově  kolem  stolu,  na  němž  byla  rozžata  lampa.  Mezi  nimi 
seděla  vdova,  malá  subtilní  bytost  s  plavými  vlasy,  na  něž  červené, 
hedvábné  stínidlo  lampy  vrhalo  rudé  a  krvavé  reflexy,  a  mluvila 
k  nim  tichým  hlasem. 

Pokoj  byl  ponořen  do  pološera.  Několik  obrazů,  stůl  s  kamennou 
ryteckou  deskou  a  štafle  s  nedokončeným  obrazem  vystupovaly 
z  šedého  stínu;  v  pozadí  stály  lenošky  po  různu  rozestavené,  na  něž 
co  chvíli  usedal  některý  z  pánů,  jako  by  se  chtěl  v  stínu  jich  vysokých 
lenochů  skrýti.  A  to  vše,  černé  úbory  dámy  i  pánů,  šero  pokoje 
a  tichý,   melancholický  timbr   hlasů,    přerývaný  občas  tlumeným 


113 

stkaním  paní  domu,  dodávalo  celému  výstupu  čehosi  neskonale 
truchlivého. 

Na  stole  ležela  obálka  s  pěti  pečetěmi  a  čekala  na  otevření; 
avšak  žádný  se  k  tomu  nemel.  Všichni  mluvili  konvenienční  řeči, 
nebof  dávno  již  neměli  co  říci.  A  na  všech  byla  patrná  nervosní 
zvědavost  a  nedočkavost,  ač  se  k  ní  žádný  nechtěl  přiznati. 

Konečně  povstal  jeden  z  pánů,  silný  muž  s  rudým  plnovousem, 
a  chopil  se  listu.  Volným  pohybem  roztrhl  obálku,  vyňal  z  ní 
svazeček  čtvrtek  a  přidržel  je  k  světlu.  Jako  by  náhlé  vysvobození 
padlo  na  všechny,  rázem  nastalo  ticho  v  pokoji.  A  všichni  pohlédli 
dychtivě  na  muže  s  rudým  plnovousem,  jenž  počal  tichým,  poněkud 
povýšeným  hlasem  čísti. 

Vy,  kteří  budete  naslouchati  mému  vypravování  a  jste  mými 
přáteli,  uvažovali  jste  jistě  o  příčině  mé  smrti.  A  vymýšleli  jste 
rozmanité  důvody  a  sháněli  jste  různé  příznaky,  abyste  uhodli,  co 
přimělo  mne  opustiti  Váš  kruh  a  odejíti  s  tohoto  krásného  světa. 
Pokládali  jste  mne  za  šťastného,  možná,  že  jste  mně  i  záviděli, 
a  přec,  drazí  přátelé,  byl  jsem  nejchudším  a  nejubožším  z  vás  všech, 
neboť  příčina,  která  otravovala  můj  život,  vehnala  mne  i  do  smrti. 
Jest  to  prázdno  v  srdci. 

Měl  bych  vlastně  říci,  že  mně  schází  srdce.  Neboť  srdce  moje 
tlí  již  od  osmi  let  na  malém  hřbitově  italském,  šest  stop  pod  zemí. 
Je  připiato  onyxovou  sponou  k  srdci,  které  mne  milovalo  a  bylo 
mnou  milováno,  a  jež  zemřelo  přece  mojí  vinou.  A  toto  mrtvé 
srdce  stáhlo  k  sobě  moje  srdce  živé  a  od  doby  té  chodím  po  světě 
živý  mrtvý  ve  sférách  citu,  odsouzenec. 

Je  pravda,  jsem  zdráv  ano  i  vesel.  Ale  veselí  mé  není  projevem 
radosti  a  štěstí  od  té  doby,  kdy  jsem  opustil  ono  malé  hnízdo 
u  Janova,  kde  se  udala  nešťastná  a  přec  zas  sladká  ona  historie. 
Mé  srdce,  tento  sval,  pumpa  života,  nereaguje  již  na  dojmy  citové, 
mé  rysy  nabyly  výrazu  tvrdosti  a  mé  obrazy,  při  jichž  tvorbě  prO'- 
žíval  jsem  dříve  celé  škály  radosti  a  zoufalství,  jsou  jen  mrtvé 
obrazy  zevnějších  tvarů,  malované  s  celou  rafinovaností  a  vypočí^ 
tavosií  znalce  davu. 

Tam  až  došel  jsem  se  svým  uměním  a  zde  spočívá  též  hlavní 
těžiště  mé  největší  bolesti.  Nemohoucnost  citového  života  činí  můj 
pobyt  na  světě  zbytečným. 

Nemyslete   však,   že  jsem  se  bez  boje  poddal  tomuto  poznání. 
Všemožnými  pokusy  snažil   jsem  se  probuditi   svůj  citový  život. 

Lumír  XLII.  3.  1 5 


II.l 

Posledním  činem  takovým  jest  moje  manželství.  Avšak  ono,  tak 
jako  ostatní  mé  pokusy,  selhalo.  Zena  má  jest  sice  anděl  svojí 
něžností  a  oddanou  láskou,  avšak  promne  jest  přec  mrtvým  před" 
metem.  A  jako  bych  kdykoliv  položil  s  radostí  život  svůj  za  její 
blaho,  nemohu  jí  přece  milovati.  Nuže,  snad  jí  ted  alespoň  svou 
smrtí  prospěji! 

A  nyní,  drazí  přátelé,  vyslechněte  moji  historii.  Budiž  vám 
k  uklidněnj,  mně  k  poslední  vzpomínce.  Neboť  kdykoliv  se  před- 
nesu v  duchu  zpět  do  doby  před  osmi  lety,  když  jsem  pln  na.-íšení 
opustil  na  jaře  Paříž  a  vydal  se  na  cestu  do  Říma  za  štěstím  a 
uměním,  zdá  se  mně  dnešní  můj  osud  nepochopitelným  A  znovu 
musím,  si  pak  uvědomiti  celý  prúbéh  oněch  událostí,  tak  jak  se 
ostrými  rysy  a  do  nejjemnějších  detailů  vryly  do  rr.é  paměti. 

Nuže  zde  jest  moje  přiznání.  Napsal  jsem  je  kdysi  ve  chvíli 
sebcpoznání,  pod  neodolatelným  tlakem  svého  svědomí.  Avšak 
poněvadž  jsem  tajemství  své  chtěl  před  všemi  uchov;«íí,  skryl  jsem 
je  pod  nevinnou  formou  povídky.  Dnes  vám  k  ní  podávám  klíč. 
Pod  vymyšlenými  jmény  naleznete  tu  osoby,  které  kdys  žily,  se 
milovaly  a  nenáviděly.  Která  z  nich  představuje  vašeho  mrtvého 
přítele,  poznáte  snadno.  Ctěte  a  sudre,  ale  neodsudíe.  Budte  miio^ 
srdní,    jako  milosrdný  budiž  věčný  Soudce,   jenž  zváží  moje  činy. 


Zde  se  čtenář  zarazil.  Rozpačitým  pohybem,  pohladil  si  vous  a 
vzhlédl  k  svým  posluchačům,  jako  by  se  jich  chtěl  ptáti.  má-Ii 
pokračovati.  Avšak  pohledy  všech  byly  naň  upřeny  s  vážně  ne^ 
dočkavou  pozorností.  A  když  chvílí  otálel,  ozvala  se  paní  domu. 
„Dále,"  řekla  hlasem  slzami  vlahým  a  změklým.  I  sklonil  hlavu 
s  přešedlou  kšticí,  a  počal  čísti  povídku  mrtvého  přítele. 

I. 

Bylo  deset  hodin  z  rána,  když  vyšel  Balán  ze  svého  hotelu 
nedaleko  nádraží,  aby  se  poněkud  poohlédl  po  městě.  Včera  pozdě 
v  noci  přijel  do  Janova.  Nyní,  posílen  dlouhým  spánkem,  osvěžen 
lázní  a  nasycen  dobrou  snídaní,  stál  na  ranním  slunci  a  cítil  se 
neobyčejně  spokojeným  a  šťastným.  Celým  jeho  tělem  pronikala 
radost  ze  života,  jakási  skoro  animální  radost,  která  ho  sváděli 
zazpívati  si,  zvolati  aneb  něčím  se  účastniti  toho  všeobecného  ra^ 
dostného  ruchu,  který  kolem  něho  vládl. 


115 

Ulice  ozývala  se  ranním  hlukem.  Prodavači  ovoce  vykřikovali 
svoje  zbožím  vedle  nich  kameloti,  roznášející  noviny,  vyvolávali 
ranní  listy  a  kočové  povykovali,  pohánějíce  koně,  vlekoucí  těžké 
náklady  do  přístavu. 

Balán  postál  chvíli  na  chodníku,  dávaje  se  rozehřívati  ranním 
sluncem.  Pak  náhle,  zpozorovav  mladou  krasavici,  kráčející  kolem 
něho  do  ulice  Balbi,  obrátil  se  a  dal  se  rychle  za  ní.  Všiml  si 
dobře,  že  má  malé,  útlé  nohy  obuté  do  elegantních  střevíců  a  stoupl 
smělým  pohledem  až  k  její  hlavě  s  krásným,  rozkvetlým  profilem 
a  černou  korunou  bohatých  vlasů.  Avšak  jeho  malířské  oko  dlouho 
na  ní  nespočívalo.  Brzy  bylo  svedeno  jinými  zjevy,  pestrými  bar.' 
vámi  výkladních  skříní  a  živým  ruchem  ulice.  Sklepníci  úpravo^ 
váli  ubrusy  a  příbory  na  stolech,  postavených  na  chodníku,  holiči 
holili  při  otevřených  dveřích  offícin  a  mladé  prodavačky  stály  ve 
dveřích  krámů  a  pohlížely  zvědavě  na  mladého,  svěže  vypadají" 
čího  cizince,  na  jehož  kučeravé  kštici  sedel  stranou  posazen  měkký 
klobouk.  Též  Balán  si  je  dobře  prohlédnul  a  spočinul  pohledem 
svým  chvíli  v  jejich  zracích. 

Pak  přešel  na  via  Carlo  Alberto  a  octnul  se  rázem  u  přístavu. 

Po  levé  straně  měl  vysoké  paláce,  změněné  v  obchodní  dorny 
a  hotely.  Malé  osterie  v  přízemí  jich  umístěné  vydechovaly  puch 
pečených  ryb  a  zakyslého  vína  a  křik  námořníků  a  nosičů  z  pří" 
stavu.  Mezerami  mezi  domy  nahlížel  do  úzkých  a  temných  uliček 
námořnické  čtvrti  s  prádlem  vyvěšeným  z  oken  a  s  nečistotou 
povalující  se  přede  dveřmi.  Chvíli  lákala  jej  bizarnost  pohledu  do 
těchto  temných  zákoutí,  avšak  sotva  že  vstoupil  do  některého 
z  nich,  zdálo  se  mu  ihned,  že  stěny  domů,  vzdálených  na  dosah 
ruky,  naň  padají  a  s  nimi  že  klesá  naň  i  všechna  špína  se  zdí  a 
oken.  S  instinktivním  odporem  čistého  člověka  obrátil  se  proto 
na  druhou  stranu  ulice 

Tam,  na  právo,  byl  přístav  a  za  ním  moře  do  daleka  se  roz" 
lévající.  V  předu  na  břehu  stála  dogana,  nápadná  ve  své  kasár" 
nické  výstavnosti,  s  celníky  a  vojíny  na  stráži  stojícími.  Celý  sou" 
bor  vlaků  přivážel  a  odvážel  zboží  od  mola  k  molu,  kde  stály 
velké  transatlantické  parníky  až  z  Bombaye  a  Argentiny,  i  nevelké 
plachetní  lodi  ze  Sicílie  s  nákladem  síry.  V  pozadí  stáli  váleční 
velikáni,  určení  k  opravě,  kdežto  v  popředí,  u  ponte  Frederico 
Gugliclmo,  houpaly  se  parníky  určené  k  osobní  dopravě  na  kratší 
trati. 

Leč  Balán  se  ani  zde  dlouho  nezdržel.  Postál  chvíli  nad  obrazy, 
které  mu  zjevil  ru.šný  a  činorodý  život  přístaviště,  zakreslil  do  své 


ii6 

paměti  souměrná  a  silná  těla  nosičů  s  vypiatými  svaly,  nesoucí 
na  zádech  těžká  břemena,  usmál  se  postavě  námořníka,  natírají^ 
dho  stěnu  lodní  a  balancujícího  při  tom  ve  vzduchu  na  prostém 
prkně,  a  obrátil  se  konečně  dále  loudavým  krokem  požitkáře, 
který  se  dává  překvapovati  dojmy  a  unášeti  vlnami  mírného 
vzrušení. 

„To  je  tedy  Itálie,"  říkal  si  v  duchu,  prohlížeje  ušlechtilé  a  vý^ 
razné  tváře  mužů  a  žen,  oděných  bud  s  přehnanou  elegancí  nebo 
s  nedbalou  a  lhostejnou  špinavostí.  Na  všem,  co  viděl  kolem  sebe, 
ležely  známky  staré,  odvěké  kultury.  Na  úzkých  lebkách  obyva" 
telů  s  rovnými  čely  a  klenutými  nosy,  na  starobylých  renaissanč'- 
nich  palácích,  prostých  a  přec  vznešených  ve  své  stylovosti. 

Avšak  na  náměstí  Bianchi,  tam,  kde  stará  bursa  shromažďuje 
kolem  sebe  celou  legii  malých  obchodníků,  překupníků  a  doha- 
zovačů, kteří  s  hlukem  a  křikem  provozují  pod  širým  nebem 
svoje  obchody,  spatřil  mihnouti  se  kolem  sebe  známou  tvář.  Ná- 
ležela dívce,  která  z  via  S.  Lucca,  úzké  ale  nejrušnější  obchodní 
ulice  starého  města  janovského,  přeběhla  kolem  bursy  a  kráčela 
rychle  dále  podél  bizarního  kostelíka  S.  Maria  della  Scuole  Pie, 
do  jedné  z  úzkých,  chodbovitých  uliček,  do  nichž  se  i  Balán  za  ní 
rozběhl.  Brzy  však  ztratil  ve  spleti  malých  těchto  temných  a  kli- 
katých chodeb  její  stopu.  Pobíhal  chvíli  z  jedné  do  druhé,  nahlí- 
žeje do  jich  ústí  a  vraceje  se  vždy  znovu  a  znovu  k  východišti, 
až  se  na  konec  bezradně  zastavil. 

Rozmrzele  vyňal  plán  města  z  kapsy,  aby  se  orientoval.  Nebyl 
dalek  cíle  své  cesty;  stačilo  projíti  dvěma  malými  uličkami,  aby 
se  ocitl  na  oživené  a  hlučné  ulici  sv.  Vavřince  se  starou  román- 
skou katedrálou.  Avšak  Balán  neměl  nyní  zájmu  pro  tuto  nád- 
hernou stavbu  se  stěnami  z  pestrých,  střídavě  černých  a  bílých 
vrstev  mramoru.  Jeho  zrak  zůstal  chladným  při  pohledu  na  naivní, 
roztomilé  skulptury  dávného  středověku  a  jeho  mysl,  která  se 
jindy  bouřila  a  rozehřívala  při  každém  sebe  menším  detailu,  po- 
svěceném dotekem  umění  a  krásy,  byla  upřena  k  jediné  otázce: 
kdo  jest  tato  cizinka? 

Neboť  jisté  bylo,  že  se  s  ní  už  někde  setkal.  Viděl  zcela  jasně 
před  sebou  její  úzký,  snědý  obličej,  temné,  velké  oči  a  černé  vlasy, 
které  pod  velkým  kloboukem  padaly  jí  něžnými  vločkami  do 
tváře.  Bylo  to  v  Paříži,  odkud  právě  přicházel  ?  Nebo  v  Mnichově, 
kde  studoval  léta  na  malířské  akademii?  Či  snad  jeto  ještě  vzpo- 
mínka z  gymnasijních  let  v  Praze  ztrávených?  O  tom  uvažoval 
Balán   úporně,    kráčeje    dle   plánu   přes   piazza  Umberto  s  nádher- 


117 

ným  schodištěm  dožecího  paláce.  Ne,  říkal  si,  není  to  krev  fran- 
couzská, jež  proudí  pod  její  pletí  osmahlou  sluncem.  Avšak  ona 
není  ani  Němka,  neboť  té  elegance,  kterou  se  cizinka  vyznačovala f 
neměly  Němky  z  Říše.  Tedy  snad  známá  z  Prahy? 

A  pojednou,  minu  v  kostel  sv.  Ambrože  a  vstupuje  na  roz^ 
lehlé  náměstí  Deferrari,  spatřil  Balán  svoji  neznámou  kráčeti  přes 
jízdní  dráhu.  Její  tvář  byla  obrácena  k  němu  a  Balán  uzřel  rysy 
dobře  mu  povědomé  z  dob  pobytů  v  Praze. 

Bylo  to  ještě  za  dětských  jeho  let,  když  jezdíval  s  rodiči  ná" 
vštévou  do  Prahy  k  babičce,  jež  bydlila  v  Divadelní  ulici  v  starém, 
velkém  a  chmurném  domě  s  okny  obrácenými  k  boku  Národ" 
ního  divadla  a  s  velkou,  vzdušnou,  dřevěnou  pavlačí.  Zde  schází- 
val se  Balán  s  Aničkou  Bartošovou,  jejíž  rodiče  byli  sousedy  ba^ 
biččinými,  a  zde  prožil  první  krásné  a  čisté  pocity  dětské  lásky. 

Anička  byla  malé,  hezké  děvčátko,  poněkud  slabé  a  chorobné, 
s  tmavými  vlásky  a  velkými,  hnědými  zraky  a  Jiti  Balán,  silný, 
zdravý  venkovský  hoch,  cítil  se  zvláštním  kouzlem  připoután 
k  této  něžné  loutce,  s  m'ž  si  hrával,  vymýšleje  si  nejpodivnější  a 
nejfantastičtější  dětské  hry,  při  nichž  on  býval  vždy  princem  z  po- 
hádky a  ona  zachráněnou  princeznou.  Bylo  vždy  mnoho  melan- 
cholie a  fantastičnosti  v  tomto  naivním  poměru.  Výbojný  a  rvavý 
v  jiné  společnosti,  stával  se  Balán  tichým  a  bojácným  vedle  ní. 
A  kdežto  jinde  nedovedl  posedět  chvíli  tiše  na  jednom  místě,  vy- 
stál někdy  celé  hodiny  vedle  Aničky  a  zíral  s  ní  bud  do  sporých 
zahrad,  uzavřených  blokem  domů,  nebo  do  matně  osvětleného 
postranního  schodiště  divadelního,  kterým  chodívali  nádherně  odění 
statisté  a  herci  ze  šaten  na  jeviště. 

Několik  let  trvalo  toto  přátelství  dvou  dětí,  až  pak  náhle  smrtí 
babiččinou  přestaly  návštěvy  v  domě  v  Divadelní  ulici  a  tím  i  styky 
Balána  s  Annou.  Viděl  ji  sice  několikrát  ještě  později,  když  přišel 
jako  student  do  Prahy,  avšak  bud  z  nemotornosti  nebo  z  ostý- 
chavosti  nepoužil  těchto  náhodných  setkání,  aby  promluvil  s  An- 
nou, která  se  mezi  tím  stala  slečnou  a  malou  dámou.  A  když 
pak  opustil  Prahu  a  odešel  na  akademii  do  Mnichova,  ztratil  ji 
úplně  s  očí  i  mysli. 

Nyní  však  při  nenadálém  tomto  setkání  změnila  se  ovšem 
situace  velice,  právě  tak  jak  se  byl  i  on  od  doby  té  změnil,  a 
proto,  neuvažuje  ani,  spěchal  pln  radosti  za  ní. 

„Jak  je  krásná,"  říkal  si  v  duchu,  „jak  vyrostla  a  zvážněla!"  A  pak 
náhle  smeknuv  klobouk  oslovil  ji  několika  nepřipravenými  slovy. 

Leč  tvář  cizinky  zůstala  vážná:  „Ne,  nezná  ho." 


iiS 

Byl  zaražen.  Či  se  snad  klamal  ?  Ah  ovšem,  vždyť  se  ani  ne^ 
představil.  A  rychle  dodal  obřadně :  »Jsem  Balán,  malíř  z  Prahy." 

Při  těch  slovech  se  změnila  vážná  tvář  Anny.  Jako  by  slunce 
vyšlo  z  mraků,  ne  žhavé  italské,  ale  nesmělé  dubnové  slunce 
české,  nejprve  se  rozesmály  hnědé  a  dobré  její  oči,  pak  se  roze^ 
chvěly  černé  kučery,  vyhlížející  pod  širokým  kloboukem,  a  na 
hebké  tváři  se  objevily  dva  důlky.  A  konečně  rozesmála  se  i  ústa 
a  volala:  „Jakže,  Jiří  Balán,  pan  Balán?  Jaká  šťastná  náhoda  vás 
sem  přivádí?" 

Spěchal,  aby  jí  pověděl  o  své  cestě,  ale  stalo  se  mu  něco,  co 
se  tak  často  v  radostném  rozčilení  stává:  Chtěje  pověděti  vše  na^ 
jednou  neřekl  celkem  nic.  Leč  ona  jej  brzy  zarazila  a  kladla  mu 
otázky,  které  zodpovídal.  Ukázalo  se,  že  sledovala  jeho  život.  Znala 
jeho  osudy  a  věděla  i  o  jeho  úspěších. 

Byl  tím  všecek  radostně  dojat  a  pohnutě  tázal  se  po  jejích 
osudech  od  jich  rozloučení.  —  Nebylo  celkem  mnoho  zpráv.  Nej" 
prve  ztratila  otce  před  třemi  lety  a  pak  se  rozstonala  sama  prsním 
neduhem  a  ztrávila  se  svou  matkou  loňskou  zimu  v  Meranu  a 
letošní  zde  v  nedalekém  malém  klimatickém  léčebném  místě 
Nervi.  A  nyní  čekají  jen,  až  nastane  doma  pěkné  a  teplé  počasí, 
aby  se  mohly  vrátiti  do  vlasti. 

„Ne  však,  abyste  si  myslel,  že  se  máme  v  Nervi  špatně,"  do' 
dala  rychle.  „Ne,  je  tu  opravdu  krásně,  a  vy  musíte  k  nám  co 
nejdříve  přijet  se  podívat. « 

A  když  zvěděla,  že  chce  Balán  již  následujícího  dne  opustit 
Janov,  vyzvala  jej,  aby  s  ní  jel  ihned  do  Nervi.  „Překvapíme  ma^ 
minku,"  řekla  s  veselým  úsměvem.  „Jakou  bude  mít  radost,  až 
vás  uvidí!" 

Bylo  to  právě  ve  via  Venti  Settembere,  u  stanice  elektrické 
dráhy,  jejíž  vůz  u  nich  zastavil,  a  malíř  projevil  radostně  ochotu 
jeti  s  sebou. 

„Nuže  rychle,  <  zvolala.  A  než  se  nadál,  seděl  Balán  s  Annou 
v  přeplněném  vagóně,  který  je  vezl  do  Nervi. 

II. 

„Konečně  jsme  v  Nervi,"  řekla  Anna.  Po  dosti  jednotvárné, 
skoro  hodinu  trvající  cestě,  která  je  vedla  po  prašné  silnici,  mezi 
villami,  malými  obcemi  a  zahradami  po  návrších  okolí  janovského 
a  pak  podél  moře,  ocitli  se  v  dlouhé  úzké  ulici,  nevzhledné  a 
stinné. 


Balán  byl  zklamán.  Jednopatrové  domy,  žluté  a  bílé,  s  dřevě' 
nými  žalusiemi  zeleně  natřenými,  jež  byly  spuštěny  proti  pole- 
dnímu slunci,  následovaly  za  sebou  s  monotónní  pravidelností.  Jen 
občas  zjevil  se  v  mezeře  mezi  nimi  výhled  do  úpravné  zahrady, 
v  níž  stála  villa.  Ale  to  vše  bylo  příliš  málo  pro  jeho  představy 
lázeňského  města  jihu.  Cekal  tropickou  květenu  a  nádherné  stavby 
a  místo  toho  nalezl  jen  jednotvárnou  italskou  ulici  se  špinavým 
diá zděním  a  podivné  nevzhlednými  krámy. 

Teprve  když  vystoupili  na  konci  trati  a  vkročili  do  ulice 
palem,  byl  poněkud  uspokojen.  Vysoké,  staré  palmy  a  zelené  po- 
morančovníky  se  zlatými  plody  střídaly  se  v  širokém  stromořadí, 
po  jehož  stranách  rozkládaly  se  světlé  villy,  každá  obklopena  kve- 
toucí zelenou  zahradou. 

„To  jsou  zdejší  pensionáty,"  řekla  Anna.  „Zde  bydlí  většina 
Rusů,  Poláků,  Francouzů  a  Němců,  kteří  jsou  hosty  těchto 
lázní." 

„A  zde  je  konečně  náš  domov,"  řekla  pak,  zastavivši  se  u  vrat 
poslední  ze  zahrad.  Stáli  u  vchodu  rozlehlého  sadu,  v  jehož  pozadí 
bělela  se  velká  dvoupatrová  budova  s  četnými  balkony  a  gale- 
riemi. „Villa  Ofelia",  skvělo  se  zlatým  okrasným  písmem  na  štítě 
budovy.  Avšak  ani  toto  poetické  jméno  nedovedlo  zahladit;  banální 
dojem,  kterým  působila.  Leč  v  tom  zjevila  se  již  jakási  ženská 
postava  v  jednom  okně  a  kynula  Anně.  Za  ní  vyvstala  i  druhá 
dáma  a  též  ona  vesele  mávala  na  jeho  průvodkyni.  A  rázem  změ- 
nil se  vzhled  villy:  vše  stalo  se  na  ní  veselým  a  přívětivým. 

Též  park  působil  dobrým  dojmem.  Červené  a  fialové  azalae 
kvetly  v  umělých  záhonech  a  před  domem  stála  velká  japdliská 
borovice,  pod  níž  seděla  bělovlasá  dáma.  To  byla  paní  Bartošová. 

Baíi.n  ji  poznal  ihned  a  šel  k  ní  radostně.  Tentokrát  se  předem 
jmenoval  a  učinil  dobře,  neboť  by  ho  byla  stará  paní  sama  nepo- 
znala. Sestárla  a  sešla.  Její  vlas  byl  zcela  bílý  a  Balánovi  se  zdálo, 
že  krátkozraké  oči  pod  silnými  brýlemi  jsou  zcela  vyhaslé.  Chví- 
lemi zachvívaU  se  její  tvář  jako  zadrženým  pláčem  a  starostlivě 
poíilížcla  k  Anně. 

Sedě  proti  ní  vzpomínal  malíř  své  matky,  kterou  před  pěti 
lety  ztratil.  Videi  její  bílou  hlavu,  její  starostlivé  oči,  které  se  tolik 
naplakaly,  a  rázem  se  cítil  pohnut.  Tak  jej  dojímalo  toto  nena- 
dálé setkání  s  milými  známými  v  cizím  městě.  Mnoho  tu  ovšem 
působila  též  čeština,  kterou  opět  po  delší  době  mluvil  a  vzpomínky 
z  dětství  s  pozadím   krásné   Prahy,   kterou  tolik   miloval.    Tatam. 


120 


byla  jeho  bujná,  rozpustilá  nálada  z  rána.  Cosi  vřelého  vkrádalo 
se  mu  do  srdce  a  on  pohlížel  s  něhou  a  láskou  na  matku  a  dceru, 
které  proti  němu  seděly. 

Pohlížely  naň  vážně  a  jako  zvláštní  shodou  počala  stará  dáma 
vyprávěti  o  Balánově  matce,  jejíž  byla  dobrou  známou.  Vzpomínka 
za  vzpomínkou  vyvstávaly  a  kupily  se,  přibližovaly  jej  jim,  spo^ 
ýovaly  jej  s  nimi  a  činily  mu  obé  dámy  neobyčejně  milými. 

Cítil  se  tu  mezi  svými  a  s  pohnutím  pohlížel  s  matky  na 
dceru,  která  vrátivši  se  ze  svého  pokoje,  usedla  proti  nim  a  po- 
hlížela naň  s  radostným  úsměvem. 

„Jak  je  milá,"  říkal  si  v  duchu,  pohlížeje  na  ni.  „)e  skutečně 
ještě  dítětem,  s  tím  tělíčkem  slabým  a  nevyvinutým  a  plochými* 
dětskými  prsy.**  Avšak  tvář  její  byla  výrazná  a  něžná  a  hnédé 
oči  hleděly  naň  tichým  a  dobrým  pohleděn. 

Balán  vyprávěl  nyní  to,  co  již  jednou  řekl  Anně.  Jak  byl  po 
maturitě  přijat  na  malířskou  akademii  v  Praze,  odkudž  odešel  pak 
do  Mnichova  a  konečně  před  rokem  do  Paříže.  Dostal  též  stipen^ 
dium  malířské  a  s  pomocí  jeho  podniká  nyní  cestu  do  Říma. 
Míní  tam  pobýti  rok  nebo  dva,  snad  i  déle,  až  dosyta  utiší  svou 
žízeň  po  umění  u  pramene  klassických  vzorů,  načež  se  vrátí  domů 
k  stálému  pobytu. 

Táhlý  hlas  gongu,  zvoucí  k  déjeuner,  přerušil  další  rozhovor 
a  Balán,  pozván  paní  Bartošovou,  odebral  se  s  dámami  do  jídelny. 
Kol  malých  stolků  seděh  již  hosté  „Ofelie"  a  pozdravovali  radostně 
příchozí.  Dámy  zaměřily  k  stolku  v  pozadí,  u  něhož  seděl  jakýsi 
muž,  který  při  příchodu  jich  povstal. 

„To  je  náš  přítel,  pan  Stolkin,"  pravila  Anna,  seznamujíc  oba 
pány.  Balán  viděl  nyní  hubeného,  dlouhého  muže,  s  vpadlou,  sou- 
chotinářskou  tváří,  pokrytou  řídkým  černým  plnovousem.  Dvě 
velké,  hnědé  oči  vyhlížely  mírným  pohledem  z  bledého  jeho  ob- 
ličeje. „Pan  Stolkin  je  Rus  a  tráví  tu  s  námi  už  celou  zimu  v  za- 
jetí nervském.  Můžete  mluvit  francouzsky,  německy  nebo  rusky, 
jak  chcete,**  dodala  pak  jako  na  vysvětlenou,  „my  mluvíme  často 
všemi  jazyky  současně.** 

(Příště  dálcj 


121 

VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK     A    POLITIKA,  (Pokračováni  . 

VI. 

„Král  barikád",  Ludvík  Filip,  byl  přes  to  králem,  třeba  chodil 
pěšky  a  s  deštníkem.  Bylo  mu  bojovat  proti  nebezpečí  z  leva,  kterým 
byli  republikáni,  proti  nebezpečí  z  pravá,  kterým  byli  legitimisté 
a  proti  nebezpečí  z  minulosti,  kterým  byl  sok  Napoleonův. 

Ludvík  Filip  opřel  se  o  buržoasii;  tuto  nechtěl  získávat  idejemi, 
ale  zájmy.  Zájmem  jejím  zdál  se  mu  mír  stůj  co  stůj.  „Nemluv" 
mc  své  vlasti  o  výbojných  velkých  válkách  nebo  velkých  pomstách," 
říkal  Guizot.  O  čem  se  mluvilo,  bylo  o  obohacování  se.  K  čemu 
rozšiřovati  volební  právo.  „Obohacujte  se  prací  a  stanete  se  voliči." 
Heslem  této  monarchie  byl  pravý  střed.  Pravý  střed  mezi  svobodou 
a  absolutismem;  pravý  střed  mezi  pokrokem  a  zpátečnictvím.  Je 
přirozeno,  že  tento  pravý  střed  znamenal  nehybnost.  A  tak  vlá^ 
da  Ludvíka  Filipa  po  stránce  legislativní  znamená  chudobu.  Pouze 
řada  zákonů  proti  republikánům  odhlasována. 

V  této  době  setkáváte  se  s  „dítětem  svého  věku",  Mussetem; 
mluví  o  smutku  těch.  kteří  žili  ve  Francii,  vyčerpané  krvavými 
vítězstvími  a  neméně  krvavými  porážkami  Napoleona.  Smutek  Mus' 
sctův  setkává  se  smutkem  Flaubertovým;  smutek  tento  je  o  to 
vražednější,  o  co  byl  Fíaubert  mladší  Musseta.  Není  možno  čísti 
„Education  sentimentale",  aniž  bychom  si  uvědomili  smutek  těchto 
mladých  z  let  třicátých  a  čtyřicátých,  rostoucích  v  atmosféře,  kde 
vše  citově  krnělo  v  ovzduší  výdělkářském,  kde  průměrnost  ovládla 
vše  a  všecky. 

Ale  dítě  svého  věku  setkává  se  při  svém  debut  s  mužem 
svého  věku.  Dítě  svého  věku  mělo  pohrdavý  „odi  profanum 
et  arceo"  básníků  absolutismu.  Když  sestárne  toto  dítě,  jež  bylo 
tolikrát  milencem,  aniž  by  dítětem  být  přestalo,  bude  psát,  trochu 
rozmrzele  a  trochu  povýšeně,  verše,  ]ež  nepřijímají  změny  dob,  udá^ 
losti  politické,  převraty,  revoluce,  vše  to,  oč  se  zajímají  jiní;  stárnoucí 
dítě  nechce  pět  nežli  o  Ninon,  Ninon,  jež  má  tolik  jmen,  ale  podstatu 
icn  jedinou,  Ninon,  jež  je  touhou,  jež  je  láskou,  jež  je  zradou,  ale 
přece  Nmon. 

Muž  svého  věku  zajisté  pěl  také  Ninon;  ale  kromě  toho  kolik 
jiných  věcí  pěl!  Rozšířil  oblast  poetických  látek,  učinil  politický 
pamflet  uměleckým  dílem.  Byl  členem  Akademie,  jako  Musset;  byl 
však  též  pairem  za  Ludvíka  Filipa,  členem  shromáždění  ústavodár^ 

Lnmir  XLII,  3.  10 


122 


ného  a  shromáždění  zákonodárného  za  republiky,  spoluorganisá^ 
torem  odporu  proti  2.  prosinci  a  spoluvyhnancem  po  jeho  úspěchu. 

Politické  postavení  Victora  Huga  k  vládě  Ludvíka  Filipa  nebylo 
principiálně  nepřátelské  a  zvláště  osobně  nepřátelské.  V  před-' 
mluvě  k  „Zpěvům  soumraku"  píše  autor  „Poslední  slovo,  jež  jest 
zde  autoru  připojit,  jest,  že  v  tomto  období  očekávání  a  převratu 
v  této  době,  kdy  diskusse  je  tak  prudká,  tak  ostrá,  tak  do  extrémů 
vyhrocená,  že  dnes  se  neposlouchají,  nechápou  a  potleskem  neza^ 
sypávají  než  dvě  slova,  ano  nebo  ne,  on  není  ani  z  těch,  kteří  po^ 
pírají,  ani  z  těch,  kteří  přitakují. 

Je  z  těch,  kteří  doufají.'' 

Básníkova  činnost  veřejná  začíná  právě  za  vlády  Ludvíka  Filipa; 
jeho  řeč  pronesená  při  přijetí  do  Akademie,  kde  byl  nástupcem 
Lemercierovým,  ukazuje,  že  tento  básník  měl  politické  touhy.  Pět 
let  po  vstupu  do  Akademie  vstupuje  Victor  Hugo  do  sněmovny 
pairů.  První  politická  řeč,  kterou  tam  pronesl,  jednala  o  Polsce. 
M.  de  Montalembert  žádal,  aby  vláda  vystoupila  ze  své  egoistické 
politiky  ve  prospěch  Poláků.  Guizot  odmítl  kteroukoli  intervenci, 
prohlašuje  za  povinnost  vlády  neutralitu,  jež  by  potlačila,  aby  vy" 
hověla  oprávněným  zájmům  národa,  city,  jež  také  v  jeho  duši  vzni^ 
kají.  V  debatě  vystoupil  Victor  Hugo  na  tribunu.  Pronesl  slova 
vřelého  zájmu  a  sympatií  k  Polákům;  vedl  paralellu  historického 
poslání  Francie  a  Polsky  mezi  národy;  žádá  posléze  intervenci  ni'- 
koli  materiální,  přímou,  vojenskou,  ale  intervenci  čistě  morální; 
připojení  se  a  sympatie  hlasitě  vyjádřené  velkého  a  šťastného  ná" 
roda  k  národu  potlačenému  a  poraženému.  „O  nic  více,  ale  o  nic 
méně",  končil  Victor  Hugo.  Debut  básníkovo  přijato  chladně,  více 
než  chladně;  nevyhovovalo  ani  těm,  kteří  chtěli  vážnou  intervenci, 
ani  těm,  kteří  chtěli  „potlačení  citů".  Mnohem  větší  ozvuk  než  tato 
řeč,  pronesena  19.  března  1846,  měla  jiná  řeč  básníkova  „O  upcv-' 
není  a  obraně  pobřeží".  Účinnými  slovy  ukazuje  zde  básník  na 
nepřítele,  který  ohrožuje  Francii  a  její  celou  jednu  frontu:  je  to 
oceán.  Podrobně  rozbírá,  jak  nutno  je  čeliti  tomuto  nepříteli,  pO' 
bičujícímu  půdu  francouzskou  a  znehodnocujícímu  francouzské  pří^ 
stavy.  Ukazuje,  že  za  poklesu  francouzského  námořnictví,  po  boku 
Francie,  nechráněné  a  bezbranné,  vyrůstá  Anglie,  vyzbrojená,  chrá'' 
něná  a  strašná.  „Veškerá  inteligence  Francie  nebude  nadbytečná  při 
zápasu  proti  všem  silám  moře,"  končí  Victor  Hugo  za  živého  souhlasu. 

Třetí  pozoruhodná  jeho  řeč  „La  famille  Bonaparte",  pronesená 
14.  června  1847,  proslovena  u  příležitosti  petice  Jéróma^Napoleona 
Bonaparta,  bývalého  krále  westfálského,  žádajícího  pro  sebe  a  ro' 


123 

dinu  možnost  návratu  do  Francie.  Zde  však  bude  záhodno  pro^ 
mluviti  o  starších  projevech  básníkových  z  doby  „měšťácké  mo-' 
marchic". 

Již  9.  října  roku  1830  ve  výmluvných  verších  „Písně  soumraku", 
„A  la  Colonne"  přimlouval  se  Victor  Hugo  za  možnost  přenesení 
popelu  Napoleonova  pod  colonnu  na  náměstí  Vendómském.  Tehda, 
v  sezení  7.  října,  sněmovna  po  krátké  debatě  přešla  přes  návrh 
v  sněmovně  podaný  k  dennímu  pořádku.  Prudce  vrhá  se  básník 
■a  ty,  kteří  odmítli  Napoleonovy  pozůstatky 

„Rhetoři,  klopýtající  přes  togu  novou, 
neslitovali  jste  se  nad  tou  vdovou, 

jež  nad  stranami  zajisté. 
Po  Alexandra  cárství  sahajíce  skvělém 
strach  máte  před  stínem,  děs  máte  před  popelem... 
Oh,  kterak  malí  jste!" 
Roku  1832,   při  smrti  vévody  zákupského,  napsal  Victor  Hugo 
báseň,  mnoho  citovanou:  Napoleon  II.  Tato  báseň,  plná  lidského 
soucitu  a  skutečného  pathosu,  přiblížila  tragedii  Napoleonovu  citům 
čtenáře  francouzského.   A  v  stejném  duchu  mluvila  ku  Francii  řeč 
básníkova  ze  i4.  června  i847.  Ukazujíc   slovy  příliš   výmluvnými 
na  minulost,  netvořila  činnost  básníkova  budoucnost? 
Oh,  kterak  malí  jste! 

Po  letech,  po  třiadvacíti  letech  zazm'  nám  z  veršů  básníkových 
refrain  plný  zloby,  nenávisti  odporu:  známý  to  popěvek  z  Cháti' 
■aents,  „Chanson"  s  refrainem:  petit!  petit! 

Berlin,  Vienne  étaient  ses  maítresses; 

il  les  for^ait, 
leste,  ct  prenant  les  fortercsses 

par  Ic  corset; 
II  triompha  de  cent  bastillcs 

qu'il  investit. 
Voici  pour  toi,  voici  des  filles, 
petit,  petit! 
Vzpomněl  si  vyhnanec  z  Jersey,  píšící  své  výbuchy  záští  nesmi" 
Htelného   a  neutuchajícího  lety,  na  starou  báseň   z  podzimu  1830? 
DěkovaMi  Ludvík  XVIII.  Ghateaubriandovi,  bylo^Ii  si  vědomo 
druhé  císařství,  čím  vděčí  Bérangerovi,   bylo  mu,  zvláštní  to  ironie 
dějin,  po  právu  vzpomenout  básníka,  který  bezděky  a  netuše   dO" 
sáhu  svého  díla,  v  jistém  slova  smyslu  spolupřipravil  2.  prosinec  1851. 

(Příště  dále.) 


124 

JAN  BEDŘICH  NOVÁK: 

LIPSKO. 

české  glossy  k  stoletým  oslavám. 

Jedna  z  největších  historických  lží  naší  doby  byla  vtělena  v  ob' 
rovský  kus  kamene,  dáno  mu  jméno  VólkerschlachťDenkmal 
bei  Letpzig.  Již  ve  jménu  je  protiklad.  Tento  kamenný  gigant, 
tento  ztělesněný  furor  teutonicus  není  pomníkem  národů,  kteří 
zápasili  před  sto  lety  u  Lipska,  jeho  allegorie  i  s  archandělem 
Michaelem  zřetelně  mluví  jen  za  jeden  národ.  Při  jeho  ode^ 
vzdání  veřejnosti  nepokrytě  to  pravil  jeden  z  jeho  hlavních  tvůrců 
Ckmens  Thieme,  a  offícielní  básník  této  slavnosti  Reinhold  Bach' 
mann  stejným  akordem  rozezvučel  struny  své  lýry  : 

Na  oné  hroudě  země  zpité  krví, 

Kde  Němců  národy  kdys  mocně  zápasili,* 

By  síla  Němců  pout  svých  zprostila  se. 

Kde  krutost  vraha  úhlavního  zmohli, 

Tam  k  modru  nebe  mohutně  se  nese 

Modlitba,  jež  v  kámen  vtělila  se  —  pomník  slávy. 


Doprovodem  k  této  básni  byi  mohutný  chorál  německých  ča-' 
sopisů,  které  v  pomníku  lipském  vidí  pomník  německých  činů 
a  německé  slávy.  Účastenství  ostatních  národů  utonulo  v  moři 
tiskové  černě  věnované  v  Německu  stoletým  vzpomínkám. 

Pro  krásu  pomníku  nejeví  ovšem  všichni  stejné  nadšení. 
Robert  Breuer  v  časopisu  Márz,  v  čísle,  které  vyšlo  právě  sto  let 
po  datu  nejvýznamnějšího  dne  bitvy  u  Lipska,  vyslovuje  se,  že 
pomník  ten  je  dííeni  pokolení  organisované  fráze,  že  je  to  mon-- 
strum,  jaké  ještě  nebylo  slátáno,  „ein  Widersinn  in  sich  selber, 
eine  Gedankenlosigkeit  und  eine  veríogcne  Olmmachť*.  Proč  Breuer 
v  něm  vedle  fantomů  perských  a  assyrských  vidí  také  „die  plumpen 
Ausdríicke  tschechischen  Wahnes",  se  mi  nepodařilo  rozluštiti.  My 
jakékoli  společenství  se  vkusem  pomníku  s  díky  odmítáme.  Ve" 
iJkost  jeho  vězí  prý  v  metrech,  v  nosech  zvící  muže  a  t.  d.  Sto-- 
jíme  prý  beznadějně  před  reklamní  vekzkomolenincu  neplodné 
chudoby  myšlenek. 

Pokud  jde  o  acsthetiku  tohoto  díla,  nechci  s  Breuerem  koňku-- 
rovati,  ale  výborná  jsou  slova  o  pokolení  organisované  fráze.  Tato 

■^  Wo  einstmal  dcutsche  Volker  machtvoll  rangen. 


125 

myšlenka  by  se  dala  rozvést  i  na  jiné  projevy  při  příležitosti  tohoto 
jubilea.  Také  spousta  literatury,  která  vyšla  v  stoleté  výročí  válek 
osvobozovacích,  mnohdy  podává  doklady  této  organisované  fráze 
a  co  horšího  organisované  historické  lži.  Její  jádro  vézí  v  téže 
snaze,  která  je  patrná  na  lipském  pomníku  bitvy  národů,  ve  snaze 
totiž,  ukázati  světu,  že  Němci  setřásli  jho,  kterým  je  tísnil  Napo- 
leonův vojenský  imperialismus,  vlastní  silou.  —  —  Němci  se  ne- 
osvobodili  sami,  byli  osvobozeni  od  jiných  a  to  především  od  Rusw 
a  Rakušanů.  Toto  vědomí  je  ovšem  dnešnímu  německému  sebe- 
vědomí nepříjemné  a  proto  bylo  třeba  lipského  monstra,  aby  v  jeho 
stínu  se  ztratilo  účastenství  jiných  činitelů.  Proto  bylo  třeba  čtve- 
rečných kilometrů  potištěného  papíru,  aby  se  jím  přikryly  mohyly 
bojovníků  cizích,  zejména  slovanských,  kteří  na  lipských  pláních 
vykrváceli  za  svobodu  německou.  To  platí  ve  velkém  o  německýck 
literárních  projevech  týkajících  se  válek  osvobozovacích.  Nescházejí 
ovšem  čestné  výjimky."^ 

Celkem  nejhůře  pochodilo  Rakousko,  ne  na  bojištích  roku 
1813— 1814,  ale  v  německé  jubilejní  literatuře.  Činnost  jeho 
vojevůdců  a  státníků  1813 — 1814  systematicky  zlehčována,  jeho 
pomoc  líčena  téměř  jako  přítěž,  výkony  jeho  vojska  stavěny  do 
pozadí,  zejména  za  výkony  sborů  pruských,  a  protože  se  nedá  od- 
činiti faktum,  že  rakouský  generál  byl  vrchním  velitelem  spojených 
vojsk  evropských  v  bitvě  u  Lipska  a  následujícím  tažení,  bylo 
nutno  ukázati  světu,  že  k  úloze  té  byl  naprosto  nezpůsobilý  a  že 
jeho  činy  byly  řetězeni  chyb  a  slabostí,  a  že  to  byly  zase  generá- 
lové pruští,  především  Blucher,  kteří  svými  epochálními  bitvami 
napravili,  co  Schwarzenberk  zkazil. 

Politice  Rakouska  se  dostává  málo  lichotivých  epithet  za  to.  že 
nejevila  dost  pochopení  a  nadšení  pro  všeněmeckou  věc,  pro  sjed- 
nocení osvobozeného  Německa  pod  vedením  Pruska,  jak  si  to 
představovali  členové  spolků  německých  a  hlavně  pruských  .pa- 
triotů'. Ze  Rakousko  bylo  povinno  s  důrazem  se  zasaditi  o  pro- 
spěch Německa,  považuje  se  za  zřejmé,  jako  by  jeho  obyvatelstvo 
nebylo  obrovskou  většinou  ncněmecké,  a  hlavně  roku  18 13,  kdy 
velká  část  jeho  německých  alpských  zemí  byla  od  něho  odloučena. 
Vídeň  byla  residencí  dynastie,  která  do  doby  Napoleonovy  nosila 

*  Tak  na  př.  Zukunft  přinesla  v  5.  čísle  článek  „Feaerwerk",  ve  kterém 
ostré  péro  redaktorovo  čelí  této  směšné  mánii,  jejíž  snahou  prý  je  ukázat 
světu  „wie  wjrs  so  herrlich  weit  brachten".  Sousedé  nespokojí  prý  se  němým 
obdivem  a  otáží  se,  proč  při  všem  řečnění  nebylo  mluveno  o  pomoci,  kterou 
rozkouskoyané  zemi  orlů  poskytli  Rusové,   Britové,  Rakušané  a  Švédové. 


126 

korunu  říše  Německé  a  proto  bylo  při  zúčtování  s  Napoleonem 
povinností  Rakouska  bíti  se  za  německou  věc.  Ze  přijetím  titulu 
rakouského  císaře  1804  a  složením  koruny  německé  roku  1806 
nastaly  poměry  zcela  změněné,  že  Rakousko  od  té  doby  začalo 
žíti  vlastním  životem  s  právem  na  vlastní  politiku,  o  to  se  ně^ 
mccká  literatura  jubilejní  valně  nestará,  po  slovanské  majoritě 
habsburské  říše  se  vůbec  neohlížejíc. 

Pravil  jsem,  že  Rakousko  pochodilo  při  jubileu  špatně,  ale 
rakouští  Slované  nepochodili  vůbec,  na  ně  si  vůbec  nikdo  ne- 
vzpomněl, ti  se  ztratili  v  pojmu  Rakušané,  ačkoliv  Uhrům,  daleko 
méně  zúčastněným,  věnována  při  oslavách  aspoň  nepatrná  vzpO" 
■linka.  Proto  snad  nebude  škoditi,  dovolíme4i  si  malou  nc^ 
skromnost  a  přihlásíme4i  se  post  festům  sami. 

Začneme  se  srozumitelnou  řečí  čísel.  Jak  byla  složena  rakouská 
armáda,  která  bojovala  u  Lipska?  Jak  byli  zastoupeni  jednotliví 
národové  naší  monarchie  v  této  armádě?  Odpověď  na  tuto  otázku 
není  snadná,  ale  není  nemožná,  třeba  že  v  rakouské  armádě 
nebyla  a  není  zavedena  statistika  národnostní.  Na  štěstí  nám 
tuto  statistiku  poněkud  nahradí  pomůcka  jiná.  Každý  pluk  měl 
přikázáno  určité  území,  z  něhož  se  doplňovalo  jeho  mužstvo, 
v  naší  polovici  konskripcí,  v  Uhrách  verbováním.  Národnostně  se 
tudíž  nelišil  pluk  od  svých  doplňovacích  okresů.  Ovšem  plukům 
často  byly  přikazovány  jiné  a  jiné  kraje,  takže  dnešní  doplňovací 
okresy  pluků  naprosto  se  neshodují  s  tehdejšími.  Ale  i  zde  je 
pomoc.  V  díle  Wrede,  Geschichte  der  k.  und  k.  Wehrmacht,  pra- 
covaném na  základě  authentických  dokumentů  válečného  archivu 
ve  Vídni,  lze  nalézti,  z  kterých  krajů  byly  jednotlivé  pluky  ra- 
kouské armády  v  době  před  bitvou  u  Lipska  doplňovány.  Wrede 
Tclice  pečlivé  udává  u  každého  pluku,  z  kterých  končin  monarchie 
byl  doplňován  od  svého  založení  až  do  naší  doby.  Rozhodující 
byla  pro  nás  doba  1809 — 181 3,  léta,  v  kterých  se  rakouská  armáda 
po  strašných  katastrofách  posledního  Napoleonova  tažení  úplné 
proměnila.  Každý  pluk  až  na  nepatrný  počet  trosečníků  z  roku 
1809  měl  v  době  bitvy  u  Lipska  mužstvo  z  doplňovacích  okresů, 
které  mu  byly  od  r.  1809— 1813  přikázány;  beztoho  hlavní  síla 
armády  byla  sebrána  teprve  1813. 

Pokusíme  se  o  sestavení  tabelárního  přehledu  pluků  naších 
u  Lipska,  z  kterého  by  bylo  patrno  jejich  národní  složení.  Hlavním 
pramenem  tohoto  přehledu  byl  ordre  de  bataille  bitvy  u  Lipska, 
tedy   dokument   authentický,  zachovaný   ve  válečném   archivu  ve 


127 

Vídni  a  naposled  vydaný  v  offícielní  publikaci  válečného  archivu: 
Befreiungs^Kriege  1813  und  1814,  vydané  nedávno  ve  Vídni  k  sto^ 
letému  výročí  bitvy  u  Lipska* 

Ordre  de  bataille  uvádí  ovšem  bataillony  i  s  počtem  mužů 
v  taktickém  pořádku  podle  vojenských  těles,  v  jaké  byly  v  říjnu 
1 8 13  sestaveny.  Bylo  tudíž  nutno  vypsati  je  a  sestaviti  do  arith^ 
metického  pořadí  jejich  tehdejších  čísel  a  v  následujícím  tabelárním 
přehledu  uvésti  při  každém  pluku  neb  samostatném  bataillonu 
jméno  velitele  sboru  a  divise,  jemuž  byl  v  době  bitvy  u  Lipska 
přidělen,  aby  se  neztratila  taktická  souvislost  a  možnost  kontroly. 
K  takto  získanému  seznamu  přidány  byly  v  následující  rubrice 
údaje  territorií,  z  kterých  pluk  pochází,  jejich  poměry  národnostní 
a  jméno  města,  kde  byla  hlavní  doplňovací  stanice  pluku. 

Tabelka  takto  sestavená  podává  nám  jen  seznam  pěchoty,  a  to 
jen  tak  zv.  bataillonu  fusilierských.  To  byla  hlavní  massa  vojska 
a  u  nich  bylo  možno  dopíditi  se  bližšího  určení  jejich  doplňovacích 
okresů,  což  u  jiných  druhů  zbraní  je  často  velmi  ztíženo  a  někdy 
nemožno. 


Jméno  velitele  sboru 

a  divise,  k  nimž 

pluk  v  říjnu  1813 

přináležel : 


Počet  batail- 
lonu a  mužů 
zúčastnivších 
se  bitvy  neb 
operací 
u  Lipska: 


Země  a  kraje,  z  kterých  byl  pluk  doplňováa 

v  době  před  bitvou  u  Lipska,  jejich  národnost 

a  hlavní  doplňovací  stanice  v  závorce: 


1.  Gyulay  2  b.  15S8  m. 

Ph.  Hessen-Homburg 


2.      F.  Hessen-Homburg       2  b.  1904  m. 
Bianchi 


z  Klenového 

Mayer  z  Heldcns- 

feldu 

Gyulay 
Murray  de  Melgum 

z  Bubna 

(lehká  divise) 

Gyulay 
Murray  de  Melgum 


Morava,  dolní  část  olomouckého  kraje,  úzi'mi 
až  na  malý  olomoucký  zlomek  slovanské,  po- 
lovina pluku;  Halič,  slovanské  území,  polo- 
vina pluku  (Olomouc).* 

Uhry,  stolice  nitranská,  prešpurská  a  Pováži, 
území,  až  na  jižní,  maďarskou  část  prešpurské 
stolice  slovanské,  německý  zlomek  v  prešpur- 
ském ostrově  je  mizivý  (Prešpurk). 

2  b.  1805  m.     Dolní  Rakousy,  území  německé  (Korneuburg). 


3  b.  2722  m. 

1  b.  zemské 
obrany. 
1109  m. 

3  b.  2845  m. 


Morava,  části  olomouckého  kraje  a  Přerovska 
(patrně  okresy  sousední),  území  slovanské, 
polovina  pluku;  Halič,  území  slovanské,  polo- 
vina pluku  (Hranice). 

Morava,  kraj  jihlavský,  až  na  malý  ostroT 
u  Jihlavy  a  jižní  cíp  jihlavského  kraje,  území 
slovanské,  polovina  pluku;  Halič,  územi  slo- 
vanské, polovina  pluku  (Jihlava). 

*  V  pátém  díle:  Hoen  M.,  Feldzug  von  Leipzig,  st.  673  a  n. 

*  Moravské  pluky  byly  v  letech  před  bitvou  u  Lipska  doplňovány  tak,  že  polovina  byla 
vzata  z  moravských,  polovina  z  haličských  krajů. 


128 


■^  ,,  Jméno  velitele  sboru 

„  g  a  divise,  k  nimž 

^  3  pluk  v  října  1813 

2  ^  přináležel ; 
«> 

9,  Colloredo-Mannsfeld 
Greth 


Počet  batail- 
lonů  a  mnžů 
zúčastnÍTŠich 
se  bitvy  neb 
operací 
ti  Lipska: 


Země  a  kraje,  z  kterých  byl  pluk  doplňován 

v  době  před  bitvou  u  Lipska,  jejich  národnost 

a  hlavni  doplňovací  stanice  v  závorce : 


2  b.  1816  m.      Halič,  územi  slovanské  (Přemysl). 


U. 


11. 


z  Bubna 
(lehká  divise) 

Mcrveldt 
AI.  Lichtenstein 


24. 


1  b.  857  m. 

1  b.  zemské 
obrany, 
1159  m. 


12.  z  Klenového  3  b.  2725  m. 

Mayer  z  Heldensfel  du 

15.  z  Klenového  3  b.  2721  m. 

Hohenlohe 


17.     Colloredo-Mannsfeld      3  b.  2631  m. 
Greth 


18.  Mervcldt  2  b.  1651  m. 

AI.  Lichtenstein 


19.     F.  Hessen-Homburg 
Bianchí 


20.  Merveldt 

AI.  Lichtenstein 


21.  Colloredo-  Mannsfeid 

Greth 

22.  z  Klenového 
Mayer  z  Hcldensfeldu 


29. 


Merveldt 
Lederer 


25.    Colloredo-Mannsfeld 
Wimpffen 

25.       Velitelství  armády 
Prochaska 

28.  Gyulay 

Ph.  Hessen-Homburg 


z  Klenového 
Hohenlohe 


2  b.  1626  m. 

3  b.  2137  m. 

2  b.  1828  m. 

3  b.  2681  m. 

2  b.  1085  m. 

3  b.  2469  m. 

1  b.  zemské 
obrany  79  m. 

3  b.  2790  m. 
3  b.  2512  m. 


Čechy,  Praha  a  okolí,  tedy  územi  české;  s  praž- 
skými Němci  poiitati  nelze ;  patřili  k  vrstvám 
obyvatelstva,  které  byly  tehda  osvobozeny  od 
povinnosti  vojenské  (Praha). 

Morava  horní,  německá  část  olomouckého 
kraje,  polovina  pluku;  Halič,  slovanské  území, 
polovina  pluku  (Olomouc). 

Morava,  Slezsko  (1809  částečně  Čechy),  územi 
smíšené,  slovansko-německé,  podle  poměra 
obyvatelstva  těchto  zemi  (Olomouc). 

Čichy,  kraj  boleslavský,  jehož  větší  jižní  po- 
lovice byla  česká,  severní  menší  s  Libercem 
atd.  německá  (Ml.  Boleslav). 

Čechy,  bydžovský  kraj,  územi  české  až  na  se- 
verní, asi  pátý  díl  bydžovikého  kraje  s  Vrch- 
labím a  Hostinným,  s  obyvatelstvem  ovšem 
tehda  ne  tak  hustým  (Jičín). 

Uhry,  stolice  na  pravém  břehu  Dunaje,  území 
maďarské  s  malým  zlomkem  německým  (St. 
Bělehrad). 

Morava  a  Slezsko,  území  smíšené,  slovansko- 
německé,  polovina  pluku;  Halič,  území  slo- 
vanské, polovina  pluku  (Opava). 

Čechy,  části  (patrně  sousední)  kraje  hradec- 
kého a  chrudimského,  územi  české  (Josefov- 
Chrudim). 

Morava,  znojemský  kraj,  území  smíšené,  vět- 
šinou německé,  polovina  pluku ;  Halič,  územi 
slovanské,  polovina  pluku  (Znojmo). 

Halič,  území  slovanské  (Brzežany). 


Čechy,  kraj  prachenský  (Strakonice);  části 
klatovského  kraje.  Písecko ;  území  až  na  malý 
zlomek  jižně  od  Strakonic  české  (Písek). 

Čechy,  čáslavský  a  pak  chrudimský  kraj, 
územi  až  na  nepatrný  zlomiek  lanškrounský 
české  (Chrudim). 

Morava,  brněnský  kraj,  území  až  na  brněnský 
ostrov  a  jižní  cíp  rozsáhlého  kraje  brněnského 
české,  polovina  pluku ;  Halič,  území  slovanské, 
polovina  pluku.  (Brno). 


129 


5  ..  Jméno  velitele  sboru 

.«  ^  a  divise,  k  nimž 

•J7  o  pluk  v  říjnu  1813 

2  *  přináležel: 


30.     Collorcdo-Mannsfeld 
Greth 


32. 


36. 


37. 


40. 


41 


44. 


47, 


F.  Hes3en-Homburg 
Bianchi 


33.     F.  Hcssen-Homburg 
Bianchi 


34.  F.  Hessen-Hombarg 

Bianchi 

35.  Colloredo-Mannsfeld 

Wimpffen 


Gyulay 
Ph.  Hessen-Homburg 


Gyulay 
Murray  de  Melgum 

z  Klenového 
Hohenlohe 


Gyulay 
Ph.  Hessen-Homburg 

42.    Collorcdo-Mannsfeld 
Wimpffen 

42.  Herzogenberg 

(mobilní  kolonna) 


Merveldt 
Lederer 

Merveldt 
AI.  Licíitenstein 


48.    F.  Hcsscn-Hcmburg 
Bianchi 


49.  z  Klenového 

Hayer  z  Heldensfeldu 

54.     Colloredo-Mannsfeld 
Wimpflfen 

54.       Velitelství  armády 
Prochaska 

LMiair  XLU.  3. 


Počet  bataU- 
lonů  a  mužů 
zúčastnivších 
se  bitvy  neb 
operaci 
u  Lipska: 


Zemé  a  kraje,  z  kterých  byl  pluk  doplůován 

v  dobc  před  bitvou  u  Lipska,  jejich  národnost 

a  hlavní  doplůovaci  stanice  v  závorce : 


3  b.  2445  m.     Halič,  ůzemi  slovanské  (Lvov). 


2  b.  1596  m.      Uhry,  Peáf  a  sotisedni    stolice,    území  at  oa 

malý  zlomek  slovansko-německý  maďarské 
(Peáf). 

Uhry,  okres  horních  mést  v  severních  Uhrách, 
území  slovanské  s  nepatrným  zlomkem  ně- 
meckým  (Zvolen). 

Uhry  horni,  území  většinou  slovanské,  jižné 
od  Košice  maďarské,  s  nepatrným  zlomkeai 
německým  (Košice). 

Čechy,  plzeňský  kraj,  jehož  jen  západní,  ajů 
třetí  dU  byl  český,  ostatní  území  německé 
(PLzeů). 

Čechy,  kraj  litoměřický,  území  německé  až 
na  malý  zlomek  český  v  jihovýchodním  cip« 
kraje  litoměřického  a  na  dolním  Poohri  (Li- 
toměřice). 

Uhry,  stolice  na  levém  břehu  Tisy,  území 
maďarsko-rumunské  (Vel.  Varadínj. 

Morava,  kraj  hradišťský,  území  slovanské, 
polovina  pluku;  Halič,  území  slovanské,  po- 
lovina pluku  (Uh.  Hradiště). 

3  b.  2214  m.      Halič,  území  slovanské  (Kolomyje). 

2  b.  1762  m.  ■» 

[  Čechy,   žatecký  kraj,    území  až   na  nepatrný 
1  b.  zem.  obr.  (  zlomek  český  německé  (Cheb). 
1152  m.       j 

2  b.  1592  m.       Halič,  území  slovanské  (Sambor). 


2  b.  1824  m. 


2  b.  2078  m. 


2  b. 

1  b.  zem.  obr. 

2601  m. 

2  b. 1602  m. 


2.  b.  1503  m. 
3  b.  2631  m. 


2  b. 

1  b.  zemské 

obrany 

2492  m. 

2  b.  1475  m. 


Čechy,  Praha  a  okolí,    dříve   rakovnický  kra 
území  české  (Praha). 


Uhry,  stolice  šoproňská,  zálská  a  okolaí 
území  většinou  maďarské,  se  silným  něme- 
ckým zlomkem  v  krajinách  západouhcrskýct 
(Rohoncz,  Rechnitz). 

2  b.  1566  jn.      Dolní  Rakousy,  území  německé  (Sv.  Hippolyt) 


3  b.  2457  m. 

1  b.  zemské 
obrany 
387  m. 


Čechy,  kraj  táborský,  území  až  na  malý  ostro" 
jindřichohradecký  české  a  kraj  budějovick; 
území  české  asi  ze  tří  pětin  (Jindř.  Hradec" 


17 


I3« 


o 

a 

Počet  batail- 

Jméno  velitele  sboru 

lonů  a  mažá 

1" 

a  divise,  k  nimž 

záiastniváích 

pluk  v  října  1813 

se  bitvy  neb 

přináležel : 

operaci 

a  Lipska: 

S6. 

Herveldt 
AI.  Lichtenstein 

3  b.  1924  m. 

57. 

z  Klenového 
Hohenlohe 

2  b.  2014  m. 

60. 

Gyulay 
Mnrray  de  Melgnm 

2  b.  1652  m. 

Země  a  kraje,  z  kterých  byl  pluk  doplňován 

v  dobé  před  bitvoa  u  Lipska,  jejich  národnost 

a  hlavni  doplňovací  stanice  v  závorce : 


SlezskO'Tčšinsko,  polovina  pluku,  Halič 
polovina  pluku,  územi  slovanské  (Těsin). 

Horava-SIezsko,  části  opavského  a  přerov- 
ského kraje,  územi  smíšené,  polovina  pluku  ; 
Halič,  územi  slovanské,  polovina  pluku  (Hra- 
nice). 

Uhry,  stolice  v  horních  Uhrách,  Spiš  a  okolí 
území  slovanské  s  nepatrným  zlomkem  né- 
meckým  (Prešov). 


K  těmto  plukům  nutno  připočítati  ještě  samostatné  bataillony 
g:ranátnickc,  myslivecké  a  hraničářské,  aby  výčet  pěchoty  byl  úplný. 
Granátnických  bataillonů  bylo  u  Lipska  8,  hraničářských  také  8, 
mysliveckých  5. 

Granátníci  byli  vybíráni  z  pluků  pěších,  z  každého  dvě  setniny, 
čili  jedna  tak  zvaná  divise;  z  tří  takovýchto  divisí  byl  pravidelně 
sestaven  jeden  bataillon.  Všechny  byly  u  Lipska  spojeny  v  armádní 
reservě  a  postaveny  pod  velení  polního  podmaršálka  hraběte 
Weissenwolfa.  Počet  mužstva  trojdivisních  bataillonů  byl  průměrně 
asi  750  mužů,  nejnižší  číslo  bylo  710,  nejvyšší  779  podle  ordrc  de 
bataille.  Jeden  byl  sestaven  jen  z  dvou  divisí  a  měl  jen  558  mužů. 


Bataillon  Berger  byl  sestaven  z  jednoho  pluku  smíšeného  českoněmcckého  (15)  a  dvou 
téměř  úplně  českých  (28  a  47).  Možno  ho  tudiž  považovati  za  převážně  český. 

Bataillon  Oklopsia  byl  sestaven  z  jednoho  pluku  smíšeného  českoněmeckého  (17),  jednoho 
převážně  (18)  a  jednoho  úplně  českého  21).  I  jeho  vzhled  se  nelišil  valné  od  před- 
cházejícího. 

Bataillon  Call  (Rueber)  pocházel  také  z  Čech  a  byl  sestaven  z  jednoho  pluku  většinou 
(35)  a  dvou  téměř  úplně  německých  (36  a  42),  byl  tedy  vzhled  jeho  převážně  ně- 
mecký. 

Bataillon  Fischer  byl  sestaven  ze  dvou  pluku  téměř  úplně  českých  (11  a  25)  a  z  jednoho 
pluku  převážně  českého  (54),  byl  tudiž  vzhled  jeho  až  na  malý  zlomek  český. 

Bataillon  Portner  byl  sestaven  ze  tří  pluků  haličských  (9, 24  a  44),  byl  tedy  úplně  slovanský 

Bataillon  Obermayer  byl  sestaven  ze  tři  pluků  haličských  (30,  41  a  58),  byl  tedy  úplně 
slovanský. 

Bataillon  Czarnotzay  byl  sestaven  ze  dvou  pluků  homouherských  (34  a  60)  a  jednoho 
dolnouherského  (37),  směsice  to  slovansko-maďarsko-rumunsko-německá  z  krajin 
z  polovice  slovanských  s  malým  zlomkem  Němců. 

Bataillon  Habinay  byl  sestaven  ze  dvou  pluků  uherských  (32  a  39)  z  krajin  převážně  ma- 
ďarských s  malým  zlomkem  slovansko-německo-rumunským. 

Z  bataillonů  hraničářských  č.  5  a  č.  6  byly  přiděleny  divisi  CrennevUlově,  oba  doplňované 
z  krajin  slovanských,  generalátu  varaždinského. 

Č.  7  byl  přidělen  divisi  M.  Lichtensteina  a  pocházel  z  úplné  slovanského  územi 

při  siředni  a  dolní  Sávě, 


131 

č.  8  byl  přidélen   divisi  Ledererové  a  pocházel  z  taktéž   slovanského   územi  při 
homi  a  střední  Savé. 

Č.  9  byl  přidělen  divisi  Babnové  a  pocházel  z  taktéž  slovanského  území  doln 
■ávské  a  dunajské  vojenské  hranice. 

Č.  12  byly  dva  bataillony  přidělené  divisi  Hardeggové  a  pocházely  ze  smiáeného 
území  slovanskO'německO'rumanskO'maďarského  při  dolní  Tise  v  Banátě. 

Č.  13  byly  dva  bataillony   valassko-illyrské  z  východního  rumunského  Banátu 

Č.  16  byl  taktéž  valašský  bataillon,  patrně  také  z  krajin  rumunských. 
Hraiučárské  bataillony  byly  celkem  sUnéjěí  než  bataillony  pravidelné  pěchoty,   po- 
lovina jich   dosahovala  neb  i  přesahovala  počet  lOOO  mužů ;  č.  9  měl  až  1229  mužů, 
ostatní  mezi  800—900. 

Bataillonů  mysliveckých  bylo  jen  pět,  tři  z  nich,  a  to  č.  1,  2  a  7  přiděleny  byly  lehké 
divisi  M.  Lichtensteina,  a  dva,  č.  5  a  6  lehké  divisi  Bubnově.  O  doplňováni  jich 
nemáme  jiných  údajů  než  že  dva  byly  z  Čech  (č.  1  a  2),  dva  z  Moravy  (č.  5  a  6) 
a  jeden  z  Dolních  Rakous  (č.  7).  O  jejich  složeni  nemůžeme  tvrditi  nic  jiného,  než 
že  asi  souhlasilo  sethnickým  složením  zemí,  z  nichž  pocházely.  Z  nedostatku  údajů 
jiných  musíme  se  spokojiti,  označime-li  u  nich  poměr  národnostní  takový,  jaký  je 
v  jejich  zemích.  Myslivecké  bataillony  č.  1,  5  a  6  byly  silnější  (téměř  po  850  m. 
č.  2  a  7  byly  slabší,  nedosahujíce  ani  půl  šestá  sta  mužů. 

Spočítáme-'li  všechny  bataillony  pěchoty  a  připočtcme^i  k  nim 
bataillon  pěchoty  štábní  a  sanity,  které  byly  asi  směsí  mužstva  se 
všech  končin  říše,  obdržíme  číslo  120.  Označme  si  nyní  každý  ba*' 
taillon  čtverečkem  a  sestavme  čtverečky  podle  národností  v  diagram. 
Čtverečky  bílé  ať  označují  bataillony  slovanské,  šikmo  proužkované 
Němce,  kolmo  proužkované  Rumuny  a  tečkované  Madary.  U  smí" 
šených  pluků  si  mysleme,  že  se  mužstvo  slovanské  a  neslovanské 
rozestoupí  na  dvě  strany  a  můžeme  pak  na  diagramu  graficky 
označiti  takový  smíšený  na  př.  půl  český  a  půl  německý  pluk 
o  třech  bataillonech  tak,  že  půl  druhého  čtverečku  proužkujeme 
šikmo,  ostatek  nechajíce  bílý.  Takovým  způsobem  pokračujme 
i  u  jiných  smíšených  pluků  a  označme  graficky  poměrné  zastou" 
pění  národností  poměrným  vyplněním  čtverečků ;  nepatrné  zastou" 
pění  jiné  národnosti  v  pluku  slovanském  nepatrným  čárkováním 
neb  tečkováním  po  jedné  straně  čtverečku. 

Sestavme  nyní  jednotlivé  bataillony  v  diagramu  tím  způsobem, 
aby  pluky  a  bataillony  jednotlivých  národností  naší  říše  se  dostaly 
pokud  možno  k  sobě  (tedy  ne  podle  taktického  příslušenství)  a  tu 
nám  pak  plasticky  vynikne  vzájemný  poměr  sil.  Čísla  znamenají 
čísla  pluku  neb  samostatného  bataillonů.  Bataillony  hraničářské 
jsou  označeny  písmenou  h,  myslivecké  písmenou  m,  granátnické 
svým  jménem  (podle  velitele).  Čtverečky  bílé  neb  částečně  bílé  s  čísly 
podtrženými  označují  nám  bataillony  národnosti  české,  s  6'sly  poď 
tečkovanými  znamenají,  že  bataillon  je  na  půl  český  (moravský)  a  na 
půl  polskorusínský.  V  levo  nahoře  jsou,  pokud  bylo  možno,  u  sebe 
sestaveny  bataillony  české. 


í3- 


Němci  v  diagramu  vyplňují  úplně  aneb  téměř  úplně  jen  17  čtve-' 
rečků  ze  120,  sečteme''li  německé  zlomky  z  ostatních  čtverečkům 
dostaneme  ještě  sotva  celých  7,  t.  j.  dohromady  24  bataillony.  Byli 
tudíž  Němci  v  pěchotě  zastoupeni  jen  asi  pětinou  všeho  vojska.  Madari 
vyplňují  asi  devět  čtverečků,  nezaujímají  v  pěchotě  tudíž  ani  dvanáctinu 
vojska.  Rumuni  zabírají  asi  5  čtverečků,  t.  j.  asi  čtrnáctý  díl  pěchoty. 
Vše  ostatní  byli  Slované.  Vyplňují  celý  aneb  téměř  celý  71  čtvereček, 
sečteme^li  slovanské  zlomky,  dostaneme  zbývajících  9  čtverečků.  Dá 
se  tudíž  poměr  mezi  Slovany,  Němci,  Madary  a  Rumuny  vyjádřiti 
čísly  80 :  24 : 9 : 5.  Ovšem  čísla  ta  jsou  jen  přibližná.  Cechové  samotni 
ze  zemi  koruny  české  vyplňují  29  úplných  aneb  téměř  úplných 
čtverečků  a  spojíme'li  ostatní  zlomky  a  podtečkované  poloviny 
moravských  bataillonů,  vyplníme  nových  téměř  11  čtverečků.  Poměr 
zastoupení  české  národnosti  k  německé  byl  by  podle  toho  přibližně 
vyjádřen  čísly  40  :  24.  Česká  národnost  byla  v  pěchotě  zastoupena 
přibližně  třetinou  celé  moci,  Slované  vůbec  dvěma  třetinami. 

(Přiátě  dále.) 


133 


FEUILLETON. 


NĚKOLIK  SLOV 
K  „ALMANACHU  NA  R.  1914". 

(Almanach  „Přehledu".) 

V  referátech  a  článcích  o  tomto 
„Almanachu"  řeSilase  hojně  otázka, 
je-li  nebo  není'li  literární  skupina, 
manifestující  se  jím,  novou  literární 
generací,  a  jak  dalece  i  čím  se  vůbec 
odlišuje  od  t.  zv.  generace  let  QOtých. 
Hnoho  správného  i  nesprávného 
psalo  se  také  o  jednotlivcích  v  „Al^ 
manachu"  zúčastněných,  mne  v  to 
zahrnujíc.  Mám  za  vhodné  promluvit 
slovo  do  této  diskusse  —  snad  vše' 
licos  pomůže  protříbit  a  vyjasnit. 

Literární  umění  u  nás,  hodné  toho 
jména,  v  posledních  20— 30ti  letech 
je  v  podstatě  uměním  realisti C' 
kým,  t.  j.  uměním,  žijícím  svým  ob' 
sáhem  a  formou  rozhodně  v  důvěr' 
nějším  vztahu,  než  umění  předešlá, 
s  duševní  i  hmotnou  skutečností. 
Zmocňuje  se  jí,  ať  bezprostředním 
prožíváním  jí,  ať  prostřednictvím 
zkušenosti  nebo  prostřednictvím  ana' 
Ijsj;  reaguje  na  ni  mocněji  a  bez' 
prostředněji,  než  kdy  dříve,  ať  se  jí 
rozkošnicky  smysly  a  srdcem  dobrO' 
Tolně  vzdává  nebo  jí  bezmocně  trpí, 
ať  jí  přisvědčujc  nebo  proti  ní  revol' 
tuje;  a  nejvyšší  jeho  representanti 
staví  svůj  vyšší  synthetický  filosofický 
názoř'systém  na  její  půdě  a  z  její 
látky,  tak,  že  jejich  vrcholná  díla  ne' 
zapřou  —  a  je  jim  to  ke  cti  —  při 
veškeré  monumentální  synthetické 
jednotě,  že  jsou  to  ve  skutečnosti 
organismy  velice  moderně  složité. 
Realistickou  je  v  tomto  širokém  slova 
smyslu  naše  moderní  i  kritika  i  bel' 
Ictrie,  i  poesie  i  prosa.  Analysujeme'li 
skupinu  „Almanachu"  z  tohoto  zá' 
kladního  hlediska,  přiznáme  si  zajisté, 
že  také  ona  je  jen  jednou  z  větví  zá' 
kladního  realistického  kmene:  I  ona 
reaguje  plně  a  důvěrně  na  složitou 
moderní   skutečnost    svými    moder' 


nimi  smysly,  intellektem  a  srdcem; 
i  jí  je  moderní  skutečnost  látkou;  i  jí 
je  lidským  i  uměleckým  příkazem* 
aby  nalezla  k  ní  svého  poměru,  jako 
k  předpokladu  života  a  uměleckého 
tvoření.  Ale  na  druhé  straně  je  třeba 
konstatovat,  že  v  tomto  celkovém 
velkém  realistickém  proudu  je  tato 
skupina  vlnou  novou,  novou,  jinak 
duševně  organisovanou  a  novými 
duševními  formacemi  v  kulturním 
životě  ciziny  podněcovanou,  gene* 
raci,  že  tvoří  skupinu  pro  sebe,  jako 
ji  tvoří  t.  zv.  dekadentní  skupina 
Karáskova,  jako  ji  tvoří  t.  zv.  škola 
Dykova  atd.  Její  differencia  specifíca 
je  její  větší  a  exklusivnější  dyna* 
mičnost  v  poměru  ke  skutečnosti, 
k  životu:  Lačnost  smyslů  a  heroism 
srdce  těchto  básníků,  kterým  na  př 
Nieízsche  není  učitelem  především 
jako  filosof  individualismu  a  proti' 
křesťanské  morálky  jako  byl  „Mo' 
derně",  nýbrž  jako  umělec  a  vůbec 
člověk  smyslový,  činí  je,  „amatores 
fati",  optimisty  na  vzdor  tragické  po' 
vaze  života,  lyriky  na  vzdor  raciO' 
nalističnosti  a  složité  reálnosti  doby, 
kterou  chtějí  mít  —  ne  spálenu,  zni- 
čenu —  ale  roztavenu,  básnicky 
zmocněnu  v  ohni  své  tvorby.  Všichni 
ať  vědomě  nebo  bezděčně,  jsou  berg' 
sonovci  ve  své  víře,  že  život  je  stále 
znovu  tvořen,  že  není  látkou,  ale 
vůlí  v  látce,  jež  z  ní  činí  formu. 
Realism  v  české  poesii  ve  svém  dů' 
věrném  vztahu  ke  skuteěnosti  hmoť 
né  i  duchové  snažil  se  zreformovat 
a  částečně  také  zreformoval  všechny 
složky  verše,  tak,  aby  složitost  a 
pružnost  jeho  formy  odpovídala 
zbásňovanému  složitému  obsahu 
moderní  skutečnosti  nitra  i  sociál' 
ního  života;  ale  teprve  tato  sku' 
pina  položila  právě  na  rytmus 
důraz  zvláštní  oproti  ostatním  čini' 
tělům  ve  verši,  učinila  jej  svým  pro' 


134 


blémem    zásadním   —   neboť   je   to 
rytmus,  jenž  je  ve  verši  činitel  kať 
ezochen    dynamický.    Dokazovat, 
že    právě    nejnadanější    z    básníků 
v   „Almanachu"   zúčastněných    učili 
se  od   Březiny,    a    činit   z  toho  zá' 
věry,   že  nejde  tedy  o  novou  gene- 
raci,jeprostě  neporozuměním  pojmu 
generace.  Každá  nová  generace  konec 
konců  navazuje  na  tradici.  Ten,  kdo 
loyálně  uzná  mojí  diagnosu,  že  jde 
o  novou  vlnu  v  širším  proudu  rea- 
lismu  v  české  poesii,   pochopí  i  fili- 
aci  a  vztah  této  nové  skupiny  k  dru- 
hým  skupinám  neboli  předešlým  ge- 
neracím  českého  básnického  realismu. 
Pochopí  na  př.,  že  tito  noví  básníci 
budou  stát  v  poměru  jako   jen  ex- 
klusivnějí   a  intensivněji   zdůrazňo' 
váná  a  se  uplatňující  část  k  rozma- 
nitějšímu  a  složitějšímu  celku,  k  Ot. 
Březinovi  a  Ant.  Sovovi,  oněm  dvě- 
ma  mistrům,   kteří  jednak  ve  svém 
vývoji  a  vůbec  své  individualitě  obsa* 
hují  všechny  znaky  básnického  rea* 
lismu  u  nás,  jednak  dospěli  v  nej' 
lepší    části    svého   díla   k  obsahově' 
filosofické  i  uměleckykonstruktivní 
synthesi,  stavše  se  tak  v  naší  poesii 
iniciativními   příslušníky  všech  exi' 
stujících    i    možných     realistických 
formací.  Shledá,  že  zvláště  s  tak  zv. 
školou  Dykovou,  zejména  s  poměrně 
více    dynamicky    a    poměrně    méně 
ironicky  založenými  jejímipříslušníky 
(na  př.    Tomanem),   mají    společný 
znakv  bezprostřednosti,  sjakou 
cítí  životní  skutečnost,  a  tedy  v  dra- 
matické prudkosti,   jakou  na  ni 
reagují,    ač   je  zase    odcizuje    menší 
sklon  k  zbásňované  analysi  a  skepsi 
a  z  nich  vyplývající  ironii:  Stojí  vůči 
Dykovcům  v  tom  poměru,  jako  mi- 
lenci    opojení    nebo   alespoň   quand 
méme   zbožňující,   proti  milencům, 
v  jichž    srdcích    skepse  a  přece  ne- 
ustálá instinktivní  přitažlivost  bojují 
o  primát.   Jedině  jednak  proti   Ma- 
charovi  (a  několika  jeho  málo  na- 


daným   epigonům),     jako     básníku 
často    příliš    racionalisticky-popisnět 
nelyricky-ncdramaticky    zpracováva- 
jícímu  svůj   obsah,   a   k  tomu    roz- 
dvojenému   v   sociálního    bojovníka 
přítomnosti  a  v  laudatora  temporis 
acti  v  antickém  Římu,   jednak  proti 
umění  t.  zv.  dekadentů   (J.  Karásek, 
Hlaváček,  Šelepa,  Medek,  Ad.  Veselý 
a  j.),  stojícímu  vůči  životu  jak  nega- 
tivně, tak  nedramaticky,  a  tedy  zpra- 
covávajícímu    jen     látky     exotické, 
kuriosní  nebo  antiquované,  veršem 
sestydle  pevné  stavby  s  barokně  pře- 
plněnými dekoracemi,  reagují  s  abso- 
lutností zcela  jinak,  moderněji  utvá- 
řených, a  ideálu  jiné,  budoucí  doby 
odvážněji  a  radostněji  vstříc  patřících 
individualit-básníků.    Dále  ten,   kdo 
přijme    moje    pojetí    nové    básnické 
skupiny,    jako    jen   svým    vzrůstem 
a     určitým    zkrystalisováním    nové 
formace  realistické  poesie  u  nás,  ne- 
bude ironisovat  fakt,  že  ta  „mladá" 
generace  není  některými  členy  vlastně 
mladá  dle  křestního  listu  nebo    dle 
data    literárního    debutu,    a  upadat 
tím   i  v  suggestivní    pokušení,    aby 
starším,  na  př.  Neumannovi  a  mně, 
podkládal    snahu   o  násilnou  adap- 
taci naší  tvorby  tvorbě  „mladých"*). 
Seskupení  básníků  pod  vnější   pra- 
por  „Almanachu"   bude   mu   prostě 
výrazem  vědomého  seskupení  se  dle 
určité  ideové  a  formální  příbuznosti, 
ať  jednotlivce  sblížily  jakékoli  cesty 
a  ať  se  třebas  opět  navzájem  od  sebe 
liší:    „Almanach"   není    manifestem 
politické  strany,  jež  přikazuje  k  vůli 
kázni  přísnou  solidaritu,    ale  mani- 
festem združených  uměleckých  indi- 
vidualit.  Jsou  v  něm  nesporně  opět 

*  Pro  to,  že  to  neni  na  př.  u  mne  pravda, 
svědči  až  sám  fakt,  že  hymnický  pathos, 
diktovaný  kladným  a  opojeným  vztahem 
k  života,  možno  číst  až  ve  většině  čišel 
zoddila  „HySIenky  a  Hymny"  mé  „Poesie", 
vydané  v  r.  1900,  tedy  v  době,  kdy  ti  „mladí" 
z  „Almanachu"  byli  jeátě  literárně  na  hon- 
bách. 


135 


skupiny  pro  sebe,  ukazující  možnost 
dalších  formací  v  budoucnosti.    Tak 
jest  zde  skupina    ryzích  lyriků,    hu- 
debné vroucích  a  něžných,  zřejmých 
nietzschovcú'bergsonistů,  skupina  to 
nejvíce  navazující  na  českou  tradici  a 
přesto  nejvícea  nejzraleji  svá  ne  jbás- 
níčtějšív  krásném  toho  slova  smys' 
lu:  Ot.  Theer,  Ot.  Fischer,  St.  Hanuš 
(kdyby   se  byl   účastnil,     dal   by   se 
sem  zařadit  i  J.  Thon).    Je  zde  sku- 
pina   nejrevolučnější,    v  naší    poesii 
nejvíce  nová,    ale  také  nejméně  pů- 
vodní svouinspirací, čerpanou  jednak 
2  ciziny,  jednak   z  obdobných  snah 
v  umění  výtvarném,  a  nejvíce  pod- 
léhající racionalistickému  svodu  dok- 
tríny,   a    tedy    se    nalézající    nejvíce 
ve  stavu  pouhé    snahy,    nezhvězdě- 
ného  chaosu,  nezhudebněné   reality 
—    a    tak   (s   Nietzschem    mluveno) 
sice  radikálně  frei  von,  ale  ne  dosud 
dosti  frei  zu:    Bratři  Čapkové  a  Ro- 
diček. Skupinu  pro  sebe  tvoří  St.  K. 
Neumann.  Jeho  žhavě  smyslová  láska 
k  pozemskému  životu  s  tak  rozma- 
nitými a  často  tak  prudkými  a  září- 
cími jevy,  jeho  živý  sociální  zájem, 
jeho     více     primitivně     dramaticky 
vášnivá,  než  moderně  jemnou  sensi- 
bilitou,  složitým  srdcem  a  hlubokým 
intellektem  nadaná  konstituce  prae- 
destinovaly   ho   k  tomu,   aby  u  nás 
dnes    představoval    žáka     Whitma- 
nova,  poučeného  ve  škole    E.   Ver- 
haerena.   třebas  trochu  whitmanov- 
sky,    nebo    lépe     „neumannovsky"- 
barbarsky    pojatého.    Snad    nejvíce 
stranou  od  ostatních  v  celém  „Alma- 
nachu" stojím  já.  A  přece  tam  patřím* 
Jedině  Ot.  Březina  a  Ant.  Sova  jsou 
mi  svým  kladným  filosofickým  ná- 
zorem   stejně   blízcí,  jako  tato   sku- 
pina. Tato  je  mi  blízká  svou  jasnou 
tváří,  obrácenou  ke  Slunci  světelněj- 
ší budoucnosti,    svým    citově    aktiv- 
ním a  smyslově  žíznivým   vztahem 
k  životu   —  a  tedy   affíaitou    svého 
umění,  tu  k  symfonicky  vytvářené. 


celý  složitý,  ve  vší   svěžesti  uchova- 
ný, moderní  obsah  v  sobě  básnicky- 
umělecky  srovnávající  modlitbě  ne- 
bo hymně,  tu  k  vítězné,  složitý  mo- 
derní obsah  v  sobě  překonavší-rozta- 
vivší,  bezprostřední  písni.  Ale 
jsou  mezi  mnou   a  všemi  druhými 
i dostipodstatné  rozdíly. Předně:  Já  do- 
šel k  svému  evangeliu  kladu  života  ves- 
mírového a  tím  i  pozemského  cestou 
rozumovou  (sprostředkovanou  vě- 
deckým studiem)  —  nikoli  tedy  stá- 
lým, ve  mně  bytujícím  instinktem,  ani 
nějakou  davovou  nákazou  v  dnešní 
kulturní  veřejnosti  —  cizí  i  domácí,  vě- 
decké i  umělecké  —  vířícím  miasmem 
idealisticky    a    dynamicky     naladě- 
ného „futurismu",  ani  osobní  životní 
zkušeností  —  ovšem  také  ne  naopak 
nynějším  omezením  jejím  následkem 
mé  nemoci,  jak  se  domnívá  p.  A.  Sova ; 
a  to  právě  proto  ne,  poněvadž  můj 
životní  a  světový  názor  je  získán  ce- 
stou  theoretickou,  a  životní    zkuše- 
nosti jakéhokoli  rázu  nemohou  jej 
korigovat,  davše  se  již  nyní  v  každém 
případě   vřadit  pod   zjištěný   vrchní 
princip.    Za  druhé:  Společný  životní 
světový     názor    básníků    v    „Alma- 
nachu" je  v  jádře   atheism   event. 
pantheism    nietzschovsky-bergso- 
novské  provenience:  Ne  Bůh,  ale  ja- 
kýsi  tajemný,  a   dále  už  nereduko- 
vateíný    pojem    nebo    vlastně  fakt: 
„život",  ve  smyslu  Bergsonova  „elá- 
nu", je  ideovou  osou  jejich  myšlení- 
cítění  a  zároveň  samým  cílem  i  orgá- 
nem jejich  tvoření.  Já  naproti  tomu 
jsem  theísta  resp.  panentheista, 
inspirace    —    řekněme   —   hugovské 
nebo   březinovské,  affírmujicí  život, 
jako  vlastní  formu  bytí  Boha-Kosrou 
t.  j.  vesmírového  organismu  s  orga- 
nisovanou,  ethicky-fysicky  usoustav- 
něnou  hierarchií  hodnot,  entit  a  čin- 
ností, ne  jako  na  př.  Whitmann-NeU" 
mann,  vidoucí  v  životě,  v  kosmu,  jen 
jednotu  v  rozmanitosti  hodnotně  ne- 
odstupňovanou,  v  každém  jevu  stejně 


136 


krásnou  a  mravnou,  a  více  hmotnou 
než  duchovou.  Nietzsche  mi  je  filosof, 
nedomyslivši  —  vlivem  vládnoucího 
materialismu  —  problém  života,  a  tak 
nutně  nedůsledný,  na  polovic  v  ma^ 
terialismu  utkvěvší.  Proto  však  ne' 
isem  snad  jen  zakuklený  „antibiolo' 
gický"  quietista  a  dualista  (lišící 
transcendenci  od  immanence),  budhi- 
stického  nebo  křesťanského  vzoru, 
za  jakého  mě  nepřímo  oddiagnosti' 
koval  —  chybným  výkladem  „Hudby 
Sfér"  —  Ant.  Sova,  básník  především 
Země  a  její  nejvyšší  vrstvy:  Lidské 
Společnosti,  připravovatelky  Naď 
člověka,  nedovedoucí  si,  právě  jako 
Nietzsche,  představit  poslání  člověka 
širší  než  jen  pozemské,  poslání  země 
jiné  než  jen  samoúčelné,  a  vůli  Ducha^ 
Vesmíru  cílevědomější  než  věčné 
setí  a  kosení  na  nivách  času,  bez 
vzrůstu  a  lepšení  jakosti  osení  života. 
A  tu  ve  mně  stojí,  vedle  zde  bojov 
níků,  zde  milenců  Života 
v  zbroji  „lásky  k  osudu",  s  mladicky 


prudkým  gestem  ruky  napřažené 
k  ráně  nebo  k  objetí,  spíše  kněz 
Nového  Boha,  s  nadšeným,  ale 
mužně  vážným,  širokým  gestem  ruky 
kazatelsky  ukazující  a  naznačující. 
Kterýsi  kritik  správně  poukázal  na 
nedostatek  konstruktivního  živlu. 
v  užším  smyslu  tohoto  slova,  v  poesií 
skupiny;  tento  znak  je  jen  organicky 
vlastním  poesii,  jejíž  pojetí  života  ;e 
bergsonovský  „věčný  proud"  a  „věčná 
změna",  a  tedy  rytmický  vzorec 
wagnerovská  „věčná  melodie"  —  ale 
nechápu,  že  vtom  ohledu  právě  má 
„Hudba  Sfér"  se  mu  zdá,  jako  by  ne^ 
měla  konce:  Nejen  že  při  mém  zalo' 
žení  by  to  byla  ne  komposiční  nuť 
nost,  nýbrž  prostě  komposiční  chyba, 
ale  byl  to  právě  začátek  a  konec 
básně,  jenž  se  mi  před  lety  v  inspi- 
raci vynořil  i  formálně  už  hotový, 
kdežto  ostatek  jsem  měl  v  hlavě 
zhruba  hotový  jen  ideově-látkově,  a 
teprve  letos  jej  vypracoval. 

Jan  z  Wojkowicz. 


LITERATURA. 


Půvabné  vánoční  překvapení  uchy^ 
stala  dětem  Ma  rie  Majerová  sbír- 
kou  starodávných  pohádek  „Čarov- 
ný svět"  (nákl.  Ústředního  dělni- 
ckého knihkupectví  v  Praze).  Je  to 
dvacet  ukázek  zapadlé  prostonárodní 
epiky,  dvacet  kusů  naivní  intonace, 
ale  dobře  členěné  struktury,  bystrého 
výpravného  spádu  a  živného  jádra: 
zušlechťující  a  výchovné  moudrosti 
lidové.  Pořadatelka  vysvobodila  je 
většinou  z  plísně  starých  našich  bel- 
letristických  časopisů,  „Květů"  a 
„České  včely".  Upravovala,  co  bylo 
nezbytně  nutno,  někde,  jako  v  po- 
hádce „O  hloupém  Jankovi",  zcelila 
různé  verse  v  útvar  sevřenější.  Ale 
nikde  nesetřela  archaisující  patinu 
ani  původní  prostotu  textů,  tolikrát 
upomínající  na  tradici  lidovou.  Ústní 
podáni  dotvrzují  ostatně  i  zajímavé 


informativní  poznámky  pro  velké, 
doslovem  ke  knize  připojené;  čteme 
tam  doslovně  z  původních  bodrých 
pramenů  citováno,  že  na  př.  pohádka 
„Čapí  město"  vyprávěna  byla  „ipsa- 
riotským  marynářem"  a  báchorka 
„Drvoštěpova  dcera"  že  byla  „v  jed- 
nom anglickém  časopise  skoro  do- 
slovně napsána  dle  vypravování  jedné 
pradleny  v  Banársku".  Sbírku  poda- 
řilo se  pořadatelce  zladiti  dosti  har- 
monicky, ač  o  sobě  má  každá  z  těchto 
pohádek  vůni  a  kolorit  svého  kraje 
a  nejen  pleť,  ale  i  leíoru  a  výpravný 
rytmus  plemene,  které  ji  stvořilo 
nebo  svému  klimatu  assimilovalo. 

Pro  dávný,  opravdu  jakoby  levan- 
dulový  parfum  těch  pohádek,  pro 
staromódní  kouzlo  jejich  faktury  a 
teplou,  uzrálou  podzimkovou  po- 
hodu citovou  přečtou  si  sbírku  s  po- 


137 


Zítkem  i  velcí,  třeba  že  její  určení  je 
v  první  řadě  zušlechťovat  mladé 
lidství.  Je  věnována  dětem,  které  se 
zrodily  na  prahu  nové  doby,  dětem, 
jež  rostou  spíše  ve  světle  oblouko' 
vých  lamp  než  v  zlatých  paprscích 
slunečních;  bledým  dětem,  které 
„očima  sotva  prohlédnuvšíma  již 
spatřily  člověka,  létajícího  ve  vzdu- 
chu", jejichž  nervy  jsou  potřeStěny 
kinematografem  a  jejichž  obraznost 
zdivočela  detektivkami" . . .  Ale  není'li 
dnes  také  intellekt  dospělých  štván 
týmiž  biči  a  metlami? 

Knihu  vypravil  V.  H.  Brunner,  který 
nakreslil  i  tři  čtyři  iniciály  primitiv^ 
nich  a  zároveň  měkkých  linií;  V. 
Hiibschmann  v  nich  pokračoval  a 
přidal  též  k  osmi  číslům  po  barev' 
né  illustraci,  z  nichž  zdařilá  je  zvláště 
k  polské  pohádce    „O  Zatřináctovi" 

K.  S. 

Giacomo  Casanova:  Corres*. 
pondance  avec  J.  F.  Opiz.  Pu' 
bliée  ďaprěsle  manuscritde  J.  F.Opiz 
par  Fr.  KholetOtto  Piek.  Avec  un 
épilogue  des  éditeurs.  (2  svazky.  Na- 
klad. Karel  Wolf,  Lipsko  1913).  Jméno 
Jana  Ferdinanda  Opize  je  čtenářům 
Lumíra  známo  z  Kamperovy  studie 
(Lumír,  1909,  R.  XXXVII).  „Čáslavský 
filosof",  jak  jej  Kamper  nazývá,  byl 
v  letech  1788  až  1794  v  pilné  korres' 
pondenci  se  slavným  dobrodruhem, 
tehdy  bibliothekářem  hraběte  Valď 
štejna  v  Duchcově.  Korrespondence 
mezi  oběma  muži,  zachovaná  v  peč- 
livém  opisu  Opizově,  tvoří  jeden  z  93 
kvartových  sešitů  obrovské  jeho  po- 
zůstalosti v  bibliothece  českého  Mu' 
sea.  V  pečlivém,  diplomaticky  věrném, 
krásně  tištěném  a  bohatě  illustrace- 
mi  i  poznámkami  vypraveném  vydá- 
ní Kholově  a  Pickově  je  vysoce  zají- 
mavým dokumentem  doby,  podává 
obraz  povahy  obou  korrespondentů 
a  těm,  kdož  zabývají  se  specielně  Ca- 
sanovou,  přináší  důležité  detaily  pro 

Lumír  XLU.   3. 


poslední  perioda  jeho  života,  právě 
o  době,  kdy  dopisoval  svoje  me- 
moiry.  K  dopisům,  které  vydali  P.  Mol- 
menti,  Aido  Ravá  a  G.  Gugitz  přistu- 
puje tu  nová,  dosud  zcela  neznámá 
korrespondence.  Korrespondence  je 
doplněna  zajímavými  doslovy  obou 
bývalých  přátel  (doslov  Casanovův 
zachoval  se  v  archivu  v  Duchcově)  a 
studií  vydavatelů,  podávající  nutná 
vysvětlení  a  výstižnou  charakteristi- 
ku Casanovy  i  Opize. 

Korrespondence  jakož  i  doslovy  a 
poznámky  jsou  psány  francouzštinou, 
kterou  oba  dopisovatelé  plynně,  třeba 
ne  vždycky  správně  ovládali.  Je  svr- 
chovaně zábavno  čísti  dopisy  obou: 
sestárlý  zahořklý  světoobčan  Casano- 
va de  Saingalt  necítí  se  šťasten  v  nu- 
ceném zátiší  duchcovském  a  jedinou 
útěchou  je  mu  práce.  Píše  svoje  me- 
moiry,  píše  historii  svého  útěku 
z  benátského  státního  vězení,  píše  ro- 
mán „Icosaméron",  píše  dlouhý  ote^ 
vřený  list  Robespierrovi,  korrespon- 
duje  s  celou  řadou  učenců,  šlechticů, 
dobrodruhů,  svých  bývalých  milenek, 
jen  aby  necítil  tak  bolestně  šedivý  pod- 
zim svého  kdysi  tak  vášnivého  života. 
Přítel  jeho  hrabě  Lamberg  seznámí 
jej  s  čáslavským  finačním  inspekto- 
rem Opizem,  mužem  značného  vzdě- 
lání, velikých  ambicí,  ale  bez  vtipu  a 
bez  talentu.  Opiz,  pečlivý  otec  rodiny, 
svědomitý  byrokrata  dokonalý  sosák, 
byl  pravým  opakem  starého  světáka 
Casanovy.  Jediná  společná  vlastnost 
—  náklonost  k  polyhistorství  a  zájem 
o  vědu,  filosofii  a  literaturu,  hlavně 
klassickou,  nemohla  postačiti,  aby 
Vytvořila  skutečné  přátelství  mezi  po- 
vahami tak  disparátními.  Malicherná 
ješitnost  Opizova  brzo  počíná  Casa- 
novu  drážditi  k  ironickým  výpadům  ; 
sestárlému  a  zhořklému  kosmopoli- 
tovi  je  k  smíchu  filanthropické  na- 
dšení Opizovo,  uráží  jej  nedostatek 
elegance  a  lehkosti  ve  výrazu;  dává 
mu  s  vrchu  bezohledné  cítit  svoji  du- 

z8 


138 


áevni  převahu.  Opiz,  dotčený  ve  své 
ješitnosti,  odpovídá  stále  podrážděně'- 
ji,  a  korrespondence  mění  se  v  dosti 
iivou  hádku,  až  konečně  oba  pochO' 
pí,  že  za  těchto  podmínek  bude  nej' 
lépe  ji  přerušiti.  Ale  nedopověděná 
hořkost  nutí  oba,  aby  svoje  stanoví' 
sko  vyložili  písemně  v  doslovech,  kte* 
ré  čteme  v  knize.  Celkový  dojem  ne 
ni  Opizovi  na  prospěch  a  svědčí  spí' 
Se  pro  pojetí  Arnošta  Krause  v  jeho 
práci  o  Opizovi  než  pro  cenění  Kam^ 
perovo.  Učený  čáslavský  fílantrop, 
který  začal  korrespondenci  s  Casano' 
vou  poníženými  a  nadšenými  epi' 
thety,  tvrdí  sice  ve  svém  doslovu,  že 
necítí  k  němu  nenávisti,  ale  nemůže 
si  odepříti  povzdech  nad  tím,  že  muž 
lak  vzácně  talentovaný  a  učený  tak 
špatně  svého  talentu  užívá  —  pro  nc' 
dostatek  dobré  a  solidní  morálky. 
Rozešli  se  sice  zdánlivě  pro  spor  me* 
zi  misanthropií  a  fílanthropií.  Ale  u 
Opize  hořkost  byla  dovršena  tímto: 
Opiz  chtěl  nalézti  předky  ve  slavné 
italské  rodině  Obizzi  a  tázal  se  Casa^ 
novy  o  radu.  Casanova  jej  hned  oď 
míti.  ale  když  se  jejich  poměr  zkalil, 
připomněl  Opizovi,  že  jeho  jméno  je 
daleko  spíše  z  českého  slova  Opice. 
Opiz  na  tento  dopis  už  neodpověděl, 
ale  ve  svém  doslovu  utěšil  se  tím,  že 
by  byl  mohl  připomenouti  bývalému 
příteli,  kterak  v  Čáslavi  děti  komo' 


lily  jeho  jméno  v  Cosanova,  což  po 
česku  prý  znamená  „Koza  nowa". 
Ostatně  prý  opice  dle  J.  J.  Rousseaua 
není  zvíře  opovržení  hodné,  neboť  po* 
hrdajíc  zvířaty  napodobí  člověka  . . . 
Tak  skončily  písemně  styky  Čáslav^ 
ského  polygrafa  s  Casanovou. 

Hanuš  Jelínek. 

Mariu  s-A  ryLeblond:LaFran- 
ce  devant  TEurope.  (Fasquelle  éd.) 
Jaký  je  poměr  mladé  generace  fran' 
couzské  k  nejpalčivějším  problémům 
dneška?  Kterak  pohlíží  dnešní  Fran^ 
couz  na  otázku  Elsaska,  na  problém 
patriotismu  ?  Jaká  je  úloha  ženy  ?  Kte- 
rak zasahuje  literatura  v  duševní 
proudění  přítomnosti  ?  Jaké  jsou  úko- 
ly Francie  a  jaký  jest  a  má  býti  po- 
měr  její  k  malým  národům  slovan- 
ským, a  k  utlačeným  národnostem 
vůbec?  Na  všechny  tyto  otázky  odpo- 
vídají zde  romanopisci,  známí  pod  jmé- 
nem Marius-Ary  Leblond.  Jejich  kni- 
ha, napsaná  pod  dojmem  nedávných 
události,  zpytuje  svědomí  současné 
Francie,  naslouchá  tepům  jejího  srd- 
ce a  vážnými  a  nadšenými  slovy  volá 
ji  k  starému  a  odvěkému  poslání 
ochránkyně  slabých  a  utlačovaných. 
Kniha  plná  radostné,  krásné  sebedů- 
věry, enthusiasmu  a  ušlechtilého  ide- 
alismu,  na  pevné  basi  positivního  stu- 
dia a  osobních  zážitků  a  zkušeností. 

H.  J.    ■ 


DIVADLO. 


Bozděchův  Baron  Goertz, vypra- 
rený  dne  20.  listopadu  jako  druhé 
slavnostní  představení  na  paměť  tři- 
cetiletí Národního  Divadla,  působil 
na  většinu  hlediště  jako  novinka.  Ne- 
bylo bez  zajímavosti  spatřiti  tragedii, 
jež  r.  1868  docílila  značného  úspěchu* 
2  části  ovšem  vyvolaného  politickým 
ovzduším  doby.  Tehdejší  obecenstvo 
slyšelo  totiž  v  tragedii  o  přistěhova- 
lém ministru  Goertzovi  průhledné 
narážky  na  Sasíka  Beusta.   Literární 


kritika  vždycky  byla  nucena  konsta- 
tovati nedostatek  svérázné  původ- 
nosti v  díle  Bozděchově;  vliv  Scri- 
beův  je  nepopiratelný  u  tohoto  au- 
tora, jehož  divadelní  obratnosti  dluž- 
no se  podnes  obdivovati.  Po  stránce 
dramatické  stavby  neznamená  ovšem 
Goertz  vrchol  Bozděchovy  tvorby,  ale 
myšlenkově  i  psychologicky  je  nej- 
mocnějším rozmachem  svého  autora 
a  na  svou  dobu  zcela  pozoruhodným 
pokusem  o  historickou  tragedii  veli* 


139 


kého  stylu.  Pokusem  ztrozkotavším, 
pravda,  pro  přílišnou  složitost  trojíc 
ho  déjového  pásma:  autorovy  síly 
nestačily,  aby  svedl  v  jediný  proud 
dramatického  dění  osud  Goertzův  a 
Karlův,  ctižádost  Ulriky  Eleonory  a 
tragickou  idyllu  maniaka  Olafa  Kunď- 
sena  a  jeho  nevěsty  Ebby,  kterou  při^ 
komponoval  k  dějinnému  dramatu; 
je  nucen  každou  c  vili  trhati  vývoj 
dramatu  a  přená  ti  své  osoby  do 
jiné  scenerie;  je  n  cen  monology,  ne 
vždy  psychologicí'-ým  napětím  moti' 
vovanými  vysvě  ovati  jejich  jednání. 
Přes  to  působil/  některé  partie  hry, 
zvláště  pak  scény  Olafovy  a  Ebbi' 
ny  dosti  hluboce.  Značnou  zásluhu 
o  to  měli  oba  interpreti,  p.  Hurt  a 
pí.  Eva  Vrchlická,  kteří  podali  nej' 
zajímavější  výkony  večera. 

G.  B.  Shavt^ův  „Pygmalion"  (11. 
prosince,  překlad  V.  Košíra)  je  skvěle 
psaná  a  komponovaná  veselohra,  plná 
bujného  rozmaru,  vtip-  ,  satirických 
nápadů,  a  přece  hlubo  é  životní  mou- 
drosti. Jako  vždycky  u  Shawa  bývá, 
zdá  se  hra  stavěna  tak  trochu  nazdař- 
bůh, náhodně,  s  jistou  svévolnou  vy- 
zývavostí,  akce  chvílemi  vázne,  ale 
v  pravý  okamžik,  dříve  než  se  může 
dostaviti  hrozící  nuda,  zajiskří  zase 
Shawův  vtip.  Slyšíte'li  dějovou  thesi, 
zní  to  jako  sentimentální  miscelka 
z  novin  v  době  letních  veder:  Pro- 
slulý fonetik  a  učitel  správné  výslov- 
nosti Higgins  vsadí  se  s  přítelem,  že 
ze  špinavé  pouliční  květinářky,  mluví- 
cí strašlivým  argotem,  udělá  za  půl 
roku  dokonalou  dámu,  kterou  před- 
staví na  dvorní  garden-party  jako 
vévodkyni;  a  skutečně  sázku  vyhraje; 
otec  dívčin,  alkoholik'popelář,  zdě- 
dí od  kteréhosi  amerického  miliardá- 
ře značný  roční  důchod  s  podmínkou, 
že  bude  pořádat  populární  přednášky. 
Z  této  pravděnepodobné  historie  vy- 
tvořil Shaw  brilantní  komedii,  z  ne- 
vzdělané květinářky  vyrůstá  učiteli 
pod  rukama  ženská  bytost  vzácného 


půvabu,  která  svého  učitele  předčí 
vnitřní  jemností,  taktem,  ba  pomalu 
i  vědomostmi  ve  fonetice.  Zapřísáhlý 
starý  mládenec  Higgins  sice  zuří,  že 
žačka  se  proti  němu  vzbouřila,  ale 
nezbývá  mu  než  respektovati  svůj 
vlastní  výtvor.  Shaw  nedopustil  se 
nevkusu  rozřešení  svatbou,  ale  my 
cítíme,  že  mezí  Higginsem  a  Elisou 
je  hlubší  pouto  a  že  se  jednoho  dne 
sejdou. 

V  úloze  Elisy  rozvinula  pí.  Sedláč- 
ková celé  bohatství  svého  krásného 
divadelního  temperamentu.  Dobrým 
Higginsem  byl  p.  Schlaghammer.  Z  o- 
statních  úloh  dlužno  zmíniti  se  o  zna- 
menitém popeláři  p.  Hurtově  a  distin- 
guované  lady  Hígginsové  pí.  Laudové. 
Vinohradské   divadlo  nastudovalo 
vedením  Dra  K.  H.  Hilara  tříaktovou 
hru  André  Gidea:  Král  Kandauícs 
(28.  listopadu,  překlad  Arnošta  Pro- 
cházky). —  Od  těžké  symboliky  svého 
anonymního    debutu:    Les    Cahiers 
ďAndré  Walters,  které  Remy  de  Gour- 
mont  charakterisoval  jako  „Zhuštění 
celého  mládí,  ztráveného  studiem,  sně- 
ním a  citem,  bojácného  a  schouleného 
mládí",    vypracoval    se   André    Gide 
k  jasnému  nazírání  na  život.  Vrchol 
jeho  dosavadního  díla,  romány  Im- 
moralista  a  Těsná  brána,  jsou 
dokladem  tohoto  vnitřního  oproště- 
ní. Již  roku  1891  bystrozraký  Gour- 
mont  napsal  o  něm:  »Je  to  duch  sen- 
sitivní  a  filosofický,  z  rodu  Goetho- 
va."  Gide  nezklamal  této  předpovědi 
a  jeho  Kandaules  je  toho  dokladem. 
Je  odbojem  proti  běžné  divadelní  pra- 
xi; odvrhuje  všechny  podružné  zájmy 
a  všechno  úsilí  básníkovo  soustřeďu- 
je na  osud  centrální  postavy  drama- 
tu, aby  z  ní  vytvořil  silný  mravní 
typ.  Odtud  jistá  suchá  přímočarost, 
jistá  schematická  stručnost  jeho  prá- 
ce u  porovnání  s  Hebbelovou  tragé- 
dií:  Gyges  a  jeho  prsten,  která 
je  psána  na  totéž  mythologické  thema. 
Germán  Hebbel  zdá  se  proti  jasné 

* 


140 


prostotě  tčžkomyslným ;  nad  osudem 
Kandaulovým  leží  u  něho  dusný  dech 
osudu,  něco  z  Herodotovy  „závisti 
bohů".  Za  to  románský  Gide  je  váš' 
nivější,  smyslnější;  Královna  RhodO' 
pe  volá  pomstu  na  hlavu  chotě  už  za 
to,  že  připustil,  aby  oko  cizího  muže 
spatřilo  její  krásu  a  pak  se  sama 
vraždí;  Gideova  Nyssie  poznala  slaď 
kost  Gygova  objetí;  žádá  za  tuto  zra- 
du  hlavu  Kandaulovu,  a  přes  jeho 
mrtvolu  půjde  dále  po  boku  šťastné' 
ho  Gyga  —  v  tom  je  základní  rozdíl 
obou  tragedií,  rozdíl,  který  je  zároveň 
rozdílem  ra90vým:  co  je  u  Francouze 
živelným  výbuchem  lidské  krve  a  váš' 
ně,  je  u  Němce  aktem  jakési  nábo' 
ženské,  mystické  povinnosti.  Budou, 
kdož  dají  přednost  mravnímu  a  bás' 
nickému  ideálu  čistoty,  jak  ji  pojal 
Hebbel.  Ale  to  nemůže  býti  na  úkor 
vysoké  básnické  úrovni  díla  Gideova. 

Vinohradští  vypravili  a  zahráli 
Kandaula  s  pietou  a  porozuměním, 
ovšem  v  mezích  svých  prostředků. 
Hlavní  role  byly  v  rukou  p.  Vydry 
(Kandaules),  Pražského  (Gyges)  a  pí. 
Májové  (Nyssie). 

Toliko  z  povinnosti  kronikáře  za- 
znamenávám  premiéru  dánské  věse' 
lohry  Jeho  jediná  žena  od  Julia 
Magnussena  (13.  prosince,  přeložil 
Jiří  Braun).  Je  škoda,  že  divadlo  po 
Kandaulovi  provozuje  věc  tak  sla' 
bou,  tak  málo  vtipnou,  jako  tato  hra, 


která  nestojí  za  bližší  rozbor;  divá' 
dlo  nemělo  by  sestupovati  pod  urči' 
té  niveau ;  skoky  od  Gidea  k  Magnus' 
senoví  jsou  příliš  prudké  a  mohou 
jen  másti  publikum.       H.  Jelínek. 

Ke  kultuře  mluveného  slova 
a  verše.  Literární  odbor  Um.  Besedy, 
který  od  několika  let  recitačními  ve' 
čery  soustavně  hledí  povznésti  lásku 
k  mluvenému  verši,  nalezl  nadšenou 
a  energickou  spolupracovnici  v  sleč' 
ně  Marii  Nechlebové.  Slečna  pořá' 
dá  letos  sérii  večerů,  z  nichž  první 
věnován  byl  poesii  Sovově,  druhý 
Březinově,  třetí  pak  recitaci  ukázek 
z  Nietzscheova  Zarathustry  v  překla' 
dě  Dra  O.  Fischera.  Neobyčejná  účast 
obecenstva  je  důkazem,  že  smysl  pro 
krásné  slovo  a  pro  poesii  u  nás  ro' 
ste.  Bylo  mi  možno  účastniti  se  jen 
třetího  večera  a  mohu  říci,  že  jsem 
byl  překvapen  porozuměním,  hudeb' 
ností  a  plastikou  výrazu,  s  jakou  sleč' 
na  Nechlebová  interpretovala  fíloso' 
fíckou  lyriku  Zarathustrovu.  Zvláště 
druhá  taneční  píseň,  známá  čtenářům 
Lumíra  ve  Fischerově  překladu,  pů' 
sobila  neobyčejně.  Sympathické  inter' 
pretce  moderní  poesie  možno  jen  přá' 
ti  hojně  zdaru  v  jejím  úsilí,  tím  spíše, 
že  i  její  výrazové  prostředky  se  zřejmě 
zdokonalují  a  že  její  hlas  zvláště 
v  pianech  zní  opravdu  měkce  a  přímo 
hudební  lahodou.  H.  J. 


UMĚNI  VÝTVARNÉ. 


VÝSTAVA   FUTURISTU. 
Pořádá  Havlova  galerie.  Praha,  Mozíírtenm. 

Tato  výstava  mohla  by  mít  u  nás 
svůj  dobrý  smysl;  předně  kdyby  se 
tu  obecenstvo  i  s  kritikou  informo' 
válo,  že  futurismus  je  hnutím  lokál' 
ním,  čistě  italským,  a  že  by  tedy  ko' 
nečně  snahy  mladého  českého  uměni 
přestaly  být  s  ním  ztotožňovány,  kde 
se  u  nás  ustálil  špatný  zvyk  dávat 
etiketu    „futurismu"    všemu,    co    na 


lidi  působí  nezvykle  a  divoce.  Dále 
může  se  i  na  této  výstavě  vidět  tolik 
že  za  futuristickou  sensací  je  přece 
jen  kus  vývoje,  který  sice  leží  stra' 
nou  od  ostatního  umění,  který  však 
osudově  a  se  zcela  obyčejnou  důsleď 
ností  vyšel  z  mnohých  symptomů 
vývoje  už  přešlého.  —  U  nás  stalo  se 
zvykem  odsuzovat  futuristy  jen  proto 
že  nadělají  mnoho  křiku  a  že  ne' 
jsou  velikými  umělci;   skoro  to   už 


I4T 


tak  vypadá,  že  jsou  pro  nás  špatní 
jen  proto,  že  si  od  nich  nemůžeme 
nic  vypůjčiti  a  že  nás  nepřišli  spasit. 
Při  tomto  odmítání  a  „překonávání 
futurismu"  zapomíná  se  však  na  to, 
že  toto  hnutí  není  vůbec  naší  zálc' 
žítostí,  že  má  lokální  a  velice  vla- 
stenecký význam  pouze  ve  své  vlasti 
v  Itálii,  kde  koná  svou  úlohu ;  nebo- 
jime-li  se  nákazy,  pak  není  třeba  tak 
zuřivé  se  vypořádávat  s  cizí  myšlen- 
kou, která  má  svou  platnost  pro 
jinou  zem  a  jiné  lidi.  Zapomíná  se 
také  i  na  to,  že  futuristé  se  nikdy 
neprohlašovali  za  velké  umélce;  jsou 
a  chtějí  být  jen  demonstranty,  a  také 
sami  vyslovili  tuto  časnost  a  přc- 
chodnost  své  práce  mnohem  dříve 
a  jadrněji,  než  jim  byla  odjinud  na- 
mítnuta. —  Mnohé  uráží,  že  futuristé 
jsou  destruktivní,  když  se  ve  vývoji 
uplatňují  křikem  a  bořením  a  za 
svou  nevážnost  k  všemu  minulému 
umění  nedovedou  dosaditi  vlastní 
vážnou  uměleckou  praxi;  vidí  se  také, 
jak  horlivě  se  zúčastňují  na  poli- 
tickém životě  (jsou  irredentisty,  ho- 
ruji pro  průmyslový,  válečný  a  ko- 
loniální rozmach  Itálie,  engažují  se 
velice  na  volbách  et.  c),  což  jistě 
jsou  záležitosti  příliš  světské  a  od- 
lehlé od  čisté  myšlenky  umělecké. — 
Ví  se  sice  obecně,  že  Itálie  je  dnes 
velice  shnilé  místo  na  zeměkouli,  kde 
uměni  a  skoro  všechen  život  národa 
zbahněly  tak,  že  ode  dávna  stalo  se 
u  nás  na  severu  příslovečné  „talián- 
ské  kičařství  a  brnkání  na  mando- 
linách";  při  tom  však  pokládá  se  za 
nutné  odmítat  s  důležitým  rozhoř- 
ilenim  hlučící  a  rozkurážené  chlapy 
s  pometly,  kteří  řádí  a  smýčí  ve  svém 
národním  bytě  s  takovou  veselostí,  a 
vervou,  že  odpadá  spousta  falešného 
štuku  a  sentimentálních   hadříčků."^ 

*  Některé  z  manifestů,  vydaných  futuristy, 
máji  neobyčejnou  silu  moderního  humoru 
a  výstrednictvi  a  jsou  po  této  stránce  sku- 
tečnými literámimi  kreacemi. 


Lze-li  ještě  čekati,  že  by  Itálie  mohla 
po  dlouholetém  spánku  ze  sebe  vydat 
kus  opravdového  umění,  pak  bude 
to  jistě  umění,  jež  mnohonásobné 
překoná  a  nutné  odhodí  do  temnot 
všechna  i  ta  nejopravdovější  díla  fu- 
turismu, neboť  futuristé  neohrožují 
ještě  italské  umění;  zatím  snad  jen 
odklízejí  balast  a  nadělají  při  tom 
mnoho  rámusu  a  mnoho  škody,  na- 
plňují však  atmosféru  odvahou, 
energií  a  bezohlednými  otřesy.  Prav- 
dou je,  že  živý  význam  futurismu 
leží  mnohem  častěji  v  jeho  stránce 
vlastenecké,  v  jeho  vitalitě  a  obro- 
zené energii,  než  v  soustavné  a  pro- 
hloubené práci  umělecké. 

Doktrína  futuristického  malířství 
je  ve  svých  základech  vlastně  důsled- 
kem několikerých  tendencí,  které  se 
dost  obecně  uplatňovaly  v  umění  již 
před  desítiletími.  Fenomenalistické 
nazírání  futuristů,  kteří  chtějí  zobra* 
zovati  pohyb  věcí  a  emoce  analytic- 
kými zlomky  jevů  a  dění,  konstruo- 
vanými vedle  sebe  a  skrz  sebe  do 
celkového  obrazu,  dá  se  vyvoditi 
z  fenomenalismu  období  irapressio- 
nistického ;  jejich  komplementaris- 
mus,  plošná  čistota  a  pohyblivost 
barvy  z  neoimpressionismu ;  ko- 
nečně symbolický  valeur,  který  nyní 
poznovu  přikládají  k  barvě,  z  ma- 
lířského symbolismu.  V  podstatě  ne- 
běží tu  tedy  o  mnoho  nového ;  nové 
a  odlišné  od  staršího  malířství  jsou 
tu  jen  důsledky.  Futuristé  došli  takto 
přirozeně  po  svém,  ovšem  s  jinými 
a  těžko  srovnatelnými  resultáty, 
k  některým  požadavkům,  jež  se  theo- 
reticky  kryjí  s  některými  snahami 
ostatního  nového  malířství.  V  době, 
kdy  část  moderního  malířství  vy- 
mrhávala  dost  zbytečného  úsilí  na 
klassicisující  komposice,  vyslovili  se 
futuristé  proti  komponované  a  anek- 
dotické  scéničnosti  a  poukazovali  na 
potřebu  zobrazovati  život  věcí;  spo- 
jení roztříštěných  prostorových  a  ča' 


J42 


sových  jevů  nemřlo  se  dit  komposicí, 
nýbrž  takovou  konstrukcí  z  ploch  a 
plánů,  která  by  byla  řízena  silou  ma^ 
lířovy  emoce. 

Theorie   futuristů    má    svou    dů' 
slednost  a  své  jádro  a  naprosto  by 
nevylučovala  možnost  dobré  malby; 
v  případě  dobrého  zdaru  ievila  by  se 
koncepce  futuristická  oproti  dobrému 
kubismu  jako  studium  starší  a  natU' 
ralistické  proti  umění  autonomnímu 
a  duchovému.    Futuristé  jsou  natU' 
ralisty  především  proto,  že  připou' 
Stéji  do  obrazu  celé  kusy  skutečnosti 
nazírané    způsobem    fotografickým; 
jejich  t.  zv.  světový   dynamismus  je 
vlastně  uchvácením  nad  syrovou  kos' 
mickou  dynamičností  a  nad  fysický' 
mi   silami    světa.   Jejich   obrazy  ne^ 
jsou  samobytnými  organismy,  nýbrž 
zlomky  vyrvanými  z  hrubého  fysic' 
kého  dění;  zobrazené  věci  nejsou  vy* 
tříbeny   a    nemají    svou    formovou 
úplnost,  nýbrž  víří  chaotickým  a  oď 
středivým  pohybem,  vystřelují  z  roz- 
jizveného   obrazu  ven,  roztřepují  se 
a  tonou   kdesi  v  hlučivém  a  zmate* 
ném    prostoru    daleko    mimo    rám 
obrazu,  neboť  nebyly  fixovány  for* 
málně.    Cítí  a  chápají  věci  jako  uzle 
mocných  dynamických  sil,  opisují  je 
a    stupňují   v  paroxystické    exaltaci. 
Vždy    má    tato   vzrušená  a  do   jisté 
míry  básnická   koncepce  v  sobě  zá' 
kladní   kaz:   naturalistickou  gradaci 
a  ulpění  na  křiklavých,  bohatých  a 
nádherných   složitostech   vnějšnosti, 
neboť  přenáší   do   obrazu   mnohem 
více  ze  sil  fysických  než  tvárných.  — 
Oproti    futuristickému    dynamismu 
mají  pohybové  principy  v  konstrukci 
kubistické  malby  nebo  architektury 
založení  zcela  jiné;  v  kubismu  je  fy* 
sický   a    optický    prostor    převeden 
v  ryze  tvárné  složky  geometrické  po- 
váhy,  jež  musí  být  navzájem  činně 
vázány,  aby  podaly  obraz  úplný,  svůj 
vlastní  organismus  a  uměleckou  věc, 
účinnou  a  fungující,  místo  pouhého 


odlesku  a  illusivní  napodobeniny 
modelu.  Zde  jedná  se  tedy  o  dyna^ 
mickou,  či  akční  schopnost  tvárných 
složek  ve  smyslu  čistě  interním,  vý' 
tvarném. 

Řekl  jsem  již,  že  by  doktrína  fu' 
turistická  nevylučovala  možnost 
dobrých  realisací  a  formových  im- 
pulsů, jež  by  mohly  mít  své  samO' 
statné  vývojové  místo.  V  tom  však 
vadí  u  futuristů  jejich  příliš  kom* 
plexní  způsob  výrazu,  v  němž  je  znát 
těžké  dědičné  zatížení  z  malířství 
předchozího,  staršího,  jež  v  Itálii,  tak 
jako  jinde,  vybujelo  do  velice  špať 
ných  následků.  Při  veškeré  odvaze 
není  u  futuristů  tolik  vnitřní  síly, 
která  by  se  mocně  postavila  na  půdu 
čistě  uměleckou;  zatím  je  tu  tvořivá 
praxe  příliš  často  sevřena  v  bludných 
nemohoucnostech  z  italského  veris' 
mu,  naturalismu,  symbolismu,  lite* 
rární  a  dekorativní  secesse  a  postim- 
pressionismu. 

POSMRTNÁ  VÝSTAVA  V.  JANSY 
V  RUDOLFINU  je  dost  nevýznamná. 
Přijímá'li  se  u  nás  krajinářství  jako 
zvláštní  a  samostatná  disciplina 
umělecké  tvorby,  nelze  ani  do  tohoto 
úzkého  rámce  zařaditi  Jansu  jako 
zjev  směrodatnější.  Jeho  práce  děla 
se  zcela  ve  stínu  ostatního  vývoje; 
svým  založením  byl  realistou  stár* 
šího  rázu,  který  se  snažil  napodobit 
přírodu  co  nejblíže,  dle  svého  mí' 
není,  užívaje  k  tomu  několika  běž' 
ných  prostředků  ze  školy  a  z  praxe. 
Realisté  tohoto  druhu  nemohou  být 
ztotožňováni  s  realisty  z  povahy; 
spodobují  přírodu  do  marné  věrnosti 
jen  proto,  že  nemají  nic  pevnějšího 
a  základnějšího,  čeho  by  se  uchopili, 
a  že  nebyli  nadáni  citem,  fantasií, 
vnitřním  malířským  vědomím  a  for' 
málními  schopnostmi.  Kolem  této 
chudé  osy  staví  se  všechny  Jansovy 
krajinářské  pokusy,  i  ty,  kde  tak 
často  snažil  se  pod  vlivem  některých 


143 


jiných  krajinářů  o  effekty  účinnější, 
nechť  již  v  barevné  odvaze,  nebo 
v  náladovém  pojetí;  často  bral  si 
svoje  příklady  z  obrazů  Slavíčkových, 
Hudečkových,  ze  Schikanedra  a  z 
mnohých  jiných.  Je  známá  věc,  že 
vétšina  běžného  krajinářského  ře- 
mesla je  teď  zcela  dutá,  že  jí  schází 
všechna  tvárná  duše  a  že  už  v  něm 
nezbyla  jiná  myšlenka  než  vybrati 
motiv,    přidat    k    němu    manýru    a 


náladovou  režii.  Jansa  býval  svědO' 
mitější,  než  jsou  malíři  krajin  pro 
obchodníky  s  obrazy ;  jeho  kra- 
jiny, i  kde  chce  být  fulmiuantní  a 
chce  upoutávat  barevnou  parádou, 
nejsou  přece  jen  v  té  míře  vyzývavé 
a  nevykřikují  jen  planý  úmysl 
oslňovat  touto  falešnou  režií  a  ma- 
chou, protože  vždy  je  v  nich  znát 
něco  z  tuhé  a  těžkopádné  práce  a 
mnoho  dobré  vůle.      Josef  Čapek. 


HUDBA. 


Pražský  Hlahol  provedl  ve  svém 
prvním  řádném  koncertu  nové  dílo 
Vítězslava  Nováka,  ba  Hadu 
Svatební  košile  pro  soli,  sbor  a 
orkestr  (op.  48.)  Premiéra  byla  oče- 
kávána s  napětím,  které  u  širokého 
obecenstva  živila  popularita  Erbe- 
novy ballady  i  popularita  starší  kom- 
posice Dvořákovy,  právě  v  poslední 
době  u  nás  živě  diskutované,  u  hlub- 
ších interesentů  pak  především  zá- 
jem o  to,  do  jaké  míry  Novák  vy- 
hoví vypiatým  dramatickým  poža- 
davkům básně.  By!of  předem  vylou- 
čeno, že  by  se  Novák  přiklonil  k  dílu 
Dvořákovu,  že  by  akceptoval  jeho 
zastaralý,  nedramatický  způsob  zhu- 
debnění  textu,  nebo  že  by  se  v  otázce 
dramatičnosti  odhodlal  k  jakémukoli 
kompromisu. 

Poměr  Novákovy  práce  k  Dvořá- 
kově jest  jasný.  Dvořák  vytvořil  kan- 
tátu starého  střihu  s  širokými  uzavře- 
nými čísly,  do  nichž  si  rozdělil  text 
ballady;  o  dramatické  řešení  se  tedy 
ani  nepokusil  spokojuje  se  zobra- 
zením nálad  a  umírněně  realistickou 
kresbou  detailů  v  širokém  rámci 
jakýchsi  obrazů.  Krásný  výsledek 
této  snahy  na  některých  místech  jest 
předností  díla  Dvořákova,  jehož  ne- 
dostatky (na  př.  přímo  monstrosní 
deklamace  češtiny)  jsou  známy.  Ta- 
kovéto, řekl  bych  statické  zhudebnění 
ballady   bylo   pro   Nováka  nemožné. 


Novák  především  přijal  požadavek 
prokomponování  textu  a  také  jej 
provedl.  Jeho  Svatební  košile  opravdu 
plynou  v  jednotném  toku  od  prvního 
do  posledního  taktu  bez  znatelněj- 
ších trhlin  formálních.  Více  však, 
než  o  tento  pro  jemněji  cítícího  člo- 
věka samozřejmý  příkaz  jediné 
široké  formy,  šlo  o  drama- 
tickou její  výplň,  o  ponenáhlé. 
ale  neúprosné  dramatické  vystupňová- 
ní celku,  zvláště  ovšem  příšerné  noční 
cesty  milenců.  Po  té  stránce  Erbe- 
nova báseň  klade  skladateli  úkol 
přímo  obrovský,  který  by  mohl  zmoci 
jen  rozený  dramatik  prvního  řádu. 
Novák  ukázal,  že  jím  není.  Byla-li 
ještě  potřebí  důkazu  nedramatičnosíi 
jeho  vlohy.  Svatební  košile  jej  po- 
daly. Jednolitost  ballady  Novákovy 
jest  jen  a  jen  formální,  vnější, 
ne  dramatická.  Dramaticky  celý 
veliký  střed  básně  rozpadá  se  Nová- 
kovi —  stejně,  jako  Dvořákovi  —  na 
řadu  obrazů,  v  nichž  není  drama- 
tického napětí,  tím  méně  dramatická 
gridace.  Novák  pracoval  o  svém  díle 
s  nadšením  a  usilovnou  snahou  do- 
síci  vytknutého  cíle;  ty  mluví  k  nám 
přesvědčivě  z  každé  řádky  rozboru, 
který  k  premiéře  svého  díla  sám  na- 
psal. Tam  se  také  dočítáme,  jakých 
prostředků  použil  k  tomu,  aby  dílo 
účinně  vystupňoval  a  gradaci  ne- 
úprosně dovedl  k  vrcholu.  Ale  všechny 


1/4. 


tyto  prostředky  (odkazuji  čtenáře 
k  Novákovu  rozboru)  mají  význam, 
abych  tak  řekl,  pouze  akademický. 
Ano,  tak  a  tak  možno  vystupňovati 
velký  hudební  celek! .  .  .  Vnitřní  dra* 
matickou  sílu  nenahradí  nikdy! 

Těžiště  Erbenovy  básně  jest  v  li' 
cení  noční  cesty  milenců,  s  nímž 
střídá  se  jejich  dialog.  Novák  při* 
padl  na  nešťastnou  myšlenku  i  n- 
strumentálních  interludií, 
v  nichž  se  líčí  tato  cesta  a  její  hrůzy, 
načež  teprve  sbor  podává  k  tomu 
kommentář.  Tato  interludia,  dosti 
rozsáhlá,  tvoří  kh'ny,  kterými  Novák 
porušil  souvislou  linii  střední  části 
skladby.  Jsou  pracována  s  velikým 
uměním  kontrapunktickým,  skla- 
datel položil  na  ně  důraz  dramaticky 
i  hudebně.  Jeho  úmyslem  zjevně 
bylo,  aby  především  tyto  instrumen' 
tální  věty  posunovaly  hudební  proud 
vpřed.  Do  jisté  míry  je  tomu  tak; 
to  však,  co  po  nich  následuje  (sbor 
a  dialog),  dramaticky  i  hudebně  vždy 
značí  stagnaci  a  ochabnutí.  Drama- 
tického života  však  ani  v  těchto  in- 
terludiích není.  Vážím  si  kontra- 
punktického  umění  Novákova,  ale 
tyto  jeho  fugy  jsou  strnulé!  Abych 
resumoval:  žádný  dualismus,  žádné 
střídání  instrumentálních  vět  a  kom- 
mentujícího  sboru  a  dialogů,  nýbrž 
jediná  veliká  vokální  scéna,  pode- 
přená jednotně  vypracovaným  a  vy- 
stupňovaným a  pak  ovšem  také  jedno- 
tícím orkestrem,  krátce:  ne  posloup- 
nost obou  živlů,  nýbrž  současnost  — 
to  je  tuším  jediné  dramaticky  možné 
řešení  veliké  střední  partie  ballady 
Erbenovy, 

Mám  svrchovanou  úctu  k  dosa- 
vadní tvůrčí  činnosti   Novákově,  ale 


nejen  to:  cítím  k  ní  i  opravdovou 
lásku.  Jeho  díla  přirostla  mně  k  srdci, 
jsou  mi  dlouhou  řadu  let  pramenem 
nejhlubších  uměleckých  zážitků.  Ale 
právě  proto  nemohu  se  nedotknouti 
ještě  jedné  věci,  pro  mne  zvláště 
bolestné:  dílo  Novákovo  je  i  n- 
V  e  n  č  n  ě  slabé.  Novák  velikou  část 
této  hudby  vytěžil  z  jediného  the- 
matu,  vzatého  z  úvodního  zpěvu 
dívčina;  thema  je  málo  výrazné  a  to, 
co  z  něho  vytvořil,  zdaleka  neodpo- 
vídá předpokladům  skladatelovým. 
Nejvýše  stojí  instrumentální  části 
Svatebních  košil;  partie  vokální  jsou 
chudě  dotovány.  Charakteristika  je 
mdlá,  efřekty  tónomalebné  jsou  však 
provedeny  s  velkou  instrumentační 
bravourou.  Ve  styku  s  touto  veskrze 
dramatickou  látkou  (Bouře  jí  nebyla) 
selhala  invence  Novákova.  Novák  se 
domnívá,  že  vytvořil  „symfonickou 
báseň  hrůzy".  Můj  výslední  dojem 
byl  jiný:  bolest. 

Bedřich  Čapek. 

Z  Umělecké  Besedy.  V  Literár- 
ním Odboru  uspořádány  byly  v  tom- 
to období  tyto  přednášky:  pí  Heleny 
Malířové:  Srbsko  před  válkou  a  po 
válce;  Dra  O.  Theera:  Mé  dojmy 
z  Ruska;  Dra  M.  Hýska:  O  Antalu 
Staškovi ;  Dra  H.  Jelínka :  Jules  Renard 
a  jeho  Zrzek  a  Dra  O.  Fischera:  O 
účasti  umělecké  tvořivosti  v  literár- 
ně-historickém  badání.  Pro  nejbližší 
dobu  připraveny  jsou  recitační  večery 

A.  Sovy,  J.  S.  Machara,  O.  Theera  a 

B.  Knósla. 

K  dnešnímu  číslu  Lumíra  přilo- 
žena jestreprodukceF.  Ženíškova  por- 
trétu Jaroslava  Vrchlického  z  r.  1877 


„Lumir"  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4'80,  na  celý  rok  K  9'60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5*—,  na  celý  rok  K  10-— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďte? 
adresovány:  Časopis  „Lamir",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fran- 
kované. Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetnik,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  30.  ledna  1914. 


LUMÍR 


R.  XLii.  JLy  kJ  Í.VJL  JL  XV  ČÍSLO  4 


JAN  z  WOJKOWICZ:  Z  knihy  „BOLESTI  ŽIVOTA" 

(cyklus  „Elegie  a  Nostalgie") 

NAD  JEDNOU  ZLOU, 
ALE  KRÁSNOU  A  SMUTNOU  KVĚTINOU . . . 

(H.) 

Vím,  jsi  jen  jedna  květina  z  nesčetných  květů  země  té, 

jen  jedna  růže  zářící  na  zemi  pestře  rozvité  — 

květinná  bytost  setkaná  ze  slabostí  a  bolestí  — 

leč  krásná  tak,  a  schopná  snad  v  krásnější  ještě  rozkvésti... 


Tak  stojím  smuten  nad  tebou:  Mám  tebe,  cítím,  v  ruce  své, 
v  ruce,  kterou  jsi  ranila  trnem  své  strany  prokleté  — 
ta  krev  na  ruce  zbarvené,  ta  chvěje  rukou:  Rozdrtit! 
Leč  ruka  váhá..  .  Brání  jí  vyšší  rozum  a  hlubší  cit. 

Mám  říci:  „Kveť!",  a  nepomstít  krev  ruky  své  na  růstu  tvém? 
Pokorně  uctít  krásu  tvou  a  smilovat  se  nad  trnem? 


Tak  chtěl  bych  pomstit  jen  ten  trn,  jen  trn  ten  zlomit  na  tobě, 
pak  dál  tě  nechat,  krásnou,  růst  v  ryzejší,  čistší  podobě. 

Byla  by  velká  vina  má,  spáchal  bych  příliš  těžký  hřích, 
dnes,  kdy  jsi  teprv  v  rozpuku,  tě  zranit  —  a  snad  zahubit? 
Byla  by  velká  krutost  má,  zlomit  tě,  květe  trpící, 
přes  mšice  tvé  a  trny  tvé,  přece  jen  k  výši  toužící? 

Vím  jedno  —  chtěl  bych  tak  —  oh  žel,  že  trn  by  smál  se  řeči  té 

říci  ti,  jak  tě  uctívám  v  tvé  kráse  vzácně  rozvité  — 

jak,  co  má  ruka,  krvavá  od  trnů  tvojí  slabosti, 

hrozí  ti,  tebe  proklíná,  půl  z  účelu,  půl  z  bolesti, 

můj  vyšší  zrak  a  hlubší  cit  tě  obdivuje  v  kráse  tvé, 

lituje  tebe  v  sudbě  tvé:  růže  tak  smutně  rozkvetlé, 

přes  mnohou  mšici,  mnohý  trn 

tragicky  krásně  rozkvetlé  . . . 


Lumtr  XLII.   4. 


19 


:46 


MODRÝ  A  ŽLUTÝ  PANOŠ  Z  JAKOBSENA  . 

Modrý  a  žlutý  panoš  z  Jakobsena  — 

jací  se  dnes  to  jenom  lidé  rodí! 

Bolestí  pro  vždy  stala  se  jim  žena: 

jen  v  modrém  bnď,  neb  v  žlutém  šatě  chodí! 

Bolestí  věčnou  oba  zadumáni, 

přec  závidí  si  vzájemně  své  světy  — 

ten  s  prosící,  ten  s  popálenou  dlaní. 

ten  žízní  vyprahlé,  ten  octem  svrasklé  rety. 

Čí  osud  lepší  z  nich,  jak  může  rozhodnouti, 
kdo  sebe  zvykl  v  šatě  obou  vídat, 
bolesti  obou  ve  svém  nitru  střídat  — 
a  růží  žádných  neměl  na  své  pouti  1 


TRAGIKA  SOBCE. 


Ne,  nepoznal  jsem  srdce, 
jež  vskutku  pro  mě  bilo  - 
Ne,  není  jednoho, 
by  mně  se  zaslíbilo. 

To  tím  snad,  že  mé  srdce 
též  pro  sebe  jen  bije, 
a  ducha  jen,  ne  sebe 
s  jinými  rozděluje. 

To  tím  snad,  že  mé  srdce 
touží  jen  do  daleka, 
však  nedovede  bíti 
jednoho  pro  člověka. 


Chápání  neschází  mně, 
uznání  také  ne, 
a  není  spravedlivějšího 
snad  tvora  nade  mne  — 
leč  bezprostřední  cit  ten, 
který  se  láska  zve, 
ten  teplý,  měkký  cit 
ten  přec  jen  schází  mně. 

Jsem  země  chladná  jen, 
neschopná  teplo  dát  — 
sám  toužím  po  slunci  přec, 
bych  moh'  se  na  něm  hřát! 


--^-tí.. 


PODVEČER  V  JESENI. 


Je  soumrak  v  jeseni  tak  barvitý  a  ostrý, 

že  vzduchem  studeným  a  čirým,  v  němž  se  tyčí,  kroutí, 

stromů  a  keřů  chvějící  se  kostry, 

tak  čistě  kreslí  se  černé  a  pevné  proutí ! 

Dnes  jsou  tak  kouzelné  ty  dálky  otevřené! 

Na  nebi  barvy  kovové  a  stkvoucí, 

červeně  fialové,  modré,  ruděžhoucí, 

jak  na  paletě  obří  rozetřcné, 

od  větrů  rozčechrané.  provltřené. 


147 


Jak  pobřeží,  k  nimž  smčJé  placht7  s  větry, 
přes  všechny  vzteky  rosvichřených  šlehů, 
prostoru  brázdice  nesmírné  kilometry, 
se  nesou  v  odvážném  a  dobrodružném  béliu, 
v  tom  širém  oceánu  vzduchu  beze  břehů  — 
co  v  bouři  výší  těch,  vítěznou  slyší  douti 
pocaodu  hudbu  ke  své  slavné  pouti  : 

Tak  jevíte  se,  dálky,  zraku  duše  mojí, 
jež  patří  k  Vám  se  steskem  touhy  svojí! 

Oh  jeseni!  Ty  dobo  dálek,  vzduchu! 
Odvážných  vzduchoplaveb  argonautů  výší! 
Jak  budíš  ve  své  širých  prostor  tiši 
touhu  po  pobřeží  všech  nespatřených  říší  — 
jak  v  duši  probouzíš  tajemných  výšek  tuchu! 

Sen  křídla  má,  v  dál  širou  letí  jima, 
s  ním  chtělo  by  i  moje  srdce  plouti  — 
leč  tělo  smutné  v  zajetí  je  jímá, 
jak  ptáka  klec,  že  nemůže  se  hnouti. 

Sen  křídla  má  a  směle  k  výši  spěje  — 
tam  i  můj  duch  by  stan  chtěl  rozepnouti! 
Leč  místo  křídel,  tělo,  jež  se  chvěje, 
vléc'  musí  na  své,  k  cíli  dlouhé,  pouti! 


FR.  KHOL: 


SPONA,  (Pokračováni.) 


Přítomnost  tohoto  muže  učinila  na  Balána  nepříznivý  dojem. 
Když  se  sešel  s  dámami,  nenapadlo  jej  ani,  že  by  tu  mohly  míti 
nijakého  společníka,  a  bezděky  těšil  se,  že  bude  jich  samojediným 
známým.  Avšak  když  uzřel  Stolkina,  ucítil  zklamání  a  v  srdci 
jeho  vznikl  pocit  podobný  žárlivosti. 

Proto  mu  byl  Rus  také  nesympatický.  Jeho  tvář  se  mu  zdála 
nechutná,  ano  komická  a  oči  bezkrevné.  Když  poznal,  že  mluví 
špatně  francouzsky  a  též  německy,  pocítil  tajnou  radost  a  těšil  se 
ze  své  dokonalé  francouzské  konversace,  které  dal  vyniknouti. 
Avšak  již  průběhem  snídané  vycítil,  že  jest  Rus  dámám  pouze 
dobrým  společníkem,  a  se  zadostiučiněním  konstatoval,  že  nemůže 
býti  řeči  o  nějakém  bližším  styku  nebo  poměru  mezi  Stolkincm 
a  Annou. 

Zábava  u  stolu  plynula  vesele  a  zajímavě.  Mluvilo  se  hlavně 
o  Nervi  a  životě  v  něm,    o  klimatických  výhodách   města  a  krás' 


148 

ných  místech  jeho,  a  Anna  se  Stolkinem  předstihovali  se  v  hčení 
krás  nervských.  „Měl  byste  tu  zůstat  několik  dní,"  vyzývala  Anna 
Balána.  Avšak  malíř  vymlouval  se  na  nutnost  své  cesty  do  Říma 
a  na  práce,  které  jej  čekají.  Vznikla  živá  hádka,  za  níž  Anna  se 
Stolkinem  snažili  se  přesvědčiti  malíře  o  nutnosti  a  výhodách 
jeho  pobytu  v  Nervi,  když  pojednou,  za  nejhlučnější  zábavy,  z?.^ 
razil  se  Rus  a  vykřikl  udiveně:  „Slečno  Anno,  kde  máte  svoji 
sponu?" 

Při  slovech  těch  sáhla  si  dívka  rychle  na  prsa.  „Ah,"  zvolala 
ulekaně,  „moje  spona!  Snad  jsem  jí  neztratila?"  A  již  v  násle^ 
dujícím  okamžiku  vyskočila  od  stolu  a  odběhla  ze  sálu. 

„Abyste  rozuměl,"  řekl  Stolkin  obrácen  k  Balánovi,  „běží  tu 
o  náprsní  sponu,  které  slečna  nikdy  neodkládá  a  bez  níž  nikdy 
nevychází.  Je  to  krásný  kus  starobylé  práce,  zdá  se,  že  dědičný," 
dodal  s  pohledem  na  starou  paní,  „a  jsem  přesvědčen,  že  se 
v  tomto  talismanu  skrývá  zámek  k  slečninu  srdci." 

„Pan  Stolkin  žertuje,"  řekla  paní  Bartošová  mrzutě  a  Balán 
pozoroval,  že  se  jí  slova  Rusova  nepříjemné  dotýkají.  Proto  chtěl 
se  již  vložiti  do  rozmluvy  a  zavésti  hovor  na  jiné  pole,  když  se 
náhle  zjevila  Anna  s  velkou  onyxovou  sponou  na  prsou. 

„Nuže,"  zvolala  z  dálky,  „zde  je  moje  spona.  Zapomněla  jsem 
ji  v  ranních  vycházkových  šatech."  A  když  jí  Stolkin  pohrozil 
slovy;  „Pozor,  slečno,  v  tom  je  nějaké  znamení,"  zasmála  se  jen 
a  neodpověděla. 

Bylo  po  desertu  a  hosté  se  rozcházeli.  Též  u  stolu  paní  Bar*- 
tošové  se  hosté  zvedli  a  rozešli  se  různými  směry.  Stará  dáma 
odešla  do  svého  pokoje  k  odpolednímu  odpočinku,  Anna  vyzvala 
Balána,  aby  se  šel  s  ní  posadit  k  moři  na  slunce,  a  Stolkin,  jenž 
měl  nutnou  pochůzku  na  poštu,  slíbil,  že  přijde  za  nimi. 

III. 
Sedělo  se  skutečné  neobyčejně  příjemně  na  nervském  strandu. 
Nebylo  tam  sice  jemného  písku  ani  obvyklých  proutěných  Icno" 
šek  a  stanů,  které  bývají  vždy  okrasou  mořských  pláží,  nýbrž  po> 
březí  bylo  skalnaté  a  dosti  pusté  a  návštěvníkům  bylo  vzíti  za^ 
vděk  pouhou  úzkou  pobřežní  hrází,  vestavěnou  až  na  samý  okraj 
skalnatého  pobřeží,  avšak  sluneční  paprsky  hřály  tak  krásně  a 
uspávaly  k  tak  vábné  lenosti,  že  se  návštěvníkům  zdálo,  jako  by 
život  z  nich  zvolna  odcházel  a  duch  jejich  mizel  někam  daleko  až 
za  onu  tmavou  čáru,  kterou  se  v  dáli  rýsovalo  rozhraní  mezi 
mořem  a  vzduchem. 


149 

Anna  s  Baláncm  scdéli  na  jedné  z  nesčetných  laviček  pobřeží 
nich  a  oddávali  se  sladkému  požitku  lenošného  odpočinku.  Pod 
nimi  šumělo  mírně  rozbouřené  moře,  tříštíc  blankytné  své  vlny 
o  pobřežní  skály,  a  pokrývalo  bílou  pěnou,  něžnou  a  sněžnou  jak 
jemné  krajky  bílého  dessous  mořských  panen''tanečnic,  černé  břiď 
ličnaté  skály,  na  nichž  místy  zvedal  se  mohutný  kaktus  nebo  ř-U 
vořil  červeně  rozkvetlý  netřesk.  Za  nimi,  za  ohradní  zdí,  nacha^ 
zely  se  zahrady  hotelů  a  z  nich  vykláněly  na  promenádu  své 
mohutné  větve  a  koruny  černé  pinie,  šedé  olivy,  bíle  kvetoucí 
ligustrum  a  žluté  mimosy.  Opojná,  dechu  tuberos  podobná  vůně 
květů  ligustra  mísila  se  s  hořce  sladkou  vůní  mimos  a  klesala  na 
oba  odpočívající  a  opájela  je  mírně,  širá,  blankytně  jasná  a  lesklá 
hladina  moře  uspávala  je  a  magnetisovala  svým  klidem  a  svojí 
nekonečností. 

„Vskutku,  jak  tu  je  krásné,"  vzdechl  si  Balán.  Kolem  n;ch 
kráčeli  lázeňští  hosté  a  všichni  byli  hodní  a  roztomilí.  Všichni  pO' 
zdravovali  jaksi  radostně  a  vesele  Annu  a  ona  dovedla  o  každtim 
z  nich  vyprávět  tolik  hezkého  a  milého,  že  se  Balánovi  samoť 
němu,  jenž  přece  nemiloval  nových  známostí,  chtělo  s  nimi  se 
seznámit  a  pohovořit.  Pravda,  jemu  se  vždy  zprvu  zdály  její 
chvály  přehnanými,  ať  to  bylo  u  pana  Sinois,  Francouze,  jenž 
bydlil  v  Ofelii  a  jehož  tlustou,  vykrmenou  tvář  pozoroval  už 
u  oběda,  nebo  u  pana  Stankiewicze,  Poláka  ze  sousední  Adelaidy. 
jehož  řeč  byla  nepříjemné  strojená,  anebo  konečně  u  rodiny 
Schlágrovy,  tlusté  matky  se  třemi  dcerami,  jež  byly  všechny  čtyři 
vrcholně  nevkusně  oděny,  avšak  Anna  dovedla  o  všech  pověděti 
tolik  krásného,  že  odpustil  Francouzi  tvář  tlustého  fauna,  Polá^ 
kovi  nepřirozenou  strojcnost  zbohatlého  holiče,  a  německým  dá- 
mám nevkus  hokynářky.  Ovšem  cítil  dobře,  že  tak  činí  jen  pro 
Annu  samotnou.  Byla  tak  milou  společnicí  a  bylo  tak  příjemno 
poslouchati  její  měkký  hlas  a  její  dobrá  slova,  že  se  mu  v  té 
chvíli  zdálo  vše  zcela  snadným  a  přirozeným.  A  tak  se  stalo,  že 
on,  jenž  vždy  zachovával  reservu  vůči  svému  okolí  a  předstíral 
nevšímavost  ke  všemu  kolem,  jevil  pojednou  nevšední  zájem 
o  lidi  mimo    jdoucí  a  počal  se  na  ně  vyptávati. 

Konečně  přišel  i  Stolkin.  Již  z  dáli  viděl  jeho  dlouhou,  hubě* 
nou  postavu  s  řídkým  plnovousem.  V  ruce  nesl  bílou  kamelii, 
kterou  s  lísměvem  podal  Anně. 

„Ah,  moje  kamelie,"  zvolala  dívka.  „To  je  denní  daň,  kterou 
mne  pan  Stolkin  odvádí:  Denně  jednu  bílou  kamelii."  Pohlížela 
něžné  na  bílý  květ  a  Balán  pozoroval,  že  pohled  její  sklouzl  zvolna 


150 

k  tichým,  lesklým  zrakům  Rusovým.  V  tom  okamžiku  pohnulo 
se  cosi  v  mahn.  Byla  to  závist  nebo  žárlivost?  Nevěděl.  Ale  po- 
dlij, že  se  v  něm  zvedá  znovu  nechuť  k  tomuto  nemocnému  clo-' 
veku,  který  stál  v  tak  důvěrném  poměru  k  jeho  krajance. 

^.Nemiluji  kamelií,"  řekl  mimoděk,  ačkoliv  je  měl  vpravdě 
rád.  „r^cmiluji  jích,  protože  jsou  jako  mrtvé,  nebo  zmírající.  Ne^ 
vory,  každý  u^íyk  íe  ničí  a  bezkrevná  jich  barva  připomíná  pleť 
chudokrevných.  Miluji  růže  a  karafiáty  silných  vůní  a  rudých, 
zč .avých  barev,  z  kterých  C'Sí  život  a  rozkoš.  Miluji  štěstí  a  život, 
iic:oť  jen  v  něm  jest  radost  a  krása." 

„Ano,"  odvětil  Stoíkin,  „možná  že  máte  piavdu.  Ale  mně  zdá 
se  tato  láska  příliš  sobeckou.  Hleďte,  já  nemiluji  příliš  zdravých 
a  šťastných  lidi.  Lidí,  kteří  nikdy  netrpěli  a  kteří  jsou  s  sebou 
spokojeni.  Připadají  mi  jako  zvířata.  Jsou  krásní  jako  zvířata  a 
jako  zvířata  jsou  silní.  Avšak  krása  jejich  páchne  příliš  masem  a 
jejich  štěstí,  jež  spočívá  v  jich  síle,  páchne  sobectvím." 

„Ale  takový  je  přece  život." 

„Myslíte?  Nechci  takového  života  a  vím,  že  je  mnoho  lidí, 
kteří  se  stejně  dívají  na  svět  jako  já.  Na  přiklad  zde  slečna  Anna. 
Miluje  slabé  a  ubohé  a  na  každém  z  nich  dovede  nalézti  něco 
pěkného,  něco  milování  hodného.  Ale  nemyslete,  že  tak  činí  ze 
soucitu  a  útrpnosti,  jsem  přesvědčen,  že  tak  činí  z  opravdové  lásky 
k  slabým  a  nešťastným,  a  že  by  naopak  cítila  odpor  k  onomu 
masitému  štěstí,  o  němž  jsem  mluvil." 

Stolkin  umlkl  a  Balán  neodpo%'ídaI.  Cítil,  že  kdyby  promluvil, 
řekl  by  něco  ostrého,  co  by  jistě  zranilo  chorého.  Proto  raději 
mlč«l.  A  v  této  trapné  pause,  za  níž  i  Anna  nevěděla  co  říci,  ob^ 
jevila  se  pojednou  paní  Bartošová  jako  bůh  záchrany.  Veselý, 
konvenienční  rozhovor  nastal  a  napětí  mezi  oběma  muži  zdálo  se 
býti  úplně  odstraněno. 

Avšak  v  Balánovi  zrál  plán:  vyrvati  tomuto  souchotinářskému 
rytíři  svou  krajanku  z  rukou.  Neboť  bylo  jisto,  že  má  Stolkin  na 
ni  velký  vUv,  že  se  vkradi  do  její  důvěry,  přízně  a  možná  i  lásky. 
A  to  se  příčilo  jemu,  jako  jejímu  známému  a  milovníku  z  dětství. 
Nic  mu  nepřekáželo,  že  se  o  ni  celá  léta  nestaral.  Dnes  po  opět^ 
ném  setkání  činil  si  na  ni  stejná  práva  jako  tenkráte.  A  žárlil, 
^niž  ji  při  tom  miloval. 

A  tak,  když  se  pak  odebrali  všichni  do  hollandského  baru  na 
kávu  a  usedli  na  nevelkou  terasu,  kde  hrál  malý  smyčcový  kvartet 
a  rozevírala  se  překrásná  vyhlídka  na  moře,   prohlásil    Balán  po^ 


155 

jednou,  že  zůstane  v  Nervi.    „Jsem   beztak    unaven  po  pařížském 
životě  a  potřebuji  odpočinku,"  dodal  na  vysvětlenou. 

Návrh  jeho  byl  uvítán  s  radostí.  I  Stolkin  zdál  se  býti  nadšen 
a  soudil,  že  se  panu  Balánovi  jistě  v  Nervi  a  jeho  lidecli  zalíbí. 

IV. 

Baíán  zůstal  tedy  v  Nervi  a  počal  svůj  zápas  se  Stolkinem. 
Zápas  donquijotský.  Zel,  že  nebyla  takovou  též  jeho  láska. 

Z  jeho  pokoje,  který  byl  v  druhém  patře  villy,  rozevírala  se 
čarovná  vyhlídka  na  moře.  On  však  se  jí  málo  kochal.  Celý  dza 
dlel  dole  poblíž  Anny,  v  sadě,  v  sále  anebo  na  pobřeží. 

A  stalo  se  to,  nač  nepomyslil,  co  však  se  muselo  státi:  Zami- 
loval se  do  ní.  Zprvu  nejasně  a  tiše  vkrádal  se  ten  pocit  do  jeho 
srdce.  Byía  mu  tak  nesmírně  milá  tato  dívka,  jejíž  úsměv  byl 
dobrý  a  laskavý  a  platil  všem.  Ale  právě  tento  úsměv  ho  počal 
činiti  nešťastným.  Byl  stejný  k  němu  jako  k  ostatním. 

Za  to  hned  v  prvých  dnech  poznal,  že  se  klamal,  myslevli, 
že  mezi  Stolkincm  a  Annou  je  láska.  Pravda,  Stolkin  se  choval 
k  Anně  něžně  a  pozorně,  avšak  něha  a  pozornost  ta  byly  jen 
projevy  přítele,  nanejvýš  bratra.  Ani  jediný  zážeh  erotismu  ne^ 
pronikl  jeho  zraky  nebo  slovy  a  Balán  byl  v  tom  směru  úplné 
uklidněn.  Přece  však  neodjížděl.  Cítil  se  tak  spokojeným  a  šťast^ 
ným  v  tomto  ovzduší,  v  němž  vše  mu  bylo  nyní  milé,  i  Stolkin^ 
jejž  zdál  se  poznávati  a  chápati  s  jiné,  lepší  stránky. 

Nalezl  si  proto  záminku,  aby  mohl  zůstati:  nabídl  se,  že  na^ 
maluje  portrét  Anny.  Návrh  jeho  byl  radostně  přijat. 

Vlastně  to  přišlo  zcela  samo.  Stalo  se  to  jednoho  jitra.  Po  bt:e- 
sně  noci  usnul  teprve  k  ránu  a  spal  dlouho.  Když  se  probudil,  byio 
již  pozdě  a  on  spěchal,  aby  se  upravil  a  sestoupil  k  snídani.  Jeho 
celá  bytost  byla  naplněna  Annou,  a  on  hořel  nedočkavostí  ji  spatiit. 
Avšak  když  přišel  do  jídelny,  nalezl  sál  prázdný.  Teprve  před  viílou 
uviděl  paní  Bartošovou,  jež  s  ním  sdělila,  že  Anna  šla  do  pozadí 
zahrady. 

Leč  marně  hledal  Balán  dívku  na  obvyklých  místech,  na  vy- 
hřátých a  slunných  lavičkách,  nikde  jí  nenalezl.  Teprve  když  při-' 
šel  do  zadního,  květinářského  oddílu  zahrady,  uslyšel  za  keři  ka^ 
melií  hlas  Stolkinův.  Odhrnul  větev  a  spatřil  Annu,  sedící  na 
polní  židli,  a  u  ní,  na  malé  stoličce  Stolkina.  Rus  četl  v  nějaké 
německé  knize  zakoktávaje  se  občas  a  ona  poslouchala  jej  s  váž^ 
nou  tváří,  ruce  majíc  složené  unaveně  v  klín.  Ale  jaký  to  byl  roz^ 
košný  obraz  I  Byla  oděna  v  bílé,  prosté  dívčí  šaty,  krajkový  límec 


152 

obepínal  jako  šáteček  její  ramena  a  byl  spiat  na  plochých,  dětských 
prsou  onyxovou  sponou.  Kolem  ní  roztroušeny  visely  rudé 
květy  kamelií,  které  se  skláněly  nad  její  černou  hlavu,  snědé 
tváře  a  bílou  látku  šatu, 

Balán  byl  nadšen.  Jak  krásný  to  byl  obraz!  Celé  seskupení, 
harmonie  barev,  výraz  jejího  obličeje,  vše  bylo  jako  stvořeno 
k  malování. 

Rychle,  nečekaje  již  na  nic,  pokročil  k  nim.  „Zůstaňte,"  zvolal 
vida,  že  oba  udiveně  zvedají  hlavy,  „sedte  a  nehněte  se  ani,"  a  ně' 
kolika  slovy  sdělil  s  nimi  svůj  úmysl  malovati  Annu  v  této  posíci. 

Návrh  jeho  byl  přijat  a  netrvalo  dlouho  snesl  malíř  stojan, 
plátno  a  skřínku  s  barvami  do  zahrady  a  rozestavil  vše  před 
dívkou.  A  mezi  tím,  co  Stolkin  pokračoval  koktavým  hlasem  ve 
čtení  německé  tragedie  Grabbeovy  „Don  Juan  und  Faust",  poča" 
Balán  uhlem  rýsovati  první  obrysy  Anniny  hlavy. 

V. 

A  opět  seděli  Anna,  Balán  a  Stolkin  pod  kameliemi.  Balán 
maloval  horlivé,  chvílemi  zíraje  pozorně  ve  tvář  Anninu,  jež  zalita 
jemnou  září  slunce,  zdála  se  býti  ku  podivu  čistou  a  jasnou.  Ob' 
raz  počal  \iž  z  části  vyrůstati  z  plátna.  Totiž  jen  tvář  Annina, 
avšak  ta  se  podařila  malíři  ku  podivu  dobře.  Všechna  čistota  a 
néha  její  duše  zdála  se  býti  nadýchnuta  ve  výrazu  tváře. 

Anna  seděla  stále  stejným  unaveným  způsobem  na  polní  Ic" 
nosce  a  zdála  se  naslouchati  slovům  Stolkina,  čtoucího  ne" 
únavně  svého  Grabbeho,  který  se  ve  své  únavnosti  vlekl  do  nel 
konečná.  Avšak  Anna,  právě  tak  jako  Balán,  neposlouchala.  Byli 
oba  zaujati  jedinou  společnou  a  tajnou  myšlenkou. 

Před  dvěma  dny,  když  kráčeli  večer  s  matkou  a  Stolkinem  po 
diner  podél  moře,  zůstala  paní  Bartošová  s  Rusem  pozadu.  Byla 
tma  a  Anna  ucítila,  jak  ji  Balán  bére  za  ruku.  „Slečno,"  slyšela 
jej  mluviti  hlasem  pohnutým,  jakým  s  ní  dosud  nikdy  nehovořil, 
„víte,  co  vám  chci  říci?" 

Anna  se  ulekla.  Již  několik  dní  tušila,  že  přijde  tato  chvíle. 
Pozorovala  to  na  jeho  pohledech,  na  polozakrytých  slovních  na^ 
rážkách,  a  cítila  to  plně  celou  svou  duší.  Miloval  ji,  to  bylo  ne" 
sporné,  a  ač  ji  těšilo  vědomí  toto,  obávala  se  přece  jeho  lásky. 

Leč  Balán  se  nezarazil  jejím  mlčením,  ale  pokračoval  dále. 
„Víte  to,  slečno.  Musíte  to  vědět,  a  říkám  vám  to  plně:  Miluji  vás. 
Miluji  vás  šíleně  a  znám  jen  jedno  štěstí  na  světě,  abyste  i  vy 
mne  měla  ráda." 


153 

Velký  strach  přepadl  Annu.  Co  měla  říci  ?  Avšak  nemela  ani 
času  odpověděti.  Přiběhl  k  nim  Stolkin  a  upozorňoval  je  na  světla 
parníku,  mizejícího  na  obzoru.  Byla  mu  vdéčna  za  toto  vysvobo' 
zení  a  celý  večer  již  neopustila  svojí  matky. 

Balán  se  cítil  poražen.  Avšak  nevzdával  se  naděje,  a  když  ji 
druhého  dne  zastal  samotnou  u  první  snídaně,  dal  jí  přímo  a 
vážně  otázku:  Zda  jej  miluje?  Avšak  Anna  podívala  se  naň  zá^ 
hadně  a  řekla  pak  po  prvé  to  divné  slovo:  „Nevím." 

Nyní  seděli  proti  sobě  a  uvažovali  oba  o  této  jediné  otázce. 

Balán  miloval  Annu  podivnou,  něžnou  a  měkkou  láskou.  Byl 
až  překvapen  nezvyklým  citem  tím.  On,  zdravý,  silný  muž  poci^ 
foval  až  dosud  pouze  smyslné  náklonnosti  k  ženám,  avšak  zde 
po  prvé  v  jeho  žití  jímal  jej  zvláštní,  skoro  zbožný  cit  k  teto  choré 
dívce.  Kolikrát  si  říkal,  že  není  ani  krásná,  ani  svůdná,  ba  ani 
zdravá.  Cosi  tklivého  leželo  v  jeho  duši  a  zachvacovalo  jeho  srdce, 
kdykoliv  na  ni  pohlédl  nebo  jen  na  ni  pomyslil.  A  on  na  ni 
myslil  stále,  od  chvíle,  kdy  ji  spatřil  v  Janově.  A  od  té  chvíle 
cítil  se  jako  vyměněn,  čistším  a  lepším. 

A  ona?  Prožívala  taktéž  zvláštní  krisi  od  prvních  chvil,  kdy 
se  s  ním  znovu  sešla.  Nejprve  pociťovala  k  němu  přátelství,  avšak 
čím  dále  tím  více  cítila  se  strhována  jeho  temperamentem,  jeho  silou 
a  jistotou.  Zdálo  se,  jako  by  toto  zdraví,  které  z  něho  sálalo,  ji 
k  sobě  strhovalo.  Život,  zakázaný,  zdravý  a  šťastný  život,  plný 
fysické  radosti,  ji  k  sobě  u  něho  volal.  A  kdežto  tempera^ 
ment,  její  touha  po  životě  ji  lákala  poddati  se  mu,  nutila  ji  čistota 
její  se  mu  opříti,  jej  odvrhnouti  jako  něco  nečistého.  Oh,  kdyby 
jen  věděla,  jakým  jest  vlastně  ve  svém  nitru! 

Stolkin  četl  neúnavně.  Byl  zřejmě  zaujat  svým  Grabbem.  Na^ 
lezl  ho  někde  v  knihovně  pensionátu,  starý  exemplář  tištěný 
v  Praze,  a  od  chvíle,  kdy  jej  po  prvé  otevřel,  cítil  se  poután  k  této 
básni.  Pravda,  byla  to  četba  dosti  nezáživná  a  těžce  stravitelná, 
avšak  jeho  spekulativní  duch  dovedl  velmi  snadno  z  barokní  pří^ 
těže  slohové  vybaviti  smělé  myšlenky  autorovy.  Zvláště  situace 
osob  dramatu  jej  zajímala.  Smyslný  a  po  požitcích  se  ženoucí  don 
Juan,  spirituální  a  přemítavý  Faust  a  andělsky  čistá  a  přece  zas 
lidská  donna  Anna,  zdaž  to  nesvádělo  přímo  k  srovnání  s  jejich 
trojicí?  A  když  předčítal  slova:  „Es  kommt  die  Stunde,  wo  dir  der 
Donna  Anna  Busennadel  weit  mehr  vcrschliesst,  als  dir  die  Welt 
kann  geben!"  zvedl  všecek  udiven  zrak  k  malíři  a  dívce  a  pohlédl 
na  sponu,  spočívající  na  prsou  Anníných. 

Leč    malíř   a   dívka    povšimli    si  též    slov    básně  a  pohlédli  na 

Lumír  XLII.    4-.  20 


154 

sebe  dlouze.  Stolkin,  jenž  zachytil  tento  pohled,  se  zamračil.  Chá^ 
pal  nyní.  Maně  si  vzpomenul  na  scénu  se  sponou  za  oběda  při 
příchodu  Balánově,  tenkráte,  když  byl  nazval  jehlici  tu  zámkem 
k  srdci  Annině.  Ale  přemohl  se  ihned  a  pokračoval  dále  ve  své 
četbě,  opakuje  znovu  ona  slova:  „Es  kommt  die  Stundc  .  .  ." 

VI. 

Je  pozdní  odpoledne.  Slunce  zlatí  svými  šikmými  paprsky 
Monte  Fino  a  bílé  domy  v  Camogli,  ležící  na  úpatí  jeho.  Malé 
bárky  brázdí  azurově  jasnou  hladinu  mořskou  a  v  dálce  pluje 
zvolna  velká  plachetní  lod  přes  obzor. 

Na  poslední  výspě  skalní,  až  zcela  na  konci  promenády,  kam 
málokdy  zabloudí  některý  návštěvník,  postavil  Balán  svůj  malíř- 
ský stojan  a  rozepial  nad  ním  slunečník.  Maluje  širou  hladinu 
mořskou  s  částí  zátoky  camoglské.  Zcela  vzadu,  až  na  poslední 
hraniční  čáře  mořské,  tam,  kde  hladina  jeho  splývá  s  obzorem, 
pluje  plnými  plachtami  trojstěžník.  Jest  viděti  vlastně  jen  jeho 
plachtoví,  trup  již  skoro  zmizel,  a  zdá  se,  že  v  nejbližším  oka^ 
mžiku  zmizí  i  celá  lod  za  obzorem. 

Moře  jest  v  přílivu,  vlny  jeho  se  valí  ku  předu.  Zachytit  tento 
hadovitý  pohyb  vln,  jichž  plochy  jsou  střídavě  zastíněny  a  ozářeny 
sluncem,  jest  malířským  problémem  Balánovým.  Pracuje  na  plátně 
již  několikáté  odpůldne  a  práce  blíží  se  svému  konci. 

Také  nyní  maloval  Balán  horlivé,  že  ani  nepozoroval  Annu» 
přicházející  po  nábřežní  hrázi.  Teprve  když  uslyšel  její  kroky 
ohlédl  se  a  spatřil  ji  šplhati  se  k  němu  na  skalní  výspu. 

Malíř  se  radostí  rozzářil.  „Konečně  jdete,*'  zvolal. 

Anna  byla  zrudlá  rychlou  chůzí  a  namáhavým  lezením  na  sta" 
líska  a  podávala  mu  z  dálky  ruku,  aby  jí  pomohl  nahoru.  „Ah," 
zvolala,  když  spatřila  obraz,  „nový  detail!" 

„Který?"  optal  se  nechápaje. 

„Plachetní  lod,**  odvětila.  „Plachetní  lod,  jež  mizí  za  obzorem." 

„Ah  ta.  To  je  moje  naděje." 

„Naděje?"  opáčila  dívka. 

„Ano.  Moje  naděje  na  vaši  lásku.  Ach  Anno,  slečno  Anno 
dnes  musíte  konečně  zkoncovat  mou  strašnou  nejistotu.  Chci^ 
musím  dnes  vědět,  máte4i  nebo  budete-li  mne  mít  ráda." 

„Nevím." 

„Jak  to  můžete  nevěděti !  Anno,  netrapte  mne  dále.  Miluji  vás 
tolik.  Od  prvního  okamžiku,  kdy  jsem  vás  tu  viděl,  cítil  jsem, 
že  vás  mám  rád.  Což  vy  ke  mně  ničeho  necítíte?" 


155 

„Nevím." 

^Neříkejte  to  strašné  slovo.  Řeknete  ano  nebo  ne,  ale  neříkejte: 
nevím.  Nemohu  déle  snésti  tuto  nejistotu.  Celé  noci  nespím,  stále 
myshm  na  vás  a  jediné,  když  vezmu  štětec  do  ruky,  mohu  na 
chvíli  zapomenout.  Jsem  jako  malý  hoch,  bezmocný  ve  své  lásce. 
Budte  moudrá  I" 

„Nevím." 

„Slečno,  nedohánějte  mne  k  nejhoršímu.  Provedu  něco  neoče-' 
kávaného." 

„A  co?" 

„Uvidíte.  Budtc  moudrá.  Nechcete?  Nuže  mluvte,"  hlas  jeho 
stal  se  hrozivým,  „nebo  hodím  obraz  do  moře". 

„Jedna,  dvě,  tři  — ,"  počítal  Balán,  pak  počkal  chvíli.  A  když 
se  nic  neozvalo,  letěl  obraz  velkým  obloukem  se  skály. 

Anna  dupla  nohou.  „Jak  je  to  hloupé,"  zvolala  uraženě.  „Cho^ 
váté  se  jako  malé  dítě." 

„Proč  neodpovídáte?"  opáčil  Balán  klidně,  pokrčiv  rameny  a 
chopil  se  hned  na  to  stojanu. 

„Nuže,  nyní  toto.  Jedna,  dvě,  tři  .  ." 

Avšak  i  stojan  letěl  za  obrazem.  Pak  šla  touž  cestou  stolička, 
z  za  ní  klesla  i  skřínka  s  barvami  do  zelenomodrých  vln. 

„A  nyní  půjdu  já,"  zvolal  Balán  všecek  bledý.  „Naposled  se 
vás  ptám,  Anno." 

Leč  ani  ted  Anna  nepromluvila  a  hleděla  zamračeně  do  země. 
A  Balán  počítal.  „Jedna,  dvě,  tři  .  .,"  pak  počkal  chvíli,  načež  se 
vrhl  se  skály. 

Anna  vykřikla  strachem.  Viděla  ho  mžikem  klesati  do  vody 
a  v  ní  mizeti.  Teprve  po  chvíli  vynořila  se  hlava  jeho  nad  hla^ 
dinou.  Hrabal  nemotorně  rukama  a  klesal  opět;  bylo  patrno,  že 
neumí  plovat.  Avšak  již  tu  byl  rybář,  jenž  z  nedaleká  pozoroval 
celou  scénu,  a  ten  vytáhl  Balána  na  svoji  bárku  a  připlul  s  ním 
ku  břehu. 

Chvějíc  se  a  jako  bez  smyslů,  přiběhla  Anna  k  němu  a  chytla 
jej  za  ruce.  Byl  bledý  a  na  jeho  tváři  ležel  smutný  výraz. 

„Nešťastný  člověče,  co  jste  to  udělal?"  volala. 

„Jak  vidíte,  skočil  jsem  do  vody,"  řekl  Balán  se  smutným 
úsměvem. 

„A  umíte  plavat?" 

„Neumím." 

„Byl  byste  se  tedy  býval  utopil." 

„Ano,  to  jsem  chtěl." 


156 

Anna  pohlížela  naň  chvíli  upřeně  a  pak  řekla  náhle  s  vážnou 
tváří.  „Bože,  jaký  jste  to  hloupý  člověk.  Chce  se  utopit  a  já  ho 
mám  tolik  ráda." 

Balán  na  ni  pohlížel  jako  u  vyjev^ení.  „Je  to  pravda?"  ptal  se 
skoro  bez  dechu. 

„Svatá  pravda." 

„A  proč  jste  mně  to  neřekla?" 

„Blázínku,  což  nerozumíte  ženám?" 

„Ne,"  zavrtěl  Balán  vážně  hlavou.  „Ale  nyní  mne  opravdu  mi' 
lujete?" 

„Opravdu  I" 

„A  smím  vás  políbit?" 

Místo  odpovědi  vystoupila  si  Anna  na  špičky  nohou  a  nastavila  mu 
svoje  rty.  A  Balán,  nevšímaje  si  lidí,  kteří  se  zatím  nakupili  na 
cesíě,  objal  ji  svými  mokrými  pažemi  a  políbil  ji  přede  všemi, 

PETR  KŘIČKA: 

ŠÍPEK. 

Mne  ze  všeho  kvítí,  jež  zrodila  země, 

květ  šípkový  nejvíce  těší.  Mně  nejbližší  jest, 

svou  tichou  a  srdečnou  krásou  tak  hovoří  ke  mně, 

jak  rodnou  by  rozmlouval  řeči. 

Ne  v  zahradách  pyšných,  ni  v  bohatých  sadech, 

leč  v  mýtině  lesní,  či  okraji  cest, 

neb  v  úbočí  rokliny  skalnaté,  porostlé  klečí, 

keř  šípkový  žije  svým  životem  drsným  a  chudým. 

A  řekl  bys  marným  a  pustým.  Ač  v  úpalem  skrušených  ladech 

jak  růžový  zázrak  je  kvetoucí  šípkový  keř, 

včel  radostná,  živoucí  píseň.  Ač  plodem  svým,  trpkým  a  rudým, 

v  zlé  nechvíli  zimní,  když  stromy  mráz  láme  a  z  kořene  kátí, 

svým  ovocem  chudobným  nasytí  hladovou,  zoufalou  zvěř 

a  zachrání  ubohé,  zimou  se  třesoucí  ptáče  a  život  mu  vrátí. 

Rád  jistě  tak  činí.  Však  samoten  bije  se  s  žitím.  A  maní 

i  ruku,  jež  laskavě  k  němu  se  chýlí,  snad  raní . . . 

As  na  půli  cesty,  jež  z  městečka  přes  pole  k  nám, 

knám  do  rychty  marsovské  vedla,  víc  k  lesu,  co  dvakrát  bys  kamenem  hodil, 

keř  šípkový  rostl.  Byl  dobře  mi  znám: 

Když  v  soumraku  zimním  já  ze  školy  domů  se  závějí  brodil, 

a  vítr  si  pískal  a  houkal  a  válel  se  polem, 

a  vánice  rejdila  skočnou,  až  hlava  šla  kolem, 

půl  zavalen  sněhem,  keř  šípkový  značil  mi  cestu. 

A  v  létě,  když  s  kabelou  na  zádech  běžel  jsem  s  kopečka  k  městu. 

mne  vidíval  z  rána  a  kynul  mi,  ve  vlnách  žloutnoucích  žit 

až  po  vršek  zelený  skryt  .  .  . 


157 

Čas  míjel  tak  bystrý.  Sníh  ztratil  se  družný.  Jak  líbezný  sen 

máj  spanilý  přeSel.  Nás  na  dlouhé  opustit  časy 

již  junácký  chystal  se  červen.  A  radostný  nadešel  den, 

den  svatého  Petra  a  Pavla,  můj  svátek.  Sen  kvetl  a  metaly  klasy, 

jak  lodice  bílé  šly  oblohou  oblaků  čety, 

zvon  hlaholil  vážný.  Zvěst  sváteční  do  kraje  hlásal, 

jenž  celý  v  svém  srdci  byl  za  jedno  se  mnou  a  jásal. 

Svůj  šípek  jsem  uzřel,  jda  cestou.  Byl  celičký  obalen  květy, 

jak  družička  vyšňořen  bílá.  Tož  z  cesty  jsem  zabočil  k  chlumu 

a  pod  keřem  ulehl  v  trávě.  A  radostnou,  blaženou  dumu 

j3cm  dumati  počal.  Co  nevidět  prázdniny  budou, 

rok  přejde  a  vychodím  školu.  Pak  opustím  vesničku  chudou 

a  do  světa  širého  půjdu.  Ples  hymnický  vítězných  měst, 

hluk  bitevní  továren,  klopotné  supění  hutí, 

šum  přístavišť,  úpění  otrockých  strojů  i  chorály  hvězd, 

knih  věštecká  píseň,  zpěv  života  tisícitvárný, 

zpěv  strašný  i  něžný,  jímž  nesmírná  hlaholí  země, 

jak  radostný  příval,  jak  bouřlivé  vichřice  dutí 

sil  praménky  mladé,  jež  klokotem  tryskají  ve  mně, 

v  proud  rozlije  mocný.  Jak  ohnivý  květ 

má  plamenem  zahoří  duše.  A  pro  celý  svět 

zvěst  ponesu  dobrou.  Čin  vykonán  velký.  Syn  zdárný, 

kraj  proslavím  rodný.  Já  žíti  a  zvítězit  přišel . . . 

A  velikým  blahem  se  zalilo  srdce  mé  dětské.  Jak  ptáče 

se  třáslo  a  odolat  nemohlo  posléze.  Pláče 

já  keři  jsem  pověděl  všecko.  Řeč  blouznivou  slyšel, 

zřel  slzy  mé  kanoucí,  blažené,  čisté  a  hrdé 

keř  sirý,  tam  vysoko  na  horské  rostoucí  pláni 

a  v  kamení  ztracený.  Mlčel  a  do  země  tvrdé 

své  kořeny  nořil.  A  k  vyprahlé,  mateřské  stráni 

vší  silou  se  tiskl.  A  ve  slunce  náruči,  přítele  dobrotivého, 

hřál  květy  své  plané,  plod  těžkého  života  svého  .  .  . 

Zda  stojí  tam  ještě,  druh  milý?  Zda  stojí  tam  asi 

keř  šípkový  ještě?  Těch  patnácte  let 

zda  ve  zdraví  přečkal?  Ba,  škaredé  bývaly  časy, 

byl  vítr  i  mráz.  A  tu  pláňavu,  píše  mi  děd, 

prý  koupilo  město  a  cestu  tam  stavěti  bude. 

A  Bůh  ví,  ať  chodím,  kde  chodím,  dnes  všude 

na  šípek  svůj  myslím.  A  vím,  jak  bych  bratrsky  hleděl 

dnes  v  květ  jeho  prostý.  Jak  dobře  bych  věděl, 

jak  dobře  bych,  předobře  věděl,  co  žije  a  cítí. 

a  dobře  bych  rozuměl  všemu.  Neb  ze  všeho  kvítí, 

všech  čarovných  květů,  jež  zrodila  veliká  země, 

květ  šípku  mne  nejvíce  těší  a  bratrsky  hovoří  ke  mně  .  . 


158 

KAREL  SEZIMA: 

Z  PŮVODNÍ  TVORBY  ROMÁNOVÉ. 

IL 

Trojdílné  „Křižovatky"  Fráni  Šrámka  (nákl.  J.  R.  Vi> 
límkovým)  vyprávějí  nejprve  o  učitelské  dcerce  Štěpě  Havle 
nové,  která  plna  dychtivosti  do  života  byla  hy  se  chtěla  ^rozběhnout 
po  všech  cestách".  Po  prvních  hravých  stycích  s  hochy  na  venkově, 
po  prvních  pocitech  pohlaviuho  odlišení,  jež  se  jí  rozbřeskují  už 
v  rodné  vsi,  záhy  se  v  Praze  ocitá  v  určitějších  volnjkh  vztazích 
k  bohémským  kamarádům.  Ve  společnosti  těchto  mladých  lidiček, 
kde  vždy  sedí  studentská  bída  s  kloboukem  v  týle,  vesele  uka^ 
zujíc  zuby  —  „teplo  z  nich  šlo  i  zima  z  nich  šla"  —  stokrát 
zvrtkána  jejich  debatami  a  hádkami,  náruživě  zatouží  po  někom, 
na  koho  by  se  zavěsila  srdcem  i  všemi  smysly.  Po  prvním  pla' 
chém  polibku  nadejde  i  chvíle,  kdy  ponejprv  znamená  „sladkou  a 
krutou  účast  těla  na  lásce"  —  a  brzy  ovšem  také  první  studené 
rozčarování.  Pak  už  následují  zklamání  horší  a  horší  .  .  . 

Jsou  to  věci,  jak  vidno,  veskrze  staré  jako  svět,  avšak  v  novém  něja^ 
kém  mladém  osvětlení ;  vše  je  tu  jakoby  provanuto  vůní  rozpuklých 
šípků  nebo  rozhrnutého  jahodí.  „Zavírala  často  oči,  pohlédla^i  n?. 
Jindřicha,  bezbranná  a  mdlá;  brala  si  jej  celého  do  této  umělé 
tmy  pod  svými  víčky  a  učinila  tam  z  něho  malou,  zlatou  krůpěj , 
kterou  pomalu  vypíjela."  —  Takovými  svůdně  stylisovanými  zá- 
znamy a  apartními  obrazy  jen  se  hemží  počáteční  partie  románu. 
Až  potud  —  a  vlastně  ještě  několik  kapitol  dále  —  jde  výpravo-- 
vání  vůbec  tempem  úměrným  fabulačnímu  i  psychologickému 
textu  skladby.  I  smutný  návrat  domů  po  vyčerpávající  lásce  dív^ 
čině  k  velikému  básníku  Petru  Hartovi,  i  chlad  osiřelé  venkovské 
domácnosti  a  obtížného  soužití  s  otcem,  kdy  Stěpa  v  jakési  zou-- 
fale  hypnosc  si  vyhlíží  za  ženicha  jiného  trosečníka,  mladého  stať 
káře  Vilíka  Gabriela  —  i  to  všecko  ještě  vystiženo  řadou  gcnrú, 
sytých  v  barvě  a  určitě  konturovaných.  Ale  už  sám  onen  poměr 
její  k  básníku  Hartovi  zůstává  načisto  neujasněný,  jako  vůbec  celá 
figura  tohoto  vynikajícího  poety,  všechen  ráz  jeho  působení  na 
přemítavou  a  sensitivní  Štěpu.  To  již  je  sotva  více  než  schéma, 
nastíněné  takořka  v  pouhých  abstraktech.  Odtud  pak,  ve  druhé 
části,  množí  se  takové  mlžné  mátohy,  zpravidla  mnohoslibné,  ale 
jen  pramálo  naplňující. 

Vilík  Gabriel,  jehož  příběh  zabírá  druhé  pole  Srámkova  troj' 
dílného  románového  obrazu,   také   se   tak  vrátil   kdysi  domů,  vy- 


159 

přáhnuv  ze  studií.  Doufal,  že  na  rodný  statek  zbořenecký  přinese 
nový  život.  A  že  se  stane  oporou  otci,  sžíranému  starou  ranou: 
nevěrou  matčinou,  jejímž  plodem  je  snad  sám  Vilík.  Ale  doma 
naráží  jen  na  posupnou  uzavřenost  otcovu  a  zevšad  čiší  naň  pro^ 
chladla  nedůvěra.  Plouživé  dni  a  horečné  noci  na  Zbořencích 
skoupé  pak  vyplní  ochrnutí  starého  Gabriela  a  trapně  nezdařilé 
pokusy  mladého  uniknout  vší  té  otrávené  melancholii  násilným 
koncem  pod  koly  vlaku,  oběšením  i  jinak.  Vilíkovy  bdělé  sny  a 
strašidelné  vidiny,  jeho  monology  a  apostrofy  dosti  násilně  na^ 
stavují  příběh,  jenž  s  náhlými  odskoky  do  minula  vypravuje 
dávné  historie  rodinné.  K  prudšímu  vlnobití  vybičuje  kalnou  bla^ 
dinu  příchod  sestřenice  Pavly,  diblice,  jež  krutě  si  zahraje  s  Ví-' 
líkem,  aby  mu  nakonec  vyznala,  že  miluje  jeho  přítele.  Sestřenka 
po  novém  mrtvicovém  záchvatu  starého  Gabriela  ukáže  statku 
záda  a  provdá  se  za  onoho  přítele  Vilíkova.  Zatím  zbořenecký 
šafář  ubije  svou  ženu,  neboť  též  on  se  pobláznil  démonickou 
Pavlou,  která  ostatně  opět  je  pouhým  schématem  dravé  módní 
tygřice  bez  určitějších  rysů  charakterisačních. 

Referátem  o  odsouzení  šafářově  a  nenávistným  rozchodem  Vi^ 
líka  s  Pavlou,  které  se  na  čas  zlíbilo  prchnout  svému  muži  na 
Zbořence,  uzavřen  druhý  díl  románu,  rozrušeného  a  fragmentár" 
ního,  jak  nebyl  ani  autobiografický  „Stříbrný  vítr"  autorův.  Neboť 
bylo^íi  jaké  pojítko  mezi  oběma  prvními  částmi  a  zachránilo^li  se 
něco  jakž  takž  do  třetího  dílu,  poměr  Štěpy  a  Vilíka  a  jejich  po- 
tomní manželství,  roztrhá  a  rozleptá  zrovna  třetí  díl  tuto  souvislost 
dokonale.  Román  demonstruje,  že  všecka  setkání  bytostí,  také 
zdánlivě  svými  osudy  navzájem  si  předurčených,  nejsou  než  právě 
křižovatkami.  Stěpa  opravdu  zase  musí  za  svým  básníkem  Hartcm, 
aby  u  něho  zemřela.  A  Vilík,  až  do  dna  již  rozervaný,  přece  jen 
naposled  skončí  pod  kolesy  železnice.  V  tomto  vzhledu  by  mohla 
býti  rozrušená  komposice  jistě  příznačnou  základní  symbolické 
koncepci  románu.  Ale  proč  bylo  nutno,  aby  celé  třetí  pole  tri^ 
ptychu  vyplnil  zas  referát  jiného  spisovatele,  jehož  figura  zcela  nc^ 
organicky  je  vpiata  do  skladby?  A  jehož  příběh  podaný  formou 
nejsubjektivnějších  konfessí,  jinak  ne  nezajímavých  fa  snad  i  do' 
kumentárních,  zbytečně  v  nové  rozlivy  roztřepil  beztak  chabé  a  do 
několika  ramen  rozlité  řečiště  epického  toku  ještě  před  samým 
vyústěním  ? 

„Křižovatky"  myšleny  jsou  tedy  jako  románový  triptych.  A  věru 
nebylo  by  proč  zazlívat  autorovi  tento  bravurní  nápad,  kdyby  nc^ 
jeden  vtíravý  symptom  ve  vnitřním  ústrojí  skladby  nevnukal  vám 


i6o 

pochybnosti,  nckryje'lí  se  za  touto  chtěnou  vnitřní  rozekíaností 
autorova  komposiční  slabost,  ne'li  dokonce  jistá  organická  vada 
jeho  krásného  talentu. 

Zaráží  především  podivné  zvrácená  perspektiva  vypravo- 
vatelova.  Minulost  je  v  „Křižovatkách"  traktována  snad  veskrze 
genrovitě,  s  ulpíváním  na  podrobnostech  až  titěrných.  A  naopak 
děje  přítomné,  mající  se  rozvíjeti  přímo  před  očima,  jsou  tady 
zpravidla  odsunuty  bezprostřednímu  názoru.  Utápějí  se  v  šeru 
kusých,  úryvkovitých  nápovědí,  v  mlze  hádankovitých  zkratek  a 
zámlk,  žel,  že  spíše  kapriciosních  než  účelných.  Velká  slova  chtěla 
by  znít  závratným  echem  nějakých  nezbadaných  duševních  pro-' 
pastí,  za  pathosem  velkého  gesta  máte  tušit  osudnou  závažnost 
pohnutek  a  nedozírnou  šíři  záměrů.  A  zatím  polotemná  slova  ne- 
doletěla z  nijakých  nevšedních  hlubin;  páky  a  motory  skladby 
pracují  sice  s  hlukem,  ale  jaksi  na  prázdno.  Vzpomínáte  Tomáše 
Kraga  s  jeho  „Měděným  ha  dem".  Tam  také  řítí  se  vypravování 
skokem  a  s  hojnými  přemístěními  časovými,  osudy  předou  se 
v  šeru  a  přítmí  zámlkového  slohu  a  balladický  soumrak  známe- 
nitě  napomáhá  suggesci  temné  fatality.  Ale  jaká  svědomá  fabu- 
lační  kondensovanost,  jaká  sebekázeň  a  cudnost  umělecká  ve  volbě 
výrazových  prostředků  je  tu  podmíněna  už  celou  strohou  a  jakoby 
úzkostně  sevřenou  formou  tohoto  symbolického  románu!  Kdežto 
všechen  pathetický  élan  „Křižovatek"  co  chvíli  se  zvrhá  v  prázdnou 
gestikulaci,  v  trapně  rozmáchlou  posunčinu.  Stále  jste  připravo- 
váni na  cosi  velikého,  co  vůbec  nepřichází.  Affektovaný  slovník 
hnán  je  nedůsažně  až  do  zámezí  —  a  přece  vám  nevnutí  spisova- 
telovy perspektivy,  poněvadž  autor  prostě  opomenul  vnuknout 
vám  její  předpoklady.  Přes  nejdůležitější  momenty  klouzal 
s  hladkou  zběžností.  A  všecka  strašidelná  fantastika  a  balladický 
temnosvit  nejčastěji  stojí  v  groteskně  příkrém  kontrastu  ke  gen- 
rovým  partiím  románu,  ba  k  celému  jeho  základnímu  tónu  vý.' 
pravnému. 

Neboť  co  nejvíce  irrituje  právě  se  zřetelem  k  symbolické  kon- 
cepci „Křižovatek"  (a  to  nejen  v  posledním  jejich  dílu,  vyprávěném 
v  prvé  osobě),  jest  onen  dovádivě  hravý,  mazlivě  vrtošivý  přízruk. 
který  bez  přechodů  a  odstínění  zaléhá  i  do  nejnapiatějších  situaci 
a  který  vůbec  jen  zřídka  se  snáší  s  psychologickým  vzduchem  a 
naladěním  práce.  Ne  že  by  nebylo  možno  i  tragické  látky  traktovat 
slohem  mladě  rozehraným,  citově  zvlněným  a  kapriciosním.  Román 
je  jistě  forma  svrchovaně  pružná  a  připouští  náplň  nejbohatší, 
jen  když  pevně  zvládnutou  a  zcharaktcrisovanou.   Avšak 


i6i 

místo  učlcaěné  architektonické    jednoty  podávat   jen   pestrou,    leč 
zmalicherňující  kaleidoskopickou  tříšť,  místo  pevné  figurální  kresby 
jenom  kuriosní  črty?  Vyplnit  největší  prostor  lehkou  causeristickou 
žvavostí,  rozbíhavými  lyrismy  a  kudrnatou  směsí  arabeskovou,  in-* 
tercssantní  snad  a  jiskřivou,  na  konec   však    přece   únavnou?   To 
odmocňuje  také  nejkrásnější  ideová  pojetí  a  nejduchaplnější  kom^ 
posiční    bravury.    Rozladuje    zejména    ono   hovorné,   byť  nepřímé 
vměšování   sama   sebe    též   v   partiích   balladických ;    ono  nevítané 
prostředkování  mezi  jevištěm  a  divákem,  jež  působí  dojmem,  j  iko 
by  režisér  magického  divadla  co  chvíli  vyhlížel  za  záclonou,  za  níž 
se   kutí   tolik   záhadného.   Zároveň    to    ovšem    prozrazuje   úbytek 
opravdového  smyslu  pro  styl;  uměleckou  nekázeň,  s  níž  neradno  se 
pouštět  do  větších  úkolů,  pokud  aspoň  sama  sebe  nedovedla  překonat. 
xA.utor    stejně    jako    jeho    polomythický    spisovatel    Hart    není 
z  těch,  kdož  „nechávají  své   srdce   před  prahem  svých  knih".  Ale 
„vzpomínka,  podáme-li  jí  prst,  uchopí  celou  naši   ruku  a  s  rukou 
nás  celé",  čteme  na  kterémsi   jiném   místě   románu.  Je  jen   škoda 
tolika  prudkých  inspiračních  semen,  rozsetých  nesporně  po  tomto 
díle,  že  ncvzešla  v  tichém  klíčeni,   že  nevzrostla   a  nerozíožila   se 
v  košaté  koruny.  Věčná  škoda  i  všeho  toho  sytého  roztoku   vně-- 
mů,  gest,  osudů  a  reflexí,   origineíních   detailů  reálných  i  chutných 
nálezů  psychologických,  že  se  nevyhranil  v  definitivních  stylových 
útvarech,  kolem  typických  os  krystalisačních.  Jsou  tu  skvělé  pas-- 
sáze  impressionistické  malby,  vyciselované  samoúčelné  drobnůstky, 
takřka  samostatné  básně  v  prose,  jaké    krom   autora   svede  u  nás 
málo  kdo.  Cituji  na  doklad:  „Nesmírné  ticho  přelévalo  se  zkraje: 
zvláštní  stříbrné  prosakování  tisíce  nepostřehnutelných  zvuků,  hlas 
nočního  kraje,    veliký  mlýn  ticha.    Proměnila    se  zázrakem   jedna 
z  vínek    na  potoce    v  polibek?    Vzdávala    se    některá    z    olší  jako 
dívki?  Neuronila  jedna  z  hvězd  slzu,  která  padnuvši  na  zem,  zz^ 
zvonila?"  Anebo:  „Sněhy  padaly,  někdy  tiše  s  neslyšitelným  bíiým 
šepotem,  jako  by  veliká,  bílá   růže   opadávala."   Chceme  však  ko-- 
nečně   umělecká   díla,   ne   stále  jen  materiál  k  nim,  pouhé  útržky 
ze  rápisníků  a  skizzářů.  Proto  pokládám  celek,  jak  jej  „Křižovatky" 
representují,  za  nedopatření  pro  autora   Srámkových   vloh  a  aspi" 
raci;   pro    autora,   jemuž   by   bylo  jistě  urážkou,  kdyby  přikládalo 
se  naň  měřítko  shovívavější,  nežli  na  kteréhokoli   jiného  z  našich 
nejlepších. 

Dokumentem  se  všemi  vadami  uměleckými  i  při  své  nesporné 
zajímavosti   a    ceně  věcné   jsou   oba    svazk}*"    románového   debutu 

Lum-r   XLII.  4.  21 


l62 

Jana  Laichtra  „Budoucnost"  (nákl.  autorovým).  Středem 
tu  je  Prokop  Svoboda,  zřejmé  sám  autor,  a  práce  objímá  jeho 
život  od  dětských  let  až  po  naše  časy.  Mladý  snaživec  a  literární 
samouk,  nemaje  úspěchu  se  svými  diletantskými  pokusy,  resignuje, 
stane  se  uměleckým  průmyslníkem  a  rozšafně  zakládá  budoucnost 
svých  dětí.  To  je  všecka  fabulační  kostra  obou  silných  svazků. 
Ostatek  je  už  výplň  osobních  zážitků  a  reflexí,  tu  a  tam  lehce  za^ 
maskovaná  úmyslně  obměněným  detailem  nebo  průhlednou  fikcí. 
Dovídáme  se,  že  kupecký  mládenec  probuzen  byl  k  vlastní  tvorbě 
četbou  a  vlivem  děl  kosmopolitické  generace  lumírovské  a  jejích 
světových  vzorů-  Ze  pevné  principy  jeho  výchovy  a  sebekázně  — 
nebyHi  to  spíše  mdlý  naturel,  rozum  převažující  smysly  i  cit  a 
rozvitý  na  jejich  úkor  —  daly  mu  stejně  í^nadno  překonat  krise 
erotické  jako  náboženské.  A  tak  nejen  že  se  velmi  přirozeně  stal 
zásadním  positivistou  a  realistickým  straníkem,  odmítajícím  po 
čerstvých  tehdy  vzorech  všechen  citový  romantism  a  politický  ra' 
dikalism,  ale  uzavřel  i  velmi  rozumový,  málem  obchodní  sňatek 
s  plavovlasou  komptoiristkou,  aby  svému  závodu  zajistil  solidní 
základnu  a  sobě  i  potomstvu  zjednal  slušné  postavení  spole^ 
čenské. 

Drobné  mosaiky  životních  zkušeností,  odborných  znalostí  a  zá^ 
znamů  o  pozorovaném  prostředí  je  tu  nepřebraná  hojnost.  Zel,  že 
vší  té  úctyhodné  věcné  zásobě  chybí  umělecká  účelnost. 

Román  baví  a  zajímá  čilou  výměnou  obrázků  rychle  se  stři" 
dajících;  před  očima  míjí  vám  řada  šedých  domáckých  interieurú, 
sama  holá  nelíčená  skutečnost,  ne  sice  sytě  a  suggestivně  vyvolá^ 
váná,  ale  věrohodně  okreslovaná.  Výhodou  je,  že  vše  jakoby 
z  úmysla  bylo  jen  chvatně  nahazováno.  A  přece  konec  konců  zdá 
se  vám  to  i  tak  příliš  důkladné  a  přes  nápadnou  říznost  vět  a 
skrojenost  odstavců  jaksi  málo  stručné.  Hned  v  základní  koncepci 
je  zřejmá  jistá  bezradnost.  Významné  krátkozrace  koordinováno 
s  nepatrným,  bez  odlišení  a  smyslu  pro  relace  a  rozměry,  jakého 
propůjčuje  jen  náležitý  odstup  od  látky.  Autobiograf  příliš  se  bez' 
pečil  v  kouzlo  vzpomínek.  A  zapomněl,  oč  pronikavost  estetické 
emoce  nezbytně  zůstává  za  živostí  vzpomínky,  ač''li  prostředky 
právě  uměleckými  nebyla  čtenářovu  nitru  příkazně  vnuknuta  táž 
zvýšená  rcceptivnost,  nenavoděn4i  v  ně  teplý  zájem  a  úzký  vztah 
k  dávným  zážitkům  autorovým. 

Methoda  Laichtrova  je  kronikářská.  Vyprávění  rozvíjí  se  bez 
gradace  i  spádu  a  celé  kapitoly  nejen  neposunou  ani  o  krok  děj, 
ale  nepřiblíží  vám  ani  figur,  nedokreslí  jejich  duševních  fysiognomií. 


i63 

Psychologie  v  „Budoucnosti"  vůbec  ráda  těká  po  samozřejmostech 
a  zase  sumárně  odbývá  momenty,  jež  bylo  vhodno  prohloubit  a 
prokreslit.  A  tak  ani  sám  rek  nezaložen  zcela  jasně.  Jest  jeho  re' 
signacc  nad  samostatnými  poetickými  pokusy  odmlčením  oprav' 
dového  talentu  spisovatelského,  který  raději  se  pokoří  v  drobné 
reprodukční  práci,  nemůže^i  tvořit  věci  nadprůměrné?  Ci  jeto  jen 
uvědomělá  nemohoucnost  epigonského  illusionisty ?  Nebo  prostě 
nová  varianta  na  starý  zápas  mezi  chtěním  a  schopnostmi?  — 
Anebo  ten  jeho  okolkující  poměr  k  Stáni  .  .  .  Nepřipadá  vám  chví' 
lemi  ne  už  jen  realisticky,  ale  přímo  materialisticky  vypočítavý  a 
nějak  příliš  odpudivě  rozšafnický,  abyste  jej  přijali  tak  bez  oď 
mluvy,  jako  činí  autor,  po  té  stránce  ničím  svého  „reka"  nekriti- 
sující?  Ústřední  figura  má  ostatně  málo  všelidského  zájmu  obec- 
nějšího; je  to  život  jedinečný,  v  nevýznamných  faších  svého  roz' 
voje  nevýrazně  charakterisovaný,  ale  nenazíraný  s  nadosobní  výše, 
nesouzený  ve  své  podstatě. 

„Budoucnost"  je  práce  života,  nikoli  umění;  je  to  dokumente 
denník,  autobiografie.  Snad  také  jen  s  tohoto  stanoviska  chtěla 
být  čtena  a  ceněna.  Pak  ovšem  těžko  by  bylo  chápat  její  romá^ 
novou  fazónu,  která  zbytečně  si  vynucuje  také  soud  s  hledisek 
jinakých. 

Jen  letmo  možno  se  mi  v  této  souvislosti  dotknout  nového  vy- 
dání velikého  románu  F.  X.  Svobody  „Rozkvět"  (Spisy  sv. 
XVII.  až  XIX..  nákl.  J.  R.  Vilímka).  Šestidílné  toto  rozvojové  dílo 
ukazuje,  v  jaký  promyšlený  a  učleněný  umělecký  organismus 
mohou  vyrůst  rodinné  paměti  a  vzpomínky  pod  rukou  básníka, 
jenž  si  je  vědom  postulátů,  kladených  na  vyšší  tvorbu  literární. 
Je  to  mohutná  společenská  malba  al  fresco  tří  po  sobě  sledujících 
generací:  selské,  obchodní  a  umělecké.  Vyvrcholena  je  jakýmsi 
„zrozením  básníka",  syntketisujícího  v  sobě  vlohy  obou  pokolení 
předchozích.  Nejsytěji,  protože  s  nadosobní  objektivitou,  třeba  ne 
s  naprostou  netíčastí  autorovou  traktován  je  obraz  právě  těchto 
dvou  primitivnějších  evolučních  stupňů  rodových,  kdežto  kresbu 
generace  poslední,  umělecky  kultivované,  chvílemi  již  prolnuly  a 
rozkolísaly  osobní  vztahy  a  subjektivní  digresse  spisovatelovy,  které 
tu  a  tam  zatížily  ústřední  epickou  linii  a  konečné  rysy  pevně  roz- 
vrženého plánu  komposičního  místy  zbavily  jejich  prosté  monu- 
mentality. 

Také  v  lesním  románku  téhož  autora  „Okouzlení"  (Spisů 
sv.  XXL,  nákl.  Jos.  R.  Vilímka)  poznáte  bez  námahy  novou  versi 


164 

starší  práce  Svobodovy,  nejlepší  z  delších  pros  jeho  začátků.  Po  prvé 
otištěna  byla  v  brněnské  „Nivě"  pod  titulem  „Vůně  samoty"  a 
později  pojata  do  jeho  „Náladových  povídek"  (1894).  V  nynější 
redakci  její  shledáte  tu  i  tam  pevněji  stmelenou  motivaci,  místy 
prohloubenější  a  zhuštěnější  psychologii,  bohatší  a  relicfnější  di^ 
alog;  ba  v  celém  výpravném  postupu  dokonce  i  zcela  novou  zá^ 
pletku  a  vůbec  znatelné  zdůraznění  živlu  dramatického. 

Krajinným  prostředím  je  zde  táž  kouzelně  tichá  a  vonná  sce- 
nerie, v  níž  se  odehrávaly  příběhy  půvabného  povídkového  cyklu 
„Z  brdských  lesů".  S  touž  neomylnou  pronikavostí  a  syrovou  ži-- 
volností  je  tu  vystihován  specifický  ráz  středočeských  horských 
hvozdu,  prudce  vyciťovaný  jakoby  vší  rozehranou  nervovou  spletí 
básníkovou.  Jenže  všecku  tu  pocitovou  plnost  a  smyslovou  roz^ 
kochanost  provází  zde  drásavě  teskný  přízvuk,  jako  hy  se  čivyt 
přissáté  k  chladivě  stinné  a  podsvětně  tiché  realitě,  nevolky  a  bc 
lestně  od  ní  trhaly.  Idyíia  zřejmě  je  tu  v  rozkladu.  Neboť  spiso^ 
vatel  postavil  prostřed  ní  člověka  silně  individualisovaného,  zjem- 
nělých duševních  potřeb  a  nadprůměrně  rozvitého  iníellcktu.  A  dal 
na  něho  zaútočit  citu,  druhdy  tak  primitivnímu  a  nesložitému  — 
lásce,  Svoboda  demonstruje  tady  právě,  jakým  kulturním  vývojem 
prošel  tento  jednoduchý  sentiment,  jak  se  skřížil  s  city  jinými,  jak 
se  differencoval  v  novém  ideovém  proudění,  jak  se  stal  nervověj- 
ším a  choulostivějším.  A  jak  snadno  zhořkne  a  rozladí  se,  jak 
hasne  a  zmírá  takořka  bez  patrnějších  vlivů  zevnějších  v  bytosti, 
která  dostoupila  vyššího  příčle  na  žebříku  civilisace . ,  . 

Les,  klášter,  myslivna,  lepé  děvče,  vyrostlé  v  jejich  stínu  — 
to  vše  by  jistě  slibovalo  nejlahodnější  smyslovou  koupel  pcžiíkáři. 
Ale  Svobodovu  mladému  profesoru  Janu  Havlovi,  který  není  bez 
jistého  uměleckého  nadání,  lesní,  čistá  pramenitá  číše  záhy  ode 
dna  se  zakalí  otrávenou  pachutí.  Živel  analytický  zabíjí  citovou 
romantiku;  sebeironie,  podezíravost,  jež  se  bouří  již  šumoíem  listí, 
uvědomění  tvrdých  úkolů,  jež  vzal  na  se  moderní  individualista, 
nedovoluje  mu  podlehnout  tradičním  svodům  selanky.  Přičtěte 
k  tomu  nedůtklivý  odpor  k  závazku,  tísnivé  vědomí  zodpovědnosti 
za  každou  smyslnou  slabost  a  zneklidňující  záchvěvy  citlivého  í.vě- 
domí  —  a  nepodivíte  se,  že  pražský  návštěvník,  rozvlniv  samotu, 
odchází  a  zanechá  za  sebou  tolik  složitého  trudu. 

Jiným  náladovým  povídkám  Svobodovým  bylo  lze  vytýkat  pří- 
]išnou  psychologickou  minuciésnost,  jdoucí  až  k  nejdrobnějším  po- 
citům a  nejběžnějším  hnutím  niterným.  Zde  je  však  tato  drobno- 
malba  nanášena  na  tak  vážný  podklad  společenský,  že  v  ném  na- 


i65 

chází  nejen  své  zdůvodnění  věcné,  ale  i  kus  hlubšího  myšlenkového 
posrěcení.  V  mužném  překonání  choulostivé  samoty,  ticha  a  ci" 
torých  mclčin  procul  negotiis,  k  překonání,  k  němuž  zavazují  mo' 
dcrního  člověka  všecky  předpoklady  rušné  současnosti,  tkvěl  pravé 
hlavní  význam  někdejší  nedoceněné  „Vůně  samoty".  A  této  ceny 
nepozbylo  ani  dnes  rozčarované  „Okouzlení". 


JAN  BEDŘICH  NOVÁK: 

LIPSKO.  (Konec.) 

U  jízdy  a  dělostřelby  v  rakouské  armádě  u  Lipska  nelze  podobným 
způsobem,  jako  jsme  učinili  při  pěchotě,  určiti  poměr  národností. 
Ordre  de  baíaílle  udává  jen  povšechně  batterie  bez  bližšího  určeni  a 
artillerie  vůbec  byla  úplně  promíšena.  Můžeme  však  s  velkou  pravdě- 
podobností tvrditi,  že  i  u  tohoto  druhu  zbraně  nelišilo  se  složení 
národnostní  vaině  od  složení  pěchoty.  Ostatně  při  takových  mas- 
šách  pěchoty  byl  počet  mužstva  artillerie  a  jiných  technických  od^ 
dílů  tak  malý,  že  to  nemělo  vlivu  na  složení  armády.  Ordre  de 
bataille   udává  počet  všeho  mužstva  ariilíerie  číslem  5360. 

U  jízdy  bylo  Madarů  poměrně  více  než  v  pěchotě.  Husarských 
pluků  čítá  ordre  de  bataille  7  (č.  i,  3,  4.  6,  7,  8,  12)  o  6  eskadrO' 
nach  s  počtem  mužů  přes  5000.  Z  těchto  pluků  pět  pocházelo 
z  území  maďarského,  ovšem  promíšeného  zlomky  jinonárodními ; 
doplňovací  stanicí  pluku  č.  8  byl  Prešpurk,  možno  ho  tudíž  poklá- 
dati za  slovenskomaďarský,  pluku  č.  6  Velký  Varadín,  byl  tedy 
z  území  madarskorumunského. 

Všimněme  si,  jak  byla  v  jízdě  zastoupena  naše  polovice  říše, 
Kyrysnických  piukú  bylo  7  o  čtyřech  a  šesti  eskadronách  (č.  i,  2, 
3,  4,  5,  7,  8),  z  těch  pocházely  z  Cech  pluky  č.  i  a  č.  8  a  částečně 
č.  2,  z  Moravy  a  Slezska  č.  3  a  č.  7,  z  Rakous  Dolních  a  Horních 
č.  2  (částečně  z  Cech)  a  č.  4  a  ze  Štýrska  a  Korutan  č.  5.  Všech 
kyrysníků  bylo  přes  4000  mužů.  Z  tří  dragounských  pluků  pluk 
č.  6  (o  šesti  eskadronách)  pocházel  z  Čech,  č.  4  z  Moravy  a  č.  i 
z  Štýrska  a  Korutan,  oba  o  čtyřech  eskadronách.  Všech  dragounů 
bylo  okrouhle  2000  mužů.  Pluků  t.  zv.  švališerů  (chevaulégers) 
má  ordre  de  bataille  6  (č.  1—6),  č.  5  o  sedmi,  ostatní  o  šesti  eska' 
dronách.  Z  Čech  byly  čtyři  pluky:  č.  2,  3,  5  a  6,  č.  i  z  Moravy 
a  č.  4  z  Dolních  Rakous;   úhrnem  měly  okrouhle  4400  mužů.  — 


1Ó6 

Všech  pluků  jezdeckých  bylo  23  o  127   eskadronách*   Z   toho   na 
uherskou    polovinu   říše   připadá    7   pluků   o   42   eskadronách,  na 
naši  polovinu  16  pluků  o  85  eskadronách. 
Podle  zemí  pocházelo: 

2  Cech  7  pluků  majících  43  eskadron  1  ze  zemí  koruny  České 

z  Moravy  2  pluky    mající    10         „  [  úhrnem  11  pluků  ma- 

z  Moravy  a  Slezska       2  pluky         ,,  8 

z  Dolních  Rakous  1  pluk  „  6 

z  Dol.  a  Hor.  Rakous  2  pluky         „  8 

ze  Štýrska  a  Korutan  2  pluky         „         10 

2  Uher  7  pluků  majících  42 


j  jících  61  eskadron. 
I  ze  zemí  alpských 
i  úhrnem  5  pluků 
j  majících  24  eskadron. 


Nevědouce  jako  u  pěchoty,  z  kterých  krajů  byíy  jednotlivé 
pluky  doplňovány,  můžeme  jen  podle  ethnografie  zemí  jejich  sou- 
diti o  jejich  složení.  Ovšem  podle  klíče  národností  přesně  počítati 
nelze,  protože  vždy  byly  a  jsou  velké  rozdíly  mezi  horskými  kra- 
jinami s  průmyslovými  městy  a  mezi  níže  položeným  lízemím, 
obývaným  lidem  selským,  z  něhož  nejvíce  bráno  rekrutů  k  jízdě. 
Myslím,  že  bychom,  rozdělíce  6:  eskadron,  pocházejících  ze  zemí 
koruny  České,  na  Čechy  a  Němce,  o  hodně  více  než  40  musili 
připočísti  národnosti  naší,  obývající  nížiny  labské  a  moravské  a 
zabývající  se  pěstováním  koní  v  míře  nepoměrně  větší  než  Němci. 
Zde  se  však  nemůžeme  dopíditi  čísel  jen  poněkud  přesnějších. 
Podobně  v  Uhrách  nutno  počítati,  že  nepoměrnou  většinou  byli 
v  husarských  plucích  zastoupeni  příslušníci  maďarského  obyva- 
telstva, usedlého  v  nížinách  uherských.  Němci  vyplňovali  hlavně 
pluky  ze  zemí  alpských,  ovšem  u  obou  pluků  štyrsko-korutanských 
nutno  počítati  se  silným  zastoupením  Slovincú,  obývajících  roviny 
jižního  Štýrska  a  východní  část  Korutanska  —  západní  patřila 
k  illyrským  provinciím  pod  správou  francouzskou  ;  konečně  ne- 
smí se  zapomenouti  na  Cechy  přidělené  k  rakouskému  kyrysnickému 
pluku  č.  2. 

Počítáme-li  se  všemi  těmito  okolnostmi,  můžeme  odhadnouti, 
že  u  jízdy  tíčastněné  v  bitvě  a  operacích  u  Lipska  Slované  rakouští 
daleko  nedosahovali  procenta  svého  v  pěchotě,  což  lze  vysvětliti 
tím,  že  haličské  pluky  hulánské  byly  dirigovány  jinam.  Za  to  za" 
stoupení  české  je  přibližně  tak  veliké  jako  u  pěchoty.  Cechové 
sami  ze  všech  zemí  koruny  České  byli  asi  třetinou  celé  jízdy.  Účast 

*  Ordre  de  bataille  počítá  132  eskadron,  ale  připočítává  2  eskadrony 
štábních  dragounů  s  nepatrným  počtem  15  mužů,  1  zeměbraneckou  eska' 
dronu  štábních  dragounů,  složenou  neznámo  jak  a  2  eskadrony  přidělené 
od  druhého  slezského  (pruského)  jezdeckého  pluku  zemské  obrany. 


167 

Čech  je  překvapující,  Cechy  samy  dodaly  k  Lipsku  silnější  kontin- 
geMt  jízdný  než  celá  koruna  svatoštěpánská. 

}t  dobře  připomenouti,  jaké  oběti  před  sto  lety  naše  země  a 
náš  národ  přinesly  říši,  v  které  se  nyní  slavilo  památné  jubileum. 
Némci  rakouští  velmi  okázale  pořádali  slavnosti  a  projevy  jubi' 
lejní,  jen  v  tom  je  ironie  osudu,  že  stoletých  slavností  se  účastnili 
procentem  nepoměrně  větším  než  krvavé  práce  u  Lipska.  Je  to  až 
dojemné,  jak  jiní  si  hrají  na  záchrance  říše  a  záštitu  monarchie  — 
na  naše  útraty.  Před  sto  lety  šlo  skutečně  říši  i  dynastii  o  existenci. 
Habsburskou  monarchii  po  porážce  ve  válce  1813  čekala  zkáza,  ji 
a  Prusko  by  byl  především  stihl  hněv  vítězův.  Co  měl  Napoleon 
již  1809  v  plánu,  byl  by  provedl  i8i3  po  eventuelní  porážce  spc 
jenců;  říši  by  byl  rozkouskoval  a  dynastii  odkázal  do  Uher.  Proto 
vítězství  u  Lipska  má  takový  význam  pro  další  trvání 
Habsburské  monarchie.  A  žádný  z  národů  ovládaných 
žezlem  Habsburků  nebyl  v  řadách  bojovníků 
lipských  zastoupen  tak  četně  jako  národ  český. 
Dalo  by  se  očekávati,  že  mu  bylo  podle  toho  měřeno  v  dobách 
míru  a  bezpečí  rakouskými  vládami,  ale  ve  Vídni  platí  zákony  jiné 
logiky. 

Armáda  rakouská  u  Lipska  byla  převážnou  většinou  armáda 
slovanská.  Při  pěchotě  jsme  jasně  viděli  na  diagramu  dvoutřetinové 
zastoupení  Slovanů  a  jízdy  byl  u  srovnání  s  pěchotou  počet  malý, 
15.000  ze  121.000  celkového  počtu,  takže  poměrně  menší  zastou- 
pení Slovanů  u  jízdy  nepadá  příliš  na  váhu.  Počítáme'li  vše  do" 
hromady,  nechybělo  Slovanům  mnoho  do  dvou  třetin  armády 
celé. 

Kdyby  snad  někdo  namítal,  že  za  to  důstojnictvo  a  generalita 
byly  německé,  stačilo  by  odkázati  ho  na  vojenský  schematismus 
roku  1813  a  zajisté  by  byl  překvapen  směsicí  jmen  všech  národů, 
jakou  by  nalezl  u  důstojnického  sboru  rakouského.  Jména  ně-' 
mecká,  slovanská,  maďarská  střídají  se  s  francouzskými,  vlašskými, 
anglickými  a  jakousi  jednotu  mezi  nimi  získává  jen  uniformní 
vojenský  pravopis.  A  pak  jak  mnoho  české  šlechty  bylo  právě  na 
místech  nejvyšších?  Sám  vrchní  velitel  pocházel  z  rodu  již  tak 
v  Čechách  assimilovaného,  že  s  hrdostí  se  hlásil  k  Čechům*,  chef 
generálního  štábu  Radecký  byl  ze  starého  českého  rodu  šlechtického, 
mezi  veliteli  sborů  byla  jména  z  Bubna  a  z  Klenového  (Klenau), 
patřící   starým   českým  rodinám,   a   mezi  nižšími  veliteli  by  našel 

*)  Viz  Novák.  Polní  maršál  Kar.  kníže  ze  Schwarzenberka.  V  Praze, 
(Řivnáč)  1913  str.  6. 


i68 

ccíou  řadu  jmen  české  šlechty.  Protože  šlechta  tato  převážně  mlu" 
vila  a  psala  francouzsky  a  německy,  v  tehdejší  době  všeobecné  ne^ 
uvědomělostí  národní,  nelze  ji  přece  počítati  mezi  šlechtu  německou, 
právě  jako  Fridricha  lí.  pruského  nelze  pokládati  za  Francouze. 

Dosavadní  naše  výpočty  týkaly  se  jen  bitvy  a  operací  na  hlav" 
ním  bojišti.  Vedlejší  operace  na  jihu  monarchie  a  pak  v  Itálii  ne" 
jsou  thematem  této  práce.  Ač  i  tam  bylo  dosaženo  pěkných  úspc" 
chu,  rozhodujícím  byl  výsledek  na  severu,  kde  byla  hlavní  moc 
Napoleonova.  Nezdar  tam  byl  by  zmařil  rázem  vše,  čeho  snad 
bylo  dosaženo  jinde. 

Uvažme  nyní  celkové  rozpětí  válečných  sil  naší  říše  roku  1813 
a  pozorujme,  zdali  souhlasí  s  našimi  výpočty  týkajícími  se  jen 
Lipska,  Druhý  svazek  pravé  vydaného  jubilejního  díla  válečného 
archivu  ve  Vídni  „Befreiungskrieg  1813  und  1814"  je  věnován  sta-^ 
tistickým  výpočtům  rakouská  moci  válečné  roku  i8i3.  Zpracován 
je  na  základě  akt  válečného  archivu  plukovníkem  Vilémem  "Wla- 
schiitzem  a  má  název:  Osterreichs  entscheidendes  MacLtaufgebot 
1813.  Je  to  vynikající  dílo  ohromné  práce  a  některé  statistické  vý- 
sledky, k  nimž  dochází,  jsou  velmi  zajímavé  také  pro  nás.  Tak 
na  př.  Wíaschíitz,  srovnávaje  v  červenci  1813  počet  branců  zemí 
uherských  a  zemí  předlitavských,  překvapen  je  ohromným  žatí" 
žením  Čech  proti  Uhrám.  Čechy  samy  postavily  o  třetinu  branců 
více  než  Uhry,  na  něž  počítá  43.000  mužů,  kdežto  Čechy  do  té 
doby  sebraly  56.795  mužů,  Uhry  při  stejném  napětí  sil  jako 
Čechy   byly  by  měly  dodati  151.000."^ 

Velmi  poučná  je  tabulka,  kterou  na  témže  místě  Wíaschíitz 
sestavuje  o  počtu  mužstva  a  koňstva,  který  dodaly  jednotlivé 
země  naší  poloviny  říše  do  července  1813  k  vojsku  i  s  prvním  od" 
vodem  k  zemské  obraně: 

Čechy  56-795  mužů  14832  koní 

Morava  (patrně  se  Slezskem)  30.514       v       10.897      „ 
Rakousy  Dolní  a  Horní  25.945       „         6.591      „ 

Vnitřní  země  rakouské  17.222       „         5-574      « 

Halič 55-690       „       13-358      „ 

Dohromady  186.166  mužů  51.252  koní. 

Srovnáme"li  tyto  statistické  údaje,  vidíme,  že  Cechy  dodaly 
i  mužstva  i  koňstva  nejvíce,  i  více  než  Halič  a  daleko  více  než 
všechny  země  alpské  dohromady.  Čechy  dodaly  o  něco  méně  než 
třetinu    mužstva    celého    Předíitavska,    koňstva    o   něco    více    než 

*  Wíaschíitz,  1.  c.  str.  116—117. 


169 

čtvrtinu.  Země  české  dodaly  87.309  m.  Počítáme'li  z  toho  přibližně 
o  něco  více  než  třetinu,  t.  j.  asi  30.000  mužů  na  Němce,  zbude 
asi  57.000  národnosti  české. 

Němcům  touto  kvótou  jistě  ukřivděno  není,  naopak;  nutno 
přihlížeti  k  tomu,  že  Němci  ve  městech  a  hlavně  ve  větších  městech 
patřili  k  vrstvám  obyvatelstva,  které  byly  tehda  osvobozeny  od 
povinnosti  branné  a  tím  ubylo  armádě  silné  procento.  Hlavní  tíha 
spočívala  na  obyvatelstvu  venkovském  a  na  širokých  nemajetných 
vrstvách  lidových  a  tu  byl  v  zemích  českých  zastoupen  živel  český 
mnohem  silněji,  než  jak  ukazuje  statistické  procento  národnostní 
obyvatelstva  všeho. 

Wlaschůtzova  svrchu  uvedená  čísla  patří  do  července  1813,  tedy 
do  doby,  kdy  všechno  toto  mužstvo  mohlo  býti  tak  secvičeno,  že 
bylo  je  možno  vypraviti  do  pole.  Poněvadž  země  české  byly  ope- 
rační basi  nejblíže,  posláno  z  nich  největší  procento  sebraného 
mužstva  na  bojiště.  V  těchto  číslicích  máme  zase  jen  doklad  k  na- 
šim  výpočtům  o  překvapujícím  zastoupení  branných  sil  zemí  ko' 
runy  České  a  branných  sil  české  národnosti  v  bitvě  u  Lipska. 

Také  při  celkových  výpočtech  všeho  příbytku  branné  moci  na^ 
šeho  mocnářství  za  celý  rok  i8i3  nalezneme  zase  jen  další  obdobné 
doklady.  Plukovník  Wlaschtitz  vypočítává  na  základě  měsíčních 
výkazů,  které  sloužily  účelům  účetním  a  jsou  tudíž  materiálem 
velmi  věrohodným  a  přesným,  mnoho-li  mužstva  jednotlivé  zemé 
mocnářství  dodaly  během  celého  roku  1813  a  zase  upozorňuje  pře-* 
devším  na  křiklavý  rozdíl  mezi  zeměmi  naší  polovice  říše,  kde  se 
vojsko  konskribovalo,  a  zeměmi  uherskými,  kde  zůstal  dosud 
v  platnosti  starý  systém  verbířský.  Kdežto  na  země  předlitavské 
připadly  tři  čtvrtiny,  nedodaly  Uhry  i  se  Sedmihradskem  a  VO' 
jenskou  hranicí  více  než  čtvrtinu  nově  přibylého  mužstva.* 
Z  přírostku  pro  armádu  za  rok  1813  počítá  Wlaschůtz: 

na  Čechy      81.175  mužů 

na  Moravu  a  Slezsko 45.228       „ 

na  Halič 72-377 

na  Rakousy  Dolní  a  Horní  .  .  42.219  „ 
na  vnitřní  země  rakouské  .  .  27.436  „ 
na  vlastní  vojenskou  hranici  .  .  14.732  „ 
na  znovu  dobytou  voj.  hranici  16.385  „ 
na  Uhry   a   Sedmihradsko      .    .  51.935       „ 

V  celku  351.487  mužů**. 
♦  Wlaschiitz  I.  c.  st.  174. 
*^  Wlaschutz  I.  c.  Anhang  XXXV. 

Lumír  XLII.  4.  22 


170 

Čechy  samy,  jak  vidíme  z  těchto  čísel,  dodaly  armádě  během  r.  1813 
nejsilnější  kontingent  mužstva,  daleko  silnější  než  Uhry  a  Sedmi 
hradsko  dohromady,  které  nedosáhly  ani  dvou  třetin  přírostku  z  L.ech. 
Cechy  samy  poskytly  více  mužstva  než  všechny  země  alpské  dohro^ 
mady  a  více  než  Halič.  Uváděje  kvótu  jednotlivých  zemí  v  procentech, 
počítá  Wlaschútz  na  české  země  367o>  na  země  uherské  i  s  vojen' 
skou  hranicí  23*67ot  na  Halič  20'67o  a  na  všechny  země  alpské  i9"87o« 

Tyto  podíly  zemí  v  celkovém  přírostku  branných  sil  za  1813 
jsou  analogické  výpočtům  z  července  1813,  výše  uvedeným,  jen 
obojí  Rakousy  vykazují  poněkud  rychlejší  vzestup  v  druhé  polo^ 
vině  roku.  Halič  poněkud  pomalejší.  Celkem  zase  ukazují,  čím 
byly  pro  monarchii  v  době  tak  kritické  země  české.  Ze  v  celkovém 
přírostku  je  národnost  česká  zastoupena  procentem  slabším  než 
v  kontingentech  určených  pro  saská  bojiště,  má  příčinu  v  tom,  že 
z  alpských  zemí  mnoho  sil  obráceno  na  jih  a  na  západ  podle  Du' 
najc  proti  Bavorsku,  které  na  počátku  války  ještě  nestálo  v  řadách 
spojenců;  tím  stouplo  české  procento  na  rozhodujícím  bojišti 
u  Lipska.  Uvážíme^li  uvedená  čísla,  vzpomeneme  na  výrok  mar^ 
šála  Schwarzenberka  po  bitvě  u  Lipska:  „K  velikým  událostem, 
které  jsme  zažili,  nebylo  by  nikdy  došlo,  kdyby  Cechy  s  bczpří^ 
kladnou  houževnatostí  a  vytrvalostí,  nehrozíce  se  žádných  ohéii, 
nebyly  mohutně  spolupůsobily  k  velikému  a  svatému  cíli.""^' 

Nyní  se  vrátíme  k  operující  armádě  u  Lipska,  protože  nám  jde 
především  o  její  složení.  Rakouskou  její  součástku  jsme  probrali 
zevrubně  a  viděli  jsme,  že  v  ní  Slované  dosahovali  počtu  téméř 
dvou  třetin  a  Cechové  samotni  že  v  ní  byli  přibližně  třetinou; 
Němci  zaujímali  přibližně  o  něco  více  než  pátý  díl,  jsouce  v  jízdě 
poměrně  silněji  zastoupeni  než  v  pěchotě. 

Ohlédněme  se  nyní  po  druhých  součástkách  armády  hlavn:  a 
po  druhých  armádách  spojenců.  V  armádě  hlavní  vedle  Rakušanů 
byly  kontingenty  ruské  a  pruské. 

Ruský  kontingent  pod  velením  hraběte  Barclay  de  Tolly  byl 
podle  ordre  de  bataille  48.650  mužů  silný;  od  něho  nutno  ode^ 
čísti  6680  mužů  pruské  gardy,  přidělených  velkoknížeti  Konstan" 
tinovi,  takže  nám  zbývá  41.970  Rusů.  Pruský  druhý  sbor  generála 
Kleista  přidělený  armádě  hlavní  měl  24.251  mužů.  V  jezdeckých 
sborech  generála  Thielemanna  a  plukovníka  Mensdorffa''Pouilly 
bylo  mimo   to    1000  ruských   kozáků  a  450  mužů  pruské  jízdy.** 

*  Viz  Novák,  Maršál  Schwarzenberk  1.  c.  str.  6. 

**  Rakouské  eskadrony  těchto  sborů  započítává  ordre  de  bataille  k  ost.^.ť 
nimu  rakouskému  kontingentu. 


171 

Obsahovala  tedy  armáda  hlavní  121.599  Rakušanů 

42.970  Rusů 
31.381  Prusů 
úhrnem  195. 950. 

Druhá  armáda  byla  tak  zvaná  armáda  slezská  pod  velcm'm 
Blůcherovým. 

Skládala  se  z  pruského  prvého   sboru  o    .    .    .    21.149  mužích 
a  dvou  ruských  sborů  generála  Sackena  a  Lan' 

gerona  majících  dohromady .    42.712  mužů 

úhrnem  63. 861  mužů. 

Třetí,  severní  armáda,  které  velel  korunní  princ  švédský,  sklá^ 
dala  se: 

z  třetího    pruského   sboru   generála   Bůlowa  o    .    .  24.619  mužích, 
k  němuž  bylo  přiděleno  ruských  kozáků  a  dělo  střelců        S93  mužů, 
z  ruského  sboru   generála   Wintzingerodc   o    .    .    .24.739  mužích, 

a  ze   švédského    sboru   Stedingkova   o 16,652         „ 

k  němuž  bylo  přiděleno  ruských  kozáků 362  mužů 

a  britských  délostřelců        151      „ 

úhrnem  67.416  mužil. 

Vedle  těchto  byla  tu  tak  zv.  polská   reservní  armáda   generála 
Eenningsena,  která  měla  33. 875  mužů  ruského  vojska. 
Podle  států  bylo  v  armádách  u  Lipska: 

ruského    vojska  145  sSí  mužů 
rakouského  „       121.599       „ 
pruského       „  77.149       n 

švédského     „  16.652       „ 

britského      „ 151       „ 

úhrnem  361.102  mužů. 

Na  otázku,  mnohotu  bylo  v  celé  armádě  Slovanů,  nemůžeme 
ovšem  dáti  odpověd  přesnou,  avšak  přibližně  lze  to  určiti.  V  ruském 
vojsku  bylo  procento  neslovanské  tehda  mnohem  menší  než  ted 
po  okupaci  a  pacifikaci  Kavkazska  a  Střední  Asie  a  silné  kolonie 
saci  německé  v  XIX.  století.  Celkem  se  shoduje  i  s  poměrným 
zastoupením  živlů  neslovanských  v  ruské  veleříši  i  s  poměrným 
vyskytováním  se  sibiřských,  finských,  tatarských  a  jiných  pluků 
v  ordre  de  bataille  ruské  armády  u  Lipska,  počítáme^li  z  ruského 
kontingentu  asi  pětinu  (kolem  29.000)  na  bojovníky  neslovanské. 
Podle  toho  bychom  v  ruském  vojsku   napočítali  přibližně   kolem 


172 

II6.000  Slovanů,  a  to,  až  na  nepatrný  počet  Poláků,  Rusů.  Z  ra^ 
kouského  vojska  připadá,  jak  jsme  výše  viděli,  na  Slovany  o  něco 
méně  než  dvě  třetiny  celého  počtu,  tedy  kolem  78.000  mužů; 
v  pruské  armádě  také  nutno  počítati  jistě  kolem  12.000  Poláků 
ze  Slezska  a  z  Prus,  ovšem  více  ze  Slezska,  neboť  právě  slezské 
kontingenty  jsou  v  pruském  vojsku  velice  četné;  jen  v  pěchotě  je 
asi  22  bataillonů  slezských.  V  tehdejší  okleštěné  pruské  říši  Po^ 
láci  byli  asi  šestinou  všeho  obyvatelstva.  Je  tudíž  počet  12.000 
ze  77.000  přiměřen  i  počtu  obyvatelstva  tehdejší  pruské  říše  i  hoj^ 
nosti  slezských  oddílů  v  ordre  de  bataille  pruských  sborů. 

Sečteme^li  Slovany  ruské,  rakouské  i  pruské,  dostaneme  okrouhle 
206.000  mužů;  to  jest,  o  málo  méně  než  tři  pětiny  veškeré  moci, 
která  táhla  k  Lipsku  proti  Napoleonovi,  byli  Slované.  Položme  si 
nyní  otázku,  mnoho^i  tam  bojovalo  s  Napoleonem  Němci:? 
Z  pruského  vojska  velká  většina,  asi  65.000,  z  rakouského  vojska 
o  něco  více  než  pětina,  asi  25.000  mužů;  několik  tisíc  počítejme 
ještě  na  Němce  ruské  a  emigranty  v  ruském  vojsku  a  tak  obdr- 
žíme úhrnný  počet  Němců  přes  90.000,  byli  tedy  přibližně  o  něco 
více  než  čtvrtinou  celé  moci  postavené  proti  Napoleonovi  u  Lipska. 
Slovanů  bojovalo  v  řadách  spojenců  dvakrát  tolik  jako  Němců  a 
ještě  asi  o  20.000  mužů  více.  Němců  z  nynější  německé  říše  táhlo 
k  Lipsku  proti  Napoleonovi  se  spojenci  jen  kolem  65.000,  n  e- 
byli  ani  pětinou  v  armádě  spojenců. 

„Wo  cinstmal  deutsche  Vólker  machtvoll  rangen -** 

Napoleon  koncentroval  u  Lipska  202.000  mužů,  proti  němu 
bitvu  rozhodla  početní  převaha  vojenských  sil,  které  mu  hrozily 
obklíčením,  a  tou  byli  hlavně  Slované,  vítězství  u  Lipska  je  pře^ 
devším  vítězství  jejich.  Slované  tam  položili  základ  německé  svo" 
bodě  a  vývoji  německé  a  hlavně  pruské  moci  v  XIX.  století. 

Při  stoletých  vzpomínkách  byla  příležitost,  aby  se  rnocný  ně' 
mecký  národ  ukázal  vděčným  těm,  kteří  mu  před  sto  lety,  když 
mu  bylo  nejhůře,  přispěchali  v  takovém  počtu  na  pomoc. 

Pomník  lipský  je  bohužel  dokladem,  že  ponížení  a  malí,  když 
se  stanou  mocnými  a  velkými,  neradi  vzpomínají  těch,  jichž  pO' 
mocí  se  vyšinuli.  Ovšem  ncvymřelí  mezi  Němci  ještě  lidé,  kteří 
se  uprostřed  jubilejního  opojení  odvážili  odsouditi  takové  po- 
čínání. 


173 
ZDEŇKA  HAŠKOVA: 

PŘES  MRTVOLY, 
I. 

Mladosti !  Mladosti  krásná  a  zářivá  I  Odpusť,  že  přišla  jsem  od" 
krývati  temné  skvrny  v  záhybech  tvého  jasného  roucha, 
skvrny  tak  temné,  jako  by  je  byla  kdys  zbarvila  krev...  Ale  ne^ 
mohu  jinak,  nemohu  jinak,  vzpomenuli  Ireny  Dobrodruhovy, 
pamatuješ  se? 

Chodila  tenkrát  na  universitu.  Nevím,  co  ji  tam  přivedlo,  ale 
zdá  se  mi,  že  to  byla  neodbytná  touha,  sotva  uvědomělá,  věděti 
všechno.  Vzpomínám  totiž  onoho  okamžiku,  kdy  Irena  Dobrodru" 
hova,  malá  holčička,  žákyně  měšťanské  školy,  kráčela  Komenského 
ulicí  a  zahleděla  se  náhle  na  nebe. 

Stalo  se  jí,  co  stává  se  všem  lidem,  velkým  i  malým;  zahle- 
děla se  na  nebe,  jako  by  je  viděla  po  prvé,  zadívala  se  na  oblaka 
kamsi  plynoucí  a  vše  jí  bylo  náhle  nové,  neznámé,  strašné. 

Co  jsou  ta  oblaka?  Proč  tam  jsou?  Proč  jsme  tu,  kde  jsme 
se  tu  vzaly,  oblaka  a  já?  Velká  starost  ulehla  na  srdce  dí- 
těte, jež  kráčelo  náhle  ustaráno  s  vážným  pohledem  vzhůru 
upřeným.  Starost  zakryla  všechno,  celý  svět,  že  ztemněl  jako  sluj. 
P^Ia  dlouho  nebylo  lze  nésti  tuto  tíhu.  A  skutečně:  svět  se  náhle 
rozjasnil,  dítě  bezstarostně  poskočilo  a  zasmálo  se,  jasná  myšlenka 
svalila  hračkou  se  srdce  těžké  břemeno,  myšlenka  tak  jednoduchá, 
tak  prostá,  že  bylo  ku  podivu,  že  nepřišla  dříve:  až  budu  veliká, 
budu  věděti  všechno! 

Ach,  jak  bylo  vše  najednou  jasné  a  život  lehounký;  až  budu 
veliká,  budu  věděti  všechno !  Není  nutno  se  starati,  není  žádného 
nebezpečí,  jsme  pod  ochranou  své  dospělosti,  jež  sama  se  o  nás 
postará! 

Nuže,  jestliže  malé  děvčátko  svěřilo  se  dospělým  letům,  že 
sejmou  s  něho  břímě  nevědomosti,  pak  bylo  vše  jasno  a  určeno 
jednou  pro  vždy. 

Nicméně  přes  tuto  vnitřní  potřebu  vědění  nevykonala  Irena 
Dobrodruhova  ve  studiu  ničeho,  co  by  stálo  za  zmínku.  Nemyslím, 
že  by  byla  mohla  někdy  býti  vědcem.  Ale  mohla  býti  skvělým 
vzorem,  což  se  ostatně  od  ní  i  ode  všech  ostatních,  které  tenkrát 
vstoupily  na  universitu,  s  jistotou  očekávalo. 

Ale  to  bylo  to:  Irena  Dobrodruhova  žila  v  bídě.  Nemohu  to 
jinak  nazvati,  ač  se  stydím  to  říci,  neboť   její  matka  byla  vdovou 


174 

po  vlasteneckém  učiteli,  člověku,  na  kterého  žáci  vzpomínali 
s  nadšením,  a  jehož  vlastenecká  činnost  byla  jedním  2  několika 
důvodů,  jež  jej  štvaly  s  místa  na  místo,  s  horšího  na  ještě  horší 
a  nejhorší. 

Jest  ovšem  pravda,  že  stav  se  záhy  řídícím,  zemřel,  ješíě  mlád, 
jako  podučitel  z  trestu.  Nicméně  právě  proto,  že  žáci  na 
něho  vzpomínali  vděčně,  a  že  s  osobním  nebezpečím  pracoval  pro 
politickou  stranu,  jejíž  vítězství  pokládal  za  pokrok  národní,  zdá 
se  mi  nespravedlivým,  že  jeho  rodina  byla  ponechána  tak  zcela 
sobě  samé,  to  jest,  opuštěna  všemi. 

Irena  Dobrodruhova  nemohla  studovati  pilně,  ale  všichni  věřili 
v  její  nadání  a  neobyčejně  mnoho  od  ní  očekávali.  Neustávali  se 
jí  dotazovati,  jmenovitě  Marie  Frankova,  spojující  s  prostředním 
nadáním  neobyčejnou  a  houževnatou  píli,  na  čem  právě  pracuje, 
kdy  bude  dělati  zkoušky,  a  tak  do  nekonečna. 

To  rozčilovalo  Irenu  Dobrodruhovu.  Všichni  pracovali,  jen  ona 
se  potácela  od  jedné  prácičky  ke  druhé,  odbývala  jen  ta  k  osvo' 
bození  od  platu  nutná  kolokvia  se  zevním  znamenitým,  ve  sku' 
tečnosti  však  pražádným  výsledkem,  ježto  vše  to  byly  úryvky  ničím 
nespojené  a  navzájem  se  neslučující. 

Myšlenka,  že  to  k  ničemu  nepřivede,  neděsila  Ireny  Dobro-- 
druhovy.  Ale  toto  pozadu  zůstávání  za  prostředními,  toto  buzení 
nadějí  a  nesplňování  jich,  nemožnost  práce,  jež  by  tak  často  byla 
bývala  potěšením,  to  vše  ji  dráždilo  a  rozčilovalo. 

Ona  jen  v  přednáškách  směla  cítiti  radost  z  průkopné  práce 
\  ědění.  Mezi  profesory  bylo  několik,  kteří  přednášeli,  sami  vždy 
uchváceni,  budíce  lásku  a  podiv  pro  to,  co  sami  milovali,  a  čemu 
se  podivovali.  Hle,  tohoto  profesora  botaniky!  Jak  miluje  své 
rostlinstvo,  jak  s  ním  žije,  dýchá,  jak  umělecky  chápe  nevídanou 
krásu  trávy  i  stromu,  jak  se  zápalem  mluví,  gestikuluje,  kreslí 
(to  vše  zároveň),  jak  mu  oči  hrají  dětským  a  zbožným  zanícením, 
radostí!  Není  možná,  abyste  nemilovali,  co  miluje  on.  Není  možná, 
abyste  necítili  radost  z  vědění,  touhu  jíti  dái  a  blíže  k  srdci  při' 
rody ! 

Irena  poslouchala  s  živou  radostí,  psala,  kreslila  sním  zároveň. 
Ale  doma  neměla  času  něco  opakovati,  a  slo'li  se  na  praktické 
výlety,  byla  nucena  zůstati  doma,  protože  neměla  peněz.  A  všichni, 
to  bylo  to  pokořující,  i  profesor,  myslili,  že  ji  to  dále  nezajímá. 
Ona  zatím  plahočiía  se  po  kondicích  nebo  doma  myla  podlahu, 
nádobí,  pracovala  vše.  čeho  bylo    třeba,    a    když    znaveně    usedala 


175 

k  přednáškovým  archům,  aby  studovala,  zůstaly  myšlenky  líně 
státi,  nebo  se  točily  kolem  neodbytné  nějaké  starosti,  nebo  se 
rozstříkly  v  podivný,  pohádkový  sen,  daleko  od  života. 

Irena  Dobrodruhova  snila  často  nad  hektografovanými  archy 
přednášek  a  často  chápala  se  mimovolně  tužky  a  psala,  psala.  Bída,  jež 
zdržovala  ji  na  jedné  straně  ve  studiu,  urychlovala  na  druhé  straně 
duševní  vývoj  bolestně  rychlým  postupem,  a  místo  co  měly  býti 
utlačeny,  krystalovaly  se  vzdušné  přeludy,  jež  snila,  v  křehký 
tvar.     Irena  Dobrodruhova  psala  verše. 

Tehdy,  po  prvé,  seděla  doma  u  okna.  Maminka  měla  jeden  ze 
srdečních  záchvatů,  jež  opakovaly  se  stále  častě  ji,  a  vzdychala  tiše 
na  posteli.  Irena  udělala  vše,  čeho  bylo  třeba,  a  nyní  seděla  u  svých 
přednášek,  marné  se  snažíc  připoutati  k  nim  pozornost.  Bylo  do^ 
poledne,  ale  ranní  podzimní  mlha  neodstoupila  dosud  zcela  od 
okna,  jež  hledělo  s  třetího  poschodí  na  prázdnou  mléčnou  pro^ 
storu.  Nic  nebylo  viděti,  jen  jediný  strom,  holý  a  křivolaký,  který 
prodíral  se  mlhou,  tam,  kde  končily  šance  a  začínal  svah. 

Irena  Dobrodruhova  znala  dobře  tento  strom,  znala  jej  jako 
sebe  samu,  možno4i  tak  říci.  Stál  tam  v  zimě  v  létě,  vždy  stejně 
ubohý,  upoutával  oko  den  co  den.  Dnes,  jak  tu  seděla  zachmu-' 
řena,  se  srdcem  jak  struna  napiatým,  strom  venku  stal  se  náhle 
smyčcem  a  udeřil  bolestně  na  napiatou  strunu  jejího  srdce. 

Vzala  tužku,  bez  vůle,  neboť  to  nebyla  ona,  ale  strom  venku, 
opuštěný  a  ubohý  strom,  jenž  hrál  a  zpíval  truchlivou  píseň.  A  verš 
řadil  se  k  verši,  sloka  ke  sloce.  A  když  ustala,  byly  její  tváře  po* 
lity  slzami,  ale  srdci  bylo  lehce,  neboť  všechno  hoře  bylo  přelito 
do  šestnácti  řádek,  čtyř  slok . . . 

Po  dlouhém  váhání  přečetla  tehdy  po  sobě  své  řádky.  Podivno 
jak  jí  byly  cizí!  Ale  puzena  touhou  po  uplatnění  se,  tak  dlouho 
potlačovanou,  vložila  je  s  několika  řádky  rychle  do  obálky  (aby 
si  to  nemohla  rozmysliti)  a  poslala  je  redakci  studentského  ča^ 
sopisu. 

Nemohu  ani  říci,  čekala''1i  po  té  odpovědi  čili  ne.  Napsání 
básně  a  odeslání  jí  vyčerpalo  jaksi  její  síly.  Ale  když  redaktor 
odpověděl,  že  se  mu  báseň  líbila  a  že  ji  otiskne,  zdálo  se  jí  to  tak 
samozřejmým,  jako  by  ani  jinak  býti  nemohlo,  jen  pozvání  re^ 
daktora^studenta,  aby  vstoupila  do  studentského  spolku,  v  němž 
byl  i  literární  kroužek,  zvlášť  ji  překvapilo  a  potěšilo. 

Nic  nemohlo  tehdy  přijíti  vhodněji.  Neschopna  vytrvale  pra' 
covati,  vrhla  se  Irena  Dobrodruhova  do   studentského  spolkového 


176 

života,  tak  zcela  odlišného  od  toho,  jaký  až  dosud  znala.  Pravím, 
vrhla  se  do  tohoto  života,  ale  řeknu  hned,  že  s  ním  nikdy  ne^ 
splynula.  Bylo  tu  tolik  různých  lidí  a  mezi  jednotlivci  a  pohla^ 
vími  takové  rozdíly,  že  těžko  bylo  lze  je  odstraniti.  O  odstranění 
onoho  druhého  se  tenkrát  velmi  mnoho  hovořilo  (a  ještě  i  nyní 
hovoří,  jak  slyším),  ale  byl  tu  stále,  jako  propast  neustále  zející 
a  ničím  nepřekonatelná. 

—  Musíte  pracovat  společně  s  námi,  říkal  Ireně  Dobrodruhově 
Karel  Petrák,  jeden  z  energických  hochů,  jimiž  oplýval  výbor 
spolku. 

Usmála  se  trochu  trpce,  hledíc  mu  do  očí. 

—  Co  je  tu  společného  mezi  námi,  řekněte? 

Cítila  dobře,  že  společné  znamenalo  u  těch  hochů:  jíti  s  nimi. 
Věděla  dobře,  že  tito  hoši  cítí  bezradnost  kroužku  studentek,  tvo^ 
řících  teprve  novou  tradici  od  samých  prvopočátků  a  nevědoucích, 
kde  začíti,  čeho  se  zachytiti.  Cítila  dobře,  že  ti  hoši  nepokládají 
jich  za  sobě  rovny. 

Také  Petrák  se  usmál  a  neodpověděl.  Byl  to  chytrý  hoch. 

Nicméně  bylo  to  přece  jisté  vyplnění  života,  tento  studentský 
spolek,  a  zvlášť  ti,  jichž  život  visel  na  tenké  niti  nejisté  existence, 
hřáli  se  tu  jako  u  rodinného  krbu.  Nebyloli  společných  cílů,  bylo 
přece  chvílemi  zdání  jich,  a  propast  mezi  jednotlivci  a  pohlavími 
mizela  chvílemi  za  osobními  sympatiemi. 


II. 

Bylo  tedy  možno  proseděti  volné  chvíle  v  útulné  spolkové  čí" 
tárně  prastarého  domu,  bylo  možno  pohovořiti  si,  zaujati  se  spol" 
kovými  starostmi,  pobaviti  se.  Irena  Dobrodruhova,  která  měla 
zde  v  tomto  malém  světě  i  sympatie  i  jakési  jméno  pro  své  litC" 
rární  pokusy,  činila  dojem  spokojené,  veselé  bytosti,  jež  něco  zna" 
mená  a  také  to  ví. 

Nicméně  já,  která  jsem  ji  tak  dobře  znala,  mohu  říci,  že  to 
vše  bylo  jen  zdáním,  a  že  lehkost  jejích  kroků  nedokazovala  ni- 
čeho. Neboť  není  snadno  radovati  se,  materii  doma  nemocnou 
matku,  která  vám  dala  vše  a  jíž  jste  nedali  ničeho.  Není  lehké 
seděti  v  čítárně  a  pohřížiti  se  do  čtení  novin  a  zabývati  se  spolko" 
vými  věcmi,  jestliže  jste  nevykonali  ono  jedině  důležité. 

Vždyť  maminka  churavěla  stále,  a  stále  více.  Její  ubohé  srdce 
nestačilo  už.     Kolik  pozvolného  strádání  a  odříkání   nepodrývalo. 


177 

jako  příboj,  jeho  sil!  Kolik  náhlých  leknutí,  žalů  a  zklamání  ne*' 
rušilo  jeho  pravidelného  tepu  a  neménilo  ho  v  zmatený  vír  nebo 
nezastavovalo  jeho  chodu  v  náhle  mrtvé  ztišení ! 

A  čím  více  maminčino  srdce  sláblo,  tím  méně  schopným  stá-- 
valo  se  obětí,  odříkání,  trpělivosti,  všeho,  čím  kdysi  hýřilo  a  čím 
bylo  bezohledně  vyčerpáno. 

Irena  cítila  to  vše  a  chtělo  se  jí  utéci  z  té  hrůzy,  chtělo  se  jí 
utéci  myšlence,  jež  využívala  každé  chvíle  ticha,  aby  pozdvihla 
svého  hlasu. 

Kráčeti  přes  mrtvoly. 

To  byla  myšlenka,  jež  štvala  Irénino  srdce.  Neboť  co  dělala 
jiného  ona,  co  dělala  sestra,  co  dělali  jiní? 

Jí,  Ireny,  neomlouvalo  nic.  Neomlouvaly  jí  kondice,  z  jichž 
výtěžku  nemohla  si  maminka  dopřáti  ničeho,  kondice,  jež  neza" 
plašily  ani  jediné  její  starosti.  Neomlouvala  jí  píle  ve  studiu,  která 
by  zabezpečila  brzké  zaopatření,  nic! 

Život  doma  stával  se  stále  nesnesitelnějším.  Irenu  dráždila  již 
každá  zmínka  o  penězích,  nedostatku.  Můj  Bože,  mohla  za  to?! 
Mohla  za  to,  že  svět  je  tak  ničemný,  bídný,  necitelný  a  zlý? 

Vyrostla  v  ní  hluboká  zášť  k  tomuto  bídnému  světu,  který  se 
nestaral  o  nic,  třeba  zahyň  v  tu  chvíli  a  ruky  ti  nepodá!  Tak 
hluboko  zasáhly  příživné  kořeny  zášti,  že  srdce,  vyssáváno  jimi, 
chřadlo,  stravovalo  se,  trpělo. 

Blaze  těm,  kdo  dovedou  nenáviděti!  Irena  Dobrodruhova  toho 
nedovedla,  nebyla  stvořena  pro  zášť  a  nenávist.  Obracely  své  spáry 
proti  ní,  ssály  její  krev,  otravovaly  její  sídce.  Rtknéte  slovo  něhy 
a  Irena  Dobrodruhova  padne  vám  k  nohám!  Řekněte  slovo  lásky, 
a  skropí  ruce  vaše  slzami!  Učiňte  dcbro,  kraj  světa  půjde  za  vámi! 
Ale  nenáviděti,  věčně  jen  nenáviděti,  jaká  hrůza  a  jaký  žal! 

Ale  také  kohosi  osobního,  blízkého,  ach!  a  rodného  nenáviď 
děla  Irena  Dobrodruhova.  Odpusťte  jí  to  všichni,  a  vy,  kteří  jste 
nepoznali,  co  je  to,  vláčí^li  sestra  vaše  vaši  krev  blátem,  pomlčte, 
prosím!  Irena  Dobrodruhova  chtěla  tisíckrát  shoditi  se  sebe  tuto 
nenávist,  a  s  ní  zároveň  toto  pokrevenství.  Ale  můžete  tisíckrát 
říci  sestře:  neznám  se  k  tobě!  Tisíckrát  můžete  to  říci,  jestli  že 
vaše  krev  říká  ano,  jestli  že  proudí  k  slovu  sestra  jako  k  otevřené 
ráně  a  ubíhá  a  kane  z  ní  krůpějemi  I 

Byly  to  dobře  sestry,  Irena  a  tato  druhá,  Julie.  Stejného  vzrůstu, 
stejných  rysů,  očí.    I  v  povaze  měly  mnoho   stejného,  především 

Lumír  XLII.  4.  2$ 


178 

onu  žíznivost  života  a  poznání.  Leč,  jak  jinak  bylo  vše  u  Julie ! 
Radost  a  smích  musily  tryskati  na  její  cestě,  poznání  musilo  při^ 
jíti  bez  práce  a  námahy,  život  bylo  nutno  píti  chtivými,  rychlými 
doušky.  Maminka  ji  dala  do  obchodní  školy,  ale  ona  nechala 
všeho  a  šla  za  číšnici  do  vinárny,  kam  chodili  veselí  hoši,  stu^ 
denti. 

Maminka  smířila  se  s  touto  bolestí,  jako  se  smířila  se  všemi 
jinými.  Bylo  jí  lehko  smířiti  se,  vždyť  měla  ještě  Irenu,  svou 
pýchu  a  naději.  Měli  jste  ji  slyšeti  a  viděti,  když  mluvila  o  ní  se 
svými  známými!  Naše  Irena!  Její  bledá  ústa  se  usmívala,  laní 
oči  zářily  tichým  světlem.  Naše  Irena!  Byla  hvězdou,  spásou, 
svými  tužbami  mimovolnou  mravní  oporou,  vším,  vším.  V  ní 
nebylo  možno  dožíti  se  zklamání! 

Irena  zatím  žasla  nad  maminčinou  neschopností  udržeti  na  uzdě 
lehkomyslnou  Julii,  nad  prostotou,  s  jakou  říkala:  jen  ať  si  jde! 
Ať  ví,  co  je  to,  vydělávati  si  chléb !  Žasla,  ale  ani  ona  sama  ne^ 
chápala  celého  významu  té  události. 

Až  jednou.  Bylo  to  večer,  Julie  se  objevila  mimo  obyčej  doma. 

Vypadala  podivně  a  chtěla  mluviti  jen  s  maminkou.  A  pak 
nastal  v  kuchyni  podivný  chvat  a  shon,  maminka  chystala  pro 
Julii  zvláštní  lože,  zakázala  Ireně  k  ní  jíti  a  ve  svém  zmatku  řekla 
jí  vše. 

Julie  byla  nakažena  pohlavní  nemocí.  Bylo  jí  tenkrát  sedm** 
náct  let. 

Irena  stála  v  první  chvíli  ztrnulá,  neschopna  slova,  pohybu. 

Jak  je  to  možno!  jak  je  to  jen  možno?  Slýchala  takové  věci. 
Ale  to  vše  bylo  mimo  dosah  jejího  života,  o  tom  bohudíky!  ne' 
bylo  nutno  dále  přemýšleti.    To  byl  jiný  svět. 

Ach !  A  tak  blízký  !  Iréniny  studené  ruce  tiskly  se  k  sobě  v  bez-' 
měrném  hnusu  a  hrůze,  tváře  hořely,  oči  pálily. 

Všechno  se  jí  hnusilo,  všechno!  I  maminka  se  svým  starosť 
livým  pohledem.  A  sestra.  A  život.  A  ona  sama  sobě,  neboť  ne^ 
byla^liž  částí  toho  všeho? 

Pohár  hořkosti  již  přetékal.  Cosi  hrubého  zdvihlo  se  v  nitru 
Irénině  proti  hrubé  pěsti  osudu,  cosi  sprostého  dralo  se  ve  tvář 
sprostému  životu: 

—  Naplivat  na  to  !  říkala  si,  chodíc  sama  po  pokoji,  a  mučíc 
se  vlastními  slovy.  —  Naplivat  na  to  na  všechno! 

Po  Juliině  odchodu  do  nemocnice  sesláblo  však  maminčino  srdce 


179 

jako  ochrnuto,  a  lékař  řekl  Ireně:  ještě  jeden  takový  záchvat  a  je 
konec. 

Tu  Irena  napiala  všechny  své  síly,  setřásla  se  sebe  skleslost, 
zhnusení  a  děs,  a  její  srdce,  napivši  se  z  čistého  pramene  soucí^ 
téní  a  lásky,  nabylo  znovu  síly  přenášeti  hory  odříkání... 

(Příště  konec.) 


JOS.  MÚLDNER; 


NOC. 

Plyš  chladných  prostorů  ke  tváři  věcí  přilne 
a  zdá  se,  jako  by  kdos'  mrtvé  volal  všady. 
Tma  nocí  leskne  se  a  kreslí  mapy  mylné, 
v  jichž  pralesích  čerň  hučí  vodopády  . . . 

To  lidské  srdce  v  noci  hvězdy  zažehuje 
a  sny  jsou  vločky  sněhu,  které  k  nebi  sněží, 
a  noc  a  tma  jsou  klam,  neb  všechno  světélkuje 
a  ruce  na  hvězdy  lze  vztáhnout  po  protěží  . . . 

A  z  rukou  spánku,  mdlobou  přemožených, 
sen  vymkne  se,  zrak,  jehož  poranilo  ráno  . . , 
A  prostor  zahřívá  se  žárem  věcí  sněných 
a  srdce  lidské  vstane,  světlem  opásáno  .  . . 


FEUILLETON. 


DVE  JUBILEA. 

Dva  přední  básníci  čeští  dovršili 
koncem  února  padesátý  svůj  rok: 
Antonín  Sova  a  J.  S.  Machar. 

Antonín  Sova  narodil  se  26.  února 
1864  v  Pacově.  Literární  jeho  debat 
padá  do  let  osmdesátých,  v  nichž  po 
Vrchlickém,  Zeyerovi  a  Čechovi  ob' 
jevovala  se  nová  generace,  která  proti 
skvělé  paletě  Vrchlického  a  pompés' 
nímu  jeho  verši  kladla  své  intimní 
a  drobné  zápisníky.  Let  orlích  křídel 
Vrchlického  ji  odstrašoval;  hlásala  a 


a  ještě  spíše  cítila  příchylnost  k  dO' 
movu,  kraji,  půdě.  Příhody  dnů  na- 
stoupily místo  legend  věků.  Mohlo 
to  znamenati  a  znamenalo  to  také 
u  mnohých  umělecké  ochuzení.  An- 
tonín Sova,  tehdy  pod  pseudonymem 
Ilja  Georgov  tisknoucí,  podlehl  do- 
bovému proudění,  neutkvěl  však 
v  něm.  Zůstala  mu  z  té  doby  na- 
piatá  pozornost,  každý  detail  pečlivě 
zachycující  a  vystihující;  neutonul 
však  v  nazírání  genristy  a  detailů 
užívá  právě  jen  k  přiblížení  celku. 
Již    „Květy    intimních    nálad"  značí 


x8o 


další  krok  v  uměleckém  vývoji  So' 
vově.  Zde  již  setkáváme  se  s  nčko^ 
lika  verši,  skizzujicimi  několika  jem^ 
nými  tahy  smutky  a  neklid  moder* 
ního  nitra,  zde  již  po  prvé  zalká 
měkkým  tónem  houslí  bolestná  a  ra* 
něná  autorova  touha. 

Myšlenkový  přerod  Čech,  koncem 
let  osmdesátých  a  počátkem  let  de- 
vadesátých tak  rychle,  ba  překotně 
se  odehrávající,  nezůstal  bez  účinku 
na  individuelní  vývoj  autorův,  který 
si  toho  dobře  je  vědom.  V  čtvrté 
knize  autorově  (třetí  „Z  mého  kraje", 
věnoval  autor  jihočeskému  domovu) 
v  „Soucitu  a  vzdoru"  setkáváme  se 
již  se  známkami  myšlenkových  krisí 
dobových.  Ve  všech  svých  knihách 
však  Antonín  Sova  podřizuje  se  ještě 
akademickému  verši,  třeba  snažil  se 
tu  či  onde  upiaté  formy  uvolniti  a 
osvoboditi. 

Není  tomu  již  tak  v  „Zlomená  du' 
še",  která  je  formálně  úplně  rozbitá. 
„Zlomená  duše"  znamená  otevřený 
přechod  básníkův  do  řady  literární 
revoluce  tehdejší.  Autor,  který  jako 
J.  S.  Machar  původně  přivazoval  se 
klidně  k  staré  generaci,  která  ho  při- 
jímala, knihu  vlastním  nákladem 
vydanou  opatřil  bojovným  a  nervos- 
ním  úvodem,  v  němž  si  zaútočil  bez- 
ohledně na  věci,  officielnímu  literár- 
nímu světu  posvátné.  Autor  „vyšle- 
haný  ze  Salonu",  jak  dí  Corbiére, 
appcluje  na  obecenstvo,  zjitřené  jako 
on  a  bouřící  se  jako  on.  „Zlomená 
duše"  je  prvá  kniha,  kterou  autor 
přibližuje  se  myšlení  a  cítění  své  do- 
by. V  této  době  přichyluje  se  autor 
„Zlomené  duše"  k  autoru  „Magdale- 
ny"; oba  zakládají  spolu  s  jinými 
druhy  „  eskou  Modernu",  Antonín 
Sova  účastní  se  prudkých  tehdejších 
debat  a  sporů  a  revoltuje.  Také 
svým  veršem,  odpoutaným  od  formy 
b^žné  a  konvenčních  rytmů.  Není 
sám,  který  pokouší  se  o  volný  ryt- 
mus;  zachová   však  i  v  tomto  vol- 


ném rytmu  hudebnost  a  osobité 
kouzlo.  Roku  1897  vychází  kniha, 
jež  plně  okouzlí  mladé  a  bouřlivé 
hlavy  generace  devadesátých  let  ci- 
tovým svým  rozpětím  a  svou  ner- 
vosní,  dráždivou,  hrdou  krásou: 
jsou  to  „Vybouřené  smutky".  Zde  je 
nejvíce  potřena  realita  a  nejvíce  po- 
zdvižen sen;  zde  zdá  se  být  rozchod 
s  minulostí  nenapravitelný;  zde  zdá 
se  hrdě  se  zříkající  pýcha  básníkova 
nesmiřitelná.  Zde  genrista  osmde- 
sátých let  stává  se  visionárem  a 
rhapsodem  nenávisti  a  vzdoru. 

Rok  1900  přináší  jinou  knihu,  ne- 
méně milovanou.  Autor  „Vybouře- 
ných  smutků"  píše  „Ještě  jednou  se 
vrátíme".  Kniha  to  poněkud  retro- 
spektivní; má  vlastně  tvořit  most  od 
„Soucitu  a  vzdoru".  Ale  ne  pouze 
v  tomto  smyslu  mluví  titul  o  návratu; 
v  nitru  básníka  se  odehrál  přerod. 
Básník  vrací  se  k  zemi,  k  lásce, 
k  idylle  téměř.  Ale  jak  jiný  je  tento 
tragický  idyllism,  vnitřně  zneklidně- 
ný v  své  radosti  a  plachý  v  svém 
úsměvu,  který  však  nebude  věčný, 
nežli  bylo  debut  Sovovo!  V  knize, 
jako  celek  rozbité,  je  řada  čísel  ne- 
zapomenutelně delikátních  a  jemných. 
Vzpomeňme  si  třeba  jen  na  plachou 
a  cudnou  melancholii  básně  „Kdo 
vám  tak  zcuchal  tmavé  vlasy?",  je- 
jíž otázka  vrací  se  tak  bolestně  a 
má  v  sobě  jakoby  udušený  pláč. 

„Ballada  o  jednom  Člověku  a  jeho 
radostech"  je  zšeřelý  sen  zimního  ve- 
čera, chmurný  a  beznadějný.  V  „Třech 
zpěvech  dnešků  i  zítřků",  autor,  jenž 
roku  1897  psal  vášnivou  odpověď 
Mommsenovi,  dot;  ká  se  otázek  ná- 
rodních i  sociálních  a  „Dobrodružství 
odvahy"  (1906)  znamená  novou  my- 
šlenkovou etapu,  významnější  a  ni- 
terné klidnější,  v  podstatě  však  stej- 
ně odbojnou  vůči  konvencím  myšlen- 
kovým a  také  proti  bezmyšlenkovi- 
tosti.  Obsahují-li  „Dobrodružství  od- 
vahy" básně  spíše  reflexivního  rázu. 


i8i 


pozdčjinato  publikovaná  „Lyrika 
lásky  a  života"  je  snad  nejlepší  čistě 
lyrickou  knihou  básníkovou.  Zde 
není  zmatků  ani  těkání,  aniž  by 
jistota  a  vyrovnanost  básníkova  spo' 
jena  byla  s  jistou  ochablostí  citovou. 
Její  smutky,  těžké  a  zoufalé,  říkají 
se  nám  klassicky  jednoduše  a  drtí 
právě  touto  výrazovou  prostotou.  Ná' 
sledují  „Zápasy  a  osudy"  a  krátce 
před  jubileem  rekapitulující  jaksi 
a  účtující  „Žně",  dílo  neochabujícího 
uměleckého  zápalu  a  věčného  hle' 
dání. 

Ale  Antonín  Sova  byl  také  prosai- 
kem;  třeba  by  jeho  prosy  nebyly 
úspěchy  tak  dokonalými,  jako  ně^ 
které  z  jeho  lyrických  knih,  bylo  by 
nespravedlivé  podceniti  tuto  část  jeho 
tvorby.  Roku  1893  vydal  Sova  „Prosu", 
v  nichž  kromě  dvou  povídek  „Anna", 
práce  to  starší  vývojové  fáse  básni' 
kovy  a  nervosního  „rozvíření  samo* 
tářských  strun",  obsaženy  „lyrické 
vteřiny  duše",  básně  prosou,  krajino^ 
malby,  skizzy  lehce  vržené  do  skiz- 
záře.  „Ivův  román"  byl  románovým 
debutem  básníkovým;  k  němu  se 
družily  „Výpravy  chudých"  a  „Toma 
Bojar".  Novelly  Sovovy  jsou  spojeny 
v  dvoudílnou  knihy  se  souhrnným  ti' 
tulem„0  milkování,  lásce  a  zradě". 
V  této  knize  je  několik  prací,  v  nichž 
Sova  jako  prosaik  podal  své  nej' 
lepší. 

Poslední  dílo,  jak  jsme  řekli,  jsou 
„Žně".  Ale  netřeba  se  báti,  že  by  po 
těchto  „Žních"  přišlo  paběrkování. 
Zajisté  vývojová  čára  Sovova  nezná' 
mená  vždy  stoupání;  ale  chvilkový 
pokles  nebo  nezdar  neznamenal  ni- 
kdy mnoho  u  tohoto  neúnavného 
ducha.  Byl  vždy  jen  episodou  vývoje. 
Že  tento  vývoj  byl  poctivý,  že  tato 
duše  trpěla  všemi  bolestmi  doby  a 
toto  srdce  všemi  trudy  života,  aniž 
by  tato  duše  a  toto  srdce  se  smířilo 
s  malostí,  činí  nám  básníka  drahým. 


T.  S.  Machar  narodil  se  29.  února 
1864.  Debutoval  r.  1887  „Confíteorem". 
Tato  kniha  předvádí  nám  mladého 
muže,  zjitřeného  prvým  zklamá- 
ním, v  byronovské,  chmurné  póse, 
ařfektující  cynismus  a  cynysmus» 
Stěží  možno  pochopit,  že  „Confíteor" 
dráždil  tolik  literární  obce  let  osm- 
desátých; stěží  možno  chápat,  že  na 
mladého  básníka  pro  jeho  vyzývavou 
otevřenost  tolik  útočeno.  A  také  stěží 
možno  v  „Confíteoru"  vytušiti  další 
vývoj  autorův.  Zajisté,  že  rek  smut- 
ného, ale  nijak  ne  neobyčejného  mi- 
lostného románu  hledí  na  český  ži- 
vot a  kommentuje  ho  posměšně  a 
zlomyslně,  zajisté  také  v  jeho  im- 
moralitě  stůj  co  stůj  vycítíme  touhu 
po  jiných  a  lepších  mravních  řádech; 
přece  však  těžko  vytušit  v  autoru  — 
dle  jeho  debutu  -  energického  a  vytr- 
valého průkopníka  idejí  a  ethického 
řádu  pozdějších  let;  naopak,  koketuje 
se  zničeným  životem,  předčasným  chá- 
tráním, zlomenou  energii.  Mnohem 
zřejmější  je  vývojová  čára  básníka 
v  knize  „Bez  názvu";  „Třetí  kniha  ly- 
riky" (1892)  značí  pak  téměř  uzrání 
básníkovo.  Zevnější  dekorací  „Třetí 
kniha  lyriky"  připomíná  „Ještě  jednou 
se  vrátím";  v  obou  knihách  běží  ©man- 
želství básníka,  který  nehlásal-Ii  „ne- 
návist k  ženě",  mnoho  pomlouval  lás- 
ku. V  závěrečné  části  knihy  „Poslední 
pohádce"  autor,  plný  jedu,  stává  se 
něžným;  a  připomíná-li  mu  ston  větru 
vpustem  lese  Requiem,  vrátí  jej  první 
lásky  hodná  žena,  s  níž  se  autor 
setkal,  životu.  Knihou  touto  uzavřena 
první  perioda  vývoje  autorova;  do  ní 
patři  ještě  kniha  „Péle-Méle"  a  kniha 
sonetů  (Letni  sonety  18S1,  Zimní  so- 
nety 1892,  Jarní  sonety  a  Podzimní  so- 
nety 1893). 

Kromě  manželství  autorova  byl  tu 
ještě  podnět  vnější,  který  spoluúčin- 
koval  pří  nové  této  etapě:  autor 
upoután  byl  svou  existencí  do  Vídně 
a  oddálil  se  tak  všemu,    s  čímž   byl 


l82 


v  stycích  bezprostředních  a  dúvéť 
ných.  Dvojí  byl  důsledek:  větší  sou' 
středéní  a  posuzováni  věcí  domácích 
ze  vzdálenější  perspektivy.  „Tristium 
Vindobona"  je  sbírka  básní,  kterou 
básník  ze  své  osamělé  vedety  posílá 
do  Čech  a  jež  nachází  tak  mohutnou 
ozvěnu  v  celé  generaci.  Není  to  vla^ 
stcnecká  poesie  staré  doby;  je  to  láska 
k  rodné  zemi,  neméně  upřímná,  ale 
raněná  a  bolestná.  Autor  nechce  si 
tajit  a  nechce  jiným  tajit  bídu  našeho 
života,  bídu  nás  všech.  Kniha  stává 
se  bezmála  heslem  a  prngramem. 
Kniha  „Zde  by  měly  kvést  růže"  (1894) 
mluvi  o  ženě  a  pro  ženu.  Básník,  kte^ 
rý  mluvil  s  cynismem  o  ženě,  nachází 
k  ní  hluboký  a  lidský  soucit.  Ideově 
s  touto  knihou  souvisí  veršovaný 
román  „Magdalena";  také  zde  bru' 
tální  život  vrhá  do  bláta  zprostituo- 
váné  děvče,  marně  se  bránící  a  po' 
sléze  resignujíci.  Ale  tento  román 
je  pln  ostrých  výpadů  a  satyrických 
vložek  (odehrává  se  v  době  slavných 
„červnových  voleb").  Touto  svou 
stránkou  stýká  se  „Magdalena"  s  ji' 
nou  knihou  Macharovou,  čistě  saty^ 
rickou,  s  „Božími  bojovníky". 

V  této  době  byl  už  dokoníen  také 
rozpor  Macharův  s  ofíicielní  veřej' 
ností  českou.  Po  aféře  Hálkově  ro- 
zešel se  básník  s  Akademii  a  s  Jaro- 
slavem  Vrchlickým.  „Božími  bojov- 
niky"  rozchází  se  také  s  politikou 
českou.  Dochází  k  manifestu  Moder- 
ny, který  zvíří  tolik  prachu,  aby  byl 
tak  brzy  opuštěn  těmi,  kteří  jej  spolu- 
podepisovali.  Není  divu,  že  poesie 
vychází  8  ioro  naprázdno  vbouřlivých 
těch  zápasech.  Sbírka  „1893-1896" 
Jsou  zlomky  různých  cyklů,  jež  mají 
pouze  titul  společný.  Pozoruhodná 
jsou  v  nich  čísla,  která  ohlašují  ná- 
vrat básníkův  k  antice.  Poeticky  bo- 
hatší je  perioda  pozdější.  Roku  1899 
vydává  básník  „Výlet  na  Krym"  a 
roku  1901  „Golgatu".  K  těmto  sbír- 
kám připojuje  r.  1905  „Vteřiny".   Po 


té  dvěma  knihami  „V  záři  hellenského 
slunce"  a  „Jed  z  Judey"  zahajuje  svou 
kampaň  protikřesťanskou  (1906).  Cy- 
klus, jehož  svazky  tyto  jsou  součástí, 
zve  Machar  „Svědomím  věků"  a  vy- 
šly další  jeho  svazky  tyto:  „Barbaři", 
„Pohanské  prameny"  a  „Apoštolově". 
Po  časopisech  otiskuje  Machar  ukáz- 
ky z  pokračování  cyklu;  v  poslední 
době  zabývá  se  dobou  revoluční  a 
Napoleonem.  Obsáhlá  je  Macharova 
činnost  prosaická  a  feuilletonistická. 
(„Stará  prosa"  1903,  „Hrst  belletrie" 
1905  a  „Konfesse  literáta"  patří  spíše 
do  kategorie  prvé;  „Knihy  feuilleto- 
nů",  „Prosa  z  let  1901-1903",  „Prosa 
z  let  1904—1906",  „Prosa  z  roku  1906", 
„Veršem  a  prosou",  „Krajiny,  lidé  a 
netopýři",  „Českým  životem"  patří 
spíše  do  druhé  kategorie.)  Nejvíce  po- 
lemik vyvolal  a  největší  ozvěny  do- 
šel básníkův  „Řím",  v  němž  Machar 
ostře  napadl  křesťanský  a  papežský 
Řím,  rozvedl  své  theorie  o  antice  a 
křesťanství  a  vzájemných  jejich  vzta- 
zích a  připojil  své  dojmy  z  Říma 
dnešního.  Boj  proti  křesťanství,  ve- 
dený v  „Římě"  ve  velkých  rysech, 
stal  se  drobnou  guerillou  v  „Katolic- 
kých povídkách".  Satiry  své  shrnul 
Machar  do  „Satyrikonu". 

Čtenář  starších  ročníků  tohoto  listu 
má  v  paměti  článek  Šustův,  myšlen- 
kové jádro  „Římu"  kritice  podrobu- 
jící; má  také  v  paměti  četné  boje,  na 
kterých  já  sám  bral  účast.  Nechci 
rozhodovat,  byly-li  tyto  srážky  sub 
specie  aeternitatis  nutný;  byly 
jistě  nutný  tehdy  pro  osoby,  jež  ne- 
jsou věčnými  a  podléhají  zákonům 
doby.  Nechci  také  zde  podávat  defi- 
nitivního estetického  soudu  obsáh- 
lého Macharova  díla.  Macharovi  vy- 
týká se  přílišná  jeho  přímočarost, 
suchý  racionalismus,  „ohyzdný  úsměv 
Voltairí!tv".  Právem  jistě  nelze  upřít 
jednostrannost  tohoto  ducha.  Podce- 
nit však  nelze,  že  J.  S.  Machar  v  do- 
bě měkkýšovité  a  náladovité  před- 


i83 


vedl  zjev  muže  a  bojovníka.  ByMi 
více  mužem  akce  nežli  mužem  snění, 
byl  mužem  akce  zplna.  To  bylo,  co 
získalo  autoru  popularitu  u  nás  ne* 
zvyklou.  Myslím,  že  se  křivdí  básní- 
kovi, vykládá'li  se  tato  popularita 
jen  a  jen  jeho  „pevnou  moralistní 
positivitou"  (Bohumil  Pelan,  „Pokro- 
ková  revue").  Úspěch  jeho  vysvětluje 
se  dvojím:  jasnou  a  koncisní  mlu- 
vou básníkovou,  dávající  možnost 
pochopení   větší   a   širší.   Především 


však  čímsi  živelným,  nedefinovatel- 
ným, co  tvoři  ne  pouze  charakter 
básníka,  ale  charakter  muže,  muže 
s  bludy,  s  omyly,  snad  i  slabostmi, 
ale  muže  nezvyklého  couvati  a  ustu- 
povati. Tento  řídký  u  nás  zjev  získal 
Macharovi  lásku  a  úctu  tolika,  kteří 
nesouhlasí  třeba  s  jeho  mySlenkou 
a  kteří  mají  jiný  umělecký  ideál  a  ji- 
nými cestami  jdou  za  ním. 

Viktor  Dyk. 


DIVADLO. 


Nedobrovolná  přestávka,  nastavší 
u  vycházení  našeho  listu,  ukládá  mi 
shrnouti  ve  stručném  přehledu  diva- 
delní události  od  poloviny  prosince. 
Bohužel  ani  tato  doba  nepřinesla  vý- 
znamné české  novinky.  Jediná  ukázka 
české  původní  tvorby,  Honza,  zdra- 
matisovaná  pohádka  „o  síle  a  vzrůs- 
tu" od  Stanislava  Loma  (Vinohrady, 
29.  prosince),  jest  prací  příliš  málo 
samostatnou  a  příliš  začátečnickou. 
Autor,  píšící  dosti  plynným  veršem, 
uvázl  v  půli  cesty  mezi  naivní  po- 
hádkou pro  děti  a  mezi  pokusem 
o  vážnou  allegorickou  báseň  národ- 
ního osudu  a  tím  připravil  se  o  mož- 
nost celistvého  dojmu  u  obou  kate- 
gorií posiuchačstva:  dospělým  bude 
stavba  kusu  i  na  děj  násilně  roubo- 
vaná filosofie  příliš  naivní,  dětem 
pak  příliš  komplikovaná.  Dovede-li 
však  autor  těžiti  ze  zkušeností  na- 
bytých při  provozování  první  své 
práce,  není  třeba  litovati  tohoto  se- 
lhavšího večera. 

Národní  Divadlo  nedovedlo  pro 
vrchol  sezóny  nalézti  české  premiéry. 
Spokojilo  se  tím,  že  přestudovalo 
A.  Dvořákova  Krále  Václava  IV. 
v  nové  textové  úpravě  a  novém  scé- 
nování, jímž  pověřen  byl  náš  berlín- 
ský krajan  p.  Frant.  Zavřel  (dne 
13.    edna  1914).   Veden  zkušenostmi, 


získanými  scénickým  provedením  a 
radami  zkušeného  režiséra,  autor 
obrátil  svoje  úsilí  k  tomu,  aby 
ústřední  problém  dramatu:  konflikt 
mezi  králem  a  národem,  co  nejúčin- 
něji vyzvedl  a  přivedl  k  platnosti; 
změny  akcentují  hlavně  snahu  krá- 
lovu, přemoci  v  sobě  pohanskou  ži- 
votní radost  a  přiblížiti  se  tak  srdci 
lidu.  Postava  králova,  královnina  a 
Zuzany  lazebnice  získaly  tak  značně 
na  reliéfu,  celé  drama  nabylo  větší 
soustředěnosti  potlačením  několika 
scén,  které  byly  vlastně  historickou 
ornamentikou.  Ke  každému  aktu  při- 
pojil autor  krátký  básnický  prolog, 
shrnující  stručně  smysl  a  náladu  jed- 
notlivých dějství.  Drama  v  nynější 
své  podobě  vyšlo  ve  velmi  dobrém 
německém  překladu  Maxe  Broda 
podtitulem:  DerVolkskonig  v  lip- 
ském nakladatelství  Kurta  Wolffa. 

Pan  Frant.  Zavřel,  ředitel  berlín- 
ského divadla  Am  Nollendorfplatz 
a  mnichovského  Kiinstlertheatru,  do- 
vedl i  při  omezených  možnostech 
hmotných  vytěžiti  z  dramatu  maxi- 
mum dramatického  účinku.  Na  zmen- 
šené scéně,  kterou  sevřel  neměnným 
proscéniem  a  zvýšil  o  tři  stupně,  vy- 
tvořil řadu  obrazů  neobyčejné  půso- 
bivosti plastické  i  koloristické,  která 
v  třetím  dějství  zacházela  až  do  barev- 


i84 


ného  hýření;  ale  čeho  si  cením  výše, 
je  u  nás  nezvykle  živé,  chvílemi  zá' 
vratné  tempo  a  radostná,  ohnivá 
temperamentnost,  kterou  dovedl  na- 
šim hercům  vsuggerovat. 

Moderní  literatura  veseloherní  re- 
presentována byla  třemi  dobrými 
ukázkami.  Byl  to  Shawův  P  y  g  m  a- 
lion  (Národní  Divadlo,  překlad  V. 
Koškúv,  dne  11.  prosince  1913),  Wil- 
deova  Bezvýznamná  žena  (Vino- 
hrady, přeložila  A.  Hanušova,  dne 
30.  ledna  1914)  a  K.  Sternheimúv 
Měšťan  Schippel  (17.  února  na 
Vinohradech,  překlad  A.  Procházky). 
Pygmalion  je  skvělou  ukázkou  para- 
doxního, smělého,  neurvalého  a  hned 
zas  něžného  a  jemného  humoru 
Shawova,  který  s  tak  nonchalantní 
virtuositou  hraje  si  se  svými  figurami, 
posmívá  se,  zkresluje,  karrikuje,  pře- 
skakuje z  nenadání  z  fraškovité  gro- 
tesknosti  do  samé  blízkosti  tragiky, 
vrhaje  hluboko  do  lidských  duší 
ostré  světlo,  přehodnocuje  a  převra- 
ceje na  ruby  ustálené,  konvenční 
pojmy  o  společnosti  a  její  morálce; 
všecky  zdánlivě  nemotivované  a  jako- 
by náhodné,  pouhým  rozmarem 
diktované  skoky  a  převraty  dějové 
a  psychologické  jsou  vedeny  pevnou 
rukou  divadelníka,  který  přesně  od- 
važuje účin  každé  scény,  umělce, 
který  se  suverénní  bezpečností  ovládá 
jeviště,  ale  nikdy  nelichotí  vkusu 
obecenstva  a  nesníží  se  ke  koncessím. 
Ta  historie  pouliční  květinářky  Lízy 
Doolittlové,  dcery  alkoholického  po- 
peláře, z  níž  proslulý  učitel  fonetiky 
učiní  na  základě  sázky  v  šesti  měsí- 
cích nejen  dokonalou  dámu.  ale  hrdou 
a  krásně  sebevědomou  lidskou  bytost, 
která  na  konec  dává  lekci  ušlechti- 
losti svému  učiteli,  tato  historie 
i  s  ornamentikou  podružných  postav, 
jako  jsou  popelář  Doolittle,  plukov- 
ník Pickering,  lady  Higginsova  a  dá- 
my z  londýnské  společnosti,  je  na- 
psána a  stavěna  opravdu  mistrovsky 


a  v  slušném  celkem  provedení  a  hlav- 
ně díky  temperamentnímu  výkonu 
pí.  Sedláčkové  došla  u  nás  zasloužené 
vřelého  přijetí. 

Proti  životní  svěžesti  scénáře  Sha- 
wova Pygmaliona  bledne  poněkud 
půvab  dvacet  let  staré  Wildeovy  ko- 
medie Bezvýznamná  žena.  Předchůd- 
ce Shawův,  třeba  stejně  bystře  viděl 
směšné  stránky  anglické  prudní  a 
falešné  společenské  morálky,  útočí 
na  ni  ne  celým  smyslem  své  kome- 
die, ale  pouze  přívalem  paradoxních 
sentencí  a  aforismů,  nesených  ko- 
strou v  podstatě  sentimentálního  a 
romaneskního  příběhu.  Jde  o  spra- 
vedlivou revanche  svedené  a  opuštěné 
„bezvýznamné  ženy"  na  duchaplném, 
egoistickém  světáku  lordu  Illingwor- 
thovi.  Stárnoucí  lord  po  dvaceti  le- 
tech setkává  se  se  svým  nemanžel- 
ským synem,  rád  by  jej  podržel 
u  sebe,  je  konečně  ochoten  i  pojmouti 
jeho  chudou  matku  za  choť,  ale  dik 
bohatství  americké  puritánské  ne- 
věsty synovy  může  kdysi  zavržená 
žena  odmítnouti  hrdě  nabídku  „bez- 
významného muže".  Cena  Wildeovy 
práce  neleží  ani  v  působivé  konstrukci 
scénické,  ani  v  moralistickém  vyznění 
fabule,  ale  ve  třpytných  ukázkách 
Wildeova  espritu,  sršícího  hlavně  ze 
slov  potrestaného  lorda  a  povrchní 
londýnské  koketky  lady  Allonbyovy. 
Divadlo  ovšem  nemohlo  dáti  komedii 
z  aristokratických  kruhů  zcela  při- 
měřené provedení;  po  té  stránce  bylo 
mnohem  šťastnější  ve  Sternheimově 
Měšťanu  Schippelovi.  Mladý 
německý  dramatik  představil  se  tu 
českému  obecenstvu  třetím  dílem  své 
trilogie  „měšťanského  hrdinného  ži- 
vota" co  nejšťastněji.  Nepatřím  jistě 
k  přátelům  uvádění  německých  ve- 
seloher na  české  scény,  jímž  vino- 
hradské divadlo  ZA.  předešlého  režimu 
tak  zbytečně  často  hřešilo,  ale  tento- 
kráte byla  volba  dobrá.  „Měšťan 
Schippel"     je     veselohra     výborná, 


185 


opravdu  zábavná,  rušná  a  veselá  sa- 
tira na  némecké  bodré  měšťáky. 
A  přece  autor  nestraní  nikterak  své- 
mu pobudovi  Schippelovi,  jenž  dík 
svému  tenoru  stane  se  hledaným 
členem  váženého  pěveckého  kvarteta, 
a  baví  se  jeho  drzostí  a  zbabělostí 
stejně  jako  omezenou  nadutostí  a 
šosáctvím  svých  měšťáků  a  naivní 
romantičností  Teklinou.  Bylo  tak 
svůdné  přidati  se  na  stranu  opovrže- 
ného chuďasa  a  zahřímat  do  shnilých 
měšťáckých  duší  píseň  sociální  revolty 
vydéděncůl  Ale  Sternheim  nalezl 
pravý  odstup  od  svých  figur  a  tím 
právě  se  výhodně  liší  od  mnohých 
našich  dramatiků-humoristů.  Rozdě- 
luje  .spravedlivě  světlo  a  stín  a  při 
všech  krutých  posměšcích  německé 
buržoasii  nepřehlíží  jejích  dobrých 
stránek,  ale  nikdy  se  se  svými  figu- 
rami nestotožňuje,  nesestupuje  na 
jejich  niveau,  nemluví  jejich  ústy, 
slovem,  tvoří  je  umělecky,  aniž  se 
spokojil  s  fotografickým  zachycová- 
ním figurek.  A  zde  stýká  se  Schippel, 
ač  realističtěji  založený,  se  Shawem 
a  Wildem,  a  jeví  se  přímým  pokra- 
čovatelem Hauptmannovým  z  doby 
Bobřího  kožichu.  Řekl  jsem,  že  hra 
byla  pěkně  zahrána.  Je  to  zásluhou 
vkusné  a  případné  režie  Dra  Hilara 
i  představitelů  všech  členů  kvarteta, 
pp.  Marka,  Vydry,  Zakopala  a  Havla. 

Vedle  Wildea,  Shawa  a  Sternheima 
tratí  se  ovšem  běžné  veseloherní 
zboží,  jehož  maďarskou  ukázku  po- 
dalo Vinohradské  divadlodneó.  ledna 
E.  Nagy-ho  komedií  Pan  minister- 
ský president  (přel.  G.  N.  Mayer- 
hoffer)  a  Národní  Divadlo  dne  14.  úno- 
ra vlašskou  veselohrou  Sabatina  Lo- 
peze  Třetí  manžel  (přel.  M.  Votru- 
bová-Haunerová).  Maďarská  komedie, 
satirická,  trochu  pikantně  zabarvená 
anekdota  o  úředníčkovi,  který  na 
domnělé  nevěře  své  choti  s  minister- 
ským předsedou  zbuduje  si  rychlou 

Lumír  XLII.  4. 


kariéru,  není  bez  vtipu  a  je  účinně 
a  obratně  zbudována.  Vlašská  veselo- 
hra je  sice  v  podstatě  jemnější,  ale 
schází  jí  bezprostřední  veselost  a  vtip 
její  omezuje  se  na  několik  aforismů 
o  vdovách  a  manželství.  Jinak  tato 
příhoda  ctnostné  mladé  vdovy,  která 
má  chuť  se  po  třetí  provdati  a  kterou 
předsudky  jejího  okolí  přinutí  vzdáti 
se  této  myšlenky  a  státi  se  milenkou 
svého  ženicha,  neposkytuje  ničeho 
zvláště  výrazného  ani  v  invenci,  ani 
ve  zpracování. 

Claudelovo  Zvěstování  hráno 
bylo  na  Národním  Divadle  dne  6. 
února  v  pietním  překladu  Martenově. 
Po  prvé  dostal  se  tu  francouzský 
básník  na  velikou  scénu,  neboť  pa- 
řížské Lugné-Poěovo  představení 
v  Theátre  de  TOeuvre  i  provozování 
JHegnerovy  německé  úpravy  v  Helle- 
rau  byly  určeny  vlastně  jen  užšímu 
kruhu  interessentů.  Byl  tedy  Kvapi- 
lův  pokus  předvésti  Claudela  na  ve- 
likém jevišti  před  sálem  naplněným 
různorodým  publikem  svrchovaně 
zajímavý.  Nelze  popříti,  že  Claudelova 
báseň,  v  četbě  tak  mohutně  působící, 
na  scéně  selhala,  že  v  divadelní  ma- 
terialisaci  vyvanulo  mnoho  z  taju- 
plného kouzla,  jež  v  knize  obestírá 
postavy  mystéria,  že  ztratilo  onen 
jemný  opar,  ono  nezachytitelné  flui- 
dum, jímž  liší  se  skutečná  velká  bá- 
seň od  řemeslného  dila  —  slovem, 
že  na  scéně  jaksi  zhrublo.  A  nepři- 
kládám vinu  toho  ani  režii  Kvapilově, 
která,  třeba  že  nejednotná  ve  stylu, 
dala  zvláště  oběma  částem  třetího 
aktu  krásný  rámec,  a  vůbec  snažila 
se  podepříti  poetickou  illusi  díla,  ani 
interpretaci,  která  zvláště  v  úloze 
Violeny  nezmohla  svůj  úkol,  ani  cel- 
kové náladě  obecenstva,  po  Parsifalu 
snad  už  blaseovaného  křesťanským 
a  katolickým  mysticismem:  zdá  se 
přece  jen,  že  dílo  ClaudeLvo  vůbec 
vymyká  se  realisaci  scénické,  neboť 

24 


1 86 


íe  myšleno  lyricky,  ale  nikoli  drama- 
ticky. Neschází  ovšem  na  vnitřním 
tragickém  napětí  tomuto  příběhu 
o  sladké  dívce  Violeně,  která  platí 
bratrský  a  čistý  polibek  milosrden- 
ství  hroznou  nákazou,  lidským  štěs- 
tím svého  života;  odchází,  vyvržená 
a  zatracená,  a  sestra  Mara,  zlá  a  hrdá, 
zaujímá  její  misto  po  boku  Jakubově; 
po  osmi  letech  utrpení  vrací  ve  vá- 
noční noci  zázrakem  život  mrtvému 
děcku  sestřinu,  aby  konečně,  smrtel- 
ně zraněna  žárlivou  sestrou,  zemřela 
smířena  v  náručí  Jakubově,  blahořečíc 
životu.  Mystérium  končí  tichým  obra- 
zem smíru,  odpuštěním,  hymnickým 
Magnifícat  slávě  léta,  plodné  země, 
moudré  a   dobrotivé   Prozřetelnosti. 

Gothická  vidina  Claudelova  je  psána 
prostou,  sytou  a  jasnou  řečí,  a  krásou 
a  hutností  svých  obrazů  upomíná 
na  řeč  bible  a  orientálních  poetů. 
Claudel,  jako  všichni  tvůrci,  má  moc 
vrátiti  otřelým  slovům  jich  původní 
lesk  a  váhu. 

Denní  kritika  naše  z  velké  části 
nedovedla  rozlišiti  poctivou  cenu  dí- 
la od  selhavšího  účinku  divadelního 
a  útočila  na.  básníka  pro  jeho  ka- 
tolicismus. Ač  sám  jsem  dalek  jakých- 
koli sympatií  k  tomuto  zdroji  bás- 
nické inspirace,  zvláště  u  nás,  kde 
celý  smysl  dějin  a  národní  tradice 
jde  přímo  proti  katolicismu,  nemohu 
zavírati  očí  před  mohutnou  básnic- 
kou potencí  Claudelovou,  již  nemož- 
no odbýti  pohrdlivým  gestem  ani 
popříti  výpadem  proti  jeho  nábožen- 
skému stanovisku.  Opakuji,  nesou- 
hlasím s  ním,  je  mi  cizí,  ale  mám 
zato,  že  při  posuzováni  uměleckého 


díla  neradno  míchati,  dle  slov  Gogo- 
lových, „otcovské  city  s  kartami". 

Na  popud  a  pod  záštitou  Osvěto- 
vého Svazu  nastudovalo  Národní  di- 
vadlo pod  titulem  „Utajované  zlo" 
starší  Brieuxovu  práci  Les  Avariés. 
Byla  po  prvé  hrána  dne  21.  února 
odpoledne.  Autora  vedl  účel  beze 
sporu  vážný:  jde  mu  o  to,  poučiti 
vrstvy  co  nejširší  o  strašných  násled- 
cích přijice,  poučiti  a  varovati  před 
lehkomyslností,  s  jakou  nakažení  ča- 
sto vstupují  v  manželství  a  ohrožují 
tak  zdraví  budoucích  generací.  Thesi 
svoji  rozvinul  na  jednoduciiém  pří- 
padě. V  prvním  aktu  vidíme  lékaře, 
jenž  nemocnému  důtklivě  a  pádně 
dokazuje  možné  následky  zamýšle- 
ného sňatku.  Nemocný  neposlechl  a 
druhý  akt  demonstruje  ad  oculos 
následky:  utajené  zlo  propukne  v  dí- 
těti, manželství  je  rozvráceno.  Třetí 
dějství  je  už  jen  theoretickým  do- 
slovem. Brieus,  kdysi  jeden  z  prů- 
kopníků nového  dramatu,  dal  se  zde 
úplně  do  služeb  sociálně  užitečné 
myšlenky  a  obětoval  demonstrativní 
působivosti  všechnu  uměleckou  péči 
o  stavbu  dramatickou.  Pouští  úplně 
se  zřetele  psychologickou  stránku 
jednajících  osob,  která  by  jistě  po- 
skytla mnoho  látky  k  uměleckému 
zpracování,  a  působí  na  diváka  toli- 
ko rozumovými  důvody,  jež  v  dru- 
hém a  třetím  aktu  podpírá  téměř 
klinickou  demonstraci. 

Přes  toto  schematické  zpracování 
sujetu  působí  práce  Brieuxova  hlu- 
boce výchovným  dojmem  a  bylo  by 
si  přáti,  aby  byla  učiněna  přístupnou 
vrstvám  co  nejširším.     H.  Jelínek. 


HUDBA, 


Národní  divadlo  jako  řada  jiných 
operních  scén  vypravilo  Wagnerova 
Parsifala  hned  na  Nový  rok  1-*14, 
tedy  prvý  den,  kdy  dílo  pozbylo 
ochrany  zákona.  Wagner  z  vážných 


důvodův  uměleckých  vyhradil  Parsi- 
fala bayreuthským  slavnostním  hrám, 
nedbaje  veliké  finanční  ztráty,  kterou 
tím  utrpěl.  V  době,  která  dovede 
kupčiti  vším,  které  nic  není  tak  svaté, 


i87 


aby  po  tom  nesáhla  ziskuchtivou 
rukou,  ovšem  nenalezl  ohlasu  zvlášť 
ní  zámér  geniův.  A  tak  rok  1914 
stal  se  svédkem  pravých  závodů 
všech  možných  divadel  v  provádění 
poslední  práce  autora,  jehož  díla  ta- 
táž divadla  kdysi  odmítala  s  nemenší 
horlivostí.  Parsifal  stal  se  předmé' 
tem  obchodní  spekulace  a  —  dík 
křiklavé  reklamě  —  objektem  velmi 
výnosným.  Také  Národní  divadlo  plní 
jím  dům;  do  Prahy  sjíždí  se  český 
venkov  —  tak  mnohý  z  těch  dobrých 
lidí  v  reklamních  notickách  o  Parsi' 
falu  po  prvé  četl  jméno  Wagnerovo; 
divadlo  nabídne  Parsifala  účastní' 
kům  —  eucharistického  sjezdu,  ovšem 
s  úspěchem  u  vyššího  kléru  neval' 
ným  (Kundřina  scéna  ve  druhém  jeď 
nání  uráží  prý  mravní  cit  katolíka) 
atd.  Jak  neupřímný,  falešný  je  celý 
tento  „kult"  Wagnerova  posledního 
díla!  Až  vyprchá  sensačnost,  která 
na  Parsifalu  ulpěla,  až  se  utiší  par^ 
sifalovská  horečka,  jež  1.  lednem  1914 
zachvátila  celý  svět,  zbude  z  obrov 
ského  dnes  zástupu  „nadšenců"  pro 
Parsifala  skrovný  hlouček  obdivova* 
telů  jeho  zcela  zvláštních,  individu' 
álních  krás. 

Etn  Biihnenweihfestspiel!  Z  po- 
svátné slavnostní  hry  nelze  učiniti 
operu  repertoirní  bez  nebezpečenství 
profanace  díla;  všedním,  denním  pro* 
vozováním  se  dílo  takového  rázu 
ubíjí.  Parsifal,  jehož  těžiště  tkví  v  po- 
svátných,  až  v  mysticismu  se  zírá' 
cejících  scénách  sv.  Grálu,  scénách 
velebné,  ale  křehké  krásy,  vyžaduje 
nejen  nejpietnějšího  provedení,  nýbrž 
i  zvláštní  nálady  v  hledišti,  vnímá- 
vosti  zcela  určitým  směrem  stupňo- 
váné.  V  těchto  scénách  je  Wagner 
největší;  v  nich  stvořil  nový  svět  hu- 
debního výrazu,  nalezl  tóny  vznc' 
šené  čistoty  a  úchvatné  velebnosti. 
Sv.  Grál  je  hudebně  největší  novum 
Parsifala.  V  nejpříkřejším  kontrastu 
proti    asketicky    čistému,    v    ideální 


sféry  ryzího  krásna  se  povznášející- 
mu světu  sv.  Grálu  stojí  Klingsor  a 
zvláště  Kundry.  Tato  bezděčná  pod- 
porovatelka  zla,  tato  nešťastně  roz- 
dvojená bytost  je  z  největších  postav, 
které  Wagner  kdy  vytvořil,  a  veliká 
její  scéna  s  Parsifalem  ve  druhém 
jednání,  v  níž  svádí  „čistého  blouda", 
prosycená  tlumenou,  ale  žhavou  smy- 
slností,  z  nejskvělejších  inspirací 
Wagnerovýcha  největších scénv  oper- 
ní literatuře.  Tóny,  k  nimž  Wagnera 
inspirovala  mystická  velebnost  sv. 
Grálu,  a  pravý  protipól  jejich,  smy- 
slné tóny  Kundřiny,  jsou  to  nejdůle- 
žitější, čím  Parsifal  obohatil  drama- 
tickou hudbu.  Jen  dramatik  výše 
Wagnerovy  mohl  také  prvky  tak 
disparátní  sloučiti  v  organický  celek. 
Jinak  setkáváme  se  v  Parsifalu  s  hu- 
debním výrazem,  známým  většinou 
již  ze  starších  děl  Wagnerových.  ano 
leckde  i  s  hudebně  dramatickou 
technikou,  která  hudební  podklad 
scény  spíše  jen  konstruuje  z  daných 
příznačných  motivů  (je  známa  z  čet- 
ných partií  Prstenu  Nibelungova), 
technikou,  jež  nemůže  nahraditi  vol- 
ný, jednotně  koncipovaný  symfo- 
nický proud  na  př  Tristana.  Vrcho- 
lem Wagnerovy  životní  práce  zůstá- 
vá toto  zázračné  dílo.  Parsifal  jím 
není  přes  všechno  to,  co  přinesl  no- 
vého a  úchvatného,  přes  všechnu 
onu  zralost  projevu,  která  charakte- 
risuje  právě  poslední  slovo  geniovo. 
Partitura  Parsifala  není  prosta  míst, 
jež  nemají  ani  onoho  úžasně  spon- 
tánního, elementární  silou  z  tvůrčí 
fantasie  vytrysklého  výrazu,  kterým 
se  vyznačuje  Tristan,  ani  jeho  pře- 
kypujícího bohatství  myšlenkového. 
Provedení  Parsifala  v  Nár.  divadle 
bylo  připraveno  zřejmě  s  velikou 
péčí,  přes  to  výsledek  nebyl  uspoko- 
jivý Dílo  nastudoval  p.  Kovařovic, 
který,  jak  se  zdá,  nemá  pochopení 
pro  široká  tempa  této  partitury;  tím 
bylo   s   díla   setřeno   mnoho  z  jeho 


i88 


mystické  velebnosti.  Myšlenka  zakryj 
tého  orkestru,  kterou  Wagner  pro- 
vedl v  Bayreuthu,  byla  u  nás  pře* 
jata,  ale  uskutečněna  způsobem  vel' 
mi  nešťastným  :  náš  „žalusiový"  kryt 
totiž  nezceluje  zvuk  orkestru, 
spíše  jej  tříští.  Z  ensemblů  nejvýše 
stála  pí.  Horvátová,  jejíž  Kundry 
je  po  herecké  stránce  čin  opravdové 
tvořivosti  a  umélecké  inteligence. 
Pí.  Horvátová  nemá  sice  velikého, 
sytého  hlasu,  kterého  úloha  vyžaduje, 
ale  její  výrazný,  umělecky  discipli- 
novaný zpěv  vyzdvihuje  plastiku  me- 
lodické  linie   i   slova    měrou  u  nás 


velmi  vzácnou.  Výkony  pp.  Schtitze 
(Parsifal),  Chmela  (Amfortas),  Humla 
(Gurnemanz)  a  Pollerta  (Klingsor) 
nepovznášely  se,  zvláště  herecky,  nad 
průměr  u  nás  obvyklý.  Výprava  je 
sice  nádherná,  ale  ne  vždy  šťastná; 
úprava  jeviště  ve  třetím  jednání 
(krajina  o  velkém  pátku)  je  v  pří- 
krém rozporu  s  představou  Wagne- 
rovou.Režie  nemožným  aranžováním 
výjevů  v  této  scéně  a  naivními  ži- 
vými obrazy  projevila  povážlivý  ne- 
dostatek porozumění  a  vkusu. 

Bedřich  Čapek. 


UMĚNI  VÝTVARNÉ. 


SOUTĚŽ  NA  ŽIŽKUV  POMNÍK. 
O  soutěži  na  Žižkův  pomník  bylo 
již  dosti  mluveno  a  psáno,  a  sice 
s  rozčarováním  namnoze  zcela  opráv- 
něným. Skutečná  neuspokojivost  sou- 
těže je  úkazem  vysoce  důležitým  a 
měla  by  otřásti  jistým  sebevědomím, 
e  jakým  mluvíváme  o  svém  umění. 
Soutěžní  výstava  příliš  zřetelně  mluví 
o  přítomné  krisi  plastických  umění 
u  nás;  je  příliš  zřejmo,  že  umění  se 
u  nás  rozmohlo  a  přešlo  do  mno- 
hých rukou,  a  zároveň  že  ztratilo  vý- 
vojovou orientaci,  že  zvlažnělo,  že 
nezná  svých  úkolů  a  pohybuje  se 
v  hranicích  nápadně  úzkých.  Již  po 
stránce  myšlenkové  koncepce  tato 
výstava  je  dokumentem  zvláštní  ne- 
nadšenosti,  povrchnosti  a  řemeslno- 
sti  našeho  sochařství;  málo  komu 
ze  soutěžících  napadlo  vymysliti  ně- 
co více  než  Žižku  stojícího  nebo 
Žižku  na  koni.  s  palcátem  nebo 
s  mečem,  temného  nebo  husarského, 
úhrnem  málo  odlišného  od  tradiční 
koncepce  starého  Liebschera;  nejbližší 
variace  jsou  Žižka  v  jakési  Ruhmes- 
halle,  Žižka-sfínx  a  tak  dále  až 
k  úplným  nechutnostem  á  la  věž  ve 
formě  kalicha.  —  Avšak  ne  lépe  to- 


mu je  po  stránce  výtvarné.  Na  archi- 
tekturu namnoze  konvenční  nebo 
povrchně  kubisující  nasadí  se  zpra- 
vidla plastika  řešená  neformálně  ne- 
bo německy  stylisovaná;  zdeMetzner, 
zde  Barlach.  zde  zbytky  Rodina;  zde 
drobty  nového  sochařství,  zadělané 
do  kypícího  eklektismu;  za  to  skoro 
nikde  důsledné  a  energické  pojetí, 
plná  odvaha  k  tradicionalismu  nebo 
plná  odvaha  k  novosti;  skoro  nikde 
ani  střídmost  ani  směrová  extrém- 
nost.  Kompromis  s  tradicí  kontami- 
nuje se  kompromisem  s  novým  a 
nejnovějším  uměním.  To  je  charakter 
nejen  této  soutěže,  nýbrž  celé  této 
sochařské  epochy,  která  se  obráží 
v  nákupech  galerie,  ve  výzdobě  mo- 
stů a  veřejných  budov. 

Táž  slova  platí  namnoze  i  na  ná- 
vrhy cenami  poctěné.  Návrh  sochaře 
Štursy  a  arch.  Kotěry  má  zřejmou 
přednost  ve  své  monumentalitě; 
avšak  postaven  na  Žižkově  byl  by 
s  blízka  nepřehledný  (krom  od  zadu 
by  byl  Žižka  odevšad  zakryt  koněm) 
a  z  dálky  by  byl  neforemným  blo- 
kem. Jako  plastika  má  model  tento 
tolik  hrubé  massy,  že  surová  vnitřní 
hmota    se    stále    důrazně    uplatňuje 


1 89 


skrze  tenký  povlak  zevnější  formy; 
slovem,  sochař  nedošel  k  tomu,  aby 
zevní  forma  přesně  zapadla  do 
vnitřní  konstrukce  celé  massy  — 
talvan  zůstává  uvnitř  beztvarný,  ne^ 
oživený  a  tupý.  Podobné  massivní 
monumentality  hledí  dosíci  návrh 
Kofránkův;  i  zde  dominuje  ráz  hru- 
bé nezpracované  hmotnosti,  jež  roz- 
hodně je  protivou  dobrého  sochař- 
ství. Sapik  postavil  barokně  vzdutý 
„morový  sloup*'  na  pseudokubistické, 
ne  dosti  příjemné  formy  architektury 
Vořechovy.  Bílek  podržuje  své  indi- 
viduální kvality  i  svůj  extatický  pa- 
thos; nicméně  u  jeho  sousoší  nelze 
překonati  dojem  jakési  kalvárie  po- 
divné a  trýznivé,  kterou  bychom  ně- 
kde rádi  a  s  překvapením  nalezli 
jako  dilo  bizarního  umělce,  ale  pro 
kterou  je  těžko  se  soudně  rozhodovat. 
Z  návrhů  neoceněných  dlužno  uvésti 
pyramidu  arch.  Gočára,  dílo  až  pří- 
liš střízlivé,  připomínající  památník 
„neznámým  hrdinům'*  na  starém  bo- 
jišti; dále  jednoduché  mausoleum 
Horejce-Machoně  a  velký  architekto- 
nický návrh  arch.  Hofmana  s reliéfem 
Benešovým.  Tento  návrh  pokládám 
za  nejmoudřejší  a  v  každém  ohledu 
hodný  úvahy,  neboť  jediný  ze  všech 
bére  plně  v  počet  lokální  podmínky 
příštího  pomníku,  jenž  má  ovlád- 
nouti táhlé  a  úzké  temeno  Žižkova, 
což  je  téměř  nemožné  pro  vertikální 
řešení  (vysokou  sochou).  Proto  autor 
návrhu  řeší  architektonicky  celé  te- 
meno Žižkova  jako  kopce  zasvěce- 
ného památce  Žižkově.  Pomníkem 
je  sám  kopec;  nahoru  řešen  je  mo- 
numentální vchod  zakončený  veli- 
kým reliéfem,  a  temeno  hory  upra- 
veno je  za  slavnostní  shromaždiště 
s  vysokými  flambony;  toto  slavnost- 
ní místo  mohlo  by  později  být  uza- 
vřeno husitským  museem,  až  by  pro 
ně  byla  možnost  a  potřeba.  Celé  ar- 
chitektonické řešení  je  přísné  a  vážné, 
provedené  s  velkou  formální  čistotou 


a  jasností.  —  Posléze  a  ne  na  nejpo- 
slednějším místě  sluší  se  jmenovati 
projekt  arch.  Janáka  a  sochaře  Gut- 
freunda, vyloučený  z  užší  soutěže; 
je  to  pokus  řešiti  jednotně  archi- 
tekturu a  reliéf  —  pokus  nutně  ne- 
šťastný, když  architekt  podřadí  se 
sochaři  a  zřekne  se  svého  architekto- 
nického řádu,  jenž  je  jiný  než  řád 
sochařův;  řád  sochařovy  tvorby  je 
illogícký  a  neracionální  pro  archi- 
tekta, a  proto  je  illogícký  a  pochy- 
bený tento  projekt,  jenž  nicméně  za- 
sluhuje více  pozornosti  jakožto  věc 
po  svém  důslednéjší  než  většina  ná- 
vrhů této  soutěže. 

IV.  VÝSTAVA  SKUPINY  VÝT  VAR. 
UMĚLCŮ,  OBECNÍ  DŮM. 
Jsme  ve  znamení  kubistických  vý- 
stav; jedno  křídlo  evropského  ku- 
bismu je  vystaveno  v  Mánesu,  druhé 
ve  Skupině;  celek  může  konec  kon- 
ců aspoň  ukázati  soudnému  divá- 
kovi, že  nejedná  se  naprosto  o  bla- 
gueurství.  Obě  výstavy  mají  tak  váž- 
ný a  řekl  bych  těžký  charakter,  že 
by  moudré  publikum  už  mohlo  býti 
jimi  přesvědčeno,  že  toto  umění  ne- 
popiratelným právem  požaduje  jeho 
seriosní  duševní  součinnosti.  Jinak 
ovšem  je  těžko  někoho  nutiti  k  zá- 
libě v  tomto  umění,  jež  vskutku  není 
příliš  přístupné;  opakuji,  je  k  němu 
třeba  jisté  součinnosti,  a  ježto  málo 
lidí  je  ochotno  součiniti  s  „novota- 
mi", osměluji  se  říci,  že  ti,  kdo  roz- 
umějí kubismu,  jsou  zvláštní  tří- 
dou lidí,  kteří  mají  jiný  poměr 
k  umění  a  jinou  radost  z  něho  než 
ostatní.  —  Nepochybně  nelibost  k  to- 
muto novému  směru  roste  domně- 
ním, že  toto  umění  chce  býti  pře- 
škrtnutím a  popřením  všeho  tvoření 
dosavadního.  Ale  není  tomu  tak;  ku- 
bismus připojuje  se  k  minulé  epoše 
tak  nenásilně  jako  impresionismus 
k  romantismu;  svůj  důvod  bytí  má 
v  sobě  samotném  a  nikoliv  v  negaci 


190 


všeho  ostatního,  v  reakci  proti  všc' 
mu  předchozímu.  Kdyby  se  lidé  tro' 
chu  snažili  stopovati  pomalý  Ja  o  ť 
g  a  n  i  c  k  7  vývoj  tohoto  nového 
snažení,  bylo  by  jim  jistě  méně  snaď 
no  mluviti  o  nesmyslném  převratu 
umění,  který  se  tu  domněle  provádí. 
Kubismus  na  výstavě  Skupiny  při' 
bližuje  se  co  nejtěsněji  k  umění  Pi' 
cassovu,  jež  je  po  svém  odlišné  od 
ostatního  kubismu.  Picassovi  ovšem 
náleží  prvenství  kubistické  koncepce 
proti  ostatním;  toto  prvenství  nepře' 
chází  na  jeho  české  napodobitele,  byť 
se  snažili  býti  mu  k  nerozeznání  pO' 
dobni.  Kdybychom  si  na  okamžik 
fingovali,  že  tyto  obrazy,  podepsané 
jmény  Filla,  Beneš,  Procházka  jsou 
vlastně  od  Ficassa,  našli  bychom 
v  nich  mnoho  známého,  co  se  nám 
už  často  líbilo;  jsou  to  téměř  typické 
obrazy  Picassovy  z  poslední  doby; 
jsou  to  tytéž  formy,  je  tu  něco  z  to- 
ho intimního  půvabu,  je  tu  užito 
všech  těch  důmyslných  prostředků, 
ba  i  týchž  sujetů:  jsou  tu  tytéž  láhve 
a  skleničky,  tytéž  housle  a  špády, 
táž  zátiší,  v  nichž  si  libuje  suverénní 
a  těžko  zachytitelný  duch  Picassův; 
nalezneme  tu  i  všechny  svévolné  ne- 
pravidelnosti, jednotlivé  detaily,  ty 
černé  pruhy,  ty  barevné  destičky,  ta 
písmena  —  vše,  co  známe  z  jeho  po- 
sledních děl,  ale  ani  o  jotta  více. 
A  přece  se  zarážíme:  to  vše  je  jako 
by  Picasso,  jenž  napodobí  hodně  špat- 
ně sebe  sama,  jenž  se  opakuje  způ- 
sobem nehodným  tak  bohatého  du- 
cha, jenž  je  nesvobodně  zaklet  do 
svého  vlastního  okruhu,  v  němž  už 
nic  nerozmnožuje.  Picasso  nesprávný, 
zvrtnutý,  méně  obsažný,  méně  ná- 
ladový, slovem  méně  básnivý.  To 
tedy  je  cesta,  po  které  nyní  jdou  díla 
českých  kubistů,  a  sice  umělců,  od 
kterých  jsme  kdysi  viděli  dobré  a 
mnohem  samostatnější  věci,  a  které 
bychom  nepochybně  mohli  již  dnes 
pozdraviti  s  vážným  uznáním,  kdyby 


jejich  ctižádostí  bylo  tvořiti  samo- 
statně a  původně  místo  imitovati  mi- 
strovství Picassovo  Nebylo  by  správ- 
no  souditi  o  jejich  schopnostech 
podle  těchto  nesvobodných  děl:  po- 
kud budou  mimovati  Picassa,  budou 
proti  němu  malí,  nedokonalí,  neko- 
herentní;  plně  se  budou  moci  rozvi- 
nouti teprve  až  budou  dělati  po  svém, 
až  se  osvobodí  z  tohoto  „odosobněni"; 
bylo  by  toho  želeti  pro  vývoj  našeho 
umění,  kdyby  se  tak  nemělo  stát. 

Nejdůležitější  části  výstavy  jsou 
plastiky  Gutfreundovy.  Jsou  to  sošky 
rovněž  inspirované  Picassem,  ale 
ovšem  zmoci  tento  vliv  v  plastice  je 
úkolem  daleko  samostatnějším.  Hlav- 
ní nevýhoda  této  aplikace  malířské- 
ho principu  na  sochařství  je  hnedle 
zřejmá:  Gutfreundovy  plastiky  platí 
jen  pro  jedno  nebo  dvě  určitá  sta- 
noviska, jež  má  divák  zaujmouti; 
odjinud  jsou  beztvarým  komplexem, 
ošklivým  jako  umělá  skalka.  Nicmé- 
ně jsou  to  pěkné,  většinou  velmi 
dobře  udělané  věci,  jež  je  zajímavo 
srovnati  s  posledními  plastikami  Ar- 
chipenkovými  na  výstavě  Mánesa, 
jež  vycházejí  naopak  z  čistě  sochař- 
ské plnotvaré  formy. 

Architektura  na  této  výstavě  ustu- 
puje do  pozadí;  jmenovitě  návrhy 
arch.  Janáka  jsou  těžko  uchopitelný, 
a  jeho  poslední,  dosti  choulostivou 
cestu  by  bylo  možno  posouditi  jen 
po  podrobnější  revisi  jeho  dnešní 
práce.  K  výstavě  připojena  je  kolek- 
ce karikatur  Zd.  Kratochvíla,  jíž  ne- 
mohu již  věnovati  tolik  místa,  kolik 
by  jí  příslušelo.  Cenil  bych  daleko 
více  jetjo  staré,  malířsky  a  impressio- 
nisticky  cítěné  kresby  proti  jeho 
posledním  kartově  dekorativním  vě- 
cem; jeho  nejkrutější  karikatury 
jdou  daleko  za  T.  T.  Heineho,  jsou 
zajímavé  a  raffínované,  ale  ony  staré 
kresby  obsahují  více  umění.  —  Čer- 
nošské plastiky  na  výstavě  Skupiny 
jsou  necenné. 


191 


45.  VÝSTAVA  S.  V.  U.  MÁNES 
V  PRAZE:  MODERNÍ   UMĚNÍ. 

Tato  výstava,  pořádaná  p.  Alexan- 
drem Mercereau,  spisovatelem  z  Pa- 
říže, je  svou  důležitostí  rovnocenná 
s  někdejší  výstavou  impressionismu 
a  výstavou  Neodvislých  v  pavil  oné 
Mánesa.  Tak  je  nám  dáno  konečně 
přehléinouti  souvislý  vývoj  umění 
v  průběhu  tří  generací  až  do  posled- 
ního okamžiku;  v  tom  tkví  vysoká 
zajímavost  výstavy  i  pro  ty,  kdo  by 
se  nemohli  srovnati  s  jeho  výsledky. 
Výstava  je  velmi  bohatá  a  přehled- 
ná; „kubismus"  (toto  slovo  je  jen 
přezdívkou,  jež  vznikla  zcela  naho- 
dile) ukazuje  se  tu  v  celé  řadě  stup- 
ňů a  v  celé  šíři  osobních  koncepcí, 
individuálníchnálezů,a  libo-li,  i  osob- 
ních omylů.  Nic  není  tu  hotovo  a 
uzavřeno;  kubismus  není  přítomný 
stav  umění,  nýbrž  přítomný  proces, 
nebo  název  pro  hybnou  a  houževna- 
tou elaboraci,  nikde  se  nezastavující, 
nikde  nekončící,  jejíž  podstatou  a 
hodnotou  je  právě  toto  hledání,  zkou- 
šení a  nalézání.  To  tedy  je  svěží  a 
napínavý  charakter  tohoto  umění 
i  této  výstavy,  a  jen  vžijeme-li  se  do 
něho,  pochopíme  životnost  a  souvis- 
lost těch  zdánlivě  neseřaditeíných 
a  daleko  se  rozcházejících  koncepcí. 
Vedle  snahy  o  synthesu  „plné"  re- 
ality (Gleizes,  Metzinger)  nalézáme 
tu  pokusy  o  nové  komposice  barev 
(synchronismus  Bruceův),  nebo  „dy- 
namické" komposice  Mondrianovy 
nebo  Bolzovy,  jež  jsou  „absolutní", 
nic  objektivního  nezobrazující  mal- 
by, nebo  čistě  formální  tendence  vět- 
šiny kubistů  českých  —  nelze  si  ani 
mysliti  širšího  rozkyvu.  A  přece  je 
to  jeden  proud  a  jeden  vývoj,  ovšem 
rozložený,  tříštící  se,  stále  nově  po- 
čínající a  kladoucí  si  stále  nové 
úkoly. 

Význam    výstavy    je    tedy    daleko 


spíše  v  této  životní  šíři  než  v  abso- 
lutní hodnotě  velké  části  vystavených 
věcí.  Zvláště  pozoruhodný  jsou  plasti- 
ky Archipenkovy,  jmenovitě  poslední 
malé  sošky,  elegantní  a  jednoduché 
jako  součástky  podivuhodných  stro- 
jů; hladké,  klassicisující,  velmi  me- 
thodické  obrazy  Metzingerovy,  maleb- 
nější a  volnější  obrazy  Gleizesovy, 
veselý  a  srdečný  obraz  nedoceněného 
de  la  Fresnaye.  dále  plastiky  Rumu- 
na Brancusi,  vskutku  půvabné,  zná- 
mý reliéf  Duchamp-Villona,  velká 
„simultánní"  komposice  Delaunay- 
ova  atd.  atd.;  konečně  nové  a  cenné 
pokusy  O.  Kubína,  radikálně  se  lišící 
od  jeho  prací  dosavadních,  neúnavné 
hledání  a  formové  experimenty 
J.  Čapka,  zcela  nové  a  vysoce  důle- 
žité architektury  Hofmanovy,  dále 
práce  arch.  Chochola,  Kubisty,  Spály 
a  Šímy.  Úhrnem  Češi  stojí  vedle  ji- 
ných národů  čestně  a  velice  samo- 
statně; mají  svůj  osobitý  ráz,  své 
vlastní  methody,  své  hledání;  nepři- 
pínají  se  k  nikomu  a  vúsťují  v  obec- 
ný vývoj  se  svým  vlastním  majetkem 
a  svými  původními  koncepcemi.  — 
Důležitost  této  výstavy  je  třeba  co 
nejvíce  zdůrazniti:  je  nev>hnutelna 
k  orientaci  v  posledním  vývoji  umě- 
ní, ve  vývoji  tak  rychlém  a  širém, 
že  bylo  by  už  hrubě  nesprávno  před 
ním  zavírati  oči.  Ať  už  k  němu  kdo- 
koliv zaujme  jakékoliv  stanovisko 
(pro  svou  osobu  jsem  pln  sympatie 
a  důvěry  k  němu),  není  už  možno 
přehlížeti  jej  a  bojovati  proti  němu 
naprostým  nezájmem:  tento  vývoj  tu 
je  a  nechává  tu  své  resultáty,  a  roz- 
umní konečně  pochopí,  že  jejich  po- 
vinností je  poznati  jej,  jak  nejlépe 
a  nejvěcněji  dovedou.  Je-li  kulturně 
nutno  aspoň  se  orientovati  v  tomto 
složitém  vývoji,  pak  tato  výstava  po- 
skytuje k  tomu  jedinou  příležitost, 
která  se  již  nevrátí. 

Karel  Čapek. 


192 


ZPRÁVY, 


Alexandre  Mercereau.  DušeV' 
ní  styky  mezi  Paříží  a  Prahou  stá- 
vají se  v  posledních  letech  užšími  a 
intimnějšími.  Co  bylo  jindy  ojedině- 
lým zjevem,  stává  se  pravidlem:  už 
nejen  naši  mladí  výtvarníci,  ale  i  li- 
teráti cítí  takřka  povinnost  ztrávit 
delší  čas  v  světovém  ohnisku  práce. 
I  mezi  literární  a  uměleckou  mládeží 
francouzskou  nabyla  Praha  pověsti 
města,  kde  se  myslí  a  pracuje,  města, 
jehož  duševní  kvas  zasluhuje  pozor- 
ností. V  těchto  dnech  dlel  v  Praze  je- 
den z  duševních  vůdců  mladé  gene- 
race literární,  pan  Alexandre  Merce- 
reau, který  spolu  s  „knížetem  bás- 
níků" Paulem  Fořtem  řídí  krásnou 
literární  revue:  Verš  etProse.  Host 
Mánesa  ve  dvou  myšlenkově  hut- 
ných a  obsažných  přednáškách  po- 
dal pražskému  obecenstvu  informa- 
tivní a  vystižný  přehled  nových  smě^ 
rů  v  umění  výtvarném  i  v  poesii.  Ne 
zcela  třicetiletý  básník  a  kritik  pro- 
šel od  svého  debutu  r.  1905  zajíma- 
vým vývojem,  který  jej  postavil  do 
prvních  řad  jeho  generace  a  získal 
mu  záhy  jméno  téměř  evropské.  Vy- 
stoupiv sbírkou  symbolicky  zabar- 
vených veršů  „Les  Thuribulums 
affaissés",  odešel  r.  1906  do  Mo- 
skvy, kde  redigoval  francouzskou 
část  nádherné  umělecké  revue  „Zlaté 
rouno''.  Po  svém  návratu  do  Francie 
založil  spolu  s  Arcosem,  Duhamelem 
a  j.  Abbaye  de  Créteil, básnickou  fa- 
lanstěru,  kde  každý  musil  věnovati 
několik  hodin  denně  manuelní  tiskař- 
ské práci.  Zároveň  uveřejňuje  pozo- 
ruhodnou sbírku  novel  Gens  de  lá 
et  ďailleurs  (2.  vydání  vyšlo  ne- 
dávno u  Figuiěra),  prozrazující  ne- 
obyčejnou hloubku  postřehů  reali- 
stických i  psychologických  a  spolu 
vzácný  smysl  pro  stylisaci.  R.  1911 
vycházejí  Contes  des  Tenébrcs, 
která   znamenají   definitivní   odklon 


od  realismu,  vítězství  filosofické  my- 
šlenky a  eruptivní  imaginace  nad 
hrubou  látkou.  Odtud  pak  stoupá 
přímo  k  metafysickému  vzletu  kni- 
hy Paroles  devant  la  vie,  na  niž 
jsem  čtenáře  již  loni  upozornil.  Vše- 
obecnou pozornost  vzbudila  rovněž 
jeho  pronikavá  kritická  kniha:  La 
Littérature  et  les  idées  nou- 
velles,  podávající  bohatě  dokumen- 
tovaný, smělý  a  výstižný  obraz  dneš- 
ního myšlenkového  proudění.  Pan 
Mercereau,  nespokojil  se  s  odříkáním 
svých  přednášek  mezi  dvěma  rychlí- 
ky, pobyl  v  Praze  dva  týdny:  chtěl 
poznati  z  autopsie  naše  staré  i  nové 
umění.  Sympatický  host  navštívil 
řadu  našich  umělců  a  literátů  a  zane- 
chává tu  nejen  nejlepší  vzpomínku, 
ale  i  několik  osobních  přátel.     H.  J. 

Z  Umělecké  Besedy.  Literární 
odbor  vzpomenul  básnických  jubileí, 
připadnuvších  na  únor,  dvěma  reci- 
tačními  večery.  Dne  2.  února  před- 
nesla si.  Marie  Nechlebová  in- 
struktivní a  výstižný  výbor  z  poesie 
Antonína  Sovy.  Dne  15.  února  pak 
recitoval  p.  A.  Dobrovolný  verše 
Macharovy.  Při  obou  večerech  byly 
Besední  místnosti  přeplněny  hojně 
shromážděným  členstvem  a  hosty, 
kteří  živým  potleskem  odměnily  vý- 
kony umělců.  Vzhledem  k  živému 
zájmu,  jejž  členstvo  U,  B.  projevilo 
o  recitaci  básníků,  uspořádal  Lit. 
Odbor  1.  března  večer  věnovaný  poe- 
sii Otokara  Theera.  Básník  sám 
uvolil  se  interpretovati  výbor  svojí 
poesie.  Dne  8.  března  přednesla  si. 
Nechlebová  ukázky  poesie  Bohu- 
slava Knosla.  Před  ukončením  se- 
zóny chystá  se  ještě  recitace  básní 
Viktora  Dýka. 

Po  kračování  Dýko  va  článku 
„Básník  a  politika"  bylo  nutno 
pro  nedostatek  místa  odložiti  do  čísla 
příštího. 


„Lumír-  vychází  15.  každého  mesice  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  tia 
půl  léta  K  4'SO,  na  celý  rok  K  9-6 J.  Postou:  na  půl  léta  K  5*—,  na  celý  rok  K  10-— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďtei 
adresovaný:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  namésti  č.  34.    —  Listy  přijímáme   jen   tran- 

kovane.    Rukopisů  nevracíme. 


7.a  r<>fiatfi  mrtn/MrArli 


\filrtr>r    VlvV 


>1     I      rtu^n 


LUMÍR 


R.  XLii.  JL^  ^J  XVX  X  XV  ČÍSLO  5 

FRANTIŠEK  TAUFER: 

DRTIČ  SKAL. 

Když  krokem  dítěte  isem  po  tvých  březích  těkal, 
tvé  vlny,  věčný  živote,  mne  jímaly  svou  hrou, 
s  neznámých  vysočin  tvůj  jarní  proud  se  smekal, 
v  hlubiny  bytostí  vonící  mízou  vtékal 
jak  v  dlaně,  které  žíznivě  se  ve  snu  otevrou. 

A  proti  vlnám  tvým  když  k  vrcholům  jsem  stoupal, 

bych  oheň  rtů  svých  ponořil  v  ledové  prameny, 

hvězd  obraz  jiskřivý  až  na  dně  se  ti  koupal, 

jak  žhavé  lekníny  roj  létavic  se  houpal 

na  rozbouřených  prsou  tvých,  rozrytých  kameny. 

Z  tvých  roklin  propastných  jsem  trhal  množství  tvarů, 

v  nichž  nejrůznější  podoby  se  divem  sblížily, 

ukuty  v  rozmaru  tvůrčího  snu  a  žáru, 

kdy  jako  předpověď  marnosti,  smrti,  zmaru, 

se  blesky  nespoutaných  sil  v  tvém  klíně  skřížily. 

Mně  kámen  darovaťs  v  podobě  živých  květů 

a  věnce  rostlin  drobounkých  jsi  zaklel  v  kamení, 

ztrnulé  útvary  bez  pohybu  a  letu 

jsi  nastlal  v  hlubinách,  by  lůžko  nových  světů 

se  vynořilo  v  budoucnu  na  tvoje  znamení. 

Bytosti  nesčetné  jsi  nesl  ve  svém  dechu; 

jich  hlasy  v  sny  mé  šeptaly  jak  u  cest  stromoví, 

když  k  výším  stoupal  jsem,  podpírán  jimi  v  spěchu. 

Však  jejich  chorály  dozněly  záhy  v  echu: 

sbor  duchů  pyšný  v  pohoří  mi  zazněl  hromový. 

Chlad  lesů  vonící  mé  líce  ostře  šlehal, 
myšlenky,  bouří  zrozené,  mé  smysly  zpíjely 
a  touhy  bělostné  hluboký  žár  mne  sžehal: 
tu  mnil  jsem,  živote,  že's  u  nohou  mi  lehal, 
u  pat  mých  všechny  síly  tvé  se  tiše  svíjely. 

Však  když  jsem  vystoupil  až  na  nejvyšší  skály, 

neznámý  vichor  dálek  tvých  proti  mně  prudce  dtíl, 

a  těžké  prahory,  jak  střely  by  je  sklály, 

se  v  prachu  vířivém  pode  mnou  otvíraly: 

v  šíleném  ohni  vesmírném  ty's  nový  tvar  z  nich  kul. 

Lomit  XLII.  5.  23 


194 


Zas  nové  křivky  drah,  zdobeny  blesky  tvými, 
v  hluboké  výši  nade  mnou  se  věčně  stáčely, 
a  po  nich  zástupy  s  rameny  rozpiatými 
jak  hvězdy  hořící  stopami  plamennými 
v  rachotu  tvého  kladiva  bez  bázně  kráčely. 


FR.  KHOL: 

SPONA.  (PokračoTáni.) 

VIL 

Paní  Bartošová  byla  starostlivá  matka.  Se  strachem  pozorovala  již 
dlouho,  kterak  za  zimního  pobytu  Stolkin,  ten  ruský  nihilísta, 
jak  mu  potají  říkávala,  nabývá  vlivu  nad  Annou.  „Jen  aby  se  do 
něho  neza milovala",  myslívala  si  časem  a  proto  vodila  dceru  do 
společnosti  německých  obchodníků  a  lířcdníků,  polských  šlechticů, 
sváděla  ji  s  mladými,  elegantními  Vlachy,  avšak  ke  svému  tížasu 
pozorovala,  že  dcera  její  dává  vždy  přednost  tomuto  nehezkému 
a  souchotinářskému  muži  přede  všemi  zdravými  a  veselými  mla^ 
díky  v  lázních. 

Proto  vítala  tím  radostněji  příchod  Balánův.  „To  bude  muž, 
který  ji  jistě  vyrve  z  rukou  Stolkinových",  říkala  si.  Ano.  myslila 
hned  dále  ve  své  mateřské  starostlivosti,  neboť  kdyby  se  i  mezi 
nimi  vyvinul  poměr,  jenž  by  případně  končil  i  sňatkem,  nebylo 
by  to  žádné  neštěstí.  Balán  byl  mladý,  zdravý  muž,  který  stál  na 
počátku  slavné  a  jistě  výnosné  kariéry  umělecké.  Z  Prahy,  kamž 
byla  dopsala  své  sestře,  dostala  o  něm  dobrých  zpráv.  Prorokovali 
mu  nejlepší  budoucnost  pro  zajímavý  talent  jeho,  a  i  kdyby  toho 
nebylo,  měl  vlastní  jmění,  které,  spojeno  s  jměním  Anny  mohlo 
již  samo  zaručit  jim  bezstarostný  život. 

Proto  nebyla  zprávou  Anny  nikterak  nemile  dotčena.  Vždyť 
i  samo  nedávné  sdělení  lékařovo,  že  by  případné  provdání  Anně 
jen  prospělo,  rozhodovalo  tu  velmi.  Jen  rychlost,  s  jakou  tajné 
přání  její  se  splnilo,  ji  překvapovala.  Zdráhala  se  s  počátku,  aby 
vyzkoušela,  jak  daleko  již  process  lásky  u  dcery  pokročil,  a  když 
viděla  slzy  a  zoufalství  její,  dala  se  brzy  přemluviti  a  připovědéla 
své  svolení. 

Když  pak  předstoupil  Balán,  přijala  ho  s  něžně  vyčítavým  a  přece 
láskyplným  pohledem,  že  přednesl  dosti  směle  žádost  o  ruku  Anninu. 
Dostalo  se  mu  po   několika   vytáčkách   odpovědi  příznivé  a  když 


195 

pln  štěstí  shýbal  se  k  její  ruce,  vzala  jeho  hlavu  do  dlaní  a  políbila 
ho  na  čelo.  „Vzpomínám  na  vaši  matku,"  řekla  plna  pohnutí.  „Co 
by  tomu  řekla,  kdyby  byla  s  námi?" 

„Byla  by  šťastna  se  mnou",  řekl  Balán  dojatě.  Tato  slova  dosti 
samozřejmá  působila  naň  zvlášt  hluboce  v  této  chvíli  a  ještě  dlouho 
jich  vzpomínal.  Naplňovala  ho  pocitem  neobyčejně  milým,  ba  skoro 
posvátným. 

Avšak  když  pak  mluvil  o  plánech  do  budoucnosti,  o  brzké  zz" 

..jiitbě,   nechtěla  paní  Bartošová    ani    slyšeti.    „Ne,"    řekla,   „o  tom 

nemůže  být  zatím  ještě  řeči.  Předem  musí  být  Anna  zcela  zdráva 

a  pak,  vždyť  jste  oba  ještě  příííš  mladí..."  A  teprve  po  dlouhých 

a  úpěnlivých  prosbách  obou  svolila,  aby  se  směli  zasnoubiti. 

Stoikin  zvěděl  již  odpůldne  o  dobrodružné  lázni  Balánově  a 
o  scéně,  která  jí  následovala.  Proto,  když  viděl  večer  dámy  s  malířem 
přicházeti  ke  stolu  v  slavnostní  náladě  a  slyšel  Balána  objednávati 
šampaňské,  poznal,  že  se  udalo  cosi  závažného.  Hned  když  přišli, 
všimnul  si  také,  že  onyxová  spona  přestěhovala  se  s  prsou  Anny 
do  kravaty  Balánovy. 

Avšak  když  mu  paní  Bartošová  oznamovala  zasnoubení  své 
dcery  s  malířem,  byl  přece  přiveden  z  míry.  Toho  nečekal.  Výkřik 
údivu  mu  unikl  a  ruměnec  vstoupil  mu  do  tváře.  Avšak  brzy  se 
vzchopil  a  gratuloval  oběma  snoubencůmi.  Byl  i  po  celý  oběd 
neobyčejně  roztomilý  a  veselý.  Pravda,  vtipy  jeho  byly  poněkud 
násilné,  ale  dělal  je  výhradně  na  sebe.  Vypil  též  jedinou  číšku  šam- 
paňského na  zdraví  snoubenců,  avšak  poroučel  se  ihned  po  ovoci. 
„Jedu  do  Janova,  do  divadla,"  řekl  na  omluvu  a  odešel  se  sklo- 
peným zrakem. 

Milenci  ho  ani  nezdržovali,  ano,  jak  se  zdálo,  byli  i  rádi, 
že  je  nechal  o  samotě.  Balán  byl  veselý  a  překypoval  jasnou  a 
šťastnou  náladou,  kterou  nakazil  i  paní  Bartošovou.  Za  to  Anna 
byla  zamyšlená  a  tichá.  A  když  se  jí  matka  i  ženich  starostlivě 
ptali,  ncschází-li  jí  něco,  odvětila  zamítavým  posunkcm  hlavy. 

Hned  po  díner  přistoupila  k  nim  paní  Schmidtová  a  po  ní 
někteří  obyvatelé  Ofelie,  aby  jim  blahopřáli  k  zasnoubení.  Přišel 
i  monsieur  Sinois  a  pan  Stankiewicz  z  vedlejší  Adelaidy  (neboť 
zpráva  se  rozlétla  bleskurychle  po  všech  pensionátech)  a  zvali  je 
k  malému  domácímu  vínku,  který  by  rádi  na  jich  počest  uspořá- 
dali v  hudebním  saloně.  Leč  Anna  i  Balán  odmítli  s  díkem  toto 
pozvám'.  A  když  poukázali  na  krásnou  a  teplou  pohodu  a  měsíc 
v  úplňku,  který  toho  večera  svítil,  uznali  i  pánové  jejich  vývody. 


196 

Bylo  by  hříchem  trávit  tak  krásný  večer  v  uzavřené  místností^ 
zvlášf  když  v  posledních  dnech  byla  pohoda  dosti  nejistá. 

Balán  vystoupil  s  paní  Bartošovou  do  pokojů,  aby  snesli  šály  a 
kabáty.  Avšak  když  se  vrátili,  nebyla  Anna  nikde  k  nalezení, 
Marné  volal  Balán  dívku  všemi  jmény,  nikdo  se  neozýval.  I  rozběhl 
se  do  zahrady  a  hledal  ji  na  všech  lavičkách  a  po  všech  skrýších, 
mysle,  že  se  mu  skryla ;  leč  mamě.  Teprve  když  prošel  viaduktem 
pod  náspem  železničním,  spatřil  ji,  jak  sedí  na  nízké  ohradní  zdi 
u  moře.  Její  temná  postava  a  jemný  profil,  odrážející  se  ostře  od 
mnohem  jasnější  oblohy,  ozářené  měsícem,  byla  ve  stínu,  tak  že 
nemohl  pozorovati  výraz  její  tváře.  V  pozadí  šumělo  moře.  Možná, 
že  to  bylo  jeho  šumění,  které  přehlušovalo  hlas  Balánův,  že  se 
neozvala  na  jeho  volání.  Též  nyní  se  neobrátila  na  slova  ženichova 
a  teprve,  když  se  jí  dotkl  rukou,  ohlédla  se  a  skočila  do  jeho 
rozevřené  náruče. 

Avšak  když  se  jejich  tváře  dotkly,  ucítil  Balán  na  jejích  lících 
slzy.     „Jakže,  Anno,  vy  jste  plakala?"  zvolal  malíř  udiven. 

„Ano,"  odvětila  dívka.  „Přišlo  to  tak  samo.  A  kdybyste  se 
ptal  proč,  nedovedla  bych  Vám  to  říci." 

VIII. 

Té  noci  měl  Balán  podivný  sen.  Bylo  to  nejspíše  vlivem  četby 
Grabbeovy  básně,  že  se  tak  nenadále  viděl  ve  snu  v  situacích  dosti 
podobných  scénám  tragedie.  Avšak  vše  bylo  tak  změněno  a  sple^ 
teno,  že  když  po  procitnutí  o  tom  uvažoval,  nemohl  se  ve  snu 
ani  vyznati. 

Nejprve  se  viděl  na  vlastní  své  svatbě.  Byl  donem  Octaviem 
a  vedle  něho  seděla  Anna  —  donna  Anna.  Stůl  jest  obklopen 
hosty  z  villy  a  přetížen  jídly  a  pitím  a  stále  přináší  malý,  tlustý 
kuchař,  monsieur  Sinois,  v  bílé  zástěře  a  blůze  a  ve  velké  kuchařské 
čepici  nová  jídla  na  tabuli.  Ten  kuchař  byl  skutečně  výborný. 
Jak  mohla  v  malíři  jen  vzniknout  tato  představa?  A  Balán  se 
musel  usmívati  kulaté,  ruměnné  tváři  a  groteskní  čepici  Sinoisově. 

Avšak  náhle  se  změní  situace.  Tabule  zmizí  a  v  sále  plném 
bohatě  oděných  šlechticů  se  ozývá  hudba  a  taneční  rej.  Též 
Balán  tu  je  s  donnou  Annou.  Avšak  ne  již  jako  don  Oktavio, 
nýbrž  jako  don  Juan,  jenž  tančí  se  svojí  krasavicí.  Též  monsieur 
Sinois  je  přítomen,  stojí  u  vchodu  do  sálu.  Tentokrát  jako  LepO" 
rello  s  kordem  v  ruce  a  hájí  vchodu  do  taneční  síně. 


197 

A  Balán  —  don  Juan  tančí.  Pln  rozkoše  tiskne  do  náruče  kra^ 
sa vid  Annu,  cítí  přímo,  jak  se  vznáší  za  rythmů  hudby,  a  pln 
vítězoslávy  pohlíží  kolem  po  ostatních  párech.  A  se  všech  stran 
hledí  naň  ženské  oči.  Modré  jak  azur  moře,  šedé  jak  záhady 
studní  a  černé  jako  temno  nocí.  Pln  samolibé  vítězoslávy  stápí 
v  nich  Balán  svůj  zrak.  Vidí,  jak  se  mu  všechny  otevírají,  jak 
všechny  pijí  jeho  pohled,  a  na  dně  zraků  těch  vidí  žhnouti  odlesk 
nových  vášní.  Nepozoruje  ani,  že  tanečnice  jeho  se  uvolňuje  v  jeho 
náručí,  necítí,  že  jeho  nohy  se  stávají  těžkými  a  kroky  volnými, 
jen  žádost  cítí  ve  svém  srdci,  žádost  po  všech  těch  ženách,  které 
zří  kolem. 

Pojednou  cítí  se  odstrčen  ze  středu  sálu  a  tam,  kde  byl  dříve 
on,  jest  nyní  hubený,  dlouhý  muž  a  tančí  s  jeho  tanečnicí.  Má 
vpadlé,  souchotinářské  tváře,  řídký  plnovous,  a  nad  vysedlými  líc- 
ními kostmi  zírají  mírné  hnědé  oči.  Faust,  praví  si  Balán. 
A  Faust-Stolkin  tančí  nyní  s  donnou  Annou.  Nejprve  zvolna, 
pak  stále  rychleji  a  rychleji,  až  konečně  přistoupí  k  nim  Mefisto, 
černě  oděný  pan  Sinois,  vezme  je  za  ruce  a  vzlétne  s  nimi  ote- 
vřeným oknem  do  jasné  noci. 


IX. 

Balána  probudilo  zaúpění.  Trvalo  dlouhou  chvíli,  než  si  uvě- 
domil, že  vše  to  byl  jen  sen  a  že  to  byl  on  sám,  jenž  tak  bo- 
lestně zaúpěl.  Byl  všecek  zpocen  a  rozrušen  a  mechanicky,  aby 
se  ochladil,  vstal  a  vyšel  na  balkon,  vedoucí  do  zahrady. 

Byla  jasná  noc.  Za  náspem  blýskalo  se  moře  malými  zrcadly 
svých  vlnek  a  dole  na  zahradě  svítily  cesty,  posypané  pískem  a 
polozakryté  stíny  keřů.  Balán  pohlédl  k  nebi:  spleť  hvězd  svítila 
nad  jeho  hlavou.  To  a  chlad  noci  působilo  naň  tišivě.  „Jak 
hloupé,''  řekl  si,  „dáti  se  rozrušiti  snem.  Je  to  přirozený  následek 
nedávné  četby  a  rozbouřených  nervů  po  vzrušeném  dni.  Ne,  bohu- 
díky, nemá  příčiny  se  zneklidňovati.  Vše  je  tak  krásné  a  šťastné. 
Či  může  být  krásnější  a  šťastnější  perspektivy  než  jest  jeho?  Je 
milován,  bohat,  na  počátku  slávy.  Je  zdráv  a  silen,  co  tedy  by 
chtěl  více?"  A  pln  spokojenosti  a  síly  nabíral  dech,  dýchal  tak 
z  hluboká  a  napínal  hrudní  koš  tou  měrou,  že  div  noční  košile 
jeho  na  prsou  nepraskla. 

V  tom  uzřel  v  temnu  žhavý  bod.  Někdo  kouřil  v  zahradě 
a  přicházel  blíže.  Sel  od  náspu  a  kráčel  klikatými  cestami  k  villc- 


198 

Nyní  se  octnul  na  volném  prostranství    a    Balán    spatřil    dlouhou 
postavu  s  plnovousem, 

„Stolkin  —  Faust,"  řekl  si  Balán  a  ustoupil  krok  do  pozadí, 
aby  nebyl  viděn.  Pohyb  ten  učinil  instinktivně,  následkem  pocitu 
nechuti,  který  se  mu  ozval  v  srdci. 

Avšak  v  témže  okamžiku  se  zastyděl.  „Jak,"  pomyslil  si, 
„budu  naň  snad  sočiti  pro  sen?"  A  jako  by  chtěl  napraviti  co 
učinil,  pokročil  na  balkon,  sklonil  se  přes  balustrádu  a  zvo' 
lal  dolů: 

„Monsicur  Stolkin,  to  jste  vy?" 

„Mhm,"  ozvalo  se  z  dola. 

„Co  tam  děláte?"  opáčil  hlas  s  hůry. 

„Procházím  se,"  odvětil  Rus. 

„Nuže,  počkejte  okamžik,  budu  se  procházeti  s  vámi." 

Když  se  oblékal  do  několika  nejnutnějších  kusů  oděvů,  na' 
padlo  jej,  že  provádí  hloupost,  když  chce  sejíti  dolů  k  Stolkinoví. 
Co  vlastně  chtěl  Rusovi?     Vždyť  si  neměli  čeho  říci. 

A  když  sešel  dolů  a  viděl,  že  se  Rus  k  němu  ani  neobrací, 
nabyl  pocit  ten  v  něm  ještě  větších  rozměrů,  ba  až  i  tísnivé  ve" 
likosti.  „Dobrý  večer,"  řekl,  nevěda  jak  začíti. 

„Dobrý  večer,"  znělo  bezbarvě  z  úst  Stolkinových. 

Stáli  chvíli  vedle  sebe,  jako  hy  si  nevěděli  co  říci.  Pak  náhle 
obrátil  se  Stolkin  a  řekl:  „Pojdme!"  A  oba  muži  kráčeli  mlčky 
k  hrázi.  Při  každém  kroku  mizel  před  nimi  stín  a  vynořovaly 
se  tu  keře  kamelií,  pokryté  bílými  květy,  tam  lavička  světle  žlutě 
natřená,  pak  keře  mimos  se  žlutými,  vonnými  květy.  Když 
přišli  k  ohradní  zdi,  vyňal  Stolkin  klíč  z  kapsy  a  otevřel  vrátka, 
vedoucí  k  moři.  „Pojdíe,"  řekl  vstupuje  s  Balánem  na  hráz  a 
zavíraje  za  sebou  vrátka.     „Zde  budeme  moci  lépz  hovořiti." 

„Prožil  jste  mnoho  dnešního  dne,"  dodal,  jako  by  chtěl  do^ 
tvrditi  svoji  první  větu.  „Napřed  jste  se  topil  v  moři  a  nyní  tO' 
nete  v  štěstí." 

Tropí  si  ze  mne  úsměšky,  řekl  si  Balán  a  chtěl  jej  již  ostře 
odbýti.  Avšak  v  tom  přišli  pod  osamělou  lucernu  na  hrázi  a  on 
uzřel,  jak  oči  Rusovy  naň  smutně  pohlížejí. 

„Ano,"  řekl  proto  měkčeji.     „Jsem  šťasten." 

„Vy  ano.     Ale  ona  .  .  .?"  zněla  odpověd. 

„Kdo,  ona?"  vybuchl  Balán. 

„Myslím  slečnu  Annu.  Odpusťte,  nemínil  jsem  se  tím  ani 
vás  ani  jí  dotknouti.  Ale  neznám  vás,  kdežto  ji  jsem  poznal  za 
tuto  dlouhou  zimu  dobře.     A  proto  vám   chci   říci    několik   slov. 


199 

Ne,  dovolte,"  mluvil  dále,  položiv  ruku  na  rámě  Balánovo.  „My" 
slete  si,  že  jsem  její  bratr  a  že  vám  chci  svěřit  nějaké  tajemství. 
Zde  na  tom  břehu  jsme  nyní  sami.  Neslyší  nás  nikdo  než  noc 
a  moře,  a  tito  dva  svědkové  věční  a  nekoneční  slyšeli  již  tolik,  že 
si  ani  neuvědomí  toho,  co  my  dva  si  zde  povíme." 

Stolkin  byl  zřejmě  rozčilen.  Cigaretu  hodil  přes  zábradlí  do 
moře  a  mluvil  trhaně  a  nesouvisle. 

„Poznal  jsem  slečnu  Annu  za  dnešní  zimy.  Je  to  bytost  čistá, 
vznešená  a  neobyčejně  dobrá.  Ale  ona  je  víc  než  to,  ona  je  cprav^ 
dová.  Ani  jediný  falešný  ton  není  v  jejích  řečech  a  citech.  Vždy 
je  taková,  jak  se  podává,  a  v  té   své  upřímnosti  je  až  fanatická." 

„Možná,  že  to  je  tím,  že  je  chorobná.  My  choří  lidé  jsme 
všichni  příliš  citliví  a  úzkostliví.  Každá  faleš  nás  bolí,  každá  hru^ 
bost  uráží  a  raní  a  každé  zklamání  nás  ničí." 

„To  uvažte  zvlášť,  pane.  Máte  ještě  čas  na  rozmyšlenou. 
Oddala  se  nyní  vaší  lásce.  Je  šťastná  jí,  věří  vám.  Avšak  nemá- 
te^li  ji  opravdu  rád,  odejděte.     Neboť  zklamete^li  ji,  zabijete  ji." 

Baíán  pohlížel  mu  po  celou  dobu  ostře  do  očí.  Zprvu  hné' 
vivě  a  udiveně,  avšak  potom  klidně  a  smutně.  A  když  Stolkin 
skončil,  odpověděl  malíř  mírně: 

„Chápu  vás,  byť  bych  neuznával  vašich  řečí.  Máte  o  ni  strach. 
Je  to  od  vás  hezké.  Co  mne  se  týče,  mne  neznáte  a  upřímně  ře" 
ceno,  nemáte  ke  mně  důvěry.  Jsem  vám  příliš  zdravý  a  příliš 
spokojený,"  dodal  s  trpkým  úsměvem.  „Ale  přísahám  vám  zde 
při  tomto  moři,  že  jí  nezklamu.  Učiním,  ji  šťastnou." 

„Děkuji  vám,"  řekl  na  to  prostě  Stolkin.  „Pak  i  já  jsem 
šťasten." 

X. 

Ale  nezdál  se  být  šťasten.  Následující  tři  dny  byl  mrzutý  a 
nevlídný.  Naříkal  si  na  bolení  hlavy  a  nespavost  a  stěží  se  dal  chvíli 
zdržeti  u  stolu. 

Třetího  dne  po  slavnosti  zasnoubení  umlouvali  mladí  lidé 
s  paní  Bartošovou  na  příští  odpůldne  výlet  do  Rapalla,  nedále^- 
kého  jižněji  položeného  lázeňského  městečka.  Zvali  též  Stolkina 
k  účasti,  avšak  Rus  o  ní  nechtěl  ani  slyšeti.  Leč  již  z  rána  v  den 
výletu  objevila  se  překážka:  Paní  Bartošová  byla  stížená  migrénou. 
Vedle  toho  právě  před  polednem  spustil  se  vydatný  deštík,  který 
hrozil  zkaziti  celou  výpravu.  Nastal  boj  mezi  mladými  a  starou 
pam",  která  si  přála  odložení  výletu.  Avšak  Anna  a  Balán  těšili 
se  již  příliš  na  tu  cestu,  než  aby  se  jí  jen  tak  lehce    chtěli  zříci,  a 


2O0 


zvítězili  konečně,  hlavně  poukazem,  že  jest  povoz  již  objednán  a.  že 
by  bylo  nutno  jej  zbůhdarma  zaplatiti.  Leč  zvítězili  jen  s  poď 
mínkou,  že  pojede  Stolkin  místo  staré  paní.  A  tak  nezbylo  Ru- 
sovi přece  jen  nic  jiného,  než  že  povolil  prosbám  snoubenců  a 
umožnil  svou  přítomností  výlet  do  Rappala. 

Když  usedli  do  vozu  a  vyjeli  za  město,  prohlásil  Stolkin,  ie 
celou  noc  nespal  a  cítí  se  velmi  unavený,  že  tedy  prosí,  aby  mu 
dovolili  si  zdřímnouti.  A  nečekaje  odpovědi  položil  hlavu  do 
kouta  a  zavřel  oči.  Balán  a  Anna  byli  s  tím  plně  spokojeni.  Se- 
děli vedle  sebe  na  hlavním  sedadle,  a  ruku  v  ruce  mluvili  polo^ 
šeptem  nevyčerpatelné  hovory  zamilovaných.  Do  skleněných  oken 
kočáru  pleskal  déšť.  Občas  mihla  se  ves  nebo  městy s,  zelené  za> 
hrady  plné  pestrých  květů  táhly  se  kolem  barvitými  obrazy,  avšak 
oni  jich  ani  neviděli.  Nepozorovali  hrubě  ani,  že  v  polovici  cesty 
přestalo  pršeti  a  slunce  vyšlo  nad  krásnou  zelenou  krajinou. 

Pohříženi  do  sebe,  šťastní  ve  svém  štěstí,  viděli  nanejvýš 
chvílemi  Stolkina,  jenž  seděl  proti  nim  nehybně  a  zdál  se  spáti 
nejklidnějším  spánkem. 

Tři  hodiny  cesty  uprchlý  jim  jako  tři  krátké  chvíle  a  když 
vůz  zastavil  před  Grand  Hotelem  v  Rapallu,  byli  milenci  plni 
údivu,  tak  rychle  jim  uběhla  cesta.  Balán  navrhl,  aby  vešli  do 
restaurace  na  kávu,  ale  ve  dveřích  se  s  nimi  Stolkin  rozloučil. 
„Půjdeme  každý  svou  cestou,"  řekl,  „a  sejdeme  se  až  před  od^ 
jezdem."  I  to  se  hodilo  milencům  a  v  duchu  byli  vděčni  taktu 
Rusovu. 

Když  se  opět  sešli,  byl  Stolkin  jako  vyměněn.  Veselý  a  roz- 
marný vyprávěl  o  známém,  kterého  náhodou  nalezl  a  jejž  hodlá 
brzy  zase  navštíviti.  Byl  nadšen  krásou  kraje,  úpravností  pobřeží  a 
rozkošným  panoramatem  druhého  břehu  zálivu.  Přinesl  Anně 
kytici  červených  kamelií  a  zdálo  se,  jako  by  s  jich  rudou  barvou 
i  veselá  a  sdílná  nálada  přešla  na  ně.  Všichni  byU  pojednou  jako 
změněni  a  rozhovořili  se  radostí. 

Byl  nejkrásnější  čas,  když  vyjížděli  z  Rapalla.  Silnice  spláchl 
nutá  deštěm  byla  bez  prachu  a  vzduch  chvěl  se  a  kmital  v  zlatém 
světle  slunce  jako  étherné  fluidum  radosti. 

Vyjížděli  vysokou  serpentinou  do  výše  na  Monte  Fino.  Po 
stranách  silnice  vítaly  je  úpravné  a  jasné  villy,  obklopené  von- 
nými a  svěžími  zahradami.  Čilimník  překláněl  bohaté  hrozny 
svých  fialových  květů  přes  zdi  zahradní,  pod  nimi  pnuly  se  rudé 
růže  a  žluté  mimosy,  a  tlusté  listy  kaktusů   vykláněly    se   do   sil- 


201 


nice.  Mezi  říkovniky,  cypřiši  a  olivami  stály  veselé  villy,  obrostlé 
vínem  a  břečtanem,  a  vyprávěly  o  radostném  a  jasném  životě^ 
který  tu  lidé  vedou.  Špinavé,  polooblečené  děti  vrhaly  do  kočáru 
kytice  polních  květů  a  běžely  s  veselým  pokřikem  za.  vozem,  až 
jim  Balán  nebo  Stolkin  hodili  peníz. 

A  čím  výše  vyjížděli  mladí  lidé,  tím  širší  otevíral  se  pod 
nimi  obraz.  Modré  moře  blankytně  azurové  a  jasné  rozlévalo  se 
širokou  zátokou  do  dálky.  Pod  nimi  leželo  Rapallo,  úhledné  a 
výstavné,  síť  vili  uprostřed  kvetoucích  zahrad.  O  kus  dále  le^ 
zelo  Sta  Margherita  di  Ligure,  větší  a  výstavnější  svými  budovami 
a  malým  přístavem,  kdežto  na,  protější  straně  zálivu,  v  plném 
světle  zapadajícího  slunce,  stálo  malé  Zoagli  a  bílé,  pohádkově 
vyhlížející  Chiavari.  Malý  dopravní  parník  odrážel  právě  odpřístav^ 
ního  mostu  Rapallského  a  plul  rychle  směrem  ku  Chiavari.  Dvě  pla' 
chetní  lodice  bílé  a  čisté  šinuly  se  pomalu  po  modré  hladině  moře. 

Ve  voze  rozzvučel  se  hovor.  Všichni  cítili  se  pojednou  ve-* 
selými  a  šťastnými,  Balán  a  Anna  tiskli  si  potají  ruce  pod  pc 
kryvkou  a  vykřikovali  co  chvíli  plni  úžasu.  Konečně  i  Stolkin 
rozvázal  a  zvolal  pohnut: 

„Ach,  jak  je  to  tu  krásné,  jak  jsem  rád,  že  jsem  jel  s  vámi! 
Uvážím^-li  nyní,  že  bych  toho  všeho  nebyl  poznal  a  viděl,  kdybych 
neměl  souchotin  !  Blahoslavené  souchotiny,  které  mně  pomohly 
sem  na  jih,  z  toho  mého  ruského  vězení.  A  ubohá  moje  vlast, 
kterou  tak  rádi  všichni  opouštíme,  poněvadž  je  nám   v  ní  úzko." 

„Ale    Stolkine,    co    to   mluvíte?"  přerušila  ho  Anna. 

„Co  mluvím?  Nedivte  se.  Ovšem,  vy,  kteří  jste  svobodní, 
nevíte,  co  pro  nás  znamená  cizina.  Jest  pro  nás  zemí  volnosti  a 
svobody.  Proto  vidíte  všude  tolik  Rusů.  Jsou  to  uprchlíci  ze 
země  knuty  a  fysické  i  duševní  káznice.  Utekli  jsme  od  své 
macešské  matky  ven  mezi  cizí  lidi.  Ano,  chápu,"  odpověděl  na 
námitky  Balána  a  Anny,  „chápu,  že  ani  u  vás  v  Rakousku  není  mno' 
hem  lépe.  Možná,  že  máte  pravdu.  Ale  to  vše  na  stavu  věcí  ni'- 
čeho  nemění." 

„Leč  jest  tu  ještě  jedno  jiné  otroctví,  jehož  tíhu  jste  vy  na 
sobě  nepocítili,  které  však  tím  ostřejšími  okovy  zařezávalo  se  do 
mé  duše.  Jest  to  otroctví  úřadu  v  zemi  byrokracie.  Vzpomeň 
nu^li  si  na  toto  otroctví,  na  svůj  úřad  a  okolí  v  něm,  na  útrapy 
a  pokořování,  která  jserií  v  něm  zkoušel,  pak  musím  blahořečiti 
svým  souchotinám,  které  mně  pomohly  ven  z  toho  okolí  sem  do 
ciziny  a  svobody.  I  vy  byste  jim  blahořečili  se  mnou,  kdybyste 
znali  moji  historii." 

Lumír  XLII.  5.  ^6 


202 

Když  Balán  a  Anna,  povzbuzeni  jeho  slovy,  jej  žádali,  aby 
jim  vyprávěl  historii  svého  života,  nechtěl  Stolkin  o  tom  ani 
slyšeti. 

„Je  to  příliš  drsné  a  smutné  vypravování,"  odpověděl  Rus, 
„a  lo  není  pro  vás/' 

Teprve  když  s  přicházejícím  soumrakem  melancholická  nálada 
padla  do  kraje  a  klesla  i  do  srdce  Stolkinova,  dal  se  Rus  pohnouti 
měkkými  slovy  milenců  a  počal  vyprávěti: 

„Od  svého  mládí  miloval  jsem  Itálii.  Toužil  jsem  po  ní  a 
v  prvních  svých  básních,  které  jsem  napsal  jako  gymnasísta, 
opěval  jsem  slunné  břehy  jihu,  které  jsem  vídal  ve  svých  snech. 
A  touha  má  rostla,  čím  více  jsem  viděl  nemožnost  odjet  z  domu. 
Neboť,  drazí  přátelé,  byl  jsem  velmi  chudý,  tak  chudý,  že  jsem 
nemohl  ani  dokončit  studií  na  universitě.  Stal  jsem  se  tedy  to^ 
várním  úředníkem.  Ovšem  malým  a  ubohým  úředníkem.  Sou^ 
druzi  byli  ke  mně  nevlídní  a  představení  nemilostiví.  Nikdo  mne 
tam  neměl  rád  vtom  černém,  velikém  domě,  rušném  a  nezdravém. 
Jen  jeden  starý  muž,  sekretář,  jenž  čítal  moje  verše,  které  jsem 
tiskl  po  časopisech,  vida  moji  situaci,  byl  jat  soucitem  ke  mně; 
těšil  mne,  klidnil  a  ochraňoval  jak  jen  mohl.  Avšak  zdraví  mé, 
které  bylo  vždy  nevalné,  počalo  se  v  špatných  poměrech  továrních 
horšit.  Spatná  strava,  námaha  a  duševní  utrpení  na  mne  pů^ 
sobily  a  brzy  objevily  se  souchotiny,  které  beztak  asi  utajeny 
ve  mně  žily.  Počal  jsem  churavět  a  moji  představení  počali  nade 
mnou  srážet  hlavy.  Neboť  kdo  by  zaměstnával  nemocného  úřeď 
nika?  přivili.  Čekal  jsem  s  hrůzou  každcho  dne,  že  budu  pro' 
puštěn  ze  služby.     Avšak  nastalo  něco  neočekávaného." 

„Jednoho  večera  recitoval  můj  ochránce,  sekretář,  moje  verše 
na  večírku  majitele  továrny.  Verše  se  líbily  společnosti,  a  to- 
várník, milionář,  zvěděv,  že  básník  je  úředníkem  jeho  továrny, 
prohlásil,  že  se  ho  ujme.  Dal  mne  velkomyslně  ošetřiti  předním 
lékařem  petrohradským  a  poslal  mne  na  jeho  radu  sem  na  jih, 
kdež  mám  zůstati  až  do  doby,  kdy  se  uzdravím." 

„A  tak  děkuji  své  štěstí  svým  souchotinám,  neboť  bez  nich 
bych  se  nebyl  dostal  do  Itálie,  po  níž  jsem  celý  život  toužil.  Se 
strachem  pomýšlím  nyní  na  možnost  uzdravení,  neboť  s  ním  mně 
hrozí  opět  smutná  perspektiva  života  v  továrně,  kde  nyní  tím 
spise  mne  budou  nenáviděti." 

„A  přec,  ač  znamená  moje  zdraví  konec  mého  štěstí,  přec  po 
něm  toužím.  Toužím  po  něm  tak  jako  po  Rusku,  své  nešťastné 
"vlasti.     A  přál  bych  si  do  ní  se  vrátiti  nežli  umru." 


203 

„Vrátíte   se    tam    zdráv!"    zvolali  Anna   a   Balán    jednohlasně. 

„Myslíte?"  ptal  se  Stolkin  měkce.  „Dnes  bych  tomu  skoro 
véřil.  Cítím  se  tak  zdravým  a  šťastným ;  to  proto,  že  jsem 
£  vámi." 

„I  my  )sme  šťastni,  že  jste  s  námi!"  řekla  tiše  Anna.  „Vidyt 
jste  naším  nejlepším  přítelem." 

„Ano,    tím    jsem,"    řekl   Stolkin  a  podal   jim  ruce,    kterých  se 

oba  chopili. 

„Oh,  jaké  štěstí  je  mít  přátele,"  zvolala  Anna. 

„Jak  krásné  je  býti  šťastným,"  opáčil  Baián.^ 

„Ach,  ano,"  zvolal  na  konec  Stolkin.  „Život  je  přece  jen 
krásný !" 

V  tom  potkali  vůz,  tažený  dvěma  koníky  za  sebou  zapraže- 
nými. Nějaký  mladík  ležel  na  kupě  sena,  jíž  byl  vůz  naplněn, 
a  zpíval  plným  tenorem  vlaskou  píseň.  Zpěv  jeho  působil  na- 
kažiivě.  Všichni  počali  píseň  tu  pěti  a  péli  ji  radostně  po  ceíou 
cestu,   rozjaíení  a  ponoření  do  sebe. 

Byli  tak  šťastni,  že  necítili  ani  chladu,  který  se  dostavil,  a 
nepozorovali  ani  soumraku,  který  mezitím  nastal.  Rychle  projeli 
několika  obcemi,  v  nichž  byla  již  rozžata  světla  a  vřel  hluk  ve" 
černího  života,  a  byli  celí  udivení  a  neradi,  když  se  o  osmé  ve- 
černí  octli  v  ulicích  ncrvských.  (Pnště  tonec.) 


JOSEF  HOLÝ; 


SLOVENSKO. 

V  duši  tesklé  sněhy  tžžko  leži, 
jarná  krev  nám  proudy  k  jihu  běři, 
v  horách  mihne,  slunko  zasIo  jinde. 
Spravedlivý  vrahy  marnit  přinde. 

Ještě  chocholuška  chablá  bziká, 
ještě  po  našemu  zanaříká. 
nedojdeš'Ii  brzo,  pane  Bože, 
roba  běďná  uchytne  se  nože. 


204 

MARIE  HRADECKÁ: 

NA  OPUŠTĚNÉ  STANICL 

Mezi  stromy  stojí  opuštěná  stanička,  na  žluto  natřená.  Nikde 
nikdo  —  u  okna  není  kasír,  na  kolejích  dvě  kuřata  a  jen  na 
na  lavičce  sedí  paní  v  černých  šatech,  která  si  nevšímá  vůbec  ni- 
čeho. Na  louce  opodál  ženské  shrabují  seno  a  za  plotem  na 
venkovském  sadu  se  procapují  slepice.  Po  nebi  velikánská,  roz- 
trhaná oblaka,  slunce  svítí  palčivě  a  v  dálce  něco  drnčí.  Je  úžasně 
mrtvo,  nic  se  nehýbá  a  po  kamenech  neodvratně  pořád  blíže  drnčí 
žlutá,  venkovská  bryčka. 

Bryčka  vyplašila  kuřata  s  kolejí  a  černá  dáma  se  zvedla  zas 
tak  tupě  jako  čekala.  Netečný  výraz  v  jejím  obličeji  se  nezměnil 
ani,  když  už  bryčka  předrnčela  koleje,  a  přece  čekala  jenom  na  ni. 
Teprve,  když  slyšela,  že  bryčka  už  zastavila,  zvedla  náhlým  po- 
hybem rameno  —  bála  se  prvního  setkání  s  tím,  s  kterým  se 
rozešla. 

Na  prknech  čekárny  se  ozval  mužský  krok  a  hned  zas  po  de- 
síti letech  poznala,  že  je  to  jeho  krok. 

—  „Můj  bože...  milostpaní!  Toho  jsem  se  nenadal,  že  se 
sejdeme  tak!" 

Uctivě  s  odkrytou  hlavou  stál  před  ní  člověk  obyčejný  a  starý, 
venkovský  advokát. 

—  „Ano...  tak!" 

Hned  zas  přikryl  její  obličej  výraz  nesdílný  a  umořený,  že  to 
vypadalo,  jako  by  pod  skutečným  závojem  měla  ještě  druhý  zrovna 
tak  spuštěný  přes  duši. 

—  „Můj  bože  —  tak!" 

V  tom  byla  obsažena  všecka  soustrast  s  jejím  neštěstím  s  prav- 
divou prostotou,  jíž  neznala  u  jiného  člověka.  To  nebyla  ne- 
schopnost se  vyjádřit,  spíš  ostych  formulovat  vlastní  cit  a  chvílemi 
touha  raději  ho  skrýt. 

Celých  deset  let  se  sobě  vyhýbali  a  báli  se  každého  setkání,  ale 
přece  jen  o  sobě  věděli.  Ona  věděla,  že  se  usadil  na  venkovském 
hnízdě,  že  první  čas  po  jejich  rozchodu  hýřil  tak,  jako  kdyby  byl 
pozbyl  rozumu  a  zrovna  tak  věděl  zase  on,  jak  strádala  potají  ve 
svém  skvělém  postavení  ženy  velkostatkáře,  který  byl  poslancem. 
Dověděl  se  o  vleklé  nemoci  jejího  muže,  jak  se  střídaly  celé  tři 
roky  zoufalství  s  nadějí,  jak  ho  trpělivě  ošetřovala  a  jak  ji  na 
konec  jeho  smrt  ťtplně  zdrtila.    Jen  to  nevěděl,  ze  ona  považovala 


205 

nemoc  a  smrt  mužovu  za  trest  pro  sebe  za  to,  že  mu  byla  ne^ 
vérná.  A  kdyby  mu  to  byla  řekla,  sotva  by  byl  rozuměl  svým 
mužským  zdravým  rozumem  tomu,  že  probděla  nekonečné  noci 
u  mužovy  postele  v  mučednické  touze,  že  tím  odpyká  svou  vinu, 
a  že  ted,  ovdovělá,  nepřipadala  si  svobodná,  ale  dvojnásob  vázaná 
svou  vinou  a  smrtí  mužovu. 

—  „Vidíte...  já  to  věděl  docela  určitě,  že  se  ještě  jednou 
sejdeme  v  životě...  ale  to  jsem  netušil,  že  to  bude  tak..." 

Ponejprv  se  podívala  na  něj  a  viděla,  že  je  šedivý  na  skráních. 

—  „Šedivý...  opravdu!" 

A  měla  chuť  mu  hrábnout  do  vlasů,  jak  to  často  dělala  tehdy, 
před  lety.  Ale  jakás  tajná  síla  ji  zadržela  ruku,  jako  by  to  zrovna 
ted  nesměla  udělat,  když  jí  mrtvý  už  nemůže  zabránit  v  ničem. 

—  „Jak  je  to  možné...  že  jste  pořád  stejná?" 

Naklonil  se  k  ní  a  s  pozorností,  s  jakou  si  prohlíží  člověk 
někdy  nově  vzpučelý  listen  na  stromu,  si  prohlížel  její  obličej. 
Bylo  mu  hrozně  divně  u  srdce.  Připadal  mu  známý  a  zase  cizí, 
milý,  ale  pro  to  cizí  v  něm  zase  až  nepřátelský  a  při  tom  dvoj" 
násob  drahý  pro  to  všecko,  co  už  pro  něj  vytrpěl. 

—  „Odhrňte  ten  závoj...  prosím  vás!" 

Se  strachem,  jaká  se  mu  bude  zdát,  odhodila  rychle  závoj  do 
zadu  a  ukázala  svůj  drobný,  skoro  dívčí  obličej,  jehož  milý  půvab 
nezničily  ani  roky  ani  pláč. 

—  „Ani  vráska...  ani  v  koutku  u  očí!"  Řekl  s  povzdechem, 
jako  by  mu  bylo  líto,  že  není  šedivá  jako  on.  „Bože,  vám  je 
pořád  ještě  dvacet  let!" 

Trošku  se  usmála. 

—  „Zmýlil  jste  se  —  o  šestnáct!" 

—  „Ponejprv...  jste  se  usmála!" 

—  „Bože!..."  Najednou  se  ohlédla  po  trati  tak  vzlekaně  jako 
vyplašený  pták.     „Jcsťli  nás  spolu  tak  někdo  uvidí." 

—  „Zrovna  tak  jste  to  tehdy  říkala!" 

—  „Víte...  kolik  to  je  už  let?" 

—  „Jak  bych  nevěděl!"  Najednou  se  obrátil  na  ni  skoro  tvrdě 
s  výčitkou.     „Proč  jste  mně  aspoň  někdy  nepsala?" 

—  „Nemohla  jsem!"  zašeptala  tak  rozčileně,  jako  by  těsně  za  m' 
někdo  stál,  kdo  ji  poslouchá. 

—  „Vidte!"  Ptala  se  najednou  nevraživě,  se  zlostí.  „Že  jste 
nesl  ten  náš  rozchod  vlastně  —  lehko?" 


206 

Pokrčil  jen  rameny. 

—  „V  tom  jste  zase  celá  vy!  Lehko...  a  moji  přátelé  inyslili, 
že  se  zastřelím." 

—  „Ale...  to  se  mýlili." 

—  „Vy  byste  byla  chtěla,  abych  se  zastřelil?" 
Byla  v  rozpacích. 

„Ne...  já  jsem  tehdáž,  když  jsme  se  rozešli,  když  jsme  se  mu-' 
seli  rozejít...  měla  o  vás  hrozný  strach." 

—  „Vidíte,  jak  jste  dobře  věděla  jak  jsem  o  vás  stál!" 

—  „Když..." 

—  „Co?" 

—  „Ráda  bych  věděla,  jestli  jste  mne  měl  opravdu  tak  rád . . ." 

—  „Jste  pořád  stejná  dětina !  Všichni  to  věděli  kolem  nás . . . 
a  když  jsme  se  rozešli,  byl  jsem  jako  nemocný...  dál,  ovšem 
že  jsem  nežil  jako  svatý  na  poušti,  ale  rád?  Na  mou  duši,  že  jsem 
neměl  jinou  mimo  vás  !  Věříte ?« 

Oba  dva  si  vzpomněli  na  chvíli,  kdy  se  ponejprv  políbili. 
Tehdy  bylo  jaro  a  otevřeným  oknem  bylo  slyšet,  jak  venku  hraje 
vojenská  muzika  s  bubny  a  cymbály  tak  jásavě,  zrovna  jako  kdyby 
hrála  jejich  lásce  svatebním  pochodem.  A  zase  ponejprv  se  podí-* 
váli  sobě  plně  do  očí. 

—  „Skoda  těch  mladých  let...  ne?" 

Na  louce  ženské  v  modrých  a  červených  sukních  shrabov,ily 
seno  do  kupek,  polosvlečený  hlídač  si  hověl  u  cesty  a  vůně  sena 
se  mísila  s  jeho  tabákem. 

Šli  mlčky  kolem  nich  po  rozpřáhlé  cestě  a  potom  úhorem. 
Nevšímala  si  ani  slunečního  úpalu  ani  kamenů  a  ponejprv  zase 
oživla,  zase  něco  cítila.  Nebyl  to  jen  stesk,  ale  jakýsi  prapodivný 
cit  smíšený  z  nejdražších  vzpomínek  ke  člověku,  kterého  neviděla 
deset  let.  Dívala  se  pořád  rovně  na  cestu  před  sebe,  ale  přece  ho 
viděla  dobře  z  profilu  a  říkala  si:  vžáyt  to  všecko  není  pravda,  je 
to  jenom  sen. 

—  „Ne,  jak  je  to  divné !  Kdyby  mně  to  byl  řekl  někdo  před 
rokem,  že  touhle  cestou  my  dva  spolu  půjdeme!" 

Viděla,  že  uhodl,  co  si  myslila. 

—  „Divné..." 

—  „Hrozně  divné  je  to  na  světě!"  Zakroutil  hlavu.  „Víte.  že 
tcd,  když  vedle  vás  jdu,  že  si  připadám,  jako  kdybych  byl  něco 
ukradl...  jako  zloděj?" 


207 

Přikývla  mlčky.  Viděla  za  bílého  dne  tak,  jako  kdyby  v  úhoru 
před  ní  se  otevřela  země,  jámu,  v  té  jámě  svého  mrtvého  muže 
a  sebe  se  svým  bývalým  milencem,  jak  přes  něho  jdou,  tak  jako 
kdyby  oni  živí  šlapali  po  mrtvém.     A  přec... 

—  „Ne!"  Rekla  sama  sobě  v  odpověd. 

—  „Co  ?" 

Zastavil  se  a  s  blízkým  úsměvem  se  díval  dolů  na  její  drobnou 
postavu. 

—  „Marci!" 

Nic  by  jí  nebylo  tak  pohnulo  jako  zrovna  její  křestně  jméno, 
když  je  řekl  tak  najednou  zrovna  tak,  jak  je  říkával,  týmž  hlasem 
a  s  touž  láskou,  která  neznala  velkých  slov,  protože  byla  opravdu 
veliká. 

Schnula  se  pro  lístek,  aby  zakryla  před  ním  svoje  pohnutí. 

—  „Marčinko!"  opakoval  po  druhé  zas  docela  jinač,  nesměle 
a  skoro  radostně,  tak,  jako  kdyby  se  mu  bylo  náhle  rozbřesklo 
a  jemu  napadla  spásná  myšlenka. 

—  „No..." 

Vzal  ji  po  straně  za  ruku,  kterou  mu  nechtěla  dát. 

—  „Nemáme  před  sebou  ještě  aspoň  deset  let . . .  no  ?  Skoda 
všeho  toho,  co  mohlo  být  a  nebylo!  My  jsme  se  neměli  rozejít, 
Marci...  neměli!" 

—  „Musili!"  zašeptala  zas  jako  v  stanici  rozčileně  s  takovým 
strachem,  že  jí  scházel  dech,  jako  by  ji  honili. 

—  „Proč   vlastně?    Ze   —    lidé  o  nás  mluvili?" 

—  „Ne!  Ale  tehda  jsem  neměla  žádnou  volbu,  bud  to  musel 
být  on  anebo  .  .  ."  Chtělo  se  jí  najednou  říci  ty;  cítila  přes  to 
odloučení  a  přes  všecko  ostatní,  že  oni  dva  k  sobě  patří  jako  lidé 
málokdy. 

Sklonil  se  k  ní  a  pošeptal  jí  do  ucha : 

—  „Řekni  to!" 

—  „Ne!" 

—  „No!" 

—  „Ne!" 

—  „No  tak!" 

Ještě  chvilku  stáli  pod  ovocným  stromem  u  cesty  a  hádali  se, 
ale  najednou  ji  chytl  silnýma  pažema,  lehce  vyzdvihl  jako  dítě  a 
zběsile  ji  k  sobě  přitiskl  na  prsa. 

—  .Ty!" 


208 

A  jejich  rty  splynuly  v  dlouhém,  vášnivém  polibku,  v  němž 
mimo  lásku  bylo  ještě  mnohem  více  bolesti.  Jako  by  tím  polibkem 
jeden  z  druhého  vypili,  nejen  to,  co  už  zkusili  pro  svou  lásku, 
ale  všecku  hořkost  života  a  všechnu  beznaděj  lidského  toužení  po 
štěstí. 

—  „Vid,  Marci,  že  my  dva  se  dovedeme  ještě  milovat  jako 
tehdy?" 

Cítila  podivnou  jistotu,  když  ji  držel  tak  pevně  svýma  sil^ 
nyma,  mužskýma  pažema,  ale  neřekla  ani  slova  o  štěstí,  jako  by 
věděla,  že  to  všecko  nemůže  potrvat. 

—  „Co  je  ti?"  Teprve  ted  si  všiml,  že  mu  na  prsou  tiše 
plakala. 

—  „Nic!" 

—  „No,  tak!« 

Mocí  zdvihl  její  obličej  a  viděl  zděšení  v  jejích  očích  u  spodu. 

—  „Marčinko...  co  je  ti?" 
Mlčela. 

—  „Naposled...  nechceš?"     Ptal  se  žertem. 

—  „On..." 
Nerozuměl  hned. 

—  „Co?  Kdo?" 

—  „Víš...  on  to  nechce  I"  řekla  s  důrazem. 

Ted  pochopil,  že  myslila  mrtvého  a  že  ji  vůbec  mrtvý  neopouští 
v  myšlenkách  ani  na  chvíli.  Sklonil  se  k  ní  s  takovou  trpělivostí 
jako  k  milovanému  dítěti. 

—  „Ty  jsi  hrozná,  dětino  —  Marci!  Mrtvý  je  mrtvý  a  je  rád, 
že  má  svůj  klid.     Přej  mu  ho!"     ' 

Vzal  ji  za  ruku  a  hladil  ji. 

„Jsem  už  starý  člověk  a  ty  už  také  nejsi  nejmladší ...  ale  to 
nic  nevadí,  proto  přece  se  můžeme  mít,  vid?" 

Zavrtěla  hlavou. 

„To  chceš  udělat  mně,  starému  člověku,  když  myslí,  že  zas 
našel,  co  měl  rád?" 

Ponejprv  zněla  v  jeho  hlase  těžká  žaloba. 

—  „On  to  nechce,  já  to  vím,  on  to  nechce  —  proč  bych  se 
tomu  jinak  bránila?" 

Stála  nehnutě  a  měla  zase  ten  netečný,  umořený  a  zničený 
vzhled,  s  kterým  přijela.  Bylo  vidět,  že  v  ní  uhasí  každý  zájem, 
každý  vznět  a  že  je  celá   zapředená    do    těch    několika    utkvělých 


209 

myšlenek.  Jako  by  myšlenky  v  nemoci,  smrti,  vině  a  neštěstí  byly 
jakás  zamořená  země,  odkud  není  návratu  už  k  životu. 

Mlčky  šli  nazpátek  úhorem  v  úpalu.  Pod  nimi  praskala  vy-* 
prahlá  země,  slunce  pálilo  nad  nimi,  nehnutě  v  těžkém  bezvětří 
stály  zralé  klasy  na  poli  a  nic  se  kolem  nich  nehnulo. 

—  „Pro  to  jsem  přijel?  Takhle  se  máme  rozejít?"  ptal  se  před 
opuštěnou  staničkou  s  trpkostí  člověka,  kterému  někdo  utrhl  od 
úst  sklenici.  „Pro  koho  —  to  přece  nemůže  být!" 

„Nezlob  se!  odpusť  mi!" 

A  vypadala  tak  ubohá  ve  svých  smutkových  šatech  s  tím 
dětským  obličejem,  v  kterém  v  tu  chvíli  nebylo  výrazu,  že  na  sebe 
nemyslil. 

—  „Škoda,  Marci ..." 

Chvíli  opravdu  váhala,  když  jí  to  pošeptal  měkce  s  lítostí  do 
ucha,  jako  by  se  chtěla  vrátit,  ale  potom  rychle  vyběhla  přes  ka^ 
menné  schody  staničky,  zabouchla  za  sebou  dvéře  a  ani  se  neohlédla, 
když  vstoupil  do  bryčky.  Jen,  když  bryčka  zadrncala  na  kolejích  — 
zaplakala.  Skoda  života! 


OTOKAR  FISCHER: 


O  UCASTI  UMĚLECKÉ  TVOŘIVOSTI 
V  LITERÁRNĚ  HISTORICKÉM  BADÁNÍ. 


* 


Všechno  duševní  dění  je  boj.  Žíti  znamená  vyrovnávati  protivy, 
kultura  spočívá  na  neúnavném  vzájemném  tření  kulturních 
sil.  Dvě  spřízněných  tendencí  zdánlivě  sice  svorné  spěje  za  spo^ 
léčnou  metou,  ale  v  duši  jednotlivých  zápasníků  se  rozvírají  neza^ 
hojitelné  rány.  V  daném  okamžiku  pohybují  se  dva  kulturní  či^ 
niíelé,  různící  se  výrazem,  než  považovaní  za  pokrevně  příbuzné, 
po  totožných  drahách;  těsně  vedle  sebe  bojuje  umění  a  věda 
o  umění,  bojuje  tvůrčí  pud  a  kritika:  přihlédne me^li  však  blíže, 
poznáme,  že  tu  běží  o  rozené  nepřátele  a  zapřísáhlé  protivníky, 
jichž  vzájemným  nárazem  teprve  vzniká  pravý  vývoj.  Věrné  přá" 
telské  svazky  mezi  různě  založenými  muži  patřívají  k  nepostrádá" 

*  Dle  přednášky,  proslovené  7.  října  1913  na  1.  kongresu  pro  esthetiku 
a  všeobecnou  vědu  o  umění  v  Berlíně. 

Lumír  XLn.   5.  -27 


2IO 

telným  faktům  literárních  dějin,  a  dojde^i  k  rozrušení  přátelství, 
hrávají  důležitou  úlohu  vnější  okolnosti  a  náhody:  nicméně  je 
dovoleno  se  ptáti,  mlztAi  konstatovati  zážitek  nadosobní  v  ne^ 
srovnalostech  a  tragediích  přátelství  na  př.  Hebbela  a  Emila  Kuha, 
Gottfricda  Kellera  a  Baechtolda,  Nietzscheho  a  Ervina  Rohdeho; 
je  dovoleno  se  ptát,  zda  se  tu,  přes  lecjaký  důvod  doprovodný 
a  episodický,  neudalo  cosi,  co  se  stýká  s  psychologií,  ne^li  dokonce 
s  metafysikou  problému  umělcova;  neodehrály^Ii  se  tu  následky 
prvotní  divergence,  která  sama  se  chtěla  o  své  existenci  oklamat 
věrností,  oddaností,  vděčností  a  nadšením,  a  přece  nebyla  s  to, 
by  popřela  fakt,  že  tvůrce  cítívá  instinktivní  odpor  k  rozplétání  svých 
vnitřních  úmyslů,  k  pohledu  na  svůj  správný  či  zkreslený  obraz 
zrcadlový,  kdežto  kritik,  byť  sebe  méně  sobecký,  nemůže  se  smí" 
řiti  s  pocitem  vlastní  své  nemohoucnosti,  po  případě  též  nemůže 
zdolati  latentní  svou  závist.  Rozhodně  lze,  se  stanoviska  psycho^ 
logického,  chápati  časté  pozorování,  odporující  předpokladu  věr^ 
ného  pobratimství  mezi  vědou  a  uměním,  pozorování  totiž,  opa^ 
kující  se  na  př.  skoro  typicky  v  moderní  Francii,  že  živoucí  tvorba 
a  vědecká  literární  historie  jsou  nesouměřitelné,  jsou  ve  stavu 
napětí,  ba  nepřátelství;  žijící  básnická  generace  pociťuje  za  řez  do 
vlastního  masa,  pozoruje^li,  kterak  se  brousí  ostré  pitevní  nože,  záře" 
závající  se  do  nitra  předrahých  zjevů  minulosti  a  hrozící,  že  co 
nevidět  začnou  anatomicky  preparovati  též  přítomný  život;  učenci 
zase  mají  za  zasáhnutí  do  vlastní  kompetence,  žemAi  falanx  novo" 
tářů  útokem  na  soustavu,  lopotně  sestrojenou  a  uznávanou  za  ne" 
dotknutelný  statek. 

Antagonismus  badání  a  umění  se  nezmírňuje,  nýbrž  prohlu" 
buje  a  ještě  zahrocuje  tím,  že  sotva  existuje  zcela  ryzí  typus  toho 
či  onoho  rázu,  nýbrž  že  většinou  běží  jen  o  odrůdy,  u  nichž  na' 
bývá  vrchu  brzy  ten,  brzy  onen  činitel;  brzy  vítězí  ploditelský 
pud  nad  věcným  pozorováním,  brzy  láska  k  minulosti  nad  darem 
uměleckého  zření.  Kritika  a  tvorba,  věda  a  umění  vcházejí  ncu" 
stále  v  kompromisy,  prostupují  se  v  jednom  a  témže  duchu,  ba 
sotva  žije  dnes  básník,  který  by  spolu  nebyl  v  jistém  smyslu  lite" 
rárním  historikem.  Nehledě  k  všeobecnému  vzdělám',  jemuž  dnes 
lze  se  uzavříti  tíže  než  kdy  jindy  —  takže  je  takřka  nemyslitelný 
genius  divoký,  kulturou  nedotčený,  přírodní  (jak  jej  osmnácté  stO" 
letí  mylně  vidělo  ztělesněna  v  Shakespeareovi)  — ,  nehledě  k  tomu 
stává  se  básník  posuzovatelem  vlastního  díla,  jakmile  se  defíni" 
tivně  odloučilo  od  jeho  duše.  Otázka,  mnohonásobně  projedná" 
váná,  po  účasti  vědomí  a  nevědomí  v  umělecké   tvorbě,   vstupuje 


211 


do  nového  stadia  tam,  kde  celek  zhruba  dohotovený  je  srovnáván 
s  jiným  celkem,  zvláště  tam,  kde  autor  hodlá  svůj  dřívější  výtvor 
vložiti  do  nového  organismu,  ať  do  cyklu,  do  sbírky  d  do  rámce. 
Pátraje  po  svých  někdejších  intencích,  zkoumaje  íinessy  vlastní 
své  formy,  odvažuje  možnosti  úspěchu,  mění  se  původce  v  reccn^ 
scnta  svého  díla ;  není  divu,  že  filologové,  užívající  nejpřísnější  své 
methody,  totiž  textové  kritiky,  mohou  se  odvolávati  nejen  na 
básníka''kritika  Lcssinga,  nýbrž  i  na  výroky  a  tendence  básníků 
impulsivnějších,  nechovajících  kritickou  činnost  v  lásce.  Jsou  to 
v  prvé  řadě  umělci,  kdož  pozměňují  aristotelovskou  poetiku,  a  od 
římské  Utcratury  až  po  naše  dni  umělci  sami  za  poetické  regulc 
rádi  vyhlašovali  své  immanentní  principy. 

Kapitola  o  básnících  jakožto  literárních  badatelích  má  však  dvojí 
omezení.  Předně  v  zájmu  umění,  neboť  duch,  nově  vytvářející, 
stará  se  přece  jen  o  důležitější  věci,  než  o  minulost,  nedostává  se 
mu  asi  též  času  a  chuti  k  pořádání,  rovnání,  přehlížení,  ježto, 
pokud  je  pravým  básníkem,  svým  vnitřním  pudem  jest  hnán  do 
výše  a  do  budoucnosti.  Za  druhé  jest  naznačená  kapitola  ome-' 
zována  v  zájmu  vědy,  protože  básníkovo  badání  se  neobejde 
bez  přebásňování  a  přibásňování,  čímž  se  přece  pravdymilovnosti 
prokazuje  velmi  pochybná  služba.  Vzpomínka  toho,  jenž  zazna^ 
menává  své  memoiry,  bývá  zakalena,  přistupují  nové  tendence, 
aktuální  zájmy,  úmysly  směřující  k  budoucnu,  a  básník  nemá 
oné  úcty  k  faktům,  oné  nepodplatné  spravedlivosti,  oné  „zbož" 
nosti  k  bezvýznamnému",  jež  badajícímu  duchu  a  zvláště  filologovi 
platí  za  kardinální  ctnosti.  Věrně  oddaného  literárního  historika 
však  ncvyznamenává  jen  svědomitá  přesnost  a  pořádku  milov^ 
nost:  přidružuje  se  odvaha  i  objevitelská  radost,  o  níž  dovedou 
mluviti  jen  zasvěcení,  existuje  rozkoš  hádati  hádanky,  schopnost 
viděti  nové  problémy,  enthusiasmus  pro  dobývání  nového  vědec^ 
kého  území,  o  čem  všem  se  básníkovi  ani  nezdá:  jsou  to  výrony 
zkoumající  zvídavosti  a  fanatického  uctívání  pravdy,  výsledky  na^ 
dšené  lásky  ke  skutečnu  a  oddané  práce  ve  službách  slova  kohosi 
vyššího,  jsou  to  symptomy  směru  historisu jícího,  nepřátelského 
všem  legendám,  žíznícího  po  světle  a  osvícení.  Účel  světí  pro^ 
středky:  a  k  tomu,  by  byl  stanoven  vývojový  zákon  básníka, 
bývá  nutno,  zaznamenávati  zdánlivé  bezvýznamnosti,  excerpovati 
doklady,  destillovati  svěží  život,  stírati  pel  a  obnažovati  tyčinky 
květu.  Dejte  umělci,  jenž  nemá  potuchy  o  zařízení  našich  semi" 
nářů,  nahlédnouti  do  přísně  vědeckého  časopisu  se  stilistickými 
šetřeními  a  statistickými  tabulkami  —  a  bude  pohoršen,  nebude''li 


212 


snad  dokonce  mít  za  to,  že  si  z  něho  tropíte  blázny.  Tím  se 
však  nenechá  zmásti  vědecké  badání,  jež,  je4í  pamětlivo,  že 
všechna  filologie  je  pouze  prostředkem  a  nikoli  cílem,  nemůže  se 
vzdáti  svých  přísných  a  exaktních  method  i  důkazů,  a  nikde  jinde 
nestojí  tak  pevně  jako  na  půdě  historicky  doložených  fakt  a  čí^ 
selně  vyjádřitelných  dat!  Je  tu  jen  konstatovati  další  doklad  zá^ 
kladní  různosti  umění  od  badání.  Tak  jako  vědě  nemůže  být 
směrodatná  hrůza  zdravého,  laického  člověka  z  pitevního  sálu,  ani 
sentimentální  protest  proti  vivisekci,  ani  soucit,  jejž  chová  blouz^ 
nivy  milovník  přírody  s  preparovanými  brouky  a  květinami,  tak 
smí  se  analysující  literární  pracovník  klidně  odvrátit  od  zděšení 
a  pobouření  poety,  laického  ve  vědeckých  otázkách  a  přirozeně 
přecitlivělého  vůči  zájmům  uměleckým;  nechť  historický  badatel 
nerušené  pokračuje  ve  své  rozkladné  a  rozmělňující  činnosti,  jc^i 
si  jen  jist,  že  touto  cestou  dospěje  tak  daleko,  by  části  a  částice 
zase  dovedl  složiti  v  živoucí  celek. 

Ale  odkud  vzíti  život,  jenž  by  rozebraným  dílům  a  údům 
vdechl  zase  ducha  a  sílu?  Co  že  je  s  to,  by  výsledky  namáhavě 
nalezené  svázalo  zase  v  jednotu?  Z  věnčí  to  přijíti  nemůže  a  také 
dodatečně  to  nemůže  býti  vloženo.  Je  třeba,  aby  v  badateli  žila 
immanentní,  apriorní  tendence  jednotná,  jakási  předtucha  předem 
určené  harmonie,  Ize^i  tak  říci.  Jinak  se  kypící  život  scvrkne 
v  mumii,  jinak  se  vypaří  všechen  duch,  dřív  než  je  zachycen  na 
papíře.  Kamínek  kladený  ke  kamínku  vytváří  pěknou  mosaiku, 
hadřík  přišívaný  k  hadříku  vyšňoří  roztomilou  loutku,  citát 
v  právo,  citát  v  levo  seřadí  se  v  půvabnou  šňůru  perel.  Ale 
z  hadříků  se  nesešije  Dante,  z  vlivů  a  ovlivňování  a  analogií  a  dat 
se  nesklízí  Shakespeare,  sebe  větší  sčetlost  nevede  k  živoucí  re^ 
konstrukci,  pokud  jí  schází  páteř  a  dech,  pokud  jí  schází  osobnost 
a  produktivně  jednotící  smysl  reprodukujícího  interpreta.  Budiž 
ponecháno  přírodovědeckému  nazírání,  by  se  i  nadále  na  vcledíla 
geniova  dívalo  jako  na  pouhý  součet  sil,  na  výsledek  předchozích 
nálad,  na  dokument  určité  doby,  na  početní  příklad  a  na  závěr 
logického  řetězu,  jehož  jednotlivé  články  se  dají  stopovati  stále 
dál  a  dále  do  minulosti :  v  pravdě  pochopiti  nelze  genia  nikdy 
bez  součinnosti  divinace,  bez  spolupráce  celé  vciťující  se  osob^ 
nosti,  bez  všech  jejích  duševních  sil;  nestačí  si  tvůrce  rationaliso^ 
váti  a  konstruovati,  je  nutno  jej  cítit  a  v  něho  se  vžít,  a  nej-- 
exaktnější  filologický  výklad  zůstává  drobnou  a  vedlejší  prací,  ne" 
dovede  více  než  kontrolovati  koncepcí,  která  vlastnímu  badání 
vykázala  cestu,  ba  v  zárodku  existovala  již  před  ním.    Nezáleží  na 


213 

předmětu,  nýbrž  na  duchu  vědecké  práce,  a  takovému  Jórgcnu 
Tesmanovi  nejen  brabantský  domácí  průmysl,  než  i  dílo  mohuť' 
ného  kulturního  činitele  a  každé,  byť  sebe  větší  thema,  stane  se 
malichernou  příležitostí  k  tomu,  by  sešíval  malá  data  a  fakta, 
kdežto  skutečný  badatel  dovede  i  odlehlé  území  spojiti  s  celkem 
své  vědy,  i  mrtvému  materiálu  svou  prozíravou  myšlenkou  vde' 
chuje  život,  i  z  pole  znovu  a  znovu  přcorávaného  zná  vytěžiti  ryzí 
nový  poklad. 

Kdekoli  badatel  přichází  do  styku  s  velkým  předmětem,  tam 
stojí  vůči  požadavku,  by  sám  osvědčil  svou  vlastní  velkost  — 
a  zabývá^Ii  se  uměním,  nechť  se,  vedle  všeho  ostatního,  prokáže 
též  umělcem.  Zní  to  jako  samozřejmý  axiom :  něco  kongeniálního 
mělo  by  býti  obsaženo  v  každé  snaze,  jež  zápolí  o  pochopení  ge^ 
niálních  osobností,  něco  goethovského  mělo  by  vyznačovati  kaž'' 
dého  badatele  o  Goethovi,  neb  jenom  ten,  „kdo  se  sluncem  je 
spřízněn,  může  vnímati  sluneční  svit".  Jak  je  přirozené,  byť 
vždy  znovu  to  vzbuzovalo  úžas,  že  literární  věda,  vyhlašovaná  za 
objektivní  disciplinu,  u  různorodých  badatelů  vede  k  tak  různO" 
rodým  závěrům,  až  se  shoda  mezi  nimi  zdá  naprosto  vyloučena! 
Jak  by  také  mohlo  dojíti  ke  shodě,  když  jeden  z  nich  je  od  naro-* 
zení  jednostranně  uschopněn  k  chápání  Rousseaua,  kdežto  druhý 
dle  rozumových  i  citových  svých  praedisposicí  cítí  se  výlučné 
spřízněn  s  Voltairem!  A  právě  tím,  co  mu  znemožňuje  úsudek 
všeobecné  platnosti,  může  badatel  leckdy  pronikati  nejhlouběji, 
může  se  co  nejdále  dostati  v  pochopení  umělec,  jemuž  věnuje  své 
poznávací  síly. 

Tím  je  však  naznačena  pravá  antinomie  v  povolání  literárního 
historika :  nechť  miluje  pravdu,  nechť  se  snaží  po  objektivním  zná^ 
zornéní,  nechť  se  nad  individuální,  osobně  zbarvené  předpoklady 
pozvedá  k  průkaznosti,  k  ověřeným,  závazným,  všeobecně  uzná^ 
váným  soudům,  nechť  jest  badatelem ;  a  spolu :  nechť  se  do  svých 
problémů  noří  láskyplným  reprodukčním  smyslem,  svou  tuchou 
i  svým  citem,  nechť  jest  umělcem!  Ci  správněji  řečeno,  ne  v  po^ 
době  požadavku,  nýbrž  jako  these:  ten,  kdo  si  stanoví  úkol,  by 
chladným  okem  vybádal  jevy  písemnictví,  současně  má  horké 
srdce,  je  sám  umělcem.  Kdo  zná  předmluvy  Jakuba  Grimma, 
nebude  pochybovati,  že  v  tomto  zakladateli  germanistiky  se  tajila 
duše  umělce;  přísný  pěstitel  klassické  filologie  Friedrich  August 
Wolf  požadoval,  jak  se  zdá,  za  předpoklad  „pravého,  dokonalého 
znalectví"  nejen  učenou  výzbroj,  nýbrž  i  vrozenou  uměleckou 
vlohu ;  elastický  duch  a  schopnost  vžíti  se  do  cizího    ducha  u  Vi" 


214 

léma  Scherera,  Ericha  Schmidta  dovednost  karakterisační  a  takt 
i  vkus  ve  vybírání  a  třídění,  u  ncjednoho  pak  žijícího  učence 
strhující  tcmperament,  záliby  a  i  nespravedlivosti  —  to  vše  dokar 
zuje  až  k  evidenci,  že  duchu  nejdůkladnějších  a  nejsvědomitějších 
pracovníků  může  být  přidružen  cit  umělcův.  A  v  klassické  zemi 
Leopardiově  i  Carducciově  až  po  dnešní  den  trvá  humanistická 
jednota  poety  a  filologa. 

Je  lehké  rozdělovat  a  schematisovat  —  tu  věda,  tam  umění; 
je  lehké  vztyčovati  mezníky  a  varovati  před  vstupem  na  cizí  okrsek : 
byť  se  věda  i  umění  sebe  více  od  sebe  vzdalovaly  ve  svých  me" 
thodách  i  cílech  —  ve  svých  vyznavačích  splývají  v  jedno;  nechť  se 
snažíme  sebe  rigorosněji  vypisovati  zápas  tvořivosti  a  kritické  ana' 
lysý  —  v  nás,  v  nás  literárních  historicích  zuří  a  soptí  onen  zápas  vždy 
znovu,  nám  vždy  znovu  přiděluje  úkol,  bychom  zaujali  osobní 
stanovisko  k  otázkám,  které  snad  platí  za  definitivně  rozřešeny, 
nás  samy  přeměňuje  v  ony  složité,  leckdy  bezradné  a  nespoko' 
jené  tvory,  v  ony  podvojné  bytosti  a  míšenecké  povahy,  jimiž 
jsme.  Náš  vědní  obor  je  toho  příčinou,  že  se  tak  často  musíme 
pohybovati  na  pomezí  určitého  okrsku,  jsouce  spolu  strážci  svých 
hranic  i  vetřelci  na  cizí  území.  Jsme  postaveni  na  rozhraní  dějin 
a  filologie,  psychologie  a  esthetiky,  minula  i  přítomnosti;  podnik 
káme  zájezdy  do  cizích  literatur,  ať  již  sledujeme  hlediska  srovná" 
vací  literární  historie,  ať  již  —  mluvím  za  sebe  —  naše  mater" 
ština  není  totožná  s  jazykem  našeho  vědního  oboru :  a  k  tomu 
přistupuje  ještě  bolestnější  rozpor,  totiž  požadavek,  bychom  byli 
na  stráži  před  sebou  samotnými,  na  stráži  před  svým  vlastním  já, 
před  hluboce  zakořeněnými  pudy,  aby  instinkty  ty  nerozbujely, 
nezakalily  náš  badající  pohled,  nezadusily  naši  žízeň  poznání. 

Nevíme  mnoho  o  psychologii  literárně  historického  badání.  Co 
se  o  jiných  učencích,  zvlášť  o  přírodovědcích,  sbírá  jakožto  důležitý 
příspěvek  methodický  i  heuristický,  to  u  nás  leží  roztroušeno  v  ná" 
hodných  záznamech,  vzácných  pojednáních,  soukromých  dopisech, 
osobních  vyznáních  a  naznačujících  předmluvách.  Ani  tam  se  však 
nehovoří  příliš  zřetelně.  Pociťuje  se  za  cos  nedovoleného,  aby  se 
kdo  přiznal  k  sužujícím  pochybnostem,  k  skeptickým  náladám,  k  do" 
časné  neplodnosti:  a  přec  ani  faustovsky  zkoumajícího  ducha  není 
nedůstojno,  že  občas  malomyslní  nad  knihami  a  papírem,  že  se 
sám  sebe  ptá  po  smyslu  své  píle,  která  sbírá  žížaly,  že  si  tváří 
v  tvář  skutečně  tvůrčí  svobodě  umělcově  ve  studovně  a  knihovně 
vzdychá;  to  je  tvůj  svět!  Kdokoli  v  sobě  cítí  dvojakou  duši  pudu 
po  poznání  a  umělecké  tísně,  zná  asi  okamžiky,  kdy  proklíná  svou 


215 

touhu  po  básnickém  poslání,  která  mu  vnuká  ironické  úsudky 
o  jeho  vlastních  vědeckých  činech  a  zásluhách;  a  zná  snad  jcšté 
častéji  ony  chvíle,  kdy  posílá  svoji  učenost,  která  mu,  jak  se 
domnívá,  brání  v  lehkém  letu,  do  horoucích  pekel.  Mnoho  nespra" 
vedlivcho  bylo  řečeno  o  nutnosti  či  bezcennosti  kritiky,  a  sotva 
je  slovo  ostré  dost,  jemuž  by  ten,  kdo  pochybuje  o  sobě  a  o  opravně^ 
nosti  svého  působení,  nedával  za  pravdu. 

S  bezohlednou  přímostí  to  pověděl  kdysi  Grillparzer.  „Kdo 
něco  ví  nebo  zná,**  psal  r.  1847  v  poznámce  o  vídeňském  dvorním 
divadle,  „ten  píše  něco,  ne  o  něčem.  Pomáhají  si  sice  tím,  že 
mluví  o  kritickém  talentu.  Ale  s  tím  je  to  podivné.  Kritický 
talent  je  výronem  produktivního.  Kdo  sám  něco  dovede  udělati, 
dovede  též  posouditi  to,  co  udělali  jiní.'*  Tento  výrok  není  bez 
jisté  řemeslnické  hrdostí  a  bez  požadavku  cechovnictví :  ale  rozpor, 
vyvolaný  podceňováním  kritické  činnosti,  lze  doložiti  též  do*- 
znáním  autora,  jenž  nad  jiné  zdá  se  býti  vyvolen  a  povolán  k  tomu, 
by  dal  výraz  pochybnostem  uměke-^fílologa.  V  jedné  ze  svých,  žel 
že  fragmentárních  „Nečasových  úvah",  která  náleží  k  nejpoučněj" 
šímu  a  nejpronikavějšímu,  co  o  našem  thematu  bylo  řečeno,  uložil 
Friedrich  Nietzsche  zpověd,  váženou  z  nejvnitrnějšího  nitra  a  ná' 
pádně  se  shodující  s  méně  bolestným  verdiktem  dramatikovým. 
Píše  v  pojednání  „My  filologové"  z  r.  1874/5:  „Chci  raději  sám 
něco  napsat,  co  zasluhuje  býti  čteno  tak,  jak  filologové  čtou  své 
autory,  nechci  však  dřepět  nad  spisovatelem  jiným.  A  vůbec  — 
i  nejnepatrnější  tvoření  má  vyšší  cenu  než  mluvení  o  věcech  vytvá^ 
řených."  Autor  tohoto  doznání  zakusil  na  vlastním  těle,  jak  je 
těžké  sloužiti  dvěma  pánům,  jak  je  bolestné  odlučovati  se  od  za^ 
městnání,  jemuž  chtěl  zasvětiti  nejlepší  síly  svého  ducha;  a  mohl 
od  počátku  svých  studií  i  za  svého  mladistvého  spisovatelství  po^ 
zorovati  sám  na  sobě,  kterak  se  mu  do  cesty  stavěla  nevolána 
umělecká  inspirace,  chtěl^li  stanoviti  zákon  vědecký,  a  kterak 
naopak  jeho  dionysské  nadšení  se  kalilo  a  špinilo  spoustou  ma^ 
teriálu,  jejž  měl  zdolati  a  na  nějž  měl  bráti  ohled;  bolestné  pas" 
sáze  v  dopisech  a  horlení  proti  přehnanému  historismu  a  kritiso^ 
vání  kritiky  —  to  jsou  známky  jeho  podvojné  umělecko^badatelské 
bytosti,  neblaze  se  zmítající  mezi  oběma  extrémy.  (Konec  příště.) 


"^^^^B^^IS^^^:^^ 


2l6 

ZDEŇKA  HAŠKOVA: 

PŘES  MRTVOLY.  cKouec 

III. 

Od  té  doby  uplynuly  dva  roky.  Julie  se  trochu  pozdravila,   ale 
její  veselost  změnila  se  v  jízlivý,  hrubý  smích.  Ač  by  nikdy 
byla  nezvolila  Ireniny  cesty,   vyčítala  jí  vše,   vše    až   do  té  čistoty. 
Irena  neodpovídala  na  její    útoky  a  viděla^Ii,   že   už  nemá  síly 
mlčeti,  odešla. 

Ale  jednou  stalo  se  cosi,  čeho  neočekávala  Julie,  ani  maminka, 
ani  Irena  sama. 

Tenkrát  přišla  Julie,  smějíc  se: 

—  Tak  už  to  tu  máme,  ty  světice !  Dlouho  jste  se  nemohli  roz^ 
loučit  na  rohu,  co?  A  jak  byl  do  tebe  zakoukaný!  Cha,  chal 

Tu  Irena,  planouc  hněvem,  otočila  se  k  sestře,  dala  jí  políček, 
jeden,  dva,  tři... 

Ale  jak  náhle  vzplanula,  tak  ustala,  celá  se  třesouc.  A  rychle 
se  obléknuvši,  vyšla,  ještě  než  jí  sestra  mohla  dáti  odvetu,  ke  které 
se  chystala  po  prvním  překvapení. 

Ve  dveřích  zachytila  Irena  zmučený  pohled  maminčin;  v  první 
chvíli  se  jí  chtělo  vrátiti  se,  ale  náhlý  vzdor  zav^řel  za  ní  dveře . . . 

V  blízké  ulici  čekal  již  Ivan  Pavlát.  Ireně  se  ulevilo,  ale  její 
oči  hleděly  dále  do  daleka. 

Pohlédl  na  ni  pozorně  a  zasmušil  se.  Proč  je  tak  často  smutná? 
Nikdy  nic  neřekne,  jen  její  oči  hledí  takto  do  dálky,  nebo  pláčí. 
Pláče  a  mlčí. 

—  Jste  smutná  nějak  I  —  řekl. 

—  Trochu,  —  odpověděla  tiše  a  její  oči  ještě  se  nevrátily  z  té 

dálky. 

—  A  možno,  že  jste  zapomněla,  že  jsme  chtěli  jet  ven? 

—  Skutečně.  Ale  pojedeme,  ano?  —  řekla  náhle  horlivě,  ta" 
kovým  se  jí  to  zdálo  vysvobozením.  Odjeti  ven,  do  polí,  nechati 
za  sebou  ulice,  lidi,  celé  město,  všechno,  co  bolí  a  mučí! 

Vyjeli  tedy. 

A  když  vlak  minul  poslední  vysoké  domy,  neladně  roztrou" 
šené  na  obvodu  města  stále  hltavě  ukusujícího  nové  kusy  země, 
a  když  posléze  bylo  viděti  jen  pole  a  aleje  a  louky  a  modrojasné 
nebe,  bylo  rázem  vše  za  Irenou  Dobrodruhovou.  Jen  ona  byla  na 
světě  a  vedle  ní  kdosi,  koho  dosud  dobře  neznala,  ale  jejž  vní" 
malá  jako  vnímá  žíznivý  na  poušti  doušek  čerstvé  vody. 


217 

Bylo  červnové  odpoledne,  všude  ticho,  jen  kaménky  harašily 
po  stezce  do  stráné,  kudy  šli,  jen  tak  na  zdařbůh,  sami  dva.  Mlu' 
vili  málo.  Bylo  to  po  prvé,  co  byli  spolu  v  přírodě,  a  zde  více  než 
kdy  jindy  každá  věta  byla  významná,  hlouběji  než  kdy  jindy  do" 
znívala  v  srdci  druhého. 

Prošli  lesem  a  přišli  na  malou  paseku,  ohraničenou  nahoře  na 
konci  stráně  nebem.  Útlé  trávy  zasahovaly  na  obzoru  do  nebe, 
do  nebe  zařezávala  své  lístky  křehká  břiza,  žluté  jcstřábníky. 

Zalíbila  se  jim  tato  paseka  u  nebe,  a  usedli  zde.  Dálka  osobního 
neznáma  ležela  mezi  nimi  jako  pohádkový  meč  mezi  milenci. 

Snili  o  tom,  jak  krásně  je  seděti  na  tiché  pasece,  za  kterou 
končí  svět,  jak  krásně  je  pozorovati  druh  druha,  cítiti  se  přitahován 
i  odpuzován  dosud,  oddávati  se  citu  s  veškerou  vírou  a  všemi 
dosud  pochybnostmi. 

Bělost  Irenina  krku  nad  tmavou  kravatou  zlákala  Ivanovy  oči. 
Líbal  toto  místo  více  pohledy  než  rtoma,  pozorně,  jako  by  li-- 
bal  sen. 

Snili  ještě,  když  zapadlo  slunce,  a  teprve  blížící  se  šero  a  houst-* 
noucí  les  probudily  je  k  životu. 

Byl  už  čas. 

Zase  šli  lesem  a  po  kamenité  stezce,  a  náhlá  důvěra  a  radost 
života  a  dětský  ples  běžely  s  nimi,  mluvily  veselá  slova,  smály  se 
tichým  smíchem. 

Vraceli  se  týmž  lesem  a  nebyl  to  týž  les,  vraceli  se  po  téže 
stezce  a  nebyla  to  táž. 

Leč,  co  to? 

Irena  se  náhle  zarazila  a  naslouchala. 

Nejede  to  vlak? 

Skutečně.  Poslední  vlak.  Dali  se  do  běhu  se  stráně.  Již  byli 
dole,  ale  v  tom  se  vlak  rozejel  a  už  mizel  v  šeru  trati... 

Hrozné  leknutí  sevřelo  Ireně  srdce,  zastavilo  dech. 

Maminka!  Co  řekne  maminka! 

Ne,  ne,  ne,  ne  I  Musí  se  dostati  domů,  musí,  musí! 

—  Prosím  vás,  zeptejte  se  (zapomněla  ve  zmatku,  že  začali  si 
tykati).  Snad  bychom  došli  k  jiné  stanici,  odkud  vlak  ještě  jede! 
Zeptejte  se,  prosím  vás ! 

Sel  se  zeptat  do  hostince. 

—  K  stanici  je  asi  půl  třetí  hodiny,  řekl  lhostejně  hostinský. 
—  A  v  té  tmě,  když  neznáte  cestu,  sotva  byste  došli. 

Dveře  zapadly.  Stáli  tu  ve  tmě.  Ivan  oddával  se  již  do  osudu 
zůstati,  ale  Irena  naléhala: 

Lamír  XLII.  5.  28 


2l8 

—  Zeptejme  se  ještě  někoho.  Snad  to  přece  půjde.  Vždyť  se 
musíme  dostat  domů!  Nemůžeme  tu  zůstat! 

Ptali  se  tedy  ještě,  ale  vše  bylo  marné,  příznivější  odpovědi  ne^ 
dostali.  Ireně  zdálo  se,  že  se  musí  přece  rozběhnout  do  tmy,  že 
se  musí  dostati  domů,  stůj  co  stůj.  Ale  tma,  shluknuvší  se  v  dálce 
v  černou  zed,  nutila  k  střízlivému  uvažování.   Nelze,  nelze! 

Po  marném  vzpírání  se  bylo  nutno  přemýšleti  o  tom,  kde  ztrá^- 
viti  noc.  V  jediném  hostinci  řekli  nejprve  ne.  Pak,  vidouce  je  tak 
na  rozpacích,  vykázali  jim  komůrku. 

Irena  klesla  na  židli.  Bože  můj  I  Ze  se  jí  nesmí  nic  zdařiti!  Ze 
do  všeho  musí  ukápnout  kapku  jedu! 

Maminka  I 

Znovu  zdálo  se  nemožným  nerozběhnouti  se,  neběžeti  bez  dechu, 
do  únavy,  neběžeti  domů,  jen  aby  bledý,  milovaný,  obličej  ma^ 
minčin  nepřeletí  stín  nové  bolesti.  Opět  vědomí  nemožnosti  za^ 
stavilo  jí  cestu. 

Irenina  úzkost  znepokojovala  Ivana.  Aby  ji  uklidnil,  vyňal 
z  kapsy  knížku  a  řekl: 

—  Budeme  trochu  číst,  nechceš? 
Přikývla.  Bylo  jí  to  všechno  tak  jedno. 

Usedli  vedle  sebe  objati,  jako  děti  ztrativší  se  v  hustém 
lese. .. 

Když  po  bezesné,  podivné  noci  vyšli,  vstával  zlatý,  svěží  den 
Bylo  záhy,  rozhodli  se  tedy  nečekati  (Irena  by  byla  nevydržela  na 
místě),  ale  jíti  k  oné  nejbližší  stanici. 

Bylo,  opakuji,  svěží  ráno  pokropené  rosou  a  prvními  sluneč^ 
nimi  paprsky,  ale  v  Irenině  srdci  nebylo  jasu  ani  svěžesti.  Ach 
Bože,  kde  vzíti  sílu,  aby  mohla  jediným  pohledem  vyvrátiti  ma- 
minčiny pochybnosti,  aby  jí  mohla  klidně  vysvětliti,  co  se  stalo? 
Cítila,  že  nebude  moci  ničeho  vysvětliti,  jestli  jediný  podezíravý 
pohled  vyvolá  v  ní  vzdor,  že  bude  zatvrzele  mlčeti,  jako  by  byla 
vinna. 

Včerejší  odpolední  krásné  chvíle  zmizely  pod  rmutem  bolest^ 
něho,  netrpělivého  zjitření.  Ach!  jak  jen  mohla  hořkost  tak 
všechno  zkresliti,  jak  jen  mohla  bolest  všechno  tak  přetvořiti,  že 
bylo  báti  se  pohledu  zpět? 

Cesta  byla  u  konce  a  nic  z  rosné  svěžesti  rodícího  se  dne  ne^ 
zůstalo  v  Irenině  srdci.  Znavená  a  jaksi  otupělá  přijela  do  Prahy, 
a  když  posléze  osaměla  na  cestě  k  domovu,  šla  rychle  a  po  scho^ 
dech  už  běžela,  jen  aby  bylo  vše  rychle,  rychle  za  ní. 


219 

Zazvonila.  Julie  jí  otevřela.  Proč  Julie?  A  místo  posměšného 
pohledu  stihl  ji  pohled  jen  vyčítavý. 

Co  se  stalo?! 

Irena  vešla  do  kuchyně  krokem  již  méně  rychlým  a  srdce  se 
jí  na  okamžik  zastavilo. 

Maminka  ležela.  Nepohlédla  na  ni  vyčítavě,  bolestně,  podezí^ 
ravě.  Vůbec  na  ni  nepohlédla. 

—  Je  jí  zle;  řekla  Juhe  a  připojila:  —  Za  to  má  tobě  co  dé" 
kovat. 

Její  hlas  probudil  maminku.  Pohlédla  na  Irenu  cize,  jako  by  ji 
nepoznávala. 

S  tlukoucím  srdcem  naklonila  se  Irena  nad  postelí. 
—  Není  ti  dobře,  maminko? 

Maminka  vzhlédla.  A  náhle  se  její  pohled  nepřirozeně  vytřeštil  a 
ulpěl  na  Irenině  krku,  plném  modravých  ran  od  polibků,  jimiž  ji 
zranily  k  ránu  v  náhlém  výbuchu  Ivanovy  rty.  Maminčiny  oči  se 
vytřeštily,  z  úst  vydral  se  výkřik,  ruce  sebou  malomocně  zazmítaly  ve 
vzduchu,  zamávaly  jako  na  obranu,  pak  klesly  a  bylo  ticho... 

O  hrůzo!  Co  to  bylo?  Co  to  bylo? 

Irena  sklesla  na  kolena,  sklesla  a  vykřikla,  ne,  nevykřikla,  ale 
zařvala  nelidským  hlasem : 

—  To  není  pravda:  Maminko!  Mami  —  — !... 

Její  tělo  svezlo  se  na  zem,  hlava  narazila  na  tvrdá  prkna 
podlahy. 

—  Maminko!  Maminko! 

Žádný  pláč,  jen  toto  maminko!  vzdýmalo  útlou  Ireninu  hruď, 
rvalo  se  ze  srdce  zoufalými  skřeky  raněné  šelmy,  kvílením  dítěte, 
úpěním  zoufalcovým.  Jako  červená  krev  proudilo  z  prsou  nezadr-' 
žitelně,  ncpotlačitelně  . . . 

—  Maminko!  .  .  . 

Nebylo  možno  poslouchati  toho  hlasu.  Nebylo  možno. 

Irena  stála  nehybně,  jakoby  na  tenké  ledové  kře,  která  praská 
a  bortí  se,  a  mohla  by  se  při  nejmenším  pohybu  na  kusy  roz^ 
létnouti. 

Potom,  když  t  o  neustávalo,  zalomila  rukama  vysoko  nad  hla^ 
vou,  jako  tonoucí.  A  znovu  rukama  zalomivši,  vyšla  náhle  tiše 
ven,  a  už  se  nevrátila  .  . . 


220 


FRANT.  RYBAŘ; 


SEN  DOBYVATELE. 

Proč  zrakem  fascinujícím  jej  uhranula, 
když  v  perel  svitu  polotušeném 
svým  obnaženým  loktem  šíji  ovinula 
v  osudném  dojmu,  vášní  vzrušeném, 
půl  světa  žádajíc.  Půl  světa  !  Šiků 
se  tisíc  hnulo  zdatných  bojovníků! 

Stan  světlem  blýská  v  noc.   A  měsíc  zaplavuje 

vojsk  nepřehledných  kopí  mlčící 

ledovým  leskem,  bizarní  hrou  oživuje 

kov  záhadný,  kde  krve  proudící 

schnou  krůpěje.  Ať  mozek  třeští! 

Již  zítra,  zítra  slávy  den  se  věští ! 

—  Tam  čeká.  Rty  své  tučné  hryže.   Unavena 

je  touhou,  ňadra  krev  ji  zavalí 

horká  a  smyslná,  půl  světem  vykoupena 

krvavě  září!  Vzkřeky  šakalí 

znít  budou  v  lože,  krev  v  ně  tryskne, 

až  mramorové  hrdlo  vášní  stiskne. 


PERPETUUM. 

Tak  tisíceré  změny  duši  jdou, 
jak  létavic  se  na  nebesích  rojí, 
jak  větru  van  když  zmítá  hladinou, 
tisíckrát  vlny  roztříští  a  spojí. 

My  mlčíme,  v  svém  srdci  pokoru, 
děs  vesmíru  nás  malomocí  svírá, 
a  kletbu  nesem  k  bohu  nahoru, 
proč  trpět  dá  a  ráj  nám  neotvírá. 

Těch  tisíc  změn  nás  zvolna  vyssává, 
dech  živoucí  se  do  vesmíru  vrací, 
pak  cesta  změn  těm  prvkům  nastává, 
jež  troskami  jsou  zdravých  vegetací. 


221 
JAROSLAV  HAASZ: 

BENÁTSKÝ  MOTIV. 

JAROMÍRU  BOREGKÉMU. 

Kdys  dóžem  býval  jsem,  jenž  mladou  dogaressu 
pln  klidu  z  gondoly  veď  ke  skvělému  plesu, 
když  vířil  v  zahradách  a  ve  kvetoucím  loubí, 
kde  v  smíchu  hrdličky  se  vrkajíce  snoubí.  — 

Tam  v  stínu  zaslech'  jsem  pak  tajné  Šepotání 
a  plavou  hlavu  zřel,  jak  ústa  k  ústům  sklání  . . . 
On  prchl,  zbabělec,  jenž  před  tím  byl  tak  smělý; 
ji,  nevěrnou,  jsem  svrh,'  kde  laguny  se  tměly, 
a  klidně  kráčel  jsem  po  schodech  mramorových. 

A  pak  jsem  abbém  byl,  jenž  chodil  v  zimě,  v  létě 

k  své  dámě,  bavit  ji  při  její  toiletě, 

když  mušku  černavou  si  kladla  na  tvář  smavou. 

Kdys  u  ní  jiný  byl;  já  kývl  pouze  hlavou 

a  mlčky  scházel  jsem  po  schodech  mramorových. 

Teď,  člověk  moderní,  jdu  v  stopách  dávně  slávy, 
kde  sloupy  paláců  mdle  věsí  šedé  hlavy, 
a  kývnu  s  úsměvem,  když  dělnice  jde  z  práce, 
Jíž  v  rusém  vlasu  plá  zář  staré  generace. 

A  teplo  v  srdci  mám,  když  blýsknou  černé  oči 
a  granátový  květ  se  svítí  ve  vrkoči, 
neb  když  se  bílý  šat  kdes  po  zahradě  mihne 
jak  luna  ve  mraku,  že  sotva  zrak  jej  stihne, 
a  klidně  kráčím  dál  po  stupních  mramorových. 

VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK    A    POLITIKA.  (Polaaeov.ni 

VIL 
knize    „Les  feuillcs  ďautomne"    čteme  dvě  básně,  vztahující 


V 


se  k  dvěma  monarchiím.  „Réverie  ďun  passant  á  propos 
ďun  roi**  je  datována  i8.  května  1829.  Líčí  dvorní  slavnost,  při 
které  básník  jde  mezi  davem  Carrouselem.  Přijíždí  neapolský  král 
za  obvyklých  poct  a  ceremonií.  Vedle  básníka,  tehdy  mladistvého, 
stojí  stařenka  v  hadrech,  nesoucí  nějaký  košík,  a  ta  praví:  Král! 
Za  císaře  jsem  viděla  tolik  králů . . ." 


222 


„Snění  chodcovo"  a  jeho  veršované  výzvy  nezabrání  červenci 
1830^  aby  přišel.  Ale  básník,  jak  jsme  řekli,  nestaví  se  nepřá' 
telsky  vůči  vládě  Ludvíka  Filipa.  Přes  to  i  v  idylle  skrývá  se  pro 
něho  drama.  Druhá  báseň,  o  níž  se  chci  zmíniti, je  psána  8.  července 
i83i  a  nadepsána  „Biěvre''.  Má  v  čele  citát  z  Fenelona:  „Obzor 
stvořený  schválně  pro  rozkoš  očí."  Ale  údolí,  které  zde  popisuje 
autor,  tak  tiché,  uklidňující,  bukolické,  má  také  cosi  za  sebou,  čeho 
lze  nevzpomínati  na  chvíli,  ale  čeho  ani  v  zapomenutí  nevzpomí" 
nati  nelze:  za  obzorem,  stvořeným  schválně  pro  rozkoš  očí,  je 
Paříž.  A  třeba  nemyslil  básník  na  ni,  třeba  duše  byla  uchvácena 
přírodou  a  poesií,  přece  jen  zcela  blízko,  skryto  lesy  a  svahy,  na 
čtyři  kroky,  jež  zveme  mílemi,  je  skryta  ona  znepokojivá  obryně. 

On  ne  s'informe  plus,  si  la  ville  fatale, 
du  monde  en  fusion  ardente  capitalc, 
ouvre  ct  fcrme  á  tel  jour  ses  cratěres  fumants; 
ct  de  quel  air  les  rois.  á  1'instant  oů  nous  sommes 
regardent  bouillonner  dans  ce  Vésuve  ďhommcs 
la  lave  des  évěnements. 

A  sopka,  o  níž  píše  Hugo,  je  roku  1831  daleka  toho  býti  vy> 
haslou;  je  daleka  toho  po  celou  vládu  Ludvíka  Filipa.  Záhy  se 
objevují  příznaky  toho.  Znovu  a  znovu  vypuká  vzpoura;  je  pravda, 
že  znova  a  znova  se  potlačí.  Znova  a  znova  se  podnikají  atentáty 
na  krále,  který  proto  úzkostlivě  mluví  o  tom,  že  je  králem  ústava 
ním ;  je  pravda,  že  Lecomte  nezabije,  a  bude  pouze  sám  popraven. 
Sopka  pracuje  však  vytrvale.  Básník  (a  v  této  periodě  bylo  Hugovi 
vše  vědět,  myslit,  sníti,  nikoli  jednat!)  činí  svou  povinnost 
básníka.  Píše  králům,  jejichž  trůny,  jak  se  mu  zdá,  se  viklají,  svou 
„Radu"  v  „Písni  soumraku";  a  o  půlnoci  12.  července  1839  posílá 
králi,  s  nímž  osobně  je  v  stycích  přátelských,  čtyřverší,  kterým 
prosí  o  život  republikána,  právě  k  smrti  odsouzeného: 

Milost  ještě  jednou  I  Milost  jménem  hrobu, 
milost  jménem  kolébky." 

V  „Choses  vucs"  skizžujc  autor  členy  královské  rodiny  bez  záště, 
spíše  se  sympatiemi.  Ale  sympatie  jeho  nemohou  ničeho  změnit 
na  vývoji  věcí.  Schyluje  se  znovu  k  bouři.  A  jako  Karel  X.  ne" 
rozuměl  jejím  příznakům  a  nedovedl  bouři  zažehnat,  dokud  byl 
čas;  také  Ludvík  Filip  a  jeho  vláda  nechá  přerůsti  si  přes  hlavu 
hnutí  po  volební  reformě,  jež  se  stává  revolučním.  Zjevno  však, 
že  tato  revoluce  nebude   už  čistě  politická.  Buržoasie,  přišedši   za 


223 

měšťanské  monarchie  k  veslu,  nedovedla  nebo  nechtěla  dát  lidu, 
čeho  čekal  od  revoluce  červencové.  Měla  bezohlednost  staré  aristo^ 
kracic  bez  její  kultury.  Mluvila^i  stará  aristokracie  o  cti,  znala 
kapitalistická  tato  buržoasie  pouze  prospěch.  Korrupční  afFéry  pro^ 
pukají,  jsou  do  nich  zatahovány  i  osobnosti  vynikající,  členové 
vlády  Ludvíka  Filipa.  Čtyřiasedmdesátiletý  Ludvík  Filip  je  tak 
neopatrný,  že  se  brání  stíhám  M.  Teste  a  prudce  se  oboří  na 
zástupce  sněmovny  pairů,  kteří  u  něho  intervenují.  „Jak,  pane 
kancléři,"  zvolá,  „nemáte  dosti  na  jednom  mém  bývalém  ministru ! 
Je  vám  třeba  druhého!  Saháte  nyní  na  Teste!  Po  sedmnáct  let 
snažil  jsem  se  povznésti  ve  Francii  vládu,  vy  necháte  ji  klesnouti 
v  jednom  dnu,  jedné  hodině!  Ničíte  dílo  celého  mého  panování! 
Uvádíte  v  opovržení  autoritu,  moc,  vládu!" 

Téhož  roku,  kdy  dojde  k  processu  Testovu  a  Cubiěrovu,  píše 
Victor  Hugo  sarkastické  poznámky  „Zábavy  ve  Spa".  Pod  datem 
18.  září  konstatuje: 

Hle,  jaké  jsou  v  tomto  roce  1847  zábavy  bohatých,  vznese^ 
ných,  elegantních,  intelligentních,  duchaplných,  šlechetných  a  dis** 
tinguovaných  lázeňských  hostů  ve  Spa: 

1.  Naplní  se  džber  vody,  hodí  se  tam  dvacet  souš,  zavolá  se 
chudé  dítě  a  řekne  se  mu:  „Dostaneš  tento  peníz,  vylovíš^li  jej 
zuby»"  Dítě  ponoří  hlavu  do  vody,  dusí  se  v  ní,  vychází  všecko 
mokré  a  třesoucí  se  se  stříbrnou  mincí  v  ústech  a  všichni  se  smějí. 
Je  to  roztomilé. 

2.  Vezme  se  prase,  namastí  se  mu  ohon  a  podnikají  se  sázky, 
kdo  jej  nejdéle  udrží  v  rukách,  když  prase  potáhne  s  jedné  strany, 
gcntilhomme    s  druhé.    Deset  louis,  dvacet  louis,  sto  louis. 

Při  takových  věcech  ztráví  se  dny. 

A  přece  hroutí  se  stará  Evropa,  jacquerie  klíčí  mezi  trhlinami 
a  štěrbinami  starého  řádu  sociálního ;  zítřek  je  chmurný  a  věc  bo'- 
hatých  je  spornou  v  tomto  století  jako  věc  vznešených  v  století 
posledním." 

VIIL 

V  citovaných  už  „Choses  vues",  jež  jsou  skoro  deníkem  autoro" 
vým  z  posledních  let  vlády  Ludvíka  Filipa,  je  Victor  Hugo  mno-- 
hem  více  pozorovatelem  (nikoli  lhostejným !)  nežli  tribunem.  Ne^ 
jsou^Ii  určité  jeho  projevy,  ať  veršem,  ať  prosou,  ať  slovem,  bez  politi^ 
ckého  zahrocení,  nevystupuje  přes  to  básník  jako  politik  v  pravém 
slova  smyslu.  Při  svých  stycích  se  dvorem  (dne  3i.  prosince  1847,  při 
příležitosti  límrtí  Madame  Adélaide,   praví  ještě  král :  Děkuji  p. 


224 

Victoru  Hugovi;  navštěvuje  mne  vždycky  při  smutných  příleži^ 
tostech"),  dle  svého  vystupování  v  sněmovně  pairů  nemohl  býti 
považován  za  opposičníka;  naopak,  nic  nebránilo  v  něm  viděti 
dobrého  člena  pravice  s  výhradou  myšlenek  humanitárních  a 
poetické  jakési  ztřeštěnosti  (na  př.  jeho  vystupování  v  otázce 
polské!). 

Věci,  jež  viděl  básník,  utěšené  ovšem  nebyly;  citovali  jsme 
zábavy  ve  Spa.  Mohli  bychom  citovati  i  jiný  chmurný  zjev,  po^ 
zorovaný  básníkem,  jdoucí  do  sněmovny  pairů.  Bylo  to  v  únoru, 
dvě  léta  před  revolucí  únorovou,  v  den  krásný,  ale  chladný,  třeba 
bylo  slunečno  a  k  polednímu.  Básník  viděl  ulicí  de  Tournon  pře' 
cházet  skupinu  tří  lidí:  dva  vojáci  vedli  plavého,  bledého,  hube^ 
ného  muže,  přibližně  třicetiletého,  špatně  ošaceného,  bosého, 
s  krátkou  blůzou,  pošpiněnou  na  zádech,  což  ukazovalo  na  to,  že 
zpravidla  spal  na  dláždění;  hlava  byla  nepokryta.  Nesl  chleba; 
lidé  říkali,    že  tento  chleba  ukradl  a  proto  že  ho  vedou. 

Před  četnickou  stanicí  jeden  z  vojáků  vešel  a  muž  zůstal  venku, 
hlídán  druhým. 

Tu  přijel  nádherný  kočár,  na  jehož  svítilně  byla  koruna  vé' 
vodská,  s  dvěma  šedýma  koni,  s  dvěma  lokaji  v  zadu.  V  kočáře 
seděla  žena  s  růžovým  kloboukem,  v  robě  z  černého  sametu,  svěží, 
bílá,  krásná,  oslňující,  jež  se  smála  a  hrála  si  s  roztomilým  šest" 
náctiměsíčním  děťátkem,  skrytém  v  stuhách,  krajkoví  a  koze' 
šinách. 

Tato  žena  neviděla  strašného  muže,  který  ji  pozoroval. 

Básník  zůstal  zamyšlen. 

Tento  muž  nebyl  pro  něho  mužem,  ale  přízrakem  bídy;  bylo 
to  náhlé,  beztvárné,  žalostné  zjevení  se  revoluce,  skryté  ještě  v  tmu 
v  plném  slunci  na  volném  vzduchu.  Kdysi,  psal  do  svého  zápis" 
niku  Hugo,  setkával  se  také  chudý  s  boháčem,  toto  strašidlo  setká" 
válo  se  s  touto  nádherou;  ale  nedívaly  se  na  sebe,  míjely  se» 
Takto  mohlo  to  jíti  dlouho.  Od  chvíle  však,  kdy  tento  muž  po" 
zoruje,  že  existuje  tato  žena,  zatím  co  tato  žena  nepozoruje,  že 
existuje  tento  muž,  je  katastrofa  neodvratná. 

Ale  Victor  Hugo,  který  přechází,  jako  často,  do  prorockého 
tónu,  nečiní  z  těchto  smutných  věcí  jiný  důsledek,  než  že  právě 
varuje.  Ale  slyší  kdo  v  bouřích  politických,  v  zmatku  a  víru 
občanských  bojů  hlas  básníkův? 

Krátce  před  revolucí  únorovou,  pod  datem  4.  listopadu,  líčí 
Victor  Hugo  své  setkání  s  Bérangerem.  Procházejí  se  pařížskými 
ulicemi  a  hovoří  o  mnohém;  posléze  mluví  o  popularitě. 


225 

„Učinil  jste  dobře,  praví  Béranger,  že  jste  se  spokojil  popularitou, 
kterou  ovládáme.  Já  mám  mnoho  starostí,  abych  vymanil  se  po" 
pularitě,  která  přerůstá  přes  hlavu.  Jakým  otrokem  je  človék, 
který  má  neštěstí  popularity  takového  rázu!"  A  starý  Béranger 
mluví  o  banketech,  jejichž  má  dělat  politickou  stafáž  —  revoluce 
únorová  byla  zahajována  těmito  bankety!  —  „A  přece  nutno,"  pokra^ 
čuje  po  chvíli,  „tvářit  se  líbezně  a  usmívat  sel  K  ďasu !  Ale  vždyť  je  to 
prostě  řemeslo  dvorního  šaška  ze  starých  dob  I  Bavit  knížete,  bavit  lid, 
je  to  vždy  totéž!  Jaký  je  rozdíl  mezi  básníkem,  který  jde  za  dvorem, 
a  básníkem,  který  jde  za  davem  ?  Marot  v  šestnáctém  století,  Bé^ 
ranger  v  devatenáctém,  ach,  můj  drahý,  vždyť  by  to  byl  člověk 
týž!  Já  k  tomu  nesvoluji,  já  se  k  tomu  propůjčuji  co  nejméně. 
Klamou  se  o  mně;  mám  své  přesvědčení,  ale  nejsem  stranník. 
Oh!  jak  nenávidím  tu  jejich  popularitu!  Mám  velký  strach,  aby 
nebohý  Lamartine  se  nenachytal  na  tuto  popularitu!  Lituji  ho. 
Uvidí,  co  to  jest.  Hugo,  mám  zdravý  názor,  říkám  vám  to,  spo" 
kojte  se  popularitou,  kterou  máte,  je  to  ta  pravá . . . 

To  bylo  mínění  Bérangerovo  ze  4.  listopadu  1847.  A  bylo  to, 
dle  všech  dokladů,  také  mínění  Victora  Huga  z  onoho  času.  Ale 
mezitím  přišla  revoluce  únorová. 

IX. 

23.  února  1848  (vzpomeňme,  že  bylo  to  22.  února  1846,  kdy 
Victor  Hugo  po  prvé  zahlédl  své  strašidlo  I)  ubíral  se  Victor  Hugo  do 
sněmovny  pairů.  Když  právě  ve  tři  hodiny  tam  vcházel,  potkal  se 
s  jenerálem  Rapatelem,  který  mu  oznámil,  že  sezení  je  skončeno. 
Victor  Hugo  odebral  se  do  sněmovny  poslanecké.  Když  jeho  povoz 
zabočoval  do  rue  de  Lilie,  setkal  se  s  nekonečnou  kolonnou  démon-' 
strantů,  mířících  z  rue  de  Bellechassc  k  sněmovně.  Druhý  konec 
ulice  byl  uzavřen  vojskem.  Victor  Hugo  minul  zástup,  v  němž 
byly  ženy  a  který  volal:  Ať  žije  Reforma  (hlasovacího  práva)! 
Pryč  s  Guizotem!  Asi  na  dostřel  od  vojáků  zástup  se  zastavil. 
Vojsko  se  rozestouplo,  aby  vůz  mohl  projeti.  Vojáci  hovořili  a 
smáli  se. 

Téhož  dne  padlo  ministerstvo  Guizotovo.  Král  pověřil  sesta" 
vením  nového  kabinetu  p.  Mole.  Ministerstvo  Mole  neznamenalo  ještě 
volební  reformu;  znamenalo  však  úspěch  opposice.  Rozbouřená 
Paříž  byla  ochotna  oslavovati  triumf,  neškodný  dynastii;  ulicemi 
proudil  rozjařený  lid  zpívaje  populární  refrain  „Lampióny!  Lam-* 
piony!"    V  chvíli  bylo  město  osvětleno  jako  o  národní  svátek. 

Lumír  XLII.  5.  20 


226 

Národní  svátek  skončil  však  krvavě.  Dav  demonstrantů  jinak 
neškodný  a  rozjařcný  táhl  na  boulevard  de  Capucines,  kde  množství 
vojska,  pěchoty  i  jízdy  střežilo  ministerstvo  zahraničních  zilezu 
tostí  a  nepopulárního  Guizota.  Před  touto  hradbou  chtěl  zástup 
uhnouti;  ale  tlak  v  zadu  tlačil  ho  dál.  Padla  rána,  jejíž  původ 
dosti  nevysvětlen.  Vojsko  odpovídalo  hromadným  výstřelem.  Kleslo 
padesát  (sám  Hugo  udává  80)  osob,  z  nichž  20  bylo  usmrceno. 
Všeobecný  výkřik  hrůzy  a  vzteku  se  ozval  „Pomsta!"  Mrtvoly 
padlých  naloženy  na  káru,  osvětlenou  pochodněmi.  A  průvod  táhl 
zpět  za  všeobecného  proklínání,  za  výkřiků  „Pomsta!  Vraždí  lid!" 
Zasmušilý  tento  průvod  únorovou  nocí  neminul  se  účinkem. 
A  volalo^li  se  dříve  jen:  Ať  žije  reforma,  této  noci  počalo  se 
volat  „Ať  žije  republika".  A  do  rána  v  Paříži  nastavěno  množství 
barikád. 

Zpráva  o  krveprolití  na  boulevardu  des  Capucines  způsobila 
nepřátelský  obrat  proti  vládě  v  řadách  gardy  národní.  Posádka  vo^ 
jenská  byla  početně  slabá  a  nebylo  jisto,  nebudou^li  určité  pluky 
strženy  lidovým  hnutím.  Ráno  roznesla  se  dvojí  zpráva:  konej" 
sivá,  jež  ohlašovala,  že  král  svěřil  sestavení  ministerstva  Thiersovi 
a  Odilonovi  Barrotovi,  což  znamenalo  slib  reformy  žádané ;  a  zne^ 
pokojující,  že  velení  nad  vojskem  a  národní  gardou  svěřeno  mar" 
šálu  Bugeaudovi.  „Král  podává  pravici  a  levicí  hrozí,"  charakteri" 
soval  toto  opatření  Hugo.  Klid  žádaný  se  nevrátil.  Došlo  k  opět" 
ným  srážkám.  Ludvík  Filip,  otřesen  hrozivými  příznaky  revoluce, 
odhodlal  se  vzdáti  trůnu  ve  prospěch  svého  vnuka,  hraběte  paříž" 
ského,  za  něhož  vladařkou  určena  vévodkyně  z  Orleansu.  Thiers, 
o  němž  mluveno  ještě  ráno,  ustoupil  dopoledne  z  politických  kom" 
binací,  ve  prospěch  populárnějšího  Barrota.  Odilon  Barrot  měl 
v  kritické  chvíli  mnoho  dobré  vůle  a  málo  energie ;  neuměl  jed" 
nati  dosti  rychle.  Také  nepopulární  Bugeaud  během  dne  odvolán 
ve  prospěch  Gérarda.  Ludvík  Filip  činil  vše,  co  lid  žádal;  činil  to 
na  své  neštěstí  příliš  pozdě.  Když  se  ohlašovaly  tyto  úspěchy, 
které  ještě  včera  byly  by  budily  nadšení,  přijímány  už  od  velké 
části  lidu  bez  dostučinění  a  hlavně  bez  důvěry.  Victor  Hugo  osobné 
exponoval  se  pro  pozdní  ústupky  vlády;  sdělil  je  lidu  shromáždě" 
nému  na  Pláce  royale  a  Pláce  de  la  Bastille.  ByMi  přijat  klidně  na 
Pláce  royale,  setkal  se  s  prudkým  odporem  na  Pláce  de  la  Bastille. 
Když  oznamoval  abdikaci  královu,  voláno :  ne  vzdání  se,  sesazení ! 
Sesazení!  Když  ohlašoval  regentství  vévodkyně  ďOrléans,  stával 
se  prudší  ještě  odpor:  „Ne,  ne!  Žádné  regentství!  Pryč  s  Bouř" 
bony!  Ani  král,  ani  královna!   Žádný  pán." 


227 

Victor  Hugo  opakoval :  „Žádný  pán !  Nechci  ho  právě  jako  vy, 
bránil  jsem  celý  svůj  život  svobodu!"  „Proč  tedy  proklamujete 
regcntsví?"  „Poněvadž  regentka  není  pánem,  ostatně  nemám  žád^ 
ného  práva  proklamovat  regentství,  ohlašuji  je  pouze!"  „Ne,  ne, 
žádné  regentství!"  ozývalo  se  opět.  Neznámý  muž  v  bluse  křičel: 
„ať  pair  Francie  mlčí!  Pryč  s  pairem  Francie!"  A  namířil  svou 
ručnici  na  Huga.  Hugo  upřel  na  něho  pevně  zrak  a  pozvedl  tak 
hlas,  že  nastalo  ticho.  „Ano,  jsem  pair  Francie  a  mluvím  jako 
paír  Francie.  Přísahal  jsem  věrnost  nikoli  osobě  krále,  ale  konsti' 
tuční  monarchii.  Dokud  nebude  tu  vlády  jiné,  jest  mou  povin^ 
ností  být  této  věrným !  MysHl  jsem  vždycky,  že  lid  nemá  rád,  aby 
někdo,  ať  kdokoli,  své  povinnosti  nedostál."  Prohlášení  Hugovo 
vzbudilo  tu  i  onde  souhlas ;  když  však  chtěl  pokračovati :  „Jestliže 
regentství",  zdvojnásobil  se  hluk.  Pouze  jedenkráte  dostal  se  ještě 
Hugo  k  slovu.  Nějaký  dělník  volal  na  něho:  „Nechceme,  aby 
nám  vládla  žena".  Odpověděl  prudce:  Ano!  Také  já  nechci,  aby 
mi  vládla  žena  ba  ani  muž.  Právě  proto,  že  Ludvík  Filip  chtěl 
vládnout,  jest  dnes  jeho  vzdání  se  nutným  a  spravedlivým.  Ale 
žena,  která  kraluje  ve  jménu  dítěte!  Není  tu  záruka  proti  každé 
myšlence  na  vládu  osobní?  Vizte  královnu  Victorii  v  Angli." 
„Jsme  Francouzi,"  zněla  odpověd,  „žádné  regentství!"  „Žádné  re^ 
gcntství?  Ale  co  tedy?  Nic  není  připraveno.  Je  to  úplný  zmatek, 
zničení,  bída,  snad  válka  občanská;  rozhodně  však  je  to  něco  ne-" 
známého."  Hlas,  jediný  hlas,  zvolal  „Ať  žije  republika".  Ani  je^ 
diny  souhlas  se  neozval . . . 

Victor  Hugo  vzdal  se  za  všeobecného  hluku  pokusu  učinit  se 
dále  srozumitelným.  Ale  dvacet  kroků  dále,  muž,  ^který  před 
tím  mířil  na  Huga,  objevil  se  znovu,  volaje  „Smrt  pairovi  Francie". 
Dělník,  který  stál  vedle  neznámého,  sklonil  jeho  zbraň  a  zvolal 
„Ne,  úcta  velkému  muži  I"  Victor  Hugo  zůstal  nedotčen. 

Vé  vodky  ně  ďOrléans  dostavila  se  do  sněmovny  poslanecké 
se  svými  dětmi,  hrabětem  pařížským  a  vévodou  dc  Chartrcs.  Cré^ 
mieux  vystoupil  na  tribunu  a  navrhoval  prozatímní  vládu.  Slova 
se  chopil  Odilon  Barrot,  který  hájil  regentství,  ale  chabě  a  bez 
energie.  Mezitím  vnikl  rozbouřený  lid  do  sněmovny.  Vévodkyně 
na  naléhání  přátel  odešla.  Poslanecká  sněmovna  změnila  se  v  re- 
voluční  shromáždění,  jéž  si  zvolilo  prozatímní  vládu,  jejímiž  členy 
byli:  Lamartinc,  Dupont  de  TEure,  Arago  a  Ledru^RoUin,  zvo^ 
leni  jednomyslně,  Crémieux,  Garnier^PagěsaMarie,  zvoleni  většinou. 

Opakovala  se  historie  z  roku  1830;  také  v  únoru  1848  bylo 
příliš  pozdě.    Pětasedmdesátiletý  král  odebral  se  znovu  do  vy^ 


228 

hnanství,  kam  jej  před  více  než  půl  vékem  vypudila  Velká  re^ 
voluce. 

Francie  byla  opět  republikou.  Nelze  říci,  že  by  byl  Victor  Hugo 
v  únoru  1848  byl  vřelým  pří  mluvčím  této  změny.  Theorcticky 
uznával,  že  všeobecná  republika  bude  posledním  slovem  pokroku^ 
jak  pravil  25.  února  1848  v  rozhovoru  s  Lamartinem.  Ale  v  téže 
rozmluvě  táže  se  skepticky:  »Ale  přišla  už  ve  Francii  její  hodina? 
Právě  proto,  že  chci  republiku,  chci  ji  míti  života  schopnou,  defí^ 
nitivní.''  Ostatně  pravil  Victor  Hugo  o  svém  smýšlení  r.  i848  slova 
ještě  určitější:  Roku  1848  byl  jsem  jen  liberálem;  republikánem 
stal  jsem  se  v  roce  1849...  přešel  jsem  do  strany  republikánské 
dosti  pozdě  právě  v  čas,  abych  měl  podíl  na  vyhnanství.  Mám  jej. 
Je  dobře!"  napsal  Hugo  30, května  i869  v  HauteviIle'House  Alphon^ 
sovi  Karrovi. 

Uvážíme^lí,  s  jakou  úzkostlivostí  reklamoval  Viktor  Hugo  samo^ 
statné  postavení  básníka  vůči  politickým  dějům  rodné  země, 
pozastavíme  se  nad  výrazem  „strana  republikánská".  Bylo  zapo^ 
třebí  vývoje  mnoha  let,  než  se  odhodlal  básník  odložiti  také  pO' 
slední  svou  výhradu  a  vmísiti  se  bezprostředně  do  ruchu  poli^ 
tického  a  vřavy  denních  zápasů.  Pohnutý  rok  1848  pohnul 
paira  Francie,  aby  se  ucházel  o  důvěru  lidu.  Viktor  Hugo  na 
výzvu  voličů,  kteří  mu  nabízeli  kandidaturu  do  shromáždění  zá> 
konodárného,  odpověděl  tímto  dopisem: 

Pánové ! 

Náležím  rodné  zemi,  může  mnou  disponovati. 

Mám  úctu,  snad  až  přehnanou,  k  svobodě  volby ;  dovolte,  abych 
tuto  úctu  vyvrcholil  až  do  té  míry,  že  se  nebudu  nabízeti. 

Napsal  jsem  dvaatřicet  svazků,  dal  jsem  hrát  osm  divadelních 
kusů;  mluvil  jsem  šestkráte  v  sněmovně  pairů,    čtyřikráte  v  roce 

1846,  14.  února,  20.  března,   i.  dubna,  5.  července,   jednou   v  roce 

1847,  14.  června,  jednou  v  1848,  13.  ledna.  Mé  řeči  jsou  v  Mo' 
nitoru. 

Toto  vše  je  na  denním  světle.  To  vše  je  dáno  všem.  Nemám 
co  odvolávat,  nemám  co  dodávat. 

Nepředstavuji  se.  K  čemu?  Každý  člověk,  jenž  napsal  v  svém 
životě  stránku,  jest  přirozeně  představován  touto  stránkou,  vložiHi 
do  ní  své  svědomí  a  své  srdce. 

Mé  jméno  a  má  práce  nejsou  snad  zcela  neznámy  mým  spolu^ 
občanům.    Uznají-li  moji  spoluobčané   za  vhodné   v  své    svobodě 


229 

a  své  souverainitě  vyzvati  mne,  abych  zasedal  jako  jejich  zástupce 
ve  shromáždění,  jež  v  svých  rukou  bude  mít  osudy  Francie  a  Evropy, 
přijmu  zbožně  toto  vážné  poslání.  Vyplním  je  s  veškerou  oddaností, 
nezištností  a  odvahou,  jíž  jsem  schopen. 

Neurčí4i  mne,  poděkuji  nebi,  jako  známý  Spartán,  že  nalezlo 
se  v  mé  vlasti  devět  set  lepších  občanů  než  jsem  já. 

V  této  chvíli  mlčím,  čekám  a  podivuji  se  velkým  dílům  pro" 
zřctclnosti. 

Jsem  připraven  —  pomýšlejí^li  mí  spoluobčané  na  mne  a  uloží-li 
mi  tuto  velkou  veřejnou  povinnost,  vstoupit  do  života  politického; 
—  ne^li,  vytrvat  v  životě  literárním. 

V  obou  případech  a  ař  je  výsledek  jakýkoli,  budu  dále  dávati, 
jako  jsem  dával  po  pětadvacet  let,  své  vlasti  své  srdce,  svou  my^ 
šlenku,  svůj  život  a  svou  duši. 

Přijměte,  pánové,  bratrské  ujištění  mé  oddanosti  a  srdečnosti." 

Tento  připiš  voličům  nebylo  by  vhodno  nedoplnit  komentářem, 
který  k  němu  připojil  sám  kandidát  na  schůzi  dramatických  autorů: 

„ Ale  přál  bych  si,  přál  bych  si  pro  čest  Francie,  aby  jiná 

třída  dělnictva,  dělníci  duchem,  byla  stejně  důstojně  a  hojně  za' 
stoupena.  Den,  kdy  by  bylo  možno  říci:  Spisovatelé,  básníci, 
umělci,  lidé  myšlenky  jsou  mimo  zastupitelstvo  národní,  znamenal 
by  to  pravé  a  osudné  zatmění  a  bylo  by  vidět  umenšení  světla 
Francie. 

Třeba,  aby  všichni  dělníci  měli  své  zástupce  v  shromáždění  ná^ 
rodním :  ti,  kteří  činí  vlast  bohatou,  a  ti,  kteří  ji  činí  slavnou;  ti,  kteří 
otřásají  dlážděním,  a  ti,  kteří  otřásají  duchy. 

Zajisté,  znamená  to  něco  postavit  barikády  únorové  za  palby 
a  střelby  z  ručnic,  ale  znamená  také  něco  bez  ustání,  bez  příměří 
býti  na  nohou  na  barikádách  myšlenky,  čelit  nenávisti  vlády  a  palbě 
stran.  Dělníci,  naši  bratři,  zápasili  tři  dny;  my,  dělníci  ducha,  zápa^ 
šili  dvacet  let .  . .  Ať  někdo  z  vás  mluví  za  vás,  ať  váš  prapor, 
který  je  také  praporem  civilisace,  drží  vprostřed  bitvy  ruka  pevná 
a  znamenitá.  Dejte  průchod  myšlenkám!  Ukažte,  že  sláva  je 
silou.  I  když  revoluce  všechno  povalí,  zůstává  jedna  moc,  myšlenka. 
Revoluce  lámou  koruny,  ale  nezasahují  aureol . . ."  (Přistě  dáie.) 


230 

HANUŠ  JELÍNEK: 

Z  PŮVODNÍ  TVORBY  ROMÁNOVÉ. 

Deset  let  uplynuvších  od  vydání  Passi flory  nebylo  pro  Karla 
Sezimu  dobou  odpočinku,  ale  obdobím  přerodu,  vážné  práce 
a  uvědomělého  hledání.  Výsledky  tohoto  skrytého  vývoje  podává 
dnes  autor  v  románové  skladbě  „V  soumraku  srdcí"  (nakl. 
Jos.  R.  Vilímek,  str.  2o4),  a  řeknu  přímo,  jsou  to  výsledky  radostné, 
neboť  znamenají  odklon  literární  inspirace  Passiflory  osobitému 
studiu  života,  od  psychologických  experimentů  s  výjimečnými  a  vy^ 
básněnými  postavami  k  pevnějším,  krevnatějším,  lidštějším  fígu^ 
rám,  zasazeným  do  rámce  široké  a  mnohostranné  studie  mravů. 
Neznamená  to,  že  by  Sezima  zřekl  se  svých  komposičních  před^ 
ností,  a  stlačil  svoje  imaginativní  schopnosti  ve  prospěch  nátura-' 
listického  pojímání  skutečnosti;  naopak:  básnická  tvůrčí  mohutnost 
kombinuje  se  tu  většinou  šťastně  s  dokumentárním  studiem  prO" 
středí  a  oba  proudy  slévají  se  téměř  v  celém  díle  v  harmonický  celek. 

Zdánlivě  hravá  a  idyllická  exposice  —  spor  dvou  vesnických 
děvčat  o  choulostivou  otázku,  může4i  se  dítě  narodit  mimo  man^ 
želství,  míří  přímo  k  základnímu  psychologickému  problému  hlavní 
ženské  postavy  románu,  Kristly  Kavánové.  Kristla  je  nemanželské 
dítě.  Vyrostla,  nepoznavši  něhy,  pod  tvrdými  zraky  své  přísné,  ná'- 
božensky  zfanatisované  matky,  která  tuhou  zbožností  kála  se  za 
poklesek  svého  mládí  a  za  neštěstí,  jež  kdysi  způsobila  v  okamžiku 
náboženské    exaltace,  vzkřiknuvši  v   přeplněném    kostele:    Hoří! 

Uvědomíme^li  si  dobře  povahu  Kavánčinu,  pochopíme  snáze 
osudný  krok  Kristlin :  aby  dokázala,  že  není  možno,  aby  mimo 
svátost  manželství  žena  porodila,  aby  dokázala,  že  není  pravdou, 
co  jí  řekla  Anežka  o  jejím  narození,  vznikne  v  bigotně  vychová^ 
něm  děvčeti  bizarní  myšlenka.  Odhodlá  se  obětovati  Bohu  svůj 
stud  a  téměř  sama  se  nabídne  faktoru  Floriánovi,  vůdci  katolické 
strany  v  podkrkonošské  vsi,  rozdělené  na  tábor  katolický  a  ducho" 
věrecký.  Florián  je  dokonalý  typ  vesnického  Tartufa.  Bystrý,  pod- 
nikavý, ale  při  tom  nejvýš  necitelný  upír  ovládá  hospodářsky  celé 
podhoří.  Pomocí  celého  kruhu  oddaných  stoupenců  a  zfanatiso^ 
váných  žen  terorisuje  celý  kiaj  ve  smyslu  klerikální  propagandy 
a  i  faráři  okolních  osad  jsou  proti  němu  bezmocní,  stojíce  v  poli' 
tickém  ohledu  pod  jeho  samozvanou  kontrolou. 

Náboženské  poblouzení  těžce  se  vymstí  na  děvčeti:  svůdce, 
svrhnuv  otcovství  budoucího  dítěte  na  svého  brutálního  a  při- 
hlouplého   čeledína,    nabývá    širšího    a    širšího  vlivu  v  krajině  a 


231 

Kristla,  propadnuvši  opovržení  matky,  družek  i  celé  vesnice,  snad 
by  se  už  přiklonila  k  pronásledovaným  duchověrcům,  kdyby  ne- 
byla okouzlena  podivínským  samotářem  Bryknarem,  obecné  zva- 
ným „Amen"  nebo  „kráva".  Tento  hloubavý  člověk,  jejž  tragické 
životní  osudy  přivedly  k  samostatnému  nazírání  na  poměr  lidské 
bytosti  k  Bohu,  k  lásce  k  němé  tváři  a  k  nevinným  dětem,  žije 
v  bídné  lesní  chatrči  nad  vsí;  obklopen  pověrčivostí  lidu,  mocně 
naň  působí,  ale  odpor  ke  všem  prostředníkům  mezi  Bohem  a  člo'- 
věkem  nedovolí  mu  přikloniti  se  žádnému  z  obou  zbožných  tá- 
borů. Spokojujc  se  s  tím,  že  je  živým  svědomím  krajiny.  O  pohřbu 
pološíleného  spiritistického  media  svým  uchvacujícím  objevením 
se  zabrání  řeži  duchověrců  s  pravověrnými.  Kristla  přilne  k  němu 
vší  silou  svého  exaltovaného  a  těžce  zklamaného  srdce,  ve  styku 
se  samorostlým  myslitelem  osvobozuje  se  od  dogmatických  před- 
sudků a  znovu  se  hotoví  účelněji  se  obětovati  dobru  bližních  — 
spolu  s  Bryknarem.  Oba  podněcuje  atheistický  buřič,  mrzák  Si- 
mek. Ale  Bryknar,  v  jehož  velikost  stejně  věří  Simek,  Kristla 
i  zmořená  dělnice  Mádlo vá,  zakolísá  ve  své  duchovní  jistotě  ortho- 
doxními  vzpomínkami,  jež  k  němu  hovoří  z  celé  zmučené  krásy 
Kristliny;  cítí  se  malým  vedle  její  naivní  obětavosti  a  reflexe  pod- 
lamují jeho  energii.  Kristla  umírá,  ztýrána  příslušníky  obou  tá- 
borů, rozlícených  proti  podivínovi,  že  znaje  cestu  k  „pravdě",  ne- 
chává je  tápat  v  nejistotě,  a  Bryknar  malodušně  mstí  se  na  jejím 
svůdci.  Založí  oheň  ve  stozích  Floriánových  a  ohrozí  tak  požárem 
celou  ves,  aniž  pojištěnému  faktoroví  ublíží:  naopak,  poskytne  mu 
příležitost,  aby  si  zahrál  na  šlechetnika  a  upevnil  ještě  svůj  zhoubný 
vliv  v  kraji. 

Celá  galerie  postav,  hned  groteskních,  hned  tragických  tvoří 
této  fabuli  barvité  a  rušné  pozadí  a  ukazuje,  kterak  náboženská 
myšlenka  bere  na  sebe  různé  formy  v  různě  utvářených  jedincích. 

Tento  ideový  proud  běží  celou  komposicí  románu.  Pečlivé  a 
podrobné  pozorování  skutečnosti  není  samo  sobě  účelem,  a  ač  je 
tu  patrno  dlouholeté  a  minutiesní  studium  reality  vnímané  vzácně 
jemnými  smysly,  je  všechno  podřízeno  ústřední  myšlence,  charak- 
terisaci  a  symbolisaci.  Tím  přerůstá  román  Sezimův  pouhou 
studii  mravů  podkrkonošské  vesnice  a  stává  se  dílem  mocného 
ideového  lyrismu.  Nejvyšší  myšlenky  lámou  se  a  tříští  v  našich 
příliš  lidských  rukách.  A  zejména  myšlenka  Boha  nejosudněji 
obráží  svůj  rub  v  lidské  přirozenosti.  Ač  je  nejsilnější  vzpruhou 
k  lepšímu,  přece  stává  se  vítanou  zástěrou  světských  spádů  a 
omluvou  nejrůznějších  zvrhlostí  (Florián  s  družinou).  Proto  heroism 


232 

oběti  za  jiné  (Kristla)  i  přímé  vnitřní  vyrovnání  s  věčností  (Bryknar^ 
Kráva)  nesmí  se  zavírat  v  abstrakta  nebo   ustrnout  v  půli  cesty. 

V  celkové  skladbě  podařilo  se  autoru  sestředit  kol  éthické  a 
myšlenkové  osy  i  ostatní  živly,  jež  zejména  v  moderním  románu 
nabyly  domovského  práva.  Nevyloučil  tudíž  ze  širokého  obrazu 
kraje  náladových  a  lyrických  elementů  a  dal  i  jim  se  rozvíjet  vedle 
dynamických  prvků  konstruktivních.  Autor  zřejmě  tíhnul  k  sty" 
lově  synthésc.  Snaží  se  tvořiti  své  figury  pokud  možno  nejúpl" 
něji.  Tak  faktor  Florián  není  pouhým  tendenčně  zkresleným 
schématem,  ale  je  zachycován  nejen  ve  chvílích  svých  výpočtů  a 
nadějí,  ale  i  v  okamžicích  mstivých  vidin,  kolísání  srdce  a  hlodů 
svědomí.  Kristla  je  sice  zcela  opojena  představou  vykoupení  a 
obrody,  ale  přece  zůstává  ženou  z  masa  a  krve,  aniž  zase  její  obě" 
tavost  a  vášnivý  rys  její  povahy  byl  sveden  na  podklad  výlučně 
tělesný  a  krevní.  Postava  Bryknarova  sice  dosahuje  jakési  skulptU" 
rální  monumentality,  ale  autor  zároveň  odhaluje  i  její  vnitřní  tra* 
gickou  puklinu,  která  nejzřetelněji  se  projeví  v  jeho  poměru  ke 
Kristle. 

Nervní,  neobyčejně  pružný  a  zas  vláčný  a  měkký  slovní  výraz  byl 
od  debutu  Sezimova  jeho  forcí.  Není  u  nás  také  hned  tak  autora, 
jenž  by  této  stránce  svého  talentu  věnoval  tolik  uměleckého  úsilí 
jako  Sezima.  Snad  je  toto  úsilí  místy  patrno  a  stírá  dojem  bcz" 
prostřední  lehkosti  tvůrčí;  za  to  odměňuje  čtenáře  větami  a  passá" 
zemi  neobyčejné  rythmičnosti  a  krásy  výrazu,  vzácné  prcgnant" 
nosti  metafor  a  přirovnání.  Stačí  vzíti  kteroukoli  stranu  knihy, 
všude  naleznete  plno  dokladů:  děvčata  na  seníku  jsou  stulena 
„jako  zrna  v  klasu"  (str.  5.);  „čerstvá  strniště  se  třpytila  babím 
letem  jako  vlákny  medovými...  ocúny  bděly  na  lukách 
(str.  6.).  Nebo  tento  portrét  staré  Kavánky :  „Nosila  černý,  vdovský, 
tibetový  šátek,  vždy  hluboko  do  očí  shrnutý,  jako  by  stále  kráčela 
v  pohřebním  průvodu.  Přímou,  tuhou  svojí  postavou  se  podobala 
bleskem  do  temna  očazenému  topolu"  (str.  38.)  a  hned 
za  tím  monumentální  evokace  krajiny :  „Šerý,  chladný  krkonošský 
kraj  v  přísném  rámci  vysokého  obzoru,  ves  uprostřed  příkrých 
svahů  jako  na  dně  nesmírného  kalicha..."  (ibid-);  netopýr  klika" 
tým  letem  omotával  stydnoucí  střechy  chalup..."  Sc" 
zima  nežil  nadarmo  několik  let  v  krkonošském  podhoří :  jeho  řeč 
obohatila  se  tam  řadou  výrazů  a  obratů  ve  rčení,  která  mají  syrovou 
vůni  země,  a  místy  celé  věty  svědčí  o  tom,  že  byly  vzaty  přímo 
z  úst  lidu.  Tak  na  příklad  tato,  pro  chytrácké  opatrnictví  Flo" 
rianovo  tak  charakteristická  věta:     „Řekne  se  tak  anebo  tak,  sem 


233 

anebo  tam,  jedno  s  druhým  a  porozličně  —  než  já  bych  myslel, 
že  by  tento. .."  (str.  51.).  Tato  a  jiné  frase  jsou  tak  vérné  odposlou*- 
chány,  že  je  pak  autoru  těžko  dodržeti  tón  zcela  důsledné  a  ně'' 
které  příliš  knižní  obraty  zní  v  ústech  prostých  horáků,  třeba  že 
jsou  písmáky,  poněkud  nepřirozené  a  vadí  stylové  jednotnosti.  Ale 
Sezimovo  úsilí  o  jazykovou  ryzost  a  původnost,  o  přesné  odvá^ 
žení  každé  věty  po  stránce  rythmické  kadence  i  logické  správnosti 
zasluhuje  tím  většího  respektu,  čím  řidší  jsou  u  nás  autoři,  kteří 
by  obstáli  před  kritickým  rozborem.  „V  soumraku  srdcí"  je  psáno 
ryzí,  sytou  a  bohatou  češtinou.  Zvláště  adjektivum  váženo  na 
všemožně  přísných  vážkách,  kdežto  v  partiích  dramatického  vzru" 
chu  akcentováno  spíše  sloveso,  aktivní,  barvité  a  pohnuté.  Všude 
pak  hledá  autor  hospodárné  obrazy  psychologické,  jež  by  místo 
dlouhých  analys  zhušťovaly  niterné  pochody.  Rovněž  krajinné 
scenerie  jsou  kondensovány  v  stručné,  karakteristické,  malebné 
zkratky,  nezastavujíce  nikdy  tok  děje;  vůbec  všechen  materiál 
postřehů  a  fakt,  ba  i  nejpohnutější  výjevy  (velkonoční  líbání  kříže, 
zakročení  Bryknarovo  v  průvodu  dětí  o  rozkolnickém  pohřbu,  scény 
nepřiznaného  erotického  napětí  mezi  Bryknarem  a  Kristlou)  nejsou 
samoúčelným  impressionistickým  kaleidoskopem,  nýbrž  prostřed-* 
kem  charaktcrisace  a  symbolisace. 

V  celku  znamená  „V  soumraku  srdcí"  veliký  a  šťastný  krok 
ku  předu  ve  vývoji  autorově:  spojiv  svoje  sensitivní  stylistické  a 
psychologické  umění  s  rozšířeným  a  prohloubeným  zájmem  o  otázky 
dalekého  dosahu  národního  i  sociálního,  vytvořil  Karel  Sezima 
dílo,  jež  spolu  s  Matějkovou  „Duší  pramenů'*  patří  k  nej" 
lepšímu,  co  v  posledních  létech  český  vesnický  román  přinesl. 


®    @    ®           LITERATURA.  ®    @    @ 

Alois  Jirásek:    Obrázky    a  čtsla,  jiné  vrhají  vděčné  pohledy  do 

studie.    Rozmanité    prosy    díl    3.  duševní  dílny  spisovatelovy.  A  všecky 

(Sebraných  spisů  sv.  39.,  nákladem  nesou  pečeť  osobnosti  vyzrálé  a  vy- 

J.  Otty.)  rovnané,    která    jako    vždy    mužně 

Sbírka  zahrnuje  toliko  drotjné  prá-  pevným  zrakem  hledí  na  věci  tohoto 

ce  Jiráskovy,  podružnější  snad  i  ná-  světa.     Téže    vyhraněné    osobnosti, 

roky  autorovými.  Nicméně  i  tak  jsou  která  přes  to  není  prosta  jisté  plaché 

to  krůpěje  starého,  dobrého  vína,  jež  duchovní  cudnosti  a  ostychu,  vlasť 

mají  touž  vůni  a  chuť  jako  plná  číše.  nich  právě  nejlepším  mužům  práce 

Některé    tvoří     ucelená     povídková  a  velících   jim   ustupovat  do  pozadí 

Lumír  XLn.  5.  3O 


234 


i  tam,  kde  hovoří  o  sobe...  Neoď- 
halujíce  tvůrčích  bojů,  tápání  a  kře- 
čí,  jež  byly  protrpěny  a  překonány 
v  skrytu  pracovny,  tyto  drobnosti 
mají  týž  olympský  klid,  jako  vrchol' 
né  práce  Jiráskovy.  Jako  jeho  obsáhlé 
románové  epopeje  a  kroniky  z  české 
minulosti,  jež  jsou  zároveň  vrcholem 
historického  genru  u  nás  —  a  jako 
vůbec  celé  rozlehlé  literární  dílo 
Aloisa  Jiráska,  populární  i  umě' 
lecky  hodnotné;  jako  všecka  jeho  ži' 
votní  žeň,  která  dala  živnou  stravu 
prostným,  podpal  širokému  naroď 
nímu  uvědomění,  aniž  co  slevovala 
s  nároku  na  zájem  intelligentů. 

Vysloveně  belletristický  námět  má 
tu  vlastně  vedle  vojenského  obrazu 
„Ztracená",  vypraveného  se  známe" 
nitou  režií,  zalitého  plavým  a  dus' 
ným  koloritem  válečným,  atmosférou, 
z  níž  co  chvíli  to  šlehne  osudovým 
bleskem  —  jenom  starosvětský  sty' 
lovy  interieur  maloměstský  „O  Mar' 
tinka".  Již  „Talacko"  je  studie  histO' 
rické  skutečnosti;  idylla,  jejímž 
středem  je  dobrácký  šlechtic  jiho' 
český,  pyšný  na  svůj  původ  a  přece 
familiérní  se  svými  poddanými;  se' 
lanka,  kterou  jen  na  čas  zakalí  mračna 
roku  osmačtyřicátého.  Materiálem, 
nejcennější  je  „Z  pamětí  samotářo' 
vých",  jež  předvádějí  pražské  bouře 
v  témž  roce,  jak  se  s  dramatickou 
rušností  zrcadlí  v  rukopisném  pra' 
meni,  nedávno  odkrytém:  v  „Knize 
vděčných  upomínek"  litomyšlského 
rodáka  a  groteskního  podivína  F.  E. 
Velce.  To  je  též  nejrozměrnější  kus 
sbírky.  Dokumentární  hodnotu  mají 
i  stati,  shrnující  detailní  některá  ba' 
dání  Jiráskova  k  „Babičce"  (o  paní 
kněžně)  nebo  drobty  z  literární  po' 
zůstalosti  M.  D.  Rettigové  (výlet  na 
Kunětickou  horu).  K  nim  možno  po' 
čítat  ocenění  přítelova  „Mistra  Kam' 
pana"  s  druhou,  intimnější  studií, 
věnovanou  celé  Wintrově  lidské 
i  literární  osobnosti,  jakož  i  příleži' 


tostnou  akademickou  řeč  na  oslavu 
Hlávkovu.  Nad  jiné  však  budou  lite' 
rární  historii  vítána  ona  čísla,  jež 
obsahují  cenné  poznámky,  doplňky 
a  vysvětlivky  k  vlastní  práci  Ji- 
ráskově. Tak  „F.  VI.  Hek"  zjišťuje 
dobrušský  model  F.  L,  Veka  a  vůbec 
historický  podklad  celé  skladby,  vy' 
týkaje  zároveň  velmi  značný  rozdíl 
předlohy  a  práce  samé,  básně  a  prav 
dy,  která  tu  posloužila  jen  za  motiv 
k  daleko  širšímu  obrazu  doby  obro' 
zenecké,  na  němž  intuice  spolupra' 
covala  neméně  než  věcné  poznatky 
a  studium  historického  skutečna. 
Cestopis  „Ze  Slovenska"  mísí  pO' 
známky  a  dojmy  turistické  s  dějin' 
nými  reminiscencemi  a  „Za  Bratr' 
stvem"  jde  stopami  hrdin  jedné  z  nej' 
rozměrnějších  epopejí  Jiráskových. 
Slovem,  jednotlivá  čísla  sbírky  do' 
celují  umělecké  dílo  autorovo  a  pO' 
dávají  klíč  k  nejednomu  jeho  detailu. 
Dokreslujíce  tak  jeho  portrét,  značí 
i  pro  čtenáře  literárního  víc,  nežli 
pouhé  drobné  odpočinky  po  nejšir- 
ších Jiráskových  tvůrčích  rozletech 
a  vzepětích.  K.  S. 

Karel  Toman,  Sluneční  h  O' 
diny  (Knihovna  Vinice,  Praha  1913). 

Nová  kniha  Tomanova  je  v  jistém 
smyslu  v  naší  nebohaté  produkci  bá' 
snické  ještě  skoro  výjimkou.  Výjim' 
kou  proto,  že  její  duše,  jstejně  jako 
její  šat  a  jeho  linie,  nesou  všude  zna' 
ment  poctivosti;  nikde  nenajdeš  stO' 
py  žádného  cíle  mimo  ni,  nikde 
žádného,  mimo  její  vlastní  bytost 
a  sebeurčení,  účele.  Kniha  chce  býti 
a  také  je  prostě  poesií. 

Jak  kdy  pod  doteky  života,  věcí 
i  lidí,  zachvělo  se  nitro,  rozpome' 
nulo,  zamyslilo,  roztoužilo,  tak  se  tu 
podává.  Chceš'li,  ten  nápis  na  slu' 
nečních  hodinách  rozbořené  fary 
francouzské  vesnice,  dá  ti  jistou  páS' 
ku.  Sine  sole  nihil  sum,  ano,  i  člo' 
věk  jako  ty  hodiny.  Sine  sole!  A  vzpo' 


235 


meneš  při  četbě,  že  ty  tam  jsou  po" 
hádky  krve,  v  nichž  hýřila  fantasie 
mladická,  aby  drobné  příhody  jejího 
života  byly  událostmi,  co  krok  stále 
bude  se  ti  chtít  se  přemlouvat,  že 
odešel  ironik,  který  viděl  torso  ži- 
vota tam,  kde  bylo  možno  dokončit 
a  zavrcholit  jeho  stavbu,  kdyby  jen 
se  své  výše  sešel  do  nížin,  aby  se 
skláněl  vzít  na  svá  bedra  náklad  těž- 
kého staviva,  pod  nímž  se  zpravidla 
nejeden  hluboko  ohýbává. 

Teď  nic  z  toho,  neboť  básník  pa- 
trné poznal,  že  je  ten,  který  věci  vní- 
má nebo  je  povinen  ostrým  zrakem 
na  ně  pohledět,  aby  je  hodnotil  a 
soudil.  Našel  sebe!  A  je  slunce,  bez 
něhož  není  ničím?  Bude  se  ti  zdát, 
že  je  to  brzy  láska  (Píseň,  Sentimen- 
talita, Opatrná  panna,  V  říjnu,  Mla- 
dému slunci),  jindy  svobodná  volnost 
(Hlas  noci,  Maják,  Tuláci),  jindy  ne- 
úprosná pravda,  z  níž  jediné  vzrůstá 
•  silná  spravedlnost  i  odhodlání  (Fisch- 
amend,  Smutek  diletantů).  Avšak 
ne,  nemyl  se,  jsou-li  to  velké  světel- 
né oblaky,  jež  nabyly  záře  teprve 
rozbřeskem  slunce,  nemyl  se,  míníš-li, 
že  toto  slunce,  bez  něhož  nejsme  ni- 
čím, je  jakás  jasnost  nebo  síla  života, 
nemyl  se,  chtě  ji  hledati  v  knize  jako 
programovou  základnu.  Tou  není, 
ale  je  tam  jen  konstanta  cítění  au- 
tora, který  našel  hodnotu  člověka. 
V  čemkoli  hledáš  jeho  správný  attrí- 
but,  je  část  této  základny,  již  každý 
si  sestrojí  po  svém. 

Básník  si  ji  našel  v  pěkném  kladu 
životním,  z  něhož  vyprchala  slaboš- 
ská ironie  a  jenž  bývá  nejspíše  vnitřní 
i  zvnitřnělou  energií.  Vyrovnání! 
Máme  jemu  připsat  harmonii,  která 
tu  je  mezi  tlumočící  formou  a  pře- 
létnou myšlenkou  rostoucí  z  kypré 
půdy  básnické  pod  stejnoměrnou  at- 
mosférou letních  jistot  v  napětí? 
Vždyť  nikde  nenajdeš,  že  by  určení 
první  strofy  tížilo  a  znetvořovalo 
následující.  A  mezi  všemi  šestnácti 


čísly  sbírky,  kolik  jich  najdeš  stejné 
stavby?  Kolikrát  však,  neomezuje  své 
inspirace  a  nesvíraje  jí  v  dané  for- 
my, nechává  básník  rýmy,  aby  při- 
šly, kdy  ona  je  povolá,  takže  udělat 
si  schéma  strof  (Sluneční  hodiny), 
poučí  tě  o  svobodném  spádu  a  vol- 
ném, vnitřním  rhytmu,  jímž  se  dal 
autor  sám  vést! 

Jen  někdy  se  ti  bude  zdát,  že  ještě 
se  ve  verších  třesou  chvějivé  dozvu- 
ky dřívějšího  ironisování.  A  jen  ně- 
kdy se  budeš  strachovat,  bude-li  for- 
ma dost  pružná,  aby  udržujíc  pocti- 
vou, nerozplývavou,  spíše  malomluv- 
nou,  ale  svrchovaně  výraznou  dikci 
básníkovu,  zůstala  tak  čistá,  jak's  se 
jí  těšil.  Avšak  ne,  věříme  spíše  kla- 
dům počátečních  slok  sbírky,  věříme 
přímému  vyznání  autorovu.  A  cítíme, 
a  ten  cit  nás  neklame,  že  každý  verš 
je  kapkou  zářné  krve  básníkova 
srdce,  přelila  se   v  něj,   svítí  v  něm. 

Neboť  poesie  Tomanova  je  z  těch, 
jež  nehledají  forem  a  obrazů,  jež  ne- 
určují si  cesty  a  cíle,  ale  v  konkrét- 
ních, drobných  a  každodenních  fak- 
tech, jež  jí  odhalují  staré  pravdy, 
s  bolestným  poznáním,  jež  pálí  vnitř- 
ním žárem,  vyrovnává  se  se  světem. 
Je  vždy  pravý  projev  odvěkého  ly- 
rismu básnického.  A  že  se  vyrovná- 
vá bez  křečovitosti,  bez  znetvořo- 
vání  za  jakýmikoli  účeli,  jen  z  im- 
perativu básnického  srdce,  proto  je- 
její  tok  křišťálný.  V  Tomanovi  nám 
vyrostla  poslední  sbírkou  nová  klas- 
sická  lyrika  česká. 

P.  M.  Haškovec. 

Z  LITERATURY  PŘEKLADOVÉ. 

Jack  London:  Bílý  Tesák. 
Z  angličtiny  přeL  H.  Jost.  (Knih  dob- 
rých autorů  sv.  106.,  nákL  K.  Neu- 
mannové.) 

Colette  Willy:  Sedm  rozho- 
vorů zvířat.  Z  francouzštiny  přel. 
JarmilKrecar.  (Moderní  bibliotéka 
XIL  1.) 

* 


236 


První  kniha  je  zviřecké  epos  pró' 
sou,  nad  něž  sotva  kdy  četli  jste 
poutavější  i  řečí  vázanou.  Účin  je 
tím  plnější,  že  nikde  jej  neruší  ale' 
gorická  zrůdnost,  žádný  laciný  jino' 
taj.  Nic,  než  prostý  životopis  vlka, 
v  němž  koluje  něco  domácké  krve 
psí.  Ale  jaký  pohnutý  a  dobrodružný 
život  a  jaká  neobyčejně  jemná  malba 
primitivní  duše  zvířecí !  Nezvykle  sub' 
tilní,  až  ke  kořenům  pudů  jdoucí 
psychologie  zvířete-divocha,  zprvu 
násilně  a  potom  již  dobrovolně  při' 
poutaného  k  lidské  společnosti,  je 
právě  nejcennější  stránkou  „Bílého 
Tesáka",  který  ostatně  vyniká  též  zna' 
menitými  kvalitami  stylovými,  skvě' 
lou  popisnou  bravurou  i  bezpečnou 
režií  celkovou  Zrozen  uprostřed  „ne' 
zkrocené  severské  divočiny  se  zmrz' 
lým  srdcem"  matkou  svou,  zvlčelou 
psicí,  jako  plod  „milostné  historie 
vlčí,  rudě  psané  do  sněhu",  po  níž 
vítězný  hrdina  otec  teprve  olizoval 
své  trnoucí  rány,  má  malý  vlček  dar 
nesmírné  sensitivnosti.  Nejslabší  tU' 
cha  nebezpečí,  nejútlejší  záchvěv  po' 
dezření  napne  každý  jeho  sval  jako 
luk,  „vyzařuje  z  každičkého  jeho 
chlupu".  Instinkty  jeho  jsou  arci  zku' 
šenostmi  dlouhých  pokolení  vytři' 
beny  na  zápasech  silných  hladovců 
s  ohroženými  slabochy,  při  čemž 
podmínkou  života  oněch  je  nasytit 
se,  kdežto  těchto:  nebýti  sežránu.  Zví' 
řečí  atavismy  dají  mláděti  velmi  zá' 
hy  třídit  věci  na  takové,  které  působí 
bolest,  a  jiné,  jež  vyvolávají  blaho. 
První  prakomické  nezdary  zvířátka, 
jež  nicméně  jsou  nejlepší  výchovou 
jeho  bystrosti,  poznatky  o  zákonu 
tíže  a  relacích  věcí,  touha  do  prostoru 
a  procitlý  instinkt  smrti  jako  souhrn 
všech  hrůz  neznáma  —  to  jsou  nej' 
rozkošnější  kapitolky  z  mládí  šedého 
vlčka.  Také  na  člověka  se  dívá  „Bílý 
Tesák"  tisíci  očima  předků,  kteří  kroU' 
žívali  v  tmách  kolem  táborových 
ohňů,  zažehnutých  dvounohým  ne' 


bezpečným  živočichem.  Ale  konečně 
si  vlček  sám  „líznul  ohně"  a  poznav 
člověka  jako  jeho  tvůrce,  nevolky 
v  něm  uzná  bytost  vyšší,  boha.  Na' 
dejdou  mu  ovšem  trudné  lekce  ne' 
volnictví.  Utrpení  s  námahou  v  něm 
vyvíjejí  názor  chmurný  a  materialis' 
tický  a  svobodné  pudy  jeho  přetvo' 
řují  se  v  instinkty  otrocké:  poslušnost 
k  člověku  stane  se  mu  zákonem  sil' 
nějším,  než  láska  k  vlastnímu  plC' 
meni.  Stává  se  plastickou  hlínou, 
kterou  prostředí  formuje.  Zvláště 
pod  novým  pánem,  „bohem  nená' 
visti",  zlomyslným  skrčkem,  který 
jej  získal  od  majitele  dosavadního, 
jde  to  s  ochočeným  vlkem  s  kopce. 
Zvráceným  rozmarem  pánovým  oď 
souzen  hrát  úlohu  řemeslného  rváče, 
demoralisuje  se  vůčihledě.  Ale  po' 
tom  vzpřímí  jej  zas  láska  jiného  pána, 
který  ho  vyprostil  ze  zaťatých  zubů 
buldogových  a  malý  dravec  se  pak 
znenáhla  rozvíjí  jako  květina,  zalitá 
sluncem.  Ba,  dospěje  k  neskonale 
jímavému  způsobu  lísání,  kdy  se 
vzdává  v  posici  dokonalé  bezmoci, 
on,  který  ani  v  nejtužším  poddanství 
nikdy  nestrpěl,  aby  se  kdo  beztrestně 
dotkl  jeho  svobodné  hlavy ...  Je  stejně 
mnoho  pronikavé  psychologické  in' 
tuice  jako  vyšší  morální  a  paedagO' 
gické  zkušenosti  i  hluboké  citové  ně' 
hy  v  této  dobrodružné  historií  zví' 
řečí. 

Půvabným  pendantem  k  tomuto 
románu  primitivního  zvířete  je 
druhá  z  nadepsaných  knížek,  fiktivní 
dialogy  němé  tváře,  jež  dávným  sty' 
kem  s  lidmi  je  již  ve  vysokém  stupni 
kultivována.  Domácí  zvířata,  bon' 
homní  a  věrný  pes  Toby  s  graciésním, 
epikurejským  kocourem  Kiki'Licho' 
tou  otevírají  tu  svoje  zjemnělá  a 
úpadková  nitra;  vykládají  si  diskrétní 
záležitosti  svých  srdcí  i  kůže,  své  pO' 
city  lahodné  i  chmurné,  jaké  mají 
při  opožděném  obědě,  za  obtížné  cesty 


237 


vlakem,  za  nemoci  paniny,  v  očeká' 
vání  bouře  nebo  při  návštévě  cizího, 
ještě  civilisovanéjšího  živočicha. 

Tohy  je  skvrnitý  buldog,  má  uši 
malého  slona  a  „heraldický  jazyk 
s  drsným  koncem",  málo  tlapek,žádný 
nos  a  žádný  ocas  k  udržení  rovno- 
váhy. Lehá  stočen  jako  turban  a  in* 
fámně  rád  čichá  k  nevonným  věcem 
při  silnici.  Jinak  miluje  bezvýhradné 
svojí  delikátní  velitelku,  kterou  ob' 
klíčuje  radostnými  skoky  a  křiky  a 
pro  niž  ochotně  se  vzdává  každé 
vezdejší  rozkoše.  Kočka  zas  lne  více 
k  pánovi,  arci  jenom  sobeckou  a  chlaď 
nou  náklonností,  jež  nic  nedovede 
obětovati  ve  svého  pohodlí.  Je^li  pes 
posledním  z  romantiků,  citovým  a 
oddaným  jak  troubadour,  kocour 
Kikí  je  mefístofelský  skeptik  a  sobě' 
stačný  egoista.  Leze  opatrně,  táhle, 
„jako  by  ho  mělo  být  několik  metrů," 
prskaje  hned  oheň  a  ježe  kníry  jako 
bílé  jehly,  jimiž  trhají  elektrické  zá' 
chvěvy.  Umí  spáti  bděním  fakirovým, 
v  němž  utuší  každou  přítomnost.  Má 
nenávist   k  těžkopádnosti   a  šeredě. 


Ale  první  ze  sadistů,  těší  se,  jak  jeho 
milenka  se  bude  pod  ním  svíjeti  „jako 
bílá  stuha",  a  kochá  se  představou 
smrti,  která  velmi  často  krvavě  se 
odehrává  v  jeho  spárech.  Upadá  v  ra* 
dostnou  epilepsii  nad  mrtvými  ža* 
bami.  „Každý  bere  svou  rozkoš,  kde 
jí  nalézá."  Ale  dokonale  extatickými 
se  stanou  litanie  nerovných  druhů, 
když  ležíce  na  boku,  v  koutku  vla- 
hého mramoru,  oba  se  okouzlují 
pozorováním  plamene,  člověkem  pro- 
buzeného  za  prvních  chladů  podzim- 
nich.  Jako  Londonův  vlček  vznášejí 
zbožné  a  vytržené  modlitby  k  ohni, 
který  nikdy  se  zvířeti  nepodaří  po- 
chopit, k  záhadnému  živlu,  k  tajem- 
nému božstvu  života. 

„Rozhovory  zvířat"  jsou  knížka, 
všecka  složená  z  nuancí.  Její  styli- 
stické fínessy  dosahují  Renardových 
v  „Povídkách  z  přírody".  Autorka 
sama  nemohla  jemněji  vystihnout 
svou  uměleckou  polaritu,  nežli  věno- 
váním, jež  svědčí  mme  Rachildové 
i  předmluvou,  která  je  podepsána 
F.  Jammesem.  K.  Sezima. 


HUDBA. 


Koncertní  saisona  spěje  ke  konci. 
Naše  koncertní  instituce  skoro  ves- 
měs již  absolvovaly  své  letošní  pen- 
sum.  Koncertů  byl  nadbytek,  nepo- 
měrně více  než  léta  minulá.  Pochyb- 
nou zásluhu  o  tuto  koncertní  nad- 
produkci  má  nová  pražská  koncertní 
síň,  Mozarteump.  Mojmíra  Urbán- 
ka, která  začátkem  saisony  byla  ote- 
vřena. Mozarteum  —  dle  vzoru  kon- 
certních podnikatelství  velkých  hu- 
debních středisk  —  zaplavilo  Prahu 
koncerty  virtuosů,  zázračných  dětí, 
zpěváků,  komorních  sdružení  atd.; 
většina  těchto  virtuosů  bude  s  trpko- 
stí vzpomínati  na  Prahu  —  hráli  zpra- 
vidla před  poloprázdným  sálem.  Pra- 
ha nemá  tolik  obecenstva  koncerty 
navštěvujícího,  aby  mohla  denně  na- 


plniti koncertní  síň,  resp.  několik 
koncertních  sálů  a  divadel  najednou ; 
nemá  však  také  —  bohudíky  —  do- 
sud obecenstva,  které  by  se  sklánělo 
před  pouhou  virtuositou,  byť  byla 
sebe  vyspělejší,  byť  byla  uváděna 
sebe  křiklavější  reklamou.  Virtuosita, 
je-li  sama  sobě  účelem,  ztrácí  právo 
na  existenci. 

Bilance  nedělních  symfonických 
koncertů  České  Filharmonie  je 
smutná  finančně  i  umělecky.  Po  ně- 
kolika hubených  letech  finanční  krise 
Filharmonie  dostoupila  letos  vrcholu, 
takže  rozpuštění  orkestru  zdálo  se 
býti  neodvratným.  Kříse  je  dnes  šťast- 
ně zažehnána.  Záchranná  akce,  která 
byla  podniknuta  intensivněji  a  v  roz- 
měrech širších,  než  v  letech  minulých. 


238 


obrací  se  však  pohříchu  stále  ješté 
jen  navenek,  dožadujíc  se  podpory 
u  našich  korporací  a  peněžních  ústa^ 
vů  a  u  obecenstva,  na  jehož  nedo- 
statečné účastenství  svaluje  se  všechna 
vina  nezdaru.  Je  pravda,  návštěva 
celé  řady  letošních  koncertů  byla 
velmi  slabá.  Ale  příčinou  chatrné 
návštěvy  nejsou  jen  neutěšené  dnešní 
poměry  existenční  a  poměrně  vysoké 
ceny  míst,  dokonce  už  ne  netečnost 
obecenstva;  nutno  ji  hledati  jinde, 
totiž  —  ve  Filharmonii  samé.  Až 
bude  v  čele  našeho  orkestru  státi  ne 
pouhý  praktik,  nýbrž  umělec,  kte- 
rý  by  mohl  povznésti  reprodukční 
úroveň  koncertů,  česky  cítící  člo- 
věk, který  by  měl  hluboký  vztah  ke 
všemu,  co  v  naší  hudbě  vyrostlo  ve- 
likého a  umělecky  silného;  až  Česká 
Filharmonie  napíše  na  svůj  štít  he- 
slo: umění  české,  až  přestane  pro- 
vozovati politiku  stranickou  a  stane 
se  tak  skutečně  platným,  významným 
činitelem  našeho  hudebního  života, 
pak  teprve  nabude  práva  dovolávati 
se  co  nejúčinnější  podpory  českého 
obecenstva,  po  případě  práva  kárati  to- 
to obecenstvo  pro  nedostatečnou  účast 
na  svých  podnicích.  Prozatím  nejsou 
tyto  podmínky  splněny.  Filharmonii 
je  každý  Lendvai,  každý  Glazunov  a 
Ravel  významnější  než  český  autor, 
který  by  lépe  učinil,  kdyby  se  u  Fil- 
harmonie o  provedení  svého  díla  ani 
neucházel (případ  Janáčkův!).  Fibicha 
Filharmonie  dává  stále  ještě  jen  jako 
by  z  milosti,  v  provedení,  které  od 
návštěvy  zrazuje  každého  umělecky 
cítícího  člověka.  A  případ  Foerstrův? 
Pro  tohoto  mistra,  jemuž  snad  i  od- 
půrce přiřkne  větší  význam  než  Lend- 
vaiovi  nebo  Ravelovi,  Filharmonie 
dlouho  vůbec  nemohla  nalézti  místa 
ve  svých  programech;  konečně  letos 
milostivě  zařadila  —  jedinou  jeho 
práci!  A  mladí  autoři?  Dosud  ne- 
máme českou  Filharmonii,  nýbrž 
orkestr,  který  za  každou  cenu  chce 


býti  internacionální.  Až  ji  budeme 
míti,  neodepře  jí  účinné  podpory  za- 
jisté nikdo  z  nás! 

Český  spolek  pro  komorní  hudbu 
je  se  svými  koncerty,  až  na  jeden, 
již  hotov.  V  řádných  koncertech  ko- 
morních slyšeli  jsme  jedinou  novin- 
ku, nešťastně  volenou:  slabý  Rave- 
lův  kvartet  F  dur,  který  přineslo  Čes- 
ké kvarteto.  Naše  první  komorní 
sdružení  hraje  u  nás  velmi  málo  no- 
vého, německou  moderní  literaturu 
kvartetní  však  zřejmě  zanedbává.  Byl 
by  to  zajisté  čestný  úkol  a  záslužný 
čin,  kdyby  k  nám  České  kvarteto 
uvedlo  na př. obě  kvarteta  Schon- 
bergova.  Upozorňuji  na  tato  díla, 
zvláště  na  velkolepý,  monumentální 
kvartet  prvý  (op.  7.),  v  němž  by  naši 
kvartetisté  mohli  dokonale  uplatniti 
své  velké  uměni.  Opakovati  primi- 
tivní, zastaralý  kvartet  Griegův  nemá 
pro  nás  významu.  Kvarteto  Ševčíko- 
vo,  jehož  reprodukční  úroveň  v  po- 
slední době  nápadně  poklesla,  vy- 
stoupilo v  komorním  spolku  s  ne- 
možným programem,  jehož  atrakcí 
měl  býti  Dohnanyi  (kvartet  Des,  op. 
15.)  a  houslová  sonáta  Straussova 
Es,  op.  18.,  dílo  mělké,  bezvýrazné 
melodiky,  ovšem  „vděčné"  houslové 
číslo.  Z  českých  autorů  byli  v  řád- 
ných koncertech  zastoupeni  pouze 
Smetana,  Dvořák,  Novák  a  Suk  (kaž- 
dý jedním  dílem,  Smetana  skvostnou 
reprodukcí  druhého  kvarteta).  Velmi 
zajímavý  byl  koncert  šestý,  v  němž 
Ary  van  Leeuwen,  znamenitý  virtuos 
na  flétnu,  hrál  se  členy  Českého  kvar- 
teta zřídka  slýchané  komorní  skladby: 
Mozartův  flétnový  kvartet  A  dur  a 
Beethovenovu  skvostnou,  flétnovým 
humorem  překypující  serenadu  fop. 
25.,  mimo  to  pak  sonáty  od  J.  Š. 
Bacha  a  Chr.  Em.  Bacha.  Z  koncertů 
mimořádných  nejzajímavější  byl  ma- 
drigalový  večer  berlínského  sdružení 
Barthova.  —  Spolek  pro  pěstování 
písně  věnoval  jeden  ze  svých  večerů 


239 


mužským  sborům  J.  B.  Foerstera 
v  pěkném  provedení  smíchovské 
„Šestnáctky";  snad  se  v  příští  saisoně 
dočkáme  konečné  i  samostatného 
koncertu  z  mistrových  písni. 

16.  symfonický  koncert  Orke- 
strálního  sdružení  (15.  prosince 
v  Obecním  domě)  měl  program  vý- 
hradně český.  Náš  znamenitý  orkestr 
ochotnický  chce  býti  doplňkem,  ne 
konkurentem  orkestru  odborného; 
proto  zvýšenou  pozornost  věnuje 
skladatelům,  kteří  jinde  buď  vůbec 
nedocházejí  provedení,  nebo  jen  pro- 
vedení nedostatečného.  Ze  starších 
českých  autorů  jsou  to  Fibich  a  Foer- 
ster. Z  Foersterových  skladeb  tento- 
kráte provedena  první  symfonie 
(d  moll)  s  krásnou,  již  ryze  foerste- 
rovskou  větou  volnou,  z  Fibicha  já- 
savá, skvostně  vystupňovaná  kon- 
certní ouvertura  Oldřich  a  Božena. 
Program  měl  mimo  to  dvě  novinky. 
Byl  tu  po  prvé  uveden  na  veřejnost 
mladistvý  Otakar  Jeremiáš  (Jar- 
ní ouverturou,  op.  9.),  v  němž  poznali 
jsme  talent  nejen  mnohoslibný,  nýbrž 
i  značně  již  vyspělý.  Jaká  hotovost 
formální  již  v  tomto  jeho  díle,  oprav- 
du jarním,  plném  mládí  a  radosti 
ze  života,  jaká  vášnivost  a  síla  hu- 
debního projevu,  jaká  radost  ze  zvu- 
ku a  z  polyfonního  spřádání  'themat! 
Jeremiáš  je  rozený  skladatel  instru- 
mentální, každý  nástroj  je  mu  živým 
organismem,  jeho  orkestr  zní  přímo 
skvěle.   Jinou    ukázku   jeho    tvorby 


přinesl  jeden  z  posledních  koncertů 
České  Filharmonie,  sice  méně  vyspě- 
lou, ale  stejně  překvapující:  jde 
o  symfonii,  komponovanou  ve  vě- 
ku 17  let  (c  moll,  op.  4.,  z  r.  1909)! 
Druhou  novinkou  koncertu  byl  nej- 
mladší písňový  cyklus  Otakara 
Zicha  Matičce  (pro  baryton  s  or- 
kestrem  na  slova  Nerudova),  který 
výrazně  zazpíval  p.  Hanuš  Wittoch. 
Krásným  básním  Nerudovým  dostalo 
se  tu  rovnocenného  zhudebnění,  rov- 
nocenného hloubkou  pojetí  i  jadrno- 
stí,  vřelostí  a  bezprostředností  výra- 
zu. Po  starších  dvou  nerudovských 
cyklech  autorových  (cyklus  Ze  srdce 
provedl  rovněž  Ostrčil,  pijácké  písně 
Z  mělnické  skály,  provedené  Filhar- 
monií, čekají  na  rehabilitující  jeho 
taktovku)  vytknul  bych  u  tohoto 
cyklu  ještě  těsnější  spětí  písní  v  cy- 
klus, intensivnější  (souhlasně  s  výší 
daného  úkolu  uměleckého)  využití 
výrazových  prostředků  moderního 
orkestru  a  pak  —  modernost  výrazu, 
která  se  u  Zicha  po  prvé  ohlašuje 
v  tomto  cyklu  činíc  jej  důležitým 
článkem  v  jeho  vývoji.  Cyklus  Ma- 
tičce je  nesporně  tvůrčí  čin  a  řadí  se 
k  nejlepšímu,  co  bylo  v  písni  u  nás 
napsáno.  Všem  skladbám  dostalo  se 
provedení  dokonalého;  jak  Ostrčil 
pojímá  úkol  výkonného  umělce  vzhle- 
dem k  novinkám  českých  autorů, 
s  jakou  láskou  a  energií  usiluje 
o  uplatnění  jich  co  nejpříznivější, 
mělo  by  se  u  nás  státi  vzorem  a  nor- 
mou. Bedřich  Čapek. 


ZPRÁVY. 


TARAS  SEVCENKO. 
*  9./III.  1814. 
Obdivujeme  se  v  jubilejní  vzpomínce 
muži-básníku,  kterému  život  ukazo- 
val, kam  má  jíti  v  svém  umění,  proč 
má  básniti,  proč  přemýšleti.  Povaze, 
zocelené  neštěstími  rodinnými,  strá- 
dáním v  mládí,  nevolnictvím  a  tou- 


hou po  svobodě,  nezbývalo  času  k  to- 
mu, aby  se  zabývala  fantomy  a  sně- 
ním. Snil-li,  snil  o  svobodě  a  o  ná- 
rodě, k  němuž  patřil,  nebo  o  všech 
nevolnících;  ozvala-li  se  jeho  struna 
jasněji  a  ostřeji,  tu  věštecky  a  směle 
prorokovala  lepší  bydlo  lidem  vlastni 
vůle  zbaveným.  Ševčenko  jest  víc  než 


240 


národní  básník  ukrajinský;  jeho  so' 
ciální  struna  zní  úplné  stejně  a  har^ 
monicky  se  strunou  národní;  mnohde 
fysické  bolesti  národní  tón  nahrazují 
pevným  i  žalostným  hlasem  po  refor" 
mach  sociálních. 

Malíři  Venecianov  a  Bojulov  vedle 
básníka  Žukovského  osvobodili  mla^ 
dého,  nadějného  malíře  Ševčenka,  ví" 
douce  v  něm  značný  talent.  Básník 
básníku,  který  na  osvobození  svého 
druha  uspořádal  v  Petrohradě  loterii 
na  2500  rublů,  odměnil  se  vřele  vě' 
nováním  svého  díla,  Kateřiny. Hned 
po  osvobození  svém,  dne  22.  dubna 
1838,  Ševčenko  vedle  malby  pevně 
otáčí  svůj  zrak  k  národu,  jemuž  míní 
prospěti  v  boji  i  pokroku.  Po  dvou 
letech  vychází  nevelký  sborník  básni, 
který  jest  úplnou  charakteristikou  bá' 
sníka  i  člověka.  Kobza r.  Tato  malá 
sbírka,  která  obsahem  a  velikostí  byla 
převýšena  díly  v  letech  čtyřicátých 
vyšlými tPerebenda,  Topolja, 
Najmička,  Chustočka,  spojuje 
v  sobě  všecko  to,  čím  Ševčenko  uchvá" 
til  srdce  svých  krajanův :  dýše  vlahým 
i  studeným  dechem  ukrajinské  stepi, 
pohrává  selskými  idyllami,  proložena 
jest  nejen  jasem,  nýbrž  i  stíny  krásy, 
zádumčivosti  a  smutku  obyvatelů 
okolí  Dněpru.  Národní  symboly  a  při' 
rovnání,  umělecké  obrazy  čistě  ukra* 
jinské  přírodě  vlastní,  legendy,  tra- 
dice, pověry,  obyčeje  a  zvyky  volného 
a  přece  utlačeného  národa  hlásají 
opětné  jeho  vzkříšení  a  oprávnění 
k  němu.  Kozácká  volnost,  malebnost 
i  jednotvárnost  záporožského  step- 
ního  života,  posvátnostkijevská  tvoří 
tu  s  mistrovsky  ovládaným  jazykem 
maloruským  kouzlo,  které  posílilo 
celou  ukrajinskou  národní  duši.  Ukra- 
jina, tolik  historicky  protrpěvší  i  strá- 
dající nevěrou  své   šlechty  i   kozác- 


kých  vůdců,  jsouc  v  básních  Ševčen- 
kových  smíšena  s  kulturními  vzpo- 
mínkami polskými,  s  vlivem  ukrajin- 
ského filosofa  Skorovody,  národních 
kobzarů,  vedle  Mickiewicze,  Lermon- 
tova,  Puškina  a  Žukovského,  ozývá 
se  tu  v  každém  verši  a  Ševčenko  se 
zemí  svou  tak  splývá,  že  jest  těžko 
poznat, kde  končí  poesie  národní  a  kde 
začíná  básník. 

S  polskými  vlastenci  se  stýkal  Šev- 
čenko ve  vyhnanství  v  orenburském 
kraji,  kam  vypověděn  pro  účast  v  cy- 
rillomcthodějském  sdružení  v  Kijevě 
v  r.  1846.  Nebylo  divu,  že  zde  mladí 
lidé  zajímali  se  o  vzájemnost  slovan- 
skou; byli  všichni  příslušníky  men- 
ších neb  utlačených  národů  slovan- 
ských. Ve  vyhnanství,  kde  mnoho 
trpěl  i  získal,  Ševčenko  zchřadl  na 
těle  i  duchu.   Zemřel  26.  února  1861. 

Povídky  jeho,  rusky  psané:  Kňa- 
giňa,  Chudožnik,  Blizněci, 
mající  mnoho  autobiografických  po- 
drobnosti, nestojí  na  výši  jeho  talentu. 
Ráz  však  celého  díla  jeho  je  stejný; 
touha  po  pravdě  a  spravedlnosti  pro- 
kládá se  celým  jeho  životem:  z  ní 
vyplývá  též  nadšená  báseň  J  e  r  e  t  i  k, 
věnovaná  Janu  Husovi  v  poslání 
Ševčenkovu  Šafaříkovi. 

Bělinskij  nevěděl  si  rady  s  poesií 
Ševčenkovou  a  s  maloruskou  litera- 
turou vůbec;  hleděl  na  ni  jako  na 
provincialism  ne  právě  užitečný.  Ale 
Ševčenko  znal  dobře  své  síly  a  věděl 
hned,  v  čem  bude  jeho  význam,  který 
ostatně  pro  Ukrajinu  převýšil  všechno 
jeho  tušení;  odpověděl  k  názoru  Bě- 
linského:  Nechaj  budu  mužickij  poet 
—  aby  torko  poet;  to  mini  bil'š'  ni- 
čogo  i  netřeba.  — r — 

Rubriky  Divadlo  a  Výtvarné 
Umění  bylo  nutno  pro  nával  látky 
odložiti  do  čísla  příštího. 


„Lumir**  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu;  na 
půl  léta  K  4*80,  na  celý  rok  K  9*60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5*—,  na  celý  rok  K  10*— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďteá' 
adresovány:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fran- 
kované. Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetník,  vydavatel  a  nakladatel  J,  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  3.  dubna  1914. 


LUMÍR 


R.  XLII.  JLJI  VJ   ±VX  X  XV  ČÍSLO  6 

OTAKAR  THEER: 

V  NEDĚLI  V  RESTAURACL 

Kulaté  stolky  z  bílého  mramoru 

obsazují  se,  oživují  se. 

Dvéře  ani  nezapadají,  tak  sem  proudí  nedělní  dav, 

nastrojený,  vyžehlený,  vykartáčovaný, 

s  tvářemi  lehce  zardělými  krátkou  procházkou  v  lednovém  mrazu. 

Je  to  neustálý  řinkot  příborů,  rozestirání  ubrousků, 

šoumavý  zvuk  sterých  nohou,  židlí,  holí,  klobouků,  plášťů. 

Nad  talíři,  z  nichž  se  kouří,  nad  sklenicemi,  které  žlutě  svítí, 

nad  hlavami,  k  jídlu  skloněnými, 

kormidlují  sklepníci;  naklánějí  se,  uklánějí  se. 

Všichni  teď  jedí,  muži  i  ženy.  Jsou  jediným  párem  Čelistí, 

dobře  zasazeným,  s  hladovými  zuby. 

Jaký  to  pro  ně  svět,  ten  kus  masa  na  míse! 

Jaké  štěstí  dát  se  jazyku,  chřtánu,  žaludku ! 

Teď  zažehují  doutníky  a  cigarety, 

dým  krouží,  dým  klouže,  dým  bloudí.  Všem  je  dobře, 

všechny  tváře  jsou  brunátné,  všechny  oči  rozníceny. 

Ach,  voní  to  ložnicí, 

teplým  místečkem  u  kamen  nebo  na  podušce, 
bezpečnými  polibky  za  dveřmi  důstojně  zavřenými 
manželských  bytů. 

Ach:  počestné  ni  mnoho,  ni  příliš  zřídka, 
zhnusení,  uspané  zvykem,  nenávist,  ochočená  chtíčem, 
zlaté  středočeští  pěšinek  důsledně  vyšlapávaných, 
hygiena. 

Můj  stole,  můj  samotářský  pokoji 

vysoko  nade  městem ! 

Vyhlídko  s  okna:  nahé,  hrubé,  tmavé  stromy, 

tak  černé  na  bílém  sněhu! 

Ni  hlásku,  ni  zvuku;  jen  od  času  čas 

zvony  modliteb  a  zvonky  smrti. 

Tak  zcela  jiné  je  to  zde,  tak  přísné  a  stinné, 

bez  ženství  skřivánčího  smíchu. 

Jen  Vášeň 

s  nebeskýma  očima, 

Lumír  XLII.  6.  31 


242 


s  ručkama  tak  drobnýma,  že  nechápeš,  jak  dovedly  upřísti  osud, 

jen  Vášeň, 

jež  je  stálým  loučením,  neustálým  dáváním  si  s  bohem, 

exaltad  života,  vratkého  nad  strží  smrti, 

jen  Vášeň 

zvichří  mé  ticho  od  času  čas  a  prchá  nezanechávajíc 

než  stesk  a  něco  své  vůně. 

Zde  probouzím  se  do  předjitřní  tmy. 

Kolem  dokola  ni  jediného  okna  osvětleného. 

Nad  lesnatým  chlumem  —  tak  nízko  —  skoro  u  samých  větví, 

hřeje  se,  válí  se  měsíc  v  huňatém  rouně  mračen. 

S  druhého  břehu  pár  nevyspalých  svítilen  civí  a  mhourá. 

Zde  probouzím  se  do  předjitřní  tmy, 

smysly,  snem  ještě  ztajemnělými,  naslouchám  řece  nitra 

a  přelévám  ji  v  svou  mužnou,  zahořklou  a  drsnou  strofu. 

Čím  jste  mi  vy,  spokojení  lidé? 

Čím  je  mi  vaše  teplé  lidství,  vaše  bezpečné  lůžko,   vaše  ukojená 

pleť,  váš  zažívající  klid? 
Věřím,  byť  jeden  proti  tisícům, 
věřím,  navzdory  desítitisícům, 
že  můj  život  je  lepší  než  váš. 
A  rty,  steskem  sevřenými,  si  šeptám: 
Kéž  nejsem  jako  ti  druzí! 

DÚM-POLYP. 

Ten  obludný  Dům,  starý  a  tmavý, 
ó  na  rynku  obludný,  tmavý  ten  Dům ! 
Z  rána,  když  vyšel  jsem  svěží  a  jarý, 
když  rytmy  se  křídlily  kolem  mé  hlavy, 
s  oken  rty  zvaly:  „Nás  utrhni,  polib!" 
jak  ohnivé  růže  k  mým  strouce  se  snům, 
vždy  z  rána  starý  a  tmavý  ten  Dům 
sta  stínů  mi  vyslal  vstříc,  nedočkavý, 
stem  černých  ramen  sáhl  v  můj  um, 
a  já  jej  nazval:  Dům'PoIyp. 

Jakoby  pod  ortel  vcházel  jsem  tam, 
pokořen,  oloupen  o  sebe  sám, 
do  jeho  chodeb,  do  jeho  síni, 
knihy  kde  vrší  se,  kupí  a  stíní, 
staletá  učenost  žlutých  tváří 
nad  mrtvým  písmem  krčí  své  vrásky, 
z  pod  nichž  ni  uhýlek  lásky 
nevyzáří. 


243 


Kolikrát,  ó  kolikrát, 

nad  hrubým  stolem  shrben,  v  práci, 

já  vojenskou  trubku  slyšel  zvát, 

dav  šumět,  vítr  tancovat 

a  Město  hrát  si. 

Za  městskou  zdí,  míle  mil, 
skřípe  to,  hučí  jarním  lesem, 
a  já,  jak  zapomenutý  list, 
v  plísni  zde  jsem. 

„Buď  jako  my,"  vábí  hlas 

z  chodeb  a  schodíšt,  z  jizeb,  z  koutů, 

„buď  strojem  a  davem  co  každý  z  nás, 

jiskřičku  božství  v  sobě  zhas, 

vzdej  se  poutu." 

Dům'Polyp  se  lichotil,  Dům^Polyp  se  smál, 
hlas  ženy,  hlas  dítěte  v  šepot  svůj  vložil, 
tak  vítězně  žlutý  pohled  mu  plál, 
tak  dravě  v  skráň  ssáí  se,  dral  do  žil  . . . 

A  přece's  mne  nezmohl.  Já,  snivec  kdys, 

v  tvých  chapadlech  krutou  slasť  boje  jsem  shlédl, 

proti  tvé  přemoci  červ  jen  a  hmyz, 

stokráte  položen,  stokrát  se  zvedl, 

uprostřed  svodů  tvých,  čárů  a  kouzel 

já  denně  se  k  vnitřní  své  svobodě  vzbouzel, 

denně  byl  puzen  o  ni  se  rvát, 

denně  ji  mozkem,  krví  a  věrou, 

horkou  svou,  živelnou  bytostí  celou 

vykupovat. 


FR.  KHOL: 

SPONA.  Konec) 

XI. 

Když  se  vrátili  do  villy,  byla  jídelna  již  prázdná.  Jen  u  obvykl 
lého  stolu  seděla  paní  Bartošová  s  nějakou  mladou  dámou. 
Byla  to  starší  její  dcera,  Růžena.  Avšak  Anna  nezdála  se  býti  příliš 
potěšena  příchodem  své  sestry.  Na  tváři  se  jí  zjevil  výraz  mrzu' 
tosti  a  dívka  uvítala  nového  hosta  dosti  chladně. 

Za  to  Růžena  překypovala  veselím.  „Nuže,"  řekla  nenucené, 
jako  na  vysvětlenou.  „Divíš  se,  že  mne  zde  vidíš,  vid  ?  Ach,  nediv 
se.  Ukončila  jsem  právě  svou  nechutnou  rozvodovou  historii  a  roz' 


244 

jda  jsem  se  za  vámi.  Představ  si,  jsem  volná  a  svobodná.  Jaké  to 
štěstí!  Ale  ty,  jak  slyším,  ty  jsi  se  právě  zasnoubila.  Měla  bych 
ti  říci:  bláhová,  ale  ne,  neřeknu  ti  toho.  Jsi  ještě  mladá  a  plná 
nadějí.  A  tak  vám  raději  oběma  gratuluji.  Kéž  jste  šťastnější  ve 
vašem  manželství  než  já  byla  ve  svém!" 

Balánovi  byla  nepříjemná  tato  slova,  nepříjemná  jak  tato  žena 
sama.  Připadala  mu  jako  disharmonický  živel,  vniklý  do  jejich 
harmonie.  Nehodila  se  mezi  ně  ničím.  Byla  to  silná  blondýna, 
plných  boků  a  prsou,  s  modrýma,  velkýma  očima  a  hlasitou  řečí, 
která  se  zdála  urážeti  celou  společnost  svojí  otevřeností,  Podá^ 
vála  mu  ruku  plně  a  dívala  se  mu  dlouze  do  očí,  jako  by  se  ho 
ptala,  je''li  spokojen  se  svým  osudem.  Odvětil  jen  krátce  na  její 
blahopřejná  slova, 

Stolkin  vůbec  nepromluvil  při  představování.  Uklonil  se  pouze 
mlčky  a  když  naň  Balán  pohlédl,  spatřil,  že  blažený,  šťastný  výraz, 
který  mu  celou  zpáteční  cestu  zářil  v  tváři,  s  ní  zmizel. 

Večeře  minula  klidně.  Chtěli  sice  všichni  zachovati  demonstra^ 
tivní  mlčení,  ale  nemohli.  Byli  strženi  řečí  Růženy,  která  vyprá' 
vela  novinky  z  Prahy  a  jež  je  tím  mimoděk  do  hovoru  za^ 
plétala . . . 

XII. 

Té  noci  spali  všichni  neklidně.  Nejhůře  však  Anna.  Nastydla 
na  zpáteční  cestě  a  jako  následky  zjevily  se  hned  v  noci  ho' 
rečky.  Ráno  bylo  jí  tak  nevolno,  že  bylo  nutno  zavolati  lékaře 
a  ten  nakázal,  aby  neopouštěla  lože. 

Balán  byl  všecek  polekán,  když  zvěděl  u  snídaně  zprávu  o  cho-- 
robě  Annině.  Slyšel  ji  od  Stolkina,  který  se  setkal  s  lékařem, 
odcházejícím  od  nemocné,  a  zvěděl  tak  plnou  pravdu  o  jejím 
stavu.  Také  Stolkinův  stav  se  zhoršil.  Kašlal  opět  více  a  byl  všecek 
mrzut. 

Oba  muži  kráčeli  spolu  do  sadu  a  usedli  na  jednu  z  lavic  při 
cestě.  Byli  oba  zadumáni  a  zdálo  se,  že  oběma  tane  před  očima 
jediná  myšlenka:  choroba  Annina.  Oba  pohlíželi  chvílemi  do 
prvního  patra  villy,  kde  bylo  okno  jejího  pokoje.  Avšak  okno  bylo 
zavřeno,  a  nikdo  se  v  něm  nezjevoval. 

Balán  činil  si  výčitky,  že  je  sváděl  k  výletu  do  Rapalla.  Neboť 
to  byl  vlastně  on,  jenž  vše  inscenoval.  Neznal  ovšem  tamního 
klimatu  a  nemohl  předpokládati,  že  večer  uhodí  taková  zima. 
Avšak  to  se  nedalo  již  změnit.  „Jak  krásné  bylo  včerejší  odpůldne 


245 

a  jak  smutné  je  dnešní  jitro,"    vzdychl    si.     Nepozoroval    ani,   že 
Stoikin    odešel    a    že    osaměl  na  lavičce  —  tak   byl    zaujat  svými 

myšlenkami. 

Teprve  když  se  před  ním  zastavila  bílá  postava  ženská,  pro- 
budil se  ze  svého  zadumání.  Byla  to  Růžena,  svěží,  vonná,  v  lehké 
letní  bílé  robě.    Viděl,  že  se  naň  dívá  s  účastí.   Řekla: 

,,Co  je  vám,  pane  Baláne,  že  jste  tak  zadumán?" 

„Jak  je  slečně  Anně?"  opáčil  malíř. 

„Anně?  Nu,  není  to  valné.  Právě  od  ní  přicházím.  Má  silnoii 
horečku,  jež  však,  jak  lékař  doufá,  brzy  pomine.  Netřeba  si 
dělat  žádných  starostí.  Takové  stavy  se  u  lidí  její  nemoci  často 
objevují." 

„Pojdte  nyní  raději  se  mnou,"  dodala  po  krátké  pomlčce,  „oká- 
žete mně  zdejší  pobřeží.  Mezitím  poklidí  její  pokoj  a  můžete  pak 
jít  ke  své  nevěstě." 

Balán  se  neochotně  zvedl  a  šel  s  mladou  dámou. 

Růžena  byla  dnes  zcela  jiná  než  včera.  Nebyla  to  již  žvatlavá 
a  vyzývavá  světácká  z  minulého  večera.  Mluvila  vážně  o  své  cestě, 
vyptávala  se  na  život  v  Nervi  a  diskrétně  pomlčela  o  všem,  co 
by  se  mohlo  dotýkati  Balánova  poměru  k  Anně.  Jako  by  se  tato 
bujná  a  životem  kypící  žena  přes  noc  byla  změnila.  Byla  smutná 
jeho  smutkem  a  jevila  zájem  o  vše,  co  zajímalo  jeho.  Vycházela 
mu  vstříc  při  všem,  co  pravila  a  on  byl  okouzlen  touto  náhodnou 
shodností  názorů. 

Kráčeli  spolu  po  pobřežní  hrázi,  jež  čerstvě  zkropena  a  ume- 
tena zářila  ve  svůdném  jasu  ranního  slunce.  Prodavači  lastur  a 
krajek  otevírali  právě  svoje  krámky  a  vykládali  zboží  na  kameny 
a  zdi.  Starý  padrone  z  kavárny  Miramare  rozvěšoval  záclony 
proti  slunci  a  volal  na  Balána,  že  bude  horký  den.  Pod  nimi  na- 
rážel na  skály  příboj. 

„Ah  moře,  moře,"  zvolala  Růžena,  zastavivši  se  náhle  u  zá- 
bradlí. „Jest  jen  jeden  živel,  který  se  mu  vyrovná,  a  to  je  svoboda. 
Vy  tomu  ovšem  nemůžete  rozumět,  ač,  nebo  právě  proto,  že  jste 
svoboden.  Neboť  jste  nikdy  nepocítil  jařma  odvislosti.  Avšak  pro 
mne,  jež  jsem  celých  pět  let  byla  vázána  k  muži,  který  mně  ne- 
rozuměl a  nechtěl  rozumět,  který  se  mně  protivil  a  mne  sužoval, 
pro  mne  je  svoboda  něco  podobného  jako  moře,  nekonečné,  ve- 
liké a  v.šeobsáhlé.  V  ní  mizí  všechna  láska  i  nenávist.  Vyplout 
na  jejích  vlnách,  zastavit  se  kde  libo,  žít  chvíli  svým  touhám  a 
radostem,  a  pak  zas  jít  dále.    Zda  nejsou  všechny  radosti  v  rámci 


246 

svobody  sladší  a  radostnější  než  spoutány  tragickým  poutem  po** 
vinnosti?'' 

V  malém  přístavišti  u  zahrady  Grand  Hotelu  houpalo  se  ně' 
kolik  bílých  bárek  na  zelenavých  vlnách  mořských.  Jedna  z  nich, 
obsazena  několika  pestře  oděnými  osobami,  odrážela  právě  od 
břehu. 

Též  Růžena  projevila  přání  se  projeti.  Na  zavolání  Balánovo 
přiběhlo  několik  barkářů  a  ona  vybrala  si  mladého  hocha  s  tichým 
úsměvem  a  pokornými  zraky.  Avšak  když  podala  Balánovi  ruku 
se  slovy:  „S  bohem  nyní.  Vy  se  vraťte  do  villy  a  jděte  k  své  ne-* 
věstě,"  setkala  se  s  udivenými  zraky  jeho.  Pohled  byl  tak  zřejmým 
že  se  mu  až  usmála.  Též  Balán  se  mu  podivil  a  styděl  se  zaň 
velmi,  neboť  jím  prozradil,  že  byl  na  nevěstu  svoji  zapomněl. 

XIII. 

Stav  Anny  se  sice  nehoršil,  avšak  nelepšil  se  celkem  také.  Ho' 
rečka  nepovolovala.  Dostavovala  se  hlavně  za  noci  a  oslabovala 
nemocnou  velice.  Balán  dlel  větší  část  dne  u  jejího  lože  a  byl  až 
neústupný  ve  svých  návštěvách,  tak  že  jej  Anna  i  stará  paní  po*- 
sílaly  ven.  Ano,  paní  Bartošová  si  jej  vzala  stranou  a  sdělila  s  ním, 
že  jest  nutno,  aby  chorá  měla  za  dne  též  chvíli  odpočinku  po 
nočním  bdění.  Leč  Balán  nerad  opouštěl  pokojík  v  prvém  patře 
a  teprve,  když  lékař  promluvil  své  slovo  a  přísně  nakázal  malíři, 
aby  častými  a  únavnými  návštěvami  nepoškozoval  zdraví  své  ne^ 
vesty,  omezil  Balán  svoje  návštěvy.  Přes  to  přicházel  třikrát  denně 
na  hodinku  k  ní. 

Pokoj,  v  němž  ležela  Anna,  byl  stále  plný  květin,  které  posí' 
láli  známí.  Avšak  vždy  mezi  nimi  vynikaly  kytice  růží  a  kara^ 
fiatů  a  volné  kytky  bílých  kamelií.  Růže  a  karafiáty,  mimosy  a 
tuberosy  pocházely  od  Balána  a  voněly  opojně  a  prudce  celé  dny 
a  noci.  Kamelie  Stolkinovy  byly  jemné  a  delikátní  a  mřely  brzy 
po  jeho  odchodu. 

Oba  muži  setkávali  se  nyní  jen  v  přítomnosti  sester.  Budu  lože 
Anny  nebo  u  stolu  za  přítomnosti  Růženy.  A  vždy  byli  oba  zamyš' 
lení  a  vážni,  jakoby  sraženi  společnou  bolestí.  Stolkin,  jemuž  byla 
společnost  Růženy  a  Balána  nepříjemnou,  spěchal  obyčejně  první 
od  stolu  a  Balán  a  Růžena  ostávali  pak  dlouho  spolu  seděti  nebo 
vycházeli  na  společné  procházky  k  moři  nebo  do  okolí. 

S  počátku  činil  tak  Balán  s  nechutí  a  vyčítal  si  v  duchu  chvíle, 
které  ztrávil  s  veselou  Růženou,  jako  prohřešení  proti  Anně.  Avšak 


247 

Růžena  dovedla  vždy  tak  nenápadně  zavésti  řeč  na  nemocnou  dívku 
a  pak  na  jiná  veselejší  thcmata,  že  u  ní  cítil  pravé  ulehčení  a  zota^ 
vení  po  smutném  a  dusném  ovzduší  z  pokoje  choré.  Tak  stala  se 
Balánovi  společnost  Růženy  nyní  nejen  milou  ale  i  nutnou.  Ko' 
nejšila  jej,  když  přišel  všecek  rozrušen  od  lože  své  nevěsty.  U  ní 
nalézal  upokojení  a  uklidnění,  u  ní  však  nalézal  též  radost  života, 
po  níž  toužil  a  již  i  miloval.  A  ač  si  to  s  počátku  vyčítal,  od" 
dával  se  společnosti  její  čím  dále  s  tím  větší  radostí.  Tak  stal  se 
znenáhla  stálým  společníkem  Růženiným.  Neučinil  bez  ní  kroku 
mimo  pokoj  Anny  a  i  dleHi  v  pokoji  nemocné,  ohlédl  se  mimo" 
dék  vždy,  kdykoliv  uslyšel  vrznouti  dveře,  nezjevili  se  v  nich 
jasná  a  veselá  tvář  paní  Růženy.  Jeho  život  rozdělil  se  tak  ve  dvě 
části:  stinnou  a  smutnou,  trávenou  u  choré  nevěsty  a  jasnou  a 
veselou,  po  boku  Růženy.  A  část  jasná  počínala  nabývati  vrchu 
nad  stinnou. 

Nervi  bylo  nyní  stále  opuštěnější.  Cizinci  rozjížděli  se  do  světa. 
Zdraví  a  vyléčení  ubírali  se  k  svým  domovům,  méně  zdraví  a  nc" 
vyléčení  odjížděli  na  hornoitalská  jezera,  nebo  do  Mcranu,  aby  se 
zde  jako  na  přechodní  stanicí  připravili  pro  drsné  klima  severu. 
Též  obchodníci  a  hoteliéři  zavírali  svoje  krámy  a  pcnse  a  stěho" 
valí  se  do  jiných  středisk  lázeňských.  Jen  několik  hotelů  ostalo 
otevřeno,  a  v  těch  zbylo  po  několika  věrných  návštěvnících,  kteří 
se  nemohli  stále  ještě  rozloučiti  se  slunným  pobřežím  nervským. 
Tak  i  v  Ofelii  zbyla  jen  rodina  Bartošova  s  Balánem  a  Stolkinem 
a  vedle  nich  několik  indiff^rentních  Němců. 

Růžena  a  Balán  zajížděli  nyní  častěji  do  Janova.  Bylo  nutno 
nakoupiti  různé  potřeby  pro  nemocnou,  tu  inhalační  přístroj,  jindy 
vzácný  anglický  preparát.  Neboť  stav  Anny  se  nikterak  nelepšil, 
spíše  se  horšil.  Horečky  nepřestávaly  a  zjevila  se  silná  malátnost 
a  dráždivost.  Byly  dny,  kdy  se  nemohla  Anna  dočkati  Balána,  a 
když  se  pak  zjevil  a  ona  uzřela  jeho  zdravou,  spokojenou  tvář, 
byla,  jakoby  přemožena  nechutí  k  němu,  pojednou  nevrla  a  irO' 
nicka.  Jindy  opět  nechtěla  jej  ani  předpustiti  k  sobě,  a  když  pak 
odešel,  když  se  byl  marně  doprošoval  staré  paní  o  přístup,  plakala 
a  volala  po  ném  celá  nešťastná. 

Balán  trpěl  tím  velqii.  Byl  všecek  zoufalý  nad  chorobou  své 
nevěsty  a  cítil  i  výčitky  svědomí,  kdykoliv  si  na  chorobu  její 
vzpomněl.  Ale  současně  tížily  jej  tyto  stále  se  opakující  sccny  vpo" 
kóji  nemocné,  tížil  jej  uplakaný  zrak  staré  paní  a  vyčítavé  pohledy 
Stolkinovy. 


248 

Jeho  poměr  k  Rusovi  stal  se  nyní  vůbec  podivným.  Stýkali  se 
málo,  ani  u  oběda  se  již  nevídali,  neboť  Stolkin,  vymlouvaje  se  na 
nevolnost,  dával  si  déjeuner  a  díner  donášeti  do  svého  pokoje 
Avšak  přes  to  se  občas  potkávali.  Obyčejně,  když  toho  malíř  nej' 
méně  čekal,  dleHi  někde  venku  na  procházce  s  Růženou,  vynořila 
se  před  nimi  hubená,  dlouhá  postava  Rusova  se  souchotinářskou 
tváří,  z  níž  na  ně  zíraly  dva  temné,  vyčítavé  zrnky,  V  takových 
chvílích  cítil  Balán  jisté  pohnutí  svědomí  a  jeho  stará  nechuť  k  to^ 
muto  podivínu  v  něm  opět  vzrostla. 

Leč  společnost  Růženy  zaplašila  brzy  jeho  neklid.  Veselá  a  zá" 
říci  dovedla  přivésti  vždy  do  veselé  nálady  mladého  muže  touží" 
čího  po  radostí. 

XIV. 

Jednoho  odpůldne,  když  dleli  spolu  v  jednom  ze  sálů  galerie 
janovského  Palazzo  Rosso,  pravila  Růžena: 

„Je  to  podivné,  v  čem  všem  my  dva  se  sobě  podobáme.  Jsme 
oba  plaví,  oba  zdraví,  oba  veselí  a  toužící  po  radosti.  Jsme  stej" 
ných  zálib  a  stejných  temperamentů  a  není  otázky,  v  níž  bychom 
si  nerozuměli.  Já  alespoň  nevím,  v  čem  my  dva  bychom  se  ne^ 
shodli." 

„Ano,"  odvětil  Balán  zamyšleně.  „Je  mně,  jako  bych  vás  znal 
již  od  let  —  tak  jste  mně  blízká  a  milá." 

Stáli  před  obrazem  Pavla  Veronese  Judith: 

„Jak  je  krásná  1"  zvolala  Růžena,  okazujíc  na  postavu  ženskou, 
malovanou  s  celou  bohatostí  palety  benátského  mistra. 

Balán  pohlédl  na  obraz,  ale  zrak  jeho  sklouzl  ihned  na  mladou 
ženu,  před  ním  stojící.  Něžným  pohledem  změřil  plnou,  vznosnou 
její  postavu,  spočinul  na  malém,  krásně  utvářeném  poprsí,  pO" 
hladil  zrakem  perleťově  zářící  pleť,  prosvítající  otvory  krajkové 
blůzy,  sledoval  ušlechtilou  linii  krku,  přešel  plavý  vlas  a  spočinul 
na  plné  a  přec  krásné  její  tváři  se  smyslnou  bradou  a  mírně  zdvi" 
zeným  nosem. 

„Myslíte?"  pravil,  nevěda  ani  co  říká.  Jeho  pozornost  byla  plně 
zaujata  mladou  ženou.  Cítil,  jak  podivné  opojení  mu  stoupá  do 
hlavy  a  srdce  se  mu  chvěje.  Bylo  to  již  po  několikáté,  co  cítil 
vedle  ní  toto  opojení,  jež  tentokráte  bylo  obzvláště  silné,  a  Balán 
chápal  nyní,  že  je  tu  opojení  ženou. 


249 

V  tu  chvíli  obrátila  se  Růžena  po  něm  a  on  uzřel  modré  zraky 
její,  jež  rozžaty  smyslným  pohledem  jeho,  pohlížely  k  němu  plny 
odevzdanosti. 

Balánovi  se  zatočila  hlava   a   nečekaje   svolení  jejího  sevřel  ji 
v  náruč  a  políbil  ji  na  zdvižené  její  rty. 

V  tu  chvíli  vešel  dozorce  do  sálu.  Balán  propustil  ihned  Rů^ 
ženu  ze  své  náruče  a  ohlédl  se  rozpačitě  po  uniformovaném  ztú 
ženci.  Avšak  ten,  zvyklý  patrně  podobným  výjevům,  nevšímal  si 
jich,  nýbrž  kráčel  klidně  dále. 

Leč  intermezzo  toto  zaneslo  rušivý  dojem  mezi  oba  mladé  lidi. 
Jakoby  náhlé  ochlazení  bylo  padlo  na  jejich  horké  hlavy:  Balán 
marně  hledal  zraky  Růženy  ;  byly  sklopeny  k  zemi.  Beze  slova 
spěchali  z  klidných  a  stinných  sálů  galerie  a  teprve,  když  přišli  na 
ulici  plnou  hluku  dne,  lidí  a  slunce,  počali  opět  mluviti.  A  jako  by 
tam  nahoře  byli  zanechali  stud,  který  je  v  tichu  opuštěných  sálů 
přepadl :  zde  mezi  tím  hlučícím  davem  cítili  se  opět  volnými  a  ne^ 
viímými.    To  proto  snad,  že  nebyli  již  osamělí. 

Přes  to  však  usedli  brzy  na  tramway  a  jeli  zpět  a  jakmile  při" 
jeli  do  Nervi,  rozešli  se  ihned. 

Avšak  Balán  nešel  ke  své  nevěstě.  Vstoupil  do  svého  pokoje 
a  ulehl  na  podušku.  Snil  s  otevřeným  zrakem.  Viděl  dvě  ženy 
státi  před  sebou:  Annu  a  Růženu.  Ale  jak  rozdílný  pocit  jímal  jej 
při  pohledu  na  obě  ženy!  To  nebyla  již  něžná  láska,  již  cítil  při 
zjevu  Anny.  Spíše  lítost  a  stud  se  v  něm  ozývaly.  Ale  ani  tyto 
pocity  neměly  v  něm  místa.  Byly  zatlačeny  horoucí  jeho  vášní 
k  druhé.  Růžena  ovládla  celou  bytost  jeho,  jeho  mysl,  jeho  srdce. 
Cítil  to  příliš  jasně  a  ač  viděl,  že  není  vše  správné  a  dobré, 
co  cítí,  chápal  příliš  zřejmě,  že  není  z  vášně  té  již  návratu. 
Kolikrát  si  byl  umiňoval,  že  se  vyhne  této  svůdné  krasavici,  a  hned 
v  nejbližší  chvíli,  nevěda  o  tom  ani,  sám  ji  vyhledával. 

Též  nyní,  leže,  přemýšlel  jen  o  ní.  Ať  se  snažil  jak  chtěl 
upoutati  myšlenky  své  k  Anně,  ať  si  říkal,  že  nutno  uvažovati 
o  závazcích,  které  jej  poutají  k  choré  dívce,  scéna  z  Palazzo  Rosso 
vracela  se  mu  stále  na  mysl  a  s  ní  jeho  žhavá  touha  po  Růženě. 
„Co  činiti,  co  činiti?"  říkal  si  zoufale.  Jako  přízraky  stály  před 
ním  obrazy  obou  žen.  K  jedné  poutala  jej  povinnost,  k  druhé 
láska.  Cítil,  že  přiklonili  se  k  prvé,  bude  nešťasten.  A  přikloní^li 
se  k  druhé,  zachová  se  jako  darebák.  A  náhle  vznikla  v  něm 
myšlenka,  jež  se  mu  zdála  spásnou.  „Odjedu,"  zvolal  a  současně 
vyskočil  s  pohovky  a  spěchal  do  pokoje  své  nevěsty. 

Lumír  XLEL  6.  32 


250 

Anna  přijala  zprávu  o  nenadálém  povolání  Balánové  do  Říma 
klidně,  skoro  s  uspokojením.  Svým  instinktem  chorobné  ženy  vy 
cítila  již  dávno,  že  se  něco  děje  v  srdci  Balánové,  že  se  něco  děje 
mezi  ním  a  její  sestrou.  Nemohlo  jí  zůstati  skryto,  že  Růžena 
nabývá  čím  dále  tím  více  vlivu  nad  jejím  ženichem.  Poznávala  to 
dle  jejich  chování,  řečí  i  pohledů,  byť  i  skrývaných  a  zastíraných, 
a  vše  to  zvyšovalo  nechuť,  kterou  chovala  k  Růženě,  až  k  nená" 
visti  a  zlobě.  V  posledním  čase  propukla  nechuť  ta  i  v  zjevné 
nepřátelství  mezi  oběma  sestrami,  když  Růžena  po  několika  výstU' 
pech  přestala  navštěvovati  Annu. 

Chorá  dívka  vycítila  to  ostatně  i  z  chování  Stolkinova,  který 
viděl  více  než  ona  sama.  Neboť  ačkoliv  odpovědi  Rusovy  na 
nesmělé  otázky  její  byly  naprosto  odmítavé,  pochopila  z  uzavře" 
ného  chování  Stolkinova  k  Balánovi,  že  tu  vpravdě  není  něco 
v  pořádku  a  že  i  ženich  její  není  bez  viny. 

Proto  přijala  jeho  zprávu  o  odjezdu  do  Říma  s  uspokojením. 
„Ano,  ať  jen  jede,"  říkala  si,  „bude  tak  nejlépe  pro  všechny. 
A  až  lékař  dovolí,  pojede  i  ona  odtud  a  přijede  s  matkou  za  ním." 

Balán  byl  šťasten,  že  se  mu  vše  tak  dobře  daří.  Když  pak 
i  Stolkin,  jenž  právě  přišel  na  návštěvu  k  choré,  schválil  jeho 
úmysl,  byl  všecek  měkce  naladěn.    Zůstal  u  nevěsty  až  do  večeře. 

Avšak  když  sestoupil  k  večeři  do  jasně  osvětleného  sálu  a  na^ 
lezl  tu  Růženu,  která  jej  vítala  s  úsměvem  a  zářícími  zraky,  zmizel 
okamžitě  pocit  spokojenosti,  který  jej  naplňoval  v  pokoji  nevěsty, 
a  on  ucítil  v  srdci  bodnutí.     Co  to  jen  učinil! 

Přes  to  přednesl  se  sklopeným  zrakem  svůj  úmysl  zítra  od" 
jeti.   Růžena  přijala  zprávu  jeho  skoro  klidně. 

Teprve  po  chvíli  řekla  s  jakousi  obavou:  „Neodjíždíte  však 
přec  hned  ráno?" 

„Ne,"  odvětil.    „Až  poledním  vlakem." 

„A  dopoledne...?"  znělo  s  jejích  rtů. 

„Náleží  vám,"  dodal  nemoha  se  již  ovládnouti. 

„Dobře!"  řekla  Růžena.    To  byla  jediná  její  odpověď. 

Večeřeli,  jako  by  se  nic  nebylo  udalo.  Balán  rozvíjel  plán  svého 
pobytu  v  Římě.  Hodlal  pracovati,  pilně  pracovati,  aby  dohonil,  co 
zde  zameškal.  Leč  o  ní,  Růženě,  se  ani  slovem  nezmínil.  A  ona 
mlčela.  Dívala  se  naň  pouze  ztraceným,  kamsi  dovnitř  upřeným 
pohledem  a  jemu  se  zdálo,  že  vidí  na  dně  těchto  pohledů  pla' 
nouti  cosi,  jako  předzvěst  příštích  požárů. 

Též  po  večeři  se  rozešli  prostě.  „S  bohem,"  řekla,  „jděte  nyní 
skládat  svoje  věci.     A  zítra  ráno  na  shledanou..." 


251 
XV. 

Když  vešel  druhého  dne  ráno  k  snídani,  seděla  Růžena  již 
u  stolu  a  psala  nějaký  list. 

„Čekám  na  vás,"  volala,  jakmile  ho  spatřila.  „Musíme  hledět 
využít  času,  který  nám  zbývá  !" 

Sama  zavolala  sklepníka  a  objednala  mu  kávu  a  když  ji  při^ 
nesli,  stála  již  opět  ve  dveřích  jídelny  opřena  o  slunečník  a  vybí^ 
zela  malíře  k  odchodu. 

Vyšli  na  pobřeží.  Bylo  parné  jitro  a  na  pobřežních  lavičkách 
seděli  již  někteří  hosté  a  vyhřívali  se  na  vřelém  slunci.  „NapO" 
sledy  I"  říkal  si  v  duchu  Balán  a  přehlížel  pohnutým  zrakem  vše 
na  cestě:  netřesk  na  rampě  kavárničky  Miramare,  prodavače  lastur 
a  krajek  a  hosty.  I  slepého  žebráka  si  všiml,  jenž  sedě  na  lavičce 
jako  každodenně  nastavoval  ruku,  a  malíř  se  vrátil  úmyslně,  aby 
mu  dal  několik  soldů. 

S  Růženou  mnoho  nemluvil.  Spěchala  napřed  a  slova  její  zněla 
spíše  jako  povely.  Když  přišli  k  přístavišti,  spatřili  již  z  dálky 
barkářc,  který  je  obyčejně  vozíval:  mladého  muže  s  pokornými 
zraky.  Pozdravoval  je  již  z  dálky  stoje  ve  své  kocábce  a  jeho  bílé 
zuby  zářily  v  snědém  obličeji,  osmahlém  sluncem.  Růžena  k  němu 
přímo  zaměřila  a  usedla  do  lodky,  avšak  když  chtěl  i  barkář  za' 
sednouti,  pokynula  rukou  a  řekla  mu  krátce,  aby  je  nechal  o  sa^ 
motě. 

Vyjeli  na  moře.  Ona  u  vesel,  on  u  kormidla,  a  vyjeli  přímo 
na  volné  moře.  Přímo  a  nezvratně  řítila  se  lodka  od  břehu  do 
širého  prostoru. 

Balán  byl  tím  vším  udiven.  Za  nimi  rozevíral  se  plný  prospekt 
pobřeží.  Zprvu  bylo  viděti  jen  pobřeží  nervské,  zeleň  zahrad  a 
barevnou  spleť  střech,  odrážející  se  od  šedé  zeleně  olivových  hájů 
jimiž  pokryty  byly  vrchy  v  pozadí.  Avšak  pozvolna  menšily  se 
postavy  i  stavby  na  pobřeží,  hollandský  bar  a  kavárna  Mira-' 
maře  zdály  se  býti  miniaturními  domky  z  pohádky,  pobřeží  se 
prodlužovalo  a  po  obou  stranách  Nervi  vyvstávaly  nové  osady,  na 
levo  Quinto  al  Maře  a  bizarní  Sturla,  v  právo  Bagliasco,  Picve 
di  Sori  a  bílé  Camogli.  A  pak  zmizela  i  linie  pobřežní.  Jen  vrchy 
v  pozadí  vyhlížely  nad  hraniční  čáru  moře,  a  i  ty  zmizely  po 
chvíli. 

Leč  Balán  toho  všeho  neviděl.  Byl  zaujat  plně  tím,  co  zřel 
před  sebou  v  bárce.     Tam  seděla  Růžena  a  veslovala.   Byla  oděna 


252 

prostým  bílým  šatem,  obepínajícím  úzce  její  postavu.  Při  každém 
vzepření  do  vesel  vypialo  se  celé  její  tělo  obloukem,  malá  krásně 
modelovaná  prsa  vystoupla,  svaly  na  pažích  se  napialy  a  její  rty 
se  sevřely  úsilím. 

Zvlášť  tento  rys  byl  neobyčejně  půvabný.  Pozoroval  její  líce, 
rudnoucí  námahou,  a  přemýšlel,  s  čím  by  porovnal  tuto  krásnou, 
smyslně  svůdnou  tvář.  Byla  orámována  plavým  vlasem,  jenž, 
uvolniv  se  z  prostého  účesu,  poletoval  jí  kolem  hlavy,  nesen 
větrem. 

A  čím  déle  na  ni  patřil,  tím  větší  zmatek  se  ho  zmocňoval- 
Zvláštní  chvění  proběhlo  mu  celým  tělem  a  on  cítil,  jak  známé 
opojení  mu  stoupá  do  hlavy. 

V  tom  ozval  se  hlas  Růženy:  „Konečně  I  Konečně  jsme  sami!" 

Balán  se  ohlédl.  Skutečně  byli  sami.  Nikde,  kamkoli  pohlédli, 
neviděli  stopy  života,  nikde  kousíčka  země,  ani  lodi,  ba  ani  racků 
nebylo  viděti.  Jen  moře,  zelenavé,  modravé  moře,  blýsknavé  a  zá-* 
říci  nesčetnými  svými  vlnkami  v  záři  slunce,  stálo  kolem  nich, 
pohybovalo  se,  lákalo  a  laskalo  je. 

A  jako  by  v  tom  cítil  posílení  ve  své  touze,  vstal,  rozepialpaže 
a  postoupil  k  Růženě.  Lod  zakolísala  a  on  klesl  vedle  ní.  Slyšel 
jen  ještě  její  slova: 

„Chceš  býti  můj,  zcela  můj?"     A  on  sevřel   ji  ve  svou  náruč. 

Bárka  se  mírně  kolébala.  Kolem  nich  šumělo  moře  a  nará' 
zelo  mírně  svými  vlnkami  na  lodní  stěny.  Oni  ho  však  ne" 
slyšeli. 

XVL 

Když  se  po  několika  hodinách  vrátili  ku  břehu,  bylo  již  pří" 
staviště  plné  obecenstva,  jež  přihlíželo  hře  bárek.  Též  Stolkin  stál 
mezi  nimi  a  pozoroval  jejich  přistání.  Balánovi  zdálo  se,  že  vidí 
již  Z  dálky  pohled  Rusův,  upřený  na  něho.  Nemohl  ho  snésti  a 
sklopil  zrak,  když  kráčeli  kolem,  přes  to  však  mu  neušel  udivený 
pohledy  který  Rus  vrhl  na  prsa  Růženina,  ozdobená  omyxovou 
sponou  Anny. 

Za  to  Růžena  si  Stolkina  ani  nevšímala.  Pobízela  stále  jen 
Balána  k  rychlosti,  aby  se  ještě  včas  dostali  k  polednímu  vlaku. 
Když  přišli  k  villám,  svolávaly  již  gongy  hosty  k  obědu,  avšak 
oni  neusedli  ke  stolu.  Rychle  sebrali  svá  zavazadla  (šťastnou  ná" 
hodou  si  též  Růžena  svá  zavazadla  minulého   večera  připravila)   a 


253 

odjeli  na  nádraží.  Nerozloučili  se  s  nikým  ani.  Jejich  odjezd  byl 
vlastně  útěkem.  Ale  co  jim  na  tom  všem  záleželo!  Tonuli  v  lásce 
a  nebylo  jim  pomoci.  Neboť  jak  to  řekla  Růžena,  když  se  vra^ 
celi  k  poledni  onoho  dne  ku  břehu,  on  u  vesel  a  ona  u  kormidla? 
Láska  jest  jak  moře.  Blaze  a  radostno  je  tomu,  kdo  pluje  po  jeho 
vlnách,  avšak  třikráte  ztracen  jest  nešťastník  v  něm  tonoucí! 

Uprchlí  tedy.  Jeli  do  Říma  a  tam  žili  jen  své  lásce  a  své  vášni. 
Balán  nevycházel  ani  z  opojení.  Jako  ve  snu  kráčel  městem,  vše 
bylo  proň  vedlejší  a  malicherné  a  nic  na  světě  nemělo  proň  vý^ 
známu,  jen  ona.  Jako  dítě  dal  se  jí  vésti.  Stal  se  otrokem  jejím, 
bezmocnou  loutkou  v  jejích  rukách,  a  nekradHi  a  nevraždiHi  na 
veřejné  ulici,  stalo  se  tak  jen  proto,  že  toho  Růžena  po  něm  nC' 
žádala. 

Žil  jen  okamžiku  přítomnosti.  Vše,  co  se  udalo  dříve,  bylo  mu 
lhostejno.  Jako  v  mlhách  vzpomínal  na  Annu,  paní  Bartošovou 
a  Stolkina  a  na  obavy,  jež  měl  před  rozvázáním  zasnoubení.  Dnes 
bylo  mu  to  vše  přirozené.  A  jednoho  dne,  když  pili  s  Růženou 
šampaňské  a  přísahali  si  věčnou  lásku,  sedl  a  napsal  dopis  cynický 
a  urážlivý  ve  své  lhostejnosti,  kterým  se  zříkal  své  nevěsty. 
Proťali  jej  onyxovou  sponou  a  poslali  jej  na  adresu  Anny  do 
Nervi.    Tím  byla  minulost  odbyta. 


XVII. 

Avšak  kterési  z  následujících  nocí  byl  Balán  náhle  probuzen  ze 
spaní.  Známý  hlas  jej  volal:  Byl  to  hlas  Anny.  Balán  ztrnul.  Bylo 
by  to  možné?  Rychle  rozsvítil  elektrickou  lampu  na  nočním 
stolku.  Pokoj  byl  prázdný,  jen  vedle  něho,  tiše  oddychujíc,  ležela 
plavovlasá  krasavice  Růžena.  A  přec  slyšel  zcela  zřetelně  volati 
známý  mu  hlas:  „Baláne,  Baláne,  Jiří!" 

Studený  pot  vstal  mu  na  čele.  Byl  to  přelud,  či  hlas  ze  zá" 
hrobí?  A  náhle,  jako  bleskem  ozářen,  zjevil  se  před  ním  život 
posledních  dní  a  on  poznal,  co  učinil.  „Zabil  jsem  ji,"  řekl  si, 
„a  ona  mne  volá  před  tvář  spravedlnosti." 

Poznání  to  bylo  mu  tak  jasné,  že  déle  o  něm  neuvažoval. 
Tiše,  jako  pod  neodolatelným  tlakem,  vyklouzl  z  postele  a  počal 
se  oblékati.  Mechanicky  oděl  se  v  nejnutnější  kusy,  vystoupil 
z  pokoje  a  vyšel  na  lílici.  Kráčel  na  nádraží,  přistoupil  k  pokladně, 
koupil   lístek    do    Nervi  a  usedl  do  vlaku,   který    za  chvíli   odjel. 


254 

Celou  cestu  byl  v  úplné  apathii.  Nevšímal  si  stanic,  jimiž  pro^ 
jížděl,  s  nikým  nemluvil  a  ničeho  nevnímal.  Teprve  když  přijel  do 
Nervi,  probral  se  poněkud  ze  své  lethargie,  vystoupil  z  vlaku  a 
vyšel  na  nádraží. 

Bylo  právě  poledne.  Gongy  hučely  v  několika  obydlených  vil^ 
lách  a  svolávaly  hosty  k  obědu.  Též  Balán,  veden  jimi,  dal  se 
k  Ofelii.  Vešel  známou  zahradní  branou,  kráčel  kolem  japonské 
borovice  a  záhonů  červených  a  fialových  azaleií  a  vstoupil  do  ve 
stibulu  villy.  Avšak  nedal  se  v  právo  do  jídelny,  kam  se  ubíraly 
nějaké  cizí  dámy,  nýbrž  kráčel  nahoru  do  prvního  patra,  do  míst, 
kde  stál  známý  mu  malý  pokojík.  Tiše  sáhl  na  kliku  dveří  a 
otevřel. 

Vůně  květů  a  hořících  voskovic  jej  ovanula.  Balán  se  zarazil. 
Byl  to  skutečně  pokoj  Anny?  Nemohl  ho  poznati.  Uprostřed  na 
nevysokém  katafalku,  obklopeném  kyticemi  a  věnci,  stála  malá 
černá  rakev.  Tlusté  svíce  hořely  kolem  ní  čadivým  plápolem  a 
vrhaly,  při  spuštěných  žaluziích,  žluté  světlo  na  bílou  dívčí  postavu. 
Padaly  na  černé  kučery  smutně  přičesané  k  bledému  čelu,  na  ble" 
dou  tvář  a  na  zavřená  víčka  s  dlouhými  černými  brvami,  pod  ni^ 
miž  jako  by  právě  byly  vyschly  slzy. 

Ano,  byla  to  Anna! 

Byla  oděna  v  prostý  bílý  šat,  který  dobře  znal,  v  něžných  ru^ 
kách  držela  kytici  bílých  kamelií  a  vyhublý  krk  měla  obepiatý 
krajkovým  šátečkem,  spiatým  na  prsou  onyxovou  sponou. 

Zprvu  hleděl  Balán  na  vše  tupě.  Viděl  katafalk,  květy  i  tlusté 
hořící  voskovice,  avšak  srdce  jeho  zůstalo  nedotčeno.  Viděl  bledou, 
vyhublou  tvář,  černé  kučery,  smutně  přičesané  k  bledému  čelu,  a 
zavřená  víčka  s  dlouhými,  černými  brvami,  pod  nimiž  jako  by 
právě  teprve  nyní  byly  vyschly  slzy,  a  ani  to  jím  nepohnulo. 
Avšak  když  spatřil  sponu,  onyxovu  sponu,  která  mu  kdysi  při^ 
nesla  tolik  štěstí  a  kterou  jí  nedávno  tak  cynicky  byl  vrátil,  pro- 
budil se  pojednou  k  vědomí.  V  jediném  okamžiku  přehlédl  celou 
situaci,  poznal  velikost  hříchu,  kterého  se  tu  dopustil,  a  pochopil, 
že  ji  i  sebe  zabil.  A  jako  by  vyšším  řízením  vyvstala  v  paměti 
jeho  slova  básně:  „Es  kommt  dic  Stunde,  wo  dir  der  Donna 
Anna  Busennadel  weit  mehr  verschliesst,  als  dir  die  Welt  kann 
geben!" 

Pak  klesl  v  mdlobách  k  zemi. 


255 
OTOKAR  FISCHER: 

O  ÚČASTI  UMĚLECKÉ  TVOŘIVOSTI 
V  LITERÁRNĚ  HISTORICKÉM   BADÁNÍ. 

(Konce.) 

TOUŽ  nesrovnalostí  jest  spolu  určeno  i  pozdější  Nictzschovo  sna^ 
žení,  oplývající  tolika  kontrasty.  Nechť  se  od  literárních  dějin 
odvrátil  k  filosofickému  oboru,  dotud  sotva  kultivovanému,  nechť, 
osvobozen,  zaujímal  k  filologii,  kdys  milované  a  pak  nenáviděné, 
postavení  spravedlivější,  podávající  asi  svědectví  o  překonaném  již 
rozporu:  něco  filologického,  něco  z  historika  a  interpreta  zůstalo 
velkému  umělci  i  nadále,  cosi  učeneckého,  literárního,  co  si  libuje 
v  narážkách  a  citátech,  dodává  i  nejbásničtějšímu  jeho  výtvoru, 
Zarathustrovi,  ráz  kompromissu  mezi  vědou  a  uměním.  Nebylo 
náhodné,  že  nejvíce  miloval  i  nenáviděl  Wagnerův  složitý  umě^ 
lecký  zjev,  na  němž  snad  leccos,  dle  jeho  výrazu,  bylo  hereckého, 
ale  na  němž  bylo  vše  výrazem,  pro  Nietzscheho  nedosažitelným, 
nejryzejší  umělecké  nezbytnosti,  aniž  bylo  třeba  voliti  okliku  přes 
učenost,  badání,  filosofií.  A  Nietzschův  prvý  samostatný  pokus, 
o  hellenské  tragedii,  jest  typickým  výtvorem  literárního  historika 
bohatě  požehnaného  i  zatíženého  pudy  uměleckými,  u  něhož  se 
dvojí  nadání  vybíjí  podvojným,  „kentaurským''  tvořením.  . 

Umělecké  pudy  literárního  historika  mívají  význam  jak  pro 
osvětlení  tak  pro  volbu  vědeckého  předmětu.  Mají  následkem,  že 
přednost  se  dává  hrdinovi,  s  nímž  se  historik  cítí  z  povzdálí  dU'' 
ševně  spřízněn,  bývají  tudíž  pohnutkou  k  silnému  zdůrazňování 
osobního  momentu,  k  subjektivnímu  zabarvení  jednotlivých  úsudků 
i  úhrnného  hodnocení;  i  přibližují  badateli  zvláště  takové  postavy 
a  doby,  které  nejsou  v  sobě  uzavřeny  a  hotovy  jednou  pro  vždy, 
k  jichž  pravému  chápání  je  nutno  přimíchati  něco  z  vlastního 
ducha.  Záhadný  šerosvit,  problematické  karaktery,  vábně  neurčité 
pozadí  básně,  zvlášť  pestře  mihotavý  svět  romantiky  jsou  jakoby 
stvořeny  k  tomu.  by  na  se  obracely  pozornost  badatele  takto 
uzpůsobeného;  nejvábivější  jsou  však  věci  nedopověděné,  vše  nC" 
vyslovitelné,  co  fantasii  ponechává  volné  pole,  hy  se  po  silném 
kmeni  básnického  podání  úponkovitě  vzpínalo  do  výše ;  velké  lite 
rární  fragmenty  světové  literatury  dráždívají  silně  k  tomu,  by  na" 
předená  vlákna  byla  dopřádána,  by  ze  zlomku  byl  uhodnut  pravý 
smysl,  jenž  básníkovi  tanul  na  mysli.  Anebo  obráceně,  je  lákavé, 
intuitivně  chtít  se  vcítiti  do  tvůrčího  processu,  hotový  výtvor  prO' 


256 

vázcti  nazpět  do  jeho  dřívějších  stadií;  tajemství  bezejmenného  se 
opisuje,  zivo]  se  strhuje  s  mystéria  početí  a  kh'čení  básnického 
díla,  konstruuje  se  pratypus  básně,  dokud  náhoda  šťastného  nálezu 
neučiní  přítrž  vágním  kombinacím. 

Velký  filolog  Jakub  Grimm  pravil  v  nekrologu  na  svého 
bratra:  » Právě  že  se  nám  před  oči  předvádí  tolik  věcí  rozpadá" 
vajících  se,  dochovaných  neúplně  a  úryvkovitě,  dráždí  obrazivost ; 
zlomky  nám  vnukají  soucit,  jenž  nás  vyzývá,  bychom  je  zkoumali 
a  doplňovali."  A  je  dojista  jasno,  jak  plodné  pole  se  otvírá,  kde- 
koli jest  rozohňována  badatelská  fantasie,  co  nových  problémů  se 
naskýtá  a  jaké  netušené  otázky  vznikají,  je-li  učenec  rozvážně 
disciplinovaným  uměleckým  instinktem  unášen  na  nové  dráhy. 
Jen  o  jedné  věci  se  nesmíme  klamati :  se  stanoviska  ryzího  umění 
znamená  to  vše,  že  se  kráčí  po  cizích  kothurnech,  že  se  vypůjčuje 
cizí  zdoba,  že  se  domýšlejí  cizí  myšlenky,  že  se  směšuje  vlast- 
nictví a  přisvojené  jmění  —  podobně  jako  když  historik  filosofie, 
místo  aby  soustavu,  jíž  se  zabývá,  pouze  dějevědně  zařazoval,  roz" 
šiřuje  ji  a  rozmělňuje  několika  samostatnými  dodatky,  nemá  však 
dosti  tvořivé  mohutnosti,  by  ji  zcela  přizpůsobil  vlastnímu  systému. 
Nespokojena  nadmíru  jednostranným  výměrem  filologie  jakožto 
„poznání  poznaného",  nespokojena  úkolem  chladného,  rozvážného 
badání  a  sbírání,  létá  pak  badatelova  touha  na  ochromených 
křídlech.  Trvá  cit  neukojení,  trvají  nevyčerpané  záhady,  hromadí 
se  nespotřebovaná,  nadbytečná  energie,  již  vyvolalo  vnímání  umě-- 
leckých  děl  —  a  den  co  den  se  palčivěji  hlásí  nutnost,  aby  se  badatel 
bud  zřekl  jedné  ze  svých  dvou  aspirací,  nebo  aby  je  dohromady 
spářil  co  nejtěsněji  a  zcela  nerozlučně,  anebo,  obráceně,  by  je  obě 
pěstil  dál,  ale  tak,  aby  uměleckým  pudům  na  svou  činnost  vě^ 
dečkou  a  této  na  ony  nepopřával  direktního  vlivu. 

Jest  ovšem  činnost,  nad  jiné  způsobilá,  by  ono  plus,  které  se 
nahromadilo  á  zůstává  nepoužito,  bylo  odvedeno,  „odreagováno", 
by  celá  osobnost  byla  postavena  do  básníkových  služeb,  aniž  by  bylo 
nutno  zříci  se  vlastních  výkonů,  vlastního  výrazu,  svérázného 
myšlenkového  postupu:  Literární  historik  se  do  svého  autora  co 
nejintensivněji  začte,  zná  všechna  jeho  díla,  jest  podrobně  infor- 
mován o  jeho  formě  i  habitu,  zná  objem  i  hloubku  jeho  myšlenek 
a  cítí  se  mu  nejen  blízek,  ne,  cítí  se  mu  k  čemusi  povinován  — 
povinen  vzdáti  mu  výraz  svého  díku,  a  spolu  pociťuje  temnou 
nutnost,  nějakým  způsobem  s  ním  vejíti  v  zápas,  změřiti  své  síly 
s  jeho  silami.  Vědecký  zájem  o  thema  mu  nestačí,  básnické  slovo 
se  mu  déře  z  prsou,  a  láska   k  předmětu  i   k  myšlenkovým  pro.- 


257 

blémům  i  k  jednotlivým  obratům  ho  ponouká,  by  v  menším 
měřítku  produkoval  cosi  podobného:  místo  by  svůj  vlastní  názor 
a  výraz  násilně  míchal  do  cizího  produktu,  vede  si  poctivěji, 
zůstává  hlasatelem  svého  básníka,  stává  se  mu  tlumočníkem, 
a  výtvor,  z  jehož  okruhu  se  nevymaní  jinak,  přebásní  v  mateřském 
svém  jazyku.  Veliké  úkoly  převodu  Danteho  či  Shakespearea,  jež  se 
u  různých  individualit  tak  různě  utvářejí  a  přistupují  vlastně  nové 
ke  každé  nové  generaci,  nemohou  býti  zdolány  bez  účasti  básníka 
v  badateli  a  bez  účasti  historika  v  umělci;  stačí  jmenovati  ber" 
línského  učence  Wilamowitze  či  u  nás  Josefa  Krále,  by  byly  uve^ 
děny  doklady,  kterak  se  methody  klassické  filologie  spojují  s  ja* 
zykovou  schopností  přetvořovací  a  kterak  teprve  touto  synthesou 
stává  se  práce,  věnovaná  mistrům  antiky,  skutečným  životním  po" 
slaním. 

Překladatel  při  vší  volnosti,  kterou  si  uchovává  vůči  detailům 
básně,  nutně  si  vede  věrně  k  uměleckému  dílu  jakožto  celku; 
nechce  sám  sebe  posunovati  do  popředí  zájmu,  není  v  pokušení, 
by  vydával  výtvor  své  reprodukční  schopnosti  za  tvoření,  za  umění 
prvého  řádu:  v  tom  smyslu  jeho  práce  jest  vědomější  svých  cílů 
a  své  kompetence,  jest  mužnější  a  skromnější  než  ona  činnost, 
v  níž  je  hledati  největší  a  vlastní  nebezpečí  uměleckých  instinktů 
v  literárně  historickém  badání.  Nebývá  s  náležitým  důrazem 
poukazováno  na  to,  jak  docela  zvláštní  postavení  zaujímá  literární 
věda  v  poměru  skoro  ke  všem  duchovým  vědám  (s  výjimkou 
leda  dějin  filosofie) :  Umění,  jímž  se  zabývá  literární  historik,  má 
za  předmět  slova;  jeho  vlastním  nástrojem  jsou  však  opět  slova. 
Z  toho  vyplývají  komplikace  a  svody,  o  nichž  historik,  ba  ani 
historik  umění  nemá  as  ponětí,  byť  sebe  horoucněji  toužil  po 
uměleckých  či  politických  vavřínech:  neb  jeho  úkolem  není,  by 
své  mistry  znázorňoval  skutky,  tóny,  barvami  —  nýbrž  slovy,  ne 
tedy  nástrojem,  jenž  je  spolu  objektem  jeho  zkoumání.  Jinak 
u  nás.  My  transponujeme  slova  do  slov,  a  místo,  bychom  umě" 
Iccká  fakta  vykládali  střízlivou  mluvou  historiků,  podléháme  příliš 
snadno  pokušení,  bychom  poetickému  thematu  přehodili  nový 
poetický,  pólo  poetický  pláštík,  Cituplné  vypravování  obsahu ; 
západ  slunce,  v  jehož  odlesku  vnímá  se  báseň;  zájem  o  předrahé 
„já"  a  momcntánní  nálada  i  rozmar  čtoucího:  takové  city,  citečky, 
umělecké  výhonky  vzrůstají  v  kritikovi,  přístupném  dojmům,  jenž 
místo  pojmového  a  názorného  výkladu  sděluje  osobní  své  impresse. 
Sklon,  jenž  případně  byl  nazván  „vnitřním  feuilletonismem" ; 
oslňující  vzor  Wildeových  paradoxů ;  přeceňování  litcrárnosti  a  pod" 

Lnmir  XLH.  6.  33 


258 

ceňováni  pravé  tvořivosti ;  nedostatek  úcty,  neukojená  ctižádost, 
neskromnost,  virtuosství  výrazu  —  to  jsou  as  nejdůležitější  před" 
poklady  onoho  předsudku,  jejž  lze  uvésti  na  formulku,  že  i  kri" 
tiká  jest  uměním,  že  úsudky  o  uměleckých  dílech  jsou  rovnO' 
cenné  uměleckému  tvoření.  Kolik  literárních  historiků,  již  se  při> 
stihli  při  uměleckých  spádech,  upustilo  od  svého  vědeckého  ře^ 
mesla  a  —  zastavilo  se  polou  cesty,  kdež  se  těšili  vědomím,  že 
též  oni  jsou  básníky,  popustí^li  uzdu  svému  temperamentu,  bu" 
doU'li  neustále  pomýšleti  sami  na  sebe,  přetvářeti  přijaté  dojmy 
a  zjednávati  si  levnou  inspiraci  z  druhé  ruky.  Těmito  slovy  nemá 
být  kritice  nikterak  upřen  vysoký  její  význam:  je  krásný  a  bla^ 
živý  pocit,  jenž  kritika  dokonce  povznáší  nad  historika,  že  si  může 
býti  vědom,  že  slouží  budoucnosti,  připravuje  půdu  příštím  po^ 
kolemm  a  do  duše  žijících  vnáší  světlo;  a  je  pocit  nejvýše  živoucí 
síly  a  nejhlubší  přináležitosti,  tváří  v  tvář  nově  vzkvétajícímu 
umění  moci  si  říci:  res  tua  agitur  —  a  umělecký  vkus  a  instinkt 
se  jistě  projeví  a  výběrem  i  karakteristikami  a  hodnocením :  ale 
běží  o  to,  protestovati  proti  soběstačnosti  kritiky.  Je  v  dnešním 
uměleckém  životě  mocí  nepostradatelnou  a  blahodárnou,  ale  nemá 
samostatnosti  a  není  svou  vlastní  paní,  není  tvořivá,  nýbrž  přijí" 
mající,  nespočívá  sama  v  sobě  a  není  v  sobě  konsolidována;  není 
to  přísně  provedené  odloučení  pudu  poznávacího  a  slasti  umělecky 
tvořitelské.* 

Takováto  čistotná  rozluka  je  však  konec  konců  žádoucí  všude 
tam,  kde  má  vzniknouti  vysoké  umění  a  silná  věda.  Kdo  v  sobě 
cítí  dosti  sil,  by  se  vědy  zcela  odřekl  a  úplně  oddal  svým  umě" 
leckým  pudům,  nechť  se  raději  dřív  než  později  odloučí  od  čin' 
nosti,  která  se  průběhem  doby  stane  zbytečnou  přítěží :  takovou 
eventualitou  se  však  zde  nezabýváme,  zde  běží  o  příspěvek  k  psy" 
chologii  a  methodice  badání,  nikoli  k  esthetice  básnictví;  nezajímá 
nás  tu  ani  otázka,  kterak  se  utváří  básnická  činnost  učencova, 
nýbrž  jediné,  kterak  se  utváří  resp.    utvářeti    má  vědecká    činnost 

^  Kritika  uměním,  kritika  stejnorodá  každé  jiné  tvůrčí  práci:  to  byla 
také  u  nás  oblíbená  bojovná  hesla  literárních  diskussí,  polemik  a  vyznání. 
Wildeovsky,  artisticky  byla  ta  maxima  utvářena  na  př.  u  Karáska,  silněji, 
přesvědčivěji,  s  poukazy  zvi.  na  Ruskina  a  Nietzscheho  byla  přednášena 
v  Saídových  Bojích  o  zítřek:  nemíním  tu  blíže  rozbírati  toto  kritické 
dogma,  s  jehož  předpoklady  (totiž  s  požadavkem  uměleckého  nadání 
kritikova)  se  shoduji,  s  jehož  theoretickými  resultáty  a  konklusemi  se 
rozcházím:  stačí  tu  konstatovati,  že  také  Šaldův  vývoj  čím  dále  tím 
energičtěji  vedl  k  diferenciaci  obou  složek  jeho  talentu,  k  osamostatnění 
umělecké  práce  a  k  zvědečtění  poznávacích  sklonností. 


259 

oněch  umělecky  založených  povah,  jež  se  rozhodly  vytrvati  př'  své 
práci  badatelské.  Básníkovi  dávati  předpisy,  bylo  by  stejnou  ab" 
surdností,  jako  udělovati  mu  radu,  by  svůj  tvůrčí  pud  udusil: 
poetická  tvořivost  nedá  se  zastavit  a  podvázat  ani  vědeckým  stU" 
diem  ani  jinými  okolnostmi,  a  všechny  stesky  badatelů,  že  pc 
hříchu  se  pro  svoje  jinaké  úkoly  nemohou  k  tvoření  dostat,  jsou 
a  zůstávají  neplodnou  sentimentalitou.  Naproti  tomu  lze  mluviti 
o  methodice  badání,  zvláště  pak  o  sebevýchově  umělecky  nadaných 
učenců. 

Nuž  ano.  literární  badatel  budiž  umělcem;  nechť  užívá  svého 
divinačního  daru,  dává  si  jím  ukazovati  cesty,  jež  mu  jest  kontro" 
lovati  přísným  zkoumáním  pomocí  dat  a  fakt;  necht  silou  své 
zostřené  sensibility  proniká  do  tajů  tvorby,  nechť  stoupající  inten-- 
siíou  vycítí  z  básně  náladu  doby,  melodii  verše,  pádnost  drama> 
tické  struktury,  svéráz  národností.  Ale  nechť  se  varuje,  by  ho 
vrozený  umělecký  smysl  a  básnické  náklonnosti  nesváděly  k  smí^ 
šcní  jeho  dvou  základních  pudů;  nechť,  přistupuj e.'li  k  výkladu 
svých  vědeckých  problémů,  osvědčuje  tolik  síly,  nechť  sám  proti 
sobě  si  vede  s  takovou  tvrdostí,  nechť  se  podrobuje  tak  zocelující 
sebekázni,  by  umělce  ve  svém  nitru  překonal,  by  své  umělecké 
cítění  postavil  do  služeb  svého  vlastního  vědního  úkolu  a  pro  něj 
fruktifikoval  své  schopnosti.  V  odporu  proti  vší  zmatenosíi  a  ne*- 
jasnosti  a  polovičatosti,  v  obraně  proti  bujným  postranním  vý-- 
honkům,  jsa  na  stráži  proti  scestím,  poslušen  zákonů  nejen  svého 
citu  a  intellektu,  nýbrž  i  své  vůle,  poučen  výstražnými  příklady 
velkých  dvojakých  povah,  nechť  kráčí  svou  cestou,  snaží  se  o  vy^ 
budování  tvůrčí  vědy  (tvůrčí  nikoli  ve  smyslu  umění),  nechť  sle^ 
duje  problémy,  jež  nemohly  vzejíti  než  právě  jemu.  Nechť  si  ucho-* 
vává  pocit  oddalující  úcty,  ať  se  již  snaží  mluviti  spíš  „po  básníc 
kovi"  nežli  o  něm,  ať  od  jednotlivých  individualit  postupuje  k  vyš^ 
šímu  úkolu,  jenž  jest  opsán  požadavkem  vědecké  synthesy.  Při 
tom  však  nechť  zůstane  pamětliv  onoho  základního  jevu,  jenž,  jako 
vším,  tak  i  badáním  proniká,  totiž  neustálého  vzájemného  měření 
sil,  závodění,  zápasení.  Tak  jako  překladatel,  tak  i  badatel  má 
úkol,  by  se  svým  předmětem,  budiž  to  básník  či  celé  údobí  či 
speciální  problém,  láskyplně  zápolil,  ne  však  zbraněmi  vypůjčovat 
nými  od  protivníka  samého,  ne  pomocí  básnického  pompu,  ne 
básnickou  inspirací,  ne  jakožto  vyznavač  totožného  uměleckého 
creda:  nýbrž  jakožto  bojovník  ducha  má  zápoliti  neustoupiti  a  ani 
před  ncjzazším  byť  i  byl  jist,  že  poslední  tajemství  velké  indi'- 
viduality   anebo    zašlého   času   zůstane    mu    navždy   nedořešitelné. 


200 

I  badatel  chce  bojem  samotným  vzrůstati,  i  badatel  smí  na  každou 
myšlenku,  s  níž  se  méří  jeho  zápolící  duch,  zavolati  biblickým 
slovem:    Nepustím  té,  leč  mi  požehnáš  I 


PETR  KRICKA: 


ČASNÝ  PODZIM. 

(ANTONÍNU  SOVO VI.) 

Já  Z  Vršavy  domů  jsem  šel.  Byl  počátek  září, 

den  jasný  a  klidný.  Svít  veselý  na  vodě  hrál, 

leč  s  požaté  louky  s  otavy  vůní  stesk  tajený  vál 

a  s  úhorů  pustých  a  se  strnisk  holých  tušeni  stáří. 

Les  přemýšlel  věrný.  Skryt  větví,  pozorným  okem 

v  práci  ustávší  datel  mé  pohyby  střežil. 

Mou  probuzen  chůzí  za  každým  krokem 

vřes  chocholky  růžové  zdivené  zvedal  a  ježil. 

A  nežli  k  mýti  jsem  došel,  kde  líska 

a  divoká  malina  roste,  já  náhle  stanul  jsem,  tuše, 

že  přišla  proměny  chvíle,  že  veliká  radost  je  blízka, 

že  blízka  mi  jest,  že  na  mne  se  dívá  krajiny  duše. 

Jak  blaženým  chopeno  vírem  mé  umdlelo  srdce.  Tála 

a  jihla  v  něm  stará,  kamenná  bolest.  Důvěryplně  a  sladce, 

jak  bývalo  v  dětství,  se  přivilo  k  ní,  jež  u  mne  teď  stála, 

k  své  matce, 

k  své  matce,  k  své  rodičce  chudé,  jež  všecko,  všecko  mi  dala, 

jež  vracela  radost,  lásku  a  mír,  těšila,  posilovala. 

A  všecko  bylo  mi  jasno  v  hodině  této: 

Že  krátké  bylo  mé  jaro,  že  brzy  přejde  i  léto, 

dnů  slunečných  poznavši  málo.  Že  věren  musím  ji  býti, 

že  nemohu  změnit  své  duše.  Jak  ty  i  já  musím  žíti. 

Jak  tvůj  byl  dosud  můj  život  i  bude:  těžký  a  tvrdý, 

a  rychle  míjejí  dnové  práce  prosté  a  pilné. 

Svůj  úděl  přísný  a  tvrdý,  svůj  úděl  pravdivý,  hrdý 

z  tvé  ruky  přijal  jsem,  matko.  Poznáním  silné 

a  vědomé  sebe  tvá  láska  vše  nahradí  duši.  Bude  ji  hřát 

a  v  radost  promění  čistou  hořkost  ústrků  všech. 

A  moje  chvíle  až  přijde,  já  k  tobě  vrátím  se  rád 

a  ještě  uhodnu  spící 

v  šumění  javorů  starých  —  tvůj  nad  synem  zdušený  vzdech 

a  v  tichém  kanutí  listů  —  pláč  smířený,  ulevující  . . . 


26 1 

KAREL  SEZIMA: 

Z  NOVÉ  ČESKÉ  BELLETRIE, 

II. 

Poznání,  že  detail  sebe  původnější  nemá  v  umělecké  tvorbě  hod^ 
noty  jiné  než  jako  materiál,  plně  ještě  nezvítězilo  v  knižní 
prvotině  Ivana  Olbrachta  „O  zlých  samotářích"  (nákl. 
J.  R.  Vilímkovým).  Rozednívá  se  však  již  velmi  zřetelně  v  druhé 
a  třetí  povídce   knížky. 

První  číslo  debutu  „Jožka,  Forko  a  Pavlína"  zůstalo  pouhou 
studií,  ovšem  velmi  pozoruhodnou,  avšak  bez  pevnější  komposice. 
Tady  jako  by  autor  teprve  zkoušel  paletu:  episody  ze  života  a 
působení  tulácké  trojice  jsou  tu  řazeny  zcela  koordinovaně.  Ukázal 
však  již,  jak  výrazně  zná  charakterisovat,  zejména  na  postavě  Pav- 
líny,  vykupující  krásu  jednoměsíčního  toulání  ukrutným  bitím, 
jež  ji  vždy  očekává,  i  potomní  celoroční  nudou  a  dřinou.  Najdete 
tu  i  momenty  ryzí  poesie  tulácké  (na  př.  onen,  kdy  Jožka  s  Pav" 
línou  si  kutá  lože  do  stohu  vonné  slámy,  nebo  kdy  nad  řekou  mc^ 
dituje  o  tuláckých  ústrcích  a  sní  odvetný  sen  o  požáru);  setkáte  se 
s  partiemi  drsného  taškářského  humoru  (Jožka  ze  žertu  vyleká  za 
tmy  Forko^Firku,  houkaje  naň  za  soumraku  jeho  groteskní  jméno 
tajemně  zdušeným  hlasem  jako  sýček  a  sklidí  za  to  řízný  kama^ 
rádský  výtopek),  nebo  s  passážemi  mocného  živelného  lyrismu 
(zejména  v  závěrečné  vášnivé  apotheose  svobody  a  nespoutané  pří^ 
rodní  volnosti,  symbolisované  věčně  mladou,  burnou  řekou  hor^ 
skou).  Také  již  se  zde  prokázal  Olbracht  psychologem  pronikavé 
jemnosti :  v  motivaci  rozchodu  obou  nahodilých  milenců,  když  Pav^ 
lína  posměchem  potupila  Jozkův  vzpomínkový  idol,  kterousi  cir^ 
kusovou  hvězdu.  A  především  ovšem  podal  tu  v  uvolněnější  faktuře 
nepřebranou  hojnost  nových  podrobností  materielních.  Jsou  to  vý^ 
těžký  naturalistického  studia  autorova  k  přírodopisu  člověka  tu^ 
láká,  těkavého  poetického  ničemy  a  samotářského  snivce,  horečně 
přissátého  k  darům  přírody,  ale  též  prudce  reagujícího  na  útlak 
sociálního  prostředí;  příspěvky  k  psychologii  tvora,  který  stále 
musí  unikat  před  psím  čichem  četníků  a  vždy  je  hotov  k  pudo^ 
vému  činu,  k  zlému  činu  po  smyslu  sociální  morálky. 

Kořist  téže  důkladné  přípravy  empirické,  jenže  specialisované 
až  odbornicky  na  prostředí  potulných  artistů  cirkusových,  positivní 
a  detailové  znalosti,   schopné  bezpečně    sic  navoditi  illusi   pravdy, 


262 

nicméně  o  sobě  ještě  nezpůsobilé  budit  pronikavější  vzněty  este^ 
tické,  mnoho  prostoru  zaplnily  též  v  druhé,  nejrozměrnější  po" 
vidce  „Zak".  Chvílemi  se  tím  až  trhá  epická  nit,  kol  níž  skrysta^ 
lisovat  se  měla  veškera  ta  detailní  sytost  popisná.  Avšak  pod  pas^ 
tósně  vrstvenými  barvami,  pod  nakupenou  tříští  pozorovatelskou 
ne  vždy  podřízenou  záměrům  celku,  hýbe  se  již  prudký  drama" 
tický  dvih.  Chvílemi  byl  dosti  silný,  aby  zcharakterisoval  ony 
hmotné  prvky  a  aby  celou  práci  zorganfsoval  k  slibnému  pokusu 
o  epickou  komposici  většího  rytmu.  Autor  tady  nejen  širokým 
štětcem  maluje  kočovný  život  komediantské  tlupy,  ale  proniká 
i  do  niter,  snů,  fantasu'  této  zvláštní  odrůdy  bohémské.  Vystihuje 
její  hrdost  a  proletářské  opovržení  ženou,  primitivní  perspektivu 
a  silně  jednostrannou  sociální  logiku  „uražených  a  ponížených". 
Úzkost  této  společenské  filosofie  arci  ihned  vystoupí,  jakmile  spi" 
sovatel  sám  stane  na  vyšším  stanovisku  epickém.  Tehdy  citelně 
mu  chybí  objektivnější  klid  a  obzíravější  hledisko.  Přes  to  k  nc" 
popíratelně  mohutnému  tragickému  efFektu  podařilo  se  mu  skon" 
trastovat  užaslou  naivitu,  žvavou  servilní  oddanost  a  bezhlavou 
překotnost  úponkovité  povahy  Frickovy  se  zamlklou  pýchou,  nc" 
smířitelnou  tvrdostí  a  ocelově  chladnou  pružností  dravčího  natU" 
relu  Žákova.  Mladší  sourozenec,  nepochopiv  temného,  pomsty- 
chtivého  učení  staršího,  který  navždy  rozpadl  se  se  společností 
pro  zradu  ženinu,  malicherně  jako  v  bezděčné  parodii  a  k  vlast" 
ní  záhubě  bere  krvavou  odplatu  na  člověku,  jenž  mu  kdysi, 
v  dětství,  přivodil  otcovský  výprask  a  celé  tlupě  nucený  odchod 
z  obce. 

Třetí  z  povídek,  „Rasík  a  pes",  je  nejvyrovnanější  číslo  jednot" 
né  intonace  a  temného  psychického  koloritu.  Není  zde  tolik 
samoúčelné  a  minuciésní  monografické  drobnomalby,  jako  v  „Zaku". 
Za  to  je  tu  zajímavý  detail  přísněji  hodnocen  i  tříděn.  Vše  beZ" 
pecně  tu  slouží  rozvíjenému  themaíu,  jehož  psychologický  sub" 
strát  je  stejně  původním  nálezem  spisovatelovým,  jako  cenným 
rozšířením  jeho  ideové  klaviatury.  Totiž  obohacením  o  jemný  od" 
stín  sociální  kritiky,  dosud  u  Olbrachta  založené  jedině  na  proti" 
kladu  bídaé  lidské  společnosti  a  dobré  přírody  a  na  příliš  čistot" 
něm  rozlišení  mezi  zlými  držiteli  moci  a  trpícími  vyděděnci  society. 
Človcka"rasa  tady  zprvu  těší,  že  má  někoho,  na  kom  si  vylévá 
vztek  a  rozmary,  kdo  se  před  ním  třese  jako  se  on  chvěje  před 
hajnými  a  četníky.  A  hle,  zvíře  násilně  podrobené  konečně  od  něho 
bez  hlesu  snáší  bití  a  ústrky.  Ale  oplatí  mu  hrozně  v  nejbolest" 
nější  chvíli,  kdy  člověk  opuštěn  družkou  a  podupán  osudem  chce 


263 

se  přivinouti  k  němé  tváři.  Zrovna  ted  naň  divoce  vycení  zuby  — 
a  dvě  nesmiřitelné  protivnické  bestie  stojí  proti  sobě  stejně  zlé  a 
zavilé.  —  Celá  věc  má  podivuhodně  ucelený  timbre  a  relativně 
dostupuje  i  nejvyšší  úrovně  stylové:  je  v  ní  aspoň  nejméně  míst, 
kde  jako  by  byla  autorovi  barva  náhle  zaschla  a  on  odbočil  v  žur^' 
nalistický  referát.  Cituji  z  ní  na  doklad  místo,  upomínající  sug^ 
gestivní  zhuštěností  malby  na  nádherný  „Běžin  luh"  Turgeněvův; 
passáž,  kdy  rasíci  rozdělali  v  lese  na  ohromném  vřesovišti  oheň 
a  pekou  si  k  večeři  malého  psíka :  „Sešeřilo  se,  okraje  hvozdů 
kolem  dokola  se  srazily  v  černý  neprostupný  pás,  kvítky  vřesu 
splynuly  v  temné  fialové  jezero  .  .  .  Paseka  voněla  chladnými  vů" 
němi  lesa  a  večera.  Svět  byl  daleko  odtud  .  .  .  Opodál  ohniště  stál 
v  zhuštěném  šeru  koly  do  vřesu  zabořený  vozík  a  vedle  něho, 
hlavu  na  předních  tlapách,  zamračeně  ležela  ke  kolu  přivázaná 
doga.  —  Přikládali  nové  kupy  roští  a  oheň  je  hltavě  stravoval, 
šlehal  plameny  vzhůru  a  praštěl  a  fičel,  zbarvil  vřesové  jezero  oran^ 
žovou  záplavou  a  lehl  si  odleskem  na  stěnu  lesa,  osvítil  ostře 
vozík  v  povzdálí  a  zoufalé  psí  oči." 

Jiný  debutant,  který  soustředil  pozornost  na  tutéž  společen" 
skou  spodinu  jako  Olbracht,  je  Karel  Chvoj  ve  své  „Zpovědi 
tuláka  Pyšvejce"  (nákl.  Frant.  Švejdy).  Jeho  zájem  je  arci  rázu 
spíš  morálního  než  dušeslovného  a  esthetického.  Je  tím  vřelejší  a 
účastnější;  autor  zřejmě  soucítí  s  hrdinou,  vyobcovancem  společ' 
nosti,  který  i  po  letech  strázní  a  běd  zachoval  si  poctivý  kus 
mravní  síly.  Jeho  tuláka  stálo  vždy  těžké  vnitřní  krise,  než  podlehl 
nutnosti  a  odhodlal  se  k  žebrotě  anebo  ke  krádeži;  udatně  bojo^ 
val  s  každým  hnutím  nejpřirozenějších  pudů,  s  žízní  sociální  msty 
i  s  chtíčem  pohlavním. 

Konfesse  tyto  jsou  proloženy  hojnými  didaktickými  reflexemi, 
které  místy  převažují  epické  těžiště  skladbičky.  Prvotina  doku*" 
mentuje  nicméně  vedle  ušlechtilých  autorových  tendencí  dosti  též 
vážného  studia  látkového,  které  zasloužilo,  aby  bylo  dokonaleji 
zmoženo  též  slohově:  forma,  žel,  je  dosud  zcela  primitivní. 


264 

VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK     A     POLITIKA.  (Pokra.ovini  > 


Výmluvným  svědectvím  o  smýšlení  Hugově  v  této  periodě  je 
jeho  řeč,  pronesená  ve  schůzi  pěti  associací  umění  a  průmyslu. 
Tato  schůze  konána  29.  května,  krátce  po  sejití  se  nového  ústavo^ 
dárného  shromáždění,  po  prvé  voleného  všeobecným  hlasovacím 
právem.  Většinu  v  tomto  ústavodárném  shromáždění  měli  mírní 
republikáni;  ale  strana  dělnická,  přesvědčena  o  tom,  že  revoluce 
únorová  je  jejím  dílem,  neodhodlala  se  tak  snadno  resignovati. 
Vynutivši  již  od  provisorní  vlády  zřízení  tak  zv.  národních 
dílen  pro  nezaměstnané  dělníky  a  organisaci  práce,  stavěla 
i  nyní  své  socialistické  požadavky  v  popředí.  15.  května  dokonce 
učinila  strana  dělnická  pokus  vzpoury,  který  se  nezdařil  a  jako 
všechny  nezdařené  pokusy  revoluční  posílil  spíše  živly  reakční. 

V  své  řeči  na  schůzi  pěti  associací  navázal  Hugo  na  události 
z  15.  května.  „Před  touto  událostí,  jež  byla  atentátem  a  jež  je  ka" 
tastrofou,  nabízeti  svou  kandidaturu  bylo  pouze  právem  a  my  mů^ 
žeme  vždycky  vzdáti  se  práva.  Dnes  je  to  povinnost  a  nelze  se 
vzdáti  povinnosti.  Vzdáti  se  povinnosti  značí  desertovati.  Vidíte, 
že  nedesertuji."  A  pokračuje:  „Jsou  pouze  dvě  otázky:  života  nebo 
smrti.  Na  jedné  straně  jsou  muži,  kteří  chtějí  svobodu,  pořádek, 
mír,  rodinu,  vlastnictví,  práci,  úvěr,  obchodní  bezpečnost, 
kvetoucí  průmysl,  štěstí  národa,  velikost  vlasti,  slovem  pro^ 
spěch  všech  složený  z  blahobytu  jednotlivců.  Na  straně  protější 
jsou  lidé,  kteří  chtějí  propast.  Jsou  muži,  jejichž  snem  a  ideálem 
je  vpravit  Francii  na  jakousi  lod  Medusinu,  kde  bychom  se  po^ 
hlcovali  za  bouře  a  noci.  Nepotřebuji  vám  říkati,  že  nejsem  z  těchto 
lidí,  že  nebudu  z  těchto  lidí.  Budu  otevřeně  zápasiti  aždoposleď 
ního  dechu  proti  těm  špatným  občanům,  kteří  chtějí  vzpourou 

uložiti   Francii  válku  a  terorem  diktaturu Chci  republiku, 

která  by  budila  závist  všech  národů,  ne  republiku,  jež  by  budila 
jejich  hrůzu."  Propaganda  republiky  je  dle  Huga  v  kráse  jejího 
pravidelného  rozvoje,  propagandou  republiky  je  sám  její  život: 
^Aby  se  republika  na  vždy  zavedla  ve  Francii,  třeba,  aby  se  za^ 
vedla  mimo  Francii,  a  aby  se  zavedla  mimo  Francii,  k  tomu  je 
třeba,  aby  ji  přijalo  svědomí  pokolení  lidského."  Celou  svou  myš- 
lenku mohl  by  Hugo  formulovati  jedinou  větou:  silné  záští  k  anar- 
chii, věčná  a  hluboká  láska  k  národu.  Básník  poukazuje  na  svou 


265 

minulost.  „  .  .  .  jsem  dnes  člověkem,  kterým  jsem  byl  včera,  oď 
daným  obhájcem  veliké  rodiny  lidové,  která  trpěla  příliš  dlouho ; 
myslitel  spřátelený  s  dělníky,  dělník  spřátelený  s  mysliteli;  spi^ 
sovatel,  který  chce  pro  dělníka  ne  almužnu,  jež  ho  snižuje,  ale 
prácí,  jež  ho  ctí.  Jsem  člověkem,  který  včera  hájil  lid  uprostřed  bo" 
hatých  a  který  zítra  bude  hájit,  bude^Ii  třeba,  bohaté  uprostřed 
lidu." 

Tato  řeč  Hugova  nevyvolala  souhlas  všech.  S  kritikou,  mírnou 
ve  formě,  jasnou  ve  věci,  vystoupil  občan  Paulin.  Litoval,  že  občan 
Victor  Hugo,  jehož  nesmírnému  talentu  se  podivuje,  pokládal  za 
svou  povinnost  signalisovati  nebezpečí  anarchie,  aniž  by  upo-' 
zornil  na  nebezpečí  reakce.  Myslí,  že  revoluce  únorová  není  revo^ 
lučí  politickou,  ale  revolucí  sociální.  Táže  se  občana  Victora  Huga, 
je^li  toho  názoru,  že  by  proletariát  měl  zmizeti  ze  společnosti. 
Mluvil^li  Hugo  již  v  prvé  řeči  jako  člen  republikánské  pravice, 
útočí  ve  své  replice  ještě  jasněji  proti  theoriím  socialistickým.  Praví : 

„Ano,  chci^  aby  proletariát  zmizel,  jako  zmizelo  otroctví!  Aby 
zmizel  na  vždy  I  Ale  ne,  aby  přivodil  v  jiné  formě  otroctví  a 
mrtvou  ruku."  Ukazuje  na  svou  minulost.  Cituje  svou  řeč  v  sně" 
movně  pairů  z  r.  1846  při  debatě  o  ochranných  známkách.  Dostává 
se  při  té  příležitosti  do  konfliktu  se  svým  posluchačstvem.  Řekl 
totiž:  „Hle,  jak  jsem  mluvil  v  sněmovně  aristokratické,  jíž  jsem 
měl  čest  náležeti."  Na  odpor  části  posluchačstva  reaguje:  „Tento 
výraz:  měl  jsem  čest,  neměl  by  vás  urážeti.  Nečekejte  ode  mne 
jiné  mluvy;  když  vláda  stála  pevně,  mohl  jsem  ji  potírati;  dnes, 
když  padla,  respektuji  ji."  Pak  se  vrací  k  thematu: 

„Ano,  proletariát  musí  zmizet;  ale  nejsem  z  těch,  kteří  soudí, 
že  zmizí  vlastnictví.  Víte,  kdo  by  byl  zabit,  kdyby  vlastnictví  bylo 
raněno?  Práce.  Neboť  co  je  to  práce .^  Tvůrčí  živel  vlastnictví.  Co 
je  to  vlastnictví?  Resultát  práce.  Není  mi  možno  pochopiti  způsob, 
jakým  jistí  socialisté  formulovali  otázku.  Co  chci,  co  chápu,  je 
nutnost  usnadniti  přístup  k  vlastnictví  člověku,  který  pracuje,  je 
nutnost,  aby  pracující  člověk  byl  posvátným  pro  toho,  kdo  už  ne' 

pracuje Cíl  společnosti  dobře  uspořádané  je:  uvolňovati  a 

usnadňovati  stoupání,  druhdy  tak  příkré,  jež  vede  od  práce  k  vlast" 
nictví,  od  poměrů  trudných  k  poměrům  šťastným,  od  proletariátu 
k  emancipaci,  od  temnot,  v  nichž  žijí  otroci,  k  světlu,  v  němž  žijí 
lidé  volní " 

Paulin  ani  touto  replikou  uspokojen  nebyl.  Rád  by  byl  slyšel 
z  úst  Hugových  veliké  slovo  „Associace",  slovo,  jež  spasí  republiku 
a  z  lidstva  učiní  rodinu  bratií. 

Lumír  XLn.    6.  .  34 


266 

Viktor  Hugo  jcšté  určitěji  nyní  útočí  na  nauky  kollektivistícké. 
Slova,  podle  něho,  nespasí  svět;  tato  moc  je  dána  pouze  idejím. 
NeužiMi  slova  associace,  užil  často  slova  „společnost".  Na 
dně  obou  slov  je  táž  idea:  bratrství.  Chce  associaci,  jako  Paulin, 
Paulin  chce  společnost,  jako  on.  Ale  stejný  ideál  možno  chápat  na 
dvojí  způsob.  Někteří  chtějí  učiniti  z  lidské  společnosti  ohromnou 
rodinu.  Jiní  chtějí  z  ní  udělati  veliký  klášter.  Hugo  je  proti  klá' 
steru  a  pro  rodinu.  Četl  spisy  slavných  některých  socialistu  a  byl 
překvapen,  vida,  že  v  devatenáctém  století  je  ve  Francii  tolik  za" 
kladatclů  klášterů;  byl  však  ještě  více  překvapen,  že  tito  zakla^ 
datclé  klášterů  činí  si  nárok  na  popularitu.  Socialistický  výklad 
slova  associace  vede  ke  klášternictví.  Taková  associace,  jaksi 
ji  představují  někteří  socialisté,  existovala  už:  existovala  v  Čluny, 
v  Citeaux,  v  Trappe.  Chceme  tam?  Má  býti  posledním  slovem 
lidské  společnosti  klášter  trappistů?  Je  to  zjev  podivuhodný  a  nic 
není  na  světě  krásnějšího;  není  však  také  nic  méně  lidského. 
Něco  může  být  zároveň  krásné  a  špatné.  Klášter,  jenž  je  krásný, 
není  dobrý;  život  klášterní,  jenž  je  vznešený,  nedá  se  aplikovati. 
Nesmíme  sníti  o  člověku  jiném,  nežli  ho  stvořil  bůh.  „Abyste  mu 
dali  nemožnou  dokonalost,  berete  mu  přirozené  přednosti,"  volá 
Hugo.  Zajisté  je  nutno  položiti  meze  egoismu;  ale  sebezapírání 
nesmí  se  hnáti  příliš  daleko.  „Sebezapírání,  dobře  chápané,  zve  se 
odříkání;  špatně  pochopené  zve  se  tupost.  Socialisté,  pomýšlejte 
na  to!  Revoluce  mohou  zmírnit  společnost,  nezmění  však  srdce 
lidského.  Srdce  lidské  je  věc  zároveň  nejkřehčí  a  největší  resistence 
schopna.  Mějte  pozor  na  svůj  zvláštní  pokrok!  Směřuje  přímo 
proti  vůli  lidské.  Neberte  národu  rodinu,  abyste  mu  dali  klášter  !** 

Po  řeči  Taylorově  (Viktor  Hugo  bude  tím  spíše  hájiti  úrodný 
princip  associace,  poněvadž  je  kandidátem  associace,  poněvadž  mluvil 
právě  před  associaci  a  ve  skutečnosti  od  associace  bude  mít  mandát, 
který  umělci  a  dělníci  mu  svěřují  ve  jménu  umění  a  práce)  vy^ 
stoupil  mladistvý  Aubry.  Mnoho  lidí  tázalo  se  Aubryho,  proč  Hugo 
slibuje  potírati  lidi,  kteří  by  chtěli  býti,  nemluvil  o  boji  proti  li" 
dem,  kteří  byli.  Třída  dělnická  v  této  chvíli  bojí  se  více  individuí, 
jež  se  skrývají,  nežli  individuí,  jež  se  ukázala.  Republikány,  jež 
útočili  na  shromáždění  15.  května  —  klamu  se,  volá  Aubry  pathe" 
ticky,  to  nejsou  republikáni:  individua,  jež  se  ukazují,  drtíme  tíhou 
svého  opovržení.  O  těch,  kteří  se  skrývají,  přáli  bychom  si  slyšeti 
od  našich  nástupců:  budeme  je  potírati. 

Viktor  Hugo  žádá  přesnější  označení;  Aubry  podává  mu  vy" 
světlení  žádané.  Nechtěl   mluvit   o   osobách,   ale  o  systémech.  Ani 


267 

o  Ludvíku  Filipovi,  ani  o  Blanquim,  ale  o  systému  Ludvíka  Filipa 
a  systému  Blanquiho. 

Viktor  Hugo  znovu  podává  účty  ze  své  činnosti  za  Ludvíka 
Filipa.  Bojoval  proti  systému,  o  němž  se  zmiňuje  Aubry.  Nebyl 
lichotníkem  králů,  nebude  lichotníkem  lidu.  Vyslovuje  se  ostře 
proti  proskripci  z  25.  května.  Aubry  odpovídá  ještě  jednou,  načež 
Hugo  končí. 

„Uvidíte,  že  se  vrhnu  bez  nejmenšího  kalkulu  i  proti  novým 
stranám,  které  chtějí  znovu  přivoditi  bídnou  minulost,  proti  starým 
stranám,  jež  chtějí  přivoditi  minulost  horší  ještě.  Nechci  právě 
tak  politice,  jež  ponížila  Francii,  jako  politice,  která  ji  zbrotila 
krví.  Budu  potírat  intriku  jako  násilí,  ať  přijde  z  kterékoli  strany; 
co  se  týče  reakce,  o  níž  mluvíte,  odmítám  reakci  jako  odmítám 
anarchii.  V  této  chvíli  skuteční  nepřátelé  státu  jsou  ti,  kteří  říkají : 
nutno  udržovati  neklid  v  ulicích,  tvořiti  vzpouru  neozbrojenou  a 
neurčitou,  aby  prodavač  neprodával,  aby  kupec  nekupoval,  aby 
úpadky  soukromé  přivedly  úpadek  veřejný,  aby  se  dílny  zavíraly, 
aby  byl  dělník  bez  práce,  aby  lid  byl  bez  zaměstnání  a  bez  chleba, 
aby  žebral,  aby  svou  bídu  vlekl  po  dláždění  ulic :  pak  se  to  všechno 
shroutí!  Ne,  tento  strašný  plán  se  nepodaří!  Ne,  Francie  nezahyne 
bídou!  Takový  osud  není  připraven  pro  ni.  Ne,  veliký  národ, 
který  přežil  Waterloo,  nedodýchá  pod  bankrotem!" 

Kterýsi  z  posluchačů  formuloval  dojem,  kterým  působila  Hu^ 
gova  řeč :  Hugo  nechce  být  ani  červeným  republikánem,  ani  bílým 
republikánem,  nýbrž  republikánem  trojbarevným.  V  replice  na  tuto 
poznámku  praví  Hugo  ještě.  „Víte,  proč  nekřičím  z  plného  hrdla: 
jsem  republikánem?  Protože  příliš  mnoho  lidí  to  křičí.  Víte,  proč 
cítím  něco  jako  ostych  a  stud  před  honosením  se  republikánstvím  ? 
Proto,  poněvadž  lidé,  kteří  jsou  všechno  spíše  nežli  republikáni, 
dělají  větší  hluk  než  vy,  kteří  jste  přesvědčení.  Ale  v  jisté  věci 
mohu  se  měřiti  s  kýmkoliv :  o  svém  demokratickém  citu.  jsem 
demokratem  po  dvacet  let.  Jsem  starým  demokratem.  Což  byste  mi-' 
lovali  více  slovo  než  věc?  Dávám  vám  věc,  jež  váží  více  nežli  slovo !" 

Po  poznámce  Marletově  prohlásilo  shromáždění  Pěti  Associací 
jednomyslně  Victora  Huga  kandidátem  associací. 

XL 

V  shromáždění  ústavodárném  promluvil  Victor  Hugo  významnou 
řeč  dne  20.  června,  čtyři  dny  před  osudným  povstáním  z  24.  června. 
Byl  to  zároveň  den  jeho  objevení  se  tam.  Dojem  Hugův  nebyl  ncj' 
příznivější,  naopak:  sál  zdál  se  mu  mimořádně  ošklivým.  Tribuna 


268 

připomínala  mu  estrádu  hudebníků  z  kavárny  slepců.  Poslanci  seděli 
na  lavici  pokryté  zelenou  látkou  a  psali  na  holém  prkně.  Uprostřed 
toho  všeho  stál  mahagonový  psací  stůl  ze  sněmovny  pairů.  Také 
s  několika  sluhy  ze  sněmovny  pairů  Hugo  se  setkal.  Jeden  z  nich 
hleděl,  dle  Huga,  na  něj  dlouho  s  melancholickým  výrazem. 
Hugo  usedl  na  místo  Duponta  de  TEure.  V  debatě  běželo  o  ná^ 
rodní  dílny.  Národní  dílny  se  neosvědčily ;  strany  konservativní 
usilovaly  o  jejich  odstranění.  Toto  odstranění  bylo  však  chápáno 
se  strany  socialistické  jako  vypovězení  války.  Mladá  republika 
stála  tu  před  konfliktem,  jehož  dosah  těžko  bylo  domysliti. 
V  tomto  konfliktu  postavil  se  Victor  Hugo  na  stranu  pravice  a 
proti  socialistické  straně. 

„Po  mém  mínění,  prohlašuji  to  otevřeně,"  mluvil  Victor  Hugo 
před  pohnutou  a  rozvášněnou  sněmovnou,  „zřízení  národních  dílen 
mohlo  býti,  bylo  nutností;  ale  v  povaze  opravdových  státníků  je 
vytěžiti  něco  dobrého  z  nutností  a  někdy  i  z  nevýhod  situace  učinit 
prostředky  vlády.  Jsem  nucen  doznati,  že  z  této  nutnosti  nic  dobrého 
se  nevytěžilo. 

Co  zaráží  na  prvý  pohled,  co  zaráží  každého  člověka  zdravého 
rozumu  při  této  instituci  dílen  národních,  jak  byla  utvořena,  je 
ohromný  výdaj  učiněný  úplně  nadarmo.  Vím,  že  pan  ministr  ve" 
řejných  prací  ohlašuje  omezení;  ale  než  se  vážně  počne  s  prová" 
děním  těchto  omezení,  jsme  nuceni  mluviti  o  tom,  co  jest,  o  tom 
co  na  dlouho  snad  ještě  hrozí,  a  v  každém  případě  naše  kontrola 
má  právo  vraceti  se  k  chybám,  jež  se  staly,  aby  se  dle  možnosti 
bránilo  chybám,  jež  by  se  mohly  státi.'' 

Hugo  pokračuje;  „Nechci  vypočítávati  práce,  jež  bylo  nutno 
podniknouti,  po  nichž  země  volala,  jež  všechny  máte  na  mysli;  ale 
uvážiti  toto.  Zde  ohromné  množství  prací  možných,  tam  ohromné 
množství  dělníků  k  disposici.  A  výsledek?  Nic.  Nic .^  to  se  klamu. 
Výsledek  nebyl  nicotný,  byl  trapný;  trapný  po  dvojí  stránce,  trapný 
s  hlediska  finančního,  trapný  s  hlediska  politického." 

Způsob,  jakým  v  praxi  uvedeny  dílny  národní,  dle  mínění  Hu- 
gova byl  způsobilý  korrumpovati  dělníka  pařížského. 

„Nejdu,"  pokračuje  Hugo,  „tak  daleko,  jako  ti,  kdož  říkají 
s  přísností  příliš  blízkou  hněvu,  aby  byla  plnou  spravedlností :  „Nď 
rodní  dílny  jsou  osudný  prostředek.  Zkazili  jste  statné  děti  práce, 
vzali  jste  části  lidu  lásku  k  dílu,  spásnou  lásku,  v  níž  je  obsažena 
důstojnost,  hrdost,  úcta  před  sebou  samým  a  zdravé  svědomí.  Těm, 
kteří  neznali  dosud  než  šlechetnou  sílu  páže,  jež  pracuje,  pověděli 
jste  o  hanebné    moci   natažené   ruky;    odvykli  jsie   ramena  nositi 


269 

slavnou  tíží  počestné  práce  a  navykli  Jste  svědomí,  aby  nosila  po^ 
nižující  břemeno  almužny.  Znali  jsme  již  nečinnost  blahobytu,  vy 
jste  stvořili  nečinnost  bídy,  stokráte  nebezpečnější  pro  ni  samu  a 
pro  ostatní.  Monarchie  měla  nečinné,  republika  bude  míti  lenochy." 
Hugo  nechce  mluviti  touto  tvrdou  a  příkrou  řečí ;  věří,  že  nemožno 
zkazit  slavný  lid  z  července  a  února.  Paříž  nikdy  nebude  nápodobit 
Cařihrad.  I  kdyby  se  tomu  chtělo,  nepodaří  se  z  dělníků,  kteří 
čtou  a  myslí,  mluví  a  poslouchají  lazzarony  v  čas  míru  a  janičáry 
v  zápase.  Přece  však  mohly  by  národní  dílny  povahu  dělníka  pa-- 
řížského  povážlivě  změniti.  A  Hugo  chce,  aby  tato  vznešená  lidská 
ra^a  zachovala  svou  čistou,  mužnou  důstojnost,  lásku  k  práci,  oď 
váhu  zároveň  lidovou  a  chevalereskní.  Co  kdysi  byl  Rím,  je  dnes 
Paříž.  Co  Paříž  radí,  o  tom  Evropa  uvažuje;  co  Paříž  počíná, 
Evropa  dokončuje.  Paříž  má  privilej  v  určitých  epochách  souve^ 
rainně,  násilně  časem,  v  život  uvést  veliké  věci:  svobodu  v  roce 
89,  republiku  v  roce  92,  v  červenci  i83o,  v  únoru  1848.  A  kdo  činí 
tyto  veliké  věci?  Myslitelé  pařížští,  kteří  ji  připravují,  dělníci  pa*- 
řížští,  kteří  je  provádějí.  Proto  chce,  aby  dělník  pařížský  zůstal,  čím 
je,  šlechetný  a  statečný  bojovník,  bojovník  ideje,  bude''Ii  třeba, 
ideji  a  nikoliv  vzpoury,  improvisátor  revolucí  časem  pošetilý,  ale 
velkomyslný,  důmyslně  intelligentní,  nezištný  průkopník  národů. 
Toť  velký  úkol  pařížského  dělníka.  Bylo  ztraceno  už  příliš  mnoho 
času;  je  nutno,  aby  opatření  ohlašovaná  stala  se  co  nejdříve  opa" 
tření  učiněnými.  Upozorňuji  shromáždění  a  jeho  delegáty  na  vý" 
konné  mocí.  Ať  zítra  se  nám  ohlásí,  že  opatření,  o  kterých  mluvil 
ministr  veřejných  prací  jsou  úplně  provedena  a  kritika  Hugova 
zmizí.  Ale  je  nejvýš  nutno  pobídnout  vládu,  ztticíAi  se  čas  a  vy" 
čerpávají'li  se  síly  Francie.  Posléze  obrací  se  Hugo  k  socialistům. 
Základní  otázka  doby  není  v  slově  republika,  je  v  slově  dc'' 
m  o  kraci  e.  Co  se  vztyčuje  před  námi  s  hrozbami  dle  jedněch,  se 
sliby,  dle  jiných,  není  otázka  politická,  nýbrž  otázka  sociální.  Tato 
otázka,  od  dlouhých  let  už  je  v  tísni  lidu,  v  tísni  venkova,  který 
neměl  dost  paží,  v  tísni  města,  jež  jich  má  příliš  mnoho,  v  děl" 
niku,  jenž  má  pouze  jizbu  bez  vzduchu  a  továrnu  bez  práce,  vdí" 
teti  s  bosýma  nohama,  v  nešťastném  děvčeti,  jež  užírá  bída  a  pO" 
hlcuje  prostituce,  v  starci  bez  asylu,  jejž  nedostatek  prozřetelnosti 
sociální  svádí  k  popírání  prozřetelnosti  božské;  je  v  těch  kteří 
trpí,  mrznou  a  mají  hlad.  „Což"  —  zde  Hugo,  socialista  sám, 
obrací  se  na  netrpělivé  socialisty,  „což  věříte,  že  tato  utrpení  ne" 
dojímají  naše  srdce?  Což  věříte,  že  nás  nechávají  bezcitnými?  — 
Jak  se  klamete!" 


270 

Ale  od  velkých  událostí  únorových,  pro  hluboké  otřesy,  jež 
přivodily,  netrpí  pouze  ta  část  obyvatelstva,  jež  se  nazývá  lidem, 
nýbrž  tíseň  zasahuje  všecky.  „Není  důvěry,  není  úvěru,  není  prů" 
myslu,  není  obchodu;  objednávky  přestaly,  prameny  odbytu  vy^ 
sýchají,  úpadky  se  množí,  nájemné  se  neplatí,  vše  hroutí  se  sou" 
časně;  bohaté  rodiny  jsou  v  tísni,  zámožné  v  chudobě,  chudé 
v  hladu.  Pro  Huga  bylo  řešením  toto:  neděsit  nikoho,  uklidniti 
všecky,  povolati  třídy  vyděděné  jak  se  dosud  zovou,  k  sociálním 
požitkům,  k  výchově,  blahobytu,  k  dostatečné  výživě,  k  levnému 
životu,  k  vlastnictví,  jehož  získání  by  se  usnadnilo;  slovem,  bylo 
by  třeba  bohatší  nechat  sestoupit.  Učinil  se  opak :  dalo  se  stoupati 
bídě.  A  2atím  co  Paříž  trpí,  Londýn  má  radost,  obchod  jeho  se 
ztrojnásobil,  luxus,  průmysl,  bohatství  uchýlilo  se  tam.  „Ti,  kteří 
bouří  ulice,  ti,  kteří  štvou  lid  na  náměstí,  ti,  kteří  jej  pudí  k  ne" 
pořádku  a  povstání,  ti,  pro  něž  prchá  se  z  měst  a  pro  něž  se  ob" 
chody  zavírají,  ti  mohou  snad  věřit,  jsou  špatní  logikové,  ale  ne" 
mohu  se  smířiti  s  myšlenkou,  že  by  byli  špatnými  Francouzi  a 
proto  k  ním  dím  a  ním  volám:  Víte,  co  činíte  pobuřujíce  Paříž, 
zmítajíce  massami,  prorokujíce  zmatek  a  vzpouru?  Tvoříte  sílu, 
velikost,  bohatství,  moc,  blahobyt  a  nadvládu  Anglie.''  Máme 
soucit  s  dělníkem,  resumuje  Hugo;  máme  však  také  soucit  s  vlastí* 
Tato  agenda  nesmí  se  prodlužovati;  nesmí  úpadek,  zkáza  zničit 
postupně  všechny  existence  v  této  zemi.  Prostředek  k  odpomoci 
je  klid  v  ulicích,  jednota  v  městě,  síla  ve  vládě,  dobrá  vůle  v  práci, 
dobrá  vůle  všude.  Od  kdy  bída  bohatého  je  bohatstvím  chudého? 
V  takovém  výsledku  mohl  by  snad  Hugo  viděti  pomstu  tříd  dlouho 
trpěvších;  neviděl  by  v  něm  jejich  štěstí.  Pomozte  nám,  volá  řečník 
k  socialistickým  vůdcům.  Nedrážděte  tam,  kde  nutno  smiřovati, 
nezbrojte  bídu  proti  bídě,  neštvete  zoufalost  proti  zoufalství.  Dvě 
stavidla  čekají:  válka  občanská  a  válka  otroků,  lev  a  tygr;  nezba" 
vujte  je  pouti  Jakmile  socialisté  upustí  od  útoků  na  rodinu  a  vlast" 
nictví,  base,  na  nichž  spočívá  civilisace,  připustí  Hugo  všechny  nové 
instinkty  lidskosti.  Vroucím  appelem  také  končí  Hugova  řeč: 
„Ježto  národ  ve  vás  věří,  ježto  máte  to  krásné  a  drahé  štěstí  býti 
milovánu  a  slyšenu  od  něho,  zapřísahám  vás,  rcete  mu,  aby  se 
nevrhal  do  roztržky  a  hněvu,  rcete  mu,  aby  se  neukvapoval,  rcete 
mu,  aby  se  vrátil  k  pořádku,  k  idejím  práce  a  míru,  neboť  budoucnost 
náleží  všem,  budoucnost  náleží  národu !  Třeba  jen  něco  trpělivosti 
a  bratrství ;  a  bylo  by  strašné,  kdyby  pro  vzpouru  mužstva  Francie, 
tato  prvá  lod  národů,  se  potopila  v  dohledu  nádherného  přístavu,  jejž 
my  všichni  v  světle  pozorujeme  a  na  který  čeká  pokolení  lidské!" 


271 


Appcly  básníkovy  byly  marný.  Řeč  bídy  měla  mluvu  výmluv- 
nější.  Čtyři  dny  po  této  řeči,  po  přijetí  dekretu,  oznamujícího  dílny 
národní,  vypukla  revoluce  červnová.  Tato  červnová  revoluce  zna^ 
menala  pro  republiku  symptom  neblahý:  největší  opora  republi- 
kánských  snah,  dělnictvo,  postavilo  se  proti  republice.  Aby  zdolala 
toto  dělnictvo,  obrátila  se  republika  k  živlům  konservativním  a 
k  armádě.  Ministr  války,  Cavaignac,  osvědčil  v  kritické  chvíli  roz- 
hodnost,  jež  zabránila  pro  okamžik  republikánskou  ústavu,  neza-* 
chránila  však  republikánského  ducha.  Příšera,  o  které  mluvil  Hugo, 
vyděsila  měšťáctvo  i  liberální.  Cavaignac  budil  svou  energií  spíše 
hrůzu  nežli  úctu.  Národní  shromáždění,  jehož  autoritu  zachránil, 
odevzdalo  mu  28.  června  výkonnou  moc.  Cavaignac  užil  této  plné 
moci  rázně,  až  bezohledně.  Represalie  byly  kruté. 

Dojem,  který  vzbudily  červnové  události  na  Viktora  Huga,  byl 

hluboký.  (Příště  dále.) 


J.  VLADYKA: 


PÍSEŇ  O  ZÁZRAKU. 

Přijďte  k  nám  před  ránem,  budeme  bdít. 
Slunce  dnes  svítilo  celý  den, 
prohřátý  večer  čeká  nás,  opojen, 
přijďte  k  nám  potichu,  brzy,  budeme  snít. 

Hořelo  slunce  a  zkrásněly  dnes 

na  větvích  zelené  pupeny. 

Čekaly  chladem  sevřeny, 

paprsek  světla  je  vzbudil  a  život  v  ně  vnes'. 

Když  smutní  bez  cíle  vyšli  jsme  z  měst, 

nevěděl  nikdo  z  nás,  že  se  nevrátí, 

že  bude  do  noci  hledět  v  závrati, 

dlaněmi  chránit  pupeny  před  chladem  hvězd. 

Přijďte  k  nám  před  ránem,  najdete  nás 
u  stromů  bdící,  s  radostí  ve  zraku, 
dychtivé  příštího  zázraku. 
Potichu  přijďte,  brzy,  rozpusťte  vlas, 

nechoďte  k  nám,  jen  klekněte  v  povzdálí. 
Oči  a  tváře  skryjte  do  dlaní, 
připojte  dech  svůj  k  našemu  vzývání. 
Teprve  tehdy,  až  slunce  tvář  svoji  odhalí, 

pohleďte  na  naše  dlaně,  spatříte  v  nich 
modlitby  naší  a  slunce  zázrak.  Spatříte 
ve  dlaních  zelené  pupeny  rozvité, 
z  pupenů  zelených  vytrysklý  sníh. 


272 

VEČERNÍ  PÍSEŇ. 

S  námi  zůstaňte.  Budeme  k  vám  mluvit  krásná  slova 
ještě  k  nikomu  nemluvená.  Až  se  do  nachová 
steskem  západu  zbarvi  stromy  opuštěných  zahrad, 
samotným  bude  vám  smutno. 

Pozdě  navečer  chladem  nevolané  noci  vaše 
ruce  vychladnou.  Vykřiknete,  budete  se  pía^e 
kolem  rozhlížet,  kdo  vás  polekané  pozve  k  sobě. 
Samotným  bude  vám  smutno. 

Měkce  budeme  hladit  ruce,  aby  nevychladly, 
tvrdě  budeme  líbat  rety,  aby  neuvadly 
steskem  západu.  Noc  tak  spolu  probdíme  a  jitro 
najde  nás  bdící  a  svěží. 


RICHARD  WEINER: 

LOUČENÍ  S  VČEREJŠKEM, 

I. 

Chtěl  bych  tuto  povídku  napsati  tak,  aby  jí  bylo  rozuměti  jen 
při  zvucích  lesních  rohů,  když  mezi  stromy  ženou  se  jako 
figury  v  kukátku  jezdci  červeně  okazajkovaní  (kmeny  je  přeseká" 
vají,  i  zdá  se  jich  býti  více  než  opravdu),  tiše,  ale  obklopeni  ve^ 
likým,  od  plic  jdoucím,  zeleným  rámusem  —  neboť  to  je  les.  Po" 
vídka  moje  —  ač  bude''li  to  povídka  —  nechť  by  byla  jako  pět 
not,  které  tvoří  honecké  tratatata  a  nechť  by  byla  jako  mrštěna 
do  lesa  mnou,  jenž  stojím  na  svahu,  nechť  by  se  kutálela  jako 
děti,  když  říkají:  válíme  sudy;  nechť  by  se  zadrhovala,  narážela, 
chytala  se,  objímala,  rvala  kmeny  a  kmínky,  nechť  by  se  dokutá-* 
lela  pokryta  cele  jehličím,  listy  a  s  kůrou  ve  vlasech,  a  aby  z  ní 
na  louce  byla  veselá,  rozesmátá,  neforemná  hromada  jako  by  ky" 
pících,  zadýchaných  dětských  těl.  A  dospělí,  kteří  svačí  v  tižla" 
bině  na  rozprostřených  ubrouscích,  řekli  by:  Ale,  ale,  co  pak  je 
to,  děti?!  —  Leč  pak  by  se  nezdrželi  a  mumlali  by  plnými  ústy: 
Ale,  ale  —  jak  je  to  hezké! 

Taková,  chtěl  bych,  aby  byla  moje  povídka.  Vidíte,  že  jsem 
ohromný.     Ale  vlastně  méně,  než  se  vám  zdá. 

Veliké  horko  a  veliká  zima  dají  se  přirovnati  k  tichu.  Ale 
tehdy  pražilo  slunce  tak  nesnesitelně;    bylo  vedro,   že   je  nemohu 


273 

ani  s  nejlepší  vůlí  přirovnati  k  tichu.  Vedro  neobyčejné,  že  už 
bylo  docela  opakem  ticha,  ba  bylo,  jako  by  tisíce  a  tisíce  paží  ře^ 
žalo  dříví  někde  v  nebesích.  Takový  horký  hřmot  to  byl,  že  šla 
hlava  kolem  —  a  tak  mučil  nervy,  že  se  tomu  lidé  smáli.  Nuže, 
považte,  lidé  se  smáli  vlastnímu  soužení !  Lze  říci  jinak,  než  že 
povětří  zbláznilo  svět?  Ano,  ano,  země,  vzduch  a  lidé  byla  hro" 
mada  bláznů,  a  to  samo  již  stojí  za  to,  aby  o  tom  byla  napsána 
povídka. 

Než  ten  kluk,  co  stál  na  strništi  —  bylo  už  po  žních  —  na 
tři  sta  metrů  od  dědiny,  patrně  více  bláznil,  než  všichni  ostatní. 
To  jsem  poznal  podle  toho,  že  bláznil  i  jeho  stín.  Ach,  jaký  jen 
co  byl  stín!  Najednou  se  tu  rozvalil  na  strništi,  jako  by  jej  oď 
cákl  nějaký  obrovský  zedník  s  obrovské  štětky;  nic  si  z  toho 
nedělal,  že  je  probodáván  strniskem;  byl  veselý.  A  když  kluk 
učinil  sebe  menší  pohyb,  rozehnal  se  stín  docela  samostatně,  tak 
jako  by  chtěl  kluka  sprát.  Bylo  to  k  smíchu.  —  Ale  co  pravím, 
sebe  menší  pohyb!  Vždyť  človíček  v  poli  rozháněl  se  rukama,  že 
by  se  bylo  chtělo  podstrčiti  mu  něco,  aby  to  rozmlátil.  A  hulákal 
tak  —  a  toče  se  na  všechny  strany  —  že  jste  si  maně  přimyslil, 
jerišské  zdi,  any  se  bortí.  A  to  všechno  v  tomto  úžasném  vedru! 
Člověk  by  neuvěřil.  Ale  chlapík  —  prostovlasý  ještě  ke  všemu  — 
dováděl,  že  by  se  řeklo:  potrhlý  skřítek.  Takový  byl  on.  Chcete 
snad,  abych  líčil,  jaký  že  byl  stín?  Jedním  slovem:  vyváděl  dílo, 
že  ještě  dnes  se  divím,  jak  že  nevyvrátil  stromy,  kam  dosáhl  a 
nerozryl  půdu,  svou  matku. 

Byla  by  z  toho  všeho  šla  hrůza,  kdyby  nebe  nebylo  bývalo 
tolik  modré  a  slunce  kdyby  bylo  vřeštělo  jen  o  málo  méně  roz" 
pustile.  Ale  tak  —  právě  opak  hrůzy  to  byl  a  takto  vše  vyhlí" 
zelo:  na  strništi  samo  potrhlé  švícko  —  či  co!  —  a  jeho  živý, 
zpurný  stín,  a  na  kraji  dědiny  dav  lidí,  o  němž  by  se  řeklo 
„černý",  kdyby  bylo  bývalo  pod  mrakem,  ale  jenž  takto  hrál 
světlem  a  vyhlížel  jako  kresba  ostrou  tužkou,  zbarvená  vodovými 
barvami.  V  tom  davu  muži  měli  založené  ruce,  ženy  podpíraly 
brady  a  děti  schovávaly  ruce  pod  zástěrky  či  pod  košile,  nebylo^li 
zástěrek  (a  možná  že  i  za  záda).  Ale  všichni,  všichni  bez  rozdílu 
natahovali  krky  směrem  ke  klukovi,  že  se  zdálo,  jako  by  je  měl 
všechny  v  kličce,  a  jejich  oči  nebyly  sice  očima  šílenců,  ale  očima 
bláznů  zajisté! 

Než  co  že  to  všechno  znamená?  tážete  se  as. 
Ó,  kdybych  věděl!  Ale  neřekUi  jsem  vám,  že  pro  ono  úžasné 
rámusivé  vedro  pobláznili  se  země,    vzduch    i   lidé?     Zajisté,  řekl 

Lumír  XLII.  6.  35 


274 

jsem  to.  A  věru,  nevím,  co  vlastně  chtěl  potrhlý  kluk  na  strništi, 
když  křičel,  až  mu  krk  nabíhal.  —  Ostatně,  možná  že  to  vysvětlí 
moje  povídka,  ač  bude''li  jaká. 

„Vsi,  vsi,"  křičel  kluk  (byl  sedmnáctiletý,  brunátných  tváří  a 
bílého  čela),  „to  všechno  byly  marné  řeči.  Žádný  sedlák  nemůže 
mě  nutit,  abych  žil  ve  vsi  jako  jiní!  To  by  byla.  hledme,  hezká 
záminka:  prý  je  dělníkem  na  statku  a  tedy  patří  do  vsi.  Až  bude! 
Jsem  volný  člověk,  vsi!  A  budu  spát,  kde  chci  a  jísti,  co  chci  a 
kašlu  vám  na  mzdu.  Mám  dost  svého,  abych  neumřel  hlady. 
Zaplať  pán  bůh,  do  toho  schází  mnoho.  Ze  nesmím  dělat,  utí" 
kám^li  na  noc?  Láry,  fáry.  Ale  já  chci  dělat.  Jenže  nechci  být 
se  vsí,  když  odložila  práci  a  peleší  a  páchne.  Jen  když  dělá,  zajdu 
tam  a  budu  jeden  z  ní.  Tehdy  se  mi  líbí,  tehdy  je  ctnostná  a 
krásná.  Ale  když  jste  k  večeru  ustali  a  žvaníte  na  zápražích, 
a  škemrá  do  toho  klekání  a  nimrají  do  toho  červánky  —  brr  I 
chci  pryč  I  Odříznu  se  od  vás,  zanechám  vás,  položíme  strnisko 
mezi  sebe  a  vás.  Tak!  A  pak  tu  jsem  Jaroslav  Harcan  docela 
sám,  vím  to,  těším  se  z  toho,  zpívám  to  do  lesa  a  usínám  s  po- 
klidem, že  jsem  sám  a  já.  Tak !  A  do  rána  jsem  omyt  a  při- 
cházím k  vám  člověk.  A  do  té  vaší  práce  mnohých  přináším 
práci  jednoho.  To  je  něco  docela  jiného,  než  vaše  dřina  v  stádu. 
Děkovat  byste  mi  měli,  bando!  Uctít  bys  mne  měl,  ty  ošklivý 
Urbane  se  zlou  bradou !  Zpívat  bys  měla,  když  mě  vidíš,  ty  tlustá 
řeznice  I  A  ty,  Hančko,  měla  bys  radostí  brečet,  jak  kosím.  Drž 
mě,  mámo;  drž  mě,  táto,  chcete-li,  abych  spal  ve  vaší  chajdě: 
Tuhle!" 

A  tu  po  nich  vyplázl  jazyk.  Tak  vyplázl  a  tak  se  při  tom 
vesele  šklebil,  že  to  bylo  docela  jasně  vidět  na  tři  sta  metrů. 
A  zástup,  který  dosud  stál  hlavy  v  před,  jako,  aby  mu  ani  slovo 
neušlo,  nyní,  jak  kluk  vyplázl  jazyk,  zvrátil  náhle  trupy  vzad 
jako  kouzelným  slovem,  a  tak  ztrnul,  a  každý  ze  zástupu  v  takové 
posici  —  (břicho  ven),  že  to  bylo  prostě  k  smíchu. 

Ale  stín  na  strnisku  se  rozehnal  a  jako  by  se  přikrčil  ke 
skoku,  pak  sebral  kluka,  a  ten  nyní  pelášil  dále,  k  lesu,  k  hoře. 
Ale  to  nebylo  jen  tak  prostě  k  smíchu,  to  bylo  opravdu  pěkné ! 
běželo  tělo  širým  krajem,  kde  nebylo  nyní  již  viděti  krom  něho 
ani  človíčka,  ani  zvířete.  Ba,  byl  bys  řekl,  že  i  pozemský  hmyz 
někam  zalezl,  a  ptáků  též  nebylo  vidět,  a  to  všechno  jakoby 
proto,  že  tento  mladý  člověk  utíkal  od  vsi.  Ano,  jako  by  si  byla 
příroda  dala  slovo,  že  proň  utvoří  němý  špalír,  tvar,  jehož  on  má 
býti  životem  a  jedním  pánem.    Kdo   zadíval   se   na   utíkajícího. 


275 

bezpečně  poznal,  že  to  jest  něco  jiného  než  „člověk  sám  v  kra" 
jiné".  Byl  to  „člověk  jeden  v  krajině",  a  jeden  a  sám  byl  rozdíl 
v  tomto  bláznivém  dni. 

Nyní,  k  večeru,  nebylo  již  takové  vedro.  Skoro  již  jen  oby 
čejný  časněpodzimní  den  na  sklonku.  Slunce  stálo  hodně  nízko 
a  vydávalo  světlo  jiné,  než  dává  ve  dne:  nepadalo  již  na  kraj, 
nýbrž  on  se  v  ně  halil  jako  v  bílý  přehoz  s  malebnými  záhyby. 
A  bylo  to  světlo  takové,  že  by  se  řeklo  integrální,  bílé  věčně,  totiž 
ncrozkladné  hranolem.  V  něm  pole  byla  více  poli,  lesy  více  lesy 
vody  více  vodami,  než  jindy  se  jeví,  a  též  jako  by  si  byly  daly 
slovo:  musíme  býti  více  samy  sebou,  aby  kluk  byl  v  nás  více 
člověkem.  A  povedlo  se  jim  to.  Jak  hoch  utíkal,  bylo,  že  nebylo 
nikdy  tvora,  jenž  by  byl  více  člověkem,  než  právě  on  v  tuto  chvíli. 
A  vše,  co  bylo  vůkol  něho,  zachovalo  sobě  ovšem  obrysy  a  roz" 
měry  původně,  ale  přece  se  zdálo,  že  se  příroda  nějak  rozestou" 
pila,  nějak  vyprázdnila,  aby  zde  on  měl  jednak  více  místa,  jednak 
aby  se  rýsoval  lépe;  a  bylo,  že  kol  něho  se  utvořilo  nějaké  pO" 
divné  a  uctivé  vzduchoprázdno,  snad  aby  věčné  přírodní  zákony 
měly  naň  bezprostřednější  působnost.  —  Byla  to  kol  dokola  krása 
chladná,  skoro  vědecká,  nějaký  vědní  systém  vyjádřený  náhle  pří" 
rodou;  nikdo  nemohl  vysloviti  zde  ani  slovo  „selanka",  ani  „tra" 
gičnost",  ani  „velebnost".  Byl  to  jako  povel  k  extasi  kromcitové. 
Snad  matematik  nejlépe  by  řekl  toto  nekouzelné  kouzlo,  ale 
i  caparta,  jenž  chodil  první  rok  do  školy,  napadlo  by  nepochybně 
slovo  „počty". 

A  zástup  u  vsi?  Ach  bože  můj,  co  počíti  s  tak  nejapným 
nástrojem,  jako  je  péro,  je"li  mi  nejdříve  napsati,  co  říkal  kluk,  pak 
co  činil,  jak  se  utvářila  krajina  a  konečně  v  sledu,  co  že  konal 
zástup?  Škoda  námahy  a  mojí  dobré  vůle,  není4i  možno  říci  to 
vše  najednou,  aby  vypadlo  rázem  jako  z  rohu  hojnosti.  Co  že 
počnu  s  bídným  nástrojem,  jenž  dovede  sázeti  jen  slovo  za  slovem 
a  neumí  je  vychrstnouti  rázem  jako  mrak  krupobití?  Leč  nepo" 
daří-li  se  mi  provésti  vás  kol  dokola  této  výchozí  situace,  abyste 
ji  viděli  z  každého  úhlu  zvláště  a  celou  zároveň,  tu  běda!  vše 
ostatní  je  zbytečné,  a  mně  se  nikdy  nepodaří,  abych  vám  přiblížil 
a  oživil  celou  tuto  bláznivou  povídku. 

Proto  ustaňte  ted  čísti!  Ty,  holčičko,  co  myslíš  na  večerní 
dostaveníčko,  ty,  hospodyně,  která  na  chvíli  chopila  se  tohoto  po" 
tištěného  papíru,  aby  se  trochu  zotavila  po  přemýšlení  domácího 
plánu  pro  zítřek,  kdy  bude  veliké  prádlo  (jsi  zklamána  mým  pO" 
vídáním?),  ty,  pane,  který  jsi  po  obědě  se  vyvadil  s  rodinou  a  ted, 


276 

chvála  bohu,  spokojeně  čteš  a  říkáš  mi  v  duchu:  díky  bohu,  tolik 
rozumu  jako  ty,  spisovateli,  ještě  jsem  neztratil  —  a  konečně  ty, 
nejmilejší  můj  čtenáři,  studente,  cos  přišel  udýchán  ze  školy  a 
v  polední  přestávce  čteš  ten  můj  nesmysl,  nakloněn  přes  stůl, 
kleče  na  židli  a  bradu  v  obou  rukou,  ty  studente,  blázne,  čtenáři 
nejmilejší,  nejdražší,  poněvadž  říkáš:  ó,  ó,  ještě  málo  rozumu  jsem 
ztratil!  vy  všichni  ustaňte  ted  čísti,  roztočte  se  na  patě,  dlouho  a 
prudce  se  točte  —  ano,  i  ty,  milá  hospodyně  —  a  nyní:  stát!  Ach» 
co  že?  Vidíte,  jak  drcá  stůl  do  židle,  vidíte,  jak  pohovka  našla 
rovnováhu,  stojíc  na  opěradle  ?  Jak  kanár  frnčí  v  převrácené 
kleci?  Jak  hrnce  nespadaly,  ač  police  se  svezla  do  svisla?  Jak 
všechny  věci  se  scházejí  a  rozcházejí,  mají  radost  a  říkají  „dobrý 
den,  kamaráde  ?**  Vidíte  ten  chumel,  jako  by  se  celý  svět  ocitl 
v  ohromném  oku  a  jedním  zatržením  se  zadrhl  v  pestrou  hro^ 
madu,  jako  když  pod  svahem  jsou  náhle  všecky  sáňky  v  kupě, 
z  m'ž  stříká  chechtot?  Vidíte,  jak  slunce  svítí  na  ruby,  jak  cho" 
dítě  po  stropě,  díváte  se  na  podlahu  (hlavu  vzhůru)  a  jak  stěny 
se  prohýbají,  blíží  se,  vzdalují,  rozdýmají  vás,  že  je  ve  vašem 
srdci  místo  pro  všechno?  Ano?  Jste  tam?  Tedy  nyní  si  honem 
představte  bláznivý  den,  strnisko,  kluka  a  jeho  stín,  dav  u  dědiny, 
tužkovou  kresbu,  vznosnost  barev  akvarelových,  natažené  krky^ 
bláznovství  v  očích,  útěk  k  lesu,  prázdnou,  širou  krajinu  (vždy 
chající  blahem,  rozšklebenou  libostí),  jednoho  člověka,  jenž  tudy 
běží,  červánky,  klekání,  odmítnutou  mzdu  a  mrzutou  chajdu  — 
a  vidíte  tedy?  Bože  můj,  což  nevidíte,  v  jaký  to  krásný,  bláznivý, 
z  pravděpodobnosti  šašky  si  tropící  kraj  jsem  vás  uvedl,  mezi 
jakými  líbezně  hloupými  lidmi  vám  káži  žíti  chvíli  a  kde  že  vás 
to  chci  postavit,  obveselit  a  vysvobodit?  Důvěřujme  sobě  a  pojdme 
na  procházku! 

Zatím  co  potrhlý  kluk  utíkal  blahoslaveným  večerem,  dav 
ubíral  se  do  dědiny.  Každý  ovšem  zde  zachoval  svou  osobitost, 
nicméně  lze  říci,  že  zástup  —  ani  dětí  nevyjímajíc  —  měl  vzhled 
čehosi  jednotného.  A  toto  jedno,  o  tom  nelze  se  klamati,  zřejmě 
bylo  i  jaksi  mrzuté  i  jaksi  rozveselené,  jako  někdo,  jemuž  jde  něco 
nad  rozum,  aniž  by  proto  pociťoval  škody.  Naopak,  je  mu  vlastně 
příjemně;  jediné,  co  jej  mrzí,  jest,  že  tomu  nemůže  přijíti  na  kloub, 
a  to  ovšem  je  dosti  příčin,  aby  se  dbalo  zdrželivosti  poněkud  ne^ 
příznivé.  Urban  s  ošklivou  bradou,  stařešina,  dal  davu  výrazný 
projev,  řka:  „Váš  kluk,  tetko  Harcanová,  je  s  odpuštěním  budiž^ 
kničemu.  —  Ticho,  ani  slova!  Je  budižkničemu  a  bašta.  Má  to 
z  knih.    Má  to  z  knih,  jářku,  a  kdo  mluví,    že    ten   kluk   neumí 


277 

čísti,  lze.  Kantor  prý  to  musí  vědět.  Žvásty  !  Kluk  se  tomu  naučil 
pokoutně.  A  já  se  vás,  občané,  táži,  co  to  znamená?  Nechce  spát 
v  chajdě,  nechce  mzdu,  chce  býti  v  dědině,  jen  co  se  robotí.  Nu 
dobrá.  Ať!  Nikoho  proto  neubude.  Ale  proč  nám  nadává?  Proč 
večer  neodtáhne,  jak  se  sluší,  tiše  a  bez  řečí?  Nač  potřebuje,  po-- 
čne-'li  se  skládati  nářadí,  nač  potřebuje,  táži  se  vás,  blázniti  holky, 
nač  je  objímá,  nač  jim  zpívá  hloupé  písničky,  které  jakživ  nikdo 
neslyšel?  Všichni  chasníci  žárlí  —  (a  chasníci  v  zástupu  se  zamy 
slili)  a  všechna  děvčata  jsou  zamilována  — '*  (a  ženská  mládež  se 
zasmušila). 

A  bylo  to  velmi  znáti;  lidé  skupeni  kolem  starého  Urbana 
posunuli  se  do  jiné  nálady;  mírná  zádumčivost,  přemítání  ovládly 
nad  hlavami.  A  stařešina  pokračoval:  „A  nejdivnější  je,  že  není 
chlapce,  který  by  se  naň  hněval,  a  není  holky,  jež  by  jej  chtěla 
za  muže.  A  přece  převrátil  celou  obec  za  těch  sedm  dní,  co  do 
něho  vjel  ten  čert.  Neboť  dojista  je  v  něm  čert.  Celý  den  je, 
jako  by  patřil  mezi  nás;  jakmile  se  schýlí  k  večeru,  je  to  s  ním, 
jako  by  byl  spadl  se  slunce  a  jako  by  si  jej  chtělo  slunce  vzíti 
s  sebou  před  západem.  Poblázní  celý  dvůr,  pak  celou  ves.  Trousíme 
se  za  ním,  jako  by  hrál  na  kouzelnou  píšťalku.  A  zatím,  co  dělá? 
Čím  se  liší?  Nepřijde  zítra  zase  mezi  nás?  Nebude  kosit,  nebude 
svážet?  Kterak  je  jiný,  než  my?  Je  docela  stejný  s  námi.  Jedině 
vlastně,  že  v  lese  spí.  Nu,  tu  je  toho!  Proto  ještě  nemá  práva,  aby 
nám  nadával." 

Ale  ted  se  vložila  do  věci  stará  Harcanová.  Ještě  celá  upla" 
kaná  (neboť  ani  dnes  nebude  moci  klábosit  se  svým  klukem  na 
mlátě),  přeťala  úpěnlivým  hlasem  proud  Urbanovy  řeči.  A  zástup 
kol  stařešiny  prořidl;  nyní  ona  byla  jádrem.  „A  když  vám  znovu 
pravím,  že  to  nemá  z  knih,  řekla,  neboť  ví  bůh,  že  neumí  čísti. 
A  čert  že  by  v  něm  byl,  tomu  nevěřím.  Komu  kdy  ublížil? 
A  kdyby  i,  nemohl  za  to.  Když  býček  běhá  po  mlátě  a  je  sám, 
celý  svět  se  rozveselí  jeho  rejděním.  Kdyby  tam  zaběhl  malý  kluk 
a  býček  jej  pokopal,  celý  svět  by  mu  za  to  zazlíval.  Ale  vždyť 
přece  býček  dělal  stále  totéž,  byl  pořád  stejně  milý:  co  může  za 
to,  že  se  mu  připletl  capart?  Vždyť  proto  snad  utíká  můj  kluk 
tak  daleko  od  dědiny,  mluví^li  s  námi,  aby  nikomu  neublížil.  Já 
jej  přece  musím  znáti  nejlépe.  Mě  nejvíce  trápí,  že  provádí,  co 
provádí.  Neboť  vám,  co  pak  vám  na  tom  záleží?  Nikomu  na 
škodu  není  a  každý  večer  celé  vsi  působí  kratochvíli.  Nač  sem 
chodíte,  Urbane,  nelíbí^li  se  vám  to?  („Neřekl  jsem,  že  se  mi  to 
nelibí,"  namítl  zamračeně  stařešina.)   Ba  právě  všem  se  to  líbí,  já 


278 

vím.  Je  to  nové,  jakživo  nic  podobného  nikdo  neslyšel,  a  i  když 
můj  kluk  nadává,  vy  všichni  se  skoro  usmíváte.  —  Ó,  však  já 
vám  vidím  do  ledví.  Vy  si  ho  všichni  vážíte  a  v  gruntu  jej  máte 
rádi.  Nu,  mohla  bych  z  toho  mít  radost.  Ale  jaká  pak  radost, 
rozplakala  se  tence,  když  ho  už  neužiji.  Tak  pěkně  se  to  s  ním 
brebentilo,  tak  ráda  jsem  mu  krájela  ovečky  do  namazaného  chlebu. 
Ted  mám  po  radosti:  krájím  sobě  a  tátovi  a  oba  pláčeme.''  Celý 
zástup  nyní  se  spíše  sunul  než  kráčel,  každý  cítil,  že  schází  jen 
jeden  jediný  člen  obce,  aby  se  úplná  shromáždila  na  malé  návsi, 
kde  je  pět  lip,  louže  s  kachňaty  a  Jan  z  Pomuku  a  každému  bylo, 
že  od  srdce  upadla  malá,  nepatrná  část,  sotva  k  poznání,  ale  přece 
už  to  nebylo  srdce  úplné.  A  bylo  ticho  nad  zemí  a  chalupy  se 
sesedaly  v  tom  tichu  a  stará  Harcanová  pokračovala : 

„Nu,  byl  to  kluk  dobrý.  Vždycky  byl  jiný  než  ostatní,  ne 
lepší,  já  vím,  ale  jiný :  tak  jako  zamyšlený  a  tak  jako  zamilovaný. 
A  mámili  vám  říci  pravdu,  věru,  nevím,  jak  to  přišlo.  Ale  jen  se 
pamatuji,  že  večer  před  tím  dnem,  kdy  způsobil  po  prvé  pohor^ 
šení,  oklepával  kosu.  Měl  vedle  sebe  na  lavici  večeři,  přikusoval, 
a  želízko  dopadalo  na  kovadlinu  stále  pomaleji  a  stále  s  menší 
výšky.  A  pak  docela  vše  zmlklo,  a  pak  řekl  ne  ke  mně,  ale 
jako  by  to  šlo  někam  přes  humno:  „Když  je  po  lopotě,  jako  by 
se  všechno  ve  vsi  rozklížilo.  Dočista  se  mi  to  nelíbí.  Jen  tlachy 
pak  jsou.  Ale  to  není  zotavení.  Má''li  však  srdce  býti  rozjařené 
a  pořád  rozjařené,  má  bráti  radost  při  práci,  pozorujíc,  jak  člověk 
dělá  dílo  druhému  do  rukou.  To  jde.  Ale  jakmile  se  přestane 
robit,  má  bráti  radost  ze  sebe  samotná.  A  ntiusí,  neboť  jinak  by 
se  radosti  nedobralo  a  přestalo  by  býti  rozjařené.  Ale  to  nesmí 
být!  Ať  tedy  jde  člověk  mezi  ty,  kteří  pracují,  když  lidé  ustali. 
Musí  ven,  mezi  zvířata,  stromy  a  byliny.  Aby  byl  s,  nimi  sám, 
měl  radost  a  srdce  rozjařil.  Neboť  s  lidmi  je  dobře  býti,  když  se 
pracuje ;  leč  padá  to  na  prsa,  když  založili  jsme  všichni  ruce  do 
klína.  Pak  je  to  neveselé  a  smutné."  A  pak  řekl  už  mně,  docela 
pravím  vám,  mně,  usmíval  se^  ale  tak  divně,  že  bych  byla  radostí 
plakala:  „Ty,  mámo,  řekl,  tak  v  Písmě  prý  stojí,  že  neslouží  člo' 
věku,  aby  byl  sám.  Jak  je  to  hezké,  mámo,  nebýti  sám.  Když 
dělám  s  vámi,  chvála  bohu,  tu  všechna  vaše  srdce  jsou  v  mém. 
Ale  jak  to  přijde,  ty,  že  večer,  jako  ted,  když  každý  ze  vsi  jde  za 
svým,  za  tím,  víš,  po  čem  druhému  nic  není,  jak  to,  mámo,  že 
se  mí  stýská  mezi  vámi?  Tak  jako  byste  mně  ubírali  z  nitra,  tak 
jako  bych  byl  ještě  více  než  sám.  —  O  tom  jsem  často  přemýšlel, 
mámo,  a  ted  při  naklepávání  mě  něco  napadlo:  zkusit   to   s  poli. 


279 

lesy  a  vétrcm  a  jíti  pryč.  Přijíti  mezi  sobě  rovné,  jen  když  je 
možno  býti  s  nimi  jedním,  a  udělati  kolem  sebe  nic,  když  se  lidé 
rozletí  jako  zrnka  v  písečných  hodinách.  Nebudu^li  již  mezi  nimi, 
což  pak  budu  ještě  sám  ?  Ale  když  budu  někde  v  lese  nebo 
v  poli,  pod  nebem,  ve  větru,  když  nebudu  viděti  osvětlená  okna 
chalupy,  kde  se  prázdně  klábosí,  aby  se  dlouhá  chvíle  zahnala, 
když  budu  jeden,  což  pak  budu  ještě  sám?"  —  Jaké  hlouposti  to 
mluví,  řekla  jsem  sama  k  sobě.  Ale  on  vstal,  kosy  ani  nedoklepal, 
a  tak  jak  byl,  ještě  s  tím  úsměvem,  že  by  se  bylo  chtělo  slzeti 
člověku  samou  radostí  jako  nad  děckem,  které  našlo  ztracenou 
hračku,  vešel  do  chalupy.  —  A  druhý  den  po  prácí,  nu,  víte 
všichni,  co  se  stalo.  Ale  žeť  to  nemá  ani  z  knih,  ani  čert  v  tom 
nevězí!  Je  to  —  jak  bych  řekla?  —  jako  že  každý  kluk  musí  něco 
zkusit,  aby  mohl  dorůsti  do  zmoudření.  Zaplať  pán  bůh,  že  můj 
aspoň  nikomu  nekřivdí;  a  celá  ves  čeká  ted  vždycky  na  večer,  až 
se  můj  kluk  rozhuláká;  je  to  pěkné  vlastně  v  podvečeru.  A  já  si 
myslím,  když  jej  vidím  utíkat :  Ať  si,  což  na  tom,  že  ho  dnes  večer 
nebudu  mít  doma!  Hlavně,  aby  se  nenastudil  a  aby  tam  nebyla 
černá,  špatná  společnost.     Když   se   ráno    vrací,    vidím,    že    neby 

opuštěn.**  (Příště  dále.) 


FEUILLETON. 


BULHARSKÁ   LITERATURA 
V  DOBĚ  VÁLKY. 

Tak  nadepsal  bulharský  literát 
Chr.  Cankov  svůj  článek  v  letoš' 
ním  XX.  ročníku  Bulharské  sbírky 
na  str.  17 — 27.  Poněvadž  není  jistě 
bez  zajímavosti  zvěděti,  jaký  ohlas 
nalezla  osvobozovací  válka  v  sou' 
časném  bulharském  písemnictví,  uve* 
déme  tu  aspoň  podstatné  body  tO' 
hoto  článku.  Běží  tu  ovšem  jen 
o  literaturu  krásnou  —  jmenovitě 
básnickou. 

Je  zcela  přírozeno,  že  tak  důležitá 
chvíle  v  životě  národním,  v  níž  za- 
hájena osvobozovací  vojna  protitU' 
řecká,  způsobila  všeobecný  převrat 
ve  všech  směrech.  Národní  mysl  smě- 
řuje jen  k  jedinému  cíli  —  vše  ostat- 
ní couvá  do  pozadí  anebo  dokonce 


se  na  čas  ztrácí.  Tak  se  stalo  i  s  bul- 
harskou poesií  v  okamžiku  prohlá- 
šení osvobozovací  války.  Klidný  vý- 
voj literatury  rázem  se  zastavil  — , 
literatura  dala  se  ihned  do  služeb  vá- 
lečných, nejen  venku  v  poli  hřmí  děla 
a  řinčí  zbraně,  zní  jásavý  křik  vítězův 
a  nářek  raněných,  ale  i  v  básních 
soudobých.  Pokud  ovšem  se  zdařilo 
umělecky  zachytiti  toto  období,  to 
úžasné  národní  rozechvění  a  nadšení, 
je  jiná  otázka.  Neboť  mnozí  básníci 
dali  se  strhnouti  okamžitou  náladou, 
psali  pod  dojmem  jedné  chvíle,  zapo- 
mněli, že  nutno  vdechnouti  do  díla 
také  něco  věčného  —  a  tím  už  způ- 
sobili krátký  život  svých  výtvorů. 
Tvoření  takové  je  příliš  jednostranné, 
nestejnoměrné,  má  cenu  okamžiku 
a  zmírá  za  nedlouho,  upadá  v  zapo- 


28o 


menutí.  Nicméně  shledáváme  tu  přece 
řadu  uměleckých  prací,  jež  zůstanou 
vždy  cenným  literárním  dokumen' 
tem. 

Nejsilněji  se  projevili  v  době  války 
básníci  Ivan  Vazov  a  Kiril 
C  h  r  i  s  t  o  v.  Ivan  Vazov  byl  vždy 
a  ve  všech  chvílích  národního  života 
s  Bulharem:  S  Bulharem  byl  v  pO' 
robě,  s  ním  se  osvobozoval,  s  ním 
prožíval  první  dny  jásavé  svobody, 
s  Bulharem  horlil  proti  přepadení 
srbskému  v  r.  1885;  —  vždy  a  všude, 
za  chmurných  dob  i  jasných,  ozvala 
se  píseň  Vazovova.*  Není  tudíž  divu, 
že  i  ve  chvíli  tak  vážné,  kdy  se  za* 
žínala  nová  kapitola  jihoslovanských 
dějin,  on  první  přihlásil  se  svými 
verši,  aby  dal  na  jevo  smýšlení  a  cí' 
tění  bulharského  člověka.  Ale  stejně 
jako  v  roce  1885,  tak  i  nyní  začal 
Vazov  smutkem.  Ne  jásavou  radostí 
vítá  Vazov  osvobozovací  válku,  ale 
vzdechem  a  žalem,  neboť  vidí  v  duchu 
řady  mrtvol,  proudy  krve,  nové  hroby, 
matky  žalující  —  —  Ale  všeobecná 
vlna  nadšení  po  prvních  vítězstvích 
bulharských  i  jeho  strhla  s  sebou. 
Zpit  úspěchy  bulharskými,  Vazov 
volá :  „Veliká  evropská  říše  dnes  padá 
pod  našimi  údery  I  Způsobila  to  snad 
děía?  Ne!  Zbraň  jiná  —  strašnější: 
duch  mohutný,  silný!"  Básník  sle* 
duje  úspěch  za  úspěchem,  raduje  se 
s  národem  a  zase  truchlí  po  veli^ 
kých  ztrátách,  horlí  proti  nepřátelům 
a  rouhačům  Bulharska  („Na  Pierra 
Loti"),  provází  vojsko  od  pevnosti 
k  pevnosti  („Odrin"),  živými  barva' 
mi  a  pružným  veršem  opěvá  Líile' 
Burgas,  Lozengrad,  Čataldžu,  Bulair, 
atd.  a  nejsilněji  se  projevuje  v  době 
bulharského  letu  naCařihrad.  V  obla- 
cích zří  cara  Simeona,  jenž  žehná  bul- 
harskému  vojsku,  aby  dosáhlo  toho, 

*)  Srov.  můj  článek  „O  bulharské  lite- 
ra ta  ře"  ve  Vlčkově  Osvětě,  1913,  str.  417— 
419.  Viz  prof.  J.  Máchal,  Literatura  bulhar- 
ská. Slovanstvo.  1912.  str.  542—3. 


čeho  jemu  nebylo  přáno.  Tu  také  je 
vlastně  vrchol  vítězné  poesie  Vázo- 
vovy.  Rušivý  akord  náhle  zazněl: 
marné  bylo  žehnání  Simeonovo,  pro- 
kletá nesvornost  slovanská  srazila 
všechen  vzmach!  Nastalo  vystřízlivění 
—  bratrovražedný  boj,  z  něhož  Bulhaři 
vyšli  pokořeni  a  zdeptáni.  Veliké  viny 
se  dopustili,  příliš  zpyšněli  a  také 
těžce  odpykali.  Avšak  lid  nechtěl 
vzíti  vinu  na  sebe,  sváděl  ji  na  vlád- 
noucí kruhy  a  nejvíce  na  bratry  slo- 
vanské —  Srby!  A  básník  vyjadřoval 
náladu  všeobecnou.  Z  jásavých  tónů 
vítězných  vyčarován  zírá  na  neštěstí 
národní,  příčinu  zří  v  Srbech,  vytýká 
jim  jejich  spojeneckou  věrolomnost, 
zákeřné  přepadení  a  mstu  za  rok 
1885,  a  hořce  volá  v  hněvném  roze- 
chvění : 

Slovanství?  — hloupost;  bratstvo  —  prázdné 

slovo ! 
důstojnost?  —  vitr;  čest?  —  lichý  jen  zvuk! 
Posvátná   kletba?  —  rčení  chytrákovo, 
šalebně  napiatý  luk! 

O,  Srbie,  proč  úklad  chystáš  nový, 
zlobnými  záměry  ovíjíš  nás? 
drzým^i  udusit  nyní  chceš  slovy 
svědomí  svého  varovný  hlas? 

A  básni  „Na  srbské  poety"  stejně 
tak  vyjadřuje  Vazov  své  vzrušení  pro 
nešvár  bratrský,  jenž  do  takého  ne- 
štěstí Bulhary  uvrhl.  Jeho  píseň  je 
plna  pláče  a  hořkého  hněvu,  zni  sto- 
nem jen  a  žalem  celého  národa,  ať 
je  to  v  skladbě  „Pluk  za  plukem", 
„Na  Makedonii"  čiv  „Letošním 
máji"  i  v  jiných. 

Vazov  seskupil  všechny  básně  z  do- 
by válečné  ve  sbírku,  dosud  nevyda- 
nou, která  tvoří  významné  období 
v  jeho  básnické  činnosti.  Ve  všech 
jeví  se  Vazov  jako  pravý  syn  svého 
národa. 

Vedle  Vazová  nejvíce  se  v  době  vá- 
lečné    uplatnil    Kiril     Christov.* 

*  Kiril  Christov  pobyl  přede  dvěma  roky 
delší  čas  v  Praze,  zabývaje  se  studiem  čes- 
ké literatury.  Pozn.  red. 


28 1 


Napsal  sbírku  veršů  „Na  nož!"  a 
drama  „Starý  vojín".  S  Christo^ 
vem  udala  se  změna  zcela  mimo^ 
řádná.  Až  do  vojny  byl  básníkem 
ryze  subjektivním,  jenž  nechával  svět 
jíti  kolem,  jen  se  svými  city  se  hýč- 
kal,* a  najednou  v  době  války  stal 
se  přes  noc  básníkem  národním,  té- 
měř šovinistou.  Jeho  verS  zní  bouř- 
livěji,  jeho  hlas,  Vazová  mladší,  zní 
nadšeněji:  „Kýžený  přišel  mžik!  Bo- 
jovný zazněl  ryk!  Ubíjej!  Bij  jen 
hned!  Cestu  raz  vpřed,  jen  v  před!" 
(„Ubivaj!")  Není  pochyby,  že  bás- 
ník jen  proto  žízní  po  krvi,  aby 
národ  dosáhl  svých  tužeb  a  přání, 
aby  se  splnil  jeho  dávný,  mnoho- 
kráte a  teď  znovu  zas  ztracený 
sen  —  —  A  právě  svým  živel- 
ním výkřikem,  svými  časovými  he- 
sly stal  se  populárním  básníkem 
v  době  vojny.  Nejlepším  číslem  jeho 
sbírky  „Na  nož"  je  báseň  „Plěn- 
nici",  v  níž  vyjádřen  hluboký  soucit 
se  zajatci  tureckými:  Zkroušení,  ze- 
dráni  jdou  zajatci.  Úžas  němý  v  zra- 
ku; vědí,  že  jsou  ztraceni  a  přec  jim 

národ  kolem  nespílá Ještě  včera 

ničili  ženy  a  děti  —  a  lid  nepřátelský 
se  jim  nemstí!  Jdou  a  světlo  téměř 

hasne   před  jich  zrakem Robi 

kletí! Básník   dal  se  na  chvíli 

uchvátit  soucitem,  jakmile  však  slyší 
nepřítelovo  volání  o  mír,  ihned  se 
vzpírá  a  vášnivě  volá: 

Mír?  A  zas  nás  nová  bouře  schváti? 
A  znova  liti  máme  krev?  Ó  ne! 
Pět  věků  musili  se  my  tu  rváti, 
snad  vytrváme  ještě  v  sile  své! 

Básník  nechce  mír,  jen  boj  na  boj, 
aby  zničen  byl  nepřítel  úplně.  V  na- 
dšení sleduje  vojíny  bulharské,  po- 
vzbuzuje je  svou  písní,  nechť  bojují  dál 
a  dál,  v  den  i  noc,  nechť  ozářeni 
věčnou  slávou  schváti  carství  na  nož, 
nechť  vpadnou  v  Cařihrad  —  —  ! 

I  Christova  zasáhl  nezdar  jako  úder 

*   Viz  cit.    článek    na  str.  489.  —  U  Má- 
chala cit.  dílo  na  str,  544. 
Lumír  XLII.  6. 


hromu.  Sevřen   krutým  žalem  vidí 

karavanu  raněných ,  jak  leží  tiši, 

bledí.  Nereptá  Bulhar,  sevřeným  rtem 
snáší  tíhu  osudu,  neproklíná,  ví,  že 
neudeřila  ještě  pravá  hodina,  že  ne- 
přišla ještě  ona  kýžená,  všemi  tou- 
žená chvíle  všebulharského  osvobo- 
zení. A  jako  ranění,  tak  ani  básník 
nechce  dáti  na  jevo  svůj  žal,  nehroutí 
se  k  zemi,  nýbrž  pevně  a  zmužile 
snáší  národní  neštěstí,  ač  sevřen  bo- 
lem povzbuzuje  Bulhara  a  pohlížeje 
na  tiché  davy  raněných  s  obdivem 
volá:  „Hleď  na  smutného  Bulhara, 
z  něhož  cizák  si  úsměšek  tropil! 
Hleď  —  jak  pevného  je  ducha!  Jaký 
velikán  tajil  se  v  tom  neznámém 
venkovanu !  Hleď,  toť  tichý  hrdina!" 
A  podobný  tón  zaznívá  i  v  jiných 
verších  Christovových.  Básník  do- 
vedl umělecky  zachytiti  nejsilnější 
dojmy  celé  války,  tak  na  př.  v  bás- 
ních „Pristáp"  (Přístup)  a  „P  e- 
čalna  koleda"  (Smutné  vánoce). 
Ve  chvílích  radosti,  kdy  slavnostně 
znějí  zvony  vánoční,  kdy  všem  lidem 
se  narodil  Kristus,  vzpomíná  básník 
padlých  synů  ve  válce,  vzpomíná 
matek  žalujících,  jichž  neutěší  sebe 
jásavější  hlahol  zvonů  —  —  Na  ně 
myslí  v  té  chvíli  posvátné  básník  a  za 
ně  modlí  se  k  Bohu:  „Ó  Bože,  matky 
zarmoucené  potěš!  I  jim  dej  aspoň 
jiskru  z  radosti  té  velké,  nechť  roz- 
jasní se  jejich  zachmuřené  srdce!" 

Stejně  mohutné  jsou  i  básně 
„Starý  vojín",  „Pozdrav  Solu- 
ni", „Bulharský  zemědělec  oře" 
a  jmenovitě  „Boj  u  Galipole",  na- 
psaný rozměry  Lermontovy  básně 
„Borodino".  V  „Boji  u  Galipole"  bá- 
sník obsáhl  ideu  celé  války.  V  ele- 
gické  této,  legendární  téměř  písni  zří 
budoucnost,  s  níž  přijde  jiné  poko- 
lení, pokolení,  které  nesúčastnilo  se 
války  —  Vymrou  staří  válečníci,  jen 

vzpomínka  zbude,  pouhé  slovo 

A  tu  ubírati  se  bude  po  místech  těch, 
kde  dříve  bojovný  zněl  ryk,  potomek 

36 


282 


zapomenutého  vítěze;  orati  bude  na 
místě  bývalého  boje,  na  místě,  kde 
dávno  už  ticho  je,  mír.  A  najeď 
nou  zahledí  se  bulharský  oráč  v  zem, 
překvapen  tím,  co  pluh  jeho  vyoral: 
„Viz.  dýka  jak  v  kostech  tu  sedí  — 
tu  lebka  zas  prohnilá  hledí . . ."  Ožívá 

pradávných  bojů  hluk Zadumán 

doma  oráč  pak  vypravuje  o  slavných 
bulharských  bojích,  o  bývalém  zápase 
předků ..  A  vyjeven  poslouchá  vnuk . ." 
Jako  tato,  tak  i  ostatní  básně  ChristO' 
vovy  jsou  psány  živým  veršem,  mlU' 
vou  ráznou,  přerývanou,  plnou  vášně 
a  vzruchu,  cenný  doklad  bulharské 
poesie  v  době  války. 

Někteří  básníci  v  době  války  sa- 
motné dozpívali  svou  vlastní  života 
píseň,  jako  Strašimir  Krinčev,  J. 
J.  Čerlu,  VÍ.  Anastasov  i  jiní.  V  sa- 
motném  boji  —  a  to  u  Čataldže  — 
zahynul  mladý,  nadaný  básník  Sta* 
men  Pančev.  Jeho  verše  zůstaly 
skvělým  náběhem.  A  jinou  ještě  ztrátu 
utrpělo  bulharské  písemnictví  v  době 


války,  třebas  nepřímou:  smrtí  dvou 
umělců  sofijského  Národního  divadla 
ChristoGančeva  a  Atanasc  Kir- 
če  va.  — 

Z  uvedeného  náčrtku  je  patrno,  že 
ohlas  válečný  byl  u  Bulharů  sice  dosti 
značný,  přihlížíme-li  však  k  epochál- 
nímu významu  války,  poměrně  ne* 
veliký.  Jsem  přesvědčen,  že  není  tu 
vyřčeno  poslední  slovo.  Naopak  — 
generace  příští,  která  se  bude  dívati 
na  všechno  s  jiného  stanoviska  než 
diváci  dnešní  a  přímí  účastníci,  vy- 
jádří  teprve  dobu  dnešní.  Stejně  jako 
období  osvobozovací  let  70 — 80  tých 
bylo  nejmohutněji  vyjádřeno  a  bá' 
snicky  zachyceno  teprve  v  době  po- 
zdější, tak  stane  se  i  nyní.  Nicméně 
i  to,  co  jest,  zůstane  zajímavým  dO' 
kumentem  jihoslovanské  vojny  osvo' 
bozovací,  jmenovitě  bojů  bulharských. 
Tím  cennějším,  že  v  době  té  poesie 
bulharská  znárodněla.  A  v  tom 
že  literární  úspěch  celé  války. 
Josef  Pátá. 


LITERATURA. 


JAKUB  ARBES  f 
Jakub  Arbes,  syn  chudé  a  četné  ro' 
diny,  narodil  se  12.  června  1840  na 
Smíchově.  Studoval  reálku  a  techniku; 
z  jeho  učitelů  byl  Jan  Neruda,  s  nímž 
se  zpřátelil  později.  Všestranný  jeho 
zájem,  vzpírající  se  velikému  poutu 
povolání  odborného,  přivedl  Jakuba 
Arbesa  na  dráhu  žurnalistickou.  Tato 
činnost  padala  do  let  nejostřejšího 
politického  zápasu  v  Čechách  a  nej' 
tvrdší  persekuce.  Také  Jakub  Arbes 
nevyhnul  se  údělu  persekvovaného 
žurnalisty:  byl  opětně  žalován,  souzen 
a  odsouzen.  Z  prvých  prací  Arbeso- 
vých  byla  kronika  utrpení  opposič- 
nich  Cech,  „Pláč  koruny  české".  Již 
jako  žurnalista  vystoupil  Arbes  s  pra- 
cemi  belletristickými.  Pozornost  lite- 
rárních  vrstev  upoutal  již  „Ďábel  na 
skřipci"  (1866).  Pravé  popularity  dO' 
sáhl  však  Arbes  v  sedmdesátých  le- 


těch.  Byla  to  jeho  romanetta,  otisko' 
váná  většinou  v  „Lumíru",  jež  učí- 
nila  autora  čteným  a  známým:  tak 
.,Svatý  Xaverius",  „Sivooký  démon", 
„Ukřižovaná",  „Newtonův  mozek", 
„Kandidáti  existence",  „Ethiopská  li' 
lie".  Duch  spíše  intellektuální  nežli 
citový,  kloní  se  Jakub  Arbes  v  zá' 
kladním  svém  názoru  k  determinismu 
a  materialismu.  Charakteristická  je 
jeho  záliba  ve  vědách  exaktních,  jež 
tvoří  časem  hybnou  páku  některých 
jeho  romanett.  Ale  při  těchto  sklo' 
nech  má  Arbes  zálibu  k  mimořádné' 
mu,  problematickému,  dobrodružné' 
mu.  Látkově  nepopiratelně  obohatil 
Jakub  Arbes  literaturu  českou  :  líčí 
prostředí,  nepopisované  před  tím, 
tvoří  genry,  u  nás  nepěstované,  a  pO' 
kračuje  tam.  kde  byly  chabé  začátky. 
Ale  také  zpracováním  je  Arbes  svůj; 
jeho  dílo  znamená   o  krok   dále,  po' 


283 


něvadž  není  už  jen  dilem  fantasie,  ale 
spolupracuje  při  něm  pozorovatel  a 
myslitel.  V  jeho  dílech  najdeme  origi' 
nelni  myšlenky,  směle  nadhozené, 
myšlenky,  jež  teprve  po  desítiletích 
zpracovávány,  problémy,  jež  po  letech 
teprve  řešeny ;  ale  snad  právě  tato  pře- 
váha  intellektualisty  v  Arbesovi  a  w 
stupování  do  pozadí  živlů  citových  a 
smyslových  vadilo  plně  popularitě  je- 
ho  děl.  V  zpracování  upadal  Arbes  často 
v  rozvláčnost  a  někdy  až  zaráží  ne^ 
dbalost  jeho  dikce;  mnoho  tu  vysvěť 
luje  chvat,  s  kterým  byl  nucen  tvořiti. 
Dílo  Arbesovo  je  obsáhlé:  v  osmdesá' 
tých  a  devadesátých  letech  přidružily 
se  k  pracim  už  uvedeným  „Zborcené 
harfy  ton",  „Anna",  „Poslední  dnové 
lidstva"  (romaneta)  a  romány  „Štrajch- 
pudlíci",  ..Adamité".  „Moderní  upíři", 
..Anděl  míru",  „Agitátor";  uvésti  dluž' 
no  také  řadu  svazku  novellistických 
a  četné  jeho  studie  z  života  literár^ 
niho  a  uměleckého,  v  nichž  se  zabýval 
Arbes  hlavně  problematickými  pova* 
hami  herců,  spisovatelů,  dramatiků 
a  revolucionářů.  Zvláště  se  zabýval 
Arbes  Máchou:  vydal  o  něm  knihu 
„Karel  Hynek  Mácha"  (1886).  Studii 
věnoval  také  případu  Sabinovu.  Uvedl 
z  prvých  v  literaturu  českou  studiemi 
svými  světová  jména  jiných  literatur, 
byť  nelze  studiím  těmto  přikládati 
významu  více  než  informativního  a 
popularisačního.  Monografii  mnoho- 
tvárného a  pestrého  svého  díla  sesta- 
vil sám  Arbes  v  „Obzoru  literárním 
a  uměleckém"  (1900  a  1901).  Dvakráte 
učinil  Arbes  pokus  o  vydání  sebra- 
ných svých  spisů;  prvý  (z  roku  1885) 
selhal  úplně:  druhý  (r.  1895)  skončil 
tím,  že  vydávání  Sebraných  těchto 
spisů  převzalo  nakladatelství  Ottovo. 
Pořádání  Sebraných  tžchto  spisů  byl 
největší  úkol  Arbesův  v  posledních 
letech.  Sebrané  spisy,  jež  namnoze 
učinily  obraz  původních  knih,  dospěly 
k  svazku  XXXVII..  který  vyšel  právě 
několik  dní  po  smrti  Arbesově.  Dílo 


Arbesovo  daleko  však  není  vyčerpá- 
no publikacemi,  dosud  vyšlými.  Ar- 
bes měl  také  řadu  básní  a  pokusil 
se  také  na  poli  dramatickém;  zájem 
dramatický  zjevný  je  z  řady  spisů, 
zabývajících  se  divadlem,  dramatickou 
poesii  a  herci.  Krátkou  dobu  byl  Ar- 
bes také  dramaturgem  novoměstské- 
ho divadla. 

Ve  všech  svých  dílech  téměř  jeví 
se  Arbes  demokratickým  duchem,  za- 
mítajícím veškeré  útisky:  útisky  so- 
ciální, útisky  morální,  útisky  národ- 
ní. Staví  se  proti  všemu  nadpřiroze- 
nému a  nedůvěřuje  autoritám.  Při 
velikých  geniích  je  nakloněn  akcen- 
tovati předchůdce,  při  velikých  myš- 
lenkách sledovati  jejich  genesi.  Měl 
tuhou  a  nezdolnou  energii  velikých 
průkopníků  belletrie  novodobé;  měl 
také  jejich  útočnou  bojovnost.  Pod- 
cenil, žel.  na  svou  škodu  formu. 
Srovnáme-li  obzor  Arbesův  s  obzo- 
rem soudobých  prosaikú  českých,  de- 
butovavším  v  době  jeho  debut  a  pra- 
cujících v  době  jeho  práce,  nelze  po- 
příti, že  Arbes  viděl  více  a  dále.  Dnes 
mnohé  z  toho,  co  bylo  revoltou  pře- 
šlých dob,  stalo  se  tuctovou  a  běžnou 
pravdou  nebo  propadlo  dokonce  od- 
mítavé kritice  nových  revolučních  ge- 
nerací :  bylo  by  přes  to  hříchem  vůči 
mrtvému,  hleděti  s  pohrdáním  na 
tohoto  neúnavného  a  nekompromis- 
ního bojovníka  a  pracovníka.  A  křiv- 
dit mrtvému  bylo  by  zbytečno,  křiv- 
dilo-li  se  dosti  živému.  S  Arbesem 
odchází  pamětník  zašlých  dob  a 
přešlých  generací,  druh  Nerudův, 
vrstevník  Hálkův.  A  vzbudila-li  smrt 
Arbesova  smutek  všech  těch,  kteří  si 
vážili  významného  díla  zesnulého, 
byť  si  byli  vědomi,  jakou  daň  toto 
dílo  platilo  času  a  době,  zvláště  je 
na  „Lumíru",  aby  se  slovy  díků  roz- 
loučil s  tím,  jehož  minulost  byla 
také  minulosti  „Lumíra"  a  jehož  nej- 
pozoruhodnější díla  publikována  po 
prvé  v  sloupcích   „Lumíra".   V  zemí 


284 


bez  tradic,  kdy  vše  střemhlav  kvapí 
ku  předu,  anii  by  zbýval  čas  ohléd- 
nout se  zpět  a  ohíédneme-li,  nebývá 
času  ani  vůle  viděti;  v  zemi  bez  tra- 
dic, kde  nové  zdá  se  lepším,  jen  pro- 
to, že  je  nové,  a  kde  stárne  vše  tak 
rychle,  ježto  potřeba  stále  nového, 
v  této  zemi  jsou  mužové  jako  Jakub 
Arbes  živými  představiteli  tradice. 
Nutí  nás  vzpomínati  svou  přítom- 
ností. A  donutí  nás  posléze  vzpomí- 
nat svým  odchodem.  A  my,  kteří 
bychom  vytýkali  snad  určitou  pode- 
zřívavost  k  věcem  očí  Jakuba  Ar- 
besa a  podezřívavost  k  životu  jeho 
ducha,  nepopřeme,  že  tyto  oči  měly 
nepřekonatelnou  touhu  viděti  a  tento 
duch  nepřekonatelnou  touhu  poznati. 
Tato  touha  viděti,  tato  touha  poznati, 
toť  co  nám  přibližuje  Jakuba  Arbesa 
a  pro  co  jsme  se  vraceli  z  jeho  pohřbu 
zamyšlení  ulicemi  města  s  továrními 
komíny  a  továrním  dýmem,  v  kterém 
narodil  se,  žil  a  zemřel  Jakub  Arbes. 
Viktor  Dyk. 
Frédcric  Mistr  al.  Dne  25.  března 
zemřel  v  rodném  svém  městečku 
Maillane  „provcn^alský  básník  a  vla- 
stenec" Mistra!  ve  věku  84  let.  Roku 
1854  sedm  básníků  založilo  sdružení 
Félibrů  t.  j.  kojenců  Mus;  byli  to: 
Mistral,  Aubanel,  Tavan,  Anselm 
Mathieu,  Paul  Giera,  Brunnet  a  Rou- 
manille.  R.  1859  vyšla  po  prvé  Mi- 
réio.  Lamartine  přivítal  tehdy  mla- 
dého básníka  nadšenými  slovy:  Zro- 
dil se  velký  epický  básník!  Pravý  ho- 
merský  básník  za  dnešní  doby;  bá- 
sník zrozený,  jako  mužové  Deukalio- 
novi,  z  oblázku  ,  . .  primitivní  básník 
v   našem  úpadkovérn    století ;    řecký 


básník  v  Avignonu,  básník,  který 
vytváří  jazyk,  jako  Petrarka  stvořil 
italštinu;  básník,  který  z  vulgárního 
podřečí  tvoří  jazyk  „plný  obrazů  a 
harmonie..."  (40éme  Entretion 
Littéraire).  Následovaly  knihy :  C a- 
1  e  n  d  a  u  (1867),  L  i  s  I  s  c  1  o  ďO  r  (1875), 
Nerto  (1884),  La  Reino  Jano  (1890), 
Lou  Pouemo  doů  Rose  (1897), 
Mémoires  (1908),  Lis  Oulivados 
(1912).  Mistral  nespokojil  se  však  čin- 
nosti beletristickou:  ve  dvousvazko- 
vém  díle:  Lou  Tresor  dou  Féli- 
brige  (1878—85)  podrobil  se  nudné 
práci  lexikografa  a  filologa.  Mistral 
je  veliký  zjev,  básnicky  i  lidsky.  Rod- 
ná Provence  jej  zbožňovala,  Evropa 
vyznamenala  jej  Nobelovou  cenou, 
kterou  on  ostatně  věnoval  Museu 
v  Arles.  Mistral  žil  prostě,  nezmaten 
poctami.  Vzkřísil  jazyk  slavných  bá- 
snických tradic,  probudil  proven^al- 
skou  národní  duši  a  jeho  dílo  nalezlo 
ohlas  i  v  příbuzné  Katalonii,  Ale 
odmítl-li  státi  se  členem  Francouzské 
Akademie,  protestoval-li  proti  příliš- 
nému centralismu  Paříže,  Mistral  ne- 
byl nikdy  separatistou.  „Li  Proven- 
9au,  flámo  unanimo,  sian  de  la  Gran- 
do  France"  (My  Proven^alci,  jedno- 
myslným plamenem  patříme  Velké 
Francii),  napsal  ve  své  epištole  básní- 
kům katalonským.  V  Mercure  de 
France  (16.  dubna)  Ernest  Gaubert 
líčí  hrob,  který  si  básník  sám  dal 
postavit.  Nemá  jména.  Je  na  něm 
vytesána  maska  jeho  psa,  sedmipa- 
prsková  hvězda  Félibrů,  tvář  Mireil- 
lina  a  latinský  nápis:  Non  nobis,  do- 
mine,  sed  nomini  tuo  et  Proventiae 
nostrae  da  gíoriam.  H.  J. 


DIVADLO, 


Vinohradské  Divadlo  uvedlo 
7.  března  na  české  jeviště  mladého 
ruského  autora  Alexeje  Nikolajeviče 
Tolstého.  Jeho  komedie  Lenoch 
(přeložil  Stanislav  Minařík)  má  ori- 
ginální exposici,  rušný  děj   a  drama- 


tický humor.  Kolem  centrální  figury, 
oblomovského  statkáře  snílka,  „le- 
nocha" Korovina  hemží  se  chaotický 
rej  karikaturních  postav:  opilá  hos- 
podyně Katěryna,  šibalský  sluha 
Nyl,   zbankrotělý  světák  a  příživník 


285 


Krasnovski},  dračice'íeta  Kvašnéva 
s  hloupou  dcerou  Soněčkou,  kterou 
by  ráda  synovci  na  krk  pověsila,  ně- 
kolik hrubých  a  opilých  strýců.  Intri- 
ka veselohry  toči  se  kolem  krasavice 
Niny,  bývalé  učitelky,  nyní  pojišťo- 
vací agentky,  kdysi  svedené  Krasnov- 
ským,  která  dovede  v  lenochu  pro- 
budit energii  a  sebevědomí,  takže  od- 
loží svoji  passivnost,  zbaví  se  Soněč- 
ky,  dotěrné  tety  i  strýců  a  zachrániv 
Ninu  před  útokem  surového  Foky, 
získává  lásku  dobrodružné  dívky. 
Smělá  a  silně  naturalistická  komedie 
nevyrovná  se  sice  prosám  mladého 
autora,  ale  není  bez  zajíxnavosti. 

Dialogisované  anekdotce  Hanse  Miil- 
lera  :  Středa,  kterou  v  překladu 
V.  Štědrého  hrálo  Vinohradské  Di- 
vadlo dne  21.  března,  je  částí  čtyřdíl- 
ného cyklu  Smýšlení.  Je  to  scéna 
z  karnevalové  noci;  demimondaine 
postraší  pověrčivého  záletníka  tak, 
že  mu  přejde  chut  na  erotické  dobro- 
družství; slyšela  hodiny  odbíjet  dva- 
náctou, je  tedy  středa:  ve  středu  však 
nechce  zapřádat  žádného  dobroduž- 
ství,  poněvadž  tři  mužové,  s  nimiž 
se  ve  středu  sblížila,  zemřeli.  Postra- 
šený záleíník  nechá  ji  odejít,  aby  se 
hned  nad  to  dověděl,  že  hospodyně 
postrčila  hodiny,  a  že  tudíž  nebyla 
ještě  osudná  středa.  Elegantní  hříčka 
tato  je  sama  o  sobě  bezvýznamná; 
snad  bylo  by  třeba  provozovati  celý 
cyklus,  aby  nabyla  pravého  reliéfu. 
Provedení  bylo  slabé. 

Národní  Divadlo  uvedlo  10. 
března  po  patnáctileté  přestávce  opět 
na  scénu  Zeyerovu  slovenskou  po- 
hádku Radúz  a  Mahulena  v  re- 
žii G.  Schmoranze  s  hudbou  Suko- 
vou. Divadlo  právem  spoléhalo  na 
rostoucí  pochopení  díla  Zeyerova. 
Pieta  k  dílu  Zeyerovu  ovšem  byla  by 
kázala,  aby  poetické  této  pohádce 
byla  věnována  režiserská  píle  co  nej- 
větší. To  se  bohužel  nestalo:  výpra- 
va byla   sehnána  ze  starých   oper  a 


někteří  z  interpretů  ani  neovládali 
dosti  bezpečně  textu  svých  úloh.  A 
přece  není  pochyby,  že  pečlivěji  a  sty- 
lověji  vypravena  a  místy  i  šfastněji 
obsazena,  pohádka  Zeyerova  udržela 
by  se  na  scéně  dosti  dlouho:  jeť  vedle 
Neklaná  scénicky  nejpůsobivější 
z  dramatického  odkazu  Zeyerova. 
I  v  nedostatečném  provedení  nyněj- 
ším nalezly  poetické  a  dramaticky 
vznícené  passáže  divadelní  lyriky 
Zeyerovy  silný  ohlas  vposluchačstvu. 
Bylo  to  především  zásluhou  prostého 
a  hlubokého  umění,  s  jakým  paní 
Dostálová  melodicky  zacitovala  svoji 
Mahulenu  a  vehementní  vášně,  s  ja- 
kou pí  Laudová  hrála  příliš  roman- 
tickou úlohu  Runy. 

Postava  kráíe  Leara  je  z  těch,  na 
nichž  každý  velký  tragéd  zkouší 
svoji  sílu.  Po  Hamletu,  Othellovi  a 
Shylockovi  sáhl  Eduard  Vojan  při- 
rozeně k  Learovi.  A  tak  viděli  jsme 
dne  25.  března  na  Národním  Divadle 
Shakesperova  Krále  Leara  v  Kva- 
pilově  režii.  Nebylo  pochyby,  že  Vo- 
jan vytvoří  v  úloze  nešťastného  ší- 
leného starce  postavu  pozoruhodnou. 
Jeho  Lear,  třeba  se  tu  vracely  chví- 
lemi názvuky  z  loňského  Borkmana, 
je  vskutku  mohutný  od  prudkých 
výbuchů  samolibé,  marnivé  prchli- 
vosti až  k  tichým,  poloradostným 
akcentům  šílenství  nad  mrtvolou 
Kordelie.  Krásně  zahrál  p.  Hurt  sta- 
rého šaška  a  rovněž  dobrý  byl  Kent 
p.  Vávrův. 

Režie  zarámovala  jeviště  opět  stá- 
lým prosceniem  a  některým  scénám 
dala  velmi  případně,  střízlivě  styli- 
sovanou  úpravu;  neměla  se  odchylo- 
vati od  této  zásady  příliš  naturalis- 
tickým prospektem  žitného  pole  ve 
IV.  aktu  a  v  úpravě  textové  neměla 
vynechati  důležité  scény,  vysvětlující 
poměr  obou  sester  k  Edmundovi. 
Tempo  hry  mělo  být  spádnější. 

Smíchovské  Intimní  divadlo  dávalo 
28.  března  Rostandovu  komedii  Les 


286 


Romantiques  v  překladu  V.  Tábor' 
ského  pod  titulem  Blouznivci. 
Roztomilá,  virtuosní  hříčka  tato,  od- 
halující již  všechny  přednosti  i  vady 
budoucího  autora  Cyrana,  AiglO' 
na  a  Chanteclera,  potřebovala  by 
půvabné  a  žádnými  naivnostmi  ne' 
rušené  výpravy,  které  jí  divadlo  ne' 
mohlo  poskytnout.  Přes  to  nebyl 
dojem  hry  špatný,  dík  sličné  Syl' 
vettě  paní  Emmy  Švandové. 

Na  Národním  divadle  vystoupila 
dne  7.  dubna,  v  předvečer  sedmého 
výročí  úmrtí  Hany  Kvapilové,  v  úloze 
Nory  pí.  Wanda  Siemaczkowa, 
člen  Ivovské  činohry.  Měla  těžkou 
posici  u  nás,  kde  v  živé  paměti  jsou 
výkony  Hany  Kvapilové,  Henningso' 
vé,  Suzanny  Després  a  pí.  Gzovské 
v  této  roli.  Přes  to  dovedla  její  Nora 
upoutati  osobitým  pojetím  některých 
scén  a  některými  původními  detaily 
hry.  Nebylo  to  sice  bezstarostné  lehkO' 
myslné  ptáče,  jaké  si  básník  předsta' 
voval,   byla   to  spíše    zralá,   švítorná 


buržoasni  panička,  ale  strašná  du' 
ševní  krise,  kterou  Nora  prožívá,  byla 
výrazně  podána  intelligentni  a  mys' 
livou  umělkyní. 

Recitační  večery  si.  Marie  Nc' 
chlebové  dospěly  číslice  sedmi  dne 
20.  března  večerem  věnovaným  poesii 
Walt  a  Whitmana.  Recitátorka 
zvolila  pro  interpretaci  velikého  prů' 
kopníka  moderní  poesie  šťastný  tón, 
prostý  vší  afektace  a  násilného  na' 
nášení  tónu,  které  rušilo  při  někte' 
rých  z  večerů  předcházejících.  Máme 
za  to,  že  slečna  uhodila  tentokráte 
na  pravý,  sobě  "přirozený  hlasový  rej' 
střik,  z  něhož  měla  by  vytěžiti 
všechny  možnosti,  a  vyhýbati  se 
úzkostlivě  přepínání  a  pathosu.  Čím 
prostěji  bude  mluviti,  tím  více  při' 
jdou  verše  k  platností.  Osvědčilo  se 
to  plně  při  Whitmanovi;  známé  pře' 
klady  J.  Vrchlického  i  nové  překlady 
Jiřího  Foustky  působily  neobyčejně 
podmanivým  kouzlem.   H.  Jelínek. 


HUDBA, 


Ostrčilova  Suita  c  moll,  op.  14.. 
kterou  si  skladatel  sám  po  prvé  pro' 
vedl  v  koncertu  České  Filharmonie 
dne  8.  března  ve  Smetanově  síni, 
vznikla  r.  1912  po  velkém  orkestrál' 
ním  Impromptu.  Zajímavý  jest  pO' 
měr  těchto  dvou  děl  již  po  stránce  je' 
jich  vzniku.  Impromptu  bylo  vytvo' 
řeno  bez  jakéhokoli  podnětu  ze  světa 
vnějšího:  jest  to  nejryzejší  hudba 
absolutní,  hudba  pro  hudbu,  nejna' 
dšenější  manifest  pro  svéprávnost 
umění  hudebního,  jaký  byl  kdy  na* 
psán.  Vyvřelo  silou  živelnou  z  nitra 
skladatelova,  jehož  fantasie  ničím 
neoplodněna,  ničím  neinspirována 
absolutisticky  diktovala  toto  smělé 
umělcovo  slovo;  zrodilo  se  dílo,  je' 
muž  právě  v  síle  projevu  a  velikosti, 
smělosti  koncepce  nalezneme  málo 
rovných  v  novější  literatuře.  Naproti 
tomu    suita   c   moll    děkuje   za   svůj 


vznik  dojmům  zcela  určitým, 
které  v  duši  skladatelově  probudil 
pozdní  letní  večer  a  slunečné  jitro  na 
venkově.  Nutno  však  s  důrazem  vy' 
tknouti,  že  suita  nemá  programu  ani 
sebe  povšechnějšího;  nejde  tu  o  nic 
více  než  o  podnět  k  vytvoření  díla, 
v  jehož  projevu  se  pak  ovšem  zrcadlí 
zažité  dojmy  určujíce  jeho  ráz.  Tedy: 
ne  programnost,  nýbrž  vědomá  ná' 
ladovost  —  tak  bych  tuším  nejuť 
čitěji  charakterisoval  poměr  této  hud- 
by k  pramenům  její  inspirace.  Ničeho 
však  Ostrčilova  suita  není  více  vzdá' 
léna  než  tak  zv.  impresionismu,  je' 
hož  typickým  představitelem  je  na 
př.  Debussy;  neboť  celým  svým  zje' 
vem  jest  právě  negací  tohoto  směru, 
který  ve  svých  výstřelcích  značí  nej' 
hrubší  neporozumění  podstatě  huď 
by.  Aby  byla  impresionistickou 
v  běžném  dnes  smyslu  slova,    na  to 


287 


jest  hudba  Ostrčilova  příliš  hudbou, 
na  to  jest  příliš  bohatá  vlastními, 
ryze  hudebními  kvalitami.  Jest  to 
krátce  hudba  zcela  soběstačná;  okol' 
nosti,  za  kterých  vznikla,  mají  toliko 
význam  uměleckého  dokumentu. 

Dílo  má  pět  vět  označených  ryze 
hudebními  názvy  (I.  Pochod.  II. 
Scherzino.  III.  Variace.  IV.  Serenáda. 
V.  Fuga).  První  čtyři  věty,  celkem 
menších  rozměrů,  tvoří  pro  sebe  ná- 
ladový celek;  chtěli^li  bychom  hudeb' 
ním  terminem  naznačiti  jejich  ráz, 
mohli  bychom  je  nadepsati  „nottur^ 
na".  Jsou  to  ovšem  notturna  zcela 
zvláštního  rázu :  charakteristickým 
znakem  pochodu,  scherzina  a  serená' 
dy,  v  nichž  zrcadlí  se  noční  život,  je 
humor,  jemný  sice,  ale  bizarní.  Ve 
variacích  (věta  volná)  je  hluboký 
klid.  Směsice  stínů  postav  a  věcí, 
které  svou  bizarností  upoutaly  skla^ 
datelovu  pozornost,  zmizely,  blízké 
i  vzdálené  ohlasy  zvuků,  hovoru,  vý- 
křiků, zpěvu  i  hudby  ztichly.  Maje- 
stát vlahé  letní  noci  sklonil  se  nad 
duší,  jež  se  rozezpívá  v  nadšený,  stále 
vroucnější  hymnus  Noci  (variace). 
Jen  ještě  v  serenádě  na  okamžik  pro- 
budí  se  život  k  poslednímu  nesmě- 
lému projevu.  A  ráno,  když  slunce 
vyskočí  nad  obzor,  oslňujícím  jasem 
zaleje  kraj  a  rozsvítí  tisíce  barev, 
rozjásá  se  duše  vítězným  jásotem  a 
zázrak  přírody  mění  se  v  zázrak  u- 
mění:  velkolepá  závěrečná  fuga  vzdá- 
vá hold  Slunci.  Suita  rozpadá  se  tedy 
zjevně  na  dva  oddíly:  proti  čtyřem 
kratším  větám  (variace  tvoří  nálado- 
vý i  hudební  vrchol  prvého  oddílu), 
na  nichž  leží  stín  noci,  kde  vše  je 
ztlumeno,  zastřeno,  slunečný  jas  a 
vířivá  radost  rozsáhlého  finále  stojí 
v  nejpříkřejším  kontrastu.  Taková 
je  tedy  architektonika  díla;  přihléd- 
neme-li  k  stavbě  jednotlivých  vět, 
především  smělá  koncepce  obrovské 
fugy  naplní  nás  úžasem.  Ne,  není  to  zá- 
zrak, jak  by  se  po  prvním  dojmu  zdálo; 


celý  dosavadní  vývoj  Ostrčiíův  smě- 
řoval k  této  imposantní  architektuře 
—  nezapomínejme,  že  na  cestě  tohoto 
vývoje  stojí  kolosální  stavba  Improm- 
ptu.  Také  silou  hudebního  projevu, 
jeho  závratným  vzletem  a  mužně  ra- 
dostným heroismem  fuga  suity  stojí 
nejblíže  tomuto  dílu,  jako  zase  hlu- 
boká vážnost  a  široká  zpěvnost  va- 
riací, krásně  odměřenou  gradací  tak 
účinně  vystupňovaných,  vybaví  nám 
nejkrásnější  větu  Ostrčilova  mládí: 
volnou  větu  symfonie  A  dur.  V  kon- 
cepci velikých  celků  nemá  dnes  Ostr- 
čil  u  nás  soupeře. 

Myšlenkově  je  Ostrčilova  suita  dílo 
neobyčejně  bohaté  a  pestré.  Bizarní 
humor,  tóny  tlumené,  snivé,  roztou- 
žené, a  zase  klidné  veselí,  vtip  a  buj- 
ný rozmar  první,  druhé  a  čtvrté  věty, 
hluboká  náladovost  variací  a  radost- 
ný, rytmem  hýřící  jásot  fugy  jsou 
tu  asi  nejdůležitější  charakteristické 
rysy.  Originalita  všeho  projevu  hu- 
debního zabaví  vás  rázem.  Je  pravda 
sice:  uvědomíte  si  ideový  vztah  Ostr- 
čilových  notturen  k  notturnům  Mah- 
lerových  symfonií,  snad  i  ohlas  ty- 
pického Mahlerova  výrazu  na  něko- 
lika místech  zavadí  o  váš  sluch.  Ale 
onen  vztah  Ostrčila  k  Mahlerovi  je 
opravdu  jen  ideový,  neboť  notturna 
Ostrčilova  jsou  naplněna  novým, 
osobitým  obsahem.  Dílo  jako  celek 
i  v  detailní  práci  má  novou,  určitě 
vyhraněnou  fysiognomii:  jest  právě 
projevem  nového  typu  —  ostrčilov- 
ského.  Harmonicky  je  suita  velmi 
smělá,  harmonie  ty  vymykají  se  však 
už  namnoze  harmonickému  vnímání; 
jsou  to  souzvuky  tónů  náhodně  vzni- 
kající souzněním  zcela  bezohledně, 
neharmonicky  vedených  hlasů,  které 
nutno  vnímati  samostatně.  Jest  to 
ohlas  posledního  vývojového  stadia 
hudby.  Plastická,  neobyčejně  barvitá 
instrumentace  suity  usnadňuje  toto 
vnímání.  Ostrčiíův  vývoj  bral  se  ces- 
tou polyfonie;  ve  suitě  dospěl  k  po- 


288 


lyfonnim  orgiím  volné  dvojité  fugy. 
K  jakým  as  výším  dospěje  tento  vý' 
voj,  daWi  nám  v  33.  roce  skladatelově 


dílo  tak  vzácné  zralosti  a  —  tak  oď 
vážné  výbojnosti,  jako  je  tato 
suita!  Bedřich  Čapek. 


UMĚNI  VÝTVARNÉ. 


VÝSTAVA  J.  OBROVSKÉHO. 

(Pořádá  Jednota  V.  U.) 

Je  možno  více  způsoby  pozorovati 
malířské  dílo  J.  Obrovského;  ale  žáď 
ným  z  těchto  způsobů  nedovedl  bych 
dojíti  k  jinému  resultátu  než  k  jistému 
stručnému  slovu  z  ateliérového  jazy^ 
ka,  které  lze  přeložiti  do  řeči  obecen^ 
štva  slovy:  jak  se  vám  líbí?  Vám  se  líbí 
toto  množství  kyprých  nudit;  máte 
potěšení  z  těchto  sladkých  a  přece 
dosti  křiklavých  barev;  shledáváte  do- 
mácími a  milými  ty  pestré  slovácké 
šátky  všude  roztahané  v  obrazech 
Obrovského:  pak  rozumíte  dokonale 
těmto  obrazům,  neboť  Obrovský  nic 
více  nechtěl.  Dr.  Harlas  v  reklamním 
úvodu  ke  katalogu  praví  trefně,  že 
tu  jde  především  o  to,  co  blaží,  co  roz' 
radostní  duši,  co  polahodí  zraku  a  po- 
laská srdce  naše.  Ano,  ale  právě  las- 
kání srdce  našeho  může  býti  velmi 
různé;  bývají  laskání  srdce  našeho, 
jež  jsou  hříchem  na  srdci  našem,  ne- 
boť je  snižují  a  kalí  v  něm  „intelli- 
genci  citu",  z  níž  žije  umění. 

Říkává  se  někdy,  že  J.  Obrovský 
pokračuje  v  tradici  Josefa  Mánesa;  to 
je  trochu  hřích  proti  Josefu  Mánesovi; 
spíše  je  to  tradice  nahot  Švabinského, 
a  z  Jos.  Mánesa  je  tu  jen  bráno,  jako  je 
tu  bráno  z  impresionistů.  Ovšem  mezi 
Svabinským  a  Obrovským  je  značný 
rozdíl  stupně :  Švabinský  je  diskrét- 
nější v  prostředcích,  elegantnější, 
umírněnější.  Obrovský  přiřazuje  se 
sice  vývojově  a  druhově  k  umění,  kte- 
ré u  nás  označují  jména  Švabinský, 
Nechleba,  v  sochařství  Štursa  (na  př. 
svou  Msssalinou);  je  to  umění,  které 
mnoho  spoléhá  na  kvality  jako  amysl- 


nost,  životnost,  teplota  a  pod.  Ale 
není  pochyby,  že  Obrovský  je  proti 
oněm  hrubší  v  cítění  i  když  ne  méně 
obratný  v  technice;  tato  klesá  teprve 
u  dalších  členů  řady,  kde  již  nenalézá- 
me mistrovského  brevetu,  jenž  cha- 
rakterisuje  umělce   výše  jmenované. 

Obrazy  Obrovského  nejsou  impre- 
sionistické:  ne  snad  samostatné  vůči 
impresionismu,  ale  tak  eklektické, 
že  impresionism  hraje  zde  roli  stejně 
podřadnou  jako  onde  „staromistrov- 
ská"  hnědá,  —  hlavní  věcí  je  vždy 
akt,  plastický  až  k  dotýkání,  měkký, 
sádelnatý,  co  nejvíce  „přirozený".  Ba- 
revný element  zastupují  pestré  šátky, 
velmi  mnoho  šátků  všech  barev  se- 
stavených tak,  že  člověk,  který  barvy 
cítí  a  nejen  vidí,  by  tím  byl  přímo 
utýrán;  kterémužto  užívání  barev  se 
u  nás  říká  kolorismus.  Jinak  upo- 
mínky na  galerie,  na  Jos.  Mánesa,  na 
některé  z  impresionistů;  tento  druh 
umění  má  vždy  náramně  složitou 
historii,  jež  počíná  někde  v  renais- 
sanci  nebo  u  Rembrandta,  přijímá 
do  sebe  laxnosti  a  efekty  všech  dob, 
až  konečně,  aby  „kič"  byl  dovršen, 
přibere  něco  módního,  barevno.st,  slu- 
neční světlo,  kus  akademického  plen- 
airu  —  plus  cela  change,  plus  c'est  la 
méme  chose. 

Ještě  bych  se  dotkl  jedné  vlci  dosti 
trapné:  Pisatel  úvodu  ke  katalogu 
dává  hodně  zřetelně  na  jevo,  že  by  Mo- 
derní Galerie  měla  koupit  předražený 
obraz  Cikánská  Madonna.  Že  Moderní 
Galerie  kupuje  všelijaké  věci,  jeznámo; 
ale  dělati  na  ni  nátlak  takovýmto 
způsobem  je  přece  jen  mírně  řečeno 
nemístné.  K.  Čapek. 


mimo   srpen    a    předplácí  se   pro   Prahu:     na 
Poštou:    na  půl  léta  K  5*—,    na  celý  rok    K  lO"— 


„Lumír-    vycbňzi    15.    každého    měsíce 

půl  léta  K  4*80,  na  celý  rok  K  9"60.  Poštou:  "na  půrietči  iv  o—,  na.  ^-ci/  lun.  i\.  iu — 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra-  faudteě 
adresovaný:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fraa- 
kované.    Rukopisů  nevracíme. 


Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetnik,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 

Tiskem  „Unie"  v  Praze. 

Číslo  toto  vydáno  dne  24.  dubna  1914. 


LUMÍR 


R.  XLII.  ±^  1^   JLYX  X  XV  ČÍSLO  7 


JAN  Z  WOJKOWICZ:  Z  cyklu  „CHAOS  A  KOSMOS" 

knihy  „MOJE  EVANGELIUM*^ 

DVA  ZPĚVY. 

Zpěv  krve. 

Jsem  dcera  Života,  rudá  a  vřelá, 

Života  koloběh,  tepot  a  šum: 

Ožívám  Tělo,  vyvěrám  z  Těla  — 

a  přec  jsemi  jediná 

základní  příčina 

i  nejvíc  étherným,  duchovým  snům! 

Ať  Duše  vzplane  k  hněvu  či  plesu, 
ať  Duše  podlehne  želu  či  děsu, 
já  Žití  výtažek,  nejdražší  šťáva, 
proud  jejích  hnutí  živím  a  nesu! 

Jejími  ústy,  to  já  jsem,  jež  zpívám, 

láskou  neb  hněvem  z  očí  se  dívám, 

nohama  běžím,  rukama  hýbám, 

pažemi  objímám,  rty  horce  líbám: 

Rytmem,  jímž  živel  můj  po  těle  proudí, 

skanduje  Mozek:  chápe  a  soudí, 

světem  jde  Srdce:  hledá  a  bloudí; 

básníku  diktuju  rytmus  i  strofu, 

úsudky^předsudky  filosofu: 

Změním  své  složení,  pulsaci,  proud  — 

hned  rytmus  změní  se  —  jinak  chce  plout  — 

změní  se  životní  nálada  celá, 

a  s  ní  i  vůle  a  soud. 

Jsem  Řeka  Života,  rudá  a  vřelá: 

Tu  v  žalu  —  tu  v  plesu. 

vždy  podle  zdvihu  neb  kladu  svých  vln, 

na'  svojí  hladině  koráby  nesu 

veškerých  tužeb  a  snění  a  dum. 

Kam  chci,  je  nesu  — 
neboť  jsem  celá, 
neboť  jsem  jediná 
plavby  jich  příčina, 
rozmarná,  vřelá. 

V  Života  větru,  slavný  a  rudý 
prapor  jsem,  velící  válečným  snům! 
Vsazený  pevně  do  Země  půdy  — 
vlající  k  Nebesům! 

Lumír  XLII.  7.  3'7 


290 


Zpěv  duše, 

Z  Chaosu  Hmoty,  živná  má  šťávo, 
sladký  můj  nápoji,  bláhově  zpíváš! 
Z  Hlubiny  Hmoty  vidíš,  jak  neseš. 
Kým  jsi  však  řízena,  marně  se  díváš. 

Nad  vírem,  ve  víru  životních  dějů, 

já  jsem  to,  jež  tvůj  koloběh  řídím! 

Já,  Duše  Těla,  k  Cíli  jež  spěju, 

živné  tvé  zásoby, 

dle  svojí  potřeby 

po  těle  rozvádím,  třídím. 

Ty  jsi  jen  minulost;  určená,  stvořená  — 

já  však,  jež,  Odvěčná,  v  budoucnost  vidím, 

také  ji  tvořím,  vzněcuji.  řídím! 

Tvůj  úkol  jediný:  Živit  mne,  nésti, 

můj  však  též:  Množit  se,  růst! 

Ty  můžeš  vůli  mou  na  chvíli  splésti, 

dočasně  zdržet  neb  z  cesty  ji  svésti  — 

v  posled  přec  všeho  jen  já  jsem 

svá  Vůle,  Osud  a  Vzrůst. 

Ty  neseš  hlas  můj  —  já  však  svým  hlasem 

dovedu  rozvázat  tisíce  úst! 

Jediným  světlem  svým,  mysticky  stkvěla, 
co  temných  prostor  jen  osvěcuji! 
V  sklepcní  Bytí  vnikajíc  šera, 
jakých  tam  pokladů  objevuji, 
svitem  svým  lesků  co  rozněcuji! 
Jediným  plamenem  na  svíci  těla, 
tisíce  světel  zas  rozsvěcuji  — 
a  nač  mé  světlo  padá  a  lehá: 
vše  oslavuji  a  posvěcuji! 

Ba  že  jen  z  látky  tvé  hořím: 

Ale  jen  já, 

sama  a  jediná. 

první  i  konečná, 

volná  i  pravěčná 

Meta  i  Příčina  — 

Svítím  a  Hořím: 

Osvěcuji  a  posvěcuji. 

sestra  všem  vítězným  Zořím! 

Množím  své  světlo  —  rozsvěcuji: 
Tvořím! 


291 

knihr  „BALLADY  A  PARABOLY". 


PERSEFONE. 

Hle,  bolest  nevinny!  Jak  kvílí,  lokty  zvedá, 
rukama  lomí  —  v  jakém  zoufalství 
zděšena,  překvapeně  vzpírá,  brání  se! 

Vše  marno.  Vládce  temných,  hrubých  sil, 
temných  a  tajemných  oblastí  Podsvětí, 
už  schvátil  ji  sveřepou  paží  svou, 
černou  a  mocnou,  samý  mour  a  sval! 

Už  nepustí  ji  víc,  už  v  temném  spřežení 
ohnivých  hřebců'pudů  v  divém  trysku 
ji  unáší,  tam.  kde  je  pánem  On, 
ten  starý,  chmurný  bůh  nad  stíny  zašlosti, 
ten  strašný  bůh  s  tím  temným  symbolem 
svých  vousů  —  rozběsněných  živlů  Chaosu ! 

Už  propadá  se  s  ní  v  říš  podzemní  — 

co  zatím  ona  líc  svou  zastřela 

v  zoufalém  poznání,  že  marný  všechen  boj! 

Už  zmizel  s  ní.  S  tou  útlou  květinkou, 

slabou  a  nerozpuklou,  nevinnou, 

jež  dosud  žila  jen  svým  bezstarostným  snům, 

neškodné,  neplodné  a  sladké  hře, 

v  své  rajské,  omezené  dětství  zahrádce, 

bez  poznání  a  cíle,  prostřed  střežitelek, 

pozemských  družek  svých  to,  jež  teď  volají 

tak  marně,  bezmocně  po  božské  družce  své! 

Ba  marné  volání  už,  marné  už  též  hněvy, 

prosby  i  kletby  matky  Demetry. 

Už  stalo  se.  Už  dokonáno  jest. 

Veliká  chvíle  ta  už  nastala, 

kdy  dcera  Nebes,  Země  zasnoubila  se 

bohu  a  pánu  temnot  Podsvětí. 

A  pakli  pojí  jediný  pouze  plod 

ze  Stromu  Poznání  uprostřed  Hadu, 

tu  napojena  temnými,  tajnými  šťávami, 

jež  vyvěrají  z  půdy  Minula, 

už  bude  oplodněna  Erebem 

a  tajemnými  jeho  silami. 

Ó  nelkej,  Persefone!  Na  mystickém  stavu, 
kde  Světa  Osud  daný  Určením 
se  za  mystickým  Cílem  pevně  tká, 
je  kletba  vosnována  prozřetelně 
do  přástva  požehnáni! 


292 


Má'Ii  tvá  duše  rozkvést  úrodou: 

Světlem  a  úsměvem,  láskou  a  blahem, 

vždy  musíš  sejít  dřív,  ó  Persefone, 

nevinná,  nevědomá  —  slabá,  neplodná, 

do  temné  říše  podzemních  tajných  sil, 

kde  Bohy  Olympu  vězněná  Bytost  Světa 

svůj  zašlý  žije  věk. 

Muž  hrubší  citem,  starší  myšlenkou, 

vždy  dřív  tě  unést  musí  z  kruhu  družek  tvých 

násilím  paže  své,  rozhodné  vůle; 

nevinným,  dětským  tvojím  útrobám, 

zkad  do  nedávná  zněla  ještě  píseň, 

veselá,  hravá,  jak  zvuk  studánky, 

okusit  jablka  temného  poznání 

vždy  dříve  musí  dát ! 

Ó,  nelkej  Persefone!  Temné  zajetí 

je  nutné  všemu,  co  má  kvést  a  zrát! 

Jen  skrze  kořeny  je  živa  rostlina  ! 

Od  slunce  přijímajíc  zář  a  krásu  duše, 

kořeny  svými  hmoty  živnou  látku 

úspěšně  ssaje  k  plné  stavbě  své 

i  k  růstu  mocnějšímu,  přímějšímu  vždy  I 

Ať  nazývá  se  hmota  pokrmem, 

ať  aktem  oplodnění  zvířecím, 

ať  dějem  tajemného  kvašení 

v  oblasti  podvědomí  tvůrce^básníka  — 

vždy  nutná  jako  základ,  živná  látka, 

z  níž  teprv  na  slunečním  světle  vzejít  má 

zářící,  lepá,  vonná  květina, 

a  v  posled  okrouhlý  pak,  dokonalý  plod. 

O  nelkej,  Persefone!  Zdrávas  Královno! 

Ty  jsi'li  Bohyní,  však  budeš  v  Podsvětí 

ne  zotročeným  stínem  — 

leč  v  temné  říši  pudů  Vládkyní, 

ctnou,  světlou  družkou  Pána  temných  sil! 

Ty  jsi'li  Bohyní,  však  budeš  vracet  se, 

v  požehnaných  vítězství  chvílích  vždy, 

vždy  znovu  před  tvář  světlou  Phoeba,  bratra  svého, 

vždy  znovu  v  náručí  své  matky  Demeíry, 

jež  tebe  se  Zevem,  Bohem  Nebeské  Výše, 

Duchovým  Vládcem  Všeho  zplodila! 

O  nelkej,  Persefone,  vždyť  jsi  Bohyní! 


293 

RICHARD  WEINER: 

LOUČENÍ  S  VČEREJŠKEM,        (Koneo 

Pomalu  se  zástup  ztrácel  v  krátkých  a  širokých  ulicích  dědiny. 
Lidé  povečeřeh,  pak  posedali  před  chalupy,  a  toť  se  rozumí,  že 
se  mluvilo  o  Jarkovi  Harcanovi,  jenž  dělal  tak  neobyčejné  věci.  Ale 
nikdo  nedovedl  říci,  co  je  v  jeho  denních  kouscích  neobyčejného. 
Přece  však  věděl  každý,  že  je  to  něco  jiného,  než  jíti  se  prostě  do 
lesa  vyspat.  Hoši  o  tom  na  návsi  hovořili  vážně,  hlavy  skloněny, 
ruce  v  předních  kapsách  koženek,  děvčatům  se  velmi  líbil  a  my" 
slily  naň.  Děti  z  toho  udělaly  hru,  ale  nedostaly  se  dále,  než  že 
na  sebe  křičely  slova,  která  slyšely  od  Jaroslava  a  o  nichž  soudily, 
že  jsou  to  nadávky.  Ale  všickni  se  těšili  na  druhý  den,  kdy  se 
vrátí,  jako  by  se  nic  nebylo  stalo  a  všem  bylo,  že  hovoří^li  o  těchto 
událostech  —  a  vidíte,  že  vlastně  to  nic  nebylo  —  jsou  jakoby 
blíže  jeden  u  druhého.  Byla  to  záležitost  obecná  a  jen  se  divili, 
jak  že  to  přijde,  že  kluk,  který  schválně  od  nich  utíká,  je  snad 
ještě  více  jejich,  než  kdyby  byl  zůstal  uprostřed  jich  a  žvanil  tu 
před  oním  statkem,  tu  před  tím,  a  všude  o  věcech  docela  různých. 

Ale  starý  Harcan  řekl,  když  odstavil  talíř:  „A  je  to  přece  jen 
blázen,  nemohu  si  pomoci."  Načež  matka:  „Je  to  kluk,  že  bych 
jej  tu  chtěla  mít,  abych  mu  dala  hubičku." 

A  když  všechno  utichlo,  když  světla  pohasla  a  celá  ves  docela 
se  stulila  jakoby  v  jednom  svědomí  a  dýchala  teple  do  chladné, 
měkké  noci,  co  leží  nad  krajinou  podobna  dobrotivému  nátlaku 
dobré  vzpomínky,  nikdo  již  nemyslil  na  kluka,  neboť  nebylo  již 
lidí,  ježto  spali.  Byla  jen  dědina  a  ta  nemohla  mysliti  na  něho, 
jenž  byl  jejím  nejvěrnějším  dílem.  —  Hančka  však  nespala,  neboť 
jí  se  kluk  líbil  více  než  všem  ostatním;  i  bděla  v  pěkné  nečiň' 
nosti  myšlenek,  které  se  ovšem  točily,  ale  nedbale  a  jen  jako  by 
hledaly  místo,  kde  ulehnouti.  A  točily  se  okolo  radosti,  kterou 
Hančka  měla  z  toho,  že  se  o  Jaroslavu  mluví  sice  všelijak,  ale  že 
je  přece  jen  znát,  jak  jej  mají  skoro  velmi  rádi.  A  Hančka  se  li' 
bostně  protahovala  pod  bachratou,  čtverečkovanou  peřinou,  a  za 
okny  se  táhly  modré  noční  pruhy.  A  dívce  bylo,  že  na  ni  kluk 
myslí  někde  v  lese,  rozvalen  na  mechu,  nohy  roztažené. 

II. 
Potrhlý  kluk  nejdříve  utíkal  co  mu  nohy  stačily  a  zvedal  cho" 
didla,  začerněná  prstí.    Když  však  doběhl  daleko,   zmírnil  krok  a 
kráčel  konečně  docela  zvolna.  Při  tom  pohodil  hlavou,  tu  na  levo. 


294 

tu  na  právo,  založil  ruce  na  prsou  a  díval  se  jako  člověk,  jenž 
vidí  po  prvé  něco,  co  se  mu  líbí  a  nač  čekal  a  který  je  udiven,  že 
se  mu  to  nabízí  darem.  A  nebylo  krom  něho  živé  duše  široko 
daleko,  ani  lidské  ani  zvířecí,  opravdu  se  všechno  rozestoupilo  a 
on,  pohyblivá  hmůtka  v  prostoře,  vyhlížel  velmi  pěkně.  Cítil  se 
z  dosahu  nástrah  a  jala  jej  láska  ke  dni.  Těšil  se  na  zítřek,  až  se 
dostaví  do  dvora  k  práci,  až  se  postaví  do  řady  s  ostatními,  se 
svým  nářadím;  bude  to  jako  v  kasárnách.  Snad  se  i  jména  budou 
vyvolávat,  a  každý  bude  vědět;  půjde  se  na  pole  tam  a  tam.  Půjde 
se  tam  v  zástupu,  jako  na  vojenské  cvičení  a  div  ne  za  povelů  a 
s  bubeníkem  a  s  trubačem.  Bude  zase  zítra  tak  posedlé  vedro  jako 
dnes?  Bude  míti  Hančka  šátek  stejně  stažený  do  očí,  jako  kapuci, 
a  zahalí  ten  modrý  šátek  její  tvář  opět  jako  dnes  v  stín  tak  brU' 
nátný?  On  však  se  bude  na  ni  dívat  ne  více  než  na  ostataí- 
A  uvidí  ve  všech  očích  stejně  oddaný  lesk,  uctivý  k  příští  práci  a 
uslyší  rytmus  hovoru,  jak  se  bude  bráti  po  jednom  thematu  a  jak 
se  tím  rytmem  povýší  vše,  co  se  poví.  Potěší  se,  až  vypozoruje, 
že  malichernost  tu  taje  pod  vládou  háravého  a  důležitého  spole^ 
čenství.  Bude  se  moci  spojiti  s  každým  ze  zástupu  společnou 
myšlenkou,  která  jest  vznešená  a  jež  je  ponese  v  obraznosti  pře' 
dem  již  k  společnému  cíli.  A  ač  nemá  nikoho  ze  svých  soudruhů 
nějak  zvláště  rád,  přece  je  nyní  miluje  nějakým  bratrstvím  a  toto 
bratrství  vzniká  ze  společenského  pěkného  údělu.  Jdou  v  řadě  po 
obou  krajích  silnice,  aby  se  uhnuli  prachu,  na  ramenou  jim  blýs^ 
kají  kosy,  cení  se  hrábě,  široce  se  usmívají  lopaty,  robotou  tuze 
ostré  na  hraně  a  matně  se  lesknoucí.  V  dálce,  za  lidmi,  drnčejí 
prázdné  řebřináče  a  drnčejí  tak,  že  se  vidí,  jak  poskakují  na  nich 
lidé  a  pod  koly  jak  se  drtí  rozeschlé  bláto.  Mnozí  zpívají  nahlas, 
a  kdo  nezpívá  nahlas,  tedy  ve  svém  srdci  zpívá  a  stejnou  píseň, 
jaká  pokyvuje  zaprášenou  příkopní  travou.  —  Brzo  dojdou  na 
místo  a  rozestaví  se  na  svých  místech  a  bude  to,  jako  by  každý 
člověk  byl  stráží  na  přikázaném  místě,  a  přikaziště  je  někde  da^ 
leko,  neviditelné  a  svaté.  A  na  ráz  počnou  všichni  svůj  podíl. 
A  kdo  bude  přihlížet  oddaně  jejich  práci  —  ač  lépe  by  viděl,  kdyby 
nestál  zahálčivě,  nýbrž  sám  se  chopil  aspoň  maličkosti,  aby  nepo" 
rušil  bratrství  —  tenť  pozná  záhy,  nikdo  že  nedělá  a  nic  že  se  ne' 
děje  náhodou  a  nazdařbůh.  Ale  všichni  jako  by  byli  pozorni  na 
nějaké  tiché,  ale  přísné  povely:  nuže,  budou  všichni  jakoby  v  je^ 
dine,  velké  a  dobrotivé  ruce  a  tuto  závislost  poznají  vždy,  jakmile 
na  sebe  popatří,  v  té  chvíli  třebas,  když  paží  opřeni  o  kosu  neb 
hrábě  budou  vážným  pohybem  stírati  pot  s  čela.     A  toto    uvědo^ 


295 

mcní  závislosti  jim  dá  pocit  jistoty  a  práva,  šťastný  pocit  jistoty 
a  práva,  a  jejich  oči  si  řeknou  při  letmém  setkání:  jak  bezpečné 
je,   jak   krásné  naplněn  je  den,  jaká  volnost  je  v  naší  nesvobodé- 

O,  milý  čtenáři,  opět  by  bylo  třeba,  aby  ses  roztočil  a  pak 
stanul  náhle  a  stál  uprostřed  světa,  který  by  se  ti  potácel  v  opilé, 
mladické  radosti ;  neboť :  mohl  kluk  mudrovati  tak  nudně  ?  Odpusť 
mojí  nezručnosti  vypravovatelské.  Ale  což  jsem  ti  již  neřekl,  že 
dnes  více  než  jindy  cítím,  jak  nedostatečným  nástrojem  je  slovo? 
Kéž  bych  byl  malířem  a  hudebníkem  zároveň,  abych  mohl  vyli-' 
čiti  na  ráz,  jak  že  to  bylo  okolo,  když  se  tu  těšil  na  příští  den 
můj  kluk. 

Bylo  to  vpravdě  tak  prosté  a  úplně  jednotné,  a  krajina,  světlo 
a  jeho  radost  byly  jedno.  Jej  prolínaly  křivky  pahorků  na  obzoru; 
ale  ač  vcházely  do  něho  jako  veliké  celky,  každá  bylinka  jejich, 
kamének,  důlek,  každá  stezka,  zakrslý  strom  a  malý  hájek  jejich 
i  zalezlý  hmyz  a  vůbec  všichni  živočichové,  co  jich  tam  bylo,  vše 
si  uvědomoval,  ne  jako  drobnosti  však,  nýbrž  jako  podíl  velmi  dú' 
Icžitý.  O  zajisté,  blížící  se  večer  tak  stěsnil  všechen  život  krajiny 
a  tak  jej  vytesal  v  obsáhlých,  hrubých  tvarech,  že  bys  odpověděl : 
Blázínku,  kdybych  se  tě  otázal:  Změní  se  něco,  potlačím^li  jeď 
noho  jediného  střevlíka?  —  Taková  silná  něžnost  byla  v  Har" 
canovi,  že  vykřikl  (neboť  i  jemu  namanula  se  tato  otázka,  ač  ne 
tak  hrubě,  jak  ji  napovídám):  ^Ne,  ne,  je  mi  ho  líto;  vždyť  jest 
zde;  proč  by  měl  odejíti?"  A  v  tom  okamžiku  naskočil  první 
záblesk  tmy,  jako  by  někdo  smýkl  rychle  závojem,  a  zase  bylo 
světlo,  ale  trochu  stříbrnější  než  před  tím.  A  kruh  hor  se  roze- 
stoupil, to  vydechl  touhou,  a  pak  se  opět  smrštil,  to  objímal. 
Koho  objímal?  Můj  bože,  vždyť  zde  nebylo  nikoho  jiného  mimo 
potrhlého  kluka,  jediného,  a  tedy  ovšem  jeho  objaly.  Ne  však 
pouze  hory.  Všeho,  všeho  se  zmocnila  touha  srůsti  s  druhým 
v  jeden  celek,  ale  poněvadž  každé  přece  jen  chtělo  zůstati  tím,  čím 
bylo,  hle!  krajina  sobě  ležela  v  objetí  tak  vroucně,  a  přece  s  tím 
bylo  nějaké  šibalství,  poněvadž  jedna  věc  sváděla  druhou,  aby  se 
stala  jí.  Ano,  to  se  už  opravdu  skládal  večer,  a  proto  vše  bylo 
takové.  Tma  mírně  šla  a  mírně  svolávala  svět,  a  věci  ji  konečně 
uposlechly,  s  trochou  vzdoru,  s  trochou  hněvu,  ale  přece  —  a  šly 
k  ní  jako  kuřata  ke  kvočně  a  schovaly  se  u  ní.  A  jaká  byla  ona 
krásná!  A  jaká  byla  ona  milál  A  jak  se  usmívala  —  ale  ne 
na  ně,  neboť  byly  pod  ní  —  nýbrž  na  Harcana,  ano,  poněvadž  on 
nejdéle  vzdoroval,  tak  mu  bylo  dobře.  Myslíte,  že  konečné  upO" 
slechl?     Ne,  nelze  říci  „uposlechl".  Večer  se  tak  usmíval,  tak  mu 


296 

kynul,  že  potrhlý  kluk  docela  zapomněl  na  vzdor  a  na  konce  řekl, 
„Smím?"  A  tu  se  noc  rozkývala  —  tak  jí  bylo  k  smíchu,  jak  jej 
zkrotila  —  tak  se  rozkývala,  že  jsem  si  řekl :  ještě  trochu  více, 
i  odkryje  věci,  které  jsou  pod  jejími  křídly,  a  budeme  míti  den 
uprostřed  noci,  a  lidé  se  zhrozí.  —  Než  nic  takového  se  nestalo. 
Jen  malá  záře  nějaká  —  ale  odkud?  —  se  prodrala,  a  pak  již 
Harcan,  šťastný,  potrhlý  Harcan  byl  uprostřed  noci. 

Laskal  se  se  vším,  což  bylo  okolo  něho,  i  bylo  mu  spláceno 
stejně  a  on  pochopoval  svět  a  svět  pochopoval  jej,  aniž  si  roz^ 
uměli.  Potrhlý  kluk  byl  právě  domyslil  na  příští  den,  na  jeho 
práci  —  ne  tak,  jak  jsem  vám  říkal,  nýbrž  mnohem  pěkněji  — 
a  z  této  radosti  nyní  byl  jako  by  vhozen  do  jiné,  do  docela  jiné 
radosti  vešel,  ale  ona  nebyla  o  nic  menší  než  první.  —  Utekl  ze 
vsi.  Neboť  nyní  byla  jiná,  než  za  dne.  Nyní  byla  rozbita.  Ti 
hloupí  lidé  nechtí  mysliti  na  příští  den  a  proto,  zabloudí^li  ná^ 
hodou  oko  k  oku,  neumí  se  už  rázem  srozuměti.  Nyní  každý 
řekl:  Konečně  jsem  svým  pánem.  Nyní  jsem  svobodný.  A  každý 
sedl  před  práh  a  kolébal  se  svými  myšlenkami.  Každý  nalezl,  že 
má  tuze  mnoho  záležitostí  a  pocitů,  kterých  by  nesvěřil  za  nic  na 
světě.  Říkal  tomu  ideál  a  trochu  se  zaň  styděl.  Hrál  si  s  ním, 
vzdychal  po  něm,  sám  před  sebou  se  jím  pyšnil,  ale  před  ostati 
nimi  se  trochu  styděl.  Ano,  tak  tomu  zajisté  bylo.  Starý  Urban, 
tlustá  řeznice  i  Hančka  snad  měli  z  myšlenek  vystavěný  zámeček 
a  tuze  se  jim  líbil.  Ale  což  plátno,  nemohli  dovnitř.  Bylo  to 
hezké,  zdálo  se  jim  dokonce,  že  hezčí  než  společná  práce  ve  dne  — 
a  jejich  ruce  po  tom  hmataly.  Ale  nic  nedržely;  a  ruce  jsou  ta" 
kove,  že  nemají  rády,  čeho  se  nemohou  chopiti.  A  ruce  nakazí  tělo 
a  tělo  nakazí  hlavu  a  hlava  srdce  —  a  tu  hle  Urbana  a  ostatní, 
jak  stojí  před  svým  hezkým  zámečkem  a  podivují  se  mu  a  milo^ 
váli  by  jej,  kdyby  jej  měli  rádi.  Než  oni  ho  rádi  nemají,  ježto 
ruce  po  něm  nadarmo  se  pnou.  Tu  jest  ves  rozbita  v  množství 
nespokojených  lidí,  a  proto  jsou  nespokojeni,  poněvadž  se  do' 
mysleli  mnoho  na  to,  že  jsou  svobodnými.  Mluví  spolu,  a  někdy 
jest  večer  takový,  že  se  zdá:  mír  a  shoda  je  ve  vsi.  A  snad  je 
tomu  tak:  nikdo  opravdu  nemá  druhého  za  nepřítele,  ale  nese  jen 
v  sobě  svůj  mír  a  shodu  svoji.  Jsou  jako  řeky,  které  nemají  kam 
téci.  I  vracejí  se,  dovnitř,  nazpět  se  vracejí,  jako  sirotci,  kteří  ne-* 
našli  přijetí.  Není  nic,  v  čem  by  se  rozedmuly,  ztratily  a  rozmnož 
žily.  Není  moře.  Tři  sta  padesát  radostí  snad  dlí  ve  vsi  —  právě 
tolik,  co  tam  lidí  žije,  ale  jsou  nehybné,  netančí,  kolo  se  neutvoří, 
kolo,  z  něhož  by  se  rozběhla  dovádivost.  Jaká  to  smutná  veselost ! 


297 

Nechce  se  pomníti  na  to,  že  zítra  se  sejdou  opět  ve  veliké  práci, 
nechce  se  toho  pomníti,  poněvadž  to  jest  povinnost,  a  člověk  si 
zakázal  mysliti  na  ni,  chce-'li  se  radovati  ze  své  volnosti.  Ves  je 
rozbita,  každý  je  sám  a  sám  a  sám. 

Ale  dnes,  kluku,  dnes,  včera,  předevčírem  a  po  všechny  ty  dny, 
co  utíkáš  a  vesnici  pobuřuješ....?  Už  všechno  usnulo,  světla  žlutá, 
malá  pohasla  v  oknech,  nikdo  na  tebe  nemyslí  krom  Hančky, 
která  bdí  pod  bachratou  čtverečkovanou  peřinou.  Ale  ves  spí  a  je 
celá.  Neboť  tys  ji  zcelil:  nevíš  ani  dobře,  co  tropíš  a  proč,  ale  lidé 
vědí,  že  je  to  divné.  Shromáždil  jsi  obec  na  svém  jméně.  Netuší, 
proč  jsi  utekl  —  a  tušíš  to  ty?  —  ale  cítí,  že  je  jich  méně,  že 
někdo  schází,  neboť  prchl  jsi  s  křikem  a  řekl  jim,  že  odcházíš.  Ale 
což  opravdu  myslíš,  že  jsou  nyní  jen  proto  více  jedním,  poněvadž 
o  tobě  mluví,  poněvadž  na  tebe  myslí?  Či  ne  již  tím,  že  bez  tebe 
musí  všichni  blíže  se  hrnouti  k  sobě,  aby  ucpali  mezeru?  Divní, 
divní  lidé!  Všicci  jsou- li,  z  nich  žádný^li  neubude,  kterak  pomalu, 
po  ukončeném  díle,  vesnice  se  rozpadla  v  třistapadesát  lidí,  jen 
pološťastných,  a  odešel  jediný  a  odešel,  poněvadž  nebyl  spokojen 
v  této  spokojené  rozpadlině  —  a  hle!  třistačtyřicctdevět  lidí  jsou 
k  sobě  vábeni  jako  magnetem,  shlukují  se,  prohlíží  jeden  druhého 
a  nalézá  něco  příbuzného.  A  považ,  potrhlý  kluku,  považ,  že  se 
klíží  ves  znovu  jen  proto,  poněvadž  tebe  zábla  její  rozptýlenost. 
A  nastává  něco  podobného,  jako  ve  dne  jest.  Proč  se  shlukli? 
Ne^li,  poněvadž  ti  chtěli  láti  za  to,  že  je  „vyrušuješ",  že  je  „blázníš", 
„škádlíš",  „nadáváš"?  Rozezleni  se  za  tebou  přihnali.  A  najednou 
tě  mají  rádi.  Víš  proč?  O,  nevíš.  A  já  také  nevím  a  nikdo  neví. 
Ale  což  kdyby  bylo,  že,  shlukujíce  se  za  tebou  najednou  poznali, 
že  jsou  celek,  že  jsou  stále  celek  a  že  toto  je  štěstí:  věděti  to, 
chtít  to  věděti!  Pro  toto  možná  jen  tě  mají  rádi  (krom  Hančky), 
ne  pro  tebe  (krom  Hančky).  Neboť  tys  jen  náhoda.  A  tys  ostatně 
prováděl  skutečné  bláznovství  a  ještě  provádíš,  co  ležíš  na  mechu 
a  klátíš  nohama  ve  vzduchu.  (Chodidla  máš  šedivá  od  prachu.) 

Než  i  toto  myslil  Jaroslav  Harcan  rychleji  a  obroušeněji  a  cítil 
to  vláčněji  a  více  po  azurnu,  než  já  vám  vyprávím.  (Kterak  se 
stydím,  že  je  mi  plaziti  se  tolik  po  zemi;  kterak  se  rmoutím,  že 
vám  neumím  vyprávěti  tak,  abyste  se  chutě  roztančili  s  tím  pO' 
tištěným  papírem.  Ale  tato  historie  je  mi  tak  drahá  a  tak  upřímně 
chci  váš  rozšťastniti  nedobrodružným  dobrodružstvím  potrhlého 
kloučka,  že  si  říkám  neustále:  snad  to  není  ani  tak  zlé,  jak  zato 
máš;  vždyť  jen  ty  víš,  jak  bys  to  rád  pověděl  a  tedy  jen  ty  víš 
docela,  kterak  že  je  všechno  nepodařené.) 

Lumír  XLU.  7  '  S^ 


298 


m. 


Nuže,  když  kluk  zadobračil :  Smím  ?  a  noc^kvočna  i  jej  vzala 
pod  křídla,  vidci,  že  jest  v  lese,  a  podivný  pocit  lehkosti,  jejž 
posud  nesl  v  sobě  a  okolo  sebe,  vyšplhal  se  do  stromů.  Ano,  les 
byl  lehký,  přes  to,  že  se  jím  kutálela  tma  jako  veliký,  černý  míč. 
Nic  to  nevadilo.  —  A  také  nebylo  už  tak  ticho  jako  dříve.  Leccos 
si  troufalo  zapípnouti,  leccos  zapraskalo,  mnohé  zašveholilo,  a  kluk, 
který  do  nedávná  ještě  se  noci  bál,  viděl,  jak  jest  útulná  a  pře" 
hledná.  I  přál  si  nezištně,  aby  bylo  sladko  a  dobře,  a  tu  tedy  bylo 
dobře  a  sladko,  tolik,  že  nebylo  lze  si  pomoci:  musil  milovat. 
Musil  všechno  milovat;  ukázalo  se  mu  v  těch  přitlumených  hla^ 
šech  nočních,  jež  dohromady  dávají  ticho,  ve  svitu  hvězd,  v  blýská- 
vicích  a  v  temnu  nad  poli,  které  z  lesa  vyhlíželo  jak  modrá  záře, 
že  milovati  je  tak  krásné,  že  třeba  pouze  poprosit  za  dovolení,  aby 
se  smělo.  Tu  poprosil  a  bylo  mu  dáno.  A  nyní  měl  vše  tolik 
rád,  ale  nejvíce  'lidi,  ty,  od  kterých  utekl  na  noc.  A  řekl  si: 
„Vždyť  jsem  od  nich  utekl,  poněvadž  je  mám  velmi  rád.  Jen 
kdyby  tomu  Hančka  tak  porozuměla  a  nemyslila,  že  se  to  stalo  k  vůli 
ní.  O  bože  můj,  snadno  by  to  mohla  myslit,  nebot  je  tak  hloupá 
a  já  ji  tolik  miluji.  A  já  jen  proto  na  ni  nehledím  déle  než  na 
ostatní,  když  na  ni  padá  zpoza  šátku  brunátný  stín,  abych  nerozbil 
bratrství.  Neboť  kdož  ví  ?  kdybych  se  docela  zadíval  na  ni,  a  ostatní 
mi  nebyli  už  ničím,  byWi  bych  šťastnější?  O,  sotva.  Bojím  se  tak, 
abych  Hančku  neměl  příliš  rád.  Bojím  se  tak,  abych  tím  neublížil 
věcem  a  lidem,  abych  se  od  nich  neodvrátil,  abych  tak  nespálil 
srdce  svoje  pro  jednoho  člověka.  Neboť  svět  se  mi  tuze  líbí  a 
dává  mi  dost,  neboť  jest.  „Hančko,"  řekl,  „to  je  má  trýzeň, 
vidíš  ?** 

Ale  nic  z  trýzně  na  něm  nebylo  znát.  Neboť  se  usmíval  s  ústy 
otevřenými.  Měsíc  mu  poplašil  chmýří  nad  rtem.  Slzy  měl  v  očích 
kluk  a  myslil  si  potichu:  „Slzičky,  tečte,  ale  nikomu  nesmíte 
ublížiti.  Je  to  divné  s  vámi.  Když  pracuji  s  ostatními,  jeden  z  nich, 
když  je  horko,  že  lze  mysliti  jen  na  věci  velmi  krásné,  nesměji 
se;  ale  když  se  usmívám,  jako  nyní,  když  vím,  že  mám  rád,  od 
čeho  jsem  utíkal  a  že  jsem  utíkal,  poněvadž  mám  rád,  když  je  tak 
líbezně  okolo  mne  a  ve  mně,  hle,  jste  zde.  Když  pracuji,  nesměji 
se ;  když  se  usmívám,  jste  zde ....  Jsem  šťasten  vždycky.  Miluji 
práci,  poněvadž  pro  ni  miluji  sobě  rovné;  miluji  tento  les  a  kraj, 
kde  jsem  jeden  sám,  poněvadž  takto  prodlužuji  svou  lásku  do  ne- 
konečná.    Hančku    mám    rád.     Srp  její  žne  dříve,  než  jím  zajela, 


299 

hrábě  její  shrabují  hromady  kypré,  až  )e  líto  vázati  je.  Když  zpívá, 
tu  lze  chytati  její  hlas  a  hráti  si  s  ním  v  rukou.  A  to,  co  zpívá, 
jetakpékné,  že  její  rty  nerady  se  s  tím  loučí  a  staví  se  tak,  jako 
by  chtěly  zvábiti  píseň  ještě  v  té  chvíli  zpět,  když  právě  byla  oď 
skočila.  Hančku  mám  rád.  Chůze  jejích  bosých  nohou  s  pěknými 
lýtky  pod  vykasanou  sukní  I  Jak  se  mi  líbí,  když  založí  ruce 
v  krátkých  rukávcích  a  naslouchá  kamarádce,  opřena  o  hrábě,  hlavu 
nakloněnu  ke  straně ;  a  má  vzhled,  že  myslí  na  mě.  Hančku  mám 
rád.  Ale  v  neděli,  když  je  nastrojena,  stydím  se  jí  a  bojím  se  pO' 
blednouti  na  ni,  neboť  tehdy  nic  velikého  nekonám  a  cítím  se  tak 
opuštěn  mezi  lidmi  a  mám  je  o  maličko  méně  rád  —  a  proč?  — 
a  bojím  se,  abych  se  na  ni  příliš  nezadíval,  abych  proto  nezapomněl 
na  ostatní.  Ale  co  je  to:  ostatní?  Vím  to  a  netroufám  si  vysloviti. 
Jaká  je  to  spravedlnost^  jež  táhne  mysl  naši  k  jedné  věci  —  též 
náš  cit  —  takže  zapomínáme,  zanedbáváme  ostatních?  Vždyť  svět 
je  veliký  a  tolik  celý.  Bojím  se  v  neděli  Hančky.  Dříve  jsem 
odcházíval  za  ves  a  prochodil  jsem  v  zamyšlení  neděli  v  polích, 
vláče  dlaň  fpo  živých  plotech.  Lístky  jejich  ji  příjemně  lechtaly. 
A  zaslechMi  jsem  Hanččin  hlas,  stanul  jsem  a  byl  jsem  jak  oča*- 
rován.  A  myslil  jsem:  Kteří  jsou  to  asi  hoši,  již  ji  slyší  lépe  než 
já  ?  Mám  Hančku  rád.  —  Je  ticho  jako  po  zazvonění  o  mši.  A  přece 
lze  tolik  toho  slyšet.  V  mém  srdci  je  bouřlivo,  ale  naslouchám'Ii 
té  bouři,  slyším,  jak  je  ticha.  —  Máma  dnes  asi  plakala,  že  mne 
dnes  nemá  doma.  Ale  já  se  těším,  že  ji  zítra  zase  uvidím.  Budou 
svážet  poslední  snopy;  moje  máma  má  čestný  úkol  a  přivleče 
k  vozu  snop  poslední.  Uvidím  ji  a  Hančku,  ale  také  ostatní  uvidím. 
A  už  se  k  tomu  chystám,  a  noc  mne  omývá." 

Tak  myslil  na  konec  potrhlý  kluk  a  pomalu  usínal.  Nic  nc^ 
bylo  slyšet.  A  zdálo  se,  že  se  velmi  prodlouží  tato  krásná  noc, 
ale  jakkoli  byla  blaživá,  nechtělo  se  tomu.  A  vědělo  se  o  dni,  jak 
přikvapí  a  vzroste  —  bylo  s  ním  mnoho  spěchu.  Ale  snad  jen 
zdánlivý  spěch  to  je;  nade  vším  —  možná  —  je  klid  a  celost.  Kdy 
se  toho  dopátráme?   A  kdo? 

IV. 

Musíme  se  vrátiti  k  Hanči,  co  leží  pod  bachratou  peřinou.  Před 
oknem  táhnou  se  noční  pruhy.  Jarka  myslí  na  Hančku;  na  koho 
jiného  než  na  Jarku  mohla  by  tedy  mysliti  Hanči?  Ale  abychom 
dobře  rozpoznali  jak  a  co,  musíme  si  představiti,  jako  by  Jarka 
byl  v  této  chvíli  od  nás  velmi  daleko,  tak  daleko,  že  by  se  málem 


300 

řeklo,  že  je  jenom  vzpomínkou,  kdežto  Hanči  máme  docela  blízko, 
takže  je  jako  my:  z  masa  a  krve. 

Jeden  by  rád  k  druhému.  Kolem  kluka  je  chlad,  tak  čirý,  že  se 
létat  chce,  a  poněvadž  tělo  nemůže,  myšlenky  a  duše  poletují  do^' 
kola  jak  běláskové.  Mysli  na  Hanči.  Nejdříve  na  její  jméno  a  pak 
teprve  si  vzpomene  na  tu,  jejíž  toto  jméno  jest,  a  běláskové,  pO" 
střehnuvše,  že  je  tu  náhle  tělo,  tělo,  tělo,  bijí  křídly  na  jednom 
místě,  jsou  celí  vyjeveni,  jsou  celí  zaraženi.  Myslí  na  Hančku  tě" 
lesnou,  vzpomínají  na  ni  skrze  ostatní  lidi,  kteří  se  ve  dne  kupí 
okolo  ní,  ale  ona  se  vyznamenává  ode  všech  svým  hlasem  jako 
med;  všechno  se  pod  tím  hlasem  jejím  rozplývá.  Jára  na  ni  myslí 
se  vší  horlivou  zaníceností  svého  sedmnáctiletého  srdce,  ale  říká 
si:  hic,  Hančko,  to  je  má  trýzeň,  vidíš?  —  ale  stejně  horlivě  myslí 
na  celý  svět  zároveň  (mhouří  oči),  je  mu  ho  jaksi  líto.  Bezmyšlen^ 
kovitě  vybral  trochu  mechu  s  prstí  a  bezmyšlenkovitě,  pomalu, 
válí  jej  v  roztažených  rukou.  Měsíc  pobláznil  mu  chmýří  nad 
rtem. 

Hančce  je  horko.  A  třebas  nevidět  leč  hlavu,  řekli  byste,  pří" 
sahali  byste,  že  je  všechna  skrčená  a  vzepřená  pod  pokrývkou.  Má 
oči  veliké,  upírá  je  přímo  před  sebe,  malinová  ústa  pootevřená, 
uši  hoří,  a  vyhlíží  celá  jako  by  se  zlobila.  Než  nezlobí  se;  miluje. 
Prsty  zarývají  se  v  prostěradlo;  trpí  tolik,  chudák,  neboť  miluje, 
ale  nejdříve  je  zvědava.  Ráda  by  věděla  o  Járově  tajemství,  ač  je 
přesvědčena,  že  to  je  pouze  hloupý  kousek  potrhlého  kluka  (hcz" 
kého)  —  a  nic  víc.  Ale  přece  jen  by  v  tom  mohlo  být  tajemství, 
neboť  by  si  tolik  to  přála.  A  tady  je  to  strašné  tajemství,  při  nej" 
menším  dobrodružství.  Dojista,  dojista  —  a  poulí  oči  tak,  že  se 
sotva  bráním  smíchu  —  a  já  bych  tak  tuze  ráda  věděla  I  On  je 
jiný,  on  je  docela  jiný  než  ostatní,  a  co  dělá,  toť  je  báječné.  Jistě 
vím,  že  se  nedal  pod  kopcem  cestou  kolem  staré  cihelny,  nýbrž 
běžel  podél  potoka,  nad  mlýnem  jej  přeskočil  a  pak  se  dal  na  levo 
přes  brambořiště  Váňů?  Zdali  pak  rozdělal  ohníček?  O  bože  můj, 
zda-li  pak  rozdělal  ohníček?  —  Ale  šeHi  přece  jen  kol  cihelny  —  ? 
—  Co  na  tom  záleží,  Hančko  ?  —  Nic  na  tom  nezáleží,  docela  nic ; 
ale  šeMi  přece  jen  okolo  cihelny?!  Matičko  nebeská!  vždyť,  šeHí 
okolo  cihelny  a  já  si  jej  představuji  podél  potoka,  tedy  se  s  ním 
minu,  Marie  Panno!  Hanči  stékají  slzy  jak  hrách,  hlásku  nevydá, 
ale  prostěradlo  už  dávno  je  vytaženo  zpod  slamníku  a  docela 
zmuchláno.  —  Ach,  Járo,  Járo,  duše  umučená,  co  mne  tak  trápíš! 
On  na  ni  myslí  pod  černými  stromy,  a  ta  myšlenka  svítí  se 
na  špičkách  jedlí,   jak  neškodný    plamének   plazí  se  kol  podrostu. 


301 

tu  zadrhne,  tu  přeskočí,  tu  spočine  a  šepce.  —  Klukovi  jest  po^ 
jednou,  že  má  příliš  malé  srdce.  A  když  pozorně  přihlédne,  aj, 
vidí,  že  se  mu  do  srdce  dostal  celý  svět  a  jeho  jádrem  je  Hančka. 
Je  mu  tak  blaze  nyní  a  je  podivně,  a  je  mu  úzko  z  toho,  že 
trýzeň  je  menší  a  menší.  —  Haničcc  je  velmi  horko  v  komoře 
vedle  v  seníku.  Jaktěživo  nebylo  tak  horko,  ani  dnes  ve  dne 
ne,  když  jsme  se  všichni  smáli  —  a  to  je  co  říci!  A  jak  také  by 
jí  nebylo  zle,  když  neví  o  něm  nic,  tak  dočista  nic  ?  On  je  ted 
jistě  někde  v  lese  a  spí.  Není  ani  jinak  možno.  Ale  co  pak 
z  toho  ona  má,  nevíti,  ležiAi  na  zádech  či  na  břiše?  Má  nohy 
nataženy?  Má  kolena  pod  bradou?  O,  ty  můj  živote  milý!  — 
A  jistě  má  jednu  ruku  pod  hlavou,  aby  měkčeji  spal.  Je  to  pravá? 
Je  to  levá?  Nebo  jsou  to  snad  dokonce  obé?  Kéž  bych  to  jen 
tušit  mohla !  Vždyť  ty  jsi  tak  hezký,  Járo,  tak  pěkně  se  směješ, 
tak  pěkně  jsi  zadumán  a  písničky  tvoje  —  —  Písničky  tvoje  ! 

Sedla  si  na  kraj  postele.  Už  nebylo  jinak  lze.  Sepiala  ruce 
za  šíjí  a  zbytečně  tam  jimi  něco  robí.  Ne  —  rovná  si  účes.  K  čemu? 
Neví.  Mátožná  noc.  To  je  láska.  Tuť  svrchní  sukně,  tuť  kazajka. 
A  již  je  před  domem.    A  za  chvíli  je  již  před  vsí. 

Před  ní  je  známý  kraj.  Jak  báchorkovitý  je  nyní!  Za  tři  hc 
diny  bude  svítat.  Pak  bude  všechno  tak,  jak  zná  od  malička,  ale 
nyní  je  to  jiné,  a  pole  dí:  „Proč  jdeš  mezi  nás?  Jsme  jiná.  Nech 
nás  spáti!*'  Ale  Hančka  není  hloupá.  Zasmála  se  a  řekla:  „Spáti? 
Co  lžete?  Vždyť  vy  nikdy  nespíte,  vím  to.  Jen  strachu  mi  chcete 
nahnat,  ale  chyba  lávky.  Půjdu  přes  vás,  neboť  chci  a  musím,  ale 
ne  přes  vás,  nýbrž  pěšinami  mezi  vámi." 

Jedno  pole  jde  k  druhému  na  poradu.  Zatím  co  se  radí,  Hančka 
stojí  před  krajním  domkem  dědiny,  dorovnává  účes,  mrzutě  myslí : 
jak  pak  dlouho  to  bude  trvat?  —  Ne  dlouho.  —  Pole  už  zase  vrá^ 
tila  se  na  svá  místa,  natáhla  se,  protáhla  a  řekla  basovým  hlasem 
a  šeptem:  „Běž!"  Hančka  se  vyrušila,  podivila  se,  že  pole  mluví, 
a  hned  se  s  ní  stala  veliká  změna.  Bylo  jí,  že  se  vyloupla  náhle 
ze  skořápky  a  že  vidí  teprve  nyní.  „Takové  to  tedy  je?"  dí 
uzarděná  a  šťastna  a  cítí,  jak  po  něčem  touží  neurputně,  trpělivě, 
touží  tak  něžně  jako  dým  po  obloze,  an  se  k  ní  vine.  Raduje  se, 
že  něco  uvidí,  že  někoho  spatří,  ale  není  trpělivá,  ba,  snad  více 
radosti  jí  působí  to,  že  uvidí,  než  co  že  uvidí.  Noc  se  převaluje, 
noc  spokojeně  přede,  v  daleko  nad  lesem  svítí  myšlenka.  Hančka 
ji  vidí  a  poznává,  že  jest  milována.  Utíká,  půdy  se  nedotýká,  pole 
jsou  udivena,  že  jde  přes  ně  člověk,  aniž  jim  bolest  působí.  Hančka 


302 

neváží  víc,  než  světélko  nad  lesem,  ač  nese  tolik  štěstí  —  pro  sebe 
či  pro  koho?  Nic  jí  na  tom  nezáleží.  Ohledá  se,  ohledá,  lhostejno 
jak  a  proč  a  lhostejno,  co  bude  potom.  Vedle  ní  běží  malá  píseň, 
kterou  zná.  Běží  vedle  ní,  ač  ji  sama  zpívá.  Jsou  dvě:  Hančka 
a  píseň.     A  píseň  praví: 

Nebudu  sklízeti, 
co  jsem  si  zašila, 
nebudu  užívat, 
co  jsem  si  smyslila. 
Ale  vždyť  sila  jsem 
do  země  zkvetlé  — 
a  co  jsem  dumala 
bylo  tak  světlé! 
Když  i  můj  zralý  lán 
bude  mi  zcizen, 
vzpomínám  na  setbu  — 
Co  mi  je  sklizeň  ? 

Noc  se  ujímá  písně  a  nese  ji  v  loktech  jako  zdané  břemeno. 
Rychle  ji  nese  a  činí  z  ní  vítr  a  on  ji  ohlašuje  v  lese.  Kluk  ji 
slyší,  kluk  slyší  vítr.  Usedá  a  trochu  se  urovnává.  Není  nic  udiven, 
není  znepokojen,  nechvěje  se.  Hanči  to  ví.  A  oběma  jest,  že  si 
zde  smluvili  dostaveníčko.  A  když  stanou  tváří  v  tvář,  jako  by 
pravili:  Jsme  dochvilní,  či  ne?  —  Jsou  dochvilni,  jsou  spokojeni 
a  spokojen  je  také  les.  Všechno  je  schouleno  do  sebe  a  zpytuje 
jakoby  nitro.  Nedočkavost  krouží  vysoko  nad  lesem;  ti  co  jsou 
pod  stromy,  ještě  nic  o  ní  nevědí. 

Byly  tu  dva  pařezy,  dosti  blízko  vedle  sebe,  aby  Hančka  a  Jára 
mohji  usednouti  každý  na  jeden  a  přece  nepouštěli  se  rukou. 

Jak,  drželi  se  za  ruce?  — O  ano,  byla  jedna  v  druhé.  A  Hančka 
řekla :  „Kdyby  bylo  méně  tma,  a  já  viděla  docela,  docela  do  tvých 
očí,  snad  bych  ti  nedovedla  říci,  že  jsem  doma  bláznila.  Nyní  však 
jsem  již  při  rozumu  —  ale  tolik  veselá.** 

„Kdyby  bylo  světleji,  Hanči,"  řekl  on,  „nedovedl  bych  ti  snad 
říci,  jak  moudře  jsem  na  tebe  myslil.  Ale  ted  tě  vidím  samotnu, 
nic  než  tebe  —  smím  být  veselý?" 

A  ona  se  ho  otázala,  proč  že  by  nesměl.  I  vstal  se  svého  se^ 
dátka  a  spustil  se  jí  k  nohoum. 

„Šla  tudy  jedna  písnička,  známá.   Rozumíš  jí?" 


303 

A  ona,  hledíc  přes  jeho  hlavu,  nevinně:  „Ne."  —  Jak  však 
řekla  ne,  í^zpomněla  si  teprve,  že  měla  odpovědět,  rozumMi  pís' 
nicce.  Jala  se  velmi  přemýšleti,  ale  napadl  ji  jen  nápěv,  i  opako-' 
vála  svoje  ne,  hleděla  daleko  a  nečekala  odpovědi.  —  Bylo  dlouho 
ticho.  Pak  řekl :  „Já  už  taky  ne ;  a  přece  jsem  ji  vymyslil."  Vlastně 
nemyslili  na  nic  při  těchto  prostých  slovech ;  mimoděk  ale,  a  tak 
že  se  až  trochu  polekali,  uzřeli,  když  na  sebe  opět  pohlédli,  že  se 
něco  změnilo ;  alespoň  se  zdálo  jinakým.  Klukovi  bylo,  že  po  prvé 
vidí  onu  Hančku,  jak  „blázní"  doma,  a  jí  se  zdálo,  že  je  už  velmi 
dlouho  zde,  ale  dříve  že  stála  kdesi  neviděna  za  stromem,  dívala 
se  naň  z  úkrytu  a  viděla,  jak  přimhuřujc  oči,  trochu  blažen,  trochu 
jako  by  uhýbal  nebezpečí  —  a  slyšela,  co  mluví  docela  potichu. 

Tak  jako  ted  ještě  nikdy  neviděl  druh  druha.  Než  nepolekali 
se,  nijak  nebyli  poklamáni;  jen,  možná,  řekl  každý  ve  svém  nitru : 
Takové  tedy  to  musí  být?  —  ve  svém  nitru  řekli,  nikoli  však 
v  srdcích,  neboť  ta  nyní  tančila  jakési  sólo,  po  ničem  jim  nic  nc^ 
bylo,  myslila,  že  jsou  opilá,  horšila  se  proto  sama  na  sebe,  ale 
zároveň  i  potěšení  měla. 

„Mám  Hančku  rád.  Ale  neměla  za  mnou  chodit,  neměla  mé 
pohoršiti  pohoršením,  jež  je  tak  milé.  Neměla  přijíti  tak  blízko, 
abych  se  na  ni  díval  a  jenom  na  nL  A  ted  už  nevím,  mámili 
pravdu  či  blázním^li,  a  myslím  si:  co  tomu  řeknou  ostatm',  nebu" 
du^i  již  moci  utíkati?" 

Tu  dala  se  do  smíchu :  „Dědina  mluvila  o  tom  zase  celý  večer 
dnes.  Urban  láteřil,  tvoje  máma  plakala,  ale  na  konec  se  ukázalo, 
že  tě  mají  všichni  rádi,  aniž  vědí  proč,  a  na  to  jsem  byla  tolik 
pyšná  a  myslila  jsem  si:  má  pod  hlavou  levou  či  pravou  ruku  či 
obě,  šel  kol  potoka  nebo  cestou  k  staré  cihelně?  Tak  jsem  na  to 
myslila,  až  jsem  se  pobláznila  a  běžela  sem  —  nevím  ani  jak  — 
a  nyní  zde  jsem  a  držím  tě  za  ruce,  holoubku,  a  říkám  si,  že 
blázníš,  poněvadž  utíkáš.  Ale  mám  tě  ráda,  Járo,  a  možná  že  bych 
tě  ani  tolik  ráda  neměla,  kdybys  zůstával  večer  u  nás.  Proč  utíkáš 
a  působíš  mi  žal,  jenž  je  mi  tak  libý?  Proč?  —  Ale  k  čemu  že  se 
ptám?" 

Chtěl  promluviti,  ale  nedala  se  přerušiti.  Konečně  ji  přinutil 
pevným  stiskem  ruky  (ale  tiskl  déle,  než  chtěl)  a  řekl  velmi  vážně : 
„Tak  je  to:  kdybych  ti  dovedl  vysvětliti  proč,  to  jistě  bych  bláznil. 
Ale  nedovedu,  vidíš,  a  proto  myslím,  že  to  má  býti  a  že  jest  velmi 
dobře.  Cítím,  jak  je  svět  veliký  a  pěkný,  a  snad  jsem  prováděl 
své  kousky  jen,  abych  dosáhl,   co   každý   chce,    totiž  aby  mu  svět 


304 

vždycky  zůstal  veliký  a  pěkný.  Proč  však  běhat  jako  potrhlý  kluk 
vid?  Ach,  kdybych  věděl!  Utíkal  jsem  snad  před  tebou,  bál  jsem 
se  tě.  Ale  ted,  hle,  jsme  tu  sami  dva,  nebojím  se  a  bojím  se,  že 
se  už  nebojím.  Co  z  toho  pojde?  Když  moje  ústa  tak  blábolí. 
Poněvadž  mi  rozum  a  srdce  třeští  a  tolik  se  perou.** 

„Říkají,  že  jsem  hezká  —  a  mám  tě  ráda,  Járo!**  řekla  a  vy^ 
prostila  ruce.  Visely  podél  jejího  těla.  A  tak  přísně  vyhlížela, 
zdálo  se  jemu,  a  jako  by  čekala  nějakou  prosbu,  kterou  odhodlaně 
nevyslyší.  A  tu  poznal,  že  se  mu  vymkla  z  rukou.  1  objal  ji 
v  pasu,  kleče  na  zemi. 

„Byl  blázen,  který  proto  nechtěl  darem  zámek,  poněvadž  se  mu 
zdálo  ve  snu,  že  v  něm  bydlil.     Což  to  nejsem  já?" 

„Což  já  vím?  Což  jsi  mi  někdy  řekl,  což  jsi  mi  někdy  stisk 
ruku!  Popral  jsi  se  s  kterým  hochem,  jenž  za  mnou  chodil? 
Stavirs  mi  máj?"  —  Po  prvé  se  zadnilo.  Šplhal  se  k  ní,  hledal 
její  ústa  a  hlavou  se  mu  honilo  tolik  myšlenek,  tolik!  A  obrátil  se 
ještě  a  pohlédl  na  kraj,  jenž  byl  v  ranním  lehkém  oparu,  a  řekl 
si:  Jak  to  bude  vyhlížet  potom?  A  nehřeším?  A  v  jeho  ubohé 
hlavě  se  kmitlo,  že  snad  je  jedna  jediná  radost  náhradou  za  všechny, 
tolik  naléhala  tato  myšlenka,  a  tolik  chtěl,  aby  to  nebyla  pravda. 
A  když  byl  někomu  uvnitř  nakázal,  že  potom  musí  být  „o  jedno 
víc"  a  ne  „jedno  za  všechno  ostatní",  ucítil  náhle,  jako  by  se  slunce 
doslova  rozlilo,  a  lapal  po  vzduchu  a  dusil  se  a  výskal  a  bylo  mu, 
že  se  probírá  hedvábnou  přízí  —  a  byly  to  její  vlasy. 

Velký  křik  nastal,  neboť  se  doopravdy  dělal  den.  On  věděl,  že 
to  není  úsměvné,  že  není  laskání  paprsků,  ne  jaře  hebké  rozpty" 
lování  tmy.  Nedělo  se  jedno  po  druhém  v  té  chvíli,  kdy  den  a 
noc  se  vystřídávaly  —  a  jak  to  až  doposud  vídal.  Byl  překot  a  cval, 
bylo  „urá",  útok  a  uchvácení,  ale  jeho  srdce  zatím  křičelo  s  sebou, 
neboť  bylo  jako  zmámené,  i  nepostrádal  nic  a  neželel  ničeho. 

Ale  když  později  se  lidé  řadili  na  dvoře  do  práce  a  ztepilý  a 
krásný  jeden  chasník  příliš  dlouho  a  příliš  z  blízka  mluvil  s  Hanči, 
kluk  tiše  klnul  a  běsnil;  cítil,  jak  mu  rudne  tvář.  A  jak  mu  svaly 
nabíhaly  —  těšilo  jej  to  trochu  v  jeho  hoři 

Chase,  která  si  jej  dobírala,  odpověděl  pohrdavým  úsměchem. 
Ach  ne,  dnes  večer  už  neuteče  do  polí.  To  věděl,  to  věděl.  A  bylo 
tak  silně,  a  srdce  se  mu  vzpíralo  k  hrdosti  a  prudké  bylo.  Ach 
ne,  dnes  neuteče  do  polí,  neboť  se  byl  rozloučil  s  včerejškem. 


305 

VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK     A    POLITIKA.  (PokraWní) 

XII. 

Po  osmadvaceti  letech  psal  Viktor  Hugo  o  dnech  červnových:* 
„Bylo  povstání  červnové  v  právu? 
Jsme  v  pokušení  odpověděti  ano  a  ne. 

Ano,  hledíme'li  k  cíli,  kterým  byla  realisacc  republiky;  ne, 
uvažujeme4i  o  prostředku,  kterým  byla  vražda  republiky. 

Povstání  červnové  zabilo,  co  chtělo  zachrániti.  Osudný  omyl. 

Tento  protísmysl  uvádí  v  úžas,,  ale  úžas  pomine,  uváží'li  se,  že 
intrika  bonapartistická  a  intrika  legitimistická  přimísily  se  k  upřím" 
nému  a  hroznému  hněvu  lidu.  Dnešní  historie  to  ví  a  dvojí  in^ 
trika  je  prokázána  dvojím  důkazem,  dopisem  Bonapartovým  Ra** 
patelovi  a  bílým  praporem  v  ulici  SainťClaudc. 

Povstání  červnové  šlo  špatnou  cestou. 

Za  monarchie  je  povstání  krokem  ku  předu;  za  republiky  kro' 
kem  zpět. 

Povstání  je  právem  pouze  tehdy,  má^li  před  sebou  skutečnou 
revoltu,  kterou  jest  monarchie.  Národ  brání  se  proti  člověku,  toť 
spravedlivé. 

Král,  toť  přetížení ;  na  jedné  straně  všecko,  na  druhé  nic;  protiv 
váha  proti  tomuto  z  míry  vybíhajícímu  člověku  je  nutná;  po" 
vstání  není  nic  jiného,  nežli  znovujednáním  rovnováhy. 

Za  republiky  každé  povstání  se  proviňuje. 

Je  to  bitva  slepců. 

Je  to  vražda  lidu  lidem. 

Za  monarchie  povstání  je  spravedlivou  sebeobranou;  za  republiky 
povstání  je  sebevraždou. 

Republika  má  právo  se  bránit  třeba  proti  lidu;  neboť  lid,  toť 
je  republika  dneška  a  republika,  toť  je  lid  dneška,  včerejška  a 
zítřka. 

Takový  je  princip. 

Povstání  z  června  1848  nemělo  tudíž  pravdu. 

Běda!  Co  je  učinilo  strašným,  je,  že  bylo  úctyhodným.  Na  dně 
tohoto  nesmírného  omylu  cítilo  se  utrpení  lidu.  Byla  to  vzpoura 
zoufalců.  Republika  měla  povinnost  potlačit  tuto  vzpouru  a  povin^ 
nost  ji  amnestovati.  Národní  shromáždění  dostálo  povinnosti  oné, 

*  v  stati  „Paris  et  Rotné". 

Lumír  XLll.  7.  39 


3o6 

nedostálo  povinnosti  této.  Chyba,  za  kterou  je  zodpovédno  histO' 
rii  .  .  ." 

Historie  chyby  neni  u  Huga  tak  obsáhlá  jako  pozdější  hi- 
storie zločinu;  a  přece  chyba  vysvětluje  zločin.  Hugo,  v  jehož 
dům  za  vzpoury  červnové  vzbouřenci  vniklí,  v  článku,  který  jsem 
citoval,  zmiňuje  se  o  této  invasi  do  domu  číslo  6.,  do  domu  bý- 
valého paira  Francie,  který  byl  tenkráte  jedním  z  šedesáti  repre- 
sentantů ustanovených  Constituantou  k  potlačení  vzpoury,  k  iízeni 
útočného  postupu  a  udržování  autority  shromáždění  u  armády. 
Hugo  s  respektem  vzpomíná  revolucionářů,  vniklých  do  jeho 
bytu: 

„Toto  défílé  trvalo  hodinu,"  píše.  „Všechny  bědy  a  všechny 
hněvy  prošly  tudy  tiše.  Vešly  dveřmi  a  vyšly  jinými.  Z  dáli  bylo 
slyšet  děla. 

Všickni  se  vrátili  do  boje. 

Když  odešli,  když  byt  se  vyprázdnil,  konstatovalo  se,  že  tyto 
bosé  nohy  neinsultovaly  nic  a  tyto  ruce  černé  od  prachu  ničeho  se 
nedotkly.  Ani  jediný  cenný  předmět  nechyběl,  ani  jediný  papír 
nepřeházen.  Zmizela  jediná  věc,  petice  námořníků  z  Havru."* 

V  soudobých  poznámkách  zachycuje  Hugo  z  revolty  červnové 
detaily  groteskní  a  kruté.  Tak  historii  prvé  barrikády,  postavené 
ráno  dne  23.  u  brány  Saint-Denis  a  téhož  dne  napadeni  národní 
gardou.  Ve  chvíli,  kdy  národní  garda  —  byla  to  i.  a  2.  legie  ~ 
roztržená  prudkou  palbou  na  barrikádě  řítila  se  ku  předu,  objevila 
se  na  kraji  barrikády  mladá,  krásná,  prostovlasá,  strašná  žena.  Tato 
žena,  jež  byla  nevěstkou,  zdvihla  své  sukně  až  po  pás  a  křičela  na 
národní  gardisty  v  strašné  mluvě  lupanaru,  již  je  vždy  nutno 
překládat:  „Zbabělci,  střílejte,  máte-Ii  odvahu,  na  život  ženy  I''  Ná- 
rodní garda  neváhala.  Hromadná  salva  povalila  nešťastnici;  klesla 
s  pronikavým  výkřikem.  Nastalo  strašné  ticho  na  barrikádě  a  mezi 
oblehajícími. 

Tu  se  objevila  náhle  druhá  žena.  Byla  ještě  mladší  a  ještě  krás' 
nější,  bylo  to  téměř  dítě,  sotva  sedmnáctileté.  Běda  I  I  ona  byla 
nevěstkou  I  Jako  prvá,  zdvihla  svou  sukni,  ukázala  své  tělo  a 
zvolala  „Střílejte,  lupiči!"  Střelilo  se.  Klesla  na  tělo  prvé. 

Tak   začala  tato  válka,    píše  Hugo.    „Nic   není    mrazivějšího  a 

*  Petice,  žádající  revisi  jich  textu  a  vykládající  nedostatek  poslušnosti 
mužstva  protestmi  a  nespravedlivostmi  námořního  Codexu.    Hugo  připsal 

na  žádost  „Podporovat  petici "  Vůdce  vniklých  povstalců  Gobert  uscho' 

val  tento  dokument,  aby  dokázal,  že  Hugo  nebyl  nepřítelem  lidu. 


307 

chmurnějšího.  Je  ohyzdnou  véd  tento  heroism  vyvrhele,  v  némž 
vypuká  všecka  síla  slabosti,  tato  civilisace,  napadená  cynismem  a 
se  bránící  barbarstvím.  S  jedné  strany  zoufalství  lidu,  s  druhé  zou^ 
falství  společnosti." 

24.  červen  byl  kritickým  dnem.  Byla  chvíle,  kdy  Exekutivní 
kommisse  považovala  věc  za  ztracenou,  Čekalo  se,  že  v  nejkratší 
době  vnikne  lid  do  Shromáždění.  Vojsko  se  nedostavovalo  včas  a 
Lamartinc,  duše  vlády,  byl  otřesen.   Hugo  cituje  rozhovor  s  ním. 

—  —  Jak?  Vojsko?  — 

—  —  Nemáme  ho  —  — 

Ale  vy  jste  pravil  ve   středu  a  opakoval  včera,  že  máte 

šedesát  tisíc  mužů!  — 

Byl  jsem  o  tom  přesvědčen. 

Dobrá,    ale    nikdo    se    nesmí   takto   vzdávati.   Nejste   to 

pouze  vy,  kteří  jste  v  sázce,  nýbrž  Shromáždění,  a  ne  pouze  ShrO' 
máždění,  ale  Francie,  a  ne  pouze  Francie,  nýbrž  celá  civilisace. 
Proč  jste  včera  nedali  rozkazy,  aby  sem  přišly  posádky  z  měst 
v  obvodu  čtyřiceti  mil?  Byli  byste  měli  hned  třicet  tisíc  mužů  — 

Dali  jsme  rozkazy  —  — 

A? 

—  —  Vojsko  nepřichází 

Lamartine  vzal  Huga  za  ruku  a  pravil: 
„Nejsem  ministr  války!" 

V  té  chvíli  vstupovalo  několik  poslanců  hlučně.  Shromážděni 
odhlasovalo  právě  stav  obležení.  Řekli  to  třemi  slovy  Ledru^RoUi'^ 
novi  a  Garnier''Pagésovi. 

Lamartinc  obrátil  se  k  nim  napolo  a  pravil  polohlasitě: 

Stav  obležení!  Stav  obležení!   Nuže,  dobrá,  pokládátc4i 

jej  za  nutný.  Já  neříkám  nic.  — 

A  klesl  na  židli,  opakuje. 

„Nemám  co  říci,  ani  ano  ani  ne.  Jednejte  si!" 

Négrier,  generál,  který  téhož  večera  padl  před  barrikádou,  ozna' 
moval  Hugovi,  že  insurgenti  vnikli  do  jeho  domu.  Když  Hugo,  oď 
cházel,  Lamartin  přistoupil  k  němu  ještě  jednou. 

„S  bohem,"  řekl.  „Alé  nezapomeňte  na  to,  nesudte  mne  příliš 
rychle:  nejsem  ministr  války." 

Den  před  tím,  praví  Hugo,  zatím  co  vzpoura  se  vzmáhala.  Ca- 
vaignac,  učiniv  určité  disposice,  řekl  Lamartinovi. 

„Pro  dnešek  je  toho  dost." 


3o8 

B7I0  pět  hodin. 

„Jak!"  zvolal  Lamartinc.  „Ale  vždyť  denní  světlo  trvá  ještě  po 
čtyři  hodiny.  A  vzpoura  z  nich  bude  těžiti,  zatím  co  je  ztrácíme!" 

Nemohl  však  dostati  z  Gavaignaca  více  nežli  „Pro  dnešek  je 
toho  dost!** 

ByMi  však  Cavaignac  liknavý  23.,  projevil  dostatek  energie 
příští  dny.  Projevil  snad  až  příliš  energie.  Dne  28.  června  i848 
odevzdalo  národní  shromáždění  výkonnou  moc  generálu  Cavaignacu : 
dne  10.  prosince  1848  propadl  Cavaignac  jako  kandidát  president^ 
ství. 

XIII. 

Červnové  dny  znamenaly  vítězství  vlády;  ale  vítězství  bylo 
vítězstvím  Pyrrhovým. 

Francie  byla  vysílena.  Revolta  bídy  byla  potlačena;  bída  však 
zůstala.  A  přízrak  rudé  revoluce  počínal  měšťáka  a  rolníka  fran- 
couzského pudit  k  reakci.  Neudržitelné st  stavu,  v  němž  nebylo  ani 
pevné  autority,  ani  trvalé  autority,  počínala  se  pociťovati.  A  Francie 
čtyřměsíčním  rozrušením  krajně  vysílena,  netoužila  než  po  klidu  a 
oddechu.  Po  klidu  a  oddechu  stůj  co  stůj.  Majetní  lekali  se  chu" 
dych;  aby  potlačili  anarchii,  byli  ochotni  třeba  k  smrti  raniti 
republiku.  Nemluvil  sám  Victor  Hugo  dne  29.  května  a  dne 
20.  června  mnoho  o  pořádku,  obchodní  bezpečnosti,  kve- 
toucím průmyslu  a  posléze  o  špatných  občanech? 

Otázka  nezněla  tedy  už :  kdo  bude  garantovati  svobodu, 
nýbrž :  kdo  bude  garantovati  pořádek.  Odpověd  na  to  zněla : 
Ludvík  Napoleon. 

XIV. 

Ludvík  Napoleon  dici  za  únorové  revoluce  v  Paříži.  Po  zprávě 
o  pádu  Ludvíka  Filipa  přispěchal  do  Paříže.  Prozatímní  vláda  ne- 
viděla tohoto  hosta  ráda ;  jeho  dva  pokusy  revolty  z  doby  nedávné 
byly  v  příliš  živé  paměti.  Vláda  dala  mu  pokyn,  aby  bez  prodlení 
Paříž  opustil.  Prozatímní  vláda  byla  tehdy  silná,  pretendent  slabý  : 
Ludvík  Napoleon  vyhověl  pokynu.  Ale  jeho  pobyt  v  Paříži  nebyl 
bezvýsledný;  přátelé  pařížští  počali  v  prospěch  dědice  slávy  Napo- 
leonovy pracovati.  Při  volbách  do  sněmu  zákonodárného  ukázala  se 
životnost  napoleonské  legendy:  Ludvík  Napoleon  zvolen  za 
poslance.  Ale  vláda  nevzdala  se  dosud  odporu  proti  němu:  při 
verifikaci  voleb  sněmovních  zasazovala  se,  aby  volba  tato  byla  zru- 


309 

sena.  Marně.  Sněm  velikou  většinou  uznal  ji  za  platnou.  Ale 
Ludvík  Napoleon,  třeba  silnější,  necítil  se  ještě  dosti  silným:  nechtě 
vlády  proti  sobě  popuditi,  zřekl  se  mandátu.  Tímto  opatrným  jed^ 
náním  podařilo  se  mu  zahladiti  nedůvěru  k  sobě  v  řadách  měšťan- 
stva, jež  si  přálo  pokoj  a  pořádek.  Získal  si  však  osobními  styky 
a  obratným  vystupováním  i  důvěru  určité  části  dělnictva,  jež  marné 
čekalo  od  prozatímní  vlády  zlepšení  poměrů  hmotných.  Při  bouřích 
červnových  posílil  ještě  Ludvík  Napoleon  svou  posici,  zatím  co  ji 
vítězové  z  23.  a  24.  června  zeslabili.  Cavaignac  byl  vrahem  děl- 
nictva ;  důvod,  aby  Ludvík  Napoleon  mohl  se  zdáti  mnohým  spa- 
sitelem. Při  doplňovacích  volbách  ukázalo  se  smýšlení  lidu :  kan- 
didáti vládní  propadli,  Ludvík  Napoleon  zvolen  ve  čtyřech  depar- 
tementech. Tentokráte  cítil  se  dosti  už  silným;  přijal  mandát. 
Zaujav  místo  poslanecké,  počínal  si  Ludvik  Napoleon  opatrně: 
prohlásil,  že  ve  všem  zákonů  chce  být  poslušen  a  hleděl  všemožně 
získati  popularitu. 

Nelze  zamlčeti,  že  Viktor  Hugo,  pozdější  úhlavní  nepřítel  cí- 
sařství, neprojevil  dosti  opatrnosti  v  počátcích.  List  „Evěnement**, 
s  kterým  stál  Viktor  Hugo  v  stycích  velmi  blízkých,  prokázal 
platné  služby  věci  bonapartistické.  Republikáni  většinou  uvědomo- 
vali si  nebezpečí  hrozící:  uvědomovali  si  je  napolo,  Cavaignac, 
příliš  věře  svým  úspěchům,  zdál  se  být  jist  své  věci.  Při  debatě 
o  událostech  červnových  dne  25.  listopadu  1848  přijat  po  prudké 
debatě  denní  pořad,  navržený  Dupontem  de  FEure:  „Generál 
Cavaignac  získal  si  zásluhy  o  vlast."  Přijat  ohromnou  vět- 
šinou: 503  proti  34  hlasům. 

Sněm  ústavodárný,  který  pracoval  na  ústavě  do  4.  listopadu, 
svěřil  výkonnou  moc  presidentovi,  zvolenému  na  čtyři  roky  ni- 
koliv sněmovnou,  nýbrž  přímým  obecným  hlasováním,  a  volitel- 
nému znovu  teprve  po  lhůtě  dalších  4  let.  Toto  ustanovení  uká- 
zalo se  chybou. 

10.  prosince  1848  napoleonská  legenda,  podporovaná  vhodnými 
disposicemi  francouzské  buržoasie  i  tříd  dělných,  podporovaná 
obratnou,  až  macchiavelistickou  agitací  Ludvíka  Napoleona  a  jeho 
přátel,  triumfovala. 

Ludvík  Napoleon  zvolen  presidentem  francouzské  republiky. 
Obdržel  5,434.526  hlasů.  Jediný  nebezpečný  protikandidát,  Cavaignac, 
obdržel  toliko  1,448.107  hlasů.  Lamartine,  miláček  lidu  včerejšího 
dne,  byl  souzen  a  odsouzen  voliči  dne  10.  prosince:  obdržel  17.910 
hlasů. 


310 

Dne  20.  prosince  1848  proklamován  Ludvík  Napoleon  presi^ 
dentem  republiky.  V  Shromáždění  podal  zprávu  verifikační  kom^ 
misse  Waldeck'Rousseau.  Po  ní  promluvil  Cavaignac  několik  kráť 
kých  a  důstojných  slov,  přijatých  potleskem  shromáždění.  Ohlásil, 
že  ministerstvo  podává  demissi  a  on,  Cavaignac,  skládá  moc  vý^ 
konnou.  Děkoval  shromáždění. 

Po  té  předseda  Marrast  proklamoval  „občana  Ludvíka  Bona^ 
parta"  presidentem  republiky.  Část  poslanců  okolo  lavice,  na  níž 
sedával  Ludvík  Bonaparte,  tleskala.  Ostatek  sněmovny  zachoval 
mrazivý  klid. 

Po  té  vyzval  Armand  Marrast  zvoleného,  aby  složil  přísahu. 
Ludvík  Napoleon  vstoupil  na  tribunu,  pronesl  klidným  hlasem 
přísahu,  jejíž  slova  mu  diktoval  předseda  Marrast,  volal  boha  a 
lidi  za  svědky  a  po  té  četl  řeč,  přerušenou  řídkými  projevy  sou" 
hlasu.  Děkoval  Cavaignacovi,  což  vzbudilo  největší  ohlas  řečí.  Po 
několika  minutách  sestoupil  Ludvík  Napoleon  s  tribuny  za  hluč" 
ného  volání  „Ať  žije  republika".  Bylo  slyšet  též  výkřik  „Ať  žije 
ústava!". 

Schůze  trvala  kratičko :  ani  ne  tři  čtvrti  hodiny.  Ludvík  Napo^ 
leon  dosáhl  toho,  k  čemu  směřoval.  Byl  presidentem  republiky. 
Ale  mohla  republika   s  Ludvíkem   Napoleonem   v   čele   být  ješté 

republikou?  (Pnště  dále.) 


OTOKAR  FISCHER: 

VĚČNÉ  MLÁDÍ. 

Když  nad  hlavou  nám  mladá  meluzina  svou  duši  ve  sluneční  rose  koupat, 

rve  staré  duby  ve  své  náručí,  z  mlhjitra  den  svůj  nově  tvořit  smím: 

tu  na  zvadlé  se  listí  nevzpomíná,  též  já  zřím  spící  haluz  plnou  poupat 

tu  nezříš,  loňský  rok  jak  dohasíná,  a  břízy  při  tanci  se  v  pase  houpat 

zříš  jenom  květ,  jenž  zítra  rozpučí.  a  vítr,  dítě,  hrát  si  s  kapradím. 

Co  bylo,  mrtvo  jest  a  podupáno  —  A  přec  i  v  březnu,  jako  v  podjeseni, 

my  v  prvý  sotva  rozlétli  se  den.  smrt  slyším  zpívat  všude  vůkol  nás, 

Tys  pták,  jenž  procit,netknuté  jsi  ráno,  smrt  jásá  z  písně  skřivana  —  to  není 

a  tvým  že  okem  dívat  se  mi  dáno,  dech  minula  ni  listů  vlhké  tlení, 

já,  každé  nocí  znovu  narozen,  smrt  věčného  je  mládí  silný  hlas. 


311 

S  PALUBY. 

V  noc  hluchou  lačné  feny  a  s  majákem,  jenž  svítí 

nechť  s  hřívou  zuří  zježenou,  jak  fanál  smrti  mu  na  čele, 

nechf,  v  hřívě  zsinalé  pěny,  se  na  můj  koráb  řítí, 

se  přes  palubu  přeženou!  jenž  světélkuje  zbaběle. 

Loď  trupy  zvířat  drtí.  Před  sebou  smrt  já  vidím, 

hřmí  přes  prsa  i  přes  tlamy  —  pod  sebou  pole  záhuby, 

však  bledší  přízrak  smrti  kol  půlnoc  řve  —  Já  řídím 

za  námi,  s  námi,  před  námi:  živoucí  život  s  paluby; 

Jak  cyklop,  který  hází  nás  vírů,  bradel,  tesů 

tříšť  skalin,  loď  jež  rozbijí,  vidoucí  vůle  uchová, 

tak  ostrov  kamennou  hrází  soutěskou  vin  a  běsů 

rozmetá  útok  bestií  propluje  loď  má  duchová. 


SEN. 

Já  smrti  řekl  „pojď!"  a  přiložil  jsem  k  rtům 
dvé  melodických  píšťal,  k  nímž  tančívaly  ženy, 
a  hudbou  zvábil  jsem  tu  tichou  družku  v  dům, 
kde  koberce  jsou  krví  a  vínem  potřísněny. 

V  sál  vichr  světa  vtrh  a  stříbrem  zahrál  stůl, 
jenž  zvonil  v  třesku  číší  a  svítil  pomeranči. 
Když  svlažili  jsme  rty,  „chci  pít!"  jsem  pokynul; 
když  vzdala  mi  svá  ústa,  já  zašeptal  jsem  „tančil" 

A  nahá  tančila  a  přiložila  k  rtům 
dvé  píšťal,  jejichž  hudbou  kdys  vábíval  jsem  ženy. 
A  horkých  krůpějí  jsem  sladký  zaslech  šum 
a  krvi  svého  srdce  měl  prsty  zkrvaveny. 


JOSEF  ČAPEK: 


LELIO. 


Ta  hynoucí  tvář  je  tvá;  utrpení  ji  označilo  a  na  čelo  její  polo^ 
žilo  stín  křivd  dosud  nesplacených.  Její  rty  jsou  zvadlé  zlo 
a  zkaženost,  a  víčka  jsou  sklopena,  protože  není  již  na  světě  nic, 
na  co  by  tyto  oči  chtěly  pohledět. 

Naposled,  znovu  a  nadarmo  vracející  se  pohnutí!  Úzkost  svrcho" 
váná   a   bezpříčinná   odloučila   tuto    ubohou   duši    od  radostí  bytí 


312 

a  unesla  ji,  bezmocnou,  plačící   palčivou  trýzní   a  znějící  jediným 
tónem  nezadržitelné  bolesti,  do  středu  nicoty. 

Vše,  co  žiješ,  je  bázeň  a  zjitření,  a  již  nemáš  nic  svého.  Duše, 
spící  prázdným  snem,  a  necitlivá  těla,  rozpiatá  na  operačních  stolech, 
Vy  budete  vzkříšeny,  já  však  nejsem  uspán  a  žiji  stonásobnou 
úzkostí.  Chloroform  jsou  tyto  čtyři  prázdné  zdi,  chloroform  je 
němá  skvělost  nehybně  letního  žáru,  chloroform  je  žalný  zvuk 
varhan,  tajemná  dvouhlasá  virgulc,  hřbitovním  vápnem,  zsinalými 
sloupky  a  stupnicemi  bílí  jejich  hudba  stěny  tohoto  od  celého  světa 
odloučeného  interieuru.  Já  však  nejsem  uspán  a  můj  duch  vzlyká 
bázní,  odnášený  z  pravé  tvářnosti  světa  na  temných  křídlech 
smutku.  Tvá  přítomnost  je  jen  poslední  bolest  hynutí  a  odcházení, 
a  kde  jsi  přebýval  v  radosti,  květiny  jsou  zvadlé,  tvoje  nástroje 
jsou  opuštěny  a  na  tvé  knihy  se  uložil  prach. 

Stíhle  vyrůstá,  zelené  listy  se  rozvíjejí  a  sklánějí  k  zemi,  vzhůru 
se  zvolna  rozvíjí  a  vznáší  smutná  škála,  lomená,  mrtvě  nyvá 
a  slavnostní  svou  vznešenou  ncradostností,  a  na  útlé  lodyze 
již  rozkvétá,  živí  se  z  napětí  tvého  fascinovaného  srdce,  ach,  zvolna 
trhá  tě  němým  rythmem,  zvolna  rozvíjí  se  bledý  květ  lilie.  Kéž 
by  nebyla,  kéž  by  nerostla,  kéž  byla  by  v  některé  zahradě,  kéž 
byl  by  ten  květ  ze  zinku  a  natřený  bělobou!  To  zjevení  vyrostlo 
z  tvé  úzkosti,  již  nemáš  síly  a  přál  by  sis  umřít. 

Když  byl  jsi  malý  chlapec,  tiskl  jsi  čelo  na  okenní  tabule,  dole 
hrály  si  děti  a  ty  jsi  plakal . . .  Lidé  přicházeli  a  blahopřáli  ti  .  . . 
Jsi  již  starý  a  ta  hynoucí  tvář  je  tvá . . . 

Procházeje  propastí  života  jsem  zmražen  v  zakletí  mezi  mí  jícími 
stěnami  šťastného  bytí,  kterých  nevidím,  pohlížeje  v  beznaději  na 
marný  a  nepřekročitelný  závěr  svého  života.  Tu  je  místo  hoře 
a  ztroskotání  a  nic  již  není  přede  mnou.  Když  všechen  duch  je 
jasný  a  myšlenka  rodí  se  světlem,  já  zde  jsem  strašně  isolo' 
váný,  zavržený  do  klína  nicoty,  zastíraje  si  oči  před  podobami 
zmaru,  bolesti  a  zoufalství. 

Z  úzkosti  té  duše  zjevila  se  smutná  tvář,  její  ústa  byla  truchli' 
ve  skloněna  a  z  jejích  očí,  zářících  němou  něžností,  zvolna,  neza^ 
stavitelně  a  bez  konce  řinou  se  slzy,  a  nehnuta  tvář  té  nejlaska^ 
vější  milenky  je  hoře  a  útrpnost  nad  tvou  bídou,  a  ta  ústa,  jež 
toužil  jsi  líbat  v  lásce  a  radosti,  byla  mrtvá  a  zavřená,  protože  ne" 
chtějí  vyslovit  lítost  a  beznaději,  a  ty  oči  byly  truchlivé  a  plakaly 
němě  a  palčivě,  a  ty  rty  byly  smutně  skloněné  a  milovaný  půvab 
té  tváře  byl  proměněn  v  žalost  a  tesknotu  věčné  ztráty. 


313 


Kéž  by  sestoupily  zářivé  bytosti,  mužní  andělé  v  jasném  šatě 
a  s  ušlechtilým  výrazem  tváře,  a  jejich  přicházení  vzbudilo  by 
v  tomto  pokleslém  duchu  paprsek  rozsvětlující  se  naděje.  A  kéž 
by  zvolali:  Zvítězil  jsi!  Jsi  vysvobozen! 


'"'^^^^M^^i^^^ 


KAREL   SEZIMA: 

BRYKNAR, 

(Doslov  theoretický.) 

V  soumraku  srdcí"  kritikou  bylo  přijato  s  nepopiratelnou 
dobrou  vůlí  a  povětšině  s  pochopením.  Četl  jsem  posudky, 
které  stejně  přesně  postřehly  celkový  obrys  skladby,  jako  ku  po^ 
divu  pronikavě  osvětlily  tu  onu  podrobnost.  A  tak  nemohu  v  dal^ 
ších  poznámkách  namnoze  než  prostě  je  přijmout  a  ověřit. 

Přes  to  sběhla  se  i  větší  menší  nedorozumění  —  nepochybuji, 
že  bona  fíde  —  pokud  aspoň  šlo  o  vystižení  některých  autorových 
záměrů.  Otiskuji  proto  málo  doplněný  nástin,  kterým  po  způsobu 
jinde  ne  nezvyklém  původně  jsem  zde  hodlal  svůj  román  uvésti. 
Podtrhuji,  že  vyjadřuje  jediné  mé  intence.  O  jejich  ztělesnění 
mne  nekompetentního  usuzovat  arci  nenapadá. 

Obecně  bylo  konstatováno,  že  vyšed  z  empirických  předpokladů, 
z  podrobného  pozorování  a  studia  syrové  skutečnosti  reálné,  ne*- 
hodlal  jsem  přestati  na  holém  zpodobení  nebo  kombinaci  toho, 
co  mi  není  leč  materiálem  k  dílu  uměleckému.  Ale  že  jsem  hle*' 
děl  vyzvědati  utajený  sklad  a  řád  svých  poznatků,  budovati  stavbu 
ideovou. 

V  ústředí  mého  komposičního  plánu  ovšem  nestojí  —  jak  ve 
dvou  třech  referátech  jemně  bylo  rozpoznáno  —  ani  tak  Kristla 
Kavánová,  znesvěcená  nevěsta  boží,  jako  spíše  oba  mužští  představ 
vitelé  sporných  principů,  Florián  a  Bryknar^kráva;  poslednější  ze' 
jména.  Kristla  je  mi  jednak  prostředkem  k  dokreslení  jejich  povah, 
jednak  aktivním  mediem,  jehož  úlohou  bylo  vyvolat  a  na  sebe 
shrnout  právě  stíny  obou  principů.  Psychologická  motivace  její 
bludné  oběti  však  nebyla  všude  správně  interpretována.  Věc  dosti 
prostá,  zdá  se  mi,  i  zbytečně  zkomplikována. 

První  podnět  k  šílenému  odhodlání  Kristlinu  dá  praobyčcjná, 
(též  literárně  nejednou  vykořistěná)  hádka  děvčat  o  to,  jak  se  rodí 
člověk;  a  hlavně,  může'li  přijít  na  svět  také  bez  svátosti  manžel' 

Lumír  XLII.  7.  ^0 


314 

ství.  K  tomu  nechce  přisvědčiti  děvče  přísně  bigotního  vychování. 
Příhš  se  cítí  učiněno  k  obrazu  božímu,  zcela  jinak  nežli  třeba  zví^ 
řata.  Její  odpor  stupňuje  se  ve  fanatismus,  když  za  duchařského 
sezení  slyší  od  protiklerikálního  prostředníka^agitátora,  že  i  kněz, 
vyvolený  Páně,  může  být  otcem.  Úzce  osobní  však  stane  se  jí 
otázka,  když  družkou  dokonce  byl  jí  prozrazen  vlastní  její  původ 
mimomanželský.  Tu  již  rozroste  se  v  jejím  mozku  a  zcela  ji  za^ 
ujme  absurdní  idea,  že  je  na  ní,  aby  dokázala  opak.  A  že,  přineseni 
ohromnou  oběť  dívčího  studu,  bude  to  mnohonásob  vyváženo 
nejen  vyvedením  družek  z  falešných  dohadů,  ale  i  očistou  její  ne 
manželské  matky  od  hříchu,  domněle  jí  pouze  imputovancho.  Ba, 
při  nehoráznosti  a  napiatosti  dětských  představ,  že  to  bude  do^ 
konce  vykoupením  duchověrců  z  bludu,  neAi  celého  světa  ze  hříchu 
dědičného.  Záměr  uzraje  tím  rychleji,  že  Kristlu  na  straně  spiritistů 
irritujc  a  současně  svádí  příklad  zbloudile  obětavé  prostřednice. 
Kátíc  Vrbatové.  —  Zřejmo  jinak,  že  Kristla  není  pohlavně  zcela  za- 
temnělá. Její  zkušenosti  dosavadní  jsou  jen  příliš  chudé,  aby  ob' 
stály  v  kolisi  s  dogmaty  slovně  pojatými  (působí  tu  zejména  kult 
mariánský);  a  ovšem  i  s  konsekvcncemi,  z  nich  prostoduše  od^ 
vozenými.  Dokonce  však  není  tato  bezelstná  venkovská  dívka,  jež 
se  provinila  leda  náboženskou  ctižádostí,  pohlavně  zvídavou  expcri^ 
mentátorkou.  Postup  její  vůči  faktoru  Floriánovi  je  dětinsky  přímot 
čary.  Je  tak  primitivní,  jako  veškera  její  znalost  světa  za  jedno^ 
stranné  výchovy,  jíž  se  jí  doma  dostalo.  Spor  s  družkami  přivedl 
jí  arci  leccos  polovědomého  na  mysl;  a  tak  Kristla  vycítí  i  faktO' 
rovy  zálusky  a  vyjde  Floriánovi  na  půl  cesty,  ač  jí  je  lhostejný, 
ba  odporný.  Leč  v  tom  právě  tkví  pro  ni  záruka  oběti.  Vrozená 
crotičnost  v  ní  propuká  daleko  později,  až  na  zoufale  zvroucnělém 
sklonku  jejích  styků  s  Bryknarem. 

Nepopírám,  že  případ  oběti  Kristliny  sám  o  sobě  je  výjimečný 
a  psychologicky  výlučný.  Nebyl  mi  však  také  nežli  východiskem 
k  osudovému  seskupení  s  oběma  hlavními  mužskými  postavami 
v  popředí  obrazu.  A  zároveň  pramenem  typických  poznatků  dal^ 
ších,  jež  z  něho  plynou  pro  Kristlu,  jakož  vůbec  soudím,  že  celá 
ústřední  konfigurace  a  vespolné  zkušenosti  z  ní  vyvěrající  ne^ 
postrádají  obecnější  důsažnosti  a  váhy.  Typičnost  ve  skladbě,  zor^ 
ganisované  kolem  několika  representantů  myšlenky  základní  a 
vlastně  kol  idee  samé  jako  metafysického  herce,  který  přetváří  se 
v  řadu  fysiognomií  jedinečných,  dlužno,  trvám,  pojímati  šíře  než 
v  románech  monografických,  kde  lze  posuzovati  již  od  prvního 
kroku  výhradně  vývoj  jediné  postavy  centrální. 


315 

Abych  nabyl  těsnějšího  přístupu  k  protag;onistům  a  umožnil 
si  odstíněnější  charakteristiku,  zobrazil  jsem  ovšem  ideu  v  příbě' 
zích  a  dějích  povětšině  intimních.  Hromadným  nábožensko^poli^ 
tickým  projevům  pravověrného  i  duchařského  fanatismu,  stejně 
jako  různým,  s  nimi  se  křížícím  živelným  hnutím  sociálním,  vy^ 
hradil  jsem  předem  úkol  sytějšího  pozadí,  do  něhož  se  promítají 
subjektivní  pochody  a  krise  hrdin,  symbolisovány  tak  na 
venek.  Zvláště  ona  řada  veřejných  výjevů,  jež  míjejí  po  Kristlině 
pádu  před  jejím  prohlédajícím  zrakem,  celý  ten  zdánlivé  vnějškový 
kaleidoskop  vyvolán  proto,  aby  nakonec  v  rozčarovaném  srdci 
složil  obraz  bídy  a  muk  vezdejších  a  roznítil  děvče  ke  vzpouře 
proti  boží  nespravedlnosti.  Není  vůbec  kollektivní  scény  v  románě, 
aby  neměla  takového  charakterisačního  vztahu  k  některému  z  hlav^ 
nich  partnerů  a  neposunovala  vnitřní  jejich  drama.  Jenom  letmo, 
jako  blýskavice  na  obzoru,  měly  výjevy  ty  otevírat  také  pohledy 
do  psychy  davové,  nebo  illustrovat  horský  náboženský  mystícism 
a  ostatní  duchovní  i  fysické  poměry  lidu  podkrkonošského. 

Za  to  objektivní  působení  zevních  akcí  oné  trojice  na  dané 
okolí  jsem  hleděl  mnohostranněji  sledovat  v  řadě  individualisova" 
ných  jedinců  z  obou  znepřátelených  táborů.  I  v  těchto  postavách 
podružnějších  veskrze  jsem  totiž  hledal  odlesk  věčného  světla 
v  různých  facettách  lidství,  tříbení  myšlenky  náboženské  v  její 
klad  i  zápor.  A  tím  již  odstíny  své  idey  základní,  jež  zněla:  myš'' 
lenka  na  nekonečnost  zastiňuje  smysl  pro  vezdejší  život  (Kristla 
Kavánová)  i  vědomí  vnitřní  naší  nccelosti  (Bryknar''kráva) ;  anOt 
chytře  vytyčena  za  vyšší  důvod  světských  záměrů,  stává  se  vítanou 
omluvou  všemožné  zvrhlosti  lidské  (Florián  s  družinou).  Nicméně 
je  to  vždy,  co  člověka  pudí  k  lepšímu,  ač^-li  důvěřivě  nezdřímne 
v  žádné  přijaté  jistotě  (opak:  pravověrní  i  spiritisté)  a  zamilujc^li 
si  stejné  Cíl  —  Boha  —  jako  cestu  k  němu:  živý  styk  s  lidmi. 
Teprve  v  tom  je  osvobození  od  sebe  sama.  Lid  také  vždy  prahne 
po  nekonečnu,  ale  ztráceje  stezku  k  němu  a  odvyklý  hledati  ji 
samostatně,  vždy  je  hotov  zbožňovati  třeba  člověka.  Ukazuje  to 
jak  atheista  Simek,  zlořečící  sýček  sociální  msty,  podrytý  pocitem 
vlastní  malomoci,  tak  i  blouznivá  Mádlová,  slabé  srdce,  zmítané 
mezi  dvojí  církví  a  dvojím  prorokem;  svědčí  tomu  vůbec  všechen 
lid  v  románě,  kolísající  mezi  zdánlivou  velikostí  Floriánovou  a 
Bryknarovou.  Jinak  obměňuje  thema  Kristlina  matka  jako  zkame^ 
nclé  Pokání  vedle  báby  Nermutky,  Sibylly  vesnice  a  vtělené  Po" 
véry;  frcnetický  zápal  tajné  hříšnice  Klazarky  vedle  svaté  prostoty 
nahluchlé  podruhy  ně  Tomanové;   duchovní   sebcmrskačství  Kun' 


3i6 

zovo,  jež  dobrovolně  snímá  cizí  hříchy,  vedle  studené  vypočítavosti 
lakomce  Vlačihy,  vedoucího  s  Bohem  jakýs  otevřený  účet:  za  každý 
dobrý  skutek  určitou  míru  hříchů.  A  ovšem  též  starý  olešnický 
farář^  pozdě  litující,  že  i  k  schovávačce  za  Pána  při  světských 
spádech  po  celý  věk  mlčel  sicut  cadaver  a  jeho  výbojný  nástupce, 
karierista  z  katolické  Moderny.  Z  duchařů  zejména  tolerantní  sia^ 
řenka  Matcrnová  a  její  syn,  sanguinický  fanatik  u  víře,  ale  slaboch 
v  rodině  i  hospodářství;  dále  tkadlec  Jiřička,  pokora  uražená  pre^ 
zíráním  i  k  smrti  obětavá  prostřednice  Kátle  Vrbatovo  —  v  kon^ 
trastu  s  těmi,  kdo  jako  spiritistický  redaktor  a  jeho  čilá  žena, 
hlásají  rozkol  po  živnostensku  nebo  z  pouhé  ctižádosti:  media  pod-' 
vodná,  či  prosté  agitační.  Jejich  projevy  mi  byly  z  nejdůležitějších 
motivačních  složek  Kristliny  oběti,  kdežto  duchověrci  sami  jednak 
odpovědníky  faktorovými  a  proto  předmětem  jeho  nejprudčího 
pronásledování,  jednak  jistým  zvrtlým  stupněm  k  samostatnému 
hloubání  náboženskému,  které  vyvrcholuje  i  ztroskotává  v  Bryk' 
narovi.  Náboženský  liberalism  středního  měšťáctva  charakterisován 
joviálním  strýcem  z  krajského  města,  jeho  sestrou  provdanou  za 
sedláka  Maternu  a  do  jisté  míry  i  dcerkou  její,  lehkokrevnou  a 
střízlivou  Anežkou. 

Z  herců,  držících  hlavní  part  skladby,  faktor  Florián,  byl 
chápán  v  celku  shodně  s  mými  představami.  Hospodářský  pavouk 
vesnice  i  všeho  podhoří,  přivádějící  na  mizinu  kde  koho  a  pomocí 
zfanatisovaného  stádce  zneužívající  ke  svým  zištným  cílům  nábo" 
ženství,  pociťuje  chladně  labužnickou  rozkoš  ze  hmotných  i  spiri" 
tuellních  strázní,  jež  vyvolal.  Při  tom  je  však  schopen  velikolepéilluse 
o  svém  poslání.  Ani  na  okamžik  nepochybuje,  že  se  jeho  zájem 
dokonale  kryje  s  věcí  boží  na  zemi  a  že  zatím  co  rozprostraňuje 
svůj  vnější  vliv,,  sbírá  také  duše  jako  klásky:  lid  můj,  lid  Tvůj! 
Laický  jesuita  a  rozený  dialektik,  hravě  si  pak  dokáže,  že  l!chvaří'li 
nebo  denuncuje,  strhuje^li  se  mzdy  dělníkům  a  porušuje  nevinné, 
otravuje-li  okolí  alkoholem,  jak  skutečným  tak  duševmm,  vždy 
vlastně  jen  plní  vůli  boží.  Toto  vtělené  katolictví  moci  a  lsti, 
v  němž  svedení  nejednou  vidí  i  dobrodiní,  snažil  jsem  se  ob^ 
sáhnouti  bez  tendenční  podjatosti,  také  s  jeho  čistě  lidskou  strán^ 
kou:  ve  chvílích,  kdy  pociťuje  stesk  ze  stcrilnosti  svého  díla,  hnutí 
svědomí  a  hrůzu  před  smrtí.  Florián  pokoušen  „černobrvým  chc 
rubínem",  v  slabé  chvíli  stane  se  přeochotným  nástrojem  Kristlina 
důkazu  proti  přírodě.  K  dovršení  ironie,  namířené  arci  nejen  proti 
osobnosti  faktorově,  zachraňuje  se  však  od  výčitek  vnitřních, 
připomínaje  si  své  klerikálně-^organisátorské  zásluhy  a  bezpeče   se 


317 

v  grandiosní  dogma  o  pospolitosti  církve  bojující  s  církví  ví' 
téznou. 

Ne  tak  obecně  jako  tento  vesnický  Tartuffe  chápán  byl  B ryk" 
nar^kráva,  k  němuž,  jako  k  figurálnímu  vrcholu,  se  nesla  všecka 
stupňovitá  architektonika  celku.  Nechybělo  povahopisů,  dokumcn-' 
tárně  vystihujících ;  tu  onde  však  oproti  jiným,  zemitě  drsným  po- 
stavám románu  zdál  se  stvořen  z  látky  jaksi  řidší,  průsvitnější. 
Podotýkám  jenom  mimochodem,  že  náhodou  zrovna  v  Brykna^ 
rovi  je  snad  nejvíce  pozorované  reality ;  jistě  nesrovnatelně  hoj-' 
něji,  než  na  příklad  ve  Floriánovi.  Ovšem  vím  také,  jak  v  umě- 
leckém vzhledu  je  to  lhostejné.  Chci  proto  spíš  k  tomu  poukázat, 
že  bylo  zcela  v  mém  plánu  vytyčit  tohoto  samotářského  hloubavce 
do  sféry  znatelně  odhmotněnější  i  odosobenější,  než  ostatní  lidi 
Soumraku.  Proto  obklopil  jsem  ho  již  na  počátku  pověrečným 
nimbem  lidové  pololegcndy  a  jen  časem  dal  mu  z  ní  se  vynořit 
v  pathetickém  postojí  a  s  gestem  proroka.  Naposled  za  srážky 
pravověrných  s  duchaří  o  pohřbu  pološíleného  media.  Kátíc  Vrba^ 
tové.  Neboť  právě  tento  výjev  nejméně  měl  mít  v  románě  smysl 
pouhé  dekorativní  výplně.  Byl  mi  naopak  momentem  psycholo" 
gického  zvratu  v  sympatiích  davu  i  v  nitrech  hlavních  jedinců ; 
bodem,  v  němž  se  měla  zpáčít  veškera  situace  povšechná.  Bryk" 
nar  měl  tu  ncjsuggestivněji  zasáhnouti  ve  spor  rozvaděných  táborů 
jako  dobrý  génij  proti  temné  a  zavilé  moci  faktorově.  Lid  zrovna 
zčiZ  měl  být  neodolatelně  stržen  tímto  Arielem ;  ale  od  něho  opět 
zůstaven  v  pochybnostech,  tím  nenávratněji  měl  býti  nazpět  vržen 
pod  korouhev  jeho  chytráckého  antipoda  či  pod  hrubě  symbolickou 
hvězdu  šarlatánských  prostředníků  duchověreckých.  A  jen  Kristía 
v  rozkladu  své  víry,  pošlapané  srdce,  v  němž  té  doby  nestál  žádný 
oltář,  zjevem  i  slovem  samotářovým  napřímena,  měla  horoucně 
uvěřit  v  jeho  velikost.  Měla  překonati  svůj  blud  jeho  působením, 
tak  jako  již  před  tím  prohlédla  blud  spiritistický  po  Bryknarově 
zakročení  proti  podvodnému  mediu,  nastraženému  buřičem  Sira^ 
kem. 

Právě  od  téže  chvíle  však  Bryknar,  odkrývaje  svoje  vnitřní 
slabiny,  umožňuje  autorovi  kritiku  onoho  myšlenkového  okruhu, 
jímž  probíhá  a  který  po  svém  representuje.  Ať  už  je  to  křesťanský 
pantheism  či  kult  samoty  a  primitivivního  ráje  přírodního,  mysli- 
telský  subjektivism  a  odpor  proti  historickému  dogmatu  i  církev-- 
nictví,  náboženské  opravářství  bez  souběžné  praxe  životní  či  trpný 
pietism,  jenž  se  vyrovnává  s  věčností,  zapomínaje  upravit  svůj 
poměr  k  časnému  .  .  .  vše  mělo  býti  zjednodušeno  ve  tvary,  v  jaké 


3i8 

asi  vyhranilo  by  se  v  nitru  samorostlého  myslitele,  jenž  ostatně 
není  nevzdělaný.  Někdejší  podivínský  mlynář  jíž  v  exposici  de^ 
terminován  je  jako  vyslovený  duch  kontemplativní.  Vyrostl  svým 
utrpením  a  po  českobratrském  původu  je  nadán  žhoucí  tvořivostí 
náboženskou.  Je  sečtělý  valně  nad  průměr  obyčejných  písmáků  a 
zcestovalý;  vyjadřuje  se  proto  i  jinak,  než  ostatní  horáci.  Dobroděj 
němé  tváře  a  chřadnoucího  rostlinstva,  je  zbožňován  mládeží, 
avšak  obáván  pokrytci,  jako  živé  svědomí  krajiny.  Neboť,  indivi^ 
dualista  náboženský,  chová  prudký  odpor  ke  zprostředkovatelům 
věcí  božích,  kněžským  jako  laickým,  a  hlásá,  že  i  blud  vlastní  je 
lepší,  nežli  cizí  pravda.  Chce  se  sám  přiblížit  k  věčné  Moci  — 
myšlenkou,  prací,  či  třeba  vzpourou.  Zamítá  však  mechanickou 
modlitbu  a  horlí  proti  síudenosti  obřadů.  Věří  v  účast  všech  tvorů 
na  jediném  tvůrčím  díle  božím,  jež  se  koná  v  stálé  obnově  a  v  ústa-* 
vičné  zdokonalování  Boha  zdokonalováním  jednotlivců.  Káže 
krásu  mateřství,  přirozenou  čistotu  smyslnosti,  snášelivost  a  lásku. 
Občas  arci  pocítí  stesk  jako  z  vesmírové  prázdnoty  .  .  . 

Slovem,  snil  jsem  v  Bryknarovi  bytost,  dostoupivši  mezi  osO' 
bami  románu  po  intellektuální  stránce  (tak  jako  Kristla  po  stránce 
citové)  nejvyššího  příčle  onoho  žebříku  Jakubova,  po  němž  křehké 
pozemské  bytosti,  nejsouce  čirými  duchy,  ne  vždy  jenom  stoupají : 
padají  také,  žel,  tím  hlouběji,  čím  výše  se  vznesly  v  soběsta^ 
čně  jistotě.  Bryknar  zakolísá,  oslabiv  se  svojí  jednostranností, 
svým  choulostivým  unikáním  trvalejšímu  a  důslednému  styku 
s  lidmi;  před  jejich  nízkostí  a  zlobou  vždy  příliš  záhy  zavíral  se 
v  samotářské  věži  meditace.  Proto  propadá  osudně  v  nejneomyl' 
nější  všech  zkoušek,  v  poměru  muže  k  ženě.  Dovede  sic  povznést 
Kristlu  k  duchovnímu  sesterství  i  k  touze  po  nové,  účelnější  sebe" 
oběti.  Sám  však  prese  vše  nedosáhl  plného  šlechtictví  srdce^  aby 
byl  práv  jejímu  dětinskému  titanství  a  naivnímu  messianismu. 
Podlehne  podzemnímu  temnému  hlasu  mužství,  spoutaného  as' 
kesí.  A  první  zradí  spirituellní  vztah  ke  Kristle,  neodolav  zmu" 
čenc  její  kráse,  smyslné  mystickým  reminiscencím  katolickým, 
které  v  něm  probouzí,  sama  se  oprošťujíc  od  ortodoxních  před" 
sudku  .  .  .  příliš  opojen  i  vůní  živelně  procitlé  touhy  dívčí,  býti 
milovánu.  Takže,  když  Kristla,  jím  inspirována,  rozvinuje  před 
ním  primitivní  plán  jejich  idealistické  misse  osvětné,  nezdrží  se, 
aby  jej  už  předem  v  nitru  nezlehčoval;  až  konečně  přímo  přizná 
svoji  nehotovost. 

Nemyshm  nicméně,  že  by  Bryknar  i  tak  nebyl  měl  v  sobě 
dost  látky   k   vyššímu  lidství  a  dosti  vůle,  osvoboditi  se  od  sub" 


319 

jektivismu  ve  prospěch  hodnot  nadosobních  a  obecné  platných. 
Ale  tyto  energie  vázány  jsou  fatálními  důsledky  staré  i  nedávné 
jeho  minulosti.  Neblaze  se  zadrhnou  kol  samotáře  také  potom, 
kdy  poučen  erotickým  zážitkem  a  jeho  truchlým  rozuzlením,  pro-* 
hledá  a  do  dna  si  uvědomuje  svůj  vnitřní  spor  a  svoji  necelost. 
Kdežto  Kristla  přerostla  svůj  omyl  a  umírá  subjektivně  vyrovnána, 
„spasena"  —  Bryknar,  propadnuv  osudu4ásce,  stává  se  v  žárlivé 
žízni  odvety  malodušným  a  bezmocným  mstitclem^žhářem.  Avšak 
i  ve  chvíli  nejhlubšího  poklesnutí  přece  ční  nad  dosah  okolí. 
V  záři  požáru,  jenž  pronikavě  osvětlí  mu  sráznou  jednostrannost 
jeho  dosavadní  stezky,  pozvedá  se  k  věčnosti  s  otázkou  na  rtech 
jako  k  zemi  přikovaná  touha  lidská.  Poznává,  že  třeba  pohlédnout 
si  do  očí  a  doznat  věčný  zápas,  který  bojuje  se  ve  všech  duších. 
Nevolit  jen  nevinnější  stránku  žití,  denně  podstupovat  také  tužší 
zkoušky ;  svět  lži  potírati  činem  na  potkání.  A  nezdřímnout  na 
Táboru,  nenechat  se  ukolébat  v  žádné  jistotě.  Protože  žít  možno 
jenom  pochybnostmi. 

Bryknar  je  mi  tedy  v  jistém  smyslu  aspoň  principielním 
mostem  k  budoucnu,  zábřeskem  a  tuchou  světlejšího  božství  v  okol- 
ním soumraku  srdcí.  Typu  absolutně  kladného  jsem  v  něm,  jak 
zřejmo,  vytvořiti  nemínil;  věřím  ostatně,  že  i  pro  kulturu  skepti'' 
cism  je  plodnější,  než  trojblažený  optimism  dialektických  klaď- 
ných  hodnot  a  konceptů.  Požadavek,  aby  zrovna  román  vtěloval 
nové  positivní  účele  v  životní  ústrojí,  zdá  se  mi  též  se  stanoviska  ryze 
literárního  příliš  utilitaristický  a  libovolný.  Ovšem  však  vidím  v  rO'- 
máně  útvar  svrchovaně  pružný  a  široký,  který  opakem  k  defínitivn 
formální  zaokrouhlenosti  novelly  vyhledává  spíše  vnitřní  zákon- 
nénutnostipsychologickéimyšlenkové,  nczcelaohra- 
ničené  a  tím  již  podporující  illusi   dalších  možností  rozvojových. 

Vysvitlo,  trvám,  již  z  náčrtu  dosavadního,  že  zevní  forma 
skladby,  cele  založené  na  sváru  světla  se  stínem  —  kde  světlo 
ostatně  nebylo  tak  zcela  světlem,  a  stín  ne  docela  tmou,  ale  kde 
oba  živly  v  sebe  přecházely  celou  škálou  lomených  polotónů  — 
nemohla  se  representovat  jako  jednostejně  tuhá,  nepoddajná  fak-^ 
tura.  Bylo  nutno  odstupňovat  výrazové  prostředky;  vážit  větší 
menší  zrnitost  či  vznosnost  dikce  podle  duchovní  oblasti  nebo 
hmotné  vrstvy,  kterou  měla  vystihnout  a  se  zřením  k  figurální 
stupnici  dějstvujících.  Nad  to  snažil  jsem  se  k  závažnějším  dějům 
minulým  též  v  přednesu  zachovat  chladnější  distanci  a  dodat  jim 
mramornějšího  reliéfu,  kdežto  pro  malbu  živé  a  bezprostřední 
přítomnosti  hledal  jsem  teplejší  tón  intuitivní. 


320 

Nepokládám  dnes  vůbec  za  ideál  stylu  ztrnulou  formuli,  která 
všechen  kypící  a  vřelý  obsah  životní  zaklíná  pod  hlazený  náhro^ 
bek  výrazu  rovně  studeného  a  necitlivého.  Chtěl  bych  naopak  styl 
schopný  nejútlejších  modulací  příznačných.  Styl  tvárný  jako  vlahá 
massa  vosková,  pohnutý  a  pružný  jako  běžící  vlna;  styl,  jenž  dle 
slov  Flaubertových  skutečně  by  byl  „tkaní  poddajnou  jako  hed- 
vábí a  pevnou  jako  pancíř".  Při  tom  styl  organický  a  přes  pro- 
teovskou  mnohotvárnost  ukázněný,  podřízený  vyšší  eurytmii  a 
objektivní  účelnosti.  A  proto  i  osobitý,  zcharakterisovaný  do  po- 
slední větné  kadence  —  ať  je  věta  dle  potřeby  břitká  a  koncisní 
jako  rána  ocelí,  rozvitá  a  subtilně  členěná  jako  květinový  orna- 
ment anebo  hudební  arabeska,  či  slavně  rozklenutá  jako  oblouk 
vítězný. 

Dialog  tu  a  tam  jsem  pro  lokální  vůni  neváhal  okořenit  dia- 
lektickou zvláštností  anebo  aspoň  větnou  stavbou,  charakteri- 
stickou horáckému  podřečí.  Ovšem  jenom  pokud  ten  onen  kra- 
jový výraz  měl  dosti  chemické  slučivosti  s  jazykem  spisovným  a 
bylo-li  lze  jej  slíti  s  literárním  kontexem.  V  té  příčině,  myslím, 
třeba  výběru  —  bez  přílišné  důslednosti  folkloristické.  Dialektem 
proto  vůbec  mi  nemluví  Bryknar  v  opaku  k  Floriánovi,  který 
podle  potřeby  zná  zahovořit  zcela  prostonárodně.  K  závěru  ro- 
mánu, abych  naznačil  naladění  horečné  a  exaltované  mezi  nepři- 
znanými milenci,  volil  jsem  úmyslně  dialog  méně  realistický, 
spíš  vnitřní  a  zšeřelý.  Psychologické  obrazy  bral  jsem  z  prostředí 
zevního  anebo  aspoň  duchovního  svých  osob  (povětšině  písmáků !). 
Měly  dýchat  spontánností,  když  šlo  o  to,  zachytit  letmý  kmit  ná- 
lady; měly  býti  složitější,  kde  šlo  o  niterný  pochod  komplikovaný 
a  pomalejší.  Vlahé  a  konkrétní  měly  vystihovat  teplé  doteky  niter, 
kdežto  chladně  odtažité  měřit  oddálení  srdcí.  A  vždy  měly  zájem 
čtoucího  vést  jako  po  schodišti  k  obzíravějším  pohledům  do  skladby 
práce  i  obraženého  světa. 

Ale  ovšem  že  si  netajím,  oč  realisace  nezbytně  zůstala  za  snem. 
„To  bylo  v  projektech,"  jak  melancholicky  říkal  předčasně  zesnulý 
z  nejlepších  naší  generace. 


3^1 

KAREL  ŠARLIH: 

ŠIBALSTVÍ  MARTINA  RIEDA. 

Paní  Riedová  dlouho  nechtěla  uvěřiti,  že  její  veliká  láska  jest 
opravdu  marná.  Dlouho  jí  bylo  nepochopitelno,  že  by  se  Vla^ 
dimír  mohl  definitivně  zřeknouti  všeho  toho  podivuhodného  a  ne-^ 
obyčejného,  co  bylo  v  jejím  srdci  jako  zázrakem  vzklíčilo  a  co  jí 
připadalo  kouzelným,  svůdně  vonným  květem  ženské  duše.  Neboť 
paní  Riedová  —  přes  to,  že  až  do  chvíle,  v  níž  holobradý,  chtivě 
a  slepě  do  života  se  rozběhnuvší  sobec  zavřel  její  k  pozdním  váš" 
ním  procitlé,  sestárlé  tělo  ve  svoji  zvědavou,  cynicky  nevybíravou 
náruč,  nedůvěřovala  svým  čtyřiceti  letům  —  rychle  zapomněla,  že 
nemůže  býti  nesnadno  prohlédnouti  chatrnou  lež  její  sličnosti. 
Dívajíc  se  v  zrcadle  na  svoji  tvář,  v  m'ž  mezi  ubohými,  líčidlem 
oživenými  zbytky  její  bývalé  krásy  hořely  temné,  vpadlé  oči  ne^ 
pokojnými  plameny,  říkávala  si:  „Což  nejsem  dosti  krásná?  Nejsou 
mé  líce  hladké?  Což  má  paní  Saveta  tak  svěže  rudé  rty?  Jak  se 
mu  mohcu  líbiti  její  unavené  oči  ztupělého  lesku  a  její  švadle 
bledá  pleť?  A  smí  vůbec,  srovnávaje  ji  se  mnou,  dáti  jípřednosť? 
Jí,  dobrodružcc,  která  se  potloukala  světem  již  s  tuctem  pochyb" 
ných  milenců,  zatím  co  já,  jako  bych  byla  tušila,  že  on  jednou  přijde, 
žila  jsem  v  tiché  počestnosti,  ač  měla  jsem  stokráte  více  práva  od" 
škodňovati  se  za  to,  že  mne  osud  připoutal  k  muži  nehodnému 
a  nechápajícímu?  Což  jest  opravdu  tak  zaslepen,  aby  lehkovážné 
pohrdl  mojí  velikou  láskou?  Neví,  jak  drahocenná,  vzácná  je 
skutečná  láska  ženy?  —  Ah,  vrátí  se  ke  mně,  musí  se  vrátiti  I  A  já 
mu  svým  odpuštěním  dokáži,  jak  nevýslovně  ho  miluji!  Ah,  jest 
trpké,  musit  žárliti,  ale  ráda  snáším  i  tato  muka.  Neboť  vím,  že 
nahlédne  jednou,  že  nemůže  býti  nikým  tak  milován,  jako  mnou, 
která  přes  dlouhá  léta  smutného  manželství  uchovala  jsem  pro  něho 
všechnu  neporušenost  a  čistotu  svého  srdce!" 

Vladimír  však  byl  opravdu  zaslepen  láskou  dobrodruhyně,  která 
hravě,  bezděky  zvítězila  nad  sestárlou  ženou,  pro  niž  se  bylo  ně" 
kolik  jeho  chvatných  objetí  stalo  první  velikou  událostí  jejího  chu" 
dého  života.  Potkával  ji  někdy,  když  se  odpoledne  vracel  domů. 
Oblečena  jako  šestnáctiletá  dívčina  vystoupila  vždy  odkudsi  ze  zároží 
a  blížila  se  k  němu  drobnými  krůčky  svých  malých,  pěkných  nožek, 
kmitajících  se  v  nových  střevíčkách  pod  koketně  zdviženou  sukní, 
a  když  mu  byla  již  tak  blízko,  že  ji  musil  zpozorovati,  zvolnila 
chůzi  tak,   aby  měl  dosti  času  čísti  v  jejích  vpadlých,   ale  horečné 

Lumír  XLn.  7.  .41 


322 

lesklých  očích,  že  ho  nepřestala  milovati,  že  stále  ještě  čeká  na  jeho 
návrat.  Ale  míjel  ji  vždy  s  odvrácenou  hlavou  a  poněkud  zahanben. 
Zahanben  proto,  že  tato  směšná,  zamilovaná,  stará  žena  mohla  se 
kdysi  odvažovati   líbati  ho  svými   vyprahlými,  nabarvenými   rty. 

Teprve  tehdy  počala  paní  Riedová  znenáhla  věřiti,  že  zbloudilý 
milenec  nikdy  již  se  k  ní  nevrátí.  Počala  také  věřiti,  že  jím  nikdy 
nebyla  milována,  ale  že  ji  prostě  vzal,  poněvadž  se  mu  namátla 
do  jeho  cesty  mladého,  nezkušeného,  na  lov  vyšedšího  dravce. 
Avšak  necítila  se  pokořenou.  Jen  uražena  byla,  nesmírně  uražena : 
že  možno  tedy  opravdu  pohrdnouti  něčím,  co  považovala  za  svaté 
city  ženy  dosti  krásné  ještě,  aby  se  jí  mužové  obdivovali.  Neboť 
paní  Riedová  nepřestala  se  již  domýšleti,  že  Vladimír,  nemiluje  jí, 
stal  se  jejím  milencem  pouze  proto,  že  podlehl  svůdnosti  jejích 
půvabů.  A  nikdy  si  také  nepřiznala,  že  její  svaté  city  byly  jen 
úzkostné  záchvaty  smyslnosti  ženy,  která  instinktivně  vytušila,  že 
se  blíží  nelítostné  stáří  a  že  zbývá  již  jen  velmi  málo  času,  aby 
ukojila  touhu,  jež  uspávána  lhostejností  dvacetiletého  manželství 
a  potlačována  drobnými  starostmi  všední  domácnosti,  náhle  se  byla 
vzepiala,  aby  pobuřovala  její  krev  i  její  duši. 

Uražena  chtěla  zachovati  důstojnost  hrdé  dámy.  Umiňovala  si, 
že  bude  pohlížeti  na  své  zklamání  jako  na  pošetilou  episodu,  jíž 
žena  může  sice  litovati,  ale  již  dovede  také  zapomenouti.  A  opravdu 
zapomněla  na  Vladimíra.  Avšak  jenom  nedokonale:  zapomněla 
jeho  jména,  jeho  podoby,  zvuku  jeho  hlasu,  ale  nedovedla  zapo' 
menouti,  že  po  několik  měsíců  existoval  pro  ni  mladý,  sličný  a 
statný  muž,  jenž  dovoloval,  aby  věřila,  že  se  v  jejím  zšeřelém  ži'* 
votě  vyskytlo  nenadále  cosi  světlého  a  blažícího,  a  že  toto  krásné 
cosi  nyní  uniklo  do  chladu  a  všedností,  obklopujících  ji  ted  tísni" 
vějí  než  po  všechna  ta  dlouhá,  radosti  prázdná  léta,  která  v  jednO" 
tvárné  tuposti  předcházela  oněm  několika  měsícům  vzrušeným  ne^ 
obyčejnými,  nikdy  před  tím  nepoznanými  hnutími  jejích  smyslů. 
Chtěla  počíti  zase  svůj  normální  život,  avšak  neustále  pociťovala, 
že  její  bytí  ztratilo  směr  a  cíl.  Stávala  se  melancholickou  a  mívala 
podivné  chvíle  podrážděné,  zadumčivé  roztržitosti,  za  nichž  —  ne" 
pomýšlejíc,  že  to  jest  nedůstojno  pyšné  ženy  —  oplakávala  svoji 
zhrzenou  lásku,  která  se  jí  již  nejevila  velikým,  svatým  citem,  ale 
prostou  možností,  býti  na  blízku  muži,  který  trpí,  aby  mu  bylo 
lichoceno  a  byl  objímán. 

Tou  dobou  vetřel  se  do  domácnosti  Jakuba  Rieda  jeho  mladší 
bratr  Martin,  zchátralý  pobuda,  který,  natropiv  za  svého  mládí  cti" 
hodné  rodině  mnoho  hanby,  byl  poslán  do  světa  a  ted  po  letech 


323 

vrátil  se  v  masce  nešťastného  člověka,  jenž  štván  kletbou  mla- 
dických hříchů,  chce  si  na  chvíli  skromně  a  pokorně  odpočinouti 
v  rodném  hnízdě,  aniž  zneužije  shovívavosti  svých.  Nenašel  již  ro^ 
dičú  na  živu,  vyhledal  bratra  Jakuba.  A  sotva  se  ohřál,  byl  jat  tu^ 
šením,  že  se  mu  naskytla  neocenitelná  příležitost  k  velikému  ši' 
balství. 

Hned  druhého  večera  přistihl  švegruši  při  pláči.  Díval  se  okamžik 
na  slzy,  jež  stékajíce  jí  po  nalíčených  tvářích,  odkrývaly  jejich 
vrásky  a  zvadlosť,  a  rázem  pochopil:  tato  směšná,  ješitná  žena 
pláče,  poněvadž  se  bojí  doznati  si,  že  nenajde  již  nikoho,  kdo  by 
ukojil  smyslnosti  jejího  stářím  zasaženého  těla.  A  zkušený  pobuda, 
jenž  za  svých  toulek  se  stejnou  drzostí  procházel  boudoiry  vzneše- 
ných dam  jako  brlohy  nevěst  svých  kamarádů  z  káznice,  usedl 
vedle  plačící,  přitiskl  její  hlavu  na  svoji  hruď  a  hladě  ji  něžně  po 
vlasech,  mezi  nimiž  postřehl  několik  šedin,  řekl  chlácholivě: 

„Neplač,  Luci,  neplač!  Proč  by's  plakala  ty,  která  se  smíš  ještě 
hrdě  usmívati?  Pamatuješ  se  ještě  na  den  vašeho  sňatku?  Měla  jsi 
tenkráte  bílé,  —  ano,  zcela  bílé  krajkové  šaty,  a  z  pod  závoje  jiskřily 
se  ti  oči  radostí  a  nadějí.  —  A  já  —  Eh  —  jak  pak  by's  se  na  mne  pa" 
matovala !  Byl  jsem  tehdy  quintán,  hloupý  hoch  —  když  ty's  si  byla 
povšimla,  že  se  mi  chvěje  ruka,  o  kterou  jsi  se  opřela,  vystupujíc 
z  kočáru  již  jako  žena  mého  bratra!  Oh,  vzpomenu-li,  jak  mne 
tenkráte  odstrčil,  aby  si  tě  sám  vedl  k  svatební  hostině !  Té  hostiny ! 
Pil  jsem  při  ní  poprvé  šampaňské  —  snad  má  pro  mne  i  dnes 
ještě  hořkou  příchuť  proto,  že  do  mé  první  číše  tohoto  pekelně 
svůdného  nápoje  skanula  první  slza  mého  probouzejícího  se  muž-* 
stvíl" 

Paní  Riedová  ustávala  slzeti.  Myslila  na  den,  který  přišel  tehdy 
jako  veliká  slavnost  radostí  a  slibů,  a  sotva  minul,  zapadl  záhy 
v  jednotvárně  se  prodlužující  řadu  bezbarvých  dnů,  všech  stejně 
nudných  a  lhostejných,  za  nichž  nedovedla  ani  pociťovati  zklamání 
nad  tím,  že  nebyly  splněny  radostné  sliby  onoho  velkého  dne. 
Vzpomínala,  a  bylo  jí  bolno,  že  všechny  ty  dívčí  naděje  a  illuse 
už  dávno  kdesi  zapomenuty  uvadly,  jako  pohozeny  uvadly  květy 
z  její  svatební  kytice,  a  že  z  usměvavé,  marnivě  se  rozhlížející  ne^ 
vesty  stala  se  )iz  čtyřicetiletou  ženou,  která  musí  plakati  nad  svojí 
opuštěností.  Ale  její  hoře  pozbývalo  své  obvyklé  bezútěšnosti. 
Bylo  to,  jakoby  se  rmoutila  nad  něčím,  co  jest  již  dosti  oželeno, 
a  co,  zroseno  posledními  slzami,  uzrálo  pro  zapomenutí.  A  ruka 
laskavě  se  dotýkající  jejích  vlasů,  zdála  se  odvívati  od  její  hlavy 
všechny  mráčky,  v  níž  rozplývalo  se  její  hoře.  Semkla  oči  a  bez" 


324 

deky  poddávala  se  lahodnosti,  kterou  byla  jímána,  aniž  si  uvědo^ 
movala,  odkud  vyvěrá. 

A  dobrodruh,  pocítiv  bezděčné  přilnutí  ztišené  ženy  ke  své 
hrudi,  políbil  její  vlas  a  počal  opět  hovořiti. 

„Hle,  drahá  Luci,  po  dvaceti  letech  splňuje  se  sen  mého  jinošství: 
spočíváš  v  mé  náruči  a  dovoluješ,  abych  líbal  tvůj  vlas.  Avšak  — 
jak  žalostné  je  toto  splnění!  Jen  na  chvíli  smím  se  bláhově  do^ 
mnívati,  že  neminulo  dvacet  příšerně  dlouhých  roků,  za  nichž 
krásná,  jará  touha  mladého  hocha  změnila  se  v  trpkou  reminiscenci 
zlomeného  muže,  jenž  přestal  vzpírati  se  osudu.  Ale  i  za  tuto 
chvíli  jsem  tj  vděčen.  Neboť  naučil  jsem  se  skromnosti  já,  jenž  od 
okamžiku,  kdy  jsem  tě  tvým  sňatkem  s  Jakubem  pro  vždy  ztratil, 
nepoznal  jsem  většího  štěstí,  než  jakého  mi  poskytuje  tato  smutná 
chvíle.'' 

Odmlčel  se,  a  paní  Riedová  pohnula  se  v  jeho  náruči  a  vzrušeně 
pohlédla  do  jeho  osmahlé  tváře,  vyhublé  a  zbrázděné  hlubokými 
vráskami. 

„O  čem  to  mluvíš,  Martine?** 

Martin  Ried  popatřil  na  ni  udiveně.  „O  čem  mluvím?  Což  nevíš? 
Opravdu  nevíš?  Snad  jsi  po  všechna  ta  léta  neměla  tušení,  že  tě 
miluji?**  Usmál  se  trpce,  a  oddáliv  ji  jemně  od  sebe,  pokračoval 
tiše:  „Ah  ovšem,  chápu:  považuješ  za  zbytečno,  doznávati  po  dva" 
ceti  rocích  krutost,  která  se  ti  ostatně  tehdy  zdála  samozřejmě 
nutnou.  Snad  jsi  si  tenkráte  myslila :  je  to  pošetilost  hocha,  který, 
až  doroste,  bude  se  smáti  své  první  lásce.  Bohužel  jsi  se  mýlila, 
Luci.  Byla  to  sice  pošetilost,  avšak  nikdy  jsem  se  jí  neuměl  smáti. 
Neboť  to  byla  náhodou  jedna  z  oněch  pošetilostí,  jaké  osud  hází 
lidem  do  cesty,  aby  je  po  celý  život  v  hořkém  hněvu  odkopávali 
a  přece  znovu  a  znovu  o  ně  klopýtali.  Ano,  milá  Luci,  tak  tomu 
bylol  O  tvé  svatbě  jsem  se  poprvé  opil,  a  opíjel  jsem  se  pak  často. 
Neboť,  byWi  jsem  opilý,  zdálo  se  mi,  že  možno  milovati  i  jiné 
ženy.  Pak  se  počalo  moje  neštěstí.  Přestal  jsem  se  učiti,  poněvadž 
nemělo  již  smyslu  domáhati  se  postavení,  jehož  výhod  by  bylo 
možno  nabídnouti  milované  dívce.  Když  mne  pak  rodiče  po  mém 
vyhnání  ze  škol  přinutili  k  přijmutí  místa  v  obskurním  peněžním 
ústavě,  byl  jsem  již  ztracený  člověk.  Což  mně  tehdy  už  záleželo 
na  cti  jména,  které,  jakoby  mně  k  posměchu,  beze  mne  nosila  ta, 
jíž  jsem  je  chtěl  sám  dáti?  Ba,  přiznávám  se,  bylo  mi  trochu  za*" 
dostiučiněním,  že  jsi  musila  bráti  podílu  na  hanbě,  jíž  jsem  uvalil 
na  naše  poctivé  jméno.     Ano,  nenáviděl  jsem  tě,   Luci.    Ale  také 


325 

miloval.  Ah,  tak  bláznivé,  tak  bezmezně  jsem  tě  miloval!  Tak  ne- 
smírné jsem  tě  měl  rád,  že  později,  když  se  s  lety  dostavilo  vy^ 
střízlivění,  které  přineslo  marnou  lítost,  jsem  si  říkával:  Ne,  ona 
není  vinna,  nemohla  tušiti,  co  se  hez  ní  ze  mne  stane.  Zajisté,  ne- 
mohla jsi  toho  tušiti,  Luci.  Ale  přece  —  Ah,  Luci,  přece  jsi  byla 
příliš,  příliš  krutá!" 

Martin  Ricd  umlkl  a  složil  čelo  do  dlaní. 

A  paní  Riedová  sotva  dýchala  úžasem  nad  slovy,  jež  jí  ozna" 
movala,  že  nebyla  vždy  tak  ubohou,  jak  se  jí  zdálo:  že  byla  krá" 
lovnou  tomuto  muži,  jehož  život  nebyl  by  bídný  a  hanby  plný, 
kdyby  se  byla  k  němu  v  čas  sklonila ;  že  po  dvacet  roků,  za  nichž 
marně  vadla  její  mladost  a  krása,  bloudil  tento  její  vinou  nešťastný 
muž  cizími,  dalekými  kraji,  nose  ve  svém  roztrpčeném  srdci  ve- 
likou, zoufalou  lásku,  která  by  byla  —  ji  nepominula  —  celé  její 
žití  rozzářila  svým  žhavým  jasem. 

Hleděla  na  Martina,  a  oči  jí  opět  vlhly.  Proč  promluvil  teprve 
dnes!  Dnes,  kdy  jest  již  pozdě!  Jak  by  ho  byla  milovala,  kdyby  byl 
přišel  v  čas!  Jak  vděčně,  radostně  byla  by  přijala  jeho  žíznivou, 
bolestnou  lásku  ona,  která  po  dlouhá,  neplodně  se  ploužící  léta 
živořila  v  neurčitém  tušení,  že  bije  pro  ni  kdesi  roztoužené  srdcci 
Ah,  proč  nepřišel  již  dávno,  proč  nepřišel  již  přede  dnem,  kdy 
zmatena  svou  příliš  dlouho  strádající  duší,  vrhla  se  v  objetí  onomu 
mladému,  cynickému  sobci  v  bláhovém  domnění,  ten  že  jest  onen 
zaslíbený,  jehož  příchodu  tak  netrpělivě  očekávala  všecka  její  bytost! 
Proč  nepřicházel!  Proč  bloudil  světem,  klesaje  pod  tíží  svého  žalu 
v  bahno,  zatím  co  by  jediné  jeho  slovo  bylo  stačilo,  aby  pro  ně 
oba  vzkvetlo  čarokrásné,  nepomíjející  štěstí! 

V  hořké  lítosti  vybral  se  paní  Riedové  bolestný  vzdech  z  hrdla. 
Zakryla  si  oči  rukama  a  znovu  propukla  v  pláč. 

Martin  Ried  se  k  ní  obrátil.  A  jako  by  byl  jat  pochybností, 
otázal  se: 

„Což  snad  —  Lucii  —  opravdu  jsi  nevěděla,   že  tě  miluji .^'^  — 

Vzlykajíc  pozdvihla  k  němu  uslzené  oči  a  zasténala:  „Ne,  ne- 
věděla  jsem  — "  A  tu  náhle  poznala,  že  nejen  by  byla  mohla  tohoto 
snědého,  vychrtlého  muže  vášnivě  milovati,  dokud  byl  ještě  růžo- 
lícím,  plavovlasým  jinochem,  ale  že  ho  miluje  i  nyní,  kdy  již  strasti 
pochybeného  života  zpustošily  jeho  mužnou  sličnost,  že  ho  snad 
miluje  už  dávno,  že  ho  snad  nevědomky  milovala,  vždy,  už  i  ten- 
krátc,   kdy  v  nepochopitelném  zaslepení  se  domnívala,   že  ji  osud 


326 

určil  jeho  bratrovi.  A  nová  vlna  lítosti  ji  zaplavila.  Skryla  obličej 
do  polštáře  pohovky  a  stkala  zoufalým  pláčem. 

Šibalský  dobrodruh  se  tiše  usmál  a  přisunuv  se  k  ní,  položil 
jí  paži  kolem  pasu.  „Luci,  milovaná  Luci,  co  znamená  tvůj  pláč? 
Řekni ,  Luci !  —  Nevrátil  jsem  se  nadarmo  ?  Bylo  by  to  možno  ? 
Promluv,  Luci,  zapřísahám  tě!  Hled,  kdykoli  jsem  ve  svém  pro^ 
kletém  žití  byl  již  odhodlán  učiniti  ranou  z  pistole  všemu  konec, 
našeptávalo  mi  cosi:  Sečkej  ještě!  Jdi  a  popatř  do  jejích  zraků, 
neskrývánu  se  v  nich  pro  tebe  přece  ještě  trochu  štěstí!  Ano.  Luci» 
jen  naděje,  že  jednou  přece  od  tebe  uslyším  ona  kouzelná  slova : 
miluji  tě  —  skýtala  mi  síly  k  životu!  Taková  nesmělá,  křehká  na^ 
děje  to  byla.  Jako  jediný  svůj  poklad  schráněl  jsem  ji  v  srdci.  A  po 
celou  tu  děsnou  dobu  svého  psanství  neodvážil  jsem  se  vydati  tohoto 
svého  posledního,  jediného  majetku  příšernému  nebezpečí,  že  mi 
bude  navždy  zničen  pohrdlivým  úsměvem,  který  by  se  snad 
objevil  na  tvých  rtech,  kdyby  schátralý  tulák  předstoupil  před  tebe 
a  osmělil  se  promluviti  slova,  k  jichž  pronesení  neměl  odvahy  ani 
před  dvaceti  roky  mladý  hoch  čisté  duše.  Ale  v  posledních  měsících 
neměl  jsem  již  klidu.  Stále  na  mne  dotíral  tajemný  hlas:  Jdi,  vrať 
se  k  ní  I  Nadešel  tvůj  čas!  Potřebuje  tě,  potřebuje  tvé  lásky!  Má 
drahá,  milovaná  Luci!  Byl  to  nejstrašlivější  boj,  jaký  mi  bylo  kdy 
podstoupiti!  A  podlehl  jsem  pokušení.  Chvěje  se  smrtelnou  bázní 
o  svůj  jediný  poklad,  vydal  jsem  se  na  dalekou  cestu  k  tobě,  která 
máš  rozhodnouti  o  mém  životě.  Neboť  v  tvých  rukou  jest  můj 
osud!  Ty  můžeš  ze  mne  učiniti  opět  člověka,  můžeš  mi  vrátiti 
sebedůvěru  a  sílu  cílevědomého,  šťastného  muže.  Nebo  můžeš  vě-- 
domě  dokonati  dílo  zkázy,  jež  počalo  se  —  věřím  ted!  —  ne  tvou 
vůlí,  ale  přece  tebou!"  Martin  Ried  poklekl  před  paní  Luci,  vzhlížel 
jí  do  očí,  v  nichž,  třpytících  se  ještě  slzami,  rozžíhala  se  již  svě- 
télka velkého  doufání,  a  rozevíraje  pomalu  paže  v  pathetickém 
gestu,  zašeptal:  „Luci  —  ty  sladká,  ty  dobrá!  Tož  přece  nelhala 
má  poslední  naděje!" 

A  paní  Riedová  sklesla  do  jeho  náruče,  plačíc  a  smějíc  se  šté^ 
stím,  jež  tak  nenadále  přepadlo  její  pošetilé,  zestárlé,  ubohé  srdce. 

(Příště  konec.) 


327 
RUDOLF  MEDEK: 

ANTONÍN  SOVA.* 

Včas,  kdy  na  tento  národ  přikvačily  zlé  žaly,  musí  býti  mu 
jubileum  básníkovo  hlasem  vyšší  a  důvěrnější  naděje,  posilou 
zmdlených  sil  životních,  zavoláním  polnice,  burcujícím  a  dráždivým. 
Každému  vpravdě  velikému  a  tvůrčímu  duchu  básnickému  jde 
v  jeho  celkovém  úsilí  především  o  to,  by  svojí  tvořivou,  živou 
silou  byl  účasten  na  vývoji  čistých  složek  rasovních,  ba  jde  ještě 
o  více :  by  pomáhal  stvořiti  vyšší,  duchový  i  fysický  typ  národní, 
vyššího  a  osvobozenějšího  kulturního  člověka.  Úloha  českého 
národního  básníka  —  a  pro  mne  každý  opravdový  umělec,  každý 
tvořivý  duch,  potencialisující  kulturní  hodnoty  své  ragy,  jest  ná- 
rodním umělcem,  národním  básníkem,  i  když  není  přímo  inspi' 
rován  domácí  historií  nebo  běžným  dneškem  —  tato  úloha  v  zemi 
málo  šťastné  a  od  věkův  ohrožené  jest  něčím  heroickým.  To  zá" 
vážněji  ovšem  pochopí  generace  budoucí,  až  poesie  velikých  dnes" 
nich  básníků  českých  stane  se  takměř  něčím,  jako  je  národní 
mythus,  až  její  žár  vplyne  a  rozproudí  se  osudověji  do  krve  bu" 
doucích. 

Antonín  Sova  byl  vždy  z  těch,  které  přímo  zajímal  i  irritoval 
český  život;  nebylo  v  jeho  vývoji  jediné  fáze,  která  by  nevydávala 
svědectví  o  zjitřeném  duchu,  vždy  vzrušeném,  vždy  znepokojeném 
a  přemnohdy  raněném  českým  dneškem,  vším  kulturním  i  poli" 
tickým  osudem  svého  národa.  Velikou  uměleckou  ctností  jeho 
však  bylo,  že  veškero  jeho  dílo,  zabývající  se  českým  osudem, 
jeho  národními,  kulturními  i  sociálními  žaly,  našlo  a  vybojovalo 
si  svůj  básnicky  autonomní  výraz.  Přes  to,  že  jeho  některá  báseň 
ostrého  a  žíravého  sarkasmu  („Augiášův  chlév"),  ostatně  vždy  vC" 
lice  pathetická  a  vznosná,  má  nebezpečí  se  státi  pamfletem  značně 
při  povrchu,  vychází  z  tohoto  úskalí  v  závěru  vždy  básník  vyššího 
duchového  zoru.  Neboť  bída  všedního  dne  českého  života  a  jeho 
přízemních  bolův  a  trudů  není  v  díle  Sovově  reprodukována  se 
studenou  morálkou  ani  s  dojímavou  didaktikou.  Je  zpravidla  ně" 
čím,  co  nás  ohromuje  odvěčnou  „lidskou  —  přelidskou"  strastí.  Jen 
čirá  a  naivní  básnická  síla,  živelná  síla  tvůrčí  a  její  pud  může 
z  těchto  malých  objektů  Stvořiti  umělecké  dílo.  Sova  sám  poznal 
český  život  velmi  dokonale  jako  málokterý  ze  současných  českých 
básníků.  Jeho  vztah  k  němu  byl  vždy  sympathetický,  neboť  nestál 

*  Článek  tento  jest  upraven  z  přednášky,  konané  v  pražském  obecním 
dome  při  oslavném  večeru  Sovově  18.  března  1914. 


328 

před  ním  nikdy  v  odstupu,  i  když  jím  intensivně  trpěl.  Jeho  bás-* 
nicka  fyse  byla  prosáklá  tímto  živým  a  přítomným  pocitem  češství 
a  jeho  víra  v  ně  byla  takměř  dogmatická.  Tím,  že  jeho  poesie  se 
snažila  vyjádřiti  vždy  jeho  synthetické  rysy,  že  netkvěla  v  poulič^ 
ním  shonu  dne  a  politiky,  abych  tak  řekl  „konvářské",  že  byla 
posléze  vždy  umělecky  disciplinovanější,  výrazově  intensivně jší  a 
formově  vůbec  vyššího  řádu,  než  poesie  na  př.  Macharova,  ne- 
mohla a  nechtěla  dobýti  jejího  zevního  úspěchu  i  lidové  popularity. 

Antonín  Sova  jest  však  velikým  básníkem  národním  pro  svoji 
hrdinnou  a  plodnou  koncepci  lepšího  budoucího  typu  českého, 
jako  jest  Otakar  Březina  velikým  básníkem  národním  pro  svoji 
mocnou  koncepci  vyššího  duchového  typu  všelidského. 

V  tom  jest  Antonín  Sova  básníkem  našich  kulturních 
nadějí. 

Básnické  dílo  Sovovo  naznačuje  živý  a  plodivý  vývoj :  je  to 
vývoj  šťastný  a  štědrý.  Nemůžeme  však  o  něm  říci,  že  by  se  dáí 
jistým  pravidelným  a  regulovaným  chodem:  vyznačuje  ve  své  linii 
určité  body,  jisté  významné  uzly,  vrcholy  i  snížení,  leč  celkový 
smysl  jeho  jest  vzestup,  sílený  napiatou  touhou  po  zákonné  a 
čiré  formě,  jež  by  posléze  definitivně  vyjádřila  neklidnou  a  roz" 
vlněnou  bohatost  obsahovou.  Sova,  jako  básník  širokého  lid^ 
ského  zájmu  a  veliké  thematické  oblasti,  jest  autor  plodný.  Jeho 
profil  by  byl  mlžný  a  velmi  smytý,  kdybychom  jej  chtěli  na^ 
značiti  jen  význačnými  a  representativními  jeho  knihami,  jako  jsou 
na  př.  „Vybouřené  smutky",  „Dobrodružství  odvahy",  „Lyrika 
lásky  a  života",  nebo  konečně  „Žně".  Ve  veliké  řadě  básní  ostať* 
nich  knih  jsou  místa,  jež  nás  velmi  zajímavě  poučují  o  charakteru 
jeho  poesie  a  doplňují  mnohé,  co  jinde  zdá  se  nám  býti  méně 
významným.  Již  jeho  první  knihy,  ba  i  jeho  první  verše  po  časo- 
pisech pod  pseudonymem  Ilja  Georgov  tištěné,  zejména  ve  „Svě-* 
tozoru",  naznačují  dosti  významně,  že  jde  tu  o  básnický  zjev, 
přinášející  do  tehdejší  generace  epigonů  Vrchlického  hlas  značně 
odlišný,  mnohé  tóniny,  jichž  spodní  tóny  chvějí  se  již  novým  a 
původním  uměleckým  žitím.  Ač  v  celku  jeho  básnická  řeč  není 
mu  ještě  vlastní,  není  ještě  zplna  legitimním  výrazem  jeho  no- 
vého přínosu  básnickému  umění  let  osmdesátých,  přece  již  zde, 
tu  a  tam,  nelze  neviděti  slov  svobodnějších,  obrazův  a  metafor 
vášnivějších  a  hudby  suggestivnější,  než  jak  bylo  v  kursu  tehdej- 
šího parnassistního,  vnitřně  i  vnějškově  studeného  a  zhola  epigon- 
ského  verše.  Tato  počáteční,  dosti  řídká  a  nepříliš  char::kteristická 


329 

příbuznost  Sovova  s  coppcovskými  pseudomodcrnisty,  kteří  zůstali 
v  podstatě  romantiky,  zaměnivše  pouze  vnějškově  klassicisující  a 
exotické  látky  starší  generace  parnassistní  za  t.  zv.  moderní  ná^ 
mety  s  povrchu  ulic  a  z  předměstských  továren,  dá  se  vysvětliti 
asi  mocným  a  vždy  rozechvělým  zájmem  básníkovým  o  nahou 
realitu  vůbec,  vždy  napiatým  zájmem  empirickým.  Omylem  tohoto 
zájmu  byl  t.  zv,  „básnický  realismus",  jenž  nestatečně  utkvěl  na 
povrchu  reflexivně  popisnou  methodou.  Sova  sám  ovšem  pova^ 
zuje  tuto  první  etapu  svého  básnického  vývoje  za  dávno  překo^ 
nanou.  Ale  příští  literární  historik  najde  v  těchto  ranních  sbírkách 
Sovových  již  klíč  k  poznání  jeho  vlastní  tvorby,  najde  především 
mnohou  příčinu  jeho  sociálního  pathosu,  jenž  neuvědoměle  se 
pramení  v  „Realistických  slokách",  nabývá  již  určitějšího  hlasu 
v  „Soucitu  i  vzdoru"  a  dospívá  v  „Dobrodružství  odvahy"  v  jakési 
hieratické  gesto.  Roku  1887,  tedy  ještě  před  rozhraničujícím  rokem 
devadesátým  a  před  knižním  vydáním  prvé  své  knihy,  napsal  An-- 
tonín  Sova  do  „Světozora"  sonet,  nadepsaný  „Poesie".  Již  tehdy 
chce  míti  báseň,  v  níž  se  „hne  moderní  nerv"  a  „cit  přítomné  do^ 
by",  „zlomky  neklidných  a  mocných  vášní,  jedů  intimních",  chce 
„člověka  v  ní  moderního  mít  i  v  marnostech  i  v  touhách  svých". 
Snad  tato  slova  byla  v  tehdejší  době  novou  tendencí  uměleckou, 
běžným  literárním  heslem,  jakých  dnes  je  na  sta.  Ale  změříme^li 
jimi  právě  vlastní  básnické  dílo  Sovovo,  vidíme,  že  v  něm  jsou 
podivuhodně  naplněna.  Všecka  poesie  Sovova  jest  jediným  výra^ 
zem  onoho  kypivého  opojení  z  přítomnosti:  z  ní  se  rodí  a  v  ní 
plně  tkví  žíznivými  kořeny.  Žhavý  pocit  přítomnosti,  ustavičný 
čilý  styk  smyslův  i  intellektu  se  současností,  toť  je  základní  a  urču' 
jící  rys  této  poesie.  Tu  je  také  vysvětlení  básníkova  příchodu  do 
české  literatury  právě  knihou  „Realistické  sloky",  vyšlou  roku 
devadesátého.  Tyto  genrové  obrazy,  vesměs  psané  veršem  z  let 
osmdesátých,  t.  j.  uzavřeným  a  mnohdy  zcela  konvenčním,  mají 
velmi  mnoho  utajeného  soucitu,  místy  i  velmi  mnoho  revoltují'- 
čího  vědomí,  a  jsou  tak  tuchou  příštího  sociálního  pathetika  a 
revolucionáře.  Jsou  v  nich  vyčítavá  a  dusná  místa  lidské  strázně, 
bolesti  a  zoufalství,  podložená  ironií  ještě  měkkou  a  poněkud  sti" 
lisovanou.  Třetí  kniha  Sovova  „Z  mého  kraje"  jest  řada  lehce 
kreslených  obrazů,  vesměs  vlídných  a  usměvavých,  ale  nezataju-' 
jících  ani  na  okamžik  —  a  ve  všech  verších  —  veliké  lásky  k  rod" 
nému  kraji,  jehož  sladká  pohoda  a  úrodný  mír  zanechaly  v  celém 
Sovově  díle  jisté  půvabné,  milé  a  dojímavé  stopy  lahodné  i  očist- 
né krásy  krajinné.  Později,  kdy  vývojovým  řádem  popisná  niethoda 

Lumír  XLII.  7.  42 


330 

Sovova  se  proměnila  v  methodu  imprcssionistickou,  shledáváme 
se  častěji  s  krajem  básm'kový-m,  a  to  s  jeho  bližším,  takméř  defí^ 
nitivním  výrazem,  plným  sladkosti  a  slunečnosti.  Ale  prodlíme^i 
již  mezi  stranami  knihy  „Z  mého  kraje",  musíme  se  podivovati 
visuelní  síle  básníkově,  pro  níž  jest  každý  záchvěv  přírodní,  každý 
lehký  stín  a  míhavý  pohyb,  přeletný  šelest  i  tichý  van  větru  úžaS' 
ným  zázrakem.  Tato  nevinná  a  čistá  síla  zrakového  vjemu,  již  si 
uchoval  básník  v  neporušené  intensitě  do  dnešních  dnů,  jest  něčím 
jedinečným  a  takměř  zázračným  v  české  poesii.  Tento  básník  po^ 
miloval  a  pronikl  přírodu  takovým  žhavým  a  prudkým  citem,  ta^ 
kovou  neoklamanou  sympathií,  že  sama  se  mu  svrchovaně  odmě' 
nila:  propůjčila  jeho  verši  veškeru  svoji  tichou  něhu,  všecku  svoji 
suggestivní  vůni  a  bohatý,  horoucný  kolorit.  Neboť  my,  za  četby 
krajinné  poesie  Sovovy  cítíme  sami  tento  teplý  její  dech,  bezpro^ 
střední  dotyk  a  smavý  jas. 

Ale  sbírka  veršů  „Z  mého  kraje"  není  ještě  takovým  pova^ 
hovým  znakem  příštího  Sovova  básnického  zjevu,  jako  právě  jeho 
druhá  kniha  „Květy  intimních  nálad",  jejíž  náznaky  jsou  pro  cel- 
kový charakter  básníkův  rozhodné.  Tuto  knížku  možno  považo- 
vati za  první  svébytné  a  zplna  legitimní  lyrické  dílo  Sovovo,  ne^ 
soucí  ještě  mnohé  počáteční  nerozhodnosti  talentu,  ale  stojící  již 
aspoň  ve  vlastní  sféře  básníkovy  tvořivé  oblasti.  Odtud  se  počíná 
Jeho  vlastní  umělecký  vývoj  a  básnická  existence,  tady  se  pevně 
zachycují  duchové  kořeny  jeho  díla.  Již  zde,  kde  Sova  ještě  místy 
se  uchyluje  k  genrovité,  situačně  popisné  methodě,  kterou  však 
jeho  kypící  sensibilita  prospěšně  oživuje  a  prožhavuje,  pozorujeme 
meditativní  sklony,  propukávající  bolest  z  reality  a  spolu  reform- 
ního ducha,  nadmíru  rozechvělého  každou  opravdovou  lidskou 
bolestí.  Ve  „Květech  intimních  nálad"  také  se  setkáváme  s  příro- 
dou, jež  však  nikterak  není  mu  účelem,  leč  již  prostředníkem,  ve- 
lice živoucím,  pro  suggesci  jemně  nuan^ovaných  psychických  stavů. 
V  tom  již  se  jeví  podstatný  rozdíl  od  krajinářských  básníků  let 
osmdesátých,  jichž  zástupcem  by  mohl  býti  na  př.  F.  X.  Svoboda. 
Tehdy  nalézáme  naproti  popisné  poesii  tehdejší  Sovu  jako  impres- 
sionistu  par  excelence,  toužícího  vždy  po  vyšším  stupni  umělecké 
tvorby:  podati  v  náladě  přírody  náladu  duše.  To  byl  první  umě- 
lecký přínos  Sovova  poetického  genia  do  české  literatury  v  počát- 
cích let  devadesátých.  Ukázalo  se,  že  lze  na  malé  ploše  stěsnati 
veliké  psychické  množství  i  bohatství,  že  lze  několika  barevnými 
skvrnami  nejen  vyjádřiti  vlastní  a  podstatný  ráz  krajiny,  ale  i  po- 
dati niterné  napětí,  rozechvělý  stav  duše. 


331 

V  říjnu  roku  1895  vyšel  na  první  straně  Pclclových  „Rozhledů" 
manifest  „České  Moderny",  který  podepsal  také  Antonín  Sova. 
Rok  před  tím  vydává  knihu  „Soucit  a  vzdor",  čtvrtou  básnickou 
sbírku,  jejíž  název  nám  s  dostatek  naznačuje  její  vnitřní  naladění. 
Ale  tón  soucitu  zde  ještě  převládá,  a  jsou  zde  básně  smutečního  a 
truchlého  bolu,  obrácené  ke  všem,  kdož  jsou  tragicky  poznáme^ 
náni  životem.  Sova  sám  snuje  zde  své  první  lidské  smutky  a  svá 
první,  závažná  zklamání.  Je  zde  báseň,  nadepsaná  „Když  zemřela 
školačka",  elegie  nad  prvním  zašlápnutým  květem  časného  mládí 
s  jeho  růžovými  sny  a  nadějemi,  s  jeho  rozkochanou  lačností  a 
tlumenou  něhou  prvních  smyslných  rozechvění,  kdy  rozluka  se 
světem,  tehdy  nejkrásnějším  a  nenahraditelným,  jest  něčím  svrcho'' 
vaně  hrozným  a  drtivým.  A  třebaže  máme  dojem,  jako  by  tato 
báseň  vznikla  příležitostně,  přece  jest  nám  nesmírně  teskno  ze 
všeho,  co  kdy  nedospělo  rozkvětu.  Neboť  v  těchto  verších,  za  jejich 
dosti  běžnou  fakturou  i  za  jejich  zdánlivě  vnější  dojímavostí,  pO' 
zorujeme,  že  Sovův  soucit  i  jeho  bolest  se  proměňuje  v  závěru 
v  cosi  všelidského.  Také  „Podzimní  návštěva"  jest  obdobnou  básní 
velikého  soucitného  znepokojení,  soustrastnou  bolestí  rozrušeného, 
ukazující  básníkovou  lásku  i  pozornost  k  nejchudším  a  nejmenším. 
Celá  kniha  však  se  zdá  nápovědí  onoho  nového  ducha,  jaký  tehdy 
zavládl  v  českém  kulturním  světě  a  jak  jej  ohlásil  zmíněný  mani' 
fest  „České  Moderny".  (Priště  tonec.) 


®    ®    ®)           FEUILLETON.  ©(§)(§) 

NÉMCIVČECHÁCHAČESKÉ UMĚNÍ.  silou  dětství  a  pokládá  se  za  oprav 

Nedávno  hrála  se   na  smíchovské  dové  vlastence;  a  praví:  pražská  ně- 

scéně  Wedekindova  „Lulu".  Při  této  mecká  minorita  musí   ve  výlučnosti, 

příležitosti   otiskl    německý    básník,  ke    které   se   více  odsuzuje,  než  by 

získavší  v  posledních  letech  dobré  pO'  byla  k  ní  odsuzována,  zahynout.  Na^ 

věsti,   Franz   Werfel,   článek   o  praž'  proti    tomu    prý    také    český    národ 

skýchNěmcícha  jejich  vztahu  ku  Praze,  zraňuje  se  touto  záští   co  nejkrutěji. 

Werfel  mluví  o  nové  vůli  a  duševní  Nelze  prý  zapříti,   že   česká    kultura 

mládeži  mezí  pražskými  Němci;  o  nO'  může    býti    pouze    dítětem    něrqecké 

vé  a  poctivější  generaci,  která  má  po  kultury,  v  jejímž  středu  žije.  Praha 

krk    fiktivního    života    průměrného  je  od   Vídně  a  Berlína  vzdálena  jen 

pražského  Němce  a  nosí  v  sobě  vůli  sedm  hodin  jízdy  rychlíkem.  Kdyby 

k  skutečnému  životu.  Chauvinistické  prý  český  národ,  zapomenuv  dějinné 

allury,  ideály  přišly   prý   také  v  říši  nezbytnosti,  honosil  se  náhlou  samo' 

dávno  z  mody  a  kdo  v  duševním  ně'  statností,  ztratil  by  také  svou  vlastni 

meckém  životě  má  hlas,  stál  prý  jim  a  podivuhodnou  kulturní  možnost  a 

vždy   stranou.    Generace,    za   kterou  byl  by  přes  poslední   evropský   chic 

Werfel   mluví,    miluje    Prahu    celou  barbarským.  Weríel  pozdravuje  hor^ 


332 


livosí,  s  kterou  němečtí  autoři  české 
básníky  činili  v  Německu  známými, 
a  stejně  pozdravuje  úctu,  kterou  Češi 
provozováním  Lulu  prokazují  ně' 
meckému  Wedekindovi.  Byly  by  to 
prý  věci,  jež  by  nebyly  ještě  před 
málo  lety  možný  a  neznamenají  nic 
náhodného,  ale  osvobození  skuteč' 
ného,  hlubšího  života  od  tlaku  ne^ 
skutečných  politických  vyznáni. 

Nelze  popříti  Werflovi  dobré  vůle, 
říci  na  českou  i  německou  adresu 
smířlivá  slova;  nic  však  není  charak' 
terističtějšího  než  tvrzeni,  ke  kte^ 
rým  dochází  za  této  nepochybné 
dobré  vůle.  Především,  a  to  je  bod, 
o  který  se  vše  točí,  existuje  pro  Werfla 
česká  kultura  pouze  s  podmínkou 
poddáni  se  a  podlehnutí  kultuře  ně' 
mecké  („česká  kultura  může  být  pou' 
ze  dítětem  německé  kultury")-  Kdyby 
tato  these  měla  být  podmínkou  kul' 
turních  styků  českoněmeckých,  ne' 
mohly  by  tyto  styky  být  upřímné  a 
trvalé.  Tyto  styky  jsou  možný  s  přeď 
pokladem  reciprocity.  I  bez  těchto  styků 
od  počátku  našeho  politického  života 
naše  kultura  neignorovala  Německo; 
a  praví'li  Werfeí,  že  před  málo  lety 
nebyly  by  možný  události,  jako  prO' 
vozováni  Lulu,  mluví  jistě  správně 
o  německém  táboře,  přehání  však  oď 
por  k  Jiěmeckému  uměni  u  nás.  Pra' 
vý  opak  je  pravdou.  Po  desítiletí  a 
dlouhá  desítiletí  zvláště  naše  divadlo 
stálo  v  úzkém  vztahu  k  německému 
divadlu.  Statistická  data  mluvila  by 
zde  nejjasněji.  Od  německých  klas' 
siků  až  do  nejmodernějších  autorů 
německých  nacházelo  německé  uměni 
v  Čechách  pozornost  jistě  časem  pří' 
lišnou.  Stavěl'li  kdo  čínskou  zeď, 
nebyli  jsme  to  my.  Pravda  je,  že  ně' 
kteří  naši  duchové,  pozorujíce  nebez' 
péčí,  které  by  mohlo  vzniknouti  pro 
českou  kulturu  z  jednostranného  ta' 
kového  vlivu  kultury  německé,  hle' 
děli  čeliti  tomuto  nebezpečí  přibližo' 
váním  našeho  národa  kultuře  román' 
ské  a  slovanské.  Veliké  dílo  a  neza' 


pomenutelné  dílo  vykonal  v  tomto 
směru  Jaroslav  Vrchlický.  A  přece, 
lze  říci,  že  by  Jaroslav  Vrchlický  byl 
kdy  nepřítelem  kultury  německé?  Ja' 
roslav  Vrchlický,  který  po  léta  pře' 
kládal  Goethova  Fausta  a  který  uvá' 
děl  do  naší  literatury  také  řadu  bás' 
nických  zjevů,  jež  se  významem  ne* 
mohly  rovnati,  ba  ani  přibližovati 
autoru  „Oken  v  bouři"?  Bylo  možno 
u  Vrchlického  mluvit  o  nenávisti? 
Nenávisti  k  německé  kultuře  u  nás 
nebylo,  byl  zde  jen  instinktivní  a 
zdravý  pud  sebezachování.  Jakmile, 
obklíčeni  sousedem  mohutnějším  a 
nepoměrně  početnějším,  poddali  by' 
chom  se  výhradně  jeho  vlivu,  jeho 
kultuře,  jeho  duchu,  jakmile  bychom 
se  stali  česky  mluvícími  Němci,  záhy 
by  bylo  veta  po  naší  národní  exi' 
stenci  vůbec.  Styk,  ano;  podlehnutí, 
ne.  Toť  jasná  formule,  kterou  nutno 
odpověděti  na  vývody  Fr.  Werfla. 

Při  této  příležitosti  budiž  mi  dO' 
voleno  ukázati  na  neméně  zajímá' 
vou  a  charakteristickou  věc.  Pozor^ 
nost  k  cizím  literaturám  je  u  nás 
snad  až  přílišná;  poměr  literatury 
překladové  k  literatuře  původní  není 
zdravý.  Nejméně  zdravý  je  právě 
v  divadelních  repertoirech.  Přes  to 
s  české  strany  nikdy  se  nepovažo' 
válo  za  nějaký  ústupek  zcestování 
vynikajících  nebo  jen  pozoruhodných 
děl  z  cizích  literatur. 

Nikdy  jsme  také  nepovažovali  za 
zavázány  autory,  jež  jsme  uváděli  do 
svého  jazyka.  Jaký  závazek,  přeíc 
žilo'li  se  od  Čecha  něco,  co  pokládal 
zazajímavo,  z  literatur  cizích?  Odpor 
zdvihl  se  pouze  tehdy,  když  nebyla  to 
ani  významná,  ba  ani  pozoruhodná 
díla,  jež  se  houfně  uváděla  k  nám. 
když  se  uváděla  k  nám  kde  která 
cizí  trivialita,  ba  ubohost.  Prostě: 
seznamování  se  s  cizí  kulturou  ne' 
bylo  nám  nikdy  politicum. 

Zdá  se  však,  že  to,  co  na  straně 
české  považovalo  se  za  něco  prosté' 
ho  a  přirozeného,  co  nezavazuje  k  dí' 


333 


kům,  na  straně  nžmccké  je  už  zava' 
2ujid  nějakou  pozorností  a  to  pozor' 
ností  nezavazující  pouze  autora,  ale 
celý  národ.  Franz  Werfel  neříká  to 
verbis  expressis;  ale  při  nejmenším 
uvádí  v  souvislost  takovou  pozor- 
nost německou  se  základní  podmín- 
kou  pro  nás  nepřijatelnou :  s  resignací 
na  kulturní  samostatnost. 

A  zde  mluvme  rovněž  otevřeně :  není 
dnes  národa,  který  by  mohl  říci,  že 
v  té  či  oné  době  bral  pouze  ze  sebe, 
že  nikdy  nepřijal  odjinud.  Ale  není 
také  národa,  který  by  necítil,  že  to, 
co  přijal,  nutno  po  svém  zpracovati 
který  by  si  nebyl  vědom,  že  pozornosti 
trvalé  a  vážnosti  trvalé  může  získati 
tím,  co  přináší  nového  a  svérázného, 
nikoliv  však  tím,  co  by  bylo  právě 
jenom  reflexem  cizích  literatur  a  ci- 
zích kultur.  Dr.  Fischer,  kterého  za- 
jisté nenazve  pan  Franz  Werfel  chau- 
vinem  a  který  s  horlivostí  a  pietou 
uváděl  do  naši  literatury  i  klassika 
německého,  Kleista,  i  zástupce  mo- 
derny dramatické,  Wedekinda,  vy- 
slovil se  nedávno  v  „České  revue" 
jasně,  „že  sám  by  perhorreskoval 
jakékoli  snahy  o  germanisaci  našeho 
umění,  naopak,  že  má  naši  národní 
kulturu  za  dosti  silnou,  aby  snesla, 
strávila,  přizpůsobila  si  též  význam- 
né kulturní  prvky  a  zjevy  národa, 
s  nímž  vedeme  národnostní  boj". 
A  správně  poukazuje  Dr.  Fischer 
k  tomu,  že  mladí  němečtí  literáti  ne- 
měli by  zájmu  o  naši  kulturu,  kdy- 
by necítili  úctu  k  našemu  kmenové- 
mu svérázu  a  k  naší  odlišnosti.  Neboť, 
kdybychom  byli  právě  jen  dítětem 
německé  kultury,  proč  věnovati  po- 
zornost dětskému  blábolení,  tam,  kde 
už  dávno  se  mluví  zralou  a  sroz- 
umitelnou řečí? 

Z  tohoto  hlediska  apel  Wcrflův 
byl  by  jakousi  kontradikcí:  němečtí 
pražští  básníci  slibovali  by  zájem  a 
lásku  Praze  a  Čechám s  pod- 
mínkou, stanou-li  se  nezajímavými. 
Odpověď  na  takový  požadavek  mohla 


by  být  jen  ta,  kterou  jsme  formulo- 
vali: německá  menšina  v  Čechách 
nemůže  zavírati  očí  před  faktem,  že 
je  tu  národ,  jenž  chce  žít,  myslit,  cí- 
tit, mluvit  po  svém;  národ,  který  si 
tvoří  svou  kulturu  a  který  si  ji  vy- 
tvoří. K  takovému  kulturnímu  zjevu 
může  minorita  německá  chovat  se 
způsobem  různým.  Může  jej  pozo- 
rovati s  nenávistí,  s  lhostejností, 
nebo  se  sympatiemi.  Těch,  kteří  náš 
kulturní  boj  pozorují  s  nenávistí,  je 
mnoho;  mnoho  je  také  těch,  kteří 
jsou  lhostejní.  Hrstka  těch,  kteří  pro- 
jevují ke  kultuře  české  své  sympatie, 
nesmí  a  nemůže  žádati,  abychom 
před  skutečnostmi  zavírali  oči  my. 
Chauvinismus  toho  druhu,  jenž  hle- 
dá ukojení  jen  v  škodě  cizí  a  v  bar- 
barském ničení,  nebyl  nikdy  u  nás 
doma  a  promluvíl-li  kdy  fanatický 
hlas  o  kulturních  otázkách  nějakou 
nejapnost,  zůstal  právě  jen  ojedině- 
lým projevem,  za  kterým  nikdo  váž- 
ný nestál.  Snaha  po  kulturním  své- 
rázu, snaha  po  původní  a  odlišné 
kultuře  není  však  chauvinismem,  je 
prostě  nutností.  Přimknutí  sek  Ně- 
mecku, ať  třeba  jen  Německu  kul- 
turnímu, bylo  by  osudným  pro 
náš  národní  rozvoj.  Nezavírajíce  se 
tudíž  německé  literatuře,  německému 
umění,  německé  vědě,  musíme  se 
uvědoměle  a  vážně  přičiňovati,  aby- 
chom neupadli  v  odvislost  od 
této  literatury,  tohoto  umění,  této 
vědy.  Abychom  prostě  nebyli  tím,  co 
Hebbeí  (s  příslušnou  pozdější  inter- 
pretací) nazval  ..Bedieníenvolker". 
Po  našem  rozumu  je  možno  pouze 
dvojí:  Buďto  mladá  generace,  o  jejímž 
příchodu,  o  jejíž  poctivosti  nás  uji- 
šťuje Werfel,  domyslí  kulturní  pro^ 
blém  českoněmecký  a  pochopí,  že  po 
nikom  nelze  žádati  bez  zneuctěni  žá- 
daného a  žádajícího,  aby  se  zřekl  ne 
práva  nýbrž  povinnosti,  býti  svým, 
nebo  přes  sympatická  slova,  přes 
lásku,  o  které  mluví,  přes  všechny 
mladistvé    a   jistě    čestné  sny  půjde 


334 


tam,  kam  šly  generace  předchozí: 
k  tomu  tisícerému  smokovi, 
o  němž  Werfel  píše,  k  typickému 
pražskému  ncurasthenikovi,  který 
třesa  se,  hlučný  a  ješitný,  musí  stůj 
co  stůj  dokazovati  ubohý  svůj  život. 


V  kulturním  zájmu,  v  uměleckém 
zájmu  bylo  by  si  přát,  aby  Werfel 
touto  cestou  nešel:  skutečně,  jak  vi' 
dime  ve  vývoji  tolika  talentovaných 
Němců  z  Čech,  jsou  to  cesty,  které 
nikam  nevedou  . .         Viktor  Dyk. 


LITERATURA. 


Po  několikaletých  přípravách  při' 
kročilo  nakladatelství  Ottovo  k  vy- 
dávání  díla,  jež  v  zasvěcených  kru- 
zích bylo  již  dlouho  očekáváno:  první 
sešit  Ottova  Divadelního  Slov 
niku  leží  konečně  před  námi.  První 
přípravy  k  němu  konal  ještě  zesnulý 
vydavatel  České  Thálie,  Fr.  La- 
decký.  Po  jeho  smrti  svěřena  re- 
dakce  osvědčenému  odborníku,  panu 
Karlu  Kamínkoví,  který  za  účin- 
né  pomoci  p.  Karla  Engelmulle- 
ra  dovedl  dílo  tak  daleko,  že  mohlo 
býti  počato  s  vydáváním.  Již  první 
sešit,  obsahující  hesla  Aabel — Amalie 
je  důkazem,  že  nová  divadelní  ency- 
klopie  je  podnik  naskrze  vážný  a  že 
podá  bohatý  poklad  vědomostí  nejen 
o  divadle  samém,  ale  o  všem,  co  se 
k  divadlu  přímo  či  nepřímo  vzta- 
huje.  V  první  řadě  ovšem  přihlížeti 
chce  k  historii  divadla  a  dramatické 
literatury  české  i  cizí ;  přinese  data 
a  články  o  všech  básnících,  skladate- 
lích, hercích,  zpěvácích  a  režisérech 
českých  i  cizích.  Ale  nejen  to:  bude 
si  všímati  i  technických  stránek  di- 
vadelního umění,  jeviště,  mimiky, 
mask,  kostýmů,  stavby  divadel,  opa- 
tření bezpečnostních,  dekoračních  a 
osvětlovacích  vynálezů  a  otázek  práv- 


ních a  statistických,  a  doprovodí  text 
řadou  obrazů,  portrétů  umělců  i  spi- 
sovatelů, reprodukcí  zajímavých  a 
pro  historii  divadla  významných  pla- 
kátů; režisér  nalezne  tu  návrhy  de- 
korací, fotografie  důležitých  scén 
klassických  dramat,  návrhy  kostýmů, 
mask,  ukázky  technických  zařízení 
průřezy  a  plány  divadelních  budov 
atd.  Redakce  chce  věnovati  zvláštní 
zřetel  činnosti  našeho  ochotnictva  a 
dáti  mu  do  rukou  bezpečné  vodítko 
a  spolehlivého  rádce.  První  sešit  do- 
kazuje, ze  nezůstane  pouze  při  sli- 
bech a  dobré  vůli.  Upozorňuji  z  ob- 
sahu na  př.  na  hesla  About,  Aino 
Ackté,  Adámek  Boh.,  Adier,  Agentury 
divadelní,  Aischylos,  Alfíeri,  Allais, 
Almanachy,  Alt,  Alvarez,  které  svěd- 
čí o  velikém  bohatství  a  různoro- 
dosti zpracovaného  materiálu.  K  se- 
šitu je  přiložen  barevný  návrh  de- 
korace návsi  od  Josefa  Weniga, 
text  pak  proložen  hojnými  a  in- 
struktivními obrazy.  Nový  podnik 
Ottova  nakladatelství,  které  dalo  nám 
již  řadu  důležitých  slovníkových  pu- 
blikací, zasluhuje  uznání  a  vděčnosti 
všech,  kdo  mají  zájem  o  divadelní 
umění.  Slovník  stane  se  jim  neoce- 
nitelnou příručkou.  H.  J. 


DIVADLO. 


Pánové  Rob.  de  Flers  a  A.  de  Cail- 
lavet,  přibravše  se  tentokráte  na  po- 
moc p.  Etienna  Reye,  vracejí  se  svojí 
Rozkošnou  příhodou  (Národní 
divadlo,  17.  dubna,  přel.  Rud.  Novot- 
ný) po  satirických  hrách,  jakými  byly 
Král,  Posvátný  háj  a  Zelený 
frak,  k  genru  své  nejpůvabnější  ko- 


medie a  svého  největšího  úspěchu, 
k  genru  komedie  Láska  bdí.  Nalé- 
záme tu  zase  všechny  typické  před- 
nosti i  slabosti  duchaplných  autorů: 
naprostou  bezpečnost  ve  stavbě  scé- 
náře, oslňující  jiskrnost  dialogu,  scé- 
ny, jež  nemají  daleko  do  skutečné 
poesie,  vtipnost  á  tout  prix,   stejně 


335 


štědře  rozdílenou  mezi  vSechny  osO' 
by  kusu,  vtipnost.  která  poněkud  ni' 
vellisuje  všechny  postavy  a  optimi' 
stickou  sentimentálnost,  která  při  vší 
vkusnosti  je  vlastně  lichocením  prů' 
měrnému  diváku.  S  obdivuhodnou 
technickou  zručnosti  je  vystavěna 
i  La  belle  av entu re,  historie  krás' 
né  Heleny  z  Trévillacu,  která  v  pO' 
slední  chvíli  před  svatbou  uprchne 
nemilovanému  ženichu  s  milovaným 
bratránkem  Andrém,  k  starosvětské 
dobrácké  babičce.  Ta  v  domnění,  že 
má  před  sebou  legitimní  manžele, 
přinutí  je  nevědomky  k  hříchu,  a  dru- 
hého  dne  se  všechno  šťastně  urovná. 
Role  paní  z  Trévillacu  dala  paní  Hiib' 
nerové  příležitost  ke  krásné,  podzim' 
ním  sluncem  prozářené  postavě  dobré 
stařenky;  v  úloze  její  vnučky  Heleny 
spojila  pí  Sedláčková  rozkošný  zjev 
s  vroucími  akcenty  citu. 

Zajímavou  ukázku  mimoevropské' 
ho  umění  divadelního  viděli  jsme 
dne  16.  dubna  v  Městském  divadle 
Vinohradském.  Mm  e  Ota  Hanako 
z  Tokia  se  svou  družinou  sehrála  tu 
tři  japonské  aktovky,  vesměs  tra' 
gicky zahrocené :Sebevražda,  Vča' 
jovně  a  O  tak  o.  Autorem  první  je 
tragédka  sama,  druhé  dvě  napsal  Loi' 
Fu.  Mme  Hanako  projevila  se  v  nich 
herečkou  vzácné  virtuosity.  Lítost, 
strach,  zoufalá  hrůza  před  smrtí, 
prohnanost  a  falešná  přítulnost  kur' 
tisány,  naivní  dětinská  radost  a 
hravost,  ale  nade  všechno  úžasné 
umírání  —  to  vše  dovedla  podati 
s  otřásající  naturalistickou  pravdi' 
vostí.  která  nám  Evropanům  je  dnes 
již  cizí,  ale  jíž  nelze  upříti  respektu 
a  obdivu,  třeba  že  osobně  cením  výše 
stylisující  umění  jiné  japonské  tra' 
gédky,  Mme  Sady  Yacco. 

Významný  literární  večer  uspořá' 
dalo  Intimní  divadlo  smíchovské  dne 
18.  dubna.  Režisér  Fr.  Zavřel  sce- 
noval  tu  Wedekindova  tragedii 
Erdgeist.  (Přel.  Ot.  Fischer  a  Fr. 
Zavřel.)    Již    před    sedmi    lety    (roč. 


XXXIV,  č.  5.)  přinesl  Lumír  výstiž' 
nou  studii  Ot.  Fischera  o  díle 
Franka  Wedekinda,  ale  kromě  du' 
chaplného  Komorního  pěvce  ne' 
proniklo  na  české  jeviště  nic  z  díla 
originálního  dramatika.  A  nelze  se 
konečně  diviti,  že  i  náš  eklektismus 
váhal  uvésti  k  nám  básníka,  o  němž 
se  míněni  vlastních  krajanů  křikla' 
vě  rozcházela.  „Smrtelný  zápas,  jejž 
bojuje  přirozenost  a  samozřejmost 
ženské  prabytostí  se  zděděnými  ^á' 
sadami  mužství,  ovládajícími  svěť', 
tak  charakterisuje  básník  sám  svoji 
tragedii.  Je  to  historie  děvčete  z  uli' 
ce,  jež  vyroste  v  kurtisánu  a  s  kli' 
dem  nezodpovědného  děcka  šíří  ko' 
lem  sebe  mravní  hnilobu  a  smrt.  Hi' 
storie,  která  by  mohla  být  sprostým 
melodramatem  s  krvavými  efekty  na 
trhání  kulis,  ale  jíž  autor  dovedl 
podložiti  básnický  symbol.  Jeho  Lulu 
je  vtělení  ničivé,  démonické  síly  pO' 
hlaví,  inkarnace  věčného  půvabu 
a  krásy,  která  strhuje  muže  osudO' 
vou  silou,  podlamujíc  jeho  mravní 
sílu  a  přinášejíc  mu  smrt.  Tento  WC' 
dckindův  názor  nevyplývá  ze  zasaď 
ního  misogynství,  jako  spíše  z  pessi' 
mismu  jeho  celkového  životního  ná- 
zoru. Žena  není  zodpovědná  za  zlo, 
jež  páše,  jako  jedovatý  květ  není  vi" 
nen  svými  smrtícími  účinky.  Tuto 
thesi,  s  níž  ovšem  není  nikterak 
nutno  se  stotožňovati,  demonstruje 
Wedekind  s  elementární  dramatickou 
silou,  s  élanem,  který  při  všem  na' 
turalismu  prostředků  upomíná  na 
romantické  drama  Hugovo.  Zde  je 
vše  pohyb,  vzruch,  vření  a  vášeň, 
kypící  život,  vzpínající  se  k  tragice. 
Jsou  tu  scény,  odvážně  vyhrocené  na 
samou  hranici  groteskní  komiky  a 
je  potřebí  talentu  Wedekindova,  aby 
celý  efekt  se  neshroutil  v  pustou  kO' 
miku.  Proto  předpokládá  provedení 
Wedekinda  velmi  jemné  cítění  a  při 
tom  pevnou  ruku  režisérovu,  která 
by  dovedla  vyhnouti  se  tomuto  nc' 
bezpečí.  Ředitel  Zavřel  řešil  scénu  co 


336 


nejprostěji  a  na  malém  jevišti  docílil 
efektů  zcela  mimořádné  působivosti 
Hlavní  úsilí  jeho  neslo  se  k  správ^ 
nému  vystupňování  hereckého  pO' 
dání  a  po  té  stránce  dosáhl  s  perso- 
nálem Intimního  divadla  výsledků 
překvapujících,  hlavně  zásluhou  pí 
Švandové  (Lulu)  a  p.  Třebovského 
(Dr.  Schon). 

Třísté  padesáté  výročí  narozenin 
Williama  Shakespeara  oslavilo  vino- 
hradské  divadlo  dne  26.  dubna  na* 
studováním  Veselých  žen  Winď 
sorských  v  režii  Dra  K.  H.  Hilara. 
(Překl.  J,  V.  Sládka).  Třeba  že  posta- 
va  Falstaffova  nedosahuje  zde  půso- 
bivosti Falstaffa  z  historické  trilogie 
o  Jindřichu  IV.  a  Jindřichu  V.,  jsou 
Veselé  ženy  rozkošným  obrazem  mě- 
šťanského života  anglického  z  doby 
Alžbětiny.  S  rozmarnou  lehkosti  a 
geniálním,  nevázaným  humorem  hra- 
je si  tu  Shakespeare  se  svými  posta- 
vami, otylýma  nestoudným  pijanem 
a  záletníkem  Falstaffem  a  žárlivým 
měšťanem  Brodským,  obklopiv  je 
celým  houfem  směšných  a  karikatur- 
ních  postav.  Kritika  může  se  právem 
pozastavovati  nad  lehkověrností  Fal- 
staffovou,  který  nepozná  Brodského 
a  dá  se  po  třikráte  vylákati  na  pou- 
hý vzkaz,  vyřízený  kuplířkou  pí  Či- 
pernou, může  se  pozastaviti  nad  opa- 
kováním podobných  situací,  ale  nemů- 
že neobdivovati  mistrovství,  s  jakým 
Shakespeare  ještě  dovede  stupňovati 
komický  účinek  i  tenkráte,  kdy  Fal- 
staff  vypravuje  to,  co  obecenstvo 
právě  před  tím  samo  vidělo.  Kdo 
dovedl  takovéto  krkolomnosti,  ten 
věru  mohl  s  klidem  jíti  mimo  všechny 
zákony  logiky  a  pravděpodobnosti  a 
oddati  se  jen  svému  dobrému  roz- 
maru a  své  bujné  veselosti. 

Dr  Hilar  scénoval  Veselé  ženy 
s  úplným  zdarem  a  značným  důmy- 
slem po  stránce  technické,   a   kdyby 


personál  divadla  skýtal  větší  mož- 
nosti výběru  pro  případnější  obsa- 
zení některých  rolí,  bylo  by  předsta- 
vení velmi  dobré.  Pan  Zakopal  vy- 
tvořil klassickou  postavu  Falstaffovu 
s  dobráckým,  masivním  humorem. 
Vedle  něho  zasluhují  zvláštního 
uznání  výkony  p.  Vydry,  pí  Májové 
a  pí  Ptákové. 

K  ohlášeným  hrám  pí  Gzovské  při- 
pravilo Národní  Divadlo  A.  N.  Ostrov- 
ského čtyřaktovou  hru  Bez  věna 
v  překladu  p.  V.  Červinky.  (Dne  29. 
dubna).  ]e  z  téže  periody  duševní  a 
tělesné  depresse  autorovy,  jako  loni 
dávaná  Nevolnice  a  je  jinou  vari- 
ací na  osud  ruské  ženy.  Intelligentní, 
citově  založená  hrdinka  Larisa  Ogu- 
dalova  nedovede  se  smířit,  jako  do- 
vedly Eulalie  Styrova  a  Sofie  Koblo- 
va  z  Nevolnic.  Hrdá  dívka,  opuštěná 
bezcitným  loďařem  Paratovem,  spíše 
by  snesla  bezectnost  než  šedivý  život 
po  boku  bezvýznamného  a  směšného 
činovníka  a  smrtící  rána  vydráždě- 
ného  ubožáka  je  jí  vítaným  vysvo- 
bozením z  bezútcšného  života  bez 
lásky.  Drama  není  výbušně  tempe- 
ramentní, má  klidný,  skoro  epický 
tok,  ale  je  mnoho  vnitřního  života 
v  každé  jednotlivé  postavě.  Celé 
ovzduší  určitých  společenských  vrstev 
ruských  v  letech  sedmdesátých  je  tu 
podáno  nenápadně  a  přece  tak  pla- 
sticky a  barvitě:  bohatí  kupci  a  lo- 
ďaři  s  nezbytnou  staffáží  příživníků 
sešlých  potulných  herců  a  cikánů, 
kdysi  bohatá  statkářka  klesnuvší  do 
samého  sousedství  kuplířství,  ome- 
zený chudý  úředníček,  který  by  rád 
imponoval  boháčům,  a  uprostřed 
nich  zmítá  se  ubohá  ženská  duše, 
nemilovaná  a  nepochopená,  marně 
toužící  po  vlídném  slově  soucitu  a 
pochopení.  Klassik  ruské  komedie 
bude  vždy  vítaným  hostem  na  našem 
jevišti.  H.  Jelínek. 


„Lumír"  vychází  15.  kažáelio  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4*80,  na  celý  rok  K  9'60.  Poštou:  na  půl  léta  K  ó'— ,  na  celý  rok  K  10-— 
I  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďtež 
adresovány:  Časopis  ..Lumír",  Praha.  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fran- 
kované.  Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetnik,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 

Číslo  toto  vydáno  dne  8.  května  1914. 


LUMÍR 


R.  XLII.  JL^  VJ   XV JL  J.  XV  ČÍSLO  8 

PETR  KŘIČKA: 

SOUDRUH. 

Let  bezmála  dvacet  je  tomu ...  Je  vSecko  jak  daleký  sen  . . . 

Z  cest  náhle  se  vrátila  matka.  To  prosince  pátý  byl  den, 

|iž  večer.  V  smutečním  šatu  v    komnaté  stála 

a  pod  flórem  tvář  její  dívčí  tak  sličná,  tak  divná  se  zdála. 

My  děti  se  po  otci  ptaly.  Jak  raněná  laň 

hleděla  na  nás.  Mlčky  nás  objala,  klekla, 

tichounce  řekla: 

„S  té  hvězdy  se  dívá  sem  na  nás.  Pomodleme  se  zaň  . . ."  — 

A  všecko  když  ztichlo,  já  kradí  slezl  jsem  s  postýlkj  svojí, 

pod  staré  sofa  se  schoval,  jež  u  kamen  stojí, 

a  trnož  dřevěnou  objav,  nedétsky,  tiše  jsem  Stkal . . . 

To  první  byl  veliký  žal.  — 

A  často  scházel  nám,  drahý.  Chléb  milosti  trpký  jsme  jedli. 

Však  láskou  silnější  smrti  vzkříšen  v  přetěžkých  dnech 

byl  vezdy  duchově  s  námi.  Jeho  ruce  nás  životem  vedly, 

a  matčiným  ověnčen  hořem  hrdinou  svatým  v  našich  se  zjevuje  snech.. 

A  minuly  roky.  V  hlubině  zasažen  duše 

íá  z  ciziny  domů  se  vracel,  z  ciziny  pod  rodný  štít. 

Svých  druhů,  s  nimiž  jsem  vyšel,  já  výboje  mladé  jsem  viděl, 

jich  odvahy  korouhve  vlající,  v  sebe  důvěru  smělou  — 

a  hrůzu  a  osudnost  celou 

omylu  života  svého,  děs  marnosti  práce,  jež  vyzněla  hluše. 

Svůj  zlomený  život  jsem  zřel  a  chvěl  se,  hrozil  se,  styděl . . . 

„Jen  pro  život  žíti?"  hlas  říkal,  „jen  pro  život  hodno^li  žít?" 

tak  říkal,  o  sladkosti  nebytí  úlisně  šeptal.  — 

A  zatím  niterný  pláč  můj  němý  kameny  leptal, 

půdu  drolil  a  hlodal,  úsilím  věrným  a  tichým 

cestu  v  ní  kořenům  chystal,  bych  nalezna  pravdu  a  sílu 

pohrdnout  marným  a  lichým 

již  pomoc  měl,  oporu  první  k  novému  života  dílu. 

Dnes  přemýšlím  o  všem,  co  bylo.  Soudruha  života  svého 
vzpomínám  laskavou  myslí,  dobrého,  věrného  vezdy. 
Vlastnímu  naslouchám  srdci.  Ni  vzdoru,  ni  výtek,  ni  neklidu  zlého 
v  něm  není.  Na  nebi  vzešlé  tiše  zrcadlí  hvězdy  . . . 

Lumír  XLD.  8.  43 


338 

NICOLAS  BEAUDUIN: 

MODERNÍ  ŽIVOT  A  PSYCHOLOGIE 
NOVÝCH  BÁSNÍKŮ,* 

V  posledních  desíti  letech  nastal  úplný  převrat  pcimů.  Množství 
nových  hodnot  se  projevilo  a  vytvořilo  nový  rytmus,  jímž 
řídí  se  evoluce  básníků  této  generace;  nazývají  je  velmi  správným 
slovem  „paroxysty",  či,  chcete^Ii,  „aktivními  lyriky".  Bude  dobře 
zachytiti  jednou  přesné  jejich  psychologii,  tak  zajímavou  a  význam' 
nou  pro  naši  dobu  intensivního  života,  každodenního  úsih  a  ži' 
votního  kladu. 

Již  nyní  lze  ji  zaznamenati  v  hlavních  rysech,  nakresliti  v  hlav^ 
nich  rysech  tyto  básníky,  kteří  všichni,  bez  rozdílu,  vyšli  ze  sebe 
samých,  ze  svých  drobných  bolestí,  aby  brali  účast  na  multanimním 
a  světovém  životě;  odtud  také  název  „básníků  kosmogonických", 
v  nichž  obráží  se  vesmír. 

Láska  k  životu  ve  všech  jeho  formách  je  beze  sporu  prvním 
a  nejdůležitějším  ze  všech  znaků,  jež  je  charakterisují.  Po  smrtelné 
únavě  ze  života,  po  citu  marnosti  všeho  úsilí  nastupuje  naděje, 
víra  v  budoucno,  žhavá  vášeň  pro  příští.  „Sensibilita  naší  doby", 
napsal  p.  Karel  Čapek  v  „La  Vie  des  Lettres",  „snaží  se  zrušiti  vzdá^ 
lenost  mezi  životem  a  poesií.  Inspirace  .  .  .  opouští  dusivou  nebo 
subtilní  atmosféru,  v  níž  kvetla  subjektivnost  symbolistů  . . .  Idylla 
prostých  melodií  mizí,  básník  nezpívá  jako  pták,  pro  radost  sobě 
samému;  naslouchaje  velkému  hlasu  všchomíra  cítí  touhu  obc" 
jmouti  ve  své  poesii  celý  ten  vesmír  .  . .  Doba  sentimentálního 
rozjímání  minula  . .  ." 

Není  už  aristokratismu  ani  dilettantismu;  nové  falangy  kráčejí 
k  lidskému.  K  smíchu  jsou  jim  tak  zvaná  morální  léčení,  tak 
oblíbená  „švýcarskému"  duchu  předchozích  generací;  nepotřebují 
toho.  Po  nihilistickém  ničení  všeho  řádu  nastupuje  touha  znovu 
stavěti  život  na  nových  základech. 

Jak  bylo  konstatováno,  pro  nás  není  rozporu  mezi  životem 
a  činem.  Neznáme  onoho  rozkolu  mezi  intclligencí  a  životem,  jímž 
tolik  trpěli  naši  předchůdci.  Jednáme  spontánně,  naše  básně  trys^ 
kají  přímo  z  reality  a  z  naší  duše,  dosahují  plnosti  a  vycházejí 
z  onoho  bohatého  stavu  vědomí,  jejž  nazýváme  paroxysmem.  Jsme 
tak  nejen  blíže  životu,  ale  jsme  v  samém  srdci  života;  a  tato  snaha 

*  Pan  Nicolas  Beauduin,  redaktor  krásné  revue  „La  Vie  des  Lettres", 
napsal  pro  Lumír  tento  článek,  který  s  radostí  otiskujeme,  třeba  že  se  s  jeho 
názory  ve  všem  nestotožňujeme.  Red. 


339 


po  nitcrnosti,  po  intuici,  po  sympathii  \t  novým  opakem  intellektu^ 
alismu  romantického,  parnasistního,  po  případe  symbolistickeho 
a  jejich  abstraktních  formulí. 

Tento  vitální  instinkt  nás  pudí  ke  kladu  a  vede  nás  k  synthese. 

z  níž  rodí  se  čin. 

Pochybování,  ať  úsměvné,  ať  úzkostné  nemá  už  pro  nás  půvabu. 
Nelibujeme  si  v  pošklebném  dilettantismu.  Dovedli  jsme  se  roz^ 
bodnouti  a  nevěřící  nezdá  se  nám  něčím  vyšším  než  věřící.  Proti 
nestálosti,  proti  vnitřní  prázdnotě,  rozervanosti  a  rozkošnické  nc^ 
činnosti  stavíme  rovnováhu,  důvěru  v  sebe,  vlastní  aviatikům, 
tvůrčí  činnost,  jakou  milují  organisátoři  trustů,  světoví  velkoprů- 
myslníci a  králové  ve  světě  finančním. 

Před  ztuchlými  clixiry  Renanovými  a  Taineovými,  před  narko^ 
tickými  prostředky  Anatola  France  a  Lotiho,  před  rozkošnickými 
likéry  dáváme  přednost  rudému  a  ušlechtilému  vínu  Emersonovu 
a  Whitmanovu.  Líbí4i  se  nám  dosud  Julien  Sorel  oním  eminentně 
stendhalovským  smyslem  pro  skutečnost  a  bezprostřednost,  zajímá 
nás  Robert  Greslou  ze  Žáka  jen  jako  pathologický  případ  vymře- 
lého  druhu,  jehož  psychologie   nemůže   nám  býti  než  úplně  cizi. 
Patrice  Renanův  nás  už  nedojímá;  hrdinové  Anatola  France,  se 
svým  úsměvným  výrazem  a  svou  falešnou  bonhomií  nás  dráždí  a  pH- 
padají  nám  jako  mžouraví    a  protivní  staříci.  Nečteme  již  znovu 
Amiela  a  ještě  méně  Mainea   de  Biran.    Satanický   katolicismus 
Huysmansův  se  nám  protiví.  Příšery,  jež  jej   obletovaly,  se  roz- 
plynuly. Radost  z  činu,  láska  a  konkrétní  realita  jsou  nám  milejší 
než  celá  ta  družina  fantomů,  mágů,  rosicruciánů,  rytířů  svatého 
Grálu  a  celá  ta  oblast  abstrakcí,  prázdnoty  a  nudy.  Nehledáme  už 
onen  smysl  života,  který  tolik  trýznil  Eduarda  Roda,  mamě  jej. 
Nehledáme  už  systém  jednání,  ale  jednáme.  Naše  básně  jsou  na- 
šimi činy.  .    .  . 

A  nelze  ani  nazvati  nás  optimisty,  neboť  optimismus  v  jistem 
smyslu  je  doktrínou  a  my  jí  nemáme,  necítíme  potřebu  míti  ji. 
Známe  toliko  jedno:  život,  láskyplný  vzmach  celé  naší  bytosti 
k  životu;  horlivě  a  nadšeně  odpovídáme  na  jeho  volání  —  a  to 
je  hlavní  tajemství  našeho  paroxysmu  —  vědouce,  že  čím  více 
s  ním  splyneme,  tím  více  budeme  účastni  jeho  plnosti. 

Život  nemá  pro  nás  lží  ani  illusí.  (Ne  nadarmo  vrátil  nám 
Bergson  pocit  svobody.)  Všechno,  co  mu  dáváme  v  plném  vědomi 
své  vlastní  vůle,  život  nám  stonásobné  navrací. 

Myšlenky  nezajímají  nás  již  jen  jako  myšlenky.  Pouhá  myš- 
lenka, kterou  nelze  realisovati  v  čin,  nás  mnoho  neláká.  Proto 


340 

naše  nadšení  platí  aviatikům,  těm,  kdož  kolonisují  africkou  pustil 
nu,  vynálezcům,  všem  bezejmenným  championům  védy  a  lidského 
úsilí. 

Chceme  žíti  to,  co  myslíme  a  naopak.  Nepřipouštíme  rozporu 
mezi  činem  a  myšlenkou. 

Proti  exaltovanému  idealismu,  proti  platonismu  svých  před> 
chůdců  stavíme  sklon  k  positivismu,  k  věcem  uskutečnitelným. 
Milujeme  ty,  kdož  jednají,  oslavujeme  je  veršem  i  prosou;  ale 
nesnažíme  se  vypracovati  „vědu  o  činu**.  Je  pro  nás  zbytečná. 

Emerson  naučil  nás,  že  „život  není  dialektika  .  .  .  Není  ani 
intellcktuální,  ani  kritický,  ale  silný" .  ,  .  Nebereme  si  za  vzor  myš" 
lenku,  ale  heroa.  Všude  kolem  sebe  cítíme  tu  mocnou  potřebu; 
všichni,  více  nebo  méně,  nosíme  v  srdci  nějakou  heroickou  postavu, 
podle  níž  chceme  se  říditi. 

A  tak  lidská  skutečnost  nás  stále  vábí,  odpovídá  našim  intim^ 
ním  citům,  zvětšuje  naši  vnitřní  činnost.  Svoji  plnost  života  ne^ 
čerpáme  již  z  knih,  ale  z  každodenní  reality,  ze  všeho,  co  násob" 
klopuje,  trpí  a  zápasí  na  této  planetě.  Lidské!  Podati  úplněji  člo" 
veka!  Hlavně  takovému  umění  platí  naše  sympathie. 

Skepticismus,  elegantní  dilettantismus  a  ostatní  formy  egoistické 
ironie  se  nám  hluboce  protiví.  Chceme  nalézti  víru,  nezištnost,  či" 
norodé  utrpení,  lidskou  lásku,  život !  Chladná  analysa,  čistý  rozum, 
„povýšený  úsměv",  toho  všeho  si  necenímc.  Cesta  k  našemu  duchu 
Tede  nejprve  naším  srdcem. 

Déle  než  půlstoletí  francouzská  poesie  žila  a  tyla  skoro  výlučně 
nejprve  ze  zamřelého  katolicismu  Baudelairova,  pak  ze  sentimen" 
tálního  mysticismu  Vcrlaineova.  Dnes  dáváme  skutečnému  světu, 
radostnému  utrpení,  životu  a  lidskosti  přednost  před  zvláštním 
a  morbidním. 

Estetika  neřesti  se  přežila,  stejně  jako  Mallarméovo  umění 
pro  umění.  Jak  bylo  již  řečeno,  nové  básníky  oživuje  skutečně  nová 
inspirace.  Zdá  se  plna  důsledků  pro  všechny,  kdož  dovedou  uhod" 
nouti  její  dosah  v  budoucnu.  Je  to  dojista  příchod  nové  krásy, 
činné  a  dynamické,  která  se  staví  proti  staré  estetice,  jež  zatracO" 
vála  „pohyb,  zneklidňující  linii". 

Ostatně,  co  je  tedy  opravdu  nová  báseň,  tato  exteriorisace,  to 
promítnutí  zářivých  stavů  duše,  jak  my  je  chápeme?  Životní 
pohyb  v  přímém  vztahu  se  všemi  ostatními  pohyby 
života   vesmírného. 

Statismus  je  stav  neutrální;  pohyb,  toť  život.  A  my  soudíme 
s  Bergsonem:  život,  tof  pohyb. 


341 

Profcssor  Esch  konstatoval  nedávno  v  přednášce  v  Alliance 
Fran^aisc  v  Diekirschu  v  Lucembursku  příští  nové  poesie  těmito 
slovy:  „Novému  rozkvětu  činu,  exaltaci  vší  lidské  energie,  glorifi' 
kaci  všech  projevů  a  všech  rozmachů  soudobého  života,  slovem 
morální  velikosti  naší  doby  musilo  odpovídati  nové  umění,  nová 
krása  ,  .  .  Zvláštní  a  nebývalá  fysiognomie  naší  doby,  tep  nesčís^ 
něho  života,  vynálezy,  výboje,  projevy  lidského  hcroismu  a  hlavně 
neslýchaný  rozmach  technického  života,  to  vše  musilo  pomalu  zplo' 
diti  novou  krásu,  jinou,  než  byla  krása  plastická,  to  jest  nehybná 
a  ztrnulá  ve  věčném  postoji,  jinou,  než  byla  krása  romantická,  krása, 
která  spočívá  v  rozkoši  zraku  a  sluchu,  ale  krásu  živou,  dynamickou, 
krásu  v  pohybu  .  .  .  Moderní  poesie  bude  z  části  právě  výsledkem 
moderního  úsilí  gest,  výkřiků  a  hluku  moderního  života,  krásy 
činné,  jednající,  nikoli  už  kontemplativní,  krásy  snad  barbarské 
a  brutální,  zmítané  jakoby  prudkými  otřesy,  neznámými  závratěmi, 
jakoby  otřásáním  motorů  a  supěním  strojů,  a  bude  oživena  šíleným 
rytmem  moderního  života.  Toto  umění  nebude  míti  konvenčních, 
líbivých  předností,  půvabných  a  vlastně  ženských ;  bude  nutno  mu 
přivyknouti  a  přizpůsobiti  mu  své  nervy.  Nebude  to  revoluce,  ale 
rozšíření  oblasti  lyrické  poesie,  jak  se  jí  dotud  rozumělo.  Nebof 
konec  konců  možno  se  důvodně  tázati,  proč  by  poesie  měla  zůstati 
v  podstatě  sentimentální,  když  je  v  moderním  životě  tolik  jiných 
dojmů,  tolik  jiných  záchvěvů  .  .  . 

Nuže,  jsme  nyní  přítomni  úsvitu  této  nové  lyrické  csthetiky; 
vychází  v  gigantických  obzorech,  jež  před  námi  otevřelo  vědecké 
myšlení,  ještě  brutálm'  a  krvavá  jako  vše,  co  je  plodné,  ale  v  těch 
hlasech,  ještě  špatně  disciplinovaných,  slyšíme  již  jakoby  mohutné 
Te  Deum  k  slávě  dvacátého  století." 

A  již  přicházejí  nám  spolupracovníci  z  nejvzdálenějších  zemí. 
Ve  Spojených  státech  básník  knihy  „Optim os*",  Horacc  Traubel 
ve  stopách  Whitmanových  zpívá  ve  svých  „poems  electrics"  snahy 
a  tužby  velké  americké  Demokracie.  V  zemích  německých  Stefan 
Zweig,  Alfons  Paquet,  Nikolas  Welter  a  Paul  Friedrich  slyší 

„zpěv  ducha  vládců  světa". 

Ve  Francii  rozkvět  lyriky  je  ještě  větší  a  rozmanitější.  K  mým 
knihám  Město  lidí  (La  čité  des  hommes)  a  Živoucí  krása 
(LaBcauté  vivante),  které  zachycují  novou  tvářnost  světa,  ke  Kos" 
mogonickému  člověku  (L'Homme  Cosmogonique,  v  němž  je 
shrnuta,  jak  bylo  myslím  správně  řečeno,  „moderní  metafysika"),  dru" 
ží  se  další  výboje  spisovatelů,  kteří  stojí  na  předních  strážích.  Jsou  to 


342 

Georges  Turpin  (Píseň  života),  Henry  Guilbeaux  (Hymny 
a  žalmy),  Julcs  Leroux  (Černá  Mu sa),  Philcas  Lebcsgue  (Otro" 
ctví),  Alexandre  Merccreau  (Slova,  j  ež  jse m  mlu vil  k  životu), 
Pierre  Hamp  (Kolej)  a  v  některých  svých  básních  Fernand  Di" 
voire,  Henri  Hertz  a  Louis  Piérard. 

Jsme  vzdáleni  toho,  pohlížeti  na  poesii  jako  na  kratochvíli  leni" 
vých  hodin.  Je  pro  nás  inspirovaným  lyrickým  stavem;  je  vérou, 
je  vášnivou  touhou  promítnouti  na  venek  projevy  hlubokého  já, 
proměniti  je  v  činy  a  učiniti  je  přístupnými  pomocí  případných, 
neobyčejně  výrazných  rythmú. 

Není  exaltace  to  nejlepší  v  člověku?  Zatím  co  tolik  jedinců 
zmenšuje  se  v  navyklých  banálnostech,  živme  v  sobě  touhu  po 
intensivnějším  životě,  který  by  nás  povznesl  výše  v  realitě  Bytí. 

Z  rukopisu  přeložil  Hanuš  Jelínek. 


FRANTIŠEK  TAUFER : 

ZHUDEBNÉNÝ  ŽIVOT. 

Mrazivý  vitr  pojal  výkřiky  mé  prvé 

a  nesl  zmateným  života  hlaholem 

ve  chvíli  zrození,  kdy  svěží  proudy  krve 

se  vhrnuly  mi  v  líce  ruměncovým  plápolem, 

od  cévy  mateřské  na  vždycky  odděleny 

se  v  srdci  bouřily,  zmateny,  rozechvěny 

jak  nad  jezy  ohromné  přívaly, 

jež  v  noci  té  dubnové  zpívaly. 

Však  nežli  zasypal  mne  závějemi  sněhu 
zběsilý  vichor  přechodného  zápasu  a  vzteku, 
otevřel  okna  má  a  jižních  sadů  něhu 
mi  jarní  vánek  donesl  jak  teplou  číši  léku 
i  s  písní  vysokou,  jež  v  mracích  zpívána 
se  k  zemi  střásala  pozdravem  skřivana. 
Čas  jitřní,  vůní  omámen  a  modrou  výškou, 
fialkou  pro  mne  rozkvetl  a  pampeliškou. 

Ó  dětství  vzdálené!,  ztracené  v  polích  cesty, 

druhova  pravice  kde  náhle  zradila, 

kde  na  křižovatkách  zmatených  mezi  městy 

jen  píseň  v  duši  mi  své  símě  vsadila! 

O  hřmění  života,  jež  blesků,  znameními 

jsi  nad  horami  východu  vítězně  svítalo 

a  jako  práce  spěch  za  zedmi  továrními 

svým  rytmem  odvěkým  k  sobě's  mne  vítalo! 


343 


V  kostelich  soumračných  v  kadidla  mlžném  dýmu 
mne  varhan  fugy  svou  velebou  jímaly. 

Však  z  jejich  zasnéní  jsem  vyšel  v  ulic  zimu, 

kde  hlasy  zástupů  rouhavě  hřímaly 

a  zmaten  výkřiky  jsem  v  ohni  sebe  hledal, 

jímž  lidské  myšlenky  čas  země  měřily, 

v  plameni  šíleném,  jenž  z  knih  a  strun  se  zvedal 

a  jehož  odleskem  mé  tmy  se  čeřily 

jak  mořská  hladina,  po  které  lodi  smělé 

za  rounem  báječným  se  v  dálky  vydaly 

a  šípů  ohnivých  mé  ruce  rozechvělé 

v  poslední  naději  se  vroucně  chytaly. 

Mne  bolest  obdařila  poznáním  jak  klíči, 
jimiž  se  otevrou  propastí  veřeje. 

V  sil  věčném  pohybu  mi  tóny  z  věcí  klíčí 
a  hudba  střásá  se  v  života  peřeje 

jak  rosa  předjitřní  do  osvěžené  trávy, 
kde  hudbou  chvěla  se  za  noci  bázní  laň, 
kde  s  hudbou  bučeni  jdou  ráno  stádem  krávy, 
v  paprscích  poledních  je  hudbou  celá  stráň. 

Chci  všechny  tóny  píSťal,  hlaholení  bubnů, 

plechových  nástrojů  neklidné  zachvění, 

kvil  větru,  který  polem  prohání  se  v  dubnu, 

slov  hudbu,  jíž  se  zpovídají  zranění, 

i  ticho  hřbitovů  s  marnosti  teskným  mottem, 

třesk  zbraní  v  zápasu,  nenávist  výstřelů, 

slok  žízeň  závratnou,  jež  v  modru  nad  životem 

má  vůni  nedávno  skosených  jetelů. 

Chci  rytmus  kolosů,  jež  duní  z  lidských  dílen, 
katastrof  hrůzu,  ticho  po  všech  výkřicích, 
ryk  lokomotiv,  které  člověk  řídí  sílen 
po  mostech,  tunely,  v  letu  a  vichřicích, 
hlas  zvonů,  které  v  nebezpečí  ulity 
nad  světa  propastí  se  pyšně  houpají, 
šumění  nekonečné  z  nitra  ulity, 
kde  vlny  moří  všech  ke  slunci  stoupají. 

A  jako  tesař  neklidný,  jenž  zvedá  krovy 
nad  zemí  horečnou  až  v  propast  blankytu, 
síň  strojím  bez  konce  pro  koncert  nový, 
kde  hlasy  tvorů  všech  vystoupí  z  úkrytu 
a  poklad  tónů  kde,  mé  vůli  podroben, 
se  zastkví  jako  oslniví  ptáci: 
ti,  kudy  poletí,  svou  písní  vzbudí  den, 
pod  jejich  křídly  bouře  zaburácí. 


344 

KAREL  ŠARLIH: 

ŠIBALSTVÍ  MARTINA  RIEDA,     Koneo 

V  několika  dnech  bylo  vše  uchystáno  k  útěku.  Paní  Ricdová 
vyzdvihla  si  úspory  svého  dvacetiletého  hospodaření,  vybrala 
z  velké  mapy  v  psacím  stole  Jakubovy  cenné  papíry  a  nahradivši  je 
pečlivé  složenými  kusy  novin^  vytrhla  ze  starého  kalendáře  list,  na 
němž  měl  Jakub  Ried  zaznamenaná  čísla  losů  a  rent  svého  jmění, 
a  sebravši  ještě  své  klenoty,  uložila  vše  na  dně  Martinovy  cestovní 
brašny. 

Jakub  Ried  nenamítal  ničeho,  aby  dojela  s  Martinem  do  Děsy 
a  přimluvila  se  tam  u  svého  bratra,  aby  Martinovi,  který  jevil 
pevný  úmysl  státi  se  opět  čestným  členem  lidské  společnosti,  za^ 
opatřil  úřednické  místo  v  továrně,  jejímž  ředitelem  byl.  A  poněvadž 
mu  nebylo  vhod  ukazovati  se  na  ulici  se  svým  bratrem,  nedo*' 
provázel  ženy  a  Martina  na  nádraží,  a  nedověděl  se  tak,  že  oba 
místo  do  vlaku  vicinálky  vstoupili  do  rychlíku,  který  je  ochotné 
odvážel  deštivým  podzimním  večerem  do  Budapeští. 

V  přeplněném  oddílu  tiskla  se  paní  Riedová  k  svému  únosci, 
jako  se  mladistvá,  šťastná  nevěsta  ^tulí  k  mužovi,  jehož  něžný, 
shovívavý  klid  ji  naplňuje  důvěrou,  že  pevnou,  zkušenou  rukou 
dovede  i  v  budoucnu  ochrániti  tu,  jež  se  mu  oddaně  svěřila,  před 
každým  drsným  dotekem  vnějšího  života,  jenž  cize  a  nevšímavé 
lomozí  kolem  jejich  intimního,  tichého  blaha. 

Plán  Martina  Rieda  byl  zcela  jasný  a  jednoduchý:  mají  dosti 
peněz  i  času,  aby  v  bezpečí  před  vztekem  Jakubovým  dostihli  Tu" 
nisu,  kde  se  Martinu  Riedovi  již  před  několika  roky  znamenité 
vedlo,  a  kde  mu  bude  hračkou  s  pomocí  zbylých  peněz  založiti 
novou  existenci.  A  paní  Riedová,  opírajíc  hlavu  o  rameno  milence, 
který  konečně  —  konečně  přišel,  aby  ji  naučil  pravému  štěstí, 
hleděla  do  zamženého  okna,  za  nímž,  zahaleno  nevlídnou,  černou 
nocí  pádilo  nazad  všechno  to  smutné,  nudné  a  bolestné,  co  tvo^ 
řiío  její  minulost,  a  usmívala  se  snivě,  neboť  její  zářící  oči  viděly 
již  do  budoucnosti,  jež  kvapně  a  obtížena  bohatými  dary  se  blížila 
jí  vstříc.  Viděla  již  město  pittoreskní  cizokrajné  krásy  mezi  žlu' 
tavou  ncdohledností  pouště  a  modrou  dálavou  moře,  viděla  se  již 
paní  rozkošného,  plochostřechého  domku  prostřed  palmového  háje, 
obklopenu  černými  služkami,  šklebícími  se  v  groteskní  pokoře,  a 
byla  šťastna,  tak  šťastna,  že  se  jí  chtělo  všechny  ty  lhostejné,  nudící 
se  a  podřimující  spolucestující  udiviti  hlasitým  zajásáním  a  pyšné 


345 

jim  říci :  „Hlcdtc,  byla  jsem  ubohá,  zoufalá,  a  tento  muž,  tento  na 
světě  jediný,  dobrý,  krásný,  silný  muž  vrátil  se  po  dvaceti  letech 
ke  mně,  aby  mne  zachránil  svou  láskou,  o  jejíž  velikosti  vy  cizí, 
všední  lidé  nemáte  tušení!"  Svírala  měkkou  a  přece  pevnou  ruku 
Martina  Rieda  a  v  blažené  vděčnosti  přitiskla  ji  ke  svým  rtům, 
horkým  a  chvějícím  se  již  netrpělivou  touhou  po  polibcích. 

V  Pešti,  když  vyšli  z  nádražní  hally  do  studené  pozdní  noci, 
v  níž  ruch  denního  života  velkého  města  dávno  již  usnul,  dávaje 
nad  svým  tajuplným  umlknutím  bdíti  jen  osamělým  světlům  svých 
ve  tmu  se  rozbíhajících  ulic,  jež  rychle  pohlcovaly  tříštící  se  proud 
přibylých  cestujících,  řekl  Martin  Ried:  „Sečkej  zde  okamžik,  než 
se  postarám  o  naše  zavazadla." 

Poslušně  zůstala  státi  na  stupni  východiště  a  rozsáhle,  kvapně 
tichnoucí  budovy  a  dívala  se  za  drožkami,  jež  s  hlasně  rozléhá'' 
jícím  se  dusotem  svých  umdlených  tahounů  rozvážely  poslední  opož*' 
děné  cestující  do  spícího  města. 

Martin  Ried  však  se  nevracel,  a  paní  Luci  počalo  býti  tcskno. 
Obrátila  se  tváří  k  halle  a  viděla,  že  v  ní  již  jen  několik  zřízenců 
v  ospalém  spěchu  ukončuje  svoji,  příjezdem  posledního  vlaku  od^ 
bytou  službu.  Netrpělivě  přecházela  po  širokém  stupni,  neodvažujíc 
se  vejíti  za  Martinem  do  labyrintu  neznámého  velkoměstského  ná^ 
draží.  Na  velikých  hodinách  v  haiíe  posunovala  se  černá  rafíjc  od 
minuty  k  minutě,  a  paní  Riedová  počínala  se  opravdu  hněvati  na 
milence,  který  nespěchá  odvést  si  ji  do  intimity  uzamknutého  ho*- 
tělového  pokoje,  aby  uhasil  žízeň,  která  od  dvaceti  roků  trýzní  jeho 
tělo;  ale  pak  ji  napadlo,  že  starost  o  zavazadla  nemůže  tak  dlouho 
zdržeti  muže,  který  uvykl  cestování,  a  v  zápětí  byla  jata  obavou, 
že  se  mu  snad  něco  přihodilo,  co  ohrozí  celé  jejich  štěstí.  Úzkost^ 
livě  pátrala  všemi  směry,  objevili  se  někde  Martin  a  s  klidným 
úsměvem  jí  vysvětlí,  jak  pošetilé  jsou  její  obavy.  Avšak  Martin 
Ried  nepřicházel,  a  kolem  ní  bylo  stále  pustěji  a  tišeji.  Zahlédla 
pod  vzdálenou  uliční  svítilnou  bílý  chochol  strážníka  a  zděsila  se: 
Martinova  minulost  je  plna  nepěkných,  temných  záhad  —  což,  do-* 
pustiWi  se  nějakého  zločinu,  a  byl  ted  —  právě  ted,  kdy  v  její 
lásce  našel  sílu  a  vůli  k  novému  životu,  některým  takovým  po^ 
chopcm  neúprosných,  tupých  zákonů  poznán  a  zatčen  ?  I  Musila  se 
opříti  o  zed,  aby  neklesla  rozechvěním. 

Potom  se  vzpamatovala  a  nutíc  se  k  rozvaze  a  klidu,  dala  se 
dovésti  k  výdejně  zavazadel.  Odbyli  ji,  že  všichni  cestující  z  temc 
švárského  rychlíku  vyzdvihli  si  již  svá  zavazadla,   a  zavřeli  za.  ní 

LoiDÍr  XLn.  8.  44 


346 

dveře  hally.  Zůstala  zmatena  státi  před  ztemnělým  vestibulem  a 
opakovala  si  polohlasně :  „Přijde,  jistě  přijde . ."  Ale  věděla  již, 
že  si  tu  namlouvá  něco,  čemu  nevěří  a  co  si  říká  jen  proto,  aby 
oddálila  okamžik,  kdy  se  na  ni  zřítí  cosi  strašlivého,  cosi,  co  bude 
nesmírně  horší  a  děsnější  než  mučivý,  tápavý  nepokoj,  který  jí 
k  zalknutí  svírá  ňadra.  Snažila  se  nemysliti  a  všecku  svoji  energii 
soustřeďovala  k  tvrdošíjnému  vyslovování  naděje,  která  však  ne" 
žila,  ale  tkvěla  v  jejím  nitru  již  jen  podobna  obrazu,  který  tkví 
ještě  na  sítnici  oka,  i  když  už  spatřené  dávno  zmizelo;  neboť  vě' 
děla,  že  ač  nedovede  již  vyslovovati  těchto  šeptných,  nepravdivých 
slov,  bude  všemu  konec. 

Kolem  ní  bylo  temné,  mizivě  studené  ticho,  a  jen  z  hýřilské 
hloubi  spícího  velkoměsta  ozvalo  se  občas  zavřeštění  automobilo" 
vého  signálu  nebo  abruptní  zahrčení  kol  a  zvučné  zadusání  kopyt 
koní,  přebíhajících  kus  žulové  dlažby  mezi  tlumivým  asfaltem 
ulic.  Kdesi  daleko  odbíjely  hodiny  druhou  s  půlnoci,  a  paní  Rie' 
dová  pocítila  těžkou,  chorobnou  únavu.  Mechanicky  usedla  na  zemi 
v  rohu  zamčené  brány  vestibulu,  a  než  usnula,  schoulena  pod 
svým  cestovním  pláštěm,  opakovala  si  ještě  s  posledním  vzepětím 
chabnoucí  vůle:  „Přijde,  jistě  přijde..." 

Teprve  po  několika  hodinách  probudila  se  pocitem  mrazivé 
zimy.  A  ještě  v  podvědomí  procítání  se  rozpomněla,  že  čeká  zde 
v  nepřátelsky  studené,  černé  noci  na  muže,  kterého  již  nikdy  nC" 
spatří.  Vzchopila  se  uleknuté  a  pokusila  se  ještě ijednou  zašeptati: 
„Ne,  není  to  možné  —  přijde,  jistě  přijde  — "  Ale  s  hrůzou  po-' 
znala,  že  nemá  již  síly  nevěřiti  příšerně  kruté,  surově  výsměšné 
pravdě.  Jako  žhavý,  rdousivý,  bolestný  příval  vhrnulo  se  do  jejího 
nitra  vědomí  všeho  toho  strašlivého,  co  bylo  dosud  kdesi  na  hra^ 
nici  jejího  cítění  číhalo  na  okamžik,  kdy  se  nebude  již  moci  brániti. 
A  jako  šlehy  ostnatých  důtek  dopadaly  na  její  zděšenou  duši  věty 
poznání,  jež  se  neslyšně  tvořily  na  jejích  proti  vůli  se  pohybujících 
rtech,  a  přece  slyšela,  jako  by  je  v  zoufalém  bolu  vykřikovala  do 
tmy;  „Nepřijde,  podvedl  mne,  ujel  s  mými  penězi,  nemiluje  mne!" 
A  toto  poslední,  toto  „nemiluje  mne'',  bylo  nejnemilosrdnější. 
Zaťalo  se  do  pošetilého,  zestaralého  srdce  paní  Riedové  a  škubalo 
jím  a  cloumalo  jako  mladý,  dovádivý  pes  kusem  rudého  cáru.  A 
tu  se  ubohá  paní  Riedová  dala  do  tichounkého  pláče,  a  nechávajíc 
slzám  stékati  po  lících  jako  děvčátko,  jemuž  zlý  kluk  zasadil  hrubý 
štulec  do  zad,  vykročila  a  dala  se  jednou  z  uliC;  [jejichž  řady  sví" 
tilen  se  před  ní  paprskovitě  rozbíhaly  do  města,  procitajícího  zvolna 
k  dennímu  životu. 


347 

Unavené,  poloslepa  závojem  slz  ploužila  se  podél  vysokých, 
do  hnédnoucí  tmy  podzimního  svítání  se  ponuře  tyčících  domů  ci' 
zích,  neznámých  obyvatelů,  ale  trýznéné  srdce  nedopřávalo  jí  od^ 
počinouti,  stále  jen  chtélo  dále,  lhostejno  kam,  jen  dále,  nékam 
daleko,  nékam,  kde  bude  konečné  nutno  klesnouti  a  zemříti.  A 
tak,  zatím  co  kolem  ní  v  mlhavém,  špinavé  vlhkém  jitru  počínal 
si  ranný  velkoméstský  život  rozmrzele  protírati  rozespalé,  lhostejné 
oči,  vlekla  se  paní  Riedová  vstříc  jakémusi  cíli,  jenž  byl  ješté  někde 
v  bludišti  ohromného  města  skryt,  ale  musil  býti  dosažen  dříve, 
než  ji  poslední  síly  opustí. 

Dlouho  již  kráčela,  rozednilo  se  téměř  již  úplné,  a  ulice,  jimiž 
se  brala,  plnily  se  lidmi,  rachotícími  povozy  a  tramwayovými  va^ 
gony,  které  vynořujíce  se  z  mlhy  svými  světly,  blížily  se  jí  se  skří" 
pavým  hřmotem  a  nevrlým  zvoněním,  jako  by  jim  překážela  a  ony 
ji  musily  poháněti  ku  předu. 

A  paní  Riedová  prese  všechnu  únavu  opravdu  počala  spěchati 
a  pojednou  stála  na  nábřeží  Dunaje,  jenž  zahalen  mlhami,  valil  se 
hluboko  pod  ní  při  strmé  kamenné  zdi  svým  špinavě  žlutým  proU" 
dem  v  podivném,  násilném  mlčení.  Bolest  v  hrudi  paní  Riedové 
na  okamžik  polevila,  a  paní  Riedová  si  oddechla.  Tedy  dobře  šla, 
nezabloudila,  našla  místo,  odkud  se  před  dvaceti  lety  na  svatební 
cestě  s  Jakubem  dívala  na  královský  hrad,  na  Gcllertský  vrch,  na 
střechy  s  věže  starých  budínských  domů  a  kostelů  —  lAno,  bylo 
to  zácr  tam  v  levo  je  řetězový  most,  a  tu  ta  do  řeky  vyzděná  plo^ 
šina  je  přístaviště  parníkového  převozu.  Skoda,  že  pro  mlhu  není 
viděti  na  druhý  břeh  —  Tu  však  se  zachvěla :  což  nepřišla,  aby  se 
vrhla  do  Dunaje?  A  v  bojácném  zmatku  ustoupila  na  krok  od 
nábřežního  zábradlí.  Utopiti  se!  Umříti!  Je  to  opravdu  nutno? 
Opravdu  má  sejíti  tu  na  přístavní  plošinu,  nakloniti  se  nad  tento 
ošklivě  žlutý,  zvířený  proud,  zavříti  oči  a  vrhnouti  se  tam  dolů, 
kde  jí  mrazivě  studená,  špinavá  voda  vnikne  do  hrdla  a  udusí 
v  ní  život?  Což  není  pomoci,  není  možno  dále  žíti? 

Paní  Riedová  chtěla  se  již  obrátiti,  utéci,  ale  nelítostné  šlehy 
strašlivé  pravdy,  že  skutečně  není  možno  dále  žíti,  dopadaly  znovu 
na  její  zbaběle  se  krčící  duši:  Kam  chceš  utéci?  Chceš  se  vrátit 
k  Jakubovi  ?  Povědět  mu,  že  jsi  ho  chtěla  opustit,  abys  v  rozkoš^ 
ném  domku  prostřed  palmového  háje  se  miliskovala  s  padouchem 
který  ted  někde,  už  na  sta  mil  odtud,  s  veselým  úsměvem  pO" 
čítá  peníze,  jež  mu  zestárlá,  zbrklá  žena  zaplatila  za  několik  krad> 
mých  polibků. 


348 

Paní  Riedová  se  znovu  dala  do  tichounkého  pláče.  Ale  její  pO" 
šctilé  srdce  se  již  nevzpouzclo.  Vykročila  zase  jako  děvčátko,  jemuž 
zlý  kluk  zasadil  hrubý  štulec  do  zad,  a  nestírajíc  slz,  kanoucích  jí 
po  tváři  s  rozmazaným  líčidlem,  sestupovala  pomalu  po  kluzkých 
schodech  nábřeží,  zastavila  se  na  kraji  přístavní  plošiny,  zavřela 
oči,  naklonila  se  ku  předu  a  s  polohlasným,  bázlivým  výkřikem 
překotila  se  do  žlutých  vln. 


HANUŠ  JELÍNEK: 

JULES  RENARD. 

lOzumíme^li  životopisem  pozoruhodné  události,  Jules  Renard, 
dnes  už  klassický  autor  Zrzka,  biografie  téměř  nemá.  Data 
1864  a  1910  určují  hranice  jeho  příliš  krátkého  života.  Narodil  se 
sice  v  ChálonS''Sur^Mayenne,  ale  vlastním  jeho  domovem  byla  ves' 
nice  Ciiitry^es^Mínes,  v  departementu  Niévre,  kde  stojí  dnes  jeho 
pomník,  dílo  sochaře  Ch.  Pourqucta,  odhalený  v  říjnu  1913.  Zde 
ztrávil  dětství,  zde  trávíval  letní  měsíce,  zde  důvěra  spoluobčanů 
zvolila  jej  mairem.  Nad  touto  vesnicí,  ve  stíou  starých  ořechů  stojí 
jeho  dům,  Gloriette,  a  sem  také  převezli  kteréhosi  květnového  dne 
r.  1910  mrtvé  jeho  tělo. 

Život  Renardúv  byl  prostý.  Hle,  kterak  vylíčil  jej  kdysi  v  Ma" 
tinu  Julcs  Vauxelles:  „Jsou  dva  Renardové:  Jules  Renard  letní  a 
Jules  Renard  zimní.  Jules  Renard  zimní  jest  oděn  teploučkým  ŽU' 
panem  a  má  v  ruce  násadku.  Sídlí  v  druhém  patře  jednoho  čin^ 
žáku  v  Rue  du  Rochcr,  v  Paříži,  v  pracovně  střízlivě  zařízené  . . . 
Přijdc^li  ráno,  k  desáté  hodině,  přítel,  pán  domu  odloží  násadku ; 
jeho  vážná  a  klidná  tvář,  jeho  ostré  oči  analytika  zazáří  vlídným 
tisměvem;  mluví  o  literatuře,  o  novinách,  o  divadle;  mluví  klidně, 
bez  effektu,  bez  frásí.  Žádné  rozčilení,  dokonalá  rovnováha.  A  jeho 
názory  jsou  zdravé;  přítel  odchází,  odnášeje  si  dobrou  radu. 

Zde,  v  této  klidné  pracovně,  obklopen  ženou  a  svými  krásnými 
dětmi,  nApsal  Jules  Renard  s  bezpečným  a  rozumným  klidem  své 
knihy:  Ecorniflcur  (Příživník),  Vinař  na  vinici,  Histoi" 
res  naturelles  (Z  přírody),  Pan  Vcrnet...  Zde  složil 
Pain  de  ménage  (Domácí  chléb)  aPlaisir  dc  rompre 
(Kouzlo  rozchodu),  tato  mistrovská  dílka  posměvačné  sensibility; 
zde  narodil  se  patnáctiletý  bolestný  ironik,  hořký  uličník  Zrzek. 


349 

Letní  Jules  Rcnard  je  muž  činu  a  politik.  Je  starostou  v  Chitry 
les-Mines . . .  Drží  faráře  za  knoflík  u  kleriky  a  dokazuje  mu,  že 
nemá  pravdu.  Zastaví  se  na  poli  a  učí  rolníka,  co  je  to  Řepu-* 
bliká.  Bojuje  proti  faře  a  proti  zámku.  Jeho  slovo  jest  prosté  a 
vřelé. 

To  mu  nikterak  nevadí,  aby  neházel  plže  slepicím,  aby  se  ne 
usmíval  svému  lesklému  kohoutu,  aby  nesnil  mlčky  mezi  strome 
vím,  provázen  svým  psem  Pointu,  aby  se  netěšil  z  jemných  od" 
stínů  oblohy,  aby  po  případe  nešel  s  udicí   na  ryby..."* 

Jules  Rcnard  byl  lovcem.  Ale  často  nechával  klidné  pušku  doma 
a  spokojil  se  tím.  že  lovil  očima.  Časné  ráno,  se  svěžím  duchem 
i  tělem  a  s  čistým  srdcem  vycházel,  aby  lovil  obrazy.  S  či" 
stým  srdcem.  Renard  sám  napsal  to  slovo,  a  právem.  Dovedl 
si  zachovati,  vůči  věcem  i  lidem,  srdce  čisté  jako  dítě,  svěží,  skoro 
dětskou  sensibilitu,  onu  bezprostřední  svěžest  vnímání,  která  jest 
společná  dětem  a  velkým  umělcům.  Přírodě  rozuměl  jako  málo 
kdo  a  úzký  okruh  domácího  hospodářství,  vesnice,  jejích  obyvatelů 
a  nejbližšího  okolí  stačily  dáti  mu  uměleckou  látku  na  celý  život. 
Každý  krok,  i  ten  nejvšednější,  byl  mu  příležitostí  k  pozorování 
a  umělecké  tvorbě.  „Lovec  obrazů"  nalézal  je  všude.  Jde  podle 
řeky  a  hle,  co  vidí :  „  . . .  vrby  ji  hladí  a  ona  spí.  Zatřpytí  se,  když 
ryba  se  obrátí  břichem  vzhůru,  jako  kdyby  do  ní  někdo  hodil 
stříbrný  peníz,  a  když  spadne  jemný  déšť,  řeka  dostane  husí  kůži." 
Rozumí  řeči  stromů;  vidí,  kterak  se  navzájem  dotýkají  „svými 
dlouhými  větvemi,  aby  se  přesvědčily,  jsou^li  tu  všechny,  jako 
slepci",  blíží^li  se  bouře,  „všechny  stromy  v  zahradě  se  navzájem 
upozorňují,  že  mráček  na  nebi  se  šíří",  rozeznává  v  jích  ustrašc" 
něm  šumotu  hlasy  jednotlivých  stromů :  „Jemné  lístky  akátů  vždy 
chají;  listy  rozštěpené  břízy  naříkají;  listy  kaštanů  hvízdají  a  pO" 
pínavé  podražce  chrastí,  honíce  se  po  zdi."  Vyjde  na  dvůr:  „Kachna 
má  zobák  jako  široký  vous  uprostřed  tváře."  Jde  kolem  zámku: 
„Labuť  klouže  po  basinu,  jako  bílé  saně,  od  oblaku  k  oblaku." 
U  silnice  vidí  ropuchu:  „Je  nafouklá  jako  lakomcova  tobolka." 

Mravenci  jsou  „jako  černé  perly  k  navlékání,"  vlnky  se  pohy" 
bují  „jako  rty  modlářek",  vesla  dotýkají  se  vody  „s  lehkostí  ma" 
tcřských  rukou".  Bylo  by  možno  citovati  do  nekonečna  Renardovy 
obrazy,  přesné,  střízlivé  a  vždycky  originelní.  Některé  z  nich  jsou 
již  slavné,  tak  tyto  věty  z  románu  „Příživník": 

„Moře  je  pohnuto.    Neviditelný   truhlář   mu   hobluje,    hobluje 

hřbet  a  dělá  hobliny."  Za  bouře  stará  skaliska  na  břehu  moře  pO" 

♦  Srvn.  Henri  BachelJn:  Jules  Renard  et  son  oeuvre.  Mercure  de  France  1909. 


350 

krývají  se  pěnou:  ^ctihodní,  ale  opilí  otcové  rodin,  kteří  si  při 
pití  polili  vousy  pěnou  šampaňského  vína*'' 

Přes  to,  že  pozoruje  realitu  s  úzkostlivou  přesností,  Renard 
není  naturalista  v  úzkém  smyslu  zolovské  školy.  Není  naturali" 
stou,  který  bez  výběru  hromadí  pozorování.  Spokojí  se  tím,  že 
vybere  podstatný,  význačný  detail,  který  podá  dokonalý  a  postačí" 
telný  obraz  celku.  Všechny  jeho  obrazy,  rozumí  se,  nejsou  stejné 
umělecké  hodnoty.  Snaha  po  novém,  neotřelém  přirovnání  svár 
děla  ho  někdy  k  precieusnosti,  k  rafinovanosti,  k  žonglěrství.  Pak 
připadal  mu  parník,  na  obzoru  se  objevivší,  jako  „tlustý  doutník'' 
a  žáby  ležely  „jako  bronzová  těžítka^  na  širokých  listech  leknínů 
Ale  tyto  humoristicky  zbarvené  obrazy  spadají  téměř  vesměs  do 
první  periody  jeho  tvoření.  Během  času  jeho  přirovnání  se  pro^ 
hlubují;  jeho  realismus  není  už  suchým  registrováním  detailu. 
Drobné  záznamy,  které  se  samy  o  sobě  nezdají  ničím,  jsou  hlu" 
bokými  psychologickými  postřehy,  které  suggestivně  odhalují  tra^ 
gickou  stránku  věcí.  Stará  Honorina  má  „velká,  černá  ústa,  kde 
jsem  viděl  jen  jediný  dlouhý  zub,  jako  kámen  na  okraji  kaluže''; 
a  když  stařena  nese  na  zádech  svoji  nůši,  „nůše  se  křečovitě  chytá 
jejího  hřbetu  konopnými  popruhy**,  „tahá  na  právo,  na  levo". 

Svými  prvními  pracemi,  zvláště  svými  přírodními  obrázky,  zú 
skal  si  Renard  povést  skvělého  humoristy.  Han  Ryner  ve  své  přeď 
nášce*  duchaplně  ukázal  na  podstatu  tohoto  domnělého  humo" 
rismu  Renardova,  spočívajícího  ve  faktuře  jeho  obrazů.  Autor  volí 
osamocený  fakt,  charakteristický  detail,  který  deformuje  popisO' 
váný  předmět  a  nabývá  tak  hodnoty  komické.  Romantikové,  praví 
Han  Ryner,  ve  svých  obrazech  předmět  zveličovali,  obraz  humori^ 
stický  hledí  jej  zmenšiti.  Sem  patří  citovaná  přirovnání  z  „Přiživ^ 
nika**.  Obraz  klassický  pak  ukazuje  nám  předmět  ve  správných 
proporcích  a  přirozené  harmonii. 

Vývoj  stylistického  umění  Renardova  směřuje  zřejmě  od  hu" 
morismu  ke  klassičnosti.  Najdeme4i  ještě  tu  a  tam  v  Zrzkovi 
stopy  jeho  první  manýry,  převládá  zde  už  definitivní  forma  jeho 
talentu,  která  tak  živě  upomíná  na  La  Bruycra. 

Tato  bolestná  tragikomedie  nešťastného  dítěte  jest  kniha  jedi^ 
nečná.**  Jedinečná  dvojí  hloubkou  a  pravdivostí.  Zrzek  je  křehké, 
slabé,  přespříliš  plavovlasé  dítě,  ubohý  hoch,  který  ocitnuv  se  mezi 
příliš  zaměstnaným  otcem  a  necitelnou  matkou,  marně  hledá  ko' 

*  Han  Ryner:  Jules  Renard  ou  de  rhumorisme  á  Tart  dassique.  Paris, 
1910.  E.  Figuiére. 

**  Český  překlad  ve  Vilímkově  knihovně. 


351 

lem  sebe  trochu  sympatie,  teplé,  vlídné  slovo,  a  když  je  nena^ 
chází,  zhořkne  a  zatvrdí  se.  Gaston  de  Pawiowski  neváhal  srov^ 
nati  trpného  hrdinu  s  Hamletem  a  je  zajímavo,  že  na  jevišti  vy^ 
tvořila  tuto  postavu  Mme  Suzanne  Després,  táž,  která  nedávno 
hrála  s  takovým  úspěchem  Hamleta.  Řekl  jsem:  historie  ditéte, 
hledajícího  trochu  lásky,  a  tím  jsem  vlastně  vyčerpal  obsah  románu 
Renardova.  Je  to  řada  volně  spiatých  kapitolek  z  dětského  života, 
nic  víc.  Pan  Lepic,  paní  Lepicová,  starší  bratr  Felix,  sestra  Erne^ 
stina,  stará  služka  Honorina  —  to  jsou  osoby  tohoto  všedního 
dramatu. 

Nic  není  vlastně  snazšího,  než  dojmouti  obecenstvo  líčením 
dětského  utrpení.  Jsme  lehce  přístupni  takovým  dojmům  a  mo^ 
děrní  dramatikové  to  dobře  pochopili :  stačí,  aby  se  na  scéně  ozval 
křehký  dětský  hlásek  a  už  jsou  kapesníky  v  činnosti  a  dra^ 
matik  má  vyhráno.  I  v  četbě  těžko  odoláváme  takovým  útokům 
na  cit.  Jules  Renard  byl  si  vědom  tohoto  nebezpečí;  téměř  násilím 
vyhýbá  se  všemu,  co  by  se  podobalo  těmto  hrubým  a  neumělcc' 
kým  prostředkům.  Už  sama  povaha  Zrzkova,  jak  ji  pojal,  mu  v  tom 
bránila. 

Zrzek  není  poset  modřinami,  v  jeho  utrpení  není  nic  zvlášť 
ního;  je  pravda,  sem  tam  dostane  poliček,  neboť  jeho  matka  má 
ruku  mrštnou  »jako  raketu"  a  jeho  uši  příliš  vyzývavě  vyční' 
vají  na  jeho  rezavé  hlavě  —  ale  to  není  tragická  stránka  knihy. 
Co  je  v  osudu  Zrzkově  bolestného,  co  opravdu  rozdírá,  je  to,  že 
si  zvykl  na  svůj  smutný  osud,  že  resignoval  a  že  obrací  veškeren 
důmysl  na  to,  „aby  se  vyhnul  pohlavkům". 

Zrzek  pomalu  otrnul.  Za  nic  na  světě  neudělal  by  někomu  tu 
radost,  aby  dal  na  jevo,  že  trpí,  že  je  schopen  citu,  a  pomalu  se 
skutečně  mu  podaří  potlačiti  vrozenou  citlivost  a  dobrotu.  Říkají 
o  něm,  že  je  zatvrzelý  necita,  a  říkají  to  tak  dlouho,  až  se  jím 
vskutku  stane.  Renard  nedělá  ze  Zrzka  ubohou,  pronásledovanou 
obět.  Není  tu  stopy  po  citlivůstkářství,  ale  přece  jsou  tu  slova,  která  až 
zamrazí  svou  stručnou,  ledovou  suchostí.  Zrzek  sedí  ve  špižírně. 
„Dva  prsty  má  v  ústech,  v  nose  jen  jeden.  A  uvažuje :  Každý 
nemůže  být  sirotke  m."  Kolik  tragiky  je  shrnuto  v  tuto  su" 
chou  reflexi  I  —  A  přece  hledá  lásku,  touží  po  vlídném  úsměvu: 
„Maje  za  to,  že  se  matka  na  něho  usmívá.  Zrzek,  polichocen,  se 
také  usměje.  Ale  paní  Lepicová,  která  se  usmívala  jen  do  prázdna, 
na  sebe  samu,  náhle  nastrojí  tvář  jako  z  černého  dřeva,  s  očima, 
jako  černý  rybíz*  A  Zrzek,  zmaten,  nejraději  by  se  propadl.'' 


35^ 

Ale  Zrzek  není  andél.  Má  chvíle,  kdy  v  něm  propukne  záští 
a  vztek,  a  kdy  se  mstí,  třeba  i  na  nevinných,  za  vlastní  utrpení. 
V  gymnasiu  ze  žárlivosti  a  vzteku  nařkne  ošklivě  professora, 
protože  se  mazlil  s  jiným  hochem;  sám  je  zavřen  do  karceru,  ale 
učitel  musí  také  odejít.  A  když  opouští  školu,  zjeví  se  v  okénku 
karceru  bledá,  zlobná  tvář,  zařinčí  rozbitá  tabule  a  Zrzek,  natíraje 
si  tváře  krví  z  pořezané  ruky,  křičí:  „Proč  pak  jste  jej  líbal  a  mne 
ne?  Mohu  mít  také  červené  tváře,  když  chci!'' 

Román  Zrzek  je  z  r.  1894.  Šest  let  potom  Jules  Renard  zpra^ 
coval  týž  sujet  znovu  pro  divadlo.  Ač  hlavní  osoba  jest  táž  a  situ^ 
ace  zůstala  nezměněna,  není  aktovka  Poil''de'Carotte  pouhým 
zdramatisováním  stejnojmenného  románu.  Druhý  Zrzek  je  měkčí, 
lepší.  Ale  jakmile  přijde  nová  služka,  u  níž  cítí  sympatii,  domnělý 
necita  a  zarputilec  svěří  se  jí  bez  váhání,  třeba  že  stydlivě  a  hrdě 
maskuje  tragedii  svého  odstrčeného  mládí.  A  když  Anička  otci 
prozradí  příčinu  jeho  domnělých  rozmarů,  stačí  jediné  srdečné 
slovo  otcovo,  aby  odložil  zdánlivou  nečitelnost.  Otec  přivede  jej 
na  myšlenku,  že  snad  matka  sama  také  není  šťastna,  že  snad 
sama  trpí  svojí  neschopností  vytvořit  kolem  sebe  teplou  atmosféru 
lásky,  a  tu  Zrzek,  ten  krutý,  necitelný  Zrzek  se  dá  do  usedavého 
pláče. 

Za  oněch  šest  let,  jež  uplynuly  mezi  napsáním  románu  a 
aktovky,  umění  Renardovo  vyrostlo.  Člověk  vystoupil  2  reservy 
a  jeho  zatrpklý,  výsměšný  pošklebek  změnil  se  v  dojatý  úsměv. 
Jeho  umění  přiblížilo  se  k  životu,  zlidštělo  a  zvroucnělo.  Klassik 
opouští  karikaturní  manýru  svých  začátků  a  podává  nám  to  ncj-' 
dražší  a  nejvzácnější:  pravdu,  prozářenou  měkkou  a  hlubokou 
lidskostí. 

Týž  vývoj  od  duchaplnosti  k  myšlence  a  citu,  jako  v  prose,  lze 
pozorovati  i  v  dramatických  pracích  Renardových.  „Neznamená 
to  —  praví  Maurice  Mignon,  autor  krásné  a  pietní  monografie 
o  Renardovi*  —  že  by  byl  někdy  přestal  býti  duchaplným,  ale 
připojil  k  espritu  něco  lepšího  a  rozhodně  důležitějšího:  snahu, 
ne^-li  rozřešiti,  tož  aspoň  nadhoditi  a  diskutovati  jisté  morální  a 
sociální  problémy." 

Na  divadle  debutoval  aktovkou  Plaisir  de  sompre  (1897). 
Rok  na  to  hrála  se  aktovka  Pain  de  ménage.  Nutno  opravdu 
s  Larroumetem    vzpomínati  Marivauxe  a  Musseta,  jež  zde  Renard 

♦  Maurice  Mignon:  Jules  Renard,  L'écrivain,  Tauteur  dramatique,  Tapótre. 
—  Les  Cahiers  du  Ceutre,  Moulins,  1913. 


353 

připomíná  jemností  psychologické  analysy  —  ale  jež  převyšuje 
přesností  v  detailech,  minuciesností,  která  je  vlastní  jen  jemu. 

Divadlo  Renardovo  ovšem  není  divadlem  v  běžném  smyslu 
slova.  Není  tu  divadelní  konstrukce,  není  tu  divadelních  efektů. 
Ani  výkřiků  bolesti,  ani  radostného  jásání:  krise  se  dějí  v  nitru 
duší. 

„Nemyslím,  že  by  moje  kusy  měly  někdy  víc  než  dva  akty. 
Zdá  se  mi,  že  jsem  neschopen  napsati  tři,  či  spíše,  že  jeden,  nej" 
výše  dva  akty  stačí  k  rozvinutí  sujetu.  Držím  se  vždy  podstatného, 
mým  cílem  je  dospěti  k  zjednodušenému  výrazu,  z  něhož  se  už 
nic  nedá  vypustit.  Rád  se  dvacetkrát  vracím  k  jedné  myšlence^ 
abych  jí  dal  přesnou  formu,  která  se  k  ní  hodí.  Myslím,  že  fakt, 
myšlenka  získají  tím,  jsou^li  shrnuty  v  jednu  scénu,  v  jednu  větu. 
Aby  působily,  aby  došly  daleko,  nebo  prostě  aby  dosáhly  svého 
účelu,  nutno  je  zbaviti  přítěže  detailů  . . .  Hledám  neúnavné  přesné 
slovo,**  napsal  Rcnard  a  hledal  je  s  askctickou  přísností.  Nešlo 
mu  o  výjimečný  sujet:  spokojil  se  s  náměty  skoro  banálními. 

Mladý  muž  v  předvečer  svého  sňatku  přijde  se  rozloučit  se  svojí 
milenkou.  Blanche  loučí  se  s  ním  loyálně.  Maurice,  sveden  kouz" 
lem  vzpomínek,  chtěl  by,  aby  rozloučení  bylo  intimní.  Blanka 
odmítá  příkrými  slovy  a  přece,  než  dveře  za  ním  zapadnou,  ne-* 
ubrání  se  povzdechu:  „Jaká  prázdnota!  Co  všechno  s  sebou  odná-* 
šíte  I"  (Plaisir  de  rompre.) 

Ženatý  muž  flirtuje  jednoho  večera  nevinně  s  přítelkyní  své 
ženy.  Marta  hraje  si  s  myšlenkou  cizoložství,  ač  je  v  podstatě  po^ 
čestná  žena.  „Představím  si  to  a  chvěji  se  strachy.  Je  to  velmi 
příjemné.  Ta  pcrversní  myšlenka  mne  nejprve  baví,  ale  brzo  cítím, 
že  by  to  nebyl  žádný  žert,  ať  by  to  bylo  kdykoli  a  s  kýmkoli . . . 
Abych  nemusila  s  hnusem  sklopit  oči,  když  si  cizoložství  předsta^- 
vím,  musím  na  ně  myslit  jen  z  daleka  a  neurčitě."  Ale  Petrova 
romaneskní  obrazotvornost  se  již  rozlétla.  Jemnou  ironií,  laskavou 
vážností  přivede  jej  Marta  zase  na  zemi.  Stisknou  si  přátelsky  ruce. 
Ona  půjde  k  muži,  on  k  ženě:  „Vaše  žena  patrně  nespí.  Jsem 
jista,  že  dosud  bdí  při  lampě  u  dcerušky,  která  se  uklidnila.  Čeká 
na  vás.  Přistupte  k  ní,  potichounku,  a  z  celého  srdce,  upřímně  ji 
pocelujte."  (Pain  de  ménage.) 

Měšťák,  který  k  sobě  na  venek  pozval  mladého  básníka,  uhodne, 
že  jeho  žena  málem  by  se  dala  svésti  svým  hostem,  a  řekne  mu 
prostě:  „Vidíte,  musíte  odejít!"  A  když  mladý  muž  skutečné  od^ 
jede,  řekne  své  ženě :  „Chudinko  malá  —  byl  nejvyšší  čas !"  (M  o  n^ 

Lumír  XLII.  8.  45 


354 

sieur  Vcrnet,  v  němž  Renard  pro  divadlo  přepracoval  román 
Ecornifleur.) 

Mladý  muž  přijde  požádat  o  ruku  dívky.  Otec  dá  svolení,  ale 
je  tak  loyální,  že  chce  ženichu  vyložit,  jaké  bylo  jeho  vlastní  man' 
želství,  kde  mezi  ním  a  ženou  stál  věčné  farář.  Zeních  se  neleká 
a  dcera  sama  tvrdí,  že  se  dovede  emancipovati  z  kněžských  vlivů. 
Ale  sotva  je  zasnoubení  smluveno,  už  je  tu  farář,  ač  ho  otec  nezval. 
(La  Bigote). 

Je  na  první  pohled  patrno,  že  Renardovi  nešlo  nikde  o  napí- 
navé sujet.  Je  rovněž  zřejmo,  —  a  všichni  kritikové  Renardovi  jsou 
v  tom  za  jedno  —  že  se  Renard  úmyslně  vyhnul  ve  své  tvorbě 
cizoložným  zápletkám,  které  snad  v  devadesátí  ze  sta  případů  jsou 
thematem  moderního  dramatu  francouzského.  Jeho  hrdinky  jsou 
vesměs  počestné  ženy.  Maurice  Mignon  shledává  tu  právem  pří' 
buznost  s  Moliěrem.  Jules  Renard  je  s  ním  spřízněn  „sociální  hoď 
notou  svých  komedií,  v  nichž  jeví  se  stálá  snaha  hájiti  rodinu, 
pravou  národní  jednotu,  proti  všem  nepřátelům,  vnitřním  i  vněj^ 
ším  (Modlářka  není  bez  analogie  s  Tartuffem  a  Pan  Vernet 
rovněž  podává  líčení  příživníka,  mnohem  méně  nebezpečného,  který 
se  vetře  do  rodiny  měšťáků,  mnohem  rozumnějších,  pod  záštitou 
umění  a  poesie),  jakož  i  delikátností  velmi  zdravé  a  velmi  lidské 
morálky,  zároveň  přirozené  a  přímé,  v  níž  nebylo  by  snad  ne' 
možno  nalézti  nějaké  stopy  nejlepšího  jansenistického  ideálu".  UpO'' 
míná  na  Moliěra  svým  dramatickým  realismem.  Ovšem,  na  rož' 
díl  od  Moliěra,  talent  Renardův  je  analytický,  nikoli  synthetický. 
Moliěrovy  postavy  jsou  typy  všeobecné  platnosti  a  věčné  pravdi^ 
vosti,  kdežto  postavy  Renardovy  jsou  jen  individua,  třeba  stejně 
pravdivá  jako  život  sám. 

Jakou  filosofií,  jaký  životní  názor  lze  odvoditi  z  dramatických 
prací  Renardových?  Dívá  se  na  život  střízlivě,  bez  illusí.  A  přece 
touží  po  tom,  konati  dobro.  „Kdyby  si  každý  z  nás  dal  záležet  po 
celý  život,  aby  učinil  šťastnými  dva  lidi,  byl  by  každý  z  nás  dva' 
krátě  šťasten . . ."  Ale  štěstí  netřeba  hledati  v  ničem  neobyčejném, 
romaneskním,  neboť  „štěstí,  které  máme,  je  skoro  vždy  lepší  než 
to,  které  bychom  míti  chtěli''. 

Jako  byl  vzácně  svědomitým  umělcem,  byl  i  poctivým  člově' 
kem.  Byl  živým  svědomím  svých  přátel.  Mnozí,  jichž  jméno  bylo 
zvučnější  než  jméno  Renardovo,  přicházeli  k  němu  jako  k  zpověď 
niku,  aby  si  u  něho  „nařídili  svědomí"  (Tristan  Bernard).  A  byl 
krásným  příkladem   mužné  poctivosti  nejen  pařížským  přátelům, 


353 

které  lesk  zlata  a  potlesk  boulevardů  sváděl  s  cesty  umění.  Byl 
otcovským  přítelem  a  rádcem  i  prostým  sedlákům  svého  kraje. 
Člen  Akademie  Goncourtů  neváhal  psáti  do  malého  provinciálního 
Jistu:  „Echo  de  Clamecy"  a  vykládati  venkovanům  svoje  názory. 
Otvíral  jim  oči,  snažil  se  učiniti  je  lepšími:  „Sedláci,  bratři  moji,  kdy 
přestanete  považovati  svou  nevědomost  za  svoji  přednost?" 

Od  Maupassanta  nebylo  ve  Francii  autora,  který  by  lépe  znal 
sedláka  a  lépe  mu  rozuměl:  „Budu  člověkem  mezi  těmito  lidmi, 
kteří  krájejí  zemi,  jak  říkal  Marot  —  praví  Renard.  Ale  zachovám 
si  oko  umělce,  čisté,  nepodplatitelné,  které  nic  neurazí,  neboť  celý 
život  stojí  za  podívání.  Stanu  se  umělcem  lidským." 

A  ve  svých  knihách  Bucoliques,  Ragotte,  Nos  frěres 
farouches,  Vigneron  dans  sa  vigne  je  líčí,  dle  slov  Bacheli-- 
nových,  staré,  mladé  bohaté  i  chudé,  sedláky,  nádeníky,  cestáře, 
rodinu  Filipovu,  starou  Honorinu.  Jsou  zachyceni  tak,  jak  žijí  při 
svém  všedním  zaměstnání,  ve  svých  důvěrných  rozhovorech.  Uka^ 
zuje  nám  je  tak,  jak  jsou,  když  kopou,  žnou,  když  na  silnici  tlu^ 
kou  kámen.  Tím  se  liší  od  Balzaca  a  Maupassanta.  Nestaví  se 
do  výjimečných  případů,  nevymýšlí  spletitých  událostí  a  processů; 
za  to  každý  detail,  i  ten  nejvšednější,  jehož  si  před  ním  nikdo  ne 
všimnul,  nabývá  neobyčejné  výraznosti  a  plastičnosti. 

Tento  muž,  o  němž  Robert  de  Flers  mohl  plným  právem  říci, 
že  „miloval  krásnou  větu  jako  světec  miluje  svou  modlitbu",  nť 
pohrdal  skromnou  funkcí  vesnického  starosty  a  vykonával  ji  jako 
dobrý  republikán  s  úzkostlivou  svědomitostí,  pojímal  ji  stejně  vážné 
jako  svoje  umění.  Maurice  Mignon  neváhal  věnovati  více  než  tře-* 
tinu  své  monografie  republikánskému  apoštolátu  Renardovu,  jehož 
živý  odlesk  je  patrný  v  „Modlářce",  jeho  vychovatelské  činnosti, 
jeho  obětavé  drobné  práci  osvětové  v  rodném  kraji.  Nebyla  bez 
nesnází  a  bez  hořkosti.  Měl  proti  sobě  zámek,  faru  a  třetinu  ob^ 
čanstva.  A  přece  konal  ji  oddaně  a  s  naprostou  poctivostí ;  s  hlubo" 
kým  přesvědčením  potíral  tupou  nevědomost  venkovanů,  proti  me-' 
chanické  bigotnosti  stavěl  laický  ideál  uvědomělé  morálky,  neboť 
politicky  byl  nadšeným  a  přesvědčeným  stoupencem  rozluky  církve 
a  státu,  a  třeba  že  nebyl  organisovaným  socialistou,  jeho  obdiv 
platil  Jaurěsovi  a  jeho  názory  byly  socialismu  nejbližší.  Není  možno 
podrobněji  rozbírati  tuto  veřejnou  činnost  Renardovu,  která  je 
ostatně  jen  doplňkem  a  důsledkem  jeho  morálky  umělecké  a  lid^ 
ské.  Chci  jen  na  konec  citovati  z  posledního  officielního  proslovu 
jeho  k  mládeži  tuto  větu:  „Nezacpávejte  si  uši,  chvějíce  se,  před 
lidskou  bídou;  naopak,  skloňte   se  k  ní,  podejte  pomocnou  ruku. 


356 

naplňte  svoji  lodku  lidskými  troskami,  ncchcctcli,  aby  se  překotila 
vinou  vašeho  egoismu  a  vaší  pýchy." 

Poznati  a  pochopiti  Renarda  znamená  milovati  tuto  čistou, 
mužnou  duši  a  obdivovati  se  jeho  vzácné  umělecké  poctivosti. 

Očištěno,  zušlechténo  a  povzneseno  láskou  a  slitováním,  dílo 
jeho  patří  k  nejlidštějšímu,  co  francouzská  literatura  přinesla  v  po^ 
sledním  čtvrtstoletí. 


JIŘÍ  MAHEN: 

ČERNÉ  ŠATY. 
I. 

Vždycky,  když  večer  přišel  domů  a  ulehl  na  lože,  aby  při  matném 
světle  lampy  přečetl  si  kus  starých  novin  nebo  knížku,  kterou 
náhodou  dostal  do  ruky,  tak  mu  to  připadalo :  stojí  mu  za  hlavou 
neznámá  bytost,  krutý  posel  bohů,  hraje  na  housle  smutnou  píseň 
života  a  nepřestává . . .  Slyšel  ponurý  ten  nápěv  každý  den,  každý 
večer,  každou  noc,  a  když  usínal  a  zase  se  probouzel,  slyšel  ho 
znova,  ještě  smutnější  a  ponuřejší.  Cítil  v  ten  okamžik  všechny 
předměty  ve  svém  pokoji  jako  něco  živého  a  promlouvaly  k  němu 
podivným  hlasem.  —  Nejsem  tvoje  —  promlouvala  postel  —  a 
nepřeji  ti  ani  trochu  klidného  odpočinku,  neboť  nejsi  pravý  spáči 
—  Jsem  hluboce,  hluboce  s  tebou  nespokojena  i  já!  —  mručela 
mrzutě  skříň  —  neboť  v  mém  nitru  není  než  pár  obnošených 
šatů,  za  něž  se  stydím!  —  Vychladla  jsme  —  pravila  kamna  — 
nekrmíš  nás,  ačkoli  bychom  ti  připravila  nejeden  pěkný  večer!  — 
Nechtě  ho!  —  ozvalo  se  ironicky  zrcadlo  —  je  to  přece  žebrák! 
Neznámá  bytost  pozvedla  housle  a  hrála  a  hrála . . . 

Bývaly  chvíle,  kdy  slyšel  z  této  písně  šííenství,  ale  časem  stalo 
se  ze  všeho  jakési  bláto,  v  němž  se  utápěl  se  lhostejností,  nad 
níž  šuměla  zase  prazvláštní  rozkoš  —  že  je  na  světě  sám  a  sám  a 
že  už  také  sám  kdekoliv  a  jakkoliv  dodělá.  —  Jako  pes!  —  říkal 
si  hlasitě  —  jako  pes! 

Bylo  mu  pětatřicet  let,  a  ačkoliv  mu  leckdy  říkali  všelijací  lide, 
ze  žije  v  nejmužnějších  letech,  dávno  už  tomu  nevěřil.  Jako  vý- 
směch připadala  mu  každá  taková  poznámka,  neboť  celý  dosavadní 
jeho  život  nebyl  než  živoření,  bída  a  bída.  Probíjel  se  jí  jako  stu^ 
dent,  dvakrát  strhla  ho  na  lože,   s  něhož  s  námahou  opět  vstal. 


357 

pak  vedla  ho  2  kanceláře  do  kanceláře,  krmila  ho  odpadky  neje^ 
nom  u  stolu,  ale  i  z  divadel,  knihoven  a  oddychnout  na  opravdu 
volném  vzduchu  nedala  mu  nikdy.  Ráno  vstával  vždy  mrzut, 
chvatně  se  oblékl  a  již  utíkal  za  prací,  sedal  při  ní  až  do  večera, 
aby  vydělal  několik  zlatých  na  další  měsíce  nijakého  života.  A  ko" 
lem  chodili  stále  nějací  cizí  lidé,  kteří  mu  nedali  pokoje,  dohlíželi 
na  něho,  za  každou  maličkost  ho  vyplísnili,  slova  upřímného  ne^ 
řekli  a  hnali  se  za  něčím,  čeho  nechápal.  Viděl,  jak  se  derou  na 
kde  jakou  zábavu,  jak  shánějí  dobré  jídlo,  jak  se  opíjejí  těžkým 
vínem  a  jak  hltají  krásu  žen  —  co  mu  jen  do  toho  všeho?  Ně'' 
kolikráte  pustil  se  také  tou  cestou  za  ostatními,  ale  již  za  chvíli 
stál  bezradně  na  rohu  ulice,  nechápal,  jak  se  mohl  dát  strhnout,  a 
na  konec  mávl  rukou  nad  světem. 

Jeho  samota  —  to  byl  jeho  svět,  kam  jedině  patřil,  a  v  něm 
nanejvýš  ještě  nějaký  sen.  Bylo  ku  podivu,  že  si  ze  všech,  které 
mu  zbyly,  vybral  na  konce  sen  o  moři.  —  Ano,  říkal  si,  jednoho 
krásného  dne  musím  dostat  dovolenou  a  pojedu  se  na  ně  podí- 
vati Uvidím  je  veliké,  krásné  a  slavné  a  utopím  v  tom  pohledu 
všechno,  čím  trpím  a  strádám.  Z  dálky  připlují  bílé  plachty  lodí 
a  snad  i  nějakou  naději  přivezou . . . 

Bylo  to  bláhové,  sám  se  tomu  někdy  smál,  ale  bylo  v  tom 
asi  něco  velmi  silného,  neboť  najednou  při  své  bídné  mzdě  i  schra- 
ňovat  začal  a  stranou  uložil  již  osmdesát  korun.  Bylo  to  celé  jmění 
a  nebylo  to  ovšem  nic,  ale  přece  zase  bylo  to  lepší  než  starý  re- 
volver v  nočním  stolku,  v  němž  bylo  pět  plesnivých  patron. 

Koupil  ho  přede  dvěma  lety,  když  neznámá  bytost  za  jeho 
hlavou  zahrála  nejdravější  variaci  na  motiv  „matčina  smrt".  Byl  na 
světě  típlné  sám  — 

II. 

Jak  se  to  stalo,  že  jednoho  podzimního  dne  šli  spolu  životem 
dva,  toho  věru  chvílemi  nechápal,  ačkoliv  to  bylo  jasné,  jedno- 
duché a  trochu  komické,  jak  se  spolu  seznámili.  Jako  by  byl  osud 
hrál  si  s  ním  dosud  na  schovávanou  a  najednou  vběhl  mu  do 
cesty  jako  bílý  jelen  se  zlatou   hvězdou  na  čele. 

Kdykoliv  se  vracel  z  práce  domů,  vždycky  ubíhal  starou,  klika- 
tou uličkou,  nevšímaje  si  nikoho,  ani  věcí,  jež  se  mu  snad  do 
cesty  postavily.  A  tak  se  stalo,  že  náhle  vrazil  do  člověka,  který 
se  zapotácel  a  upřel  pln  úžasu  naň  oči.  Chtěl  se  omluvit,  ale  pro- 
vedl to  velmi  zajíkavě,  neboť  ten,    kdo   se   naň   díval,   byla   žena. 


358 

Usmál  se,  sám  nevědél  proč  a  byl  rád,  že  i  dívka  se  jaksi  usmála 
a  odpustila  mu  jeho  nemotornost.  Za  rohem  se  obrátil,  uvidí^li  ji 
ještě,  ale  byla  již  pryč. 

Za  tři  dny,  kdy  si  již  —  nebylo  to  zvláštní?  —  dával  pozor, 
aby  do  nikoho  nevrazil,  uviděl  ji  v  úzké  uličce  znova.  I  ona  ho 
spatřila,  napolo  se  obrátila  a  zahleděla  se  za  ním.  Byla  to  ještě 
mladá  holka,  bylo  jí  něco  přes  šestnáct  let.  Za  rohem  postavil  se 
před  výkladní  skříň  a  nevěda  sám,  co  činí,  díval  se  do  své  tváře. 
Co  viděl?  Bledý  obličej,  kolem  hustý,  černý  vous,  v  očích  kmital 
slabý  plamének  života.  Kde  se  tam  vzal  po  letech? 

Ne,  odmítl  to  hned  předem,  že  by  to  byl  nějaký  záblesk  vel' 
kého  vnitřního  rozbouření  a  snad  hlad  po  lásce.  Okusil  již  lásky, 
ale  nenašel  v  ní  než  hořkost  a  chlad  a  po  nové  netoužil.  A  přece 
—  po  týdnu,  kdy  se  schválně  hnal  uličkou  jako  dříve,  jenom  aby 
nikoho  neviděl,  náhle  se  zastavil,  počkal  si  na  bytost,  jež  přechá^ 
zela  na  druhou  stranou,  a  než  se  sám  toho  nadál,  smekl  a  oslo^ 
vil  ji. 

Podívala  se  na  něho,  pokrčila  rameny  a  šli . . . 

Také  ona  neměla  na  růžích  ustláno,  byla  výpomocnou  silou 
ve  výpravně  závodu  a  vydělávala  pro  rodinu  i  pro  sebe.  Nebylo 
toho  mnoho,  pár  krejcarů,  ale  právě  těch  pár  krejcarů  přinášelo 
do  její  duše  dětinskou  hrdost,  která  se  projevovala  i  v  rozhovoru. 

—  Smítcli  na  mne  čekat  každý  večer?  Proč? 

Sám  se  toho  ulekl,  když  přidala  své  „proč"  k  jeho  otázce,  jak 
se  to  podivně  vlastně  dovoloval  a  k  čemu,  ale  odpověděl  prostým  : 
Rád  bych  vás  viděl! 

—  Musím  někdy  zůstat  v  kanceláři  třeba  o  hodinu  déle  — 
prohodila. 

—  Znám  to  I  —  usmál  se  —  nechcete,  aby  vaši  práci  vám  snad 
někdo  nezkazil?  Také  jsem  to  prožil.  A  co  když  tam  budete  dvě 
hodiny? 

—  Počkáte? 

—  Počkám  !  —  řekl  vesele  a  podali  si  ruce.  Zadíval  se  na  ni  : 
malá,  drobná,  suchá  osůbka,  jenom  do  uzlíčku  ji  svázat,  prsty  na 
rukou  jako  dřívka . . .  Zachvělo  se  mu  srdce  radostí,  že  je  tak  útlá 
a  že  není  na  ní  docela  nic  z  těch  žen,  které  po  ulicích  chodí  a  se 
zdviženou  hlavou  jenom  úsměvy  mužů  loví. 

Začali  se  setkávat  každý  den.  Bylo  to  zvláštní  roztesknění, 
které  vodilo  je  pak  ulicemi,  nábřežími  a  starými  zahradami,  ně*- 
kolikrát   setkaly    se   jejich  ruce,  ale  hned   se   pustily,  neboť  srdce 


359 

hřmělo  u  něho  širokými  vodopády  —  okouzlení  ze  života,  ale  na 
lásku  to  nestačilo.  Viděl  ponejprv  barvy  všedních  věd,  jichž  si 
dříve  nevšímal,  slyšel  ponejprv  jiné  melodie  tajemného  dění  než 
byla  melodie  bídy  doma,  ale  melodie  nenesly  obraz  mladé  přítel 
kyne  na  svých  perutích.  Malá,  drobná  osůbka  šla  vedle  něho  jako 
bytost  z  pohádky,  do  níž  nesmělo  se  vejít  v  tom  obleku,  který 
nosil  na  sobě. 

A  tak,  ačkoliv  ze  začátku  si  myslil,  že  zadýchlo  na  něj  přece 
něco  z  věčnosti,  v  krátké  poměrně  době  porozuměl  všemu  a  svěsil 
zase  hlavu. 

Bylo  to  jako  chůze  přes  tři  vrchy  . . . 

Přišel  se  vším  zvlněním  citů  a  podával  se,  jak  byl.  Melancholie 
kreslila  mu  jeho  průvodkyni  málem  jako  Madonnu,  a  on  míval 
chvíle,  kdy  skutečně  chtěl  před  ní  kleknout  a  hledat  u  ní  něco 
velkého  a  svatého,  ale  brzo  poznal,  že  tato  Madonna  tkvěla  příliš 
na  tomto  světě  a  neprosila  se  o  oltář  a  zanícení  oklamaného  srdce 
mužova. 

Nuže  —  dobrá,  přes  noc  se  přizpůsobil  a  přišel  jako  mladík 
s  obyčejnými  poznámkami,  jež  chytaly  se  brzo  té  brzo  oné  věci^ 
a  jak  se  zdálo,  bylo  to  přijato  s  povděkem.  Ale  běda!  brzo  poznal, 
že  se  přemáhá  a  vykládá  mnohé,  o  čem  měl  raději  mlčet,  že  mluví 
příliš  mnoho  a  že  právě  proto  jeho  přítelkyně  se  roztěkala  a  má-' 
lem  ho  neviděla  vedle  sebe. 

—  Nebude  to  než  episoda,  marná  episoda!  —  řekl  mu  jednou 
chladný  rozum,  ale  člověk  se  nedal  a  přišel  s  vášní.  Bylo  to  ně^ 
kolik  slavných  večerů,  při  nichž  doma  smál  se  skříni,  zrcadlu 
i  chladným  kamnům  —  ale  pak  náhle  tím  energičtěji  zahřměla 
nad  ním  stará  píseň  živoření:  A  co  bude  dál?  Jak  to  dopadne? 
Nečekala  tebe  žádná  budoucnost,    jaká   by    mohla  čekat  vás  dva? 

—  Pracovat  budu,  až  oslepnul  —  odpovídal  svědomí  i  srdci. 

—  Nccouvnu,  nepadnu,  vytrvám  I  —  bránil  se  útokům  starých, 
strašných  sil,  které  ho  už  dávno  měly  v  hrsti. 

—  A  vždyť  ona  ani  po  tom  netouží,  abys  šel  s  ní  delší  kus 
cesty  životem!  —  zašeptaly  mu  zase  housle  bídy  za  hlavou  —  je 
také  tolik  mladá,  a  ty  jsi  už  dávno  své  mládí  proživořil! 

To  bylo  pravda!  Pohádali  se  zrovna  v  ten  čas,  sami  nevěděli 
proč,  ale  rozmluva,  kterou  krátce  před  tím  měli,  dotvrzovala,  co 
mu  tvrdil  už  dříve  chladný  rozum:  přišel  slavný  osud  do  cesty 
jako  bílý  jelen  se  zlatou  hvězdou  na  čele,  ale  byla  to  jenom  epi" 
soda,  aby  člověk  trpěl  ještě  víc .  ♦ , 


360 

III. 

—  Miluješ  mne? 

Dívala  se  někam  do  hvězd  a  neodpovídala. 

—  Chtěl  bych  ti  říci  tisíc  slov  . . .  začal,  ale  nedokončil,  neboť 
drobná  osůbka  neměla  ráda  těchto  řečí  a  raději  ho  vlekla  za  sebou, 
jenom  aby  nestáli  a  zbytečně  si  nepovídali.  Několikrát  se  obrátila 
a  usmála,  ale  neměla  to  věru  dělat!  Cizí  připadla  mu  a  nějaká 
úplné  jiná,  než  se  mu  jevila  tenkrát,  když  šel  přes  tři  vrchy  — 
—  —  co  to  bylo  za  novou  tvář  života?  Ah,  snad  to  bylo  všechno 
zařízeno  dle  určitých  zákonů,  jimž  nesmí  se  vyhnout  z  nás  jediný; 
ve  dvaceti  lze  lásce  otročit  i  pět  let,  v  osmadvaceti  vášnivě  milo' 
vat  třeba  celý  rok,  ale  zákon  pětatřicetiletých  připouští  jenom  ve 
liké  vzepjetí  životní  energie  a  kategorické  bud  —  anebo !  na  měsíc! 
A  kdo  se  dovede  rozhodnout,  bývá  spasen,  a  kdo  ne,  třeba  do 
propasti  sletí.  Má  vzít  svou  malou  přítelkyni  do  náruči  a  nést  ji 
bažinami  a  připoutat  se  k  ní  celým  životem?  Zase  se  k  němu 
obrátila  podivným,  plachým  ted  pohledem. 

Bylo  mu  jí  líto. 

Ale  u  dábla  —  což  by  to  nešlo  jako  všude  na  světě  nějakým 
podplacením  osudné  moci?  Po  roce  by  se  vidělo,  jak  dále. 

Chytil  se  toho  jako  tonoucí  stébla  a  zrovna  když  stáli  před 
velkou,  osvětlenou  výkladní  síni  módního  závodu.  Krásné,  černé 
šaty  dívaly  se  na  ně,  a  jako  motýl  smála  se  na  nich  malá  bílá  ce-' 
dulka  „80  K". 

Byl  to  pokyn  nebes?  Osmdesát  korun  měl  právě  doma  na 
cestu  k  moři.  Co  mu  ted  bylo  do  moře?  Obrátil  se  po  své  drobné 
přítelkyni:  i  ona  dívala  se  na  černé  šaty,  prst  na  ústech  —  líbily 
se  jí. 

—  Chceš  je?  —  zeptal  se  tichým  hlasem,  který  ho  samotného 
překvapil. 

Obrátila  k  němu  celý  obličej,  nechápala  hned,  co  jí  to  vlastně 
nabízí,  pak  sklopila  hlavu.  Věděl,  že  jí  neurazil,  byla  stejně  chudá 
jako  on,  a  tak  jenom  v  té  podivné  chvíli  po  hlavě  ji  pohladil  a 
domů  už  pak  došli  jako  po  špičkách. 

Druhý  den  sebral  peníze  a  vedl  ji  do  krámu.  Zastavila  se  přede 
dveřmi  a  nechtěla  vejít,  ale  pak  si  dala  přece  říci  a  vešli.  Sáty 
byly  ovšem  velké,  ale  prodavačka  slíbila  do  neděle  ušít  nové, 
ještě  hezčí,  než  byly  šaty  na  pultě.  Zaplatil,  udali  adresu  a  vyšli  ven. 

—  Což  pak  nemluvíš?  —  zasmál  se  vesele  —  myslím,  že  ti 
budou  pěkně  slušet ! 


3^1 

—  Což  o  to !  —  vzdychla  a  celém  přejela  po  rukávu  jeho 
svrchníku  —  budou  pro  mne  příliš  hezké,  co  jsme  to  vyvedli  za 
hloupost? 

Ale  jak  mohly  být  černé  šaty  hloupostí?  Pékné  byly  a  mely 
být  ještě  lepší,  hebká  krajka  dokonce  na  nich  byla,  i  lemování  ne 
zrovna  všední  a  že  budou  slušet  drobné  bytosti,  o  tom  nebylo 
sporu.  A  prosím,  i  zaplaceny  již  byly  ...  A  přece  nebylo  v  tom 
všem  něco  v  pořádku  a  tížilo  to  a  bolelo,  ale  jenom  odkud? 
Když  kladl  bankovky  na  sttJíl,  zaznělo  to  v  něm  jako  když  struna 
praskne,  myslil,  že  praskla  neznámá  dosud  v  něm  sobeckost  — 
ale  tcd  znělo  to  celým  nitrem  znova,  jako  když  se  zvony  rozhou^ 
pou.  Šuměla  z  toho  veliká,  slavná  chvíle  a  přece  zase  ironie,  jako 
by  tisíc  kavek  kvákalo:  Chudas  začal  nový  život  —  kvá!  První 
velké  dobrodružství  —  kvá!  Není  to,  není  to  směšné? 

Zatím  došli  až  k  tichému  místu,  kde  se  obyčejně  loučívali.  Bylo 
mu  u  srdce,  jako  by  se  s  ní  loučil  opravdu  na  vždy.  Sevřel  její 
ruku,  ale  nevěděly  co  by  potom  udělal. 

Přivinula  se  k  němu  a  políbila  ho,  ale  potom  nastala  ještě 
strašnější  pausa,  v  níž  dívali  se  každý  docela  jinam.  Co  to  bylo, 
pane  bože,   za  smutnou  a  beznadějnou  pohádku? 

A  peníze  kde  vzal?  Najednou  se  ho  na  to  upřímně  zeptala. 

Bylo  to  hroznější  než  úder  kladivem.  Doma  ještě  si  říkal,  že 
jí  ve  smíchu  řekne,  že  dědil,  ale  zapomněl  na  to  a  ted  zaznělomu, 
to  vstříc  jako  lizkostlivé  :  Nekradťs? 

Shýbl  se  nad  ní,  zahleděl  se  vážně  a  zoufale  do  černých  očí, 
zlíbal  malá  lista,  jak  dosud  nikdy  nikoho,  ale  věděl,  že  je  to  konec. 
Krutý  osud  zahrál  si  s  ním  jako  s  malým  dítětem ;  ukázal  mu  kus 
cukroví,  i  kousek  na  ochutnání  dal,  ale  pak  náhle  utrhl  a  žádo" 
stivé  děcko  spadlo  do  jámy.  Všechna  mužná  síla  vzepřela  se  v  něm 
jako  divoký  kůň  a  řítila  se  kamsi  v  prázdno. 

IV. 

Neznámá  bytost,  která  dříve  hrála  mu  doma  smutnou  píseň 
života,  začala  mu  nyní  hrát  odrhovačky.  Zacpával  si  uši,  ale  sku** 
tečnost  mluvila  v  něm  a  smála  se,  smála . . . 

Dva  lidé  se  setkali,  ale  nemohli  se  milovat,  poněvadž  se  ne^ 
měli  vlastně  rádi  a  byli  žebráky.  Začali  si  tedy  aspoň  trochu  hrát 
se  světem  a  koupili  si  na  čas  něco,  co  měli  spíše  doma  navléci  na 
loutku,  neboť  na  klobouk  už  nezbylo,  na  kabát  teprve  ne  a  na 
nějaký  společný  život  už  dokonce  ne!    Provedlo   se   ubohé  gesto. 

Lumír  XLII,  8.  ^6 


362 

Písaříček  ráčil  napodobit  mravy  mladých,  bohatých  synků,  kteří  si 
vydržuji,  co  se  jim  libí.  Jak  to  mohlo  dopadnout?  Komicky! 

Čtyři  dny  vydržel  tento  útok  a  tento  smích,  ale  pátý  den 
klesly  mu  ruce.  Byla  sobota  a  on  zítra  měl  ponejprv  s  černými 
šaty  vyjít  si  na  procházku.  Oblékl  se  již  večer  a  prohlížel  se  od 
hlavy  až  k  patě.  Sváteční  kabát  měl  již  notně  ohlazené  lokty, 
ledakdcs  byla  skvrna,  jíž  dříve  neviděl,  kalhoty  byly  dole  roztřes 
pány,  košile  byla  vyprána  jakž  takž,  klobouk  dávno  již  nepatřil 
ke  slušné  pokrývce  hlavy.  A  co  bylo  nejhoršího :  ze  zrcadla  dívala 
se  jakási  strašná,  vyjevená,  zarostlá  tvář  s  temnými  kruhy  kolem 
očí,  s  vráskami  na  čele,  smrtelně  bledý  obličej,  který  se  stáhl 
k  nejpodivnějšímu  tísměvu,  jenž  ukázal  nerovnou  řadu  zubů  a 
dvě  velké  mezery  v  ní .  . . 

Ještě  že  srdce  nebylo  možno  vidět  v  zrcadle!  Ale  i  ono  jisté 
bylo  jistě  zcela  jiné  než  u  ostatních  lidí,  plné  černé,  mrtvé  krve, 
nemocné,  zbabělé,  rorežrané  neplodností   let  — 

—  zamířil  si  na  ně  a  spustil .  . .  Rána  zahřměla  pokojem.  Stará, 
plesnivá  patrona  vykonala  svou  povinnost. 

V. 

Bylo  nedělní  poledne,  kdy  malá,  drobná  osúbka  smutně  vra^ 
cela  se  v  černých  šatech  domů,  neboť  čekala  marně  na  toho,  kdo 
by  jí  řekl,  že  jí  to  opravdu  sluší.  Šla  ku  podivu  vážné  a  připa- 
dala si  skoro  jako  třicetiletá.  Proč  jenom  nepřišel? 

Večer  se  to  dozvěděla.  Padla  na  židli  a  třásla  se  a  vzlykala: 
Pane  bože,  kdo  ji  to  vlastně  potkal?  Už  ho  začínala  mít  opravdu 
ráda,  jak  jenom  to  mohl  provést?  První  láska  v  jejím  životě  a 
hned  tak  se  jí  položila  na  věky  do  cesty?  Královno  nebes,  byl  to 
jistě  šílený  člověk  1  Koupil  jí  černé  šaty,  aby  mu  měla  v  čem  jíti 
na  pohřeb ... 

VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK     A     POLITIKA.  (PotradovAní  > 

XV. 

II.  října  1848,  při  debatě  o  svobodě  tisku  a  stavu  obležení,  pro- 
nesl Viktor  Hugo  tento  výrok: 

„Pan  ministr  spravedlnosti  dovolával  se  právě  nutnosti.  Dovo- 
luji si  mu  poznamenati,  že  nutnost  je  důvod  špatných  politiků;  že 
ve  všech  dobách,  za  všech  vlád,  státníci,  odsouzení  nedostatečností, 


3^3 

)tž  nepocházela  někdy  od  nich,  Jež  pocházela  od  okolností,  opírali 
se  o  tento  argument  nutností.  Viděli  jsme  už  a  často  za  dřívějšího  rc" 
zimu  vládnoucí  utíkati  se  k  libovůli,  despotismu,  k  zastavení  žur-' 
nálů,  k  uvěznění  spisovatelů.  Mějte  se  na  pozoru,  pánové!  Dáváte 
republice  dýchati  týž  vzduch,  jaký  dýchala  monarchie.  Vzpomeňte 
si,  že  monarchie  naň  zemřela . .  ."* 

Po  20.  prosinci  1848  nic  se  nezměnilo  na  tomto  vzduchu.  Na^ 
opak.  Krátce  po  proídamaci  Ludvíka  Napoleona  presidentem  rc^ 
publiky  došlo  k  rozchodu  shromáždění  ústavodárného.  Spor  o  to, 
vypršcHi  mandát  shromáždění  ústavodárného,  byl  dost  prudký. 
Victor  Hugo  ujal  se  slova  dne  28.  ledna  1849,  bezprostředně  po 
řeči  Julesa  Favre,  který  výmluvně  a  vášnivě  dokazoval,  že  shromáž" 
dění  má  ne  pouze  právo,  nýbrž  povinnost  zůstati  shromážděno. 
Dle  mínění  Hugova  dostalo  shromáždění  mandát  neomezený  a  ome^ 
zený :  neomezený  co  do  soaverainity.  omezený  vzhledem  k  dílu, 
jež  mu  bylo  vykonat.  Dokončením  ústavy  mandát  vyčerpán  a  prvý 
důsledek  odhlasování  ústavy  musí  býti  rozpuštění  shromáždění 
ústavodárného.  Zákony  t.  zv.  organické  musí  se  omezit  na  míru 
nejmenší.  Veliká  shromáždění  musí  hleděti  okamžiku  abdikace  pO' 
litické  s  důstojností  a  vážností  vstříc;  dbají  pouze  jediného  zřetele, 
jímž  je  prospěch  obecný.  Praví  se,  že  shromáždění  ústavodárné 
musí  bdít  nad  svým  dílem  a  nedopustiti,  aby  ústava  byla  přené" 
chána  neznámé  budoucnosti.  Vyvolává  se  fantom  shromáždění, 
ohrožujícího  veřejný  mír;  předpokládá  se,  že  příští  zákonodárné 
shromáždění  přinese  s  sebou  zmatky  a  pohromy,  že  zničí  Francii, 
místo  co  by  ji  spasilo.  Toť  hlavní  důvod,  proč  většina  váhá.  Říká 
se:  víte,  co  bude,  víte,  co  učiní  příští  zákonodárné  shromáždění? 
A  uzavírá  se  z  toho  nutnost  udržení  shromáždění  ústavodárného. 
Je  tomu  necelý  rok,  praví  Hugo,  kdy  část  prozatímní  vlády  zdála 
se  věřit  v  nutnost  svého  setrvání.  Veřejná  prohlášení,  plakátovaná 
na  nárožích,  ujišťovala,  že  politická  výchova  Francie  není  dokonána 
a  že  tudíž  nutno,  aby  prozatímní  vláda  setrvala.  A  určitá  strana,  kraj" 
ně  republikánská,  varovala  Francii  před  ohromným  nebezpečím,  ply" 
noucím  z  voleb.  Toto  ohromné  nebezpečí,  apostrofuje  Hugo  sně" 
movnu,  byli  jste  vy.  Nyní  se  opakuje  totéž.  Jako  tehdy,  je  dnes 
nedůvěra  k  Francii,  k  lidu.  Dle  toho,  jakou  váhu  měly  obavy  mi" 
nule,  sudte,  jakou  váhu  mají  obavy  dnešní.  Na  dně  všech  těchto 
obav  je  t^jná  hrůza  před  všeobecným  hlasovacím  právem.  A  není 
nic  nebezpečnějšího  než  vláda,  která  nevěří  principu,  z  něhož  vzešla. 
Ukazujte  důvěru  k  lidu,  lid  ukáže  důvěru  k  vám.  Žádá,  aby  se  ne" 
prodlužoval  stav,  který  je  agónií  úvěru,  obchodu,  průmyslu  a  práce. 


364 

Victor  Hugo  se  klamal:  rozchod  shromáždéní  ústavodárného 
ukázal  se  záhy  osudnou  chybou  pro  republiku.  Při  volbách  do 
shromáždění  zákonodárného  zvítězila  myšlenka  monarchistická  pro< 
ti  myšlence  republikánské.  Tato  monarchistická  většina  parlamentu 
republiky  byla,  pravda,  roztříštěna  na  tři  frakce:  na  legitimisty, 
přívržence  vypuzené  rodiny  orleanské  a  bonapartisty.  Pro  toto  roz^ 
tříštění  nemělo  shromáždění  autority  a  bylo  malomocným  proti 
obratné  a  nevybíravé  v  prostředcích  politice  presidenta,  který  na 
úkor  shromáždění  zákonodárného  hleděl  si  získati  sympatie  vrstev 
rozhodujících. 

Krajně  republikánské  strany  posílily  ještě  posici  presidentovu. 
Činily  opětné  pokusy  o  povstání  (tak  v  červnu  1849).  Vláda  po" 
tlačila  energicky  tyto  pokusy,  omezila  tisk,  prohlásila  stav  obležení, 
omezila  svobodu  spolčovací.  Omezila  také  všeobecné  hlasovací  právo, 
když  doplňovací  volby  v  Paříži  dopadly  ve  prospěch  socialista. 

V  těchto  všech  skutcích  vlády  parlamentární  zaujímal  president 
stanovisko  reservované;  nechal  kompromitovati  se  vládu  raději  než 
by  sckompromitoval  sám.  Pracoval  potichu  Jmenoval  úředníky  sobě 
oddané;  dal  uvést  v  život  společnost  10.  prosince,  zakládati 
bonapartistický  tisk.  Na  svých  cestách  hleděl  získati  obyvatelstvo 
a  ovšem  hlavně  armádu.  Aby  na  úkor  sněmovny  zvýšil  svou  po^ 
pularitu,  vystupoval  jako  propagátor  zavedení  všeobecného  voleb' 
ního  práva  a  mluvil  o  revisi  ústavy. 

V  této  dobé  odkloňoval  se  Victor  Hugo  stále  více  od  pravice 
k  levici.  Odklonil  se  v  ní  v  známé  řeči  o  bídě,  pronesené  9.  čer^ 
věnce  1848,  od  konservativců  ostře  napadané,  řeči,  jež  znamenala 
definitivní  rozchod  s  nimi.  V  řeči  této  přimlouval  se  Victor  Hugo 
za  návrh  dc  Melunův  na  zřízení  třicetičlenné  kommissc,  jež  by 
připravovala  a  zkoumala  zákony  vztahující  se  k  veřejné  podpoře. 
Tento  návrh  prohlašován  od  konservativců  za  socialistický.  Dle 
Victora  Huga,  ti,  kteří  stáli  na  tomto  stanovisku,  prohlašovali,  že 
vzbuzovati  v  lidu  naději  na  vzrůst  blahobytu  a  umenšení  bídy, 
znamená  slibovat  nemožné;  s  lidem  že  se  nedá  nic  dělat,  než  co 
už  všechny  vlády  učinily  v  okolnostech  podobných;  ostatek  jsou 
deklamace  a  chiméry;  pro  přítomnost  staví  reprcssi,  pro  budouc- 
nost utlačení.  Tato  slova  vzbudila  prudký  odpor.  Proti  Victoru  Hu' 
govi  vystoupil  prudce  Montalembert.  Ale  Victor  Hugo  byl  pouze 
vydrážděn  odporem.  V  dalších  partiích  své  řeči  ostře  již  útočí  proti 
vládě.  Dle  jeho  mínění  nutno  těžit  ze  zmizení  ducha  anarchistického, 
aby  znovu  se  zjevil  duch  pokroku.  Z  klidu  nutno  vytěžiti  mír, 
ne  pouze  mír  v  ulicích,  ale  opravdový,  definitivní  mír,   mír  v  du" 


365 

ších  a  srdcích.  )e  nutno,  aby  porážka  demagogie  byla  vítězstvím 
lidu.  Za  osmnáct  měsíců  mnoho  snů  vybledlo.  Nikdy  nebyl  oka" 
mžik  vhodnější  k  tomu,  co  nazývá  Hugo  rekonciliací  a  co  má  za. 
účel  návrh  de  Melunův.  Návrh  tento,  jak  věří  Hugo,  může  chiméry 
jistého  socialismu  udusit  skutečnostmi  evangelia.  V  socialismu, 
pokračuje  Hugo,  je  řada  bolestných  skutečností  naší  doby  a  všech 
dob.  Je  v  něm  věčná  nespokojenost,  vlastní  nedokonalost  lidská, 
víra  v  lepší  osud,  je  v  něm  pocit  bídy  velmi  skutečné;  je  v  něm 
pocit  rozporu  mezi  politickým  právem  a  skutečnou  bídou.  Hugo 
žádá,  aby  se  z  tohoto  socialismu  odstranilo  vše,  co  je  nesprávné, 
a  aby  se  mu  vyhovělo  ve  věcech,  kde  je  při  něm  právo.  Victor 
Hugo  nevěří,  že  by  bylo  snadno  odstraniti  se  světa  utrpení,  ale 
věří,  že  je  možno  odstraniti  bídu.  Na  to  stále  nechť  myslí  zákono^ 
dárci  a  vládci.  Živými  barvami  líčí  Hugo  v  závěrečné  partii  bídu 
v  Paříži,  uvádí  některé  strašné  případy  soudobé.  Končí  vášnivou 
apostrofou: 

„Pánové,  jak  jsem  vám  nedávno  řekl,  upevnili  jste  s  pomocí 
národní  gardy,  vojska  a  všech  živých  sil  zemi,  ještě  jedenkrát  otře^ 
seny  stát.  Necouvli  jste  před  žádným  nebezpečím,  neváhali  jste  před 
žádnou  povinností.  Zachránili  jste  řádnou  společnost,  zákonnou 
vládu,  instituce  a  mír  veřejný,  samu  civilisaci.  Učinili  jste  pozoru^ 
hodnou  věc.  Nuže,  vy  jste  nic  neučinili!  Neučinili  jste  nic,  trvám 
na  tom,  pokud  upevněný  materielní  řád  nemá  za  základ  zkonso" 
lidovaný  řád  mravní.  Neučinili  jste  nic,  dokud  trpí  lid.  Neučinili 
jste  nic,  pokud  před  vámi  je  dosti  lidu,  jež  si  zoufá.  Neučinili  jste 
nic,  když  ti,  kteří  jsou  v  mužné  síle  a  kteří  pracují,  mohou  býti 
bez  chleba!  Dokud  ti,  kteří  jsou  staří  a  kteří  pracovali,  mohou 
býti  bez  asylu !  Dokud  lichvářství  vydírá  náš  venkov,  dokud  v  mě" 
stech  umírá  se  hladem,  dokud  není  zákonů  bratrských,  zákonů 
evangelických,  jež  by  přišly  všestranně  na  pomoc  ubohým  poctivým 
rodinám,  dobrým  venkovanům,  dobrým  dělníkům,  poctivým  lidem! 
Neučinili  jste  nic,  dokud  revoluční  duch  má  za  spojence  utrpení 
obecné!  Neučinili  jste  nic,  pranic,  dokud  v  tomto  díle  zkázy  a  temnot, 
jež  pod  zemí  dále  pokračuje,  má  člověk  zlý  spolupracovníkem 
osudným  člověka  nešťastného.  Vidíte  to,  pánové,  opakuji  to  na  konec, 
neobracím  se  pouze  na  vaši  šlechetnost,  také  na  vaši  moudrost  a  za" 
přísahám  vás,  abyste  uvažovali  o  tom.  Pánové,  pomyslete  na  to,  že 
anarchie  otvírá  propast,  ale  že  to  bída,  jež  ji  prohlubuje.  Odhlasovali 
jste   zákony   proti   anarchii,    odhlasujte   nyní   zákony  proti  bídě  I'' 

Osten  této  řeči  byl  zřejmý.  Byla  pronesena  v  době  nejprudších 
reprcsalií,  za  nedávného  povstání,  v  době,  kdy  reakce  cítila  se  silnější 


366 

než  kdy  před  tím.  Po  této  řtti  nemohlo  již  místo  Hugovo  býti 
v  pravici  a  také  Victor  Hugo  čím  dále,  tím  prudčeji  útočí  proti 
postupující  reakci. 

XVI. 

Krátce  po  řeči  o  bídě  zasáhl  Victor  Hugo  do  debaty  o  výpravě 
římské. 

Výprava  římská  znamenala  sebevražedný  akt:  republika  posílala 

své  vojáky  proti  republikánům.    Shromáždění  ústavodárné  odhla" 

sovalo   svého   času   úvěr    1,200.000  franků  na  první  útraty  oddílu, 

který  by   se   vypravil    do  Itálie  se   zřejmou  intencí,    chránit    Itálii 

proti  vpádu  rakouskému.  Když  se  shromáždění  dozvědělo  o  útoku 

na  Řím  pod  velením  Oudinotovým,    odhlasovalo  denní  pořad,  kte^ 

rým   ukládalo   výkonné  moci,    aby  k  původnímu    určení  přivedla 

expedici,    od  svého   cíle   se  odvrátivší.    Shromáždění   zákonodárné 

nebylo,  jak  výše  řečeno,  smýšlením  většiny  republikánským;  není 

divu,   že  smýšlení  této  většiny   nebylo   příznivo  římské   republice. 

Sněmovna  zákonodárná  dala  jenerálu  Oudinotovi   rozkaz  podnik^ 

nouti  útok  na  Řím  a  dobýti  ho  stůj  co  stůj.  Mésto  opravdu  dobyto 

a  vláda  papežská  opět  zavedena.  Victor  Hugo,  jak  přiroženo,  mluvil 

ve  své  řeči  z  15.  prosince  1848  proti  expedici  římské.  Mluvil  výmluv-* 

ně  a  jako  by  byl  tušil  osudné  výsledky  římské  výpravy ;  přiroženo 

ovšem,    že  účinek  jeho  řeči   byl  pouze  theoretický.    Cesta,   kterou 

Victor  Hugo  navrhoval,  sekularisace  papežství  a  zavedení  principu 

národnosti,    nenastoupena.    Vášnivý    a  výmluvný   passus    Hugův, 

útočící  na  Rakousko,    vzbudil   dokonce   na   pravici  odpor.   Marně 

ukazoval   Victor    Hugo    na   shromáždění   ústavodárné,    jež   zbraň, 

která  nyní  obrácena  proti  svobodě,  chtělo  dáti  k  její  ochraně:  marně 

podroboval  kritice  absolutistický  způsob  vlády  v  státě  papežském. 

Z  výpravy  římské  těžil  pouze  jediný:    Ludvík   Napoleon.  Vy^ 

nesla  mu  přízeň  strany  klerikální,  přízeň  Říma,  přízeň  duchoven" 

štva,  přízeň   celého  katolického  světa.    Návrh  levice,   aby  byl  pre" 

sident  republiky  pro  zakročení  v  Římě  dán  v  obžalobu,  zamítnut 

velkou   většinou.    Také  povšechná   situace   byla   příznivá  plánům 

Ludvíka  Napoleona:    revoluce,  v  únoru    1848  z  Paříže  vyšlá,    po" 

tlačena  všude.  Absolutismus,  na  chvíli  ohrožený,  ovládl  zase  střední 

Evropu.  Zbývala  jen  Francie;  ale  byla  republika  z  prosince    1849 

dostatečnou  garancií  svobody  ?  Parlament,  neschopný  čelit  obratné 

politice  Ludvíka  Napoleona,  nemohl  s  úspěchem  brániti,  čemu  sám 

nevěřil.    Lid,    shromážděním  zákonodárným  málo  nadšený,   nebyl 

ochoten  exponovati  se  pro  něco,  čeho  si  nevážil. 


36? 

Kromě  toho  nezdál  se  Ludvik  Napoleon  bližším  dělnickým 
vrstvám,  nežli  muži  ze  shromáždění  zákonodárného?  Naznačoval 
rád,  že  je  vlastně  socialista.  Za  svého  pobytu  ve  vězení  v  Ham, 
kde  měl  tak  mnoho  času  připraviti  si  popularitu,  napsal  knihu 
o  „Vyhubení  pauperismu",  knihu,  jež  by  se  zdála  přibližovati  ho 
řečníku,  který  mluvil  o  bídě.  Měl  za  sebou  dva  pokusy  o  státní 
převrat,  Strasburk  a  Boulogne.  Ale  nevyléčilo  ho  právě  vězení,  na 
jehož  prahu  mluvil  tak  přesvědčivě  a  slavnostně  22.  června  1849? 

„Dnes,  kdy  zvolen  celou  Francií  stal  jsem  se  legitimním  náčel^ 
níkem  tohoto  velikého  národa,  nedovedl  bych  se  pyšniti  zajetím, 
jež  mělo  za  důvod  útok  proti  regulérní  vládě. 

Vidí-U  kdo,  kolik  zla  i  ty  nejspravedlivější  revoluce  s  sebou 
vlekou,  chápe  stěží  odvahu,  s  kterou  chtěl  na  sebe  vzíti  strašnou 
odpovědnost  změny.  Nestěžuji  si  tedy,  že  jsem  zde  šestiletým  ža^ 
lářem  odpykal  svoji  pošetilost  proti  .lákonům  své  vlasti,  a  jsem 
šťasten,  mohu^li  na  týchž  místech,  kde  jsem  trpěl,  navrhnouti  vám 
přípitek  na  počest  lidí,  kteří  jsou  rozhodnuti  přes  svá  přesvědčení 
respektovati  instituce  svojí  země." 

Neznělo  to  jako  pokání  za  minulé  a  jako  slib  do  budoucna? 
A  neměla  Francie  v  rukou  neméně  přesvědčivé  ujištění  kandidáta 
presidentství,  ucházejícího  se  v  listopadu  1848  o  důvěru  Francie? 

„Cítím  se  zavázaným  seznámiti  vás  se  svými  pocity  a  svými 
zásadami.  Nesmí  býti  nic  nejistého  mezi  vámi  a  mnou.  Nejsem 
ctižádostívec . . .  Vychován  v  svobodných  zemích,  ve  škole  neštěstí, 
zůstanu  vždy  věrným  povinnostem,  které  mi  uložilo  vaše  hlasování 
a  vůle  shromáždění. 

Bude  mi  věcí  cti,  zanechati  po  vypršení  čtyř  let  svému  nástupci 
moc  upevněnou,  svobodu  nedotknutou,  skutečný  pokrok  dokonaný." 

Od  shromáždění  zákonodárného  nečekal  nikdo  nic.  Od  bledého, 
mlčelivého  synovce  Napoleonova  velmi  mnozí  čekali. 

Měšťan  a  rolník  to,  co  opakovával  a  nedávno  ještě  opakoval 
v  řeči  ze  dne  25.  ledna  1849  sám  Victor  Hugo:  úvěr,  obchod, 
průmysl,  práci. 

Proletář  francouzský  uskutečnění  socialistických  snů  zajatce 
z  Ham,  návrat  všeobecného  hlasovacího  práva,  porozumění  pro 
jeho  třídní  potřeby  a  zájmy. 

Kněz  upevnění  církve  a  autority. 

Voják  návrat  a  ožití  napoleonské  legendy. 

Ludvík  Napoleon  sliboval  mnohým.  Sliboval  více  než  mohl 
plniti.  Chtěl  kdy  plniti?  Victor  Hugo  to  popírá.  Po  jeho  mínění, 
Ludvík  Napoleon  byl  neschopen  větší  koncepce.  Jeho  politika  zna^ 


368 

mcná  jen  a  jen  korrupcí.   Ale   sám  Victor   Hugo  praví  o  revoluci 
z   roku   1848,    že  neměla   Dantona.    Nevyrostla    postava   Ludvíka 
Napoleona  z  nedostatků  a  vad  osudných  této  revoluce? 
Victor  Hugo  to  popírá;  ale  Victor  Hugo  byl  stranou. 

XVII. 

Zatím  Ludvík  Napoleon  pokračoval  v  své  pomalé,  ale  jisté  cestě. 
Odstraňoval  nepohodlné  lidi  a  na  jejich  místa  stavěl  lidi  oddané. 
Tak  zbaven  své  moci  jenerál  Changarnier,  velitel  pařížský.  Aby 
v  mínění  veřejnosti  francouzské  shromáždění  zákonodárné  ještě 
více  snížil,  žádal  president  republiky  o  odvolání  zákona,  jímž  hla" 
sovací  právo  bylo  omezeno.*)  Sněm  zamítl  tento  návrh  a  připravil 
se  tím  o  zbytek  vážnosti  a  úcty. 

Zbývala  tu  překážka  jediná:  lístavní  ustanovení,  dle  kterého 
president  republiky  po  vypršení  doby  své  funkce  nebyl  opět  vo" 
litelným.  Ludvík  Napoleon  zkusil  marně  cestou  zákonodárnou 
domoci  se  prodloužení  své  moci.  Při  této  příležitosti  promluvil 
Victor  Hugo  nejznámější  a  nejpopulárnější  řeč,  řeč  o  revisi  ústavy, 
pronesenou  17.  července  1851.  Před  Victorem  Hugem  promluvil 
proti  návrhu  zákona  na  změnu  ústavy  Michel  (de  Bourges).  Mluvil 
opatrně  a  byl  vyslechnut  klidně.  Victor  Hugo  odhodlal  se  pod^ 
niknouti  přímý  útok  na  presidenta  ťepubliky;  a  tak  došlo  za  jeho 
řeči  k  scénám,  kde  vášeň  strannická  dostoupla  vrcholu.  Řečník 
často  přerušovaný  jako  by  nabýval  na  výmluvnosti  každým  přC" 
rušením.  Odpor  ho  vydražduje  k  passážím,  které  náleží  k  vrcho^ 
lům  řečnického  umění  Hugova  a  řečnického  umění  vůbec.  Victor 
Hugo  podléhá  v  svých  recích  časem  nepříjemné  poněkud  strojenosti; 
zde  dovedl  nalézti  strhující  a  přesvědčující  tón.  Řečník  počal  mlu^ 
vit  za  hlubokého  ticha;  za  hlubokého  vzrušení  ukončil  svou  řeč. 
Úspěchu  parlamentárního  dosáhl;  návrh  zákona  padl.  Úspěchu  věc 
ného  nedosáhl:  snad  jenom  uspíšil  státní  převrat. 

Varoval. 

Slyšeli  jej;  to  bylo  však  také  vše. 

Jednati  shromáždění  zákonodárné  schopno  nebylo. 

Přes  to  zůstane  řeč  Hugova  památnou;  a  je  mou  povinností, 
aspoň  z  části  s  ní  seznámiti  českého  čtenáře.  (Pnště  dáic.) 

+)  Victor  Hugo  užil  v  debatě  o  všeobecném  hlasovacím  právu  slov  pO' 
zději  tak  často  citovaných:  „Všeobecné  volební  právo,  dávajíc  hlasovací 
lístek  těm,  kteří  trpí,  odnímá  jim  pušku!" 


369 


L.  P.  VLADYKA: 


POZDRAV. 

Přijměte  pozdrav  šťastného  sadaře, 
který  svou  radost  vám  rozděluje. 
Vůně  jablek  dýchá  mi  do  tváře, 

teplá  vůně  krásného  mládí, 
líbá  mne  na  oči,  na  rty, 
tváře  mi  lehounce  hladí. 

Jablka  jako  krev  červená, 

všechna,  co  vás  uzrálo  a  ještě  uzraje, 

je  pravda,  že  rozkoší  jste  zbarvená? 

Jablka  —  polibky,  jak  mnoho  vás  uzrálo. 

Jsem  hrdý  na  své  bohatství, 

jsem  pyšný  štěstím,  které  mne  objalo. 

Přijměte  pozdrav  šťastného  milence, 
který  o  své  radosti  vám  vypravuje, 
o  vůni  polibků,  o  teple  ruměnce. 


HROZNY. 

Kamenná  zídka  podél  vinice, 
na  ní  suchá  tráva  a  metlice. 
Hledíme  přes  zídku  na  hrozny. 

—  Čekají  chladně  a  cudně, 
jako  hluboké  studně. 

—  -   Tak  jednou  čekaly  tvoje  oči. 

—  Zrnko,  které  slunce  již  ožehlo, 
na  druhé  důvěrně  ulehlo. 

—  —  Tak  jednou  ulehly  tvoje  rty. 

—  Některá  zrna  již  uzrála, 
vzdorně,  krutě  se  zasmála. 

Na  kamenné  zídce  barevná  ostrá  skla 
důvěrně  v  slunci  se  zaleskla. 
Hledíme  na  hrozny. 


Lumír  XLII.  8. 


47 


370 

RUDOLF  MEDEK: 

ANTONÍN     SOVA.  (Pokrajováni.) 

Ohlásilo  se  především  „panství  individua",  svoboda  projevu  a 
kritická  bezohlednost,  vnitřní  pravdivost  uměleckého  díla  a  ne^ 
dosti  jasný  korrektiv  českosti.  „Die  blauc  Blume  der  Romantik", 
jež  tak  pyšně  rozkvétala  po  celé  století  devatenácté,  v  letech  deva^ 
desátých  počíná  hříšně  a  jedovatě  voněti.  Tato  vůně  se  vykládá 
jako  dech  úpadku,  „dekadence",  mluví  se  zádumčivé  o  „fín  dc 
siěde",  literatura  a  umění  prodělává  horečný  vývoj  směrův  a 
drah;  jenž  se  značí  jmény  realismus,  naturalismus,  dekadence  a 
symbolismus,  ba  mluví  se  i  o  satanismu,  okkultismu  a  mysticismu. 
Diskutují  se  živě  nacionální  a  sociální  problémy,  kritisují  se  dravě 
„staří",  nová  generace  roste  svojí  podivuhodnou  a  památnou  sta^ 
tečností,  velikým  heroismem  pravdy  „a  tout  prix",  odvahou  vzá^ 
jemné  a  nesmlouvavé  upřímnosti  a  přímosti,  charakterotvornou 
silou  ethickou ;  ale  první  výsledek  jest  podivný ;  bolest  z  přítomna, 
hnus  všední  a  malé  reality,  revolucionářský  a  nihilistický  odboj, 
žíravá  zklamání  a  skepse  nad  současnou  kulturou,  hrůza  ze  stU' 
děného  positivismu,  souhrnem  „útěk  na  hory  Snů",  s  nimiž  se 
sejdeme  v  Sovově  knize  „Vybouřené  smutky". 

Dříve  však  prodlíme  na  okamžik  u  typické  knihy  let  dcvade^ 
sátých,  která  dala  mnoho  protrpěti  našim  studentským  letům  a 
již  jsme  četli  velice  zúčastněni  a  rozjitřeni.  Je  to  „Zlomená  duše"» 
nesoucí  podtitul  „Kapitoly  z  přítelova  deníku".  Zde  se  pokusil 
Sova  o  vyjádření  onoho  typu  českého  kulturního  člověka  z  let 
devadesátých,  jemuž  se  říkalo  „člověk  dekadentní",  zraňovaného 
každým  okamžikem  tupým  a  demoralisujícím  okolím,  veškerou 
nestatečností  své  zbědované  ra^y  a  nerozvojností  její  kultury. 
Český  život  přinese  tomuto  člověku  jen  dary  danajské.  láme  v  něm 
už  v  počátcích  veškeru  svobodu  krve  i  ducha,  učí  jej  pokrytectví  a 
drtí  jej  svojí  nudou.  Je  to  člověk,  jehož  činorodá  energie  jest  sice 
osláblá,  v  jádře  bytost  passivní,  ale  nicméně  hrdý  ve  svém  indi^ 
vidualismu,  mnohdy  až  chorobném,  nikterak  schopný  kompro^ 
missu,  zásadní  a  velmi  důsledný.  Jeho  místy  drastické  výkřiky 
děsu  a  bolesti,  kdy  hrůza  a  hoře  z  neplodné  přítomnosti  vniká 
v  temnoty  nervů  a  jitří  je  až  k  nachovým  oblastem  šílenství,  jsou 
zde  vlastní  bolestí  básníkovou,  jenž  promlouvá  jako  sám  hluboce 
zasažený  a  raněný  současným  českým  světem.  Na  konec  pronáší 
soud  i  výzvu:  „Popřejte  chleba!  Zbudujte  silnou  kulturu!  Dbejte 


371 

o  své  duchy!  Pracující  ruce!  Tak  ani  píd  prsti  žádná  lavina,  žádné 
přcvinění  odpadlíků  zcizených,  žádná  moc,  žádná  bouře  nenadálá 
neodnese  širokým  řečištěm  dějin.  Ten  však,  jenž  zde  se  usmívá, 
nechť  roste  s  mládeží,  jež  vše  to  pochopí.  Ať  právem  zasměje  se 
mému  zoufání!  Rty  odhrne  nad  žalem  neposvěceným  podrážděn 
ného  diváka  století  předešlého  a  soud  můj  váží  jako  výkřik 
v  mlhách  dožité,  nezdravé  minulosti."  Tento  závěr  „Zlomené  duše", 
plný  naděje  i  ve  velikém,  hořlavém  zoufalství,  jest  z  prvních  mes^ 
sianistických  apostrof  Sovových.  Forma  této  knihy  jest  takměř 
fragmentární,  po  prvé  vědomě  a  příkladně  uvolněná,  obětujíc  me" 
trickou  pravidelnost  své  rhetorické  a  naléhavé  výraznosti.  Ale  je 
zde  oddíl,  nazvaný  „První  láska",  nedosti  doceněný  kritikou,  ale 
chtěl  bych  na  něj  právě  ukázati  jako  na  jeden  z  nejkrásnějších 
českých  básnických  výtvorů  erotických,  první  láska  opravdu  pW 
menného  a  jistého  vtělení  uměleckého  s  veškerou  svojí  podivnou 
smyslně  melancholickou  vůní,  tesknou  nejistotou,  se  svými  ny-^ 
vými  bolestmi,  jež  svojí  nostalgií  připomíná  Turgeněvovu  „První 
lásku".  Byli  jsme  ve  svém  časném  mládí  do  srdce  zasaženi  nejen 
veškerou  ohnivou  a  žíravou  bolestí  celé  „Zlomené  duše",  ale  byli 
jsme  především  jati  touto  kapitolou,  jejím  bolestně  nielancho^ 
lickým  idyllismem.  Zde  jest  v  české  poesii  tento  podivuhodný 
stav  vyjádřen  dosud  nejumělečtěji. 

Roku  1897  vydala  však  Moderní  Revue  po  prvé  „Vybouřcné 
smutky".  Hrdý,  leč  smutný,  revoltující  a  bezelstný  hlas  této  knihy 
revoluční  a  visionářské,  byl  básnickým  vyvrcholením  „Zlomené 
duše",  jejím  konečným  uměleckým  výsledkem.  Duše  samotářská, 
do  dna  otrávená  a  rozvlněná  hnusem  okolní  malosti,  bídy  spole> 
čcnské  i  kulturní,  se  mstí  v  těchto  verších,  naplněných  žlučí,  mstí 
se  nenávistně  společnosti,  ženě,  kultuře,  odvrací  se  s  raněnou,  ale 
nesmiřitelnou  hrdostí  a  prchá  na  Hory  Snů,  na  „makrokosmické 
hory",  kde  „hučí  řev  věků",  kde  „řídkým  šlehavým  vzduchem 
může  do  hloubky  vzkřiknouti  vězněným  Já"  básník,  jehož  smrtec 
ne  zranil  surový  křik  ulic  a  kramářský  jejich  shon.  Zde  Antonín 
Sova  dospěl  symbolismu,  jeho  zámlkových,  typisujících  a  abstrakt^ 
nich  výrazů,  jeho  těžké,  myšlenkově  zatížené  melodičnosti,  jak  jest 
projevem  Schopenhauerovského  pessimismu;  sem  tedy  dospěl  bý" 
valy  idcalismus  autora  „Květů  intimních  nálad"  a  „Soucitu 
i  vzdoru".  Zde  také  jeho  volný  verš,  jenž  byl  charakteristickým 
znakem   tehdejší   básnické  moderny,   má  svůj   vykoupený  smysl. 


372 

vlastní,  původní  dech  ponurého  a  těžkého  větru  visionářského. 
Vnitřní  svět  „Vybouřených  smutků",  jejich  psychické  fluidum, 
není  však  postaveno  do  minulosti,  není  ani  byronským,  nějakým 
manfredovským  světem  přírody,  jak  by  se  mohl  domnívati,  kdo 
jejich  odbojné  rysy  zběžně  přehlédl.  Naopak.  Zde  je  Sova  básník 
přítomnosti,  třebaže  tato  přítomnost  jest  pro  něj  strázní  a  mukou. 
Pod  těmito  visemi,  pod  touto  horoucí  apokalypsou  ustavičné  cí^ 
tímc  krev  zápasníkovu,  jež  se  bouří  proti  společenskému  zlu,  sly^ 
šímc  slova  nepřítele  i  soudce  proradné  současnosti  a  kulturní  in^' 
fcriornosti. 

Dokladem  a  epilogem  myšlenkovým  i  formovým  jak  „Zlomené 
duše"  tak  i  „Vybouřených  smutků"  jest  vášnivá  invcktiva  Sovova 
„Theodoru  Mommsenovi";  je  to  epilog  těchto  knih  ve  smyslu  na" 
cionálním,  kdy  promlouvá  uražená  národní  hrdost,  hluboce  raněný 
cit  rasovní  příslušnosti.  Hledá  slov  plamenných  a  zlých,  by  jimi 
mohl  říci  všecku  svoji  vášnivou  nenávist,  by  jimi  mohl  vyjádřiti 
svůj  křečovitý  stav  rozvlněného  pocitu  češství. 


Jako  jsou  „Vybouřené  smutky"  vrcholným  a  krystalickým  bo^ 
dem  jeho  lyriky  v  tomto  období,  jsouce  v  podstatě  umělecky 
z  nejúrodnějších  momentů  i  veškeré  jeho  tvorby  básnické,  tak  malá, 
delikátní  prosa,  nadepsaná  „Rozvíření  samotářských  strun",  a  šest 
pie?,  vlastně  básní  v  prose,  zvaných  „Lyrické  vteřiny  duše",  jsou 
chcf  ďoeuvry  veškerého  prosového  umění  Sovova.  Methoda  ho^ 
roucného  impressionismu,  jak  ji  básník  poznal  z  tehdy  favoriso^ 
váných  pláten  malířů  impressionistú,  činí  z  těchto  pros  něco  velmi 
křehkého,  jímavého  a  subtilního.  Impressionistické  pojetí,  malá 
fabulačnost  a  malá  psychologičnost,  toť  ostatně  charakteristikon 
veškeré  jeho  prosové  tvorby.  Krása  těchto  prvních  pros  Sovových 
má  však  cosi  svůdně  teplého,  v  malých  plochách  těchto  povídek 
se  plně  vyžívá  její  křehký,  noblesní  půvab,  její  taneční  a  lehký, 
světelný  rhytmus,  její  náladovost  a  prchavá  vůně.  Podobizna  Ant. 
Sovy,  jak  ji  nakreslil  Karel  Hlaváček,  jest  podivuhodným  doplň' 
kcm  této  delikátnosti,  tohoto  náladového  oparu  a  fluidného  kouzla* 
Jest  cosi  v  těchto  ranních  prosách  Ant.  Sovy,  co  je  přibližuje  dnes' 
ním  veršovým  i  prosateurským  snahám  moderním,  totiž  jejich  sy 
rová,  chaotická  vise  života,  ustavičně  plynulého,  přelévajícího  se 
a  měnivého,  kupícího  každým  okamžikem  nové  hierarchie  tvarů, 
prostě  nepojatclného  jako  absolutné  trvalý  a  hotový  jev.  Vedle 
této  nejzajímavější    episody   ve  vývoji  Sovova   prosateurského  ta" 


373 

Icntu  jsou  v  ranních  prosách  jeho  i  náznaky  povídky  naturalistické, 
jež  však  na  př.  v  »Anně"  a  v  „Kastě  živořících"  jejich  opět  im^ 
pressionistická  koncepce  tlumí  na  prospěch  autorovy  čistoty  metho' 
dické.  Jde  mu  tedy  především  o  interpretaci  dojmové  síly  života, 
vyhýbá  se  úmyslně  každému  pokusu  o  fabulační  koncisnost  a 
psychologicky  hlubší  studium  svých  postav. 

Bylo  kdysi  řečeno  o  Sovových  prosách,  že  mají  svůj  zvláštní 
slovník,  svoji  zvláštní  dialektiku,  již  básník  sám  vytvořil.  A.  tu 
opravdu  básnický  zor  Sovův  jest  neobyčejné  pronikavý,  vidí  úžasně 
odstíněně,  takměř  objímá  svoje  objekty  svými  lačnými  smysly  a 
jejich  citlivými  duchovými  tykadly  ohledává  je  se  všech  stran.  Pro^ 
nika  až  v  samo  chvějné  a  sotva  zachytitelné  tajemství  jevů  a  věcí 
a    dovede    chytiti    jejich    hudebný,    prchavý    a    spirituelný    půvab. 

V  těchto  okamžicích  i  jeho  slovná  energetika  nabývá  ohně  a  jeho 
metaforická  síla  až  transcendentního  vzletu,  jak  je  tomu  v  „Ly^ 
'ických  vteřinách  duše".  Jeho  věta  má  nervní,  vzrušenou  a  vzlína" 
vou  suggestivnost,  jest  lehká  a  sensitivní,  a  podobá  se  vánku. 

V  podstatě  tyto  první  prosy  Sovovy  jsou  povahy  symfonické, 
reagujíce  na  veliké  množství  psychických  prvků  v  úhrnném  a  zla^ 
děném  toku,  v  němž  staví  básník  osobnost  většinou  trpnou  a  vní^ 
mavou;  tato  osobnost  nemá  určitě  a  pevně  kreslených  rysů,  prO" 
tožc  nejsou  zdůvodněny  dějem,  jenž  je  zpravidla  skrovný,  nejsou 
také  psychologicky  dostatečně  vysvětleny.  Básník  chce  v  nich  po^ 
dáti  celý  chaotický  a  splývá vý  svět  své  postavy,  její  neodtrhnutelné 
okolí,    v  němž  teprve  a  s  nímž   je   nám   s  dostatek  srozumitelná. 

V  tomto  smyslu  jest  Sova  prvním  tvůrcem  irapressionistické  prosy 
české  a  duchovním  otcem  pozdějších  svých  následovníků,  Šrámka, 
Těsnohlídka  a  Mahena. 

První  vydání  knihy  „Ještě  jednou  se  vrátíme"  obsahuje  oddíl, 
nadepsaný  „Údolí  Nového  Království".  Tento  cyklus  representuje 
další  vývojný  okamžik  Sovova  díla,  kdy  se  stává  z  negujícího  a 
raněného  visionáře,  povahy  ponuré  a  hořem  zatížené,  nový,  vě^ 
říci  a  doufající  člověk,  přicházející  ke  „Studnám  nadějí".  Odtud 
lze  se  napíti  nové  odvahy  životní,  odtud  lze  čerpati  žmlazené  a 
horoucné  energie  vitální.  Není  zde  sice  rozřešeno  ještě  všecko  na 
prospěch  onoho  živého  a  sladkého  pocitu  nové  víry,  ale  jsou  zde 
všecky  ony  formové  předpoklady  příštího  hymnického  enthusiasmu 
básníkova,  příští  exaltované  výmluvnosti  pathctika,  budujícího  nové 
architektury  kulturní  naděje    a   výsledného,   konečného,  tvořivého 


374 

optimismu.    Sova  tedy   opouští    svoje   hrdé  a  osamělé  Hory  Snů, 
překonává  v  sobě  „Vybouřené  smutky",  aby  vstoupil  v  údolí  No^ 
vého  Království,  které  buduje.  V  něm  nebude  sociálních  a  lidských 
běd,   malých   strázní  lidského   tvora,   nebude   v   něm  zášti  ani  di^ 
voké  soutěže.  V  tomto  pozemském  chiliasmu  se  shoduje  Antonín 
Sova  s   jiným  velikým   básníkem   českým,    Otokarem  Březinou. 
Poslední   významné   slovo    jejich   mocného    a   potěšivého  díla  jest 
víra  v  pokračující  a  tvůrčí  vývoj,  dnes  tak  akcentovaný    novou  fi' 
losofíí.  V    „Údolí  nového    království"  jest  po   prvé   v  díle  Sovově 
tento  pojem  nadhozen,  a  třebaže  jeho  zevní  výraz  je  jiný  než  jak 
se  mu  rozumí  v  dnešní  době,  jeho  myšlenkový  dosah  je  týž,  jeho 
ideologie  analogická.  }e  to  lidství  osvobozené    a    harmonické,  pro 
něž  horuje   básník    tohoto    cyklu  a  pro    něž    dává    svým    veršům 
hymnický  vzlet  a  vášnivost  verbální.  Ale  Sova  je  si  plně  vědom, 
že   jeho    chiliastické    nové    království    svobody    a    harmonie   není 
možné  bez  odboje  proti  současné  bídě,   proti   útisku   sociálnímu  a 
všemu   tomu   zpuchřelému   světu   z   konce    devatenáctého   století, 
v  němž  jest  vládnoucím   pojmem   měšťáctví   se  všemi  svými  ne" 
řestmi,  svoji  nečistou  morálkou,  svými  falešnými  hodnotami  ethi" 
ckými.  Tu  se  plně  rodí  revoluční  a  ironické  prvky   jeho  díla,    jež 
ostatně,    jak  jsem    se  již   zmínil,   byly    zakořeněny   již    v   prvních 
knihách  básníkových.  Sovův  sarkasm  jest  bolestný  a  nevysměvavý, 
jest   vnitřní  bolestí,   překapanou   v  jed   slova    a  v  jed   myšlenky. 
V  allegorickém  obrazu,  nadepsaném  „Ballada  o  jednom  člověku  a 
jeho  radostech",  opět  typisuje   Sova   zlomeného   člověka,   malého 
člověka  z  konce  století,  passivního  a  nevýbojného,  mučícího  sama 
sebe  neplodnými  analysami  a  nedovedoucího  usmířiti  ve   své  by" 
tosti  žíravý  děs  z  vnějška.  Také  „Tři  zpěvy  dnešků  a  zítřků"  jsou 
básně  rozjitřené  nepohody,  jejíchž  sarkasmus,  jmenovitě  sarkasmus 
„Augiášova  chléva",  velmi  výmluvný,  má  dosah  reformní.  Básník 
kdesi  ve  Frankfurtě  vzpomíná  svojí  domoviny:  „Tam  u  nás,  dím 
skromně,  víc  krásy  jest.  Však  zanedbanější  krása".  Tato  slova  jsou 
jak  myslím,  dostatečným  vysvětlením  všeho   žalu  nad  domácí  ne" 
statečností   a  hnilobou,    již  v  dalších    strofách    bičuje   nemilosrdně 
jak  v  politice,    tak    i   v  literatuře.    Zajímavou    jest   krásná   báseň 
„Píseň  prvního  května",  v  níž  Sova,  tuším  že  první  u  nás,  plaiduje 
pro  odvahu  podnikavosti,  pro  ducha  obchodu  a  koloniální  dobrO" 
družnosti,  neboť  vkládá    svému    cizinci   do  úst  horečná  slova  mo" 
derního    napětí,    chce  „divokou    silou    obrovská    popohnat   kola  a 
párou  pobídnout  písty",  chce  „výskati  slyšet  ventily,  chce  peněžní 
obrat,  chce  veselé  obchodování,  chce  s  cizinou  rovnost  a  poptávku 


375 

po  svojí  práci,  chce  „abyste  přilnuli  záhy  k  železným  obrům  bu- 
doucna, abyste   naslouchali   té  výmluvné,   hučící   mušli,   jíž  cizina 

zpívá  a  milliony  všech  národů  mluví "  Tak  mluví  Sova  před 

deseti  lety;  dnes  jsou  jeho  slova  něčím  nad  míru  živým  a  sou- 
časným. Následuje  kniha  „Dobrodružství  odvahy".  Sociální  pathos 
Sovův  zde  nabývá  své  definitivní  záře.  Také  formově  jest  kniha 
po  této  stránce  representativní.  Verš  je  zde  takměř  rozpuštěn 
v  plynulá  a  horečná  souvětí  široké  rozlohy  myšlenkové  i  syn- 
taktické. Mnohde  rytmus  je  plně  obětován,  rým  je  řídký.  Svojí 
vnější  povahou  připomínají  tyto  poesie  hieratických  básní  Březi- 
nových. Ale  jejich  vnitřní  svět  je  v  podstatě  jiný:  je  to  svět  zá- 
pasící, jehož  hybnou  silou  jest  intektuální  anarchismus,  který 
v  těchto  letech  v  české  intelligenci  jest  vážně  diskutován.  Ale  opět 
výsledná  hudba  jejich  myšlenkového  zápasu  jest  hudbou  sladké  a 
důvěrné  víry  optimistické,  z  těchto  protestů  v  posled  vyznívá  ve- 
liký obrodný  výkřik  naděje,  v  nějž  vložil  Sova  všechen  svůj  tvůrčí 
elán,  všechnu  svoji  básnickou  horoucnost  a  bezprostřední  upřímný 
umělecký  žár.  Zde  tkví  heroismus  jeho  evoluční  víry  a  zde  má 
také  svůj  vlastní  výmluvný  výraz.  Jiná  heroická  kniha  v  tomto 
smyslu  jest  pozdější  sbírka  „Zápasy  a  osudy".  Její  nejnaléhavější 
a  nejsilnější  báseň  „Praha,  věčná  stráž",  v  níž  Sova  již  po  třetí 
apostrofuje  toto  krásné  město,  určuje  povahové  rysy  „Zápasů  a 
osudů".  ]e  to  kniha  vzrušeného  nacionalismu.  Kniha  vzbouřené 
krve,  jež  pociťuje  ve  svých  temnotách  ostře  a  bolestně  národní  a 
plemenné  svoje  vztahy,  svoje  rasovní  vášně  a  nenávisti.  Jest  po- 
divuhodné, jak  zde  Sova  překonal  svoje  vrozené  sensitívní  samo- 
tářství,  jež  ostatně  bylo  vždy  velice  resonanční  a  nikdy  zplna  ohra- 
zené; nová  blažená  pospolitost,  jak  ji  ukázalo  již  „Údolí  nového 
království"  pod  panstvím  Duše,  zde  zejména  živý  cit  češství  a  slo- 
vanství, toť  je  vrchol  onoho  processu,  v  němž  se  koncentrovaly 
všecky  síly  sociálních  složek  básníkova  díla.  Zde  lyrismus  Sovův 
nabývá  povahy  dramatické,  jest  mu  vlíti  se  v  situace  a  postoje, 
mnohdy  i  v  chorické  prvky.  Jeho  observance  jest  široká  a  podmi- 
ňuje jeho  exaltovanou  místy,  jinde  výmluvně  jasnou  a  určitou 
hymničnost.  A  opět  jest  to  víra  naprosto  neotřesná  a  dogmatická 
ve  věčný  růst  a  pokračující  vývoj,  co  činí  tuto  knihu  tak  živou  a 
moderní.  Závěrečná  vidina  básně  „Praha,  věčná  stráž"  mluví  zře- 
telně o  tomto  nadějíplném  pohledu  v  budoucnost,  přesvědčivou 
mocí,  jež  nezná  pochyb.  V  „Zápasech  a  osudech"  jsou  mnohé 
básně,  jež  snad  vznikly,  jako  i  v  jiných  knihách  Sovových,  v  al- 
truistním  pocitu,  z  příležitostného  podnětu,  dokumentujíce  tak  ústa- 


376 

vičný  básníkův  styk  s  okolím,  plynoucím  životem  a  uplývající 
chvílí.  Mají  proto  místy  ráz  improvisace,  dosti  nekontrolovatelné 
umělecky,  hledajíce  mnohdy  dosti  úsilně  svého  pravého  a  ryzího 
rythmu.  Ale  tato  struskovitá  místa  ustupují  nutně  našemu  podivu 
z  celkové  hrdinné  koncepce,  která  se  zmocňuje  látky  s  mladou  a 
jarou  silou  slovné  odvahy,  a  energie,  hledá  metafor  pokud  lze  nej" 
konkrétnějších,  t.  j.  aby  obraz  nahradil  svojí  živelností  objekt  a 
aby  realita  byla  ne  reprodukována,  ale  ovládnuta  a  vyjádřena  ve 
své  nahé  síle. 

Mluviti  o  Sovově  románu  a  jeho  pozdější  prose  novellistické, 
toť  znamená,  mluviti  především  o  lyrismu  básníkově,  jenž  činí 
jeho  román  živým  dílem:  „Ivův  román",  „Výpravy  chudých"  a 
„Tóma  Bojar",  tyto  tři  romány  Sovovy,  jsou  neseny  všechny  oním 
teplým  a  oživujícím  a  horečné  rozkochaným  lyrismem,  jenž  je 
forcí  jeho  díla  básnického.  Nemají  zpravidla  valné  fabulační  roz-' 
hodnosti,  chybí  jim  takměř  epické  invence,  nejsou  nikterak  archiv 
tektonické  a  jejich  dějová  konstrukce  je  malá.  Jsou  to  opět  im' 
pressionistické  prosy,  poněkud  větší  rozlohy  a  ovšem  i  větší  myš' 
lenkové  náplni;  v  podstatě  doplněk  jeho  veršované  lyriky,  jenž  na 
své  větší  ploše  dovoluje  básníkovi  diskutovati  nebo  řešiti  problém 
my,  jež  jej  intensivně  zajímají.  Děj  jejich  je  zpravidla  prostý, 
mnohde  i  všední  a  každodenní.  Tak  v  „Ivově  románu"  jsou  to 
dvě  mladá  srdce,  všecka  ponořená  v  úsměvnou  a  tichou  slast  lásky, 
jež  však  se  trhá,  když  Štěpánka  opouští  Iva.  Neboť  v  její  duši  se 
rodí  nové  odvážné  sny  příštího  života,  touží  po  širší  oblasti  své 
rozpínavosti,  svých  uměleckých  ambicí;  kdežto  Ivo  jest  chabý  a  ve 
svých  citech  utopený  snivec,  opětně  typ  z  konce  století,  jenž  nemá 
dostatečné  odvahy  posíliti  její  naděje.  Je  sobecky  zamilován,  jeho 
láska  nezná  ničeho  mimo  svoji  horoucnost.  Sova  stvořil  ve  Stě' 
pánce  svůj  ideál  moderní,  samostatné  a  odvážné  ženy,  která  do' 
vede  obětovati  malý  a  nerozvojný  cit  životní  odvaze  a  která  miluje 
sílu  dobývačnosti  a  radost  svobody  více  než  statickou  idyllu.  Po' 
dobným  passivním  typem,  i  při  všech  ideových  rozbězích,  při  vší 
své  počáteční  výbojnosti,  jest  v  jádře  i  student  Martan,  hrdina  dru' 
hého  románu  Sovova  „Výpravy  chudých".  Jest  z  oněch  venkov' 
ských  studentů,  kteří,  chudí  a  sami  na  sebe  odkázaní,  přicházejí 
do  velkoměsta  na  studie;  ale  velkoměsto  je  častuje  bídou  a  činí 
z  nich  proletářské,  revoltující,  pessimistické  duchy,  jichž  typ  stvořil 
Mrštík  ve  svém  románě  „Santa  Lucia"*  Potkáváme  se  s  nimi 
všude  a  jejich  historie  jsou  vesměs  stejné  nebo  podobné.  Shodují 


377 

se  ve  svých  erotických  dějstvích,  od  prvních,  rozkošně  hudebných 
a  potěšujících  lásek  až  k  oněm  blaseovaným  a  ženou  zhnuseným 
okamžikům  rozčarování  a  osudného  oklamání.  Shodují  se  i  ve 
svém  odboji  proti  nasycenému  a  zlenivělému  měšťáctví,  proti  kul^ 
turní  nesvobodě  a  odvislostí.  V  mnohém  z  nich  dříme  utajené 
množství  opravdu  mocné  a  tvořivé  síly,  ale  prostředí  je  ubíjí, 
okolí  jim  nedovoluje  tyto  síly  v  sobě  rozvíjeti;  proto  se  z  nich 
stávají  zpravidla  duchové  anarchističtí  a  nihilističtí.  Smutek  z  če^ 
ského  dnešku,  toť  jest  tenor  knihy  „Výpravy  chudých".  Jsou  v  něm 
místa,  jmenovitě  v  části  první,  sladká  a  tichá,  ba  místa  niterné  pO" 
hody  a  míru,  kde  se  děj  odehrává  na  venkově.  Tato  nostalgie  So^ 
vova  po  slunečných  krajích  českého  venkova  přichází  v  jeho  díle 
často,  kdykoli  mu  jde  o  očistný  smír  duše.  A  konečně  i  „Tóma 
Bojar"  je  příkladem  snivé  a  nerozhodné  passivnosti  což  způsobuje, 
že  tento  román  nemá  epického  reliéfu  a  opravdové  románové  kon^ 
strukcc  a  tvárnosti:  neboť  i  zde  vše  se  děje  nikoli  v  dějových  liniích, 
nýbrž  v  barevných  skvrnách.  Chybí  zde  především  prudčího  dějo" 
vého  styku  mezi  Tómou  a  Gitou,  lačnou,  eroticky  chorobnou  a  žá^ 
dostivou  ženou;  obsah  je  pak  zatížen  přeměrou  diskusse,  místy 
i  polemiky,  národohospodářskými  a  kulturními  problémy,  jež  nC' 
jsou  dramatickými  činiteli,  nýbrž  nadbytkem  a  přítěží,  které  se  na 
stranách  knihy  řeší,  ale  ve  vnitřní  osud  jejich  hrdin  nezasahují. 
Krásná  povídka  Sovova  „Rajka  erotická"  z  knihy  „O  milko' 
vání,  lásce  a  zradě"  ukazuje  poslední  etapu  jeho  prosy.  Je  to  týž 
sensitiv,  jemný  a  poněkud  hypochondrický,  nadaný  silnou  sensi" 
bilitou,  který  napsal  kdysi  nejlepší  svoji  prosu  „Rozvíření  samo^ 
tářských  strun".  Je  to  především  moderní  žena,  trochu  hysterická, 
zrádná,  ale  opět  rozkochaná,  capriciésní  a  ihned  amurésní,  wede>^ 
kindovská,  lačného  srdce  a  žíznivých  smyslů,  jež  tu  zajímá  Sovu. 
Moderní,  zjitřený  erotismus,  napiatá,  horečná  strázeň  milujícího 
srdce,  raněného  nejistotou,  zradou,  klamem,  toť  je  základní  obsah 
jeho  nových  povídek.  (Příště  konce.) 


®    @    ®           FEUÍLLETON.  ®    ®    (§) 

VRABCI,  STRNADI  A  KOSI . . .  feuilletonu   v  „Lidových    novinách". 

Statečný   Pécopin   nerozuměl    řeči  nesoucímu  stejný  titul  jako  náš.  Ale 

ptáků,   to   jest   porozuměl   jí   k  své  počal^íi  S.  K.  Neumann  o  estetice  kon- 

škodě  příliš  pozdě.    S.  K.  Neumann,  veršovati  s  ptáky,  obrací  se  později 

lyrik,  jehož  si  velmi  vážím,  je  na  tom  na   lidi.   A   právě  proto,  že  si  velmi 

lépe;  je  na  tom  lépe,  smíme-li  věřiti  vážím  lyrika  Neumanna,  právě  proto, 

Lumír  XLII.  S.  48 


378 


že  mi  není  poesie  ledabylou  a  nicotnou 
hračkou,  cítím  povinnost  odpověděti 
na  to,  co  se  mi  zdá  formulovaným 
nedobře. 

Především,  a  v  zájmu  „Lumíra",  je* 
hož  jsem  spoluredaktorem,  prohlašuji 
závazně  a  jasně:  nikdy  jsem  neměl 
v  úmyslu  uzavírati  „Lumír"  které' 
koli  nové  a  dobré  snaze.  A  ježto 
slůvko  „dobré"  mohlo  by  býti  maskou 
reakce  pod  pokrokovým  povrchem, 
vyslovím  se  ještě  jasněji:  byl  jsem 
ochoten  předpokládati  dobrou  sna^ 
hu  všade,  kde  se  mi  nezdála  proká' 
zanou  snaha  špatná,  umělecké  na' 
prosté  ztroskotání.  Říkám  to,  aby 
nebylo  nedorozumění,  neboť  vím,  že 
mnoho  lidí  u  nás  nade  vše  je  ochotno 
špatně  rozuměti. 

Popřáti  volnosti  bylo  mým  umělec' 
kým  programem;  ne  volnosti  ve 
smyslu  anarchie,  libovůle,  nevkusu. 
Ale  také  volnosti,  v  které  harmo' 
nicky  a  dle  vlastních  zákonů  může 
se  vyvíjeti  umělec.  Ale  proč,  přeji'li 
jiným  volnosti,  nebylo  by  mi  popřáno 
říci  také  svou  myšlenku  ?  Proč,  vidím' 
li  proud  dobré  snahy  v  modern 
lyrice,  byl  bych  povinen  zapříti,  že 
je  v  ní  také  mnoho  snobismu?  Stalo 
by  se  to  vadou,  kdybych  pod  íírmou 
snobismu  útočil  na  něco  zdravého, 
dravého,  života  schopného.  Kdybych 
ohrožoval  zdárný  vývoj  smělého  a  no' 
vého  uměleckého  snažení. 

Tomu  není  tak. 

Není  ohrožen  zdárný  vývoj  ničí: 
nebylo  by  to  v  mé  moci,  ale  nebylo 
by  to  také  v  mé  vůii.  Znám,  že  každé 
nové  hnutí  s  dobrým  přinášívá  zlé; 
znám,  že  tříditi  těžko  v  prvých  chví' 
lích,  ve  vřavě  literárních  zápasů.  A 
znám,  že  nedostatek  takových  zápasů 
mohl  by  znamenati  žalostnou  a  trap' 
nou  stagnaci. 

Připadá  mi  však,  že  toto  nové  hnutí 
nepřináší  tolik  nového,  kolik  myslí 
ti,  kteří  se  hlásí  k  němu;  že  odkrylo 
Ameriky,  snad  již  před  tím  známé; 


a  že  jeho  sebevědomí,  zdravé  jinak 
a  prospěšné,  hrozí  přemrštiti  se  do 
směšného.  Před  těmito  důsledky  va' 
ruji,  ne  před  kterýmkoli  usilováním 
o  nové,  o  obnovu  vyšlých  zdrojů. 

Hle,  což  pochyboval  kdo  z  nás  o  tom, 
že  je  třeba  tvárné  poctivosti?  Popíral 
kdo,  že  opakování  seje  vadou?  Há' 
jíl  kdo  z  nás  myšlenku,  že  tvůrčí 
methodou  jediné  oprávněnou  je  im' 
provisace? 

Nerozumím  řeči  ptačí,  nemohu  tedy 
potvrditi,  interpretuje-li  ji  S.  K.  Neu' 
mann  správně.  Ale  skutečně'li  zní 
tato  píseň 

„čimčarara,  čim,  čim,  čim, 
čim.  čim,  čim,  čimčarara, 
čimčarara,  čim,  čim,  čim, 
čim.  čim,  čim,  čimčarara", 

zdá  se  to  našemu  lyrikovi  improvi' 
sací?  Byl  by  to  nemilý  omyl.  Vrabec, 
zdá  se  mi,  má  vrabčí  svou  odbor' 
nou  znalost  a  tvárnou  pocti' 
vost.  Je  soulad  mezi  tím,  co  chce, 
a  mezi  tím,  co  dovede.  Kývnu  hlavou 
a  řeknu:  dobrá.  Vrabec. 

Kdežto,  dejme  tomu,  tento  vrabec 
pokusil  by  se  o  něco  zcela  nového, 
kteréhosi  rána  by  počal  pět  jak  strnad. 
Strnad,  smím'li  opět  věřiti  básníku, 
zpívá 

cvrlík  lik  lik 
cvrlilík 

cvrlilik  lik  lik 
cvrlilík. 

Tomu  by  vrabec  mohl  říkati:  bouř' 
livák,  předzvěst  obnovy  vy' 
schlých  zdrojů.  Ale  já  už  bych 
tomu  tak  neříkal.  A  tomuto  subjck' 
tivnímu  dojmu,  že  mnoho  vrabců 
dělá  u  nás  ne  jenom  strnady,  ale  bouř' 
liváky,  dal  jsem  průchod.  Zdá  se,  jako 
by  někteří  —  a  právě  ti,  kteří  osobují 
si  právo  k  paušálním  a  lehkomysl' 
ným  soudům!  —  pozastavovali  se 
nad  tím.  Věc  vkusu.  S.  K.  Neumann 
odsuzuje  periodu  předešlou,  třeba,  po 
mém  mínění,  nebyla  tato  umělecky 
méně  plodná,  než  dnešní.  Slyším  jej 
a  neodsuzuji  proto  odsuzujícího.  Ale 


379 


reklamují  také  právo  říci  přímo  a  po' 
čtivé, že  není  o  tak  mnoho  lépe  v  dneš^ 
ní  poesii,  jak  se  S.  K.  Neumann  do- 
mnívá. Nehájím  proto  ještě  geniál' 
nickou  nedbalost,  neříkám,  že  talent 
je  souverenní  fond,  s  nímž  nedá  se 
nic  Činiti.  Říkám  ovšem,  že  talent  také 
není  vypůjčování  si  z  cizích  fondů  . . . 
A  co  ještě  vážněji  namítnouti  proti 
výkladům  o  nutnosti  vzdělání  a  oď 
borné  zkušenosti,  proti  přílišnému 
akcentování  toho,  že  umění  se  dělá, 
je  právě  malounká  podrobnost.  Byli 
básníci  (a  ti,  které  snad  označí  Neu' 
mann  improvisátory),  kteří  pa- 
matovali slovo  za  slovem  své  básně. 
Co  to  znamená?  Že  tu  běželo  přece 
jenom  o  vážnější  duševní  process,  aby 
mohl  být  odbyt  pohrdavým  slovem. 
Zdálo  by  se  nyní,  že  když  lehkomysl- 
nost a  geniálnictví  t.  zv.  improvi- 
sačního  tvoření  byla  odsouzena  (měl 
jsem  příležitost  jindy  ukázati,  jak  ne- 
správné bývá  toto  slovo!),  úsilnější, 
přesnější,  svědomitější  tvoření  nové 
bude  tvůrčím  processem  ještě  poma- 
leji mizejícím  z  lidské  paměti.  Vždyť, 
je-li  směšné,  čimčaruje-li  člověk,  jak 
vážný  je  to  úkon,  provozuje-li  řádně 
m  é  t  i  e  r!  A  hle,  co  čtu!  Dne  4.  dub- 
na 1914  otiskujeS.  K.Neumann  „Smíř- 
livý zpěv  zimní".  V  této  básni  cítí 
se  částí  celku;  silné  věci  pojí  jej  se 
všemi  a  se  vším.  Tož  kromě  plotů, 
chalup,  stromků 

„vrabci,  strnadi,  kosi,  plní  starosti, 

toť  příbuzenstvo  S.K.  Neumanna  a  jeho  knih." 

A  s  tímto  příbuzenstvem  pracuje, 
raduje  se,  teskní  a  sní  S.  K.  Neu- 
mann... v  básni,  4.  dubna  otištěné. 

A  hle,  je  tu  květen.  Ptáci  básníku 
nehopkují  již  před  okny,  nehledají  tu 
pamlsku.  Vedou  si  po  domácku  o  kou- 
sek dále.  Nevadí.  Básník  je  najde.  Jde 
někam  ku  plotu  ovocné  zahrady.  Sotva 
se  objeví,  kos  na  nedaleké  jabloni  za- 
hvízdá s  ženskou  jízlivostí:  „Pan  bás- 
ník! Vidíš  ho!  Pan  básník!"  A  vrabci 
a  strnadi  v  akátech,  také  pěnice,  jak 


se  domnívá,  a  z  dálky  špačci  spustí 
posměšný  povyk.  Slova  jim  neporoz- 
uměl v  tom  křiku,  ale  nadávali  mu 
asi.  Upřímně  řečeno,  baví  jej  taková 
alotria,  aniž  je  tím  unaven  častěji 
než  jest  přirozeno,  když  uvážíme,  že 
se  člověk  nevyspí  pokaždé  stejně 
dobře. 

Ale  nechci  detailně  sledovati  vývody 
feuilletonistovy.  Je  tu  příležitost  pro 
něho  vypořádati  se  s  domnělým  útoč- 
níkem. Jenom  že  volba  té  příležitosti! 
Nemohl  básník  se  s  mou  básní  vy- 
pořádati jinak?  A  bylo  mu  nutno, 
aby  pro  podružný  spor  s  někým,  kdo 
si  váží  jeho  díla,  třeba  nemohl  s  ním 
vždy  souhlasiti,  aby  pro  tento  po- 
družný spor  pozapomněl  na  báseň  ne- 
dávnou, na  to,  že  s  příbuzenstvem, 
s  kterým  pracoval,  radoval  se,  tesk- 
nil a  snil,  není  vhodno  hádat  se  pro 
něco,  co  vrabcům,  strnadům  a  kosům 
je  lhostejno,  pro  lecjakou  delší,  krat- 
ší, horší  čí  lepší  báseň? 

Že  by  chtěl  básník  korrigovat 
svým  feuillctonem  ono  vědomí  sou- 
vislosti a  pospolitosti,  jemuž  dal  ne- 
dávno v  své  básni  výraz,  že  by  tato 
souvislost  počala  unikat  a  pospolitost 
mizet,  jakmile  by  se  objevila  něčí  bá- 
seň, nezdá  se  mi.  Básník  spíše  za- 
pomněl na  to,  co  bylo  obsahem,  ideou, 
podstatou  básně  nedávné. 

A  tu  kladu  si  otázku:  je  vůbec  psy- 
chologicky možno  zapomenouti  něco, 
k  čemu  bych  spěl  s  takovým  úsilím? 
Je  možno,  aby  se  z  mysli  vytratil  do- 
jem, který  byl  právě  opravdovým 
dojmem,  a  ne  pouze  dojmem,  také 
svým  názorem  filosofíckým?  Anebo 
bylo  by  mi  vůbec  možno,  abych  z  pa- 
thosu tak  nedávného  dovedl  učiniti  to, 
co  z  něho  učinil  básník? 

Hle,  v  čem  je  nebezpečí,  studujeme- 
li  příliš  a  příliš  děláme.  Hic,  k  ja- 
kým konsekvencím  vede  přílišné  stu- 
dium cizích  theorií,  k  čemu  vede,  pro- 
hlásime-li  poesii  za  složité  métier. 
Studujeme   knihu  básní  Verhaerena 


38o 


a  zapomeneme  na  sebe.  A  zapome' 
neme,  že  kromě  tvárných  zásad  je  tu 
ještě  jakés  jádro,  jakýs  obsah,  něco, 
pro  co  báseň  tvoříme,  pro  co  básně 


milujeme,  pro  co  jsou  básně  básně' 
mi  a  ne  nakupením  více  méně  hudeb' 
nich  a  effektně  znějících  slov! 

Viktor  Bjk. 


DIVADLO. 


Dne  7.  května  provedlo  „Divadlo 
Umění"  ve  Smetanově  sále  Obecní' 
ho  domu  Sofo  klova  Krále  Oidipa 
(překlad  J.  Končinského),  Pan  Vojta 
Novák,  který  je  nyní  duší  tohoto 
sdružení,  navrhl  vkusně  stylisované 
řešení  jeviště:  jednoduchými prostřeď 
ky,  z  barevných  látek  a  závěsů  pořídil 
jakýsi  řecký  palác,  před  nímž  na  třech 
stupňovitě  oddělených  plochách  pO' 
hybovali  se  protagonisté,  představí' 
teíé  úioh  episodních  a  chór.  I  herecky 
stálo  představení  na  velmi  slušné 
úrovni:  bylo  patrno,  že  režie  dbala 
v  první  řadě  jasné  deklamace  a  prO' 
stých,  pokud  možno  skulpturálních 
gest.  Je  přirozeno  u  sdružení  ama' 
teurů,  že  všechny  výkony  nedosáhly 
žádoucí  dokonalosti,  ale  někteří  herci, 
zvláště  pan  V.  Novák  (Oidipus),  G. 
Hart  (Kreón)  a  Vrbský  (Teiresias) 
hráli  a  mluvili  své  role  tak  prostě, 
jasně  a  výrazně,  jak  míváme  zřídka 
příležitost  na  našich  jevištích  slýchati. 
Škoda,  že  neskolené  hlasy  stěží  přC' 
máhaly  neakustičnost  sálu. 

Vinohradské  divadlo  podědilo  po 
předešlé  správě  několik  kusů,  jež 
musí,  vázáno  smlouvami,  absolvovati. 
Jedním  z  nich  je  „předměstská  le* 
genda"  Fr.  Molnára:  Liliom.  (Dle 
zpracování  A.  Polgara  přeložil  K. 
Mašek;  premiéra  dne  11.  května.)  Je 
to  hrubá,  zdramatisovaná  novella 
z  apačského  života  s  fantastickým, 
odporněsentimentálním  zakončením. 
Kolotočový  vyvolavač  Liliom  vezme 
si  chudou  služku,  která  jej  miluje; 
zahálí  a  týrá  ji.  Když  mu  žena  ozná' 
mí,  že  bude  matkou,  Liliom  učiní 
spolu  s  apačem  Fiscurem  pokus  lou' 
peže  —  z  lásky  k  budoucímu  dítěti. 
Pokus  se  nezdaří  a  Liliom  se  prO' 


bodne,  aby  nepadl  do  rukou  policie. 
Ale  autor  nemá  na  tom  dost.  Vede 
nás  s  mrtvým  Liliomem  do  záhrobí, 
nechá  jej  soudit  nebeským  policejním 
koncipistou,  odsoudit  na  sedmnáct 
let  do  „růžového  ohně"  a  ještě  jeď 
nou  vede  jej  nazpět  na  zemi,  aby  jej 
postavil  tváří  v  tvář  ženě  a  dítěti. 

Autoru  „Vlka"  a  „Ďábla"  nelze  U' 
příti  jistého  bystrozraku  a  schopnosti 
sáhnouti  do  nového  prostředí.  Umělec, 
který  by  nebyl  veden  jen  myšlenkou 
na  divadelní  napínavost,  byl  by  snad 
mohl  z  látky  prvních  pěti  obrazů  vyté' 
žit  aspoň  zajímavou  naturalistickou 
studii  mravů  z  ovzduší  předměstské 
společenské  spodiny.  Maďarský  divá* 
delní  rutinér  nevytěžil  kromě  tučných 
tantiém  z  ní  víc,  než  napínavý, grotesk' 
ní,  ale  literárně  bezcenný  melodram. 

Dne  19.  května  zahráli  na  Městském 
divadle  členové  Nizozemského  divadla 
z  Gentu  Kvapilova  Oblaka  v  hol- 
landském  překlade  p.  Árie  Van  den 
Heuvela.  Lyrická  a  čistě  náladová 
idylla  Kvapilova,  inspirovaná  zesnu' 
lou  chotí  autorovou  a  pro  ni  psaná, 
nenašla  bohužel  pro  hlavní  a  nejdu' 
ležitějši  roli  vhodnou  představitelku. 
Julia  Mathisová  se  svoji  přílišnou  ští- 
hlostí,  která  činí  její  pohyby  jaksi 
špičatými  a  málo  půvabnými,  ne' 
mohla  vyvolati  dojmu  života  chtivého, 
uvědomělého  a  zralého  ženství  Májy 
Zemanové:  odhmotnila  ji,  transpo' 
novala  ji  do  oblastí  čistě  intelektuál' 
nich  a  soustředila  všechno  úsilí  na 
slovo,  které,  ač  nesrozumitelné,  znělo 
tu  dosti  harmonicky.  Nejlepší  výkon 
večera  podal  sám  překladatel  kusu, 
p.  Van  den  Heuvel,  který  také  režii 
zladil  v  dokonale  ucelený,  harmoni- 
cký a  náladový  souzvuk.  Večer,  který 


38i 


nám  nepřines!  zvláště  hlubokého  umě' 
Icckého  dojmu,  byl  zajímavý  hlavně 
tím,  kterak  cizí  umělci  pojali  a  s  lá- 
skou nastudovali  českou  práci.  Denní 


tisk  i  obecenstvo  přijali  gentskou 
společnost  neobyčejně  vřele,  vítajíce 
v  nich  zástupce  malého,  politicky  utla^ 
čeného  národa.  H.  Jelínek. 


HUDBA, 


17.  koncert  Orkestrálního  sdružení 
(6.  dubna  ve  Smetanově  síni),  na  němž 
provedena  Berliozova  Episoda 
ze  života  umělcova,  byl  umělec- 
kou  událostí  prvého  řádu.  Přinesl 
první  provedení  díla  jako  celku 
v  Praze  a  byl  z  oněch  několika  málo 
koncertů,  v  nichž  dosud  —  od  pa- 
mátné premiéry  Episody  v  Paříži  9. 
XII.  1832  —  zazněly  výrazné  tóny 
druhé  části  skladby,  nazvané  Lelio 
aneb  návrat  k  životu.  Pětivětá  Fan- 
tastická symfonie,  jež  tvoří  první  díl 
Episody,  byla  oceněna  již  za  života 
Berliozova  a  stala  se  repertoirní  sklad- 
bou všech  větších  orkestrú;  Lelio  však 
upadl  téměř  v  zapomenutí.  Proto 
jsme  dvojnásobně  vděčni  Otakaru 
Ostrčilovi  za  to,  že  dal  podnět  k  pro- 
vedení celého  díla  Berliozova  a  že 
je  provedl  tak  dokonale,  že  tato  pozd- 
ní, vzorná  reprisa  Episody  ze  života 
umělcova  umožnila  nám  rehabilitaci 
velikého  tohoto  díla,  jako  celek  do- 
sud zneuznaného.  Patříť  Lelio  k  oněm 
skladbám,  o  jejichž  povaze  a  účinu  — 
a  v  tomto  případě  zvláště  ještě  běží 
o  poměr  k  prvé  části  Episody,  k  Fan- 
tastické symfonii,  —  z  pouhého  stu- 
dia partitury  nelze  rozhodovati. 

Z  živého  provedení  Berliozovy  Epi- 
sody především  měl  jsem  dojem,  že 
dílo  tak  zvláštní  povahy,  tak  ne- 
zvykle, ba  podivně  založené  nemohl 
vytvořiti  nikdo  jiný,  než  zase  umělec 
—  tak  zvláštního  charakteru,  jako 
byl  právě  Berlioz.  Jak  podivná  to 
myšlenka,  k  ryze  instrumentální 
symfonii  o  pěti  větách,  z  nichž  čtvrtá 
a  pátá  jsou  mohutným  vyvrcho- 
lením celého  díla  v  symfonickém 
smyslu,  připojiti  dramatickou  re- 
citaci, recitaci  herce,  proloženou  šesti 


samostatnými  čísly  hudebními!  Pro- 
vedení ukázalo,  že  toto  „lyrické  mo- 
nodrama", tento  „melolog",  jak  Ber- 
lioz Lelia  označil,  po  Fantastické 
symfonii  nepřináší  sice  stupňování 
dojmu,  že  tedy  v  tom  smyslu  není 
jejím  pokračováním,  že  však  je  do- 
konalým epilogem,  který  silným 
dojmům  Fantastické  symfonie  dává 
vyzníti  způsobem  svrchovaně  sug- 
gestivním.  V  této  virtuosně  odmě- 
řované náladovosti  tkví  ona 
zázračná  síla,  která  dvě  díla,  pova- 
hou tak  disparáíní,  pojí  v  umělec- 
ký celek,  v  němž  není  nejmenší  tr- 
hliny. Nikdy  bych  nebyl  uvěřil,  že 
Berliozova  Episoda  je  dílo  opravdu 
jednolité,  dílo  jediné  —  nikoli  dvě 
různorodé  skladby  — ,  kdybych  byl 
sám  nezažil  onoho  jednotného,  mo- 
hutného dojmu  výsledního,  kterým 
působí  na  posluchače.  Uvědomíme-li 
si  pak,  že  v  Episodě  máme  pravý 
mikrokosmos  nejjemnějších  odstínů 
náladových,  nejrozmanitěji  differen- 
covaného  výrazu  hudebního,  ocení- 
me teprve  velikost  tohoto  tvůrčího 
činu  Berliozova.  Právě  při  tomto  díle, 
které  si  naprosto  nedovedeme  vysvět- 
liti z  tradice  —  Episoda,  výtvor  ry- 
ze osobní,  přirozeně  nenalezla  ani 
napodobitelů,  —  cítíme  tak  intensiv- 
ně dotek  —  genia. 

Ideový  podklad  Episody  Berlioz  čer- 
pal z  vlastních  zážitků.  Jest  známa 
tato  „episoda"  jeho  života,  romanti- 
cká láska  k  anglické  herečce  Henriettě 
Smithsonové.  Umělec,  jehož  dušev- 
ních stavů  je  dílo  výrazem,  jest  Ber- 
lioz sám.  Toť  onen  Lelio,  který  ve 
čtvrté  a  páté  větě  symfonie  prožívá 
příšerné  sny  a  kterého  Berlioz  v  dru- 
hé   části    Episody    s    odvahou    jemu 


382 


vlastni  staví  na  proscenium,  před  oť 
kestr  oponou  zakrytý,  aby  nám  sám, 
dramatickou  akci  demonstroval  svůj 
„návrat  k  životu",  návrat  z  roman^ 
tických  snů  k  plodnému  uměleckému 
tvoření.  Tento  návrat  k  životu  usku' 
teční  se  šestým  číslem  Lelia,  před 
nímž  opona  se  zdvihne  a  „uzdravený" 
Lelio  dává  svými  žáky  a  přáteli  pro' 
vésti  svou  Fantasii  na  Shakespearovu 
Bouři  pro  sbor  a  orkestr.  Prvních 
pět  skladeb  Lelia,  které  se  hraji  za 
spuštěnou  oponou,  má  zvláštní  vý- 
znam, o  němž  nutno  se  zmíniti.  Jsou 
to  totiž  pouhé  dokumenty  mono' 
logu  Leliova.  Tak  v  prvním  čísle  (bal' 
lada  Rybář)  Lelio,  procitnuvší  z  pří- 
šerného snu,  vzpomene  si  na  píseň, 
kterou  jeho  přítel  zpívával,  a  za  opo- 
nou  zpívá  se  tato  ballada,  kterou 
vzpomínka  na  minulost  Leliovi  v  té 
chvílivmyslireprodukuje.  Čísla  druhé 
až  páté  (Sbor  stínů.  Píseň brigantů,  Pí' 
seň  štěstí,  Eolova  harfa)  jsou  však 
přímo  produkty  okamžité  inspirace 
Leliovy,  skladby,  které  Lelio  za  svého 
monologu  vlastně  teprve  tvoří  a  které 
mu  znějí  jen  v  duši.  Jde  zde  tedy 
o  uměleckou  fikci  podobně,  jako  ve 
čtvrté  a  páté  větě  Fantastické  symfo' 
nie,  jejichž  ideový  podklad  jest  jen 
produktem  snu,  ne  skutečnost.  Orke- 
strální  sdružení,  aby  naznačilo  tuto 
souvislost  mezi  symfonií  a  Leliem, 
na  podnět  Dra  O.  Zicha  hrálo  za  spu' 
stěnou  oponou  také  poslední  dvě  věty 
Fantastické  symfonie.  Zvuk  orkcstru 
byl  tím  jen  zcela  nepatrně  ztlumen, 
za  to  však  příšerný  charakter  těchto 
vět  stupňován  měrou  překvapující. 
Teprve  poslední  věta  Lelia  (Fantasie 
na  Shakespearovu  Bouři)  jest,  abych 
tak  řekl,  umělecká  skutečnost, 
t.  j.  nežije  jen  v  nitru  Leliově,  na' 
opak  Lelio  dává  hotovou  tuto  skladbu 
přímo  provozovati  svými  žáky.  Ber' 
lioz  vytvořil  Leliem  nepopiratelně 
dílo  veskrze  originální,  nenapodobi' 
telné. 


Zmínil  jsem  se  již  o  nezměrném 
bohatství  hudebního  výrazu,  které 
Berlioz  uložil  ve  své  Episodě.  Jsou 
to  namnoze  zcela  nové  prostředky 
výrazové,  které  tu  byly  hudbě  v  pra' 
vém  smyslu  slova  objeveny.  Po  té 
stránce  je  zvláště  Fantastická  symfO' 
nie  dílo  vpravdě  epochální,  jehož 
vliv  sahá  do  daleké  budoucnosti  až 
na  naši  dobu  —  pravá  bible  moderní 
hudby,  z  níž  pilně  četli  všichni  velcí 
mistři  po  Berliozovi.  Za  nejgeniálnější 
výtvory  v  tom  směru  pokládám  čtvr' 
tou  a  pátou  větu  symfonie.  Sbor  stí' 
nů  a  Fantasii  na  Bouři  z  Lelia.  Tato 
Fantasie  jest  svou  zvláštní  koncepcí, 
ryze  berliozovsky  originální,  přímo 
podivínskou,  pravé  unicum  v  litera' 
túře.  Pátá  věta  symfonie  (Sabbat  čaro' 
dějnic)  zvláště  výmluvně  svědčí  také 
o  komposičním  (především  polyfon' 
ním)  mistrovství  svého  tvůrce,  po' 
hříchu  často  zneuznávaném.  Jak  dů' 
ležitým  mezníkem  v  dějinách  hudby 
19.  století  stala  se  Fantastická  sym' 
fonie  ideově  (vývoj  programní  hudby) 
i  technicky  (technika  příznačného  mo' 
tivu,  vycházející  z  Berliozovy  idée 
fixe  a  Wagnerem  pak  v  dramatic 
ké  hudbě  zužitkovaná)  jest  obecně 
známo. 

O  provedení  Berliozovy  Episody 
Otakarem  Ostrčilem  mohu  z  plného 
přesvědčení  říci,  že  stálo  na  výši  díla, 
že  odpovídalo  jeho  umělecké  hodno' 
tě;  byl  to  dirigentský  čin  z  jeho  nej' 
skvělejších,  výkon  podivuhodně  vy- 
broušený,  proniknutý  ideálně  doko' 
nalým  pochopením  intencí  autoro' 
vých  a  nadšenou  snahou  uplatniti  je 
co  nejpříznivěji.  Výkonnost  Orke' 
strálního  sdružení  —  byl  to  největší 
úkol,  který  si  dosud  vytklo  —  byla 
tentokráte  obecně  a  vděčně  uznána. 
Sborový  part  v  Leliu  dokonale  prO' 
vedl  pražský  Hlahol,  ze  sólistů  (pp. 
V.  Branžovský,  F.  Jelínek,  H.  Wittoch) 
vynikl  p.  Jelínek  technicky  jemným, 
oduševnělým  přednesem.  Úlohu  Lelia 


383 


převzal  p.  Adolf  Dobrovolný,  nedo-  Berliozovi,  v  níž  velmi  věcně  a  vý^ 
vedl  ji  však  uplatniti  v  plném  je*  stižně  ocenil  význam  Berliozův  a  po- 
jím   významu.     Dr.    O.    Zich   napsal      dal  historii  a  podrobný  rozbor  jeho 


jím   významu.     Dr.    vj.   í.itn  nap 
k    významnému    koncertu    studii 


díla. 


Bedřich  Čapek. 


UMĚNI  VÝTVARNÉ, 


46.  VÝSTAVA  ČLENSKÁ 
S.  V.  U.  MÁNES. 

Je  už  při  dnešních  poměrech  při' 
rozeným  osudem  uměleckých  spolků 
neexklusivních,  že  jejich  výstavy  hla- 
sitě vyslovují  divergenci,  nejednot- 
nost, neklid  produktivního  stavu 
dneška.  Impressionismus  zůstal  dnes 
skoro  obecně  vyhrazen  umělcům  ma- 
lého výtvarného  napjetí;  po  smrti 
Slavíčkově  a  Jiránkově  není  u  nás 
nikoho,  kdo  by  dovedl  uchránit  u- 
mění  impressionistické  především 
před  všedností.  Je  to  sice  jen  náhoda, 
že  na  přítomné  výstavě  Mánesa  jsou 
vystaveny  dvě  staré  dobré  krajiny 
Monetovy,  neoimpressionistické  ob- 
razy Signacovy  a  poimpressionism 
Vuillardův  a  Bonnardův;  ale  tato  ná- 
hoda stačí,  aby  bylo  velice  zjevno, 
čím  impressionism  původně  byl  a 
čím  se  posléze  u  nás  stal;  tato  ne- 
zadržitelně klesající  linie  od  iniciáto- 
rů čili  „revolucionářů''  k  umírněným 
žákům,  uchovávačům,  slovem  ke 
„škole",  je  předůležitým  poznatkem 
pro  filosofii  umění  vůbec. 

Druhou  vrstvu  tvoři  na  této  vý- 
stavě malíři  jako  K.  Myslbek,  Nechle- 
ba,  Masaryk,  Boettinger;  malíři,  kteří 
přišli  vlastně  už  po  impressionismu, 
nicméně  však  znamenají  starší  sta- 
dium umění  tradované  akademiemi, 
od  něhož  chtěl  být  právě  impressio- 
nismus osvobozením.  I  to  je  častý 
rys  vývoje  umění,  že  mezi  dva  pro- 
gressivní  pohyby,  mezi  dokončování 
staršího  a  počínání  nového, .  vkládá 
se  pohyb  regressivní;  buď  přímo  ná- 
vrat do  „lepší"  minulosti,  jako  třeba 
u  Francouze  E.  Bernarda,  jenž  je  rov- 
něž na  výstavě  zastoupen,  nebo  ek- 
lektický  realism;   ovšem  slovo  „rea- 


lism"  je  neobyčejně  nepřesné,  ježto 
každé  umění  je  po  svém  realistické, 
a  ježto  „reaiism"  výše  naznačený  není 
nějakým  mimořádně  důvěrným  po- 
měrem k  „realitě",  nýbrž  zvláštním 
a  velmi  složitým  útvarem  školení, 
navazování,  techničnosti  a  konvence. 

Konečně  třetí  vrstvu  tvoří  poku- 
sy, jež  spadají  už  do  dráhy  nového 
umění.  Zde  není  možná  povšechnější 
charakteristika.  Mohu  uvésti  jen  akva- 
rely V.  Spály,  šťastné  a  živé  obrázky, 
dále  malou  a  jemnou  krajinu  Zrza- 
vého a  konečně  obrazy  a  plakát 
O.  Koníčka,  jenž  (stejně  jako  v  pla- 
stice J.  Horejc)  ocitá  se  v  nebezpečí 
formové  schematičnosti,  primitivno- 
sti  a  odtud  i  chudoby. 

Avšak  prosakováním  moderny  do 
přítomného  výtvarného  života  děje 
se  ještě  v  jiném  smyslu;  a  sice  uka- 
zuje se  to  v  přeměnách,  nejistotách  a 
pokusech,  které  prodělávají  umělci 
už  do  jisté  míry  hotoví  a  v  určitém 
smyslu  ohodnocení.  Míním  tím  na 
této  výstavě  sochaře  Stursu  a  malíře 
Nechlebu.  Onen  vystavuje  řadu  pla- 
stik, které  nepřidávají  k  jeho  star- 
šímu dílu  než  ležernost  a  pak  ro- 
stoucí pohotovost  portrétové  reali- 
stiky,  čímž  obojím  blížíme  se  pováž- 
livě tomu,  čemu  Němci  říkají  Mach- 
werk;  ale  vedle  těchto  plastik,  a  rov- 
něž vedle  nešťastného  reliéfu  „Pout- 
ník", na  jehož  ostře  sekaných  tva- 
rech leží  cosi  jako  grimassa  moderny, 
vystavuje  Štursa  sochu  „Odpočívající 
tanečnice",  která  by  pro  něj  mohla 
býti  plodným  východiskem  dobré  ce- 
sty ve  směru  přítomného  vývoje  u- 
mění.  Zde,  byť  ne  ještě  zcela  čisté  a 
důsledně,  modelace  přestává  být  měk- 
kým vyhmatáváním  povrchu  a  stává 


384 

se  spíše  uchopováním  formy,  pěkně 
rozváděné  v  hladkých  kulovitých  seg' 
mentech.  Neboť  forma  nikdy  netkví 
na  povrchu,  nýbrž  ve  stavbě;  povrch 
lidského  těla,  jeho  vibrace,  jeho  po' 
hyby,  to  vše  jest  jako  volný  šat  za' 
stírající  holou  formu;  a  tato  holá, 
jakoby  obnažená  forma  je  jeden 
z  předních  interessů  nového  sochař' 
ství.  Štursova  >Tanečnice"  je  svědě' 
ctvím  tohoto  zájmu  a  právě  jím  roz' 
hodně  předčí  Štursovu  produkci  po' 
sledních  let. 

Rovněž  Nechleba  zdá  se  býti  zvik' 
lán  ve  své  Rembrandtovské  manýře, 
která  z  něho  slibovala  učiniti  ne  sice 
českého  Rembrandta,  nýbrž  spíše  ně' 
co  jako  českého  Lenbacha  nebo  Kaul' 
bacha  s  odečtením  jich  světské  ele' 
gance.  Nyní  už  (na  př.  v  č.  78)  experi' 
mentuje  s  Daumierem  a  na  vlastním 
portréte  (č.  76)  zdá  se  dokonce  pro' 
kmitati  něco  jako  vliv  Cézannovské 
plošnosti,  ovšem  hrubě  porušené  di' 
oramatickou  téměř  modelací  paže.  Zde 
musel  by  jíti  mnohem  dále  a  zříci  se 
mnohé  erfektnosti,  aby  došel  nějaké 
ucelenosti;  že  by  pak  stál  na  něčem 
principiálně  cennějším,  než  jsou  ob' 
rázy  s  hrubými  effekty  špachtlové 
malby,  s  patinou  laku  a  routinou 
clair'obscuru,  s  okázalostí  štětcového 
„rukopisu"  atd.,zdá  se  předem  pravdě' 
podobno. 

Mezi  grafickými  listy  dlužno  uvésti 
výrazné,  trochu  barokní  dřevoryty 
Brunnerovy  a  některé  skizzy  Stur' 
sovy  Rodinovského  ražení.  Listy  Sva' 
binského,  Šimona  a  Vondrouše  podr' 
zují  svůj  obvyklý  charakter.  Mařať 
kovy  mostní  reliéfy  ukazují  lyrického 
a  málo  koncisního  umělce,  jehož  ji' 
sté  půvabnosti  se  poněkud  nedostává 
čistoty  a  přísnější  klassicity.  Španiel 
je   lepší  v  podobiznách,   kde    daří  se 


mu  věcná  a  střízlivá  charakteristika, 
než  v  soškách,  jež  příliš  připomínají 
řezbářskou  a  jaksi  malichernou  prá' 
ci.  —  Cenným  oddílem  výstavy  je  vý' 
stávka  francouzského  umění,  v  níž 
jmenovaní  již  starší  mistři  rozhodně 
předčí  umělce  modernější. 

74.  VÝROČ.  VÝSTAVA 
KRASOUMNÉ  JEDNOTY  V  PRAZE 
(Rudolfinum). 
Národnostně  neutrální  půda  KrasO' 
umné  Jednoty  je  také  neutrální  umě' 
lecky.  Vždy  jednou  ročně  vynoří  se 
tu  mnoho  jmen,  ale  za  málokterým 
lze  si  pamatovati  nějaký  určitý  a  no' 
vý  zjev  umělecký.  Nyní  zde  vystavuje 
několik  Rusů,  kteří  nedokazují  nic 
více,  než  že  by  také  mohli  být  Švédy, 
Finy  nebo  Poláky,  v  každém  případě 
pak  přímými  nebo  nepřímými  žáky 
německého  impressionismu  nejspíše 
tak  z  Mnichova.  Ze  všech  ostatních 
lze  si  nejspíše  pamatovati  Francouze 
Herbina  s  jeho  mírným,  ale  dosti 
solidním  modernisnem.  Ostatek  po- 
skytne velice  málo  i  divákovi  o  ma' 
lých  nárocích:  je  to  skoro  veskrze 
jakýs  takýs  impressionism,  zde  velmi 
upiplaný,  zde  přebarvený,  zde  koře' 
něný  praehistorickými  látkami;  zlO' 
mek  z  proudu  obrazů,  jež  ročně  vr' 
hájí  do  světa  všichni  absolventi  všech 
uměleckých  škol  světa.  Připustím  tře' 
ba,  že  se  všechna  tato  normální  ma' 
lířská  produkce  má  jmenovat  „umě' 
ní";  avšak  pravou  historii  umění  tvoří 
vždy  jen  „outsideři"  své  doby,  a  ni' 
koliv  tento  normál.      Karel  Čapek. 

Z  redakce.  Pánům,  kteří  nám  za' 
sílají  příspěvky,  dovolujeme  si  při' 
pomenouti,  že  rukopisů  nevracíme, 
že  zvláštními  dopisy  odpovídati  nelze 
a  že  je  tudíž  zbytečno  přikládati 
známky  na  odpověď. 


„Lumir"  vychází  15.  kaiáélio  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4'80,  na  celý  rok  X  9'60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5-—,  na  celý  rok  K  10-— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďtež 
adresovaný:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  -  Listy  přijímáme  jen  fran- 
kované.  Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetník,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  29.  května  1914. 


v 


FRANT.  ŽENlŠEK  křesl. 


JULIUS  ZEYER 


1883 


LUMÍR 


R.  XLII.  1^  KJ   ±VX  X  XV  ČÍSLO  9 


JEAN  ROWALSKI: 

ISOLA  LUNGA.* 

(Z  dalmatských  dojmů.) 

Jako  zjevení  z  pohádky  to  bylo.  Jaro  se  rozesmálo  nad  hladinou 
moře,  uklidnilo  ji,  přinutilo  moře,  aby  na  sebe  obleklo  šat  oné 
modře  smavé  poesie,  ve  které  je  tolik  svěžího,  nezměrného  klidu 
a  tolik  kosmické  hloubky. 

Slunce  září,  jeho  paprsky  dosud  nežhnou  do  únavy,  ale  přece 
už  zpívají  píseň  síly.  Lidské  srdce  je  v  tom  svěže  chladném  vzdu- 
chu kolébáno  pocity  štěstí  a  klidu.  Primitivní,  obstarožní,  ba  sešlý 
parníček  —  „Falco"**  je  jeho  jméno  —  proplétá  se  zaderským 
archipclagem.  Sedím  na  malounké  palubě  a  hledím  na  hladinu 
moře.  Není  na  ní  vlastně  ničeho,  a  přece  vydržím  hleděti  na  ni 
bez  ustání.  Je  taková  líbezná,  laskavá,  v  tajemném  úsměvu  vy- 
práví o  těch  ohromných  hloubkách,  které  jsou  pod  jejím  zrcadlem ; 
o  nekonečnu,  jehož  je  na  světě  viditelným  symbolem.  Sedím  tu 
zcela  sám,  v  sladké  ztrnulosti.  Co  vidím,  mne  ukolébává,  mne 
zmáhá:  je  to  ohromná  velmoc,  jejíž  sladká  tenata  mne  svírají,  ale 
neděsí,  velmoc,  která  konejší,  přinášejíc  lethargii. 

Několikrát  přeruší  naši  plavbu  zastávka  u  zapadlých  ostrovních 
vesniček,  s  hrubě  slátanou  hrází  z  obrovských  kamenů,  u  níž 
houpe  se  řada  rybářských  člunů.  Nepřipadají-li  jako  živoucí 
bytosti?  Pak  míjíme  občas  pramalé,  neobydlené  ostrůvky, 
na  nichž  pláče  o  samotě  několik  větrem  zkřivených  olivových 
stromů.  Někdy  zjeví  se  na  takovém  mikroskopickém  kontinentu 
malá,  divoce  vzhlížející  chata  —  možno-li  tak  pojmenovati  úto- 
čiště venkovanů,  jimž  by  snad  náhlá  bouře  zabránila  přeplaviti  se 
úžinou  mezi  malým  a  velkým  ostrovem,  jich  domovem.  Zní  od 
těchto  útesů  píseň  moře  a  kamenů.  Žalostně  a  zoufale  dumají 
předměty  na  těch  pobřežích.  Marně  namáhám  se  představiti  si  zde 
Robinsona,  na  tom  malém  skalisku,  sotva  vyčnívajícím  z  vody. 
Ne,  nemohl  by  zát  žíti  mezi  pouhým  kamením  a  tuctem  olivo- 
vých stromů.  Zoufal  by  si.  Spíše  legendárního  poustevníka  si  zde 

*  Dlouhý  Ostrov. 
*♦  t  j.  Sokol. 

Lumír  XLU.  9.  49 


386 

mohu  představiti,  filosofa  z  prvních  dob  křesťanství,  který  snad 
odpykává  zde  nějakou  strašnou  vinu. 

Malí  samotáři  zmizeli.  Nová,  neznámá  a  záhadná  pobřeží  se 
zjevují.  Jsou  vroubena  ostrými  skalinami,  které  přecházejí  v  temnou 
a  neurčitou  zeleň  zakrslého  křoví,  jež  táhne  se  do  poloviny  svahů, 
aby  pak  nadobro  ustoupila  kamení.  Hluboké  zálivy,  úplně  skryté 
mezi  kopci,  se  množí.  Vjede^li  malá  naše  lod  do  některého  z  nich, 
zdá  se,  jako  by  opouštěla  svět  a  chystala  se  vstoupiti  do  podsvětí. 
Pocit  pevniny  i  zde  opouští.  V  dáli  jsou  viděti  malé  hrboly,  vyo 
čnívající  nad  vody.  Jiná  lod,  která  se  mezi  nimi  proplétá,  je  jim 
podobna.     A  my  z^t  —  cítíme  celou  tu  oblast  nejistoty,  ztracení* 

Poslední  ostrov  je  velmi  dlouhý:  je  to  Isola  Lunga.  Polovina 
celé  cesty  plyne  podél  jeho  břehů.  Zátoka  za  zátokou.  Myslím  na 
Jasona  a  plavbu  jeho  druhů  .  .  .  Nejjižnější  zátoka  otvírá  se  přede 
mnou  a  do  vnitra  se  zužuje.  Není  pustá,  jako  většina  ostatních. 
Ve  slunci  zjevilo  se  město.  Město?  Sáli  —  malé  jižní  hnízdo, 
skoro  jen  vesnice,  stavěné  na  strmém  svahu.  Jeho  domky  s  ja^ 
kouši  vznešeností  zvedají  se  do  výše.  Jako  hrdá  koruna,  vytvořená 
nad  osamělou  zátokou,  jako  hlediště  mořského  amfiteátru. 

Dav  venkovanů  s  houpavou  chůzí  námořníků  čeká,  až  lod  při^ 
stane.  Konečně  jsem  se  ocitl  na  břehu.  Prošel  jsem  kolem  něko" 
lika  vyšších,  ale  velmi  prostých  domů  nábřeží.  Z  malých,  špina^' 
vých  krámků  hledí  temné  pohledy  zdravých  tváří.  A  mezi  domy 
vinou  se  úzké  uličky,  jež  stoupají  a  kdesi  v  neurčitu  mezi  kame-' 
ním  se  ztrácejí.  Podél  zálivu,  kde  terrén  velmi  pozvolna  sestupuje 
do  moře,  na  suchu  leskne  se  několik  těžkopádných  člunů.  Jsou 
natřeny  živými  barvami  —  blankytná  modř  převládá  —  a  každý 
nese  jméno  nějakého  světce.  Nad  jménem  tyčí  se  hrubý  a  mc 
hutný  dřevený  nos  —  groteskní  předobrazení  ozdobných  hlavic 
benátských.  Opodál  válí  se  zrezavělá  boa,  která  slouží  k  uvazo^ 
vání  lodí.  Obcházím  celý  záliv:  na  druhé  straně  zase  několik 
domů,  snad  kdysi  panských,  pak  krčma,  kde  ležérně  sedí  několik 
lidí  s  čapkami  na  hlavách.  A  potom  již  jen  dva  nebo  tři  malé 
domky,  několik  záhonů,  ohrazených  kamennými  „ogradami"  — 
a  velké  balvany  pobřeží.  Děvčata  širokých  kyčlí  a  silných  vlasů, 
temných  zraků  a  krásných,  zdravých  tváří,  v  modrých  suknicích 
a  s  ňadry,  krytými  bílými  košilemi,  máchají  zde  prádlo.  Jejich 
smích  zní  jako  zpěv  najad. 

Vrátil  jsem  se  v  čelo  zálivu.  Za  mnou  na  vysoké,  omšené  zdi, 
za  kterou  dosud  ničeho  netuším,  je  barokní  portál  a  několik  ele^ 
gantních,  symetrických  schodů   vede    na  plošinu    před  ním.     Cosi 


38? 

mne  lákalo  —  vstoupil  jsem.  Jsem  na  prostranném  dvoře,  hladce 
dlážděném  velikými  a  pravidelnými  deskami.  Při  levé  stěně,  upro^ 
střed,  je  veliká  hlavice  cisterny.  Je  omšelá,  ale  zřetelný  jsou  ještě 
ohromné  fcstony  růží,  na  ní  vytesané,  které  spojují  se  v  erb,  věn- 
čený   heraldickými   ozdobami.     Vchodu  protilehlá  strana  dvora  je 
vroubena  domem.     Starý,  sešlý  dům   o  dvou  poschodích,    z  nichž 
horní  je  nižší:  zase  portál,  tesaný  z  bílého  kamene,  zdobí  průčelí. 
Některá  okna  jsou  eliptická.  Na  právo  stojí  malé  kolny:  a  kolem 
vše  opuštěné,  zející  smutnou  prázdnotou.  Hledím  na  trouchnivějící 
dveře,  jichž  ozdoby  nesou  stopy  osmnáctého  století.    Okna  paláce 
jsou  zakryta  zelenými  žalusijemi,   dům   i  dvůr  pohříženy  v  sen  a 
kolem  mrtvo.    A  když  přecházím  zpět  po  dvoře,  myslím  na  dny, 
kdy  zde  se  tančilo.  Zpěv  života  na  tomto  ostrově,  na  nádvoří  ma^ 
lého  paláce  doplňoval  se  se  zpěvem  moře,  vzdáleného  jen  několik 
kroků.  Ach!  zde  na  tomto  nádvoří  slavili  asi  často  svůj  karneval. 
Malý  intimní  hlouček  uspořádal  si   jistě  miniaturu  jedné    z  oněch 
pověstných  maškarních  slavností  benátských  —  jež  byla  zde  draho^ 
cennou  upomínkou  na  vzdálené  rodné  město,  metropoli  sv.  Marka. 
Jak  pikantní   byla    asi   taková    slavnost   za    doby  Goldoniovských 
komedií  v  této  ostrovní  samotě,    vonící   tehdy   vůní  slovanského 
Orientu  a  dnes  zející  mlčením  propadlých,   trouchnivějících  koutů 

Itálie?  ... 

A  směsice  dojmů  hučela  mi  v  hlavě,  doléhala  mi  na  srdce, 
když  jsem  vyšel  ze  začarovaného  dvora  a  stoupal  vzhůru  mě^ 
stečkem,  proplétaje  se  kamennými  ohradami,  na  sucho  stavěnými. 
Jak  drahé,  rozkošné  jsou  ty  malé  domky  I  Jich  neomítnuté  zdi 
mají  takové  šedé,  delikátní  tóny.  Hic,  zde  je  právě  jeden  z  nich. 
Schody  k  horní  místnosti  vedou  zvenčí:  a  pod  nimi  vchází  se  do 
komory,  které  skoro  docela  schází  přední  stěna.  Je  to  jakási  ote^ 
vřená  předsíň,  celá  začazená.  Její  podlahou  je  mlat,  stropní  trámy 
jsou  černé.  Na  velikém  kameni  u  stěny  sedí  žena,  starší,  padesáti- 
letá, pevných  rysů  v  obHčcji,  rozšlehaném  od  moře.  V  ruce  má 
vřeteno  a  usmívá  se.  Na  zemi  ošatka  se  zeleninou.  Opodál  batolí 
se  červcnolící  děcko.  Ticho  kolem.  —  Jen  v  takových  zákoutích 
mohou  malíři  genrů  hledati  inspiraci  ... 

Stoupám  do  strmé  výše.  Dlouho,  vytrvale.  Nahoře  minul  jsem 
starý  kostelík.  Nad  hrubým  tympanonem  jeho  vchodu  je  glagolský 
nápis.  Pak  kamenné  ohrady  hustěji  a  hustěji  nastupují  místo 
domků.  Svah  pustne.  Pojednou  půda  přechází  téměř  v  rovinu. 
Objevují  se  stromy,  houstnou  a  půda  pod  nohami  měkne.  Jsem 
ve  velikém  lese.     Olivové  jeho  stromy  mají  široké   rozložité  ko- 


388 

runy  a  silné  kmeny.  Zde  je  možno  sníti:  zde  sídlí  poesie.  Cosi 
z  onoho  pocitu  mnou  zavládlo,  jaký  ná^  jímá  v  ravenské  Pincté. 
Ale  zde  není  vzpomínky  na  velikého  básníka.  Zde  v  téch  koru" 
nach  je  cosi  absolutního.  Zde  spíše  vynořuje  se  v  mysli  postava 
Kristova.  Zde  jsou  posvátné  stromy,  upomínající  na  legendy  bible. 
Sladké  stromy! 

Nebylo  pozdě,  když  jsem  vycházel  z  poetického  háje.  Bylo 
jasno,  a  slunce  skryté  za  ostrovními,  vysokými  hřebeny  vrhalo 
své  reflexy  až  sem.  Stoupám  opět.  Cesta  je  stále  strmější  a  ne^ 
schůdnější:  ocitám  se  konečné  na  nejvyšším  vrcholu  ostrova. 

Jaká  podívaná  I  Dole  pode  mnou  je  ostrov:  celé  miniaturní 
království,  malá  údolí,  kopce,  planiny  —  Sáli  zmizelo  úplně.  Na 
jihu  rozkládá  se  velká,  osamělá  zátoka,  uzavřená  proti  moři  vý^ 
běžky,  jež  ponechávají  jen  malou  úžinu.  Ta  zátoka,  kol  dokola 
obklopená  výšinami,  je  uzavřeným  mořem,  ba  uzavřeným  své" 
tem:  uprostřed  jí,  podoben  jsa  perle,  zelená  se  malý  ostrůvek,  a 
na  jejích  březích  temná  se  nízká  vegetace.  Nikde  ani  stopy  po 
člověku.  Jak  daleko  od  světa  je  tento  smutný  malý  ráji  Kol  do-' 
kola  širé  moře,  v  něm  dlouhý  ostrov;  a  v  ostrově  malé  moře  a 
v  něm  malý  ostrov!  Pohádka  v  pohádce!  Co  by  zde  byl  asi  vy^ 
tvořil  takový  Ludvík  Bavorský?  A  proč  nezavane  zde  svým  de^ 
chem  rozmar  nějakého  miliardáře?  .  .  .  Nebo:  proč  nejsem  mi^ 
liardářem?  .  .  . 

Hledím  na  moře.  Množství  ostrovů  dřímc  dokola  uprostřed 
vod.  Tam  na  jihu  Incoronata,  dlouhý,  štíhlý  pás  žluté  šedé. 
Opodál  několik  menších  ostrůvků,  pokrytých  jen  pouhým  ka** 
měním  a  neobydlených.  A  mezi  nimi  Kurbabela,  kde,  dle  po^ 
vésti,  obětovali  Feničané  svému  bohu,  Baalovi.  A  na  západe  je 
otevřené  moře.  Život  v  Zadru  poskytuje  pohled  pouze  na  moře, 
uzavřené  ostrovy.  Ale  s  této  výšiny  zjevilo  se  mi  opět  pravé  moře 
s  nekonečným  obzorem,  za  jehož  linii  právě  zapadla  dolní  poío'' 
vina  slunečního  disku.  Vše  ostatní  ztratilo  v  tu  chvíli  svou  exi' 
stenci.  Zavírám  zpola  oči  a  na  slunečním  disku  rýsuje  se  mi 
v  ohromné  dálce  mdlá  linie  italských  břehů.  Je  mi  jako  poutníku 
který  vykonal  dalekou  cestu,  aby  spatřil  zázrak. 

Zapadlo.  Šeří  se  a  sestupuji  dolů.  Olivový  les  ztemnil,  plní  se 
ted,  kdy  k  němu  přicházím,  záhadou.  Kdybych  se  pustil  v  jeho 
hluboké  šero  —  snad  bych  prožil  několik  hodin  hcllenské  mytho' 
logie.  Pod  těmi  stromy  budou  snad  v  noci  tančiti  najady,  faunové 
budou  se  skrývati  za  silnými  kmeny  a  kentauři  budou  tu  provo-' 
zovati  svůj  rej  .  .  . 


389 

Dole  před  malými  domky  je  živo.  Zni  hovor,  tu  a  tam  i  zpěv. 
V  jednom  z  těch  domků,  v  jehož  kamenité  zahrádce  vyrůstají 
velké  květy  lilijí,  ukládám  se  ke  spánku. 

Statisíce  cikád  zpívá  na  ostrovních  svazích  .  .  . 

Záhy  ráno  mne  probudili.  Byl  polosvit.  Se  dvéma  statnými, 
sukovitými  venkovany  scházím  dolů,  k  přístavní  hrázi,  tichem 
dosud  spícího  městečka.  Jak  stkvěla  chvíle!  Slunce  vychází,  moře 
má  barvy,  jež  jen  v  tuto  chvíli  možno  viděti.  Oba  mužové  při' 
pravují  bárku  k  vyplutí.  Za  chvíli  opouštíme  přístav:  na  konci 
zálivu  se;  obracím  a  Sáli  mi  kyne  prvním  svým  úsměvem.  A  nyní: 
půvabná,  výsostně  jímavá  Odyssea  nastává.  Jsou  chvíle,  kdy  možno 
život  chutnati  plně.  Tyto  okamžiky  patří  k  nim.  Svěžest  jitřního 
vzduchu  pobízí  krev  k  čilejšímu  oběhu:  chápu  se  těžkých  vesel  — 
a  plíce  otvírají  se  dokořán  tomu  vzácnému  vzduchu.  Plavíme  se 
k  severu.  Vesluji  až  do  únavy.  Potom  nedovedu  odolati  kouzlu 
jitra  a  moře:  přenechávám  těžké  veslo  jednomu  ze  svých  společ" 
níků.  Položil  jsem  se  ve  člunu  na  bok.  Slunce  začíná  žhnout, 
nade  mnou  modro  nebes  je  temné,  jeho  odrazy  kolem  člunu  ještě 
temnější.  Vesla  skřípou,  muži  hovoří  mezi  sebou  i  se  mnou:  je" 
jich  chorvatština,  poněkud  promíšená  italskými  slovy,  zní  exo" 
ticky,  měkce  a  má  takový  lahodný,  hudební  přízvuk.  Ostrovní, 
opuštěné  břehy  defilují  pozvolna  před  mým  zrakem  ;  slunce  celujc 
vášnivě  jejich  pustou  samotu;  nízká,  hustá  a  tmavá  zeleň  zakrslého 
křoví  zdá  se  ted  svěžejší.  Málokteré  okamžiky  v  životě  způsobily 
mi  tolik  radosti  jako  tato  chvíle,  jediné  pravé  „dolce  far  niente"  .  . . 

Ulovili  jsme  něco  ryb  a  za  dvě  hodiny  plavby  vepluli  jsme  do 
jednoho  z  pustých  zálivů,  kde  nebylo  ani  stopy  po  člověku.  Uva' 
zujeme  pevně  lodku  na  břehu  a  stoupáme  po  stezce,  která  vede 
do  výše  a  ztrácí  se  mezi  houštím.  Moji  průvodčí  šplhají  jako 
kočky  a  já  je  bezděčně  napodobuji.  Skáči  po  tvrdém,  ostrém  ka" 
mění  s  takovou  nenuceností,  jako  bych  ani  nebyl  kdy  po  jinakých 
cestách  chodil.  Kolem  všude  na  nás  dýchá  samota  —  a  nikdy  ne^ 
zdála  se  mi  samota  sladší  a  líbeznější  než  zde.  Je  v  ní  roman^ 
tismus  prázdnoty,  výsost  širého  opuštění. 

Uzemí  kolem  strmě  stoupající  stezky  je  zprohýbáno  a  všechen 
výhled  zakryt  houštím.  Každý  krok  přináší  tajemství,  nebo  pře' 
kvapení,  při  každém  ozve  se  zvuk  nějaké  dosud  neznámé  lyriky. 
Když  jsme  se  odtli  nahoře  a  prošli  kus  cesty  po  rovině,  zapadáme 
zase  do  tajemného,  úzkého  údolí:  ztrácíme  se  světu.  Zeleň  fikov" 
m'ků  vystřídají   vysoké  keře   divoké  myrty,    terebintů,    knt'šků  a 


390 

při  zemi  kvetou  bílé  květy  cistu  —  vše  v  divoké,  primitivní  vol^ 
nosti.  Jsou  to  zase  houštiny  mythů  a  pohádek.  Pojednou  zjevily 
se  kamenné  „ogrady"  rolí.  Po  moři  už  dlouho  ani  stopy,  jen  jeho 
dech  cítím.  Ukazují  se  zelená  políčka  mezi  spoustou  kamení ;  je 
v  nich  cosi  tak  neskonale  vlídného  a  útulného.  A  na  tu  zeleň  padá 
mateřský  stín  širokých  korun  olivových  stromů,  jichž  kmeny 
i  větve  jsou  tak  zhroucené.  Oh,  v  této  bukolické  scenerii  je  oliva 
tím,  čím  v  domácnosti  krb.  A  když  opodál  zjeví  se  stádo  ovcí, 
pasoucích  se  v  žáru  slunce,  a  spatřím  děti,  jež  si  hrají  mezi  bal-' 
vany,  zdá  se  mi,  že  není  lepšího  jeviště  pro  život  idylly.  Nebylo^li 
by  krásné  žíti  zde? 

Několik  stavení.  Z  man.  Srdečné,  známé  domky.  Zeny  pracují 
na  zápraží,  děvčata  smějí  se  u  cisteren.  U  kamenné  ohrady  filoso^ 
fuje  lhostejně  šedivý  mezek,  opuštěný,  tvářící  se,  jako  by  nikomu 
nepatřil  a  jen  privatisoval.  Na  kamenech  jsou  rozestřeny  rybářské 
sítě.  Malými  okénky  je  viděti  do  prostinkých  světniček,  kde  každý 
krok  vesele  duní,  obrazy  svatých  na  zdech  se  usmívají  a  od  stropů 
visí  malé,  pečlivě  pracované  modely  lodí.  Zdá  se,  že  v  této  samotě 
sídlí  štěstí.  Stranou  od  domků  bělá  se  malý  kostelík.  A  za  ním 
zase  cesta,  jež  vede  ostrovními  zátišími,  kolem  kamenů  a  oliv. 

Na  konci  objevuje  se  nový  záliv.  Kol  něho  domky  jsou  roze^ 
staveny  jako  perly  náhrdelníku,  zpívají  v  tichu  píseň  samoty. 
Také  zde  malý  kostelík  v  osamění  dříme.  Moře  mlčí.  A  slunce 
vylévá  svůj  jas  na  tento  koutek  klidu,  odkud  skoro  nikam  není 
viděti,  kde  těžko  si  připomínáte  vztahy  k  nedalekému,  neviditel- 
nému kontinentu.  Slunce  rozžehá  zde  tichý  plamen  sladkého  in-' 
timního  života,  činí  Ithakou  toto  zapadlé,  chudičké  hnízdo  .... 
Vracím  se  cestou,  kterou  jsem  přišel.  Jak  naivně  ted  vše  pro- 
mlouvá, jak  je  vše  ryzí,  nedotčené !  Stávám  se  ostrovanem,  ztrácím 
se  v  zapadlých  koutech,  v  údolích,  sluncem  plněných.  Chce  se  mi 
samoty.  Když  se  zjevil  dole  záliv  a  náš  člun,  opouštím  své  druhy 
a  kráčím  k  jihu.  Jdu  dlouho.  Rythmus  všech  těch  chudých,  po- 
korných a  tajemných  věcí  mnou  proniká.  Vzpomínka  na  svět  je 
mi  pouhou  marností,  A  zatím  scenerie  se  mění.  Jsem  na  nízkém, 
oblém  hřebenu  ostrova  a  na  obou  stranách  vidím  moře.  Pak  zase 
zjevují  se  „ogrady",  ted  vyšší,  že  sotva  spatřuji  modrý  pruh  moře 
a  několik  světle  zelených  ratolestí  mandloňů.  Zastavil  jsem  se 
u  skupiny  zdí,  jež  připomíná  trosky  nějakého  středověkého  ka- 
stelu. Mám  pocit,  jako  bych  byl  ztracen.  Ve  starobylé,  rudimen- 
tární zdi  je  postranní  chodba.  Zapadl  jsem  do  ní  a  vidím  jen 
modré  nebe  nad  sebou.  Malá,  omšená  střecha  vyčnívá  mezi  zříce-- 


391 

ninami.  Úzkou  brankou  v  široké,  jako  pevnostní  zdi  vstoupil  jsem 
na  nádvoří.  Jako  bych  se  byl  proplétal  skalními  slujemi. 

A  zase  nový  překvapující  svět  zjevil  se  přede  mnou :  Čtvercové 
nádvoří,  plné  květů ;  fialy  tu  převládají  a  jich  středem  vede  stezka 
vroubená  temnými  skvrnami  cypřišů.  Na  levo  starobylé  zdi  tyčí 
se  do  vzduchu,  pólo  zbořeny,  a  v  nich  zejí  otvory  bývalých  dveří 
a  oken.  V  jednom  rohu  černá  se  začazený  kout :  stávalo  tam  kdysi 
ohniště,  dávno,  předávno.  A  průčelní  zccT  této  zřícené,  pohřbené, 
navždy  zapadlé  minulosti  zarůstá  růžemi,  velikými  růžemi  starého, 
mohutného  keře.  Za  mými  zády  je  nizounký  kostelík  —  zvenčí 
jsem  viděl  jeho  hrubou  zcd  —  jehož  střechy  lehce  lze  dosáhnouti 
rukou.  Vchod,  který  ze  dvora  vede  do  dětsky  malé  sakristie,  po*- 
doba  se  spíše  přístupu  do  jeskyní.  Ale  po  obou  stranách  toho 
vchodu  září  na  dvou  kmenech  —  až  k  omšelé  červené  střeše  — 
sta  růží,  jako  by  chtěly  tu  malounkou  stavbu  zdolati.  Září,  usmí^ 
vají  se,  zpívají  píseň  míru  a  krásy  v  tomto  ovzduší,  které  životu 
už  dávno  odumřelo.  Glorifikují  chudobu,  samotu,  odříkání  .  .  , 

Přešel  jsem  stezkou  mezi  mořem  fijal  a  řadou  cypřišů.  Proti 
mně,  na  třetí  straně  dvora,  stojí  prostý  dům  o  jednom  poschodí. 
Ubohý,  chudý  a  tak  holý;  —  ale  bělá  se  a  jeho  běl  je  symbolem 
života.  Bílá  vrstva  zakrývá  tajemnou  dávnost,  která  však  mluví  ze 
starobylé  desky  ve  zdi.  Kdybych  nevěděl,  že  to  je  glagolský  nápis 
z  poloviny  patnáctého  století,  věřil  bych  skoro  na  stopy  Sara" 
cenu     .  . 

Zkoumám  okolí  a  pátrám  mezi  různými  zbytky  zdí,  jako 
bych  hledal  v  assyrských  vykopávkách.  Moře  zmizelo,  jen  modř 
jeho  a  modř  nebes  slévá  se  mi  v  představě  se  záplavou  růží  a 
šedými  troskami  zdiva,  s  rozmanitou  zelení  oliv,  mandloňů  a  chlc-' 
bovníků,  rostoucích  osaměle  mezi  kamením.  Ocitl  jsem  se  zase 
venku,  v  těsné  stezce,  kterou  jsem  vstoupil.  A  zatím  co  stojím 
u  branky,  zjevila  se  mi,  přicházejíc  od  malé  vesničky,  postava 
Františkána.  Zuloaga  by  zajásal,  kdyby  měl  za  model  tuto  postavu 
i  s  jejím  pozadím.  Příchozí  je  menší  postavy,  zavalitý.  Jeho  ne" 
holená,  štětinatá  a  smědá  tvář,  zdobená  dvěma  pichlavýma  očima, 
trochu  groteskně  hranatá,  se  leskne.  Je  oděn  sešlou,  černou,  velmi 
odřenou  kutnou  řádu  sv.  Františka  —  Frati  Minores  —  a  na  hlavě 
má  ošuntělý  klobouk,  sešinutý  nedbale  na  stranu.  Když  kráčí,  pO" 
letují  konce  bílého  cingula  ve  vzduchu.  Gestikuluje  živě,  nenu" 
ceně  a  kroutí  si  stále  cigaretty  z  laciného  tabáku.  V  jeho  zjevu  je 
cosi  španělského,  a  dokonce  jeho  jméno  —  Don  Alfonso  —  je 
v  jakési  souvislosti  se  zevnějškem.  Je  v  nevýslovné  harmonii  s  pro" 


39* 

středím,  v  némž  žije.  Je  tu  zcela  sám,  je  kvardiánem,  frátercm, 
laikem,  sluhou  a  vším  ostatním. 

Vstoupili  jsme  do  domu.  Vše  je  tu  prostičké,  obstarožní,  sešlé. 
Sotva  lze  tvrditi,  že  tu  je  nejnutnější  nábytek.  Vetší  refektář  v  pří^ 
zemí  slouží  za  jídelnu  i  pracovnu;  naproti  němu  je  kuchyně.  Na" 
hoře  jsou  tři  malé  pokojíky,  opravdu  klášterně  zařízené. 

Slunce  svítí  a  hřeje :  don  Alfonso  zve  mne  k  procházce  za^ 
hradou.  Když  jsme  se  vrátili,  usedáme  ke  stolu.  Hodokvas  je 
stkvěly:  rýžová  polévka,  v  oleji  plovoucí  branzin,*  který  by  vy^ 
volal  závist  labužníků,  bělostný  dental,  salát,  artičoky,  které  jsme 
si  sami  v  zahradě  natrhali,  sušené  fíky  a  výborný  ovčí  sýr  tvoří 
naše  menu.  Všechno  je  ostrovní  produkce.  Nedbaje,  že  celá  ta 
hostina  je  výsledkem  kulinaristického  umění  starého,  otrhaného 
venkovana  špinavých  rukou,  v  modrých  gatích  a  červené,  tradici-' 
onelní  čapce  —  posluhuje  občas  don  Alfonsovi  —  pochutnávám  si 
na  všem  se  sybaritskou  rozkoší.  Černé  víno  z  malé  klášterní  vi" 
nice,  plné  vůně  a  síly,  dovršuje  mé  labužnictví.  Po  plavbě  dnes' 
ního  jitra,  po  pouti  ostrovními  samotami,  s  plícemi,  plnými  moř^ 
ského  vzduchu  a  jsa  fysicky  znaven,  s  duší  plnou  tak  řídkých 
dojmů  nemohl  jsem  si  přáti  lepší  hostiny  než  je  tato.  Po  mé 
pravici  sedí  mnich  v  odřené  kutně,  a  po  levici  starý,  poněkud  di^ 
vocc  vyhlížející  rybář  —  chudas,  náš  kuchař.  A  po  černé  kávě, 
silné  jako  'nejproslulejší  draždidla  Orientalců  a  pronikavě  vonící, 
při  laciné  cigarettě  naslouchám  hovoru,  mísím  se  v  něj. 

Můj  františkán  sděluje  mi  krátkou  historii  kláštera,  výstavě^ 
něho  už  v  patnáctém  století  a  později  několikrát  opuštěného  pro 
nedostatek  mnichů.  Od  let  čtyřicátých  předešlého  století  byl  klášter 
jen  jednou  a  na  krátkou  dobu  obydlen.  Don  Alfonso,  který  je  tu 
několik  let,  přišel  po  třicetileté  pause  .  .  ,  Jaká  smutná  existence ! 
Zatím  co  dále  zní  hovor  obou  mužů,  myslím  na  dávné  mnichy, 
samotáře,  kteří  zde  žili.  ByWi  mezi  nimi  jediný,  který  dovedl  ce" 
niti  výsost  té  samoty,  jenž  dovedl  splynouti  vnitřně  s  rythmem 
tohoto  zvláštního  světa,  jenž  z  mluvy  všech  předmětů,  které  jsou 
kolem,  dovedl  čerpati  hluboké  naučení  života  ?  Nebyla^li  to  stkvěla 
náhrada  za  ono  „Vanitas  vanitatum",  které  mu  offícielní  církev 
dala  jako  jedinou  útěchu?  .  .  . 

Hovor  utuchá  —  a  než  jsem  se  nadál,  nebylo  po  mých  spolu^ 
stolovnících  ani  stopy.  Františkán  spí  nahoře  ve  svém  pokoji, 
stařec    hlasitě    chrápe    na  kamenné    podlaze    kuchyně.    Příjemná 

♦  Druhy  mořských  ryb. 


393 

mdloba  a  teplo  mne  zmáhají.  Zlato  slunce,  modro  nebes,  zeleni 
ratolest  mandloně,  šedá,  polozřícená  zed  se  skvrnami  růžových 
květů  —  podívaná,  kterou  mi  podává  rámec  okna,  —  ukazuje  se 
mí  už  jen  v  mlhách,  jako  by  hasla  .  .  .  Sladká  dřímota  zvítězila 
i  nade  mnou. 

Pozdě  odpoledne  jsem  se  probudil.  Františkán  právě  sestupuje 
po  schodech.  Vycházíme  spolu  na  dvůr  a  podnikáme  malou  vy^ 
cházku  do  miniaturní  vesničky. 

Slunce  už  zapadlo,  ale  bylo  ještě  jasno,  když  jsme  se  vrátili. 
Temná  postava  mnichova  zmizela  v  pološeru  klášterní  branky. 
Nenásleduji  ho.  Hledím  na  nové  barvy  moře  a  pak  se  všech  stran 
obcházím  zakletý  kout  odříkání.  Mrtvé  předměty  zase  vystupují 
z  šera  a  jejich  magnetické  fluidum  opřádá  mi  mysl  kouzlem. 
Smutné  skupiny  hrubých  zdí  apaticky  trčí  do  vzduchu  —  a  kolem 
rozházena  je  lavina  kamení.  Neznám  ještě  všechna  tajemství  těchto 
míst  —  našeptává  mi  to  vítr  od  moře,  který  rozšuměl  korunu 
olivy.  Přelezl  jsem  dvě  nižší,  hrubé  a  pevně  zcelené  zdi,  zbytky 
nějakých  základů.  A  stojím  ted  v  obezděné  prostoře  před  nízkým 
kostelíkem,  na  opačné  straně  dvora.  Zde  je  vlastní  vstup  z  cesty 
k  šedé  modlitebně.  Mrtvo,  tajemné  ticho  kolem.  U  rohu  kostelíka 
tyčí  se  dva  stromky  marliky  a  jich  růžové  květy  hustě  prší  na  zem. 
Na  konci,  kde  kamenná  ohrada  přimyká  se  ke  zdi  kostela,  je  vy^ 
soky  podélný  kámen  podobný  truhle:  náhrobek  mnichů.  Upon" 
kovité  rostliny  po  něm  vystupují  až  k  okénku  kostela,  jehož  bar^ 
barsky  nepravidelnou  elipsu  vyplňuje  dávno  zrezavělá  mříž.  Dvě 
temné  pinie  stoicky  přihlížejí  k  spánku  neznámých  a  cypřiš  stojí 
na  stráži  u  branky,  jež  vede  na  ostrovní  cestu  .  .  .  Extase  mlčení, 
pathos  samoty  slaví  zde  svůj  tichý  a  mocný  triumf  .  ,  . 

Jen  na  takových  osamělých  věcech,  jichž  dávná  existence  zůstává 
tajemstvím  neznámé  vzpomínky,  může  vyrůsti  krása,  která  jako 
tato,  je  výrazem  vyššího  smyslu  života  .  ,  .  Šťastní  spáči,  —  zá" 
vidím  vám !  Až  za  letní  noci  sta  cikád  se  ozve  na  blízkých  kame^ 
nitých  svazích  a  měsíc  vyleje  svou  zář  na  blízké  moře,  chtěl  bych 
býti  zde  a  slyšeti  vaše  hlasy  z  nekonečna.  Nechť  soudný  den  zů^ 
stane  legendou  pro  vás,  nechť  nikdy  nedolehne  jeho  ruch  do  vaší 
samoty!  Byl  by  pro  vás  ochuzením:  zničil  by  váš  božský  a  kou^ 
zelný  mír  .  .  . 


Lurinr  XLD.  9.  5O 


394 


JAN  OPOLSKÝ: 


HŘBITOV. 


Zde  leží  ti,  již  zašli  v  boji. 
Sta  reflexí  se  v  duchu  rojí, 
jichž  smysl  mdle  zas  uniká; 
chví  v  dusném  tichu  jíva  listy, 
z  nichž  dá  se  tušit  povzdech  čistý 
nad  mrtvým  srdcem  básníka. 


Sám  chodím  zde.  Jen  vůně  vlahá 
jak  ruka  v  strunný  akord  sahá 
a  dlouží  chvíle  zážitku, 
a  cítíš  slab,  než  byl  jsi  kdysi, 
tvá  efemérnost  kterak  visí 
nad  věčností  jen  za  nitku. 


Nad  mrtvým  srdcem  mladé  ženy, 

kde  ocún  vykvet  otrávený 

jak  siný  plamen  z  podsvětí, 

nad  bílým  snem,  jenž  zářil  schvěle 

za  první  noci  rozpučelé, 

jež  schýlila  se  k  dítěti. 


Zde  pěje  pták.  Však  kterak  pěje! 
Stín  podvědomé  beznaděje 
mu  sordinuje  místy  hlas 
a  ševel  věnců  tenký,  suchý 
jak  hovor  v  pausách  mezi  duchy 
tvé  nervy  zmrazí  zas  a  zas. 


ASYL  . . . 


Jsou  rány,  které  ticho  léčí, 
a  když  jste  mimo  nebezpečí, 
je  přístup  k  žití  zavátý  . . . 
Tož  trávíte  bez  vášní  žravých 
za  připomínek  popclavých 
v  svém  pokojíčku  s  muškáty. 


Stůl  massivní.  Tu  stará  kniha 

už  stokrát  čtená  mlčky  líhá, 

jsouc  sama  lačná  úlevy. 

I  rozkoše  i  strasti  zetlí, 

jsou  mrtvi  ti,  již  kdys  v  ní  četli, 

v  té  knize  nyní  čtete  vy. 


Sem  slunce  padá.  Zlatí  skvěle 
snem  bibeloty  obechvělé 
i  pánve,  mísy,  obrazy, 
a  nebo  zas  za  noci  lunné 
se  tiché,  modré  světlo  sune, 
touž  cestou  po  nich  přechází. 


A  slyšíte  cvak  hodin  milý, 
jež  jako  vám,  už  mrtvým  bily 
a  daly  mnohou  z  vážných  ran, 
jež  protkla  hloub,  než  rána  z  děla, 
ne  jak  by  byl,  zkad  vycházela, 
jen  alabastr,  porcelán. 


Číž  pěje  v  kleci.  Prostě  pne  se 
svou  malou  touhou  po  svém  lese, 
jen  pokud  trvá  plachý  zpěv. 
V  tom  pokoji  jak  čížku  v  kleci 
se  občas  pohne  srdce  přeci 
a  člověk  cítí  hřát  svou  krev. 


Dá  těžký  opar  muškát  vonný 

a  světlo  skryté  za  záclony 

dá  teplé  přítmí  jakési . . . 

Jste  více  než  kdys  teď  cizí  světu, 

Zde  sednete  si  u  spinetu 

a  rozchvějete  klávesy  . . . 


^ 


395 
NOC  NA  RYBNÍKU. 


Je  rybník  pust  jak  duše  tvá,  kol  vrchy  tmí  se  lysé 

a  hvězdy  jako  nevěsty  v  něm  cudně  obrazí  se 

a  namáčí  své  závoje  ve  šumnou  pěnu  třpytnou, 

jak  v  plachém  žití  voskovic  tu  shasnou  a  tu  chytnou. 

I  sirý  mráček  prochladlý  se  hloubkou  nebes  šine 

a  zří  se  v  marné  cestě  své  co  stín  být  na  hladině. 

Trup  staré  vrby  zmrtvělý  a  ve  svých  bocích  dutý, 

jehožto  stínem  bizarním  jsou  noci  proniknuty, 

na  bedrách  svých  on  země  tíž  a  tíž  všech  světských  trudů 

ční  nad  hlubinou  němých  vod  sem  vsazen  od  osudu. 

Kol  člunu  voda  v  rákosí  jak  temný  průvod  vleklý, 

jenž  převozníka  sleduje  na  cestách  do  předpeklí. 


=^^E 


FR.  KHOL: 

ZRCADLO  V  BARU. 

Bylo  již  deset  hodin  večer,  když  Josef,  zvaný  Amerikán,  přišel 
toho  dne  do  barové  místnosti  kabarctu  „U  sedmi  čertů".  Byl 
vlahý  večer  počínajícího  podzimu,  jeden  z  těch  krásných  večerů, 
které  se  snášejí  někdy  nad  Prahou,  a  procházka  po  Chotkových 
sadech  a  Letné,  celé  zlaté  žlutými  listy  stromů,  naladila  jej  me' 
lancholicky.  Proto,  ač  měl  toho  dne  volno,  pojala  jej  pojednou 
touha  po  hluku  a  ruchu,  který  panovával  v  baru,  a  vznikla  v  něm 
myšlenka  zasednouti  opět  na  své  místo,  které  zatím  zaujímal  jiný. 
Když  později  uvažoval  o  tom  všem,  nemohl  nalézti  žádné  jiné 
příčiny.  Vzpomínal  jen,  že  objevení  jeho  v  baru  způsobilo  pravé 
podivení  a  že  sklepník  Robert,  malý,  černý  mužík  s  velkým,  spi-* 
čatým  nosem,  naň  udiveně  pohlédl  a  vykládal  mu  cosi  o  náhrad-' 
ním  dni.  Avšak  když  viděl,  že  Amerikán  neposlouchá,  nýbrž 
obléká  svůj  bílý  kabát  a  vstupuje  za  nálevní  stůl,  pokrčil  Robert 
rameny  a  ustoupil.  Byl  jako  všichni  příliš  zvyklý  podivnostem 
barmana. 

Ostatně  byl  malý  Robert  rád,  že  se  tak  snadno  zbavil  náhradní 
služby,  a  rychlými  pohyby  odevzdával  Josefovi  baterie  lahví  s  ná" 
poji,  různé  nářadí,  sestávající  z  vývrtek,  mísidel,  Ižic  o  dlouhých 
nebo  krátkých  rukojetích,  celé  svazky  krásných  slámek  a  všech  těch 
ostatních   pomůcek,   kterých  barman  potřebuje   k  svému  delikáť- 

nímu  umění.  Pak  zmizel. 

* 


396 

Josef  usedl  před  nálevní  stůl.  Barová  místnost  zela  ještě  prázď 
notou;  vše  zdálo  se  v  ní  spáti.  Dřímaly  i  vysokonohc  židlice 
i  malé  mramorové  stolky,  stojící  opodál.  Jen  v  pozadí  míhaly  se 
postavy  sklepníků  ve  fracích  se  stříbrnými  knoflíky,  nosících  poď 
nosy  s  nápoji  a  jídlem  do  hlediště  kabaretu. 

Hlediště  bylo  od  barové  místnosti  odděleno  těžkými  záclonami. 
Tu  a  tam  pronikalo  světlo  mezi  nimi.  A  hra  na  klavír,  popěvky 
a  deklamace  doléhaly  sem  tlumenými  zvuky. 

Leč  Josefovi  byly  všechny  ty  popěvky,  deklamace,  vtipné  snad 
jednou,  avšak  únavné  svou  každodenností,  lhostejný,  tak  jako 
účinkující,  kteří  s  ním  v  tomto  podniku  pracovali.  Za  dlouhé 
doby  svého  působení  v  podobných  místnostech  naučil  se  na  ně 
hleděti  zrakem  neosobním. 

Rychlým  pohledem  změřil  ještě  jednou  celou  výzbroj  za  sebou 
a  poznav,  že  vše  u  nálevního  stolu  je  v  pořádku,  usadil  se  po^ 
hodině  ve  své  lenošce  a  přivřel  oči.  Měl  ještě  celou  hodinu  času, 
než  počne  obchod  v  baru,  a  mohl  tedy  klidně  uvažovati.  Vzpo-* 
mínal  na  své  mládí.  —  Tak  nenadále  přišlo  mu  na  mysl  v  tomto 
krásném,  vlahém  dni. 

Viděl  se  jako  dítě  s  rodiči  v  mezipalubí  transatlantického  par- 
níku s  celou  kolonií  vystěhovalců,  plavících  se  do  Ameriky.  LoJ 
se  kymácí  za  bouře  a  větru  a  celé  mezipalubí  zachvívá  se  nářkem 
žen  a  dětí.  Pak  vypukne  na  lodi  nákaza  tyfová.  Rádi  mezi  cestU' 
jícími  z  mezipalubí,  zachvátí  i  jeho  rodiče  a  než  se  chlapec  naděje, 
odevzdá  je  smrti.  Toho  ovšem  již  malý  Josef  nevidí.  Jakási  bohatá 
Američanka  ujme  se  hezkého,  plavovlasého  hošíka,  který  obve" 
scloval  spolucestující  svou  neumělou  hrou  na  malé  housličky.  Ve 
své  výstřednosti  zří  v  chlapci,  pocházejícím  ze  země  houslistů,  bu- 
doucího Paganiniho,  prokazuje  mu  jen  laskavosti  a  když  pak  dítě 
osiří,  vezme  je  k  sobě  na  vychování. 

Dlouhou  řadu  let  daří  se  nyní  Josefovi  dobře.  Má  pěkný  byt, 
dobrá  jídla  a  krásné  šaty.  Chůva  jej  obléká  a  svléká,  vlásenkář 
pěstí  jeho  plavý  dlouhý  vlas,  jenž  se  vlní  v  zlatých  prstencích  a 
který  mu  dobroditclka  jeho  tak  ráda  hladí.  Jen  jednoho  nemělo 
býti:  hudby.  Od  rána  do  noci  podávali  si  u  něho  dveře  učitelé. 
Nejprve  přicházel  profesor  klavíru,  pak  dostavil  se  učitel  houslí, 
a  po  něm  přicházely  dlouhé  hodiny  cvičení  úmorných  a  nudných. 
Když  pak  zmořen  dlouhým  cvičením  klesal  již  na  stolici,  přišli 
ještě  profesoři  jazyků  a  literatury,  neboť  mecenáška  chtěla  svému 
chráněnci  dáti  pečlivé  vychování. 


397 

Občas  oblékli  jej  do  sametových  šatů  a  zavedli  jej  do  salonu 
dobroditelky,  kde  na  malém  pódiu  zahrál  před  skvělou  společností 
několik  kousků,  za  něž  se  mu  dostalo  laskání  dam  a  pochvaly 
pánů.  Ale  to  byla  též  jediná  změna  v  jednotvárném  jeho  životě. 
Připadal  si  jako  vězeň  v  krásném  domě  v  nevř^yorské  City,  kde 
vše  bylo  chladné,  od  stinných  pokojů  až  po  ledové  úsměvy  paní. 

Proto  byl  tomu  skoro  po  vděčen,  když  zemřela  náhle  jeho  dobrO' 
ditelka,  nezanechavši  závěti,  a  on  se  ocitl  brzo  po  tom  jednoho 
jitra  s  několika  dollary  v  kapse  a  se  starými  skřipkami  (draho" 
cenné  kremonky,  které  mu  kdysi  mecenáška  koupila,  mu  dědici 
vzali)  na  dlažbě  ncwyorkské. 

Byl  svoboden.  Maje  čtrnáct  let  nechápal  sice  dosah  tohoto 
slova.  Věděl  jen,  že  nemá  již  povinností,  hlavně  že  se  zbaví  pro- 
tivné mu  hudby.  Za  několik  centů  prodal  u  nejbližšího  vetešníka 
svoje  skřipky  a  počal  se  ohlížeti  po  novém  zaměstnání.  Cídil  boty, 
prodával  noviny  po  ulicích  a  nosil  zavazadla  od  dráhy.  Pak,  když 
se  poněkud  obeznámil  v  městě,  byl  přijat  v  jednom  z  velkých 
hotelů  za  čističe  příborů.  Leč  dlouho  nepobyl  v  tomto  podřadném 
zaměstnání.  Když  u  něho  objevili  znalost  řečí,  postupoval  rychle 
z  čističe  na  lift-'boye,  pikolíka  a  pak  sklepníka,  procházeje  všemi 
stupni  hodnosti  tohoto  zaměstnání.  Pracoval  v  nejrůznějších  závo" 
dech  Východu  a  Západu.  Byl  číšníkem  splendid-hotelů  i  chantantů 
a  varietních  podniků,  a  bylo'Ii  nutno,  zavěsil  vedle  brašny  s  pe- 
nězi i  ostře  nabitý  revolver  a  obsluhoval  na  chvíli  lomozící  hosty 
krčem  podezřelých  čtvrtí.  Našetřil  si  tak  jakési  jměníčko,  s  nímž 
počal  sám  na  vlastní  pěst  několik  podniků,  které  končily  střída- 
vým úspěchem  a  neúspěchem. 

Při  tomto  honu  za  dollarem  nevzpomínal  mnoho  na  Čechy. 
Neměl  času  ani  na  ženy,  natož  aby  byl  mohl  v  sobě  hýčkati  city 
k  tak  abstraktním  představám,  jako  je  vlast.  Jen  někdy,  když  se 
na  svých  cestách  setkal  s  krajany,  vznikala  v  něm  představa  Prahy, 
kde  ztrávil  svoje  útlé  dětství.  Postavy  otce  a  matky  se  mu  zjevo- 
valy a  jakýsi  sentimentální  pocit  se  zmocňoval  jeho  srdce.  V  ta- 
kových chvílích  si  slibovával,  že  při  nejbližší  příležitosti  zajede 
do  Čech. 

Proto  když  před  půldruhým  rokem  ztroskotal  opět  jeden  jeho 
podnik  —  chantantová  kavárna  v  Brooklyne  —  rozhodl  se  Josef, 
že  se  odebere  do  vlasti  a  se  zbytkem  svého  jmění  zkusí  tam  svoje 
štěstí. 

Praha  jej  překvapila.  Byl  nadšen  jejími  krásami  a  nespokojen 
jejím  životem.  Vše  vleklo  se  v  ní  plžím  krokem.    Vše  bylo  v  ní 


398 

ospalé  a  líné  a  marně  hledal  ruch  ulic,  obchodů  a  práce  z  druhého 
svéta  —  nenalézal  ho.  Lidé  byli  mu  příliš  formalistní  a  malicherní. 
Nechápal  jich  a  cítil  čím  dále  tím  více,  že  přišel  do  cizího  mu 
světa. 

Proto  se  rozhodl  posečkati  raději  s  vlastním  podnikáním.  Chtél 
napřed  poznati  poměry  než  něco  zkusí.  A  když  byl  zakládán  s  ve^ 
likým  hlukem  kabaret  „U  sedmi  čertů",  přihlásil  se  Josef  u  podni-' 
katele  a  byl  angažován  s  otevřenou  náručí  a  za  výhodných  poď 
mínek  jako  vzácný  odborník  za  chcfa  amerického  baru,  který  měl 
býti  novinkou  Prahy. 

Zde  trávil  Josef  nyní  již  půldruhého  roku  větší  část  každé  noci. 
Avšak  jak  rozdílný  byl  jeho  život  zdejší  od  onoho,  který  žil 
v  Americe!  Jako  by  Praha  naň  vlivem  svým  byla  zapůsobila, 
zvolna  opustily  jej  plány  vlastního  podnikání  a  lenost  požívač' 
nosti  jej  zmáhala.  Jeho  zprvu  výzvědné  cesty  městem  zvrhly  se  po^ 
málu  v  bezúčelné  loudání  ulicemi,  počal  si  kupovati  knihy  a  četl 
básníky  na  lavičkách  parků,  ano  jednoho  dne  přinesl  domů  i  housle 
a  počal  dávno  ztuhlými  a  neumělými  prsty  oživovati  vzpomínky 
na  svoje  bývalé  umění.  Mezinárodní  společnost  artistů,  kteří  v  ka" 
baretu  střídavé  vystupovali  a  byli  kdysi  jeho  prostředníky  se  své' 
tem  vnějším,  stala  se  nyní  pouhou  dekorací  jeho  světoobčanství, 
které,  zkolébáno  jich  popěvky  a  melodiemi,  dřímalo  při  zvucích 
hudby  a  cinkotu  sklenic  těžkým  spánkem  zapomnění  všeho. 

* 

Neznámý  hlas  s  jeviště  vytrhl  jej  ze  snění:  jakási  žena  zpívala. 
Když  přistoupil  k  zácloně  a  pohlédl  její  skulinou,  spatřil  na  jevišti 
krasavici  v  španělském  kroji  s  bubínkem  v  ruce,  zpívající  cikán-' 
skou  píseň.  Měla  smolně  černé  vlasy  v  těžkých  pletencích  otočené 
kol  hlavy  a  žhavé  její  oči  vysílaly  střely  do  hlediště.  Nezpívala 
nejlepším  hlasem,  ale  z  celého  jejího  zjevu,  z  gest  a  snad  i  z  hudby 
sálala  taková  smyslnost,  že  všichni  muži  v  hledišti  jako  diví  tles-' 
káli,  volali  a  dupali  na  pochvalu.  Zpěvačka  zjevila  se  znovu  a  čím 
častěji  se  vracela  a  přidávala  po  písni,  tím  hlučnější  stával  se  pO' 
tlesk  a  křik  v  hledišti. 

Konečně  zapadla  opona  naposledy,  tentokráte  definitivně.  Josef 
si  mimoděk  oddechl.  Též  on  byl  nakažen  horečkou  hlediště.  Po^ 
zoroval,  že  se  chvěje.  Vzpomínal  nyní,  že  mu  podnikatel  vyprávěl 
o  pěvkyni  španělských  písní,  kterou  za  vysoký  honorář  angažoval 
a  jež  měla  býti  nejvyšší  attrakcí  saisony.  Ve  své  bezstarostné  ne^ 
tečnosti  nevšiml  si  Josef  ani  data,  které  mu  říkal,  ba  nepovšiml 
si  ho  ani   na  nesčetných  plakátech,   které  ozdobeny  obrazem  pěv^ 


399 

kyne  v  nadživotní  velikosti,  se  všech  rohů  ohlašovaly  příchod 
hvézdy  kabaretu.  Teprve  nyní  si  to  vše  uvědomoval  a  musil  si 
přiznati,  že  se  podnikatel  ve  svém  očekávání  neklamal. 

V  tu  chvíli  otevřely  se  dveře,  vedoucí  ze  zákulisí  do  baru,  a 
jimi  vběhla  zpěvačka,  žádajíc  sklenici  vody.  Josef  zůstal  jako 
ohromen  státi,  tak  byl  překvapen  nenadálým  jejím  příchodem. 
Byla  dosud  v  kostýmu  s  jeviště  a  Josef  pozoroval,  že  na  její  ru^ 
měné  a  rozpálené  tváři  nebylo  ani  stopy  líčidla. 

„Nuže!"  ozvala  se  znovu,  vidouc,  že  se  barman  nehýbá. 

Josef  se  vzchopil.  „Ach,  odpusťte,"  řekl  s  úsměvem,  „jsem  vámi 
všecek  okouzlen,  jako  ti  tam  venku."  Při  tom  ukázal  na  hlediště 
za  záclonou,  podávaje  jí  sklenku  minerální  vody. 

Zpěvačka  se  usmála  polichocena  a  pohlédla  se  zalíbením  na 
mladého  muže.  A  když  nakláněla  hlavu  nazad  dopíjejíc,  vyšlehl 
plamének  ostrý  a  žhavý  jako  blesk  z  přivřených  jejích  černých 
zraků  a  přešel  do  jeho  bleděmodrých  očí. 

Josefovi  stoupla  krev  do  hlavy.  Sáhl  si  na  čelo;  bylo  horké. 
Jako  ve  snu  viděl  jen  ještě,  že  zpěvačka  dopila,  postavila  prázdnou 
nádobu  na  stůl  a  zmizela  beze  slova  ve  dveřích  zákulisí. 

Šumot  a  hluk  v  hledišti  připomenul  mu,  že  je  konec  představ 
vení.  Hosté  vstávali  a  platili,  někteří  odcházeli  domů,  jiní  vstU' 
pováli  do  barové  místnosti,  aby  zde  bud  v  stoje,  nebo  u  malých 
stolků  vypili  chladící  nápoj,  sklenku  likéru  nebo  pohár  šampaň^ 
ského.  Přišly  dámy  z  loží  se  svými  průvodci  ve  smokingu  a  ve 
fracích,  umělkyně  se  svými  ctiteli,  artisté  a  mladí  svétáci,  kteří 
náhodou  zapadli  toho  večera  do  kabaretu. 

Josef  měl  plné  ruce  práce.  Zaujat  snímáním  lahví,  plněním 
číší  a  mísících  nádob,  otevíráním  lahví  šampaňského,  neměl  ani 
času  pozorovati  společnost,  která  se  nahrnula  kol  baru.  Když  pak 
po  nějaké  chvíli  pohlédl  do  zrcadla,  umístěného  před  nálevním 
stolem,  v  němž  jasně  se  obrážela  celá  barová  místnost  reflexy 
četných  zrcadel,  jimiž  pokryty  byly  stěny  pokoje,  setkal  se  s  po^ 
hledem  pévkyně  Sylvy.  Seděla  s  podnikatelem,  malým,  tlustým 
mužíkem  s  velkou  pleší,  v  jednom  z  postranních  boxů  a  pojí^ 
dala  právě  večeři.  Když  se  jejich  pohledy  setkaly,  usmála  se  mírně 
jako  na  známého.  Josef  zbledl.  Cítil,  jak  se  mu  srdce  sevřelo  a 
ruce  jeho  se  zachvěly. 

V  tu  chvíli  přiběhl  sklepník,  objednávaje  rozčileným  hlasem  pro 
pana  chefa  láhev  Pommery,  a  Josef  vložil  Iroy  do  kbelíku  s  ledem. 
To  byl  první  omyl,  kterého  se  dopustil.  A  bylo  jich  toho  večera  více. 


400 

Jakási  tajemná  moc  lákala  jeho  zraky  k  zrcadlu  a  vždy,  když 
se  do  ného  podíval,  uzřel  očí  Sylvy  upřeny  na  sebe.  A  jako  by 
tajné  dorozumění  mezi  nimi  vládlo.  Zrak  její  k  nému  mluvil  a 
loudil  na  něm  nezvyklá  přiznání. 

„Líbíš  se  mi  a  lákáš  mne,"  promlouvaly   jeho   nesmělé  zraky. 

„I  ty  mne  zajímáš,**  odvětily  její  oči. 

„Jsi  krásná,**  hovořil  jeho  zrak. 

„I  ty  se  mně  líbíš,**  mluvily  pohledy  její. 

„Miluji  tě,**  říkaly  pohledy  jeho,  nyní  již  osmělené. 

„Odměním  té  za  to,**  odpovídal  její  zrak. 

„Chci  býti  jako  pes  u  tvých  nohou,  věrný  a  oddaný,**  mluvil  on. 

„Chci  ti  býti  dobrou  a  laskavou  paní,**  odpovídala  ona. 

„Chceš^li,  můžeš  mne  učiniti  šťastným.** 

„Chci!"  odvětil  její  zrak  a  sklopil  se. 

Večer  ubíhal  ostatně  rychle,  jako  vždy;  scenerie  se  měnila.  Pů" 
vodní  hosté  odcházeli  a  noví  přicházeli.  Nejprve  šli  návštěvníci 
kabaretu,  setkávajíce  se  ve  dveřích  s  opozdilými  světáky,  kteří  po 
večeru  jinde  ztráveném  rádi  vyhledávali  elegantní  bar,  kde  hrál 
smyčcový  orchestr  a  krásné  dámy  ve  večerních  toiletách,  sedící 
mezi  chansonetami  a  dobrodruhy,  dodávaly  místnosti  rázu  velko" 
městského. 

Leč  i  dámy  ty  odešly  se  svými  průvodci  a  pak  přicházeli  hýři' 
love  těžšího  rázu,  mladí  synkové  pražských  rodin,  vyhravší  karba^ 
níci,  venkované,  kteří  přišli  do  Prahy  po  pansku  si  zahýřit,  anebo 
konečně  návštěvníci,  náhodou  sem  zapadnuvší.  Josef  je  znal 
všechny.  Krásné  dámy  s  elegantními  průvodci,  jež  denně  potkával 
v  poledne  na  Příkopě,  pozoruje  v  očích  jejich  stopy  nevyspání  po 
probité  noci,  okolní  statkáře,  kteří  nenadálé  své  výdělky  utápěli 
v  moři  šampaňského,  i  karbaníky,  přiváděné  denně  týmiž  dvěma 
muži,  krasavcem  „Jiřím**  a  malým,  židovsky  vyhlížejícím  „Bou' 
dou**.  A  vedle  těchto  mužů  byli  tu  ještě  četní  náhodní  návštěvníci, 
jednodenní  jepice,  které  se  nikdy  již  nevracely,  studenti  na  vše 
udiveně  zírající,  cizinci,  prohlížející  zábavní  místnosti  Prahy,  sla- 
mění vdovci  a  otcové  rodin  a  všichni  ti  ostatní,  jimž  druhého 
jitra  zdála  se  útrata  v  baru  pcmzem  hříšným,  darmo  vyhozeným. 

* 

Také  společnost  u  stolu  Sylvina  se  měnila.  Po  podnikateli  za^ 
sedl  ke  stolu  režisér  kabaretu,  holohlavý  herec,  po  něm  jeho 
známý,  důstojník.  Leč  i  ten  konečně  odešel,  vida  neúspěšnost  svého 
dobývání.  Pak  opustili  místnost  poslední  dva  návštěvníci  její,  opilý 


401 

statkář  a  karbaník  „Jirka",  hudebníci  složili  nástroje  a  zbyl  tu 
Josef  se  španělskou  pévkyní. 

Josef  se  obrátil  k  ní  tázavým  pohledem.  „Půjdeme/  řekla  pO" 
vstarši.  „Doprovodíte  mne  domů." 

Josef  pohledl  na  ni  vděčné.  Velká  radost  zazářila  v  jeho  srdci 
a  naplnila  jeho  tvář  výrazem  neobyčejné  něhy.  Chtěl  jí  říci :  „Mi^ 
luji  vás  od  prvního  okamžiku,  kdy  jsem  vás  spatřil,  a  nikoho 
jsem  dosud  tak  nemiloval  jako  vás."  Avšak  ostýchal  se  slova  ta 
vysloviti. 

Leč  ona  mu  porozuměla.  Měkký  pohled  její  pohladil  jej  po 
tváři  a  spočinul  oddaně  v  jeho  zracích.  Mohl  nyní  pochybovati? 
Usmál  se  šťastně  a  již  již  chtěl  říci  jí  o  své  lásce,  avšak  ona  byla 
již  vykročila  k  východu.  Kráčel  za  ní. 

Byly  čtyři  hodiny,  když  vyšlí  na  ulici.  Svítalo.  Bílá  mlha  nesla 
se  vzduchem  a  chlad  pronikal  šatem.  Zahalena  do  svého  pláště 
přitiskla  se  Sylva  k  svému  průvodci. 

Ulice  byly  opuštěné  a  tiché.  Jen  občas  potkali  zclinářku,  jdoucí 
na  trh,  nebo  roznášečku  novin,  ubírající  se  do  tiskárny.  A  v  tom 
tichu  a  šeru,  plném  tajného  smutku,  rozhovořili  se  tichými  hlasy. 

Mluvili  o  lhostejných  věcech.  O  událostech  dne  a  večera,  o  po^ 
mérech  kabaretu  a  podobných  podniků.  Pak  přešli  na  události 
svého  života  a  na  své  vzpomínky.  Oba  cítili  nutnost  vypovědět 
ze  života  svého  něco  hezkého  a  dobrého,  čím  by  se  k  sobě  při^ 
blížili,  a  tak  se  stalo,  že  došli  až  na  svoje  mládí  a  vzpomínky 
z  něho. 

Avšak  pod  maskou  chladu  a  klidu  vřelo  srdce  Josefovo.  „Proč 
jsem  jí  to  neřekl,"  vyčítal  si  v  duchu.  „Kdož  ví,  kdy  se  naskytne 
opět  tak  intimní  chvíle?"  Též  ona  byla  zneklidněna.  Cítil  to  na 
její  ruce,  kterou  tiskl  pod  svojí  paží.  Chvěla  se  nervosně.  To 
dráždilo  jej  znovu,  aby  jí  řekl  slova  lásky.  Leč  vždy  v  posledním 
okamžiku  se  zarazil.  Ostýchal  se.  Zůstal  přes  necudné  okolí, 
v  němž  se  pohyboval,  vlastně  stále  stydlavým. 

Ještě  když  stáli  u  vrat  hotelu,  uvažoval,  miAi  promluviti. 
A  teprve  když  uslyšel  přicházeti  vrátného,  sklonil  se  Josef  nad 
Sylvou  a  řekl  jí:  „Miluji  vás."  A  ona  místo  odpovědi  podala  mu 
své  rty,  které  políbil.  Tak  se  rozloučili. 

* 

Je  moje,  řekl  si  Josef,  když  zapadly  dveře  hotelu.  Velká  radost 
jej  naplnila.  Jako  by  dávná  jeho  touha  došla  nyní  splnění,  pronikl 
pojednou  pocit  blaženosti  jeho  nitrem  a  vyvolal  úsměv  radosti  na 

Lnmír  XLII.  9.  5 1 


402 

jeho  rtech.  Stál  před  hotelem,  neveda  co  činiti.  Nad  ním  pnula 
se  bleděmodrá  obloha,  jasná  a  blankytná  jako  roucho  panny.  Bez 
poskvrny  a  bez  obláčků  prostírala  se  nad  jeho  hlavou  a  vysílala 
na  vše  dolů  stejnoměrné  bílé  světlo.  Před  sebou  viděl  celé  Václav^ 
ské  náměstí,  mohutné  a  velké  v  jeho  rozlehlosti,  prázdné  v  jeho 
opuštěnosti.  Jen  nahoře  u  musea  vycházeli  metaři  ve  dvou  řadách 
a  šinuli  se  metouce  napříč  ulicí. 

Co  měl  činiti?  Domů  se  mu  nechtělo.  Rozhodl  se  jíti  do  měsť 
ského  sadu.  Též  v  sadě  bylo  pusto.  Postranní  cesty  byly  dosud 
zataženy  řetězy  a  na  jedné  lavičce  hlavní  cesty  uzřel  postavu  sedí^ 
čího  muže.     Když  se  k  němu  přiblížil  uzřel,   že  je  to  spící  opilec. 

Byl  tedy  sám  ve  ve  velkém  sadě.  Sám  a  sám  se  svou  radostí. 
Myšlenka  ta  jej  rozesmála  a  poněvadž  ucítil  v  témžc  okamžiku, 
že  mu  je  chladno,  dal  se  do  rychlého  pochodu  hlavní  alejí. 

Chtěl  uvažovati  o  sobě  a  Sylvě.  Ale  nebyl  schopen  souvislého 
myšlení.  Měl  stále  jen  jeden  pocit:  pocit  štěstí,  který  jej  celého 
vyplňoval  a  nedával  mu  času  ani  místa  k  myšlení. 

Chodil  tak  dlouho  ničeho  si  nevšímaje,  až  lidé  procházející  sa- 
dem  připomenuli  mu,  že  se  připozdilo,  a  on  pohlédl  na  nedaleké 
nádražní  hodiny.  Bylo  půl  sedmé.  Leč  ani  nyní  nešel  domů.  Pro^ 
cházel  se  dále  sadem,  zastavuje  se  občas  u  rybníčku,  na  nějž  právě 
vypluly  labutě.  Josef  koupil  několik  housek  od  pekaře,  kráčejícího 
kolem  a  krmil  jimi  labutě.  Když  pohlédl  znovu  na  hodiny,  bylo 
již  skoro  půl  osmé.  Znovu  počal  svoje  procházky  po  hlavní  cestě 
sadu.  Potkával  dělníky  a  malé  úředníky,  prodavače  a  prodavačky 
spěchající  do  práce.  Některé  z  dívek  byly  provázeny  svými  milenci 
a  jich  jasné,  mladé  zraky  zářily  štěstím  a  radostí.  Josef  byl  nakažen 
jejich  radostí.  Pokyvoval  na  ně,  tu  a  tam  řekl  některé  z  nich  ve^ 
sclé  slovo.  Pak  náhle,  vzpomenuv  si  na  opilce,  spěchal  k  lavičce, 
kde  jej  před  chvílí  viděl  spáti.  Lavice  byla  prázdná.  Muž  ten  již  odešel. 

Konečně  byla  osmá.  Při  zvuku  hodin  obrátil  se  a  dal  se  na 
pochod.  Opustil  sad,  kráčel  k  museu  a  odtud  po  Václavském  nď 
městí  dolů  až  k  hotelu,  kde  byl  opustil  Sylvu.  Bez  rozmyšlení 
vstoupil  do  vestibulu,  řekl  vrátnému  její  jméno  a  zvěděv  číslo 
pokoje  vyběhl  rychle  po  schodech  a  zaklepal  na  dveře.  V  pokoji 
bylo  ticho  a  teprve,  když  po  druhé  zaklepal,  uslyšel  šramot  a  žen' 
ský  hlas  ptal  se:  „Kdo  tu?" 

„Já,**  ozval  se  Josef.  „Barman." 

Znovu  zapraštěla  postel.  Pak  ozval  se  zvuk  bosých  nohou  kráčen 
jících  po  podlaze,  dveře  se  otevřely  a  Josef  padl  do  náruče  Sylvy. 


403 

Pét  následujících  dnů  bylo  dobou  největšího  štěstí  Josefova. 
Celý  den  trávil  se  Sylvou.  Procházeli  městem,  vyjížděli  do  okolí 
a  sedali  v  malých  hospůdkách,  naplněni  zcela  svojí  láskou. 
A  když  se  pak  večer  po  představení  setkali  v  baru,  ona  v  boxu, 
kde  přijímala  dvoření  mužů,  on  za  nálevním  stolem,  obsluhuje 
návštěvníky,  hovořily  zraky  jejich  výmluvnými  slovy.  Tam 
v  zrcadle  jako  v  ohnisku  setkávaly  se  jejich  zraky.  Její  oči  zářily 
jasným  svitem  a  jeho  tiché  a  pokorné  pohledy  hladily  a  líbaly 
ji  vřele. 

Je  pravda,  srdce  Josefovo  se  svíralo  bolestí  a  žárlivostí,  když 
vidél  cizí  muže  usedati  k  jejímu  stolu,  píti  s  ní  šampaňské,  bráti 
ji  za  ruku  a  zírati  jí  do  tváře.  Avšak  konečně  se  vždy  uklidnil, 
neboť  když  všichni  hosté  opustili  barovou  místnost,  odvedl  on  si 
ji  domů. 

Avšak  šesté  noci  změnila  se  pojednou  situace.  Již  odpůldnc 
pozoroval  změnu  v  chování  Sylvy.  Vyjeli  si  jak  obyčejně  par^ 
níčkem.  Byla  plachá  a  malomluvná  a  když  kráčeli  chuchelským 
lesíkem  líbala  a  objímala  jej  vřeleji  a  dojatěji  než  jindy.  On  však 
všem  těm  projevům  nepřikládal  zvláštního  významu.  Vrátili  se 
do  kabarctu  jako  vždy  včas  a  zaujali  svá  místa. 

Avšak  když  pak  o  druhé  s  půlnoci  odešla  Sylva  beze  slova 
z  baru  a  již  se  tam  nevrátila,  vstoupila  úzkost  do  srdce  Josefova. 
Vzpomněl  si,  že  krátce  před  ní  opustil  místnost  též  mladý  dů-* 
stojník,  který  se  jí  od  počátku  jejího  pobytu  v  Praze  vytrvale 
dvořil,  vzpomněl  si  na  její  podivnou  náladu  odpolední  i  na  měkká 
siova  o  rozloučení,  proslovená  při  zpáteční  cestě  parníčkem  a  oka^ 
mžitě  vznikla  v  něm  myšlenka  na  její  nevěru.  „Je  konec,''  řekl  si 
a  hrozná  bolest  rozlila  se  mu  v  nitru. 

V  první  chvíli  chtěl  všeho  nechati  a  běžeti  do  hotelu,  aby  se 
přesvědčil,  nešlápli  přece  domů.  Avšak  uvědomil  si  hned  nemož^ 
nost  vykonati  tento  úmysl.  Musil  zůstati  na  místě  a  plniti  svoji 
povinnost.  Konal  ji  mechanicky  a  špatně.  Nebyl  vůbec  schopen 
činu,  a  bylo  mu,  jako  by  myšlenka  na  její  nevěru  vše  v  něm  byla 
umrtvila.  Jen  když  zvednuv  dle  svého  zvyku  zrak  pohlédl  do 
zrcadla  na  protější  stěně  zavěšeného,  aby  se  setkal  s  pohledem 
jejím,  zaúpěl  skoro.  Místo  bylo  prázdné! 

Avšak  i  toto  trápení  skončilo  jednou.  Sotva  že  poslední  návštěv^ 
nik  odešel,  shodil  Josef  svůj-  bílý  kabát  a  vyběhl  z  baru.  Běžel 
úprkem  ulicemi  a  udýchán  zazvonil  u  dveří  hotelu.  Leč  vrátný 
potvrdil  jen  jeho  obavy:  „Slečna  se  dosud  nevrátila." 


404 

Jistota  tato  jej  zdrtila.  Dosud  žila  v  něm  přece  jen  jiskérka  na' 
děje.  Mohla  býti  unavena  nebo  churava  a  jíti  proto  dříve  na  lože. 
Avšak  zpráva  vrátného  vylučovala  všechny  tyto  možnosti.  Byl 
konec,  konec  štěstí,  konec  lásky,  konec  všeho.  Mlčky  odvrátil  se 
ode  dveří  hotelu  a  kráčel  náměstím  vzhůru.  Avšak  když  přešel 
několik  set  kroků,  vznikla  v  něm  pojednou  myšlenka:  Co  ona? 
Kdož  ví,  snad  přece  není  vinna?  Možná,  že  se  jí  stalo  nějaké  ne" 
štěstí,  snad  nenadálý  úraz  na  cestě  k  domovu  zabránil  jí  vrátiti 
se  do  hotelu? 

Zaradoval  se  v  duchu,  že  jej  napadla  tato  spásná  myšlenka, 
která  jej  mohla  na  chvíli  potěšiti.  Připadlo  mu  též,  že  by  měl 
zajíti  na  policejní  ředitelství  a  otázati  se  tam  po  ní.  Avšak  hned 
v  zápětí  zavrhl  úmysl  ten.  Což  vrátí^li  se  mezi  tím?  Propásl  by 
ji.  Počká  raději  do  jejího  návratu.  Čekal  tedy. 

Chodil  před  branou  hotelu,  padesát  kroků  v  právo,  padesát 
v  levo  jako  voják  na  stráži.  Leč  nikdo  se  nezjevoval.  Několik 
osob  zazvonilo  sice  u  vrat  hotelu,  avšak  byli  to  cizí  lidé,  kterých 
neznal.  Josef  se  tím  nedal  odstrašiti.  Chodil  vytrvale  dále  jako 
dříve.  Je  pravda,  svěžest  a  bystrost,  kterou  jevil  na  počátku,  mi^ 
nula,  avšak  on  upial  celou  svou  pozornost  k  vratům  hotelu.  Jinak 
byl  všechen  apatický,  nevšímaje  si  mimojdoucích,  ba  nevnímaje 
ani  prchání  času. 

Svítalo  již,  když  cítě  neodolatelnou  únavu  přestal  choditi  a  opřel 
se  o  sloup  obloukové  lampy,  aby  si  trochu  odpočinul.  Leč  nestál 
tak  dlouho.  Již  po  chvíli  cítil  něčí  ruku  na  svém  rameni  a  když 
se  ohlédl,  spatřil  strážníka  za  sebou  státi. 

„Co  tu  děláte?"  ozval  se  hlas  pod  okřídleným  kloboukem. 

„Cekám  tu,"  zněla  Josefova  odpověd. 

„Zde  ale  nesmíte  státi,"  namítl  hrubý  hlas. 

„Když  jsem  tak  unaven,"  odvětil  barman. 

„Nuže  jděte  domů,"  odbyl  jej  strážník.  Dle  všeho  myslil,  že 
je  Josef  opilý. 

Avšak  Josef  nešel  domů.  Kráčel  kus  cesty  po  Václavském  ná" 
městí  vzhůru  a  když  viděl,  že  strážník  zašel,  vrátil  se  a  počal 
znovu  svoje  procházky  před  branou  hotelu.  (Pmtě  konec.) 


^^:^^>^M^^=^^ 


405 

RUDOLF  MEDEK: 

ANTONÍN  SOVA,  (Koneo 

Ale  tento  crotismus  ještě  pregnantnéji  je  vyjádřen  v  knize,  v  níž 
.  je  celý  Sova.  Je  to  „Lyrika  lásky  a  života".  A  je  to  nej-* 
charakterističtější  kniha  Sovova  uzrání.  Láska  a  život,  obé  se  pro^ 
stupující  a  proHnající,  ničím  nenahraditelné  a  nesmrtelné,  vždy 
vzrušující,  opojující  dionysským  ohnivým  vínem,  nalézají  v  této 
knize  Sovově  svůj  pravý,  něžný,  nijak  konvenční,  nový  a  upřímný 
zpěv.  Tyto  balladické,  namnoze  prosté  sloky,  místy  písňové  into^ 
nace,  zbavené  tíživé  allegoričnosti  i  formové  šíře,  mají  půvab 
lehkých  a  přece  hluboce  jímavých  přírodních  dějstev,  mají  něhu 
teplých  večerů  a  stříbrný  opar  letních  hodin  jitřních,  kdy  vychází 
člověk  sám  se  svým  rozvlněným  srdcem  ze  čtyř  stěn  a  ssaje  po^ 
kojný  mír  po  bezesné  a  v  nejistotách  nebo  v  přílišném  štěstí 
probdělé  noci.  Tyto  útvary  se  objevují  již  v  „Zápasech  a  osudech" 
sporadicky,  ale  v  knize  „Lyrika  lásky  a  života"  mají  plnější  krev^ 
natost.  Nadpis  sám  určuje  dvojí  tvář  této  poesie;  milostnou  a  so" 
ciální.  Její  forma  pak  je  básnická  zkratka ;  zámlková  tónovost, 
nyvé  a  tichnoucí  naladění,  to  je  asi  vnější  dojmová  tvářnost  její. 
V  obsahu  se  podobá  novému  definitivně  upravenému  vydání  knihy 
„Ještě  jednou  se  vrátíme",  knize  „lačných  smyslů",  jak  praví  sám 
básník,  kde  jsou  většinou  vedle  cyklu  stejnojmenného  s  názvem 
knihy  básně  novějšího  data,  básně  podivuhodné  melické  něhy, 
v  nichž  hudební  umění  verše  Sovova  dostupuje  takměř  absoluť 
nosti.  Jejich  echa,  konečné  i  vnitřní  rýmy,  rhytmus  i  strofícký 
řád  stojí  oddaně  ve  službách  melodičnosti  a  tvoří  tak  nejhudebnější 
knihu  Sovovu  a  spolu  jednu  z  nejhudebnějších  básnických  knih 
českých.  Její  titul,  jako  všecky  tituly  knih  Sovových  jsou  vždy 
velmi  určité  a  suggestivní,  jest  zřetelnou  nápovědí,  o  co  se  zde 
snaží  umělecká  vůle  básníkova:  kniha  jest  rekapitulací  jeho  bás' 
nického  vývoje,  a  tu  vidíme,  kterak  zde  převládá  opět  onen  do" 
jmový  impressionism,  onen  trochu  improvisovaný,  leč  vždy  živý 
a  živelný  výraz  jeho  lyrického  genia;  slyšíme  zde  soustředěné 
tiché  a  nyvé  houslové  variace  starých  a  věčně  naléhavých  tónin 
básníkova  niterného  života,  jak  jsme  je  porůznu  slýchali  vložené 
v  předešlé  svazky  jeho  dřla. 

Odtud  pak  jest  dalším  plodem  této  blažené  pohody  a  smíru 
poslední  básnická  kniha  Sovova  „Zně".  Co  však  v  knize  „Ještě 
jednou  se  vrátíme"  bylo  kladnou  rekapitulací,   to  ve  „Žních"  má 


4o6 

svoji  hlubší,  koherentní  a  prudce  vitální  příčinnost,  jest  moder^ 
ncjší  a  novéjší,  ba  místy  přímo  hledá  svého  příbuzenství  v  nejno^ 
vějších  tendencích  uměleckých.  Nemohu  zde  bezpečně  a  jistě  roz" 
hodovati,  pokud  tyto  modcrnistické  vlny,  jež  tu  a  tam  se  objeví 
ve  „Žních",  jsou  básníkovi  plně  vlastní  a  na  kolik  jsou  i  samy 
o  sobě  umělecky  kvalitativní.  Neboť  experimentu  lze  vždy  se  po^ 
kloniti  a  chváliti  jeho  odvahu  i  výboj,  leč  poslední  věcný  soud 
sám  jest  vždy  poněkud  provisorní,  když  je  pronesen  o  pokusech 
teprve  diskutovaných  a  na  konec  jistě  problematických.  Ale  kniha 
má  řadu  básní,  jež  si  vybojovaly  svoji  zákonitou,  plnokrevnou 
a  zvučnou  formu,  řadu  rhytmicky  spiatých,  koncisních  a  soustřc' 
děných  pathetických  celků,  plných  zvukové  a  metrické  ryzosti 
i  myšlenkové  krystálností.  Jsou  to  básně  velmi  vědomé  a  účelné 
architektury,  verbální  vážnosti  a  duchové  svobody,  svádějící  ve 
svých  klidných  a  dokonalých  rhytmech  básníkovu  odvážnou  víru 
a  horoucnou,  neoklamanou  naději.  Kdo  přečte  na  příklad  báseň 
„Rozhraní"  a  „Sklizně  růží  a  hroznů",  nemůže  pochybovati  o  síle 
výraznosti  uzavřené  formy,  jíž  se  mnohdy  upírá  veškeré  právo  na 
život.  Zdc^  obdařena  novým  a  ohnivým  vznosem,  skvoucí,  nijak 
dekorační  a  ztuhle  studenou  dikcí,  velmi  živou  a  kyprou,  jest  pří^ 
kladem  formy  života  schopné;  takovou  se  stává  ovšem  v  oprav-* 
dových  rukách  básníkových,  jenž  v  ni  vtěluje  svoje  kypící  niterné 
žití  bez  namáhavosti  a  bez  upřílišeného  konstruktérství.  V  těchto 
poesiích  došel  Sova  k  pokornému  dílu  dělníka  verše,  zmáhajícího 
pro  svůj  živý  obsah  formu  ne  lehkou,  neodpouštějícího  si  nijak 
levných  rýmů  a  přervaného,  kíopýtavého  rhytrau.  To  ovšem  ne*- 
znamená  zase,  že  by  tato  forma  se  stala  snad  Sovovi  jedinou  vý' 
rázovou  možností,  v  niž  by  stěsnal  svůj  širý  lyrický  dech.  Tvárné 
schopnosti  Sovovy  byly  ode  dávna  velmi  neomezené  a  jeho  umě' 
Iccké  svědomí  děsil  planý  eklekticismus  nebo  nevývojné  cpigonství. 
Myšlenková  šíře  „Žní",  jejich  veliká  životní  observance,  jejich 
mocný,  metafysický  rozlet  i  jejich  formová  ryzost  činí  knihu  So^ 
vovu  plně  knihou  dnešní  a  činí  ji  zároveň  prvním  ukazatelem 
nové  vývojové  etapy  jeho  tvorby.  Ncbof  Sova  jest  jeden  ze  zjevů 
v  české  literatuře,  který  jest  stále  kvasivým  a  resonančním  duchem, 
ustavičně  rozčeřeným  a  ku  předu  se  pohybujícím,  velmi  vývojným 
a  neustrnulým.  Jsou  dnes  u  nás  básníci,  kteří  bud  umlkli,  když 
jejich  dílo  se  vyvrcholilo  a  nabylo  už  jakési  mythické  záře  i  zá- 
važnosti pro  náš  kulturní  statek,  nebo  jsou  jiní,  jejichž  dnešní 
verše  opouštějí  Musy  a  jejichž  dnešní  dílo  jest  vyčerpáno  lepší  mi-' 
nulostí.  Sova  se  řadí  k  těm,  kteří  neumlkají  a  kteří   se    nevyčer" 


407 

pávají.  Jest  vždy  jarý  tento  z  nejsladších  českých  lyriků,  jehož 
nyvé  a  tlumené  housle  nám  daly  tolik  živých  a  milostných  tónův 
a  jež  tak  zjemnily  naši  sensibilitu,  jest  vždy  vášnivý,  protestující 
a  výmluvný,  kdykoli  mluví  ke  sborům,  ať  již  všelidským  nebo 
národním.  A  je  vždy  pokračující,  nesen  pocitem  přítomna  a  na-* 
dějemi  zítřku,  vždy  vývojný  i  výbojný.  Dnešní  jeho  žatva  není 
žatvou  poslední.  Kdo  četl  nedávné  verše  Sovo  vy  v  tomto  listé, 
asi  již  pocítil,  jaký  nový  zájem  nyní  zasáhl  básníka,  je  to  zájem 
sborový,  ve  své  reprcsentativnosti  dosti  obdobný  zájmu  Březinovu 
z  periody  „Rukou",  leč  mnohem  reálnější  a  upoutaný  ke  každo' 
dcnnosti.  Tyto  nové  názvuky  svědčí  o  tom,  že  básnický  vývoj 
Sovův  nikterak  není  ještě  skončen.  Na  jedné  straně  jsou  to  du- 
chové nadosobní  a  věčnostní  vztahy  jeho,  jak  mluví  o  nich  „Zně", 
na  druhé  straně  je  to  nový  kollcktivní  intercss,  jak  jej  nadhazuje 
báseň  „Odjezd  vojska"  ve  3.  čísle  letošního  „Lumíra".  Ale  vše  to, 
myslím,  jest  jen  dávným,  nově  obměněným  a  nově  vyjádřeným 
hlasem  básníkovy  víry  v  budoucnost,  víry  optimistické  a  silné, 
neboť  tvořivé.  Závěr  zmíněné  básně  „Rozhraní"  ze  „Žní"  jest  toho 
typickým  dokladem;  praví  se  zde: 

„Můj  sluch  je  zbystřený,  on  slyší  život  příští, 
neznámé  hlasy  kdes  v  nesmírné  dáli  tříští 
své  vůdčí  motivy,  z  chaosu  rodí  cosi 
se  v  tvůrčích  vteřinách.  V  té  noci  duše  nosí 
svou  sladce  rostoucí  a  přezázračnou  tíhu." 
Potud  básnické  dílo  Sovovo.  Jeví  zatím  tři  období,  z  nichž  třetí 
jest  ve  stavu  zrodu.  Tyto  tři  silné  okamžiky  jeho  vývoje,  Sova  sen- 
sitivní,  erotický  a  symbolik.  Sova  sociální  a  nacionální  pathctik  a 
revolucionář,  a  Sova  „Zní",  jsou  v  této  studii  ovšem  jen  naznačeny. 


ANTONÍN  SOVA: 


BURSA. 

Den  šedivý  jako  když  mouky  šeď 

nezvěstný  mlýn  by  ve  svět  sypal, 

co  v  ulicích  tramwayí  hluk  skřípal 

olbřímím  vozům  v  odpověď. 

U  bursy  kupčíci  na  chodník 

a  na  schody,  pod  kandelábry  a  vlyay 

svůj  v  hebraismy  ztajený  křik 

si  zpívají,  hlučí,  svou  chvalořeč,  mísí 

v  to  agenti  pochyb  svých  jízlivost, 

svou  výbušnou  zlost, 

i  smíchem  se  dusící  zchytralý  dík. 


4o8 


Co  na  burse  hlava  lpí  na  hlavě, 
co  hádají  se  a  chválí  dnů  zboží 
dle  dešťů  a  slunce  a  úrody  boží, 
déšť  na  ulici  mží  modravé. 
A  jako  by  z  hluku  slov  zvonilo  zlato 
na  velikých  měřicích  zisků  váto,  — 

já  žírné  zřím  v  daleku  prostory  vlát 

zažloutlým  zlatem  tam  u  lesů  kdes  a  zapadlých  blat . . . 

Jak  hallucinován  den  srpnový  čitím 

žehnouti  obilím  zralým  a  ovocem,  kvítím  . . . 

A  slyším  dech  letního,  světlého  rána, 

za  fujarou  pastýře  ovce  se  vlní, 

džin,  džin,  džin,  džin 

to  zvoní  a  drobného  městečka  brána 

se  postavami  a  nářadím  plní, 

a  houpaví,  strakatí  voli 

se  plouživě  vlekou  kams  do  údolí, 

kde  v  lučinách  bělí  se  mlýn  . . . 

Ó  střídavé,  drobné  plochy  polí, 
Iny  zrající,  máky  a  skvrnaté  natě, 
kde  chatrč  stará  se  hrbí  k  chatě 
u  silnice  pod  topoly  . . . 

Vše  ve  znoji  srpnového  žáru 

jak  praská  a  šustí  a  zrá 

dtin,  džin,  džin,  džin.  — 

Co  hospodář  sklidí?  Ne,  nemá  zdání, 

vše  slunce  je,  dešťů  hra, 

vše  oblohy  modré  je  stín ... 

Ó  nekonečné  jsou  obzory,  hoří, 

plá  obilí,  zlaté  jak  vlny  v  moři, 

kdes  na  něm  jak  koráby  plují, 

vesnice  bílé  se  stožáry  ranními 

svých  věží  a  pod  větrem  stromy  nad  nimi 

jak  vzepjaté  plachty  dují. 

Ó,  louky  a  pole  za  ranných  ros 

zřím  jasně  teď,  v  sluch  mi  zvoní  cos 

džin,  džin,  džin,  džin, 

za  fujarou  pastýře  ovce  jak  zašly  by  v  mladých  dnů  stín, 

slyš,  zvoní  to,  ztrácí  se  pastvištěm,  džin,  džin,  dřin,  džin,  džin 

A  všude  bronz  ječmenů  a  žit  rozvlátá  zlata  . . , 

Jsou  údolí  sluncem  vrchovatá 

jak  nádoby  zlatistých  vín  . . . 

A  všude  se  zdá  až  ke  štítům  chalup  líti 


409 


zlat  přezrávající  vlnobití 

a  nejvíce  za  čistých  jiter,  v  nichž  dlouží  se  stíny 

ze  sadů,  jablůnek,  švestek  a  sliv. 

Vsi  vidím  se  dívat  dychtivě  do  roviny 

a  městečka  drobná  do  dalekých  niv, 

kraj  vidím  se  bělat  těly, 

ve  svítivých  blescích  ranní  rosy, 

a  poslouchám,  tisíce  ženců  jak  úrodu  kosí, 

a  vidím,  jak  bůh  je  milostiv. 

Již  hlavy  volů  zřím  kývat  se  z  hlubokých  cest 

a  za  nimi  plné  vozy  se  vléci, 

tak  jasně  to  zvoní,  jak  zrna  když  z  bohatých  snopů  se  sypou, 

když  pod  tíhou  obilí  nápravy  skřípou 

a  úžasných  bohatství  tvoří  budoucí  zvěst . . . 

A  konečně  —  probudiv  se  —  dešf  crčet  jsem  slyšel  zas, 

cink  dukátů  za  uzavírkou  kdes  o  mramor  komptoiru. 

Tam  zdálo  se  mi,  zlato  niv  žírných  se  vylilo, 

pot  ženců  že  vypilo, 

krev  radostné  práce  v  únavném,  horkém  žáru 

a  moudře  se  o  mramor  smálo :  proč,  komu  ten  uzrál  klas  ? . . 


TAJEMSTVÍ  MÉ  BYTOSTI. 

V  mé  bytosti  se  s  ženou  objal  muž, 
on  na  výboje  jde,  co  žena  pějíc  přede. 
On  knihu  má  a  zbraň,  má  dláto,  nůž, 
a  čas'li,  zástup  do  vítězství  vede. 
Vzpomíná  žena,  nebo  zpívá  vesele, 
růžemi  voní  dny  a  neděle, 
co  kolébá  své  děti  bledé  . . . 

Přístřeší  pod  mou  mají  oblohou 
muž  robustní  a  křehká,  slabá  žena, 
on  mlčí  často,  často  řečí  svou 
rozjitří  ránu,  která  dávno  vyhojena, 
však  mlčí  častěji,  zří  zrakem  pátravým, 
dí  krátce  „zbořím'^  nebo  „postavím", 
a  žena  poslouchá  jak  pěna. 

Krev  často  na  rukou  má,  sežehnut 
jak  od  výhně,  jež  u  kovadlin  hučí, 
prach  z  něho  čpí  jak  z  kamenů  a  hrud, 
zem  cítit  z  něho,  obili  neb  pramen  ručí, 
však  staveb  nebetyčných  ovzduší 
jak  by  se  rozklenulo  nad  duší, 
když  doma  otvírat  sluch  dětem  učí. 

Lamír  XLII.  9. 


5a 


410 


Zrak  ženy  k  zemi  přissát  přichýlí 

se  láskou  moudrou  ku  všemu,  co  živo, 

a  v  čele  zástupů  muž  bouří'li 

a  káďli,  co  zraje  pod  kladivo, 

bez  lítosti  dnů  dávných  žena  vzpomíná, 

co  budoucí  přinese  hodina 

a  co  dát  krve  třeba  bohu  na  stavivo  . .  . 


LOUIS  THOMAS: 

JULES  DE  GAULTIER.* 

Dnešní  Francie  má  dva  velké  filosofy.  Jeden  z  nich,  Henry 
Bcrgson,  je  znám  všem,  kdož  mají  zájem  o  filosofii,  ba 
i  těm,  kdož  jí  za  mák  nerozumějí.  Druhý,  Julcs  dc  Gaultier, 
oceňovaný  toliko  druhy  velmi  svobodnými,  souvisí  snad  více  se 
skepticismem,  positivismem,  kritičností  a  smyslem  pro  realitu, 
které  jsou  vlastním  základem  francouzského  ducha.  Kdo  nezná 
filosofii  Bergsonovu,  nemůže  si  činiti  nárok,  že  je  informován 
o  všem,  co  je  v  módě,  ale  čteme^li  knihy  Gaultierovy,  pochopíme 
lépe  značnou  část  francouzské  literatury  a  francouzského  myšlení. 

Julcs  dc  Gaultier  je  muž  vojenského  vzezření,  nosí  špičatou 
bradku  a  má  v  tváři  cosi  otevřeného  a  přímého;  je  tíředníkem 
finanční  správy  francouzské.  Není  v  něm  ničeho  z  officielního 
filosofa,  ničeho,  co  by  upomínalo  na  německý  typ  „Hcrr  Profes^ 
sor**.  Nemá  daleko  do  padesátky.  Jsem  přesvědčen,  že  jeho  přeď 
stavení  v  úřadě  ani  netuší,  že  mají  mezi  svými  podřízenými  filo" 
sofa,  stejně  jako  odběratelé  Spinozovi,  když  přicházeli  nakoupit 
skhček,  jež  autor  The  ologicko^p  o  litického  Traktátu  právě 
vybrousil.  Tímto  postavením  mimo  offícielní  svět  se  také  vysvět^ 
luje,  že  Julcs  dc  Gaultier  je  méně  znám  než  Bergson,  professor  na 
Collěge  de  France,  člen  Institutu,  nově  zvolený  člen  Akademie, 
tíčastník  všech  filosofických  kongressů  a  spolupracovník  offíciď 
nich  revuí. 

Když  otevřeme  ponejprv  knihy  Gaultierovy,  zdi  se  nám,  že 
jsou  to  šťastné  komentáře  filosofie  Nietzscheovy ;  pomyslíme  si, 
že    tento    Francouz,    nespoutaný    žádným    offícielním    závazkem, 

*  Psáno  pro  Lumír. 


411 

prostudoval,  uspořádal  a  rozvinul  určité  body  myšlení  Némce 
Nictzscheho,  který  rovněž  se  uvolnil  ze  všech  universitních  pout. 
Ale  nedejme  se  svésti.  Nesmíme  přeháněti  tuto  parallelu:  Jules 
de  Gaultier  je  sice  vůči  německému  mysliteli  v  poměru  žáka 
k  učiteli,  ale  je  to  žák,  který  si  zachoval  značnou  volnost  ducha, 
který  jde  dále  než  jeho  učitel  a  liší  se  od  něho  přednostmi 
čistě  osobními,  které  mu  dovolují  oprostiti  se  od  oné  bojovné 
zuřivosti,  jíž  byl  Nietzsche  vždycky  pln.  „Tento  Spinoza  nového 
Descartesa,*^  jak  bystře  poznamenal  Henri  Albert,  je  Francouz: 
rozkoš  hráti  si  se  svými  myšlenkami,  a  radost,  kterou  pociťujeme, 
vidouce,  kterak  roste  před  našima  očima  palác,  jehož  plán  a  roz' 
dělení  jsme  určili  —  to  je  mu  milejší  než  vítěziti  nad  nepřáteli, 
jichž  nezná. 

Jules  de  Gaultier  počal  psáti  do  Revue  hcbdomadairc  a 
do  Revue  Blanche,  kde  vytiskl  r.  1897  Úvod  do  života 
intellektuálního.  Pak  vstoupil  prostřednictvím  Rémyho  de 
Gourmont  do  Mercure  dc  France  a  pak  do  Revue  des 
Idées,  kde  možno  ještě  dosti  často  čítati  jeho  příspěvky.  Od  nc' 
jaké  doby  vyskytuje  se  jeho  jméno  dokonce  i  v  Revue  philo" 
sophique,  ač  není  professorem,  což  dokazuje,  že  tento  odpůrce 
officiclního  Kantismu  je  čten  a  připuštěn  filosofy  z  povolání.  Bé' 
hem  té  doby  uveřejnil  nákladem  Mercure  de  France  těchto 
osm  svazků:  Od  Kanta  k  Nictzscheovi  (1900),  Bovarys' 
mus  (1902),  Universální  fikce  (1903),  Nietzsche  a  filo' 
sofická  reforma  (1904),  Důvody  idealismu  (1906),  O  ď 
vislost  mravů  a  neodvislost  morálky  (1907),  Jak  pO' 
vstávají  dogmata  (1912)  a  Genius  Flaubcrtův  (1913). 
Každé  z  těchto  děl,  i  když  se  na  první  pohled  zdá,  že  je  jen  řadou 
cssayí,  je  vždycky  věnováno  studiu  a  takřka  demonstraci  nějaké 
obecné  ideje.  Odtud  vášnivý  zájem,  jaký  všechny  budí.  Remy  dc 
Gourmont  poznamenal  hned  při  prvním  jeho  svazku,  že  u  tohoto 
autora  dějiny  filosofie  stávají  se  stejně  zábavnými  jako  romaneskní 
výmysl;  chtěl  bych  vzíti  tento  soud  za  svůj  a  užiti  ho  o  všech 
pracích  Gaultierových,  ať  se  týkají  metafysiky,  noětiky  nebo  dějin 
filosofie. 

Již  nyní  dalo  by  se  mnoho  říci  o  duchu  takové  důležitosti;  a 
můžeme  s  bezpečností  tvrditi,  že  krátce  po  smrti  Gaulticrově  ně- 
který professor  dějin  filosofie  napíše  o  jeho  díle  doktorskou  thesi 
o  šesti  stech  padesáti  oktávových  stranách,  kde  těžkopádnost  analysy 
bude  závoditi  s  pedantičností  výrazu:  to  bude  jediná  pomsta  uni-* 
versitní  filosofie  na  tomto  originálním  mysliteli.   Co  se  mne  týče. 


412 

spokojím  se  s  několika  poznámkami  o  díle  Gaultierové  a  thesích, 
jež  v  něm  vykládá. 

V  prvním  svém  svazku.  Od  Kanta  k  Nietzscheovi,  GauJ/- 
ticr  snaží  se  dokázati,  že  vývoj  filosofického  myšlení  není  ničím 
jiným,  než  zápasem  dvojího  principu,  instinktu  vitálního  a  in^ 
stinktu  poznání.  Brzo  nabývá  vrchu  instinkt  vitální,  jako  u  Pia" 
tóna  nebo  v  judaismu,  a  my  zakrýváme  to,  co  vskutku  existuje, 
abychom  hledali  toliko  důvody,  motivy  života.  Brzo,  naproti  tomu, 
jako  to  učinil  Kant  v  destruktivní  části  svého  díla,  nebo  jak  to 
učinili  Indové,  nestaráme  se  o  činnost;  chceme  toliko  poznati 
realitu,  totiž  doznati,  že  můžeme  z  ní  postřehnouti  jen  to,  co  náš 
duch  nám  z  ní  odhalí.  V  případě  prvním  jsme  lidmi  činu,  vymý' 
šlíme  si  morálky;  v  druhém  zůstáváme  vlastně  filosofy,  kterými 
jsme  býti  chtěli.  S  tohoto  druhého  hlediska,  které  jest  hlediskem 
poznání,  všechny  myšlenky  o  svobodě,  o  pravdě  či  konečné  pří" 
čině,  všechny  moralismy  vynalezené  člověkem,  aby  mu  sloužily 
za  berličky  při  jeho  marné  honbě  za  štěstím,  jsou  jen  mýdlové 
bubliny,  snad  duchaplné,  ale  hlavně  groteskní  při  tom,  jak  bídně 
jich  užíváme.  Ostatně  v  této  hrubé  víře  není  jen  pošetilost; 
možno  v  ní  viděti  nízkost  člověka  nadutého  falešnou  pýchou : 
všechno  v  životě  je  irracionální  a  pedant,  který  se  domýšlí,  že 
dal  světu  řád  několika  omšelými  argumenty,  není  po  stránce  intel" 
lektuální  o  nic  více  pánem  světa  než  parvenuové,  kteří  mají  za 
to,  že  dosáhli  elegance,  pravé  distinguovanosti  a  ducha,  když  kolem 
sebe  nahromadili  mnoho  peněz  a  nádhery. 

Studujeme"li  nyní,  pokračuje  Jules  de  Gaultier,  dílo  Nietzscheovo 
s  tohoto  stanoviska,  vidíme,  že  je  zbudováno  na  dvou  předpO" 
kladech:  na  všeobecném  názoru,  že  irracionálné  hraje  ve  světě 
ohromnou  úlohu,  a  na  neméně  silném  pojetí  o  marnosti  našeho 
úsilí  pochopiti  vesmír,  kíerý  nás  obklopuje.  Tudíž  nic  příliš  no^ 
vého.  Ale  vlastní  geniálnost  německého  filosofa  spočívala  v  mo^ 
hutnoiti  a  síle,  s  jakou  tyto  pravdy  tvrdil,  takže  lze  o  něm  říci,  že 
byl  velkým  mudrcem,  poněvadž  byl  především  velkým  básníkem. 

V  tomto  prvním  díle,  které  učinilo  jméno  Gaultierovo  známým 
mezi  vzdělaným  obecenstvem,  je  obsažena  téměř  celá  jeho  myš" 
lenka.  Totiž  potud,  že  prozíravý  duch  dovedl  by  již  z  tohoto 
prvního  projevu  jeho  myšlení  dedukcí  odvoditi  jeho  další  názory. 
Ale  poněvadž  tento  první  projev  je  podán  formou  spíše  histori" 
ckou  než  dogmatickou,  je  zároveň  dovoleno  neviděti  zde  ještě 
celou  originalitu  názorů  Gaultierových ;  projevuje  se  jasněji  v  jeho 
druhém  díle   a  v  knihách,  jež  následovaly. 


413 

V  knize  Bovarysmus  studuje  Jules  de  Gaultier  onu  chorob' 
nou  náklonnost  hrdin  Flaubertových,  která  je  pudí  k  tomu,  aby 
se  považovali  za  něco  jiného,  než  čím  skutečně  jsou. 
Gaultier  ukazuje,  že  je  to  vlastně  zákon  vývoje  jednotlivců  i  ce" 
lého  lidstva.  Ba^  co  více,  náš  filosof,  (nestaraje  se  nikterak  o  to, 
jsou-li  jeho  tvrzení  paradoxní  čili  nic)  ukazuje  dále,  že  tato  lež  je 
zároveň  pramenem  skutečnosti,  poněvadž  pravdou  je  jen  to,  co  si 
pravdou  míti  přejeme,  a  že  náš  duch  sám  sobě  vypravuje  tu  po^ 
hádku,  které  si  přeje  věřiti,  aspoň  na  okamžik. 

Kniha,  nazvaná  Universální  fikce,  je  celá  věnována  demon^ 
strování  zákona  bovarysmu  a  důkazu,  že  lež  je  zázračný  princip 
života.  Tak  na  příklad  Jules  de  Gaultier  studuje,  jakou  roli  hrálo 
umění  jako  suggestivní  princip  v  životě  Goncourtů;  ukazuje,  jakou 
důležitost  přiznává  divadlo  Ibsenovo  tomuto  principu  suggesce  a 
kterak  všichni  jeho  hrdinové  touží  státi  se  podobnými  zvoleným 
vzorům;  ukazuje  na  Barrěsových  Déracinés,  že  jsou  lži  a  klamy 
užitečné,  vlastní  každému  společenskému  útvaru,  klamy,  které  jsou 
pro  tento  společenský  útvar  nutné;  jestliže  tento  útvar,  tato  spo' 
lečenská  skupina  zvolí  si  klam  jiný,  patřící  k  odkazu  cizí  ra^y, 
nutně  klesá  a  hyne.  Dále  vykládá,  podle  theorie  o  dissociací  idejí, 
kterou  tak  znamenitě  uplatnil  Remy  de  Gourmont,  že  pravdy, 
kterých  užíváme,  nevděčíme  logice,  ale  svým  chvilkovým,  pře^ 
chodným  potřebám.  Konečně  s  nesmiřitelností,  již  ocení  všichni, 
kdož  okusili  hořkého,  ale  krásného  ovoce  skepticismu,  v  krátkém 
essayi  La  Métaphore  universelle,  shrnujícím  všechny  naše 
vědomosti  o  světě,  Jules  de  Gaultier  uzavírá  své  studie  o  bova- 
rysmu doznávaje,  že  je-li  tento  systém  skutečně  postaven  na 
jehlách  (existence  stálého  já  —  aktivní  síla  myšlenek  .  .  .),  všechny 
ostatní  soustavy,  snažící  se  vysvětliti  běh  světového  dění,  jsou 
stejně  konstruovány  ve  vzduchu  a  udržují  se  jen  tím,  že  se  opírají 
o  určité,  vesměs  nedokazatelné  hypothesy,  a  že  konec  konců 
věda  je  vždycky  jen  sen  snu,  o  němž  kdysi  mluvil  básník. 

Dospěvši  tak  daleko  ve  své  analyse,  kritika  poznání  je  dokon^ 
cena,  a  všechna  vědecká  pýcha  je  rozmetána  jako  prach  zimním 
větrem:  lidský  duch  je  dým,  v  němž  míhají  se  stíny;  všechno  jeho 
úsilí  zachytiti  ten  dým  a  ty  stíny  slouží  jen  k  tomu,  že  si  sestrojil 
nesčetný  počet  malých  a  ještě  menších  krabiček,  obsahujících 
prázdnotu.  Takový  skepticismus  děsí.  Je  jediný  prostředek,  kterak 
z  něho  uniknouti;  je  nutno  zapomenouti,  že  existuje  problém 
poznání  a  vrhnouti  se  statečně  do  světa,  jako  cestovatelé,  kteří  dů" 
věřují  uschlému  škraloupu  na  močále  a  leckdy  do  něho  zabřednou. 


414 

Kniha  Nictzschc  et  la  Reformě  philosophiquc  je 
studie  o  ideji  síly  a  o  síle,  vládkyni  světa,  podle  Schopenhauera 
a  Nietzschea,  podle  zásad  oněch  společností,  které  se  starají  jen 
o  to,  co  je  užitečno  jejich  životu,  a  podle  klassického  myšlení 
francouzského.  Když  nám  byl  dokázal  význam  irracionálního  prin^ 
cipu,  totiž  lži,  Gaultier  drtí  racionalismus  principem  síly. 

Není^li  rozum  přirozeným  principem  našeho  vývoje  a  vcdou'li 
nás  síly,  zbývá  věděti,  nemůžeme^li  snad  uvésti  do  svého  života 
jakýsi  řád  pomocí  nějaké  morálky.  Ve  svých  následujících  dvou 
dílech  Gaultier  dokazuje  bláhovost  této  myšlenky :  morálka  ovládá 
tak  málo  věcí  na  světě,  že  je  marno  se  u  ní  zastavovati. 

Jsme  ovládáni  náhodou :  nemůžeme  ji  vypuditi  ze  života,  který 
je  zásadné  nelogický  a  nepředvídatelný  (Odvislost  mravů  a 
neodvislost  morálky);  jediné  možné  vysvětlení  našeho  bytí 
s  hlediska  filosofického  je  to,  že  jsme  se  narodili,  abychom  hleděli 
na  podívanou,  jež  se  nám  naskýtá  na  několik  dní  a  let  .  ♦ .  (D  ů^ 
vody  idealismu.) 

Chceme'li  viděti  věci  opravdu  tak,  jak  jsou,  uzříme,  že  podo^ 
báme  se  troskám,  jež  unáší  řeka:  kolem  nich  vystupují  na  oka-- 
mžik  krajiny,  aby  brzo  zmizely;  zapomenuly  na  místo,  kde  žily 
jiným  životem;  neznají  propasti,  která  na  ně  čeká ;  nevědí  také,  co 
je  dále  za  těmi  břehy;  plují  a  plují,  vydány  v  šanc  dešti  a  větru ; 
piují  —  toť  vše. 

H.  de  Gaultier  rozvinul  ještě  některé  ze  svých  názorů,  pro^ 
mlouvaje  o  dílech  jiných  filosofů  ve  sbírce  studií  Jak  povstá' 
vají  dogmata.  S  velikou  důsledností,  pevnou  logikou  a  subtilní 
dialektikou  snaží  se  ukázati,  že  jeho  pojetí  světa  skutečně  vy 
světluje  celý  vesmír,  anebo  aspoň  všechno  naše  poznání  tohoto 
vesmíru. 

Nešířím  se  příliš  o  poslední  knize  H.  de  Gaultiera,  Genius 
Flaubertův,  ač  je  velmi  živou,  velmi  bohatou  illustrací  theorie 
bovarysmu,  jak  se  projevuje  u  hrdin  Flaubertových  v  reliéfu  kar^ 
rikaturním  i  dramatickém. 

H.  de  Gaultier  je  kritik  poznání:  šel  až  na  konec  cestou  sub' 
jektivm'ho  a  kritického  idealismu,  který  boří  každý  dogmatismus, 
každé  náboženství,  každou  víru,  že  by  předměty  vnější  měly  rea^ 
litu  o  sobě.  Co  v  naší  moderní  filosofii  Berkeley  naznačil,  co  Kant 
dokázal  a  pak  sám  pokoušel  se  zbořit  ve  zbytečném  obratu,  co 
Nietzsche  proklamoval  s  velikým  lyrickým  zápalem,  ale  s  osudnou 
roztříštěností,  tento  logik  negace  to  dokazuje  a  podpírá  svůj  důraz 
tisícerými  důvody  neochvějně  pevnými. 


415 

Tato  filosofie  není  v  mode:  vlády  a  bohatá  buržoasic  potřebují 
moralisnius  přístupnější  širokým  vrstvám,  dogmatismus,  který  by 
neohrožoval  jejich  činnosti.  Kantovský  moralismus,  katolický  dog" 
matismus,  ba  i  nejprostší  pragmatismus  se  jim  mnohem  lépe  hodí. 

V  těchto  myšlenkách  o  irracionálnosti  v  životě,  o  lži,  která  je 
podstatou  našeho  ducha,  o  naší  směšné  roli  ve  světě  je  cosi  krás" 
ného,  jakési  tragické  zřeknutí  se  všech  společných  illusí,  které 
mne  dojímá  hloub  než  všechny  skřeky  frásovitého  idealismu,  než 
všechny  ponížené  modlitby  k  příliš  známému  bohu.  Je  to  konec 
konců  snad  zcela  prostá  myšlenka:  Vše  míjí,  Vanitas  Vanitatum, 
Osud  .  .  .  Vezmemc'li  to  v  této  zjednodušené  formě,  bylo  to  již 
vysloveno  Indy,  některými  Reky  .  .  .,  ale  to  je  vedlejší,  a  dílo 
Gaulticrovo  je  přes  to  velmi  krásnou  hymnou  na  nepoznatelný 
vesmír,  na  strašný  rozsudek,  pronesený  kdysi  v  samém  nitru 
Chaosu,  na  ony  tajemné  a  posvátné  zákony,  které  tkví  daleko  od 
zraků  smrtelných  v  nehmotném  etheru,  kolébajíce  se  jako  obro" 
vití  ptáci  nad  nekonečnými  oceány,  na  něž  vrhají  svůj  stín. 

Z  rukopisu  přel.  H.  Jelínek. 

DETLEW  V,  LILIENCRON: 

VZPOMÍNKA. 

Veliké  ohně  vrhaly  svůj  jas 

V  tábora  čilý  život  rudou  září. 

My  důstojníci  seděli  kol  ohně, 

A  pili  grog,  nad  hlavou  třpytné  hvězdy. 

Tak  mnohé  slovo,  jež  se  v  letní  noc 

Zavolá  na  hlas,  nebo  šeptne  jen, 

Zavane  vítr,  tichý  stopí  luh. 

A  mušketýři  pěli:  „Stra^a^assburg, 

Ó,  Stra^a^assburg  , . ."  Tu  cizí  ruku  jsem 

Ucítil,  jež  se  ramene  mi  dotkla. 

Hned  obrátiv  se,  vidím  učitele, 

Jenž  mne  tak  mile,  přívětivě  přijal, 

A  u  nějž  jsem  ve  škole  bydlil  včera; 

Dle  úmluvy  dnes  s  dcerkou  přišel  sem. 

Děvče  to  mladé  jabloně  jak  kvítek. 

Jenž  dosud  netknut  ani  vánkem  ranním. 

Hned  mínil  otec  se  k  nám  posaditi, 

A  zatím,  co  mu  druzi  nalévali. 

Vedl  jsem  dívku,  vše  jí  vysvětluje. 

Pozvolna  celým  nočním  tábořištěm. 

Mlčela,  avšak  její  tichý  ret 

Mluvil,  ten  úsměv,  udivené  oko. 


4i6 


Jak  krásná  byla,  u  ohně  když  stála, 

A  rudé  jiskry  kol  nás  plály  v  letu! 

Jak  postava  se  její  odrážela 

Od  nebe  temného,  jak  obraz  v  rámci. 

A  jednou  vojáci  když  zakukleni 

Nám  ukázali  hru:  „Medvěd  a  Čáp", 

Tu  na  okamžik,  jakby  v  bázni  náhlé. 

Na  hruď  mi  schýlila  svou  dětskou  líc. 

Pak  zdráhavě  jsme,  zvolna,  zas  šli  zpět. 

Ve  stromy  vkrad  se  plný  měsíc  právě, 

A  v  dáli,  tam,  kde  dvojí  stráže  stála, 

Ozval  se  výstřel,  lesem  duně  dál. 

My  ruku  v  ruce  šli, 

A  zpola  stoje,  zpola  v  dalším  chodu 

Jsem  hlavu  sklonil  tiše  k  hlavě  její. 

Cítil  jsem,  jak  mi  mladé  její  rty 

Šly  v  ústrety,  a  vidím  ještě  dnes, 

Jak  oko  její  v  jasné  hvězdy  září  . . . 

Když  dávno  otec  s  ní  se  vrátil  domů. 

Seděl  jsem  v  kruhu  svojich  kamarádů, 

A  vzpomínal  pln  touhy  oné  dívky. 

Až  konečně  mi  sklesla  víčka  očí. 

Můj  věrný  sluha  vnesl  mne  v  můj  stan, 

A  pozorně  mne  přikryl  dlouhým  pláštěm. 

Já  od  té  doby  mnoho  zemí  prošel. 

Však  zapomnět  mi  nelze  na  tu  noc,       Prel.  Lad.  Mendiík. 


VIKTOR  DYK: 


(PokračovAnl  ) 


BÁSNÍK  A  POLITIKA. 

XVIII. 

Victor  Hugo  chopil  se  17.  července  i85i  slova  po  Michelovi  (de 
Bourgcs),  Tento  řečník  mluvil  v  smyslu  stejném,  ale  opatrné 
a  reservované.  Za  řeči  jeho  byl  klid.  Ne  tak  za  řeči  Victora  Huga. 
„Onoho  dne  vstoupil  na  tribunu,  domnívaje  se,  že  tam  zůstane 
dvacet  minut;  zůstal  tam  tři  hodiny,^  vzpomíná  si  po  letech  Hugo 
(„Právo  a  zákon.**).  Tyto  tři  hodiny  byly  velikou  bouří.  Od  pO' 
čátku  až  do  konce  řeč  přerušována  nesčetnými  výkřiky  a  replik 
kami;  chvílemi  hluk  a  smích  po  dlouhé  minuty  činil  neslyšnými 
vývody  Hugovy.  („Řečník,  jenž  mluví  tuto,  užil  jich,  aby  se  sou^ 
středil.  Za  insultu  opřel  se  o  stenu  tribunu  a  přemýšlel.**  Tamtéž.) 
Bojoval  na  dvé  fronty.  Po  úvodu,  v  kterém  připustil  možnost 
revise  tístavy,  ale  revise  v  smyslu,  který  by  dílo  revoluce  do^ 
vršil.  („Ústava  je  neúplná.  Činí  bázlivé,  co  by  mela  činit  rozhodné. 
Je  plna  restrikcí  a  temných  definicí.  Neprohlašuje  žádnou  svobodu 


417 

celou.")  Uvádí,  čím  by  bylo  možno  doplniti  a  zlepšiti  přítomnou 
ústavu.  Ale  nebéží  o  tyto  návrhy,  jež  by  chtěly  polcpšovati  a  jež  by 
chápal.  Republika  nechce  se  dovršiti ;  útočí  se  naopak  na  republiku. 

„Ale  ať  nékdo  v  plném  devatenáctém  století,  ať  nékdo  tváří 
v  tvář  národům  civilisovaným,  ať  nékdo  v  přítomnost  nesmírného 
pohledu  pokolení  lidského,  který  je  upřen  se  všech  stran  na  Francii, 
poněvadž  Francie  nese  pochodeň,  ať  nékdo  přijde  říci :  Zhasneme 
pochodeň,  kterou  nese  Francie  a  která  osvětluje  svět ! 

Ať  nékdo  přijde  říci :  Prvý  národ  světa  provedl  tři  revoluce, 
jako  bohové  z  Homéra  činili  tři  kroky.  Tyto  tři  revoluce,  jež  jsou 
jen  jedinou,  toť  není  revoluce  místní,  toť  revoluce  lidská,  to  není 
egoistický  výkřik  národa,  to  je  znovudobytí  svaté  všeobecné  rov^ 
nosti,  jest  to  vypořádání  se  s  všeobecnými  stesky  lidstva  od  doby 
jeho  trvání,  jest  to  po  stoletích  otroctví,  poddanství,  theokracie, 
feudálnosti,  inkvisice,  despotismu  pod  všemi  jeho  jmény,  utrpení 
lidského  pod  všemi  jeho  formami,  vznešené  prohlášení  lidských  práv! 

Po  dlouhých  zkouškách  zrodila  tato  revoluce  ve  Francii  rcpu" 
bliku;  jinými  slovy,  národ  francouzský,  v  plném  ovládnutí  sebe 
sama  a  v  majestátním  vykonávání  své  všemohoucnosti,  nechal  pře" 
jíti  ze  světa  abstrakci  do  světa  skutečností,  postavil  a  ustavil  a  de- 
finitivně a  absolutně  zřídil  nejlogičtější  a  nejdokonalejší  formu 
vlády,  republiku,  jež  jest  pro  národ  druhem  přirozeného  práva 
jako  svoboda  pro  člověka.  Národ  francouzský  vytesal  z  nezniči- 
telného granitu  a  postavil  v  samém  středu  staré  monarchistické 
pevniny  prvý  základ  ohromné  budovy  budoucnosti,  jež  se  bude 
kdysi  jmenovat  Spojenými  státy  evropskými!"  („Ti  básníci,**  volá 
Quentin^Bauchard.) 

„ — Pánové,  ať  se  řekne,  co  jsem  právě  řekl,  nebo  ať  se 

to  aspoň  vidí  —  neboť  je  nemožno  nevidět  revoluci  francouzskou, 
republiku  francouzskou,  Bonaparte  to  řekl,  že  je  sluncem!  —  ať  se 
to  vidí  a  ať  se  dodá:  „Nuže  dobral  Zničíme  tedy  to  vše,  potlačíme 
tuto  revoluci,  srazíme  k  zemi  tuto  republiku,  vytrhneme  z  rukou 
národa  knihu  pokroku  a  vyhladíme  v  ní  tři  data:  1792,  i83o, 
1848;  zarazíme  cestu  té  velké  nepříčetné,  jež  činí  všechny  tyto 
věci,  aniž  by  se  nás  ptala  o  radu,  a  jež  se  nazývá  prozřetelnost. 
Přintitíme  k  ústupu  svobodu,  filosofii,  intelligenci,  generace;  při- 
nutíme k  ústupu  Francii,  století,  postupující  lidstvo ;  přinutíme 
k  ústupu  boha.  Pánové,  že  se  řekne  toto,  že  se  smí  toto,  že  si 
kdo  představuje  toto,  toť,  před  čím  se  udivuji  až  kztrnulosti,  tof, 
čeho  nedovedu  chápati  !  (Na  levici :  Velmi  dobře  !  Velmi  dobře !  — 
Smích  na  pravici.)    A  kdož  jste,  že  sníte  takové  sny?    Kdož  jste, 

LtmÍT  XLII.   9.  53 


4i8 

že  se  pokoušíte  o  takové  podniky?  Kdož  jste,  že  chcete  svádět 
takové  bitvy?  Jak  se  zovetc?  Kdo  jste? 

Řeknu  vám  to. 

Zvete  se  monarchií  a  Jste  minulostí. 

Monarchií ! 

Jakou  monarchií?  (Smích  a  hluk  na  pravici.) 

Emile  Girardin  na  stupni  tribuny;  „Poslouchejte  přece, 
pánové!  Naslouchali  jsme  vám  včera!" 

Victor  Hugo:  Pánové,  hle,  jsem  v  žhavé  skutečnosti  debaty. 
Tuto  debatu  nechtěli  jsme  my,  ale  vy.  Musíte  ve  své  poctivosti 
chtít  ji  mít  celou,  úplnou,  upřímnou.  Otázka :  republika  nebo 
monarchie  je  položena.  Nikdo  nemá  už  moc,  nikdo  nemá  už  práva 
vyhnout  se  jí.  Ode  dvou  let  tato  otázka,  tiše  a  odvážně  nadha' 
zována,  unavuje  republiku;  tíží  přítomnost  a  zatemňuje  budouc^ 
nost.  Přišel  čas,  zbaviti  se  jí.  Ano,  přišel  čas  podívat  se  jí  do  očí, 
přišel  čas  prohlédnouti,  co  v  ní  je.  Karty  na  stůl!  Řekněme  si 
vše  I  (Slyšte  I  Slyšte  I  Hluboké  mlčení.) 

Dvě  monarchie  jsou  přítomny.  Nechávám  stranou  vše,  co  by 
v  samých  očích  těch,  kdož  navrhují  nebo  smysl  takový  tomu 
podkládají,  nebylo  než  příchodem  a  vypomůckou.  Fuse  zjedno^ 
dusila  otázku.  Dvě  monarchie  jsou  přítomny.  Dvě  monarchie  pouze 
považují  se  za  kompetentní  žádati  revisi  ve  svůj  prospěch  a  za^ 
šantročiti  pro  svůj  prospěch  souvcrainitu  národa.  Tyto  dvě  mon^ 
archie  jsou:  monarchie  principu,  to  jest  legitimita,  a  monarchie 
slávy,  jak  praví  některé  privilegované  žurnály  (smích  a  hluk),  to 
jest  císařství  —  —  — ** 

A  Viktor  Hugo  útočí  zprvu  na  monarchii  legitimistickou.  Za 
všeobecného  hluku  prohlašuje:  „Popírám,  že  by  monarchie  byla 
kdy  principem  nebo  dogmatem.  Nebyla  nikdy  nežli  skutečností . . . 
Nuže,  když  skutečnost  už  není,  nezbývá  z  ní  nic  a  vše  tím  řečeno. 
S  právem  je  to  jinak.  Právo,  i  když  už  se  neopírá  o  skutečnost, 
i  když  už  nemá  autoritu  materielní,  zachovává  autoritu  morální  a 
zůstává  vždy  právem.  Proto  po  udušené  republice  zůstává  právo,  po 
shroucené  monarchii  zůstávají  jen  ruiny.*  Ale  nemohou^li  se  dovo" 
lávat  legitimisté  práva,  mohou  se  snad  dovolati  užitku.  Jaké  jsou  je^ 
jich  stížnosti  proti  republice?  Vzpoury?  Za  monarchie  byly  též.  Stav 
finanční?  Konstituční  monarchie  přišla  draho.  Legitimní  monarchie 
zbankrotovala  časem  a  časem  úmyslně.  Za  regenta  vytěžila  monarchie 
tři  sta  padesát  milionů  zhoršením  mince.  Za  Ludvíka  XV.  bylo  devět 
bankrotů.  Zbankrotovala  republika  z  roku  1848?  Způsobila  evrop" 
skou  válku?  Ne.  Její  chování  bylo  až  příliš  mírumilovné. 


419 

„Co  tedy  vyčítáte  republice  z  roku  1848  ?  Můj  bože,  jsou  banální 
obžaloby,  jež  se  opakují  ve  všech  vašich  žurnálech,  jež  nejsou  ješté 
opotřebovány,  jak  se  zdá,  a  jež  jsem  našel  právě  dnešního  rána 
v  cirkuláři  pro  úplnou  revisi;  , komisaři  LedrU''Rollina !  Čtyřicet 
pět  ccntimů!  Socialistické  konference  v  Luxembourgul"  Luxcm^ 
bourg!  Ach,  ano,  Luxembourg!  toť  ta  velká  stížnost!  Nuže,  budte 
opatrní  s  Luxembourgem!  Nechodte  příliš  v  ony  končiny,  potkáte 
tam  posléze  přízrak  maršála  Ney!  (Dlouhotrvající  souhlas.  Vo" 
tlesk  na  levici.) 

—  Ježto  hyne  monarchie,   pravíte  „Francie  hyne!"    Toť 

zrakový  klam.    Francie  a  monarchie  není  totéž.    Francie  zůstává, 

Francie  roste,  vězte  to ! V  dnech  své  pýchy  prohlašujete,  že 

čas  náš  je  špatný  a  že  vy  nejste  z  něho.  Nejste  z  tohoto  století. 
Vše  je  v  tom.  Jste  na  to  hrdi.  Bereme  to  na  vědomí.  Vy  nejste 
z  tohoto  století,  vy  nejste  z  tohoto  světa,  vy  jste  mrtví!  Dobral 
Přiznávám   to.    Ale,    když   jste   mrtví,    nestrašte,    nechtě   živoucí 

v  klidu Jak,    vy  chcete   znovu  se  vynořit?     Jak?    Vy  chcete 

začít  znovu?  —  —  Můj  bože!  Místo,  kterým  procházíte  každého 
dne,  abyste  vstoupili  do  tohoto  paláce,  neříká  vám  nic?  Ale 
dotkněte  se  nohou  dláždění,  jež  je  dva  kroky  od  oněch  neblahých 
Tuilerií,  po  nichž  toužíte  ješté;  dotkněte  se  nohou  onoho  osud^ 
něho  dláždění  a  vystoupí  z  něho,  dle  vašeho  výběru,  popraviště, 
jež  vrhá  starou  monarchii  v  hrob,  nebo  fíakr,  jenž  odváží  novou 
monarchii  do  vyhnanství !" 

Útok  Hugův  vyvolal  prudkou  odezvu  na  lavicích  legitimistů; 
Victor  Hugo  přichází  však  k  monarchii  slávy. 

Victor  Hugo:  Hle!  Vaše  sláva,  kde  je?  Hledám  ji.  Rozhlížím 
se  kolem  sebe.  Z  čeho  se  skládá? 

Lepic:  Zeptejte  se  svého  otce  I 

Victor  Hugo:  Jaké  jsou  její  složky?  Co  mám  před  sebou? 
Co  máme  před  očima?  Všechny  svobody  po  sobě  padlé  do  léčky 
a  spoutané;  všeobecné  hlasovací  právo  zrazené,  vydané  v  šanc, 
zmrzačené;  socialistické  programy,  vrcholící  v  politice  jesuitské; 
co  se  vlády  týče,  ohromná  intrika,  dějiny  řeknou  snad  kom^ 
plot .  .  .  (živá  sensace),  nevím  jaký  neslýchaný  skrytý  úmysl,  který 
dává  republice  císařství  za  cíl  a  který  činí  z  pěti  set  tisíc  úředníků 
jistý  druh  bonapartistického  svobodného  zednářství  uprostřed  ná^ 
roda!  Všechny  reformy  odročené  nebo  zmařené,  neproportionální  a 
obtížné  lidu  daně  udržené  nebo  znovu  zřízené,  stav  obležení,  tížící 
pět  departementů,  Paříž  a  Lyon  pod  dohlídkou,  amnestie  odmíť' 
nutá,   transportace  stížená,    deportace  odhlasovaná,   steny  v  Bonu, 


420 

mučení  v  Beile^Isle^  kasematy,  kde  nechtějí  nechat  stlívat  slam^' 
niky,  ale  kde  nechávají  stlívat  lidi  (sensace),  tisk  chikanovaný,  pří" 
liš  málo  spravedlnosti  a  příliš  mnoho  policie,  bída  dole,  anarchie 
nahoře,  libovůle^  útlak,  nespravedlnost!  Za  hranicemi  mrtvola 
republiky  římské  I  (Bravo  na  levici.) 

Hlas  na  pravici:  To  je  bilan  republiky. 

Předseda:  Mlčte  jen;  nevyrušujte.  To  dokazuje,  že  tribuna 
je  volna.  Pokračujte.  (Velmi  dobře!  Velmi  dobře!  na  levici.) 

Charras:  Volna  proti  vaší  vůli. 

Victor  Hugo:  Šibenice,  to  jest  Rakousko  (pohnutí),  vztyčená 
nad  Uherskem,  nad  Lombardií,  nad  Milánem,  nad  Benátkami ;  Sicílie 
vydaná  fusilladám;  naděje  národů  ve  Francii  zničená;  intimní 
svazek  národů  přetržený ;  všude  právo  šlapané  nohama,  na  severu 
jako  na  jihu,  v  Kasselu  jako  v  Palermu;  latentní  koalice  králů, 
jež  čeká  pouze  na  příležitost;  naše  diplomacie  mrtvá,  nechci  říci 
spoluvinná;  kdos,  kdo  stále  zbabělý  před  někým,  kdo  je  stále 
drzý.  Turecko  nechané  bez  opory  proti  carovi  a  donucené  vydá^ 
váti  psance;  Košut,  umírající  ve  vězení  v  Malé  Asie  —  hle,  jak 
na  tom  jsme  I  Francie  věsí  hlavu,  Napoleon  třese  se  hanbou  ve 
svém  hrobě  a  pět  neb  šest  tisíc  ničemů  křičí  „Ať  žije  císař !"  Zovetc 
náhodou  snad  toto  slávou?  (Hluboké  pohnutí.) 

de  Ladevausaye:  To  vše  jsou  dary  republiky! 

Předseda:  Také  se  vytýká  to  vše  vládě  republiky  I 

Victor  Hugo:  Nyní  promluvme  si  o  vašem  císařství,  sou" 
hlásím  s  tím  plně. 

Viellard:  Nikdo  na  ně  nemyslí,  víte  to  dobře. 

Victor  Hugo:  Pánové,  reptejte  jak  chcete,  ale  nebudte  ne^- 
upřímní.  Křičí  se  na  mne:  Nikdo  nemyslí  na  císařství.  Mám  ve 
zvyku  strhovat  masky. 

Nikdo  tedy  nemyslí  na  císařství,  pravíte  ?  Co  znamenají  tedy 
tyto  placené  výkřiky:  Ať  žije  císař?  Prostá  otázka:  Kdo  je  platí? 

Nikdo  nemyslí  na  císařství,  slyšeli  jste  to  právě.  Co  tedy  zna- 
menají ona  slova  jencrála  Changarniera,  ony  narážky  na  zhýřilé 
pretoriány,  kterým  jste  tleskali?  Co  znamenají  ona  slova  pana 
Thiersc,  jimž  jste  tleskali  rovněž:  Císařství  je  tu?  Co  znamená 
ono  směšné  a  vyžebrané  podávání  petic  pro  prodloužení  moci? 

Co  znamená  prodloužení,  s  dovolením?  Doživotoí  konsulát. 
Kam  vede  doživotní  konsulát?  K  císařství!  Pánové,  za  tím  je  in^ 
trika !  Intrika,  pravím  vám.  Mám  právo  ji  ohledat.  Ohledávám  ji ! 

Nuže,   ať  je  denní  světlo   nad  tím  všiml Císař!    Hovořme 

trochu  o  tom  nároku. 


421 

Jak!  Poněvadž  byl  muž,  jenž  vyhrál  bitvu  u  Marenga  a  vládl, 
chcete  panovat  vy,  vy,  který  jste  vyhrál  pouze  bitvu  u  Satory? 
(Smích.) 

Na  levici:  Velmi  dobře  I  Velmi  dobře!  Bravo  I 

Émilc  de  Girardin:  Ztratil  ji. 

Ferdinand  Barrrot:  Po  tři  léta  vyhrává  bitvu  pořádku  proti 
anarchii. 

Victor  Hugo:  Jak!  Poněvadž  před  deseti  stoletími  Karel 
Veliký  po  čtyřiceti  letech  slávy  nechal  klesnouti  na  povrch  zemé^ 
koule  žezlo  a  meč  tak  nezměrný,  že  nikdo  potom  nemohl  a  nc- 
osmělil  se  ho  dotknout  —  a  přece  byly  v  mezidobí  lidé,  kteří  se 
zvali  Filip  August,  František  I.,  Jindřich  IV.,  Ludvik  XIV.!  Jak! 
Poněvadž  po  tisíci  letech,  neboť  je  potřebí  aspoň  tisíciletého  těho' 
tcnství  lidstva,  aby  stvořeni  byli  lidé  podobní,  poněvadž  po  tisíci 
letech  přišel  jiný  genius,  který  sebral  ono  žezlo  a  onen  meč  a 
který  se  vztyčil  nad  kontinentem,  který  tvořil  gigantické  dějiny, 
jejichž  lesk  září  dosud,  který  spoutal  revoluci  ve  Francii  a  roz-- 
poutal  ji  v  Evropě,  který  dal  svému  jménu  za  oslňující  synonyma 
Rivoli,  Jcnu,  Essling,  Frýdland,  Montmérail.  Jak!  Poněvadž  po 
desíti  letech  nesmírné  slávy,  slávy  téměř  báječné  pro  její  velikost, 
také  on  nechal  vyčerpán  klesnout  ono  žezlo  a  onen  meč,  které  uči' 
nily  tolik  ohromných  věcí,  vy  chcete,  vy,  zdvihnout  je  po  něm, 
jako  je  sebral  on,  Napoleon,  po  Karlu  Velikém,  a  vzít  do  svých 
drobných  rukou  ono  žezlo  titanů,  onen  meč  obrů !  K  čemu  by  to 
bylo?  (Dlouhý  potlesk.)  Jak!  Po  Augustovi  Augustulus!  Jak!  Po" 
něvadž  jsme  měli  Napoleona  Velikého,  třeba,  abychom  měli  Na" 
poleona  Malého  ?  (Potlesk  na  levici,  křik  na  pravici.  Po  více  minut 
je  sezení  přerušeno.  Nevylíčitelný  hluk.) 

Hlas  z  levice:  Pane  předsedo,  vyslechli  jsme  Berryera;  pra' 
vici  jest  vyslechnout  Victora  Huga.  Ať  majorita  mlčí. 

Savatier^Laroche:  Jsme  povinni  úctou  k  velikým  řeční" 
kůra.  (Levice :  Velmi  dobře !) 

Vévoda  z  Moskvy:  Pan  předseda  měl  by  zjednat  respekt 
vládě  republiky  v  osobě  presidenta  republiky. 

Lcpic:  Zneuctívají  republiku! 

Vévoda  z  Moskvy:  Ti  páni  volají:  „Ať  žije  republika"  a 
uráží  presidenta. 

Ernest  de  Girardin:  Napoleon  Bonaparte  měl  šest  milionů 
hlasů;  urážíte  vyvolence  národa!  (Prudké  pohnutí  na  ministerské 
lavici.  Předseda  pokouší  se  marně  učinit  se  uprostřed  hluku  sroz" 
umitelným.) 


422 

Vévoda  z  Moskvy:  A  na  ministerských  lavicích  ani  slovo 
rozhořčení  nevybuchne  při  podobných  slovech! 

Baroche^  ministr  zahraničních  záležitostí:  Disku^ 
tujte,  ale  neurážejte! 

Předseda:  Máte  právo  potírat  zrušení  článku  45.  ve  smyslu 
právním,  ale  nemáte  právo  urážeti ! 

Victor  Hugo:  Odpovídám  panu  ministrovi  a  panu  přcdse" 
dovi,  již  mne  obviňují  z  urážky  presidenta  republiky,  že  mám  kon^ 
stituční  právo  obžalovat  pana  presidenta  republiky,  využijí  ho 
v  den,  kdy  to  uznám  vhodným,  a  nebudu  ztrácet  svůj  čas  uráž- 
kami; ale  není  to  urážkou  říci,  že  není  velikým  mužem.  (Prudký 
odpor  na  některých  lavicích  pravice.) 

Briffeux:  Vaše  insulty  ho  nedosahují. 

de  Caulaincourt:  Jsou  urážky,  jež  nemohou  ho  dosáhnouti, 
budte  si  toho  dobře  vědom! 

Předseda:  Budete'li  pokračovat  po  mém  upozorncnít  budu 
vás  volati  k  pořádku! 

Victor  Hugo:  Hle,  co  mám,  co  říci  a  pan  předseda  mi  neza- 
brání, abych  dokončil  svůj  výklad! 

Co  my  žádáme  na  panu  presidentu,  odpovědném  za  republiku, 
co  my  očekáváme  od  něho,  co  máme  právo  očekávat  určité  od 
něho,  to  není,  aby  vykonával  svou  moc  jako  člověk  veliký,  ale 
aby  ji  opustil  jako  člověk  počestný! 

Hlasy  na  levici:  Velmi  dobře!  Velmi  dobře! 

Clary:  Zatím  jej  nepomlouvejte ! 

Victor  Hugo:  Kdo  jej  uráží,  jsou  ti  z  jeho  přátel,  kteří  dá- 
vají na  srozuměnou,  že  druhé  neděle  květnové  neopustí  prosté  a 
jednoduše  svůj  úřad,  jak  má,  není-li  buřičem. 

Hlas  na  levici:  A  křivopřísežníkem! 

Viellard:  To  jsou  pomluvy;  Victor  Hugo  ví  to  dobře. 

Victor  Hugo:  Pánové  z  majority,  potlačili  jste  svobodu  tisku ; 
chcete  potlačit  svobodu  tribuny?  Nepřicházím  žádat  o  přízeň,  při- 
cházím žádat  o  upřímnost.  Voják,  který  nemůže  konati  svou  po- 
vinnost, zlomí  svůj  meč ;  je-li  svoboda  tribuny  mrtva,  řekněte  mi 
to,  abych  mohl  zlomit  svůj  mandát.  V  den,  kdy  nebude  tribuna 
volná,  sestoupím  s  ní,  abych  už  na  ni  nevstoupil.  (Na  pravici: 
Hrozné  neštěstí!)  Tribunu  bez  svobody  může  přijmout  pouze  řečník 
bez  důstojnosti .  .  ." 

A  po  rušné  další  scéně,  v  které  získal  si  vavřín  statečný  Bour- 
bousson,  uzavírá  Hugo :  „Monarchie  legitimní,  monarchie  císař- 
ská! Co  od  nás  chcete?  Jsme  lidé  jiného  věku.  Pro  nás  není  květů 


423 

lilií  než  u  Fontcnoy  a  orlů  než  u  Jílového  a  Wagramu.  Řekl  jsem 
vám  to  už,  jste  minulost.  Jakým  právem  ohrožujete  přítomnost  ? 
Co  je  společného  mezi  vámi  a  mezi  ní?  Proti  komu  a  pro  koho 
se  spolčujete?  A  pak,  co  znamená  tato  koalice?  Co  je  tato  ailiance? 
Co  ta  ruka  císařství,  která  tiskne  ruku  legitimity?  Legitimisté, 
císařství  zabilo  vévodu  ďEnghien!  Imperialisté,  legitimita  fusillo^ 
vala  Murata!  Podáváte  si  ruce;  mějte  se  na  pozoru,  směšujete 
krvavé  skvrny! 

A  pak  v  co  doufáte?  V  zničení  republiky.  Podnikáte  těžkou 
práci.  Myslili  jste  dobře  na  to  ?  Když  dělník  pracoval  osmnáct 
hodin,  když  národ  pracoval  osmnáct  století  a  když  konečně  oba 
přijali  svůj  plat,  pokuste  se  jen  vyrvati  tomuto  dělníku  mzdu  a 
tomuto  národu  republiku! 

Víte,  proč  je  republika  silná?  Víte,  co  ji  činí  nepřemožitelnou ? 
Víte,  co  ji  činí  nezničitelnou?  Řekl  jsem  vám  to  na  počátku  a  opa^ 
kuji  vám  to  konče:  proto,  že  je  v  ní  summa  práce  generací,  že 
jest  to  nashromážděný  produkt  úsilí  předchozích,  že  je  to  dříve 
rcsultát  historický  než  skutečnost  politická,  že  jest  to  tak  říkaje 
přítomné  klima  civilisace,  že  jest  to  forma  absolutní,  nejvyšší, 
nutná,  doby,  v  které  žijeme,  že  jest  to  vzduch,  který  dýcháme,  a 
že,  když  jednou  národy  dýchaly  tento  vzduch,  vypořádejte  se  s  nimi 
jen,  nemohou  už  dýchati  jiný!  —  — 

Nuže  dobrá  1  Třeba  opravdu  vám  to  říci,  opouštíte  otázky 

skutečné  pro  otázky  lživé;  otázky  živoucí  pro  otázky  mrtvé.  Jak! 
Toť  vaše  politická  íntelligencel  Jak!  Takového  divadla  nám  po^ 
práváte !  Orgán  zákonodárný  a  výkonný  se  pře,  moci  spolu  zá^ 
pasí;  nic  se  neděje,  nic  nejde  ku  předu,  marné  a  žalostné  dispu^ 
táce;  strany  rvou  ústavu  v  naději,  že  rozervou  republiku;  lidé 
se  zrazují,  ten  zapomíná,  co  přísahal,  oni  zapomínají,  co  volali* 
a  za  těchto  žalostných  zmatků  ztrácí  se  čas,  to  jest  život!  —  — 

A  to  v  jakém  okamžiku? 

V  okamžiku,  kdy  více  než  jindy  nutná  je  mocná  demokratická 
iniciativa !  V  okamžiku,  kdy  civilisace  v  předvečer  slavné  zkoušky 
má  více  než  kdy  jindy  zapotřebí  talentů  aktivních,  intelligentních, 
úrodných,  reformujících,  sympatisujících  s  bědami  lidu,  plných 
lásky  a  v  důsledcích  toho,  plných  síly!  V  okamžiku,  kdy  přichá" 
zejí  dny  zmatku!  V  okamžiku,  kdy  všechny  zájmy  zdají  se  býti 
připraveny  k  zápasu  se  všemi  zásadami!  V  okamžiku,  kdy  nej^ 
strašnější  problémy  tyčí  se  před  společnost  a  je  očekávají  s  výzvou 
na  určitý  den!  V  okamžiku,  kdy  rok  i852  se  blíží,  v  masce, 
v  hrůze,  ruce  plny  strašných  otázek !  V  okamžiku,  kdy  filosofové. 


424 

publicisté,  vážní  pozorovatelé,  muži,  kteří  nejsou  státníky,  kteří 
jsou  však  muži  moudrými,  pozorní,  znepokojení,  nakloněni  k  bu' 
doucnu,  nakloněni  k  neznámu  se  zrakem  upřeným  ke  všem  těmto 
nahromaděným  temnotám,  domnívají  se  slyšeti  jasně  strašný  rachot 
brány  revolucí,  jež  se  otvírá  v  tmách.  (Živé  a  všeobecné  vzrušení, 
smích  tu  i  tam  v  právo.) 

Pánové,  já  končím.  Nezapírejme  si  to,  tato  diskussc,  ať  je 
jakkoli  bouřlivou,  ať  sebe  hlouběji  hýbá  massami,  není  než  přede^ 
hrou. 

Opakuji  to,  rok  1852  se  blíží.  Blíží  se  chvíle,  kdy  se  znovu 
zjeví,  vzbuzeny  a  povzbuzeny  osudným  zákonem  z  3i.  května, 
vyzbrojeny  jím  pro  svůj  poslední  zápas  se  spoutaným  všeobecným 
hlasovacím  právem,  všechny  nároky,  o  nichž  jsem  k  vám  mluvil, 
všechny  starobylé  legitimity,  jež  nejsou  než  starobylými  usurpa-* 
cemi!  Blíží  se  chvíle,  kdy  podniknou  strašný  útok  tyto  padlé 
formy,  imperialismus,  legitimismus,  právo  síly,  právo  lidské,  bo' 
jujíce  spolu  proti  velikému  demokratickému  právu,  proti  právu 
lidskému!  Onoho  dne  zjevně  všechno  stane  se  sporným.  Dík 
tvrdošíjným  revindikacím  minulosti,  pokryje  znovu  stín  veliké 
a  slavné  bojiště  idejí  a  pokroku,  jež  se  zve  Francií.  Nevím,  jak 
dlouho  potrvá  toto  zatmění,  nevím,  jak  dlouho  potrvá  tento  zápas ; 
co  však  vím,  co  je  jisto,  co  předpovídám,  to,  co  tvrdím,  je,  že  ne-- 
zahyne  právo!  Ze,  až  nastane  zase  den,  najdou  se  pouze  dva  bo^ 
jovníci,  národ  a  bůh!'' 

Toť  nejvýznamnější  z  řečí  Hugových;  i  positivní  i  negativní 
vlastnosti  řečníkovy  mluví  z  ní  jasně;  veliká  jeho  moc  nad  slovem, 
vedoucí  až  k  zneužití  slova;  veliký  jeho  pathos  spojený  se  schopí 
ností  odbýt  protivníka  vtipným  slovem,  což  je  dobré,  ale  odbýti 
vtipným  slovem  také  problém,  což  dobré  není.  Ideál,  mátožný  a 
chimérický ;  nepopiratelná  dávka  samolibosti,  gesto  časem  herecké, 
aniž  bychom  chtěli  tím  podceniti  herce. 

Rckapitulujemc'li  toto  vše,  shrncme^li  aktiva  a  passiva,  co  získal 
17.  července  1851  básník,  který  byl  politikem? 

Poznámka  k  jeho  řeči  nám  to  praví. 

—  —  Bezmezný  souhlas.  —  — 

Gratulace  a  stisk  rukou  všech  členů  levice. 

Přerušení   sezení   na  deset  minut,   přes   volání  předsedy 

Dupina  a  pokřik  dozorců. (Přistě  dáie.) 


425 

HANUŠ  JELÍNEK: 

DYKOVO  ,,ZMOUDŘENÍ  DONA  QUIJOTA". 

Když  počátkem  sedmnáctého  století  don  Miguel  de  Cervantes 
Saavedra  počal  psáti  svou  podivuhodnou  historii  hidalga 
Dona  Quijota  de  la  Mancha,  hodlal  toliko  vtipem  a  satirou  bojo^ 
váti  proti  zhoubnému  vlivu  rytířských  románů,  jak  sám  výslovně 
praví.  Ale  v  rukou  genia  postava,  jež  měla  býti  pouhou  parodií, 
vyrostla  na  nesmrtelný  typ  věčné  pravdivosti.  Autor  zamiloval  si 
svého  hrdinu,  a  jeho  rytířskou  potřešténost  vyvážil  tolikerou 
ušlechtilostí,  takovou  láskou  ke  všemu  vznešenému  a  velikému, 
že  budí  v  nás  sympathii,  ba  i  obdiv.  A  tak,  dojista  proti  původa 
ním  intencím  svého  tvůrce,  postava  Quijotova  žila  dále  samo' 
statně,  vytržena  z  původního  rámce.  Quíjote  stal  se  symbolem 
lidské  touhy  po  ušlechtilosti  a  velikosti;  jeho  nedostatek  smyslu 
pro  reální  možnosti  životní  ztratil  svoji  prvotní  komickou  příchut 
a  nabyl  zbarvení  tragického.  Bouterwek,  Barret,  Sismondi,  Gobi-' 
neau,  Gončarov  a  jiní  dávno  chápali  a  vykládali  postavu  Quijo" 
tovu  tímto  způsobem,  třeba  že  toto  pojetí  se  přímo  rozcházelo 
s  pojetím  Cervantesovým.  Španělský  klassik  vytvořil  typ,  který 
žije  a  vyvíjí  se  samostatně  dále.  Viktor  Dyk,  zvoliv  tento  typ  za 
ústřední  postavu  svojí  tragedie  „Zmoudření  dona  Quijota",  pojal 
ji  po  svém,  v  onom  ideovém  smyslu,  jak  jsem  jej  naznačil,  a  není, 
doufám,  potřebí  dokazovati,  že  k  tomu  měl  své  dobré  básnické 
právo.  Jen  krátkozraká  zaujatost  mohla  v  ideovém  přehodnocení 
tradiční  postavy  hledati  místo  odvážného  tvůrčího  činu  směšnou 
snahu  „ opravovat*'  Ccrvantesa. 

Přes  ideový  odklon  v  základním  pojetí  přidržel  se  český  básník 
v  hlavních  rysech  fabule  španělského  románu.  Ale  právě  tímto 
odklonem  není  jeho  hra  pouhým  scénováním  světoznámého  ro^ 
manu,  ale  stává  se  tragedií  věčného  rozporu  reality  a  illusí,  tra' 
gedií  marné  touhy  lidského  ducha  po  čisté  velikosti  a  čisté  kráse. 

Malý  zeman  v  zapadlé  vsi  zatouží  po  neznámých  dálkách,  po 
velkých  činech,  jimiž  by  si  zasloužil  lásky  své  vysněné,  sladké 
paní  Dulciney.  A  nedbaje  proseb  ani  zděšení  dobrých  lidiček,  s  ni' 
miž  dosud  žil,  faráře,  magistra,  neti  a  hospodyně,  don  Quijote 
opáše  se  mečem  a  v  průvodu  Sanchově  vydává  se  za  dobrodruž" 
stvím.  Hájí  ctnost  a  trestá  bezpráví,  pomáhá  nešťastným  a  bídným 
nabízí  ochranu  svého  meče.  A  fantom  Dulciney  ho  provází,  svítí 
mu  na  cestu  a  sílí  jeho  paže.  V  pustinách  Sierry  Mořeny  vyslechl 

Lumír  XLII    9.  54 


426 

Quijote  nářek  zrazeného  milence  a  láskou  zklamané  ženy  a  po^- 
klonil  se  v  obdivu  jejich  pyšnému  hoři.  Ale  hned  na  to  je  svěď 
kem,  kterak  se  obě  zrazená  srdce  sblíží  a  utěší  lidskou,  příliš  líď 
skou  láskou.  Je  zaražen,  je  smuten,  ale  tím  více  věří,  že  aspoň 
jemu  podaří  se  uskutečniti  neuskutečnitelné,  že  aspoň  v  jeho  srdci 
hoří  onen  neuhasitelný  plamen  nadlidské  lásky.  A  zaměří  k  To'- 
bose,  kde  žije  Dulcinea. 

Za  pusté  noci  dorazí  se  Sanchou  Pansou  do  lesa  před  Tobosou. 
Tam  vyslechnou  jeho  rozhovor  dva  uprchlí  galejníci  a  poběhlice 
Dolores.  Mladá  cikánka  chce  si  s  rytířem  zahráti,  vystoupí  ze  tmy 
lesa  a  vydává  se  za  Dulcineu,  ukládá  rytíři  ještě  tři  léta  hrdinství 
a  dlouhým  polibkem  a  prstenem  pečetí  tuto  smlouvu.  Ale  zde 
už  chytila  se  do  vlastní  sítě:  vším  zhnusená  nevěstka  podlehla  síle 
čistého  zápalu  Quijotova  a  její  polibek  nebyl  už  komedií.  A  když 
po  odchodu  rytířově  zpustlý  galejník  chce  ji  strhnout  do  náruče, 
Dolores  odpovídá  na  tento  projev  něžnosti  ranou  dýky. 

Uvěřila  rytíři  a  jde  za  ním.  Jde  za  ním  do  Barcelony,  kde  on 
jménem  Dulciney  podstupuje  souboj.  Napiatě  sleduje  zápas,  snít^ 
kou  vavřínu  chce  povzbudit  jeho  chrabrost.  Zel!  Rytíř  ohlédl  se 
v  rozhodném  okamžiku  na  tribunu,  odkud  snítka  přiletěla,  kúň 
pod  ním  klopýtá  a  Quijot  s  přeraženým  dřevcem  klesá  k  zemi. 
Dolores  rázem  vystřízliví.  Její  vášnivý  sen  ji  zklamal  a  z  něho  pro^ 
bouzí  se  stará,  cynická  poběhlice. 

Dle  podmínek  přijatých  před  zápasem  s  magistrem  Carrascem, 
přestrojeným  za  rytíře  Jasného  Měsíce,  musí  Quijote  odejít  na  rok 
do  rodné  vsi  a  vzdáti  se  potulného  rytěřování.  Od  té  chvíle,  co 
pádem  svým  zneuctil  sladké  jméno  své  paní,  není  pro  něho  ži^ 
vota.  Je  si  vědom,  že  prohrál  vlastní  vinou.  „Není  bez  příčiny,  že 
selhala  moc  jména  Dulcinejina.  Pochyboval  jsem  o  ní  ...  ?  Viděl 
jsem  ji  méně...?  Vše  je  v  souvislosti  s  láskou.  Jsme  silni, 
dokud  naše  láska  je  silná:  zeslábneme,  jakmile  ze^ 
slábla.**  Don  Quijote,  prohřešiv  se,  byť  jen  jediným  pohledem 
na  cizí  ženu,  proti  ideálu,  prohrál  život. 

Nezbývá  než  vrátiti  se  domů  se  zlomeným  dřevcem,  pověsiti 
meč  opět  tam,  kde  po  léta  rezavěl.  Ale  život  bez  slávy  a  bez 
ideálu  není  životem.  Don  Quijote  chřadne  a  odumírá.  Nevyléčí 
jej  ani  hudebníci,  objednaní  magistrem  Samsonem  Carrascem,  nc> 
pomohou  ani  rozpustilé  písně,  ani  věrná,  dojímavá  přítulnost  San" 
chová.  Samson  Carrasco  odhodlá  se  tedy  k  poslednímu  prostředku: 
povolá  skutečnou  Dulcineu  z  Tobosy.  A  ona  přichází.  Nikoli 
Onen  světlý,  tančící,    cudný   a  vášnivý  fantom   oné  kouzelné  noci 


427 

před  Tobosou,  ale  nemladá  drsná  venkovanka  tvrdých  rysů,  větrem 
ošlehaných  tváří,  Aldonza  Laurenzo,  dcera  Laurenta  Corchucla. 
Celá  hořkost  ztraceného  života,  celá  marnost  bláhového  snu,  celá 
bolest  zrazeného  snu  vstane  před  očima  Quijotovýma.  Jaká  trp'- 
kost  vane  z  jeho  slov:  „Není  nic  velikého,  že,  magistře?  Není 
nic  krásného,  že,  Sancho  ?  Ale  je  možno  seděti  na  verandě  a  dívati 
se  do  večera.  Pomalu,  po  špičkách  přichází  smrt  . .  ."  Je  tu 
farář,  a  může  požehnati  sňatku  Quijotovu  s  Dulcineou.  Bývalý 
blouznivec  zmoudřel.  Ale  není  už  sil.  Jeho  hlava  klesá  bezvládné 
na  prsa.  Samsonu  Garrascovi  podařilo  se  vyléčiti  snílka.  Běda,  až 
příliš  dokonale:  Don  Quijote  je  mrtev. 

Tragedie  Dykova  nebyla  původně  myšlena  pro  jeviště.  Přes  to 
je  tragická  síla  základního  konfliktu  tak  mocná,  že  přenesla  dílo 
na  jevišti  přes  dva  tři  mrtvé  body  v  druhém  a  čtvrtém  aktu,  kde 
dramatický  tok  tvoří  tišinu.  Jsou  plně  vyváženy  uměleckou  hospo- 
dárností a  přesností  aforisticky  zahroceného  básnického  výrazu  a 
vzrušenými  a  spádnými  akty  třetím  a  pátým.  V  postavě  Quijo" 
tově  dovedl  se  básník  vyhnouti  nebezpečí  abstraktní  schematičnosti, 
a  pokud  ideový  podklad  této  postavy  nabývá  převahy,  je  tu 
Sancho  Pansa,  který  svým  nekarrikovaným  a  hlubokým  lidstvím 
tvoří  jí  šťastnou  protiváhu  a  ironické  pozadí,  je  tu  Dolores,  figura 
sálající  životním  žárem  a  podávající  ve  zkratce  velký  kus  psycho^ 
logie  ženského  srdce.  Postavy  ostatní,  neť  Quijotova^  hospodyně, 
farář  a  magister,  jsou  laděny  každá  na  jeden  tón  a  třeba  indivi" 
dualisovány,  jsou  jako  hlavní  postavy,  representanty  typů  nikoli 
divadelní,  ale  lidské  tragedie;  nejvýrazněji  suchý  theoretik  a  fanatik 
exaktnosti  Samson  Carrasco,  který  je  do  jisté  míry  replikou  Dra. 
Hilaria  z  Konce  Hackenschmidova. 

Mohly  být  pochybnosti  o  tom,  je^li  báseň  Dykova  schopna 
života  na  jevišti.  Bouřlivý  úspěch  premiéry  i  prvních  repris  dokázal, 
že  pochybnosti  nebyly  oprávněny.  Viktoru  Dykovi  může  to  být 
zadostučiněním.  Před  několika  lety  psal  na  stránkách  tohoto  listu 
svoji  trpkou  epištolu  „Na  druhém  břehu".  Doufám  pevně,  že  po 
4.  červnu  1914  vrátí  se  zase  na  tento  břeh,  mezi  aktivní  dramatiky. 

Zásluhu  o  scénické  provedení  „Quijoía"  má  vedle  správy  Vino^' 
hradského  divadla  v  první  řadě  p.  Fr.  Zavřel,  který  se  odvážil 
hráti  je  celé  bez  podstatných  škrtů.  Zjednodušil  ledacos,  potlačil 
tu  a  tam  příliš  knižní  ornamentiku,  jinde  obohatil  a  vyzvedl,  ale 
v  celku  zůstala  tragedie  nezměněna.  Provozovati  ji  tak  bylo  možno 
ovšem  toliko  ve  výpravě  stylisované :  Zavřel  a  prof.  Kysela  dovedli 
nalézti  styl  vyrůstající  z  díla  a  obklopiti  je  harmonickou   atmo" 


428 

sférou.  Kyselo  vy  dekorace  zůstávají  tím,  čím  vskutku  jsou:  divá" 
delními  dekoracemi,  pouhým  naznačeními  ovzduší,  pouhou  nápo" 
védí  pro  divákovu  fantasii,  nikoli  lživým  předstíráním  skutečnosti. 
Jejich  primitivní  jednoduchost  a  barevná  smělost  dala  dílu  sourodý 
rámec  a  nevtíravý,  náladový,  melodramatický  podklad  hudby  Křič' 
kovy  spolu  s  dobrými  hereckými  výkony  poskytly  večer  vzácné 
ucelenosti,  který  znamená  nejvýznamnější  událost  letošní  saisony. 
Pod  vedením  Zavřelovým  dosáhl  vinohradský  soubor  za  kratičkou 
dobu  několika  dnů  výsledků  více  než  čestných.  Byli  to  v  první 
řadě  pánové  Zakopal  (Sancho),  Vydra  (Quijote),  si.  Durasová 
(Dolorcs)  a  pí.  Iblová  (milenka),  kteří  v  radostném  spolupůsobení 
s  režisérem  přispěli  k  pronikavému  úspěchu  Dykovy  „romantické 
hry'*,  který  je  jedinou  radostnou  událostí  chudé  letošní  saisony. 


LITERATURA, 


DIVADLO  A  DRAMATICKÁ  LITERA' 
TURA  U  LUŽICKÝCH  SRBŮ. 

Čtenář  bude  asi  překvapen  po  přc' 
čtení  našeho  nadpisu.  Jaká  by  mohla 
býti  dramatická  literatura  u  tohoto 
nejmenšího  slovanského  národa,  je- 
hož 150.000  příslušníků  obklopeno  je 
germánským  mořem  v  Prusku  a 
v  Sasku  a  jemuž  sotva  nejnutnější 
národní  projevy  jsou  dovoleny?  V  ja- 
ké  míře  může  asi  býti  představováno 
divadlo  u  národa,  jehož  národní 
jsoucnost  stále  a  stále  je  ohrožena? 

A  přece  tu  divadlo  jest  i  dramatická 
literatura.  Ne  sice  stálé  divadlo,  stálá 
scéna,  ani  mohutná  tvorba  dramatic 
ká,  nýbrž  občasná  či  pravidelná  přeď 
stavení  ochotnická  a  většinou  pře- 
klady cizích  kusů  divadelních;  nic- 
méně i  to  je  potřebnou  součástkou 
národního  života  a  domácí  literatury. 
Tínn  důležitější,  vzpomeneme-li,  s  ja- 
kými obtížemi  musili  Lužičtí  Srbové 
zápasiti,  aby  aspoň  takových  úspěchů 
se  dopracovali,  že  můžeme  dnes  vů- 
bec o  nějakém  divadle  a  dramatické 
tvorbě  u  nich  mluviti.  Vzpomeneme-li, 


že  Lužičtí  Srbové  jsou  jediným  zlom- 
kem mohutných  kdysi  Polabanů, 
kteří  jediné  ve  styku  s  námi  Čechy 
národní  individualitu  si  zachovali, 
tím  spíše  si  musíme  podobných  pro- 
jevů vážiti  a  jich  si  všímati.*  My  Če- 
chové tím  zvláště,  poněvadž  Lužičtí 
Srbové  patřili  téměř  až  do  polovice 
XVII.  století  k  naší  koruně  svato- 
václavské a  obrození  jich  dalo  se 
úplně  pod  vlivem  a  za  pomoci  Čechů. 
A  tak  i  jejich  tvorba  dramatická  je 
v  těsném  svazku  s  divadlem  a  dra- 
matickou literaturou  českou.  Když 
2.  října  r.  1862  sehrála  budyšínská 
Beseda  na  „Střelnici"  první  lužické 
divadlo,  byl  to  Klicperův  „Rohovin 
Čtyrrohý",  jejž  si  byli  ochotníci  zvo- 
lili. První  divadelní  kus  lužický  byl 
tedy  vzat  z  dramatické  tvorby  české. 

*  o  Ložických  Srbech  viz  hlavně  Ad. 
Černý  v  Ott.  Slov.  Nauč.  XXIII,  1905, 
stT.  926—966;  nové  ti  Otty  „Laiice  a  Lužičtí 
Srbové"  (1912);  dále  Jos.  Pátá  ve  Vlčkové 
Osvété  „O  Lužických  Srbech''  1911,  str.  33  a 
náal.  —  Srovnej  téžL.  Niederle  ve  Slovan- 
ském Bvété  (1909)  na  str.  65—70  a  posledné 
ve  sborníku  Slovanstvo  (1912)  str.  34S— 6, 
418,  496-7,  683—4, 


429 


Dr.  Handrik-Čésla.  dosud  činný  jako 
lékař  v  českém  Ncvcklově,  byl  prC' 
kladatelcm.  První  krok  byl  učiněn 
šťastně  —  divadlo  se  líbilo  a  lužické 
spolky  učinily  divadelní  představení 
důležitým  bodem  práce  národní. 

Byly  to  tehdy  poměry  zvláště  pří' 
znivé,  když  Lužičané  sehráli  první 
své  divadlo.  Začátky  obrozenské  — 
jmenovitě  u  Horních  Lužičanů  vSasku 
—  šťastně  odbaveny,  literatura  učí' 
nila  dobrý  náběh,  spolkový  život  se 
rozvířil,  pořádány  vlastenecké  schůze, 
zakládány  besídky,  pěvecká  družstva, 
a  tu  i  divadlo  přišlo  na  program. 
Uvedli  jej  do  života  studenti,  kteří 
mu  podnes  zůstali  věrni  a  kteří  byli 
překladateli,  spisovateli,  staviteli  i  vý' 
konnými  silami  v  jedné  osobě.  Ti 
získali  divadlu  lásku  u  svého  lidu, 
neboť  spolky  chopily  se  nadšeně  nO' 
vého  druhu  zábavy  i  poučení,  zejména 
v  Horní  Lužici  saské  a  dnes  nemů' 
žeme  si  lužické  zábavy  bez  divadla 
ani  představiti.  Jasčanská  Katolická 
beseda  pěstuje  divadlo  již  přes  30  let, 
stejně  tak  staří  jsou  i  ochotníci  v  Raď 
woru,  Khwačicách,  Bukecách  i  jinde. 
Nesnáze  byly  ze  začátku  značné;  ne* 
vhodné  místnosti,  nedostatek  kusův 
i  herců  (o  dívkách  ani  nemluvě  — !; 
proto  asi  byl  sehrán  nejdříve  Klicpe' 
rův  „Rohovin  Čtyrrohý*",  poněvadž 
nebylo  ochotnic),  nicméně  všechno 
úspěšně  překonáno,  od  r.  1883  vydá' 
vána  A,  Mukou  dokonce  i  „Serbska 
džiwadíowa  i  hudzbna  zběrka",  k  níž 
přidala  se  později  i  „Džiwadíowa 
zběrka"  Marka  Smolera  a  dnes  už 
mluvíme  o  půlstoletí  lužickosrbského 
divadla.  K  jubileu  tomu  vydal  mladý 
lužický  pracovník  učitel  Fr.  Král 
pěknou  a  poučnou  knížku  „Naše 
džiwadlo"  v  Budyšíně  tohoto  roku 
o  72  stránkách.* 

+  Fr.  Kral-Rachlowc  je  horlivým  pě- 
stitelem  styků  českO'Iužických  a  piše  i  do 
českých  časopisů.  Srovn.  poslední  jeho  člá- 
nek „Z  lažicko-srbského  života"  ve  Sbor- 
níku Menšinovém  1914,  68—9. 


Knížka  Králova  je  jubilejním  pro- 
jevem a  zároveň  i  užitečnou  příruč- 
kou všem  lužicko-srbským  divadel- 
ním ochotníkům.  Podáváť  nejen 
stručný  úvod  z  historie  lužicko-srb- 
ského  divadla  a  o  jeho  významu, 
nýbrž  i  praktické  pokyny  pro  úpravu 
jeviště,  o  oděvu,  o  maskování,  na- 
učení a  provedení  uložené  role  atd. 
Pokyny  pro  režiséra,  herce  i  obecen- 
stvo (!)  napsal  praktik  J.  N.  Horjan' 
ski  (str.  12 — 14).  Nás  tu  ovšem  nej- 
více zajímá  „Zapiš  serbskich  hrow", 
jenž  zaujímá  největší  část  vydané  pří- 
ručky. Jsou  tu  uvedeny  hry  tištěné 
i  hektografované,  tak  že  tu  máme 
po  prvé  jich  úplný  soupis.  Jsou  roz- 
děleny na  veselohry,  vážné  hry  (t.  j. 
náboženské  hry,  činohry,  truchlohry 
a  živé  obrazy)  a  zpěvohry.  Celkem 
uvedeno  66  čísel.  U  každé  hry  udán 
stručný  obsah,  počet  osob  a  připo- 
jeno několik  praktických  poznámek. 

Původní  tvorby  dramatické  tu 
shledáváme  velmi  málo.  Z  ní  nejvýše 
stojí  historická  činohra  Jakuba 
Bárta  Čišinského  ,Na  Hrodžišču', 
čerpaná  z  dějin  polabských  Slovanů, 
která  má  i  určitou  hodnotu  literární. 
Jiné  hry  jsou  celkem  málo  původní 
a  většinou  upraveny  z  cizích  námětů 
pro  lužická  jeviště,  ať  jsou  to  hry 
M.  Hajný,  M.  Andrického,  H. 
Dučmana,  J.  Wingeřa,  J.  N.  Hor- 
janského,  A.  Muky,  A.  Lapsti- 
cha,  J.  Bruska,  M.  Kokly  nebo 
i  několika  auktory  společně  vypra- 
cované. Celkem  je  tu  tedy  domácích 
čísel  38,  ačkoliv  jsou  většinou  upra- 
vená podle  námětů  cizích.  To  je  pa- 
trno  i  z  jejich  obsahu,  pohybujícího 
se  v  ovzduší  cizím  nebo  vůbec  rázu 
všeobecného.  Z  domácího  ovzduší 
čerpány  jsou  jen  některé  hry.  Tak  na 
př.  „S  e  r  b  s  k  e  b  r  a  š  é  e  n  j  e"  (Lužicko' 
srbské  námluvy),  předvádějící  v  jed- 
nom dějství  srbské  námluvy  se  všemi 
zvyky,  říkáním  a  zpěvy.  Hru  sesta- 
vili Pjech,    Handrik  a  Pjetřka,    hud- 


430 


bou  doprovodil  Jur.  Síodeňk.  Z  ji' 
ných  jsou  to:  jednoaktová  veselohra 
se  zpěvy:  „Sym  Serbow  serbske 
holič  o"  od  M.  Hajný,  dále  Bruskova 
činohra  „Na  rozpuču"  (Na  rozcestí), 
známého  námětu,  kterak  rodiče  ur^ 
čují  děti  proti  jejich  vůli  k  stavu 
kněžskému,  Koklův  „Džěd  Jakub",  li' 
dová  hra  z  r.  1848  s  tendencí  politicko' 
vlasteneckou,  a  Wingeřova  činohra 
„Na  wuměnku",  nabádající  k  lásce 
k  rodné  půdě  a  horlící  proti  cizincům. 

Živé  obrazy  jsou  tu  uvedeny  dva: 
první  „Zejleř  wosrjedž  ludu"od 
M.  Nawky,  rázu  vlasteneckého,  druhý 
„Swječi  třo  kraíojo"  od  M.  DO' 
masky,  obsahu  náboženského.  ZpěvO' 
hry  rovněž  dvě:  „Sm  j  er  tnica",  pů' 
vodní  text  Jana  Radyserba  s  hudbou 
Pavla  Hodžijského  (t.  j.  dra.  Pilka)  a 
„Diiw  ja  Hilža"  od  Mikíawše  Hajný. 

Z  přeložených  her  nejcennější 
jsou:  Jiráskův  „Gero",  přeložený  Mikí. 
Andrickým,  Gogolův  „Revisor",  přc' 
ložený  M.  Navsrkou,  Moliérův  „LakO' 
mec",  přeložený  J.Jakubašem,  Oclsova 
„Selská  krev",  přel.  F.  Králem,  Korné' 
rúv„Viny  osud",  přel.  A.  Mukou, a  nej' 
nověji  v  Čas.  Mač,  Serb.  vytištěná  Sha- 
kespearova  tragedie  „Julius  Caesar", 
ačkoliv  byla  již  r.  1875  J.  B.  Pjechem 
v  Lipsku  přeložena.  Značí  to  samo 
o  sobě  neobyčejný  rozmach  lužicko' 
srbských  ochotníků,  mohou'li  míti 
uvedené  výpravné  hry  ve  svém  pro' 
gramu,  neboť  všechny  byly  skutečně 
—  vyjímaje  „Julia  Caesara"  —  prove' 
děny.  —  Z  české  literatury  mimo  uve' 
děného  Jiráskova  Gera  přeloženy  jsou 
Klicperovy  „Rohovin  Čtverrohý" 
(v soupise  neuvedena;  byla  otištěna  v 


překladu  Čěsíově  v  Časopise  Mačicy 
Serbskcje  XV,  1862  jako  doklad  první 
lužické  divadelní  hry)  a  „Divotvorný 
klobouk"  v  překladu  J,  Šewčika,  Šam' 
berkův  „Blázinec  v  prvním  poschodí" 
(J.  Brusk),  Pflegra'Moravského  „TC' 
legram"  (J.  BarťČišinki),  K.  Malin' 
ského  „Tatínkovy  boty"  (A.  Muka); 
některé  jsou  upraveny  podle  českého 
originálu  —  celkem  tedy  osm  čísel. 
Polská  literatura  je  tu  zastoupena 
Fredrem  a  Baíuckým;  ruská  zmíněn 
ným  Gogolovým  „Revisorem"  a  Pleš' 
čcjevem,  ostatní  překlady  jsou  z  něm* 
činy. 

Králova  příručka  „Naše  džiwadlo" 
podává  tedy  jakousi  bilanci  dnešního 
lužického  divadla  a  lužickosrbského 
dramatického  písemnictví.  Není  toho 
mnoho,  při  výběru  kusů  brán  zřetel 
hlavně  k  veselohrám  a  fraškám,  jichž 
je  43  —  tedy  dvě  třetiny,  neboť  mu' 
sily  býti  činěny  ústupky  vkusu  obe 
censtva  a  možnosti  provedení,  nic 
méně  i  to,  co  je,  lze  nazvati  značným 
úspěchem.  Nepochybujeme,  že  lužické 
divadlo  časem  domůže  se  ještě  pev' 
nějšího  postavení  a  v  Matičním  domě 
budyšínském  snad  i  stálejšího  pra' 
videlného  stánku,  byť  i  jen  ochotnic- 
kého.  Vydaná  knížka  je  dobrým  a 
pevným  základem  práce  další.  A  na' 
lezne'li  příznivce  ve  všech  spolcích 
lužických  v  Horní  i  v  Dolní  Lužici, 
vykoná  svůj  úkol  znamenitě.  Vydá' 
vatel  připojil  několik  dosti  názorných 
obrázků  pro  typy  herců,  dále  soupis 
lužických  písní,  jakož  i  seznam  lu' 
žických  spolků  a  sdružení.  Mohl  býti 
ještě  připojen  abecední  rejstřík  uvedC' 
ných  her  podle  auktorů.    Josef  Pátá. 


DIVADLO. 


Národní  divadlo  upravilo  svůj  červ 
nový  repertoir  pro  pohostinské  hry 
paní  Olgy  Vladimirovny  Gzovské. 
Tomu  vděčíme  nové  nastudování  dvou 
klassických  komedií:  Beaumarchai' 
sovy  „Figarovy  svatby"  (přel.  V. 


Kalbáč)  a  Goldoniho  „M  irandoli  ny". 
(30.  května  a  10.  června.)  Provedení 
„Figarovy  svatby"  trpělo  zásadní  chy' 
bou:  zkomolením  proslulého  mono' 
logu  v  pátém  dějství  sklesla  revO' 
luční  komedie  na  pouhou  zábavnou 


431 


rokokovou  hru,  ne  o  mnoho  význam' 
néjší  než  libretto  k  Mozartově  opeře. 
„Figarova  svatba"  bez  monologu  ztrá' 
cí  tři  čtvrtiny  svého  významu  a  Fi' 
garo  sám  stává  se  pouhým  chytrým 
lokajem  a  nikoli  mluvčím  a  repre- 
sentantem  utlačeného  třetího  stavu. 
Jinak  byla  komedie  panem  Kvapilem 
vkusné  scénována  a  v  celku  bystře 
sehrána.  Platí  to  v  plnější  ještě  míře 
o  Goldoniho  „Locandieře"  (přel.  J. 
Vrchlický).  Komedie  z  r.  1753  oživla 
hlavně  dík  titulní  roli  pí.  Gzovské. 
Umělkyně  bohatých  krásných  mož- 
ností rozvinula  zde  plně  svoje  vý- 
razné mimické  umění,  svůj  stříbrem 
zvonící  orgán,  svoji  bezvadnou  voka- 
lisaci,  svoji  pronikavou  intelligenci 
a  všechny  půvaby  svého  výhodného 
divadelního  zjevu.  Zde  také  nejméně 
se  vtírala  herecká  virtuosita,  která 
tak  rušivě  působila  při  jejím  výkonu 
ve  Wildeově  „Saíomé",  kde  umělkyně 
příliš  strhovala  na  sebe  pozornost  na 
úkor  intencí  autorových,  a  jejíž  ná- 
zvuky  ozvaly  se  tu  a  tam  i  v  její 
Noře,  jinak  dokonale  zahrané  a  ne- 
srovnatelně lepší  než  poslední  Nora 
pí.  Siemaszkové.  Velmi  zajímavě  cha- 
rakterisován  byl  rovněž  Cherubín 
ve„Figarově  svatbě";  byla  to  herecky 
výborná  studie  dítěte  dospívajícího 
v  hocha,  dodávajícího  si  allur  zku- 
šeného svůdce  žen  a  otužilého, 
sebevědomého  důstojníka. 
Paní   Gzovská,   pokud   jsme   ji  na 


našem  jevišti  viděli,  je  umělkyně 
neobyčejně  rozsáhlého  a  pružného 
talentu.  Po  stránce  technického  o- 
vládání  svých  prostředků  za  minulá 
dvě  léta  velice  mnoho  získala;  snad 
víc,  než  bylo  na  prospěch  její  he- 
recké individualitě.  Nemohu  se  aspoň 
zbaviti  dojmu,  že  v  jejích  prvních 
výkonech  u  nás,  přede  dvěma  ro- 
ky, bylo  více  živelní,  instinktivní 
bezprostřednosti,  více  prosté  a  hlu- 
boké srdečnosti,  a  tím  také  více 
uměleckého  půvabu.  Bude  opravdu 
zajímavo  vidět,  kam  další  vývoj 
paní  Gzovskou  zavede:  zda  zpět 
k  čistým  akcentům  vroucí  niternosti 
či  k  oslňující,  ale  povrchovější  virtu- 
ositě. 

Vynikající  cizí  host  je  na  českém 
jevišti  takovou  vzácností,  že  pohos- 
tinské večery  paní  Gzovské  bývají 
vyprodány  a  obecenstvo  bouřlivě 
projevuje  svoje  nadšení.  Přes  to, 
či  spíše  právě  proto  měla  by  správa 
divadla  uvažovati,  je-li  tak  zcela 
hospodárné  nechati  jediného  hosta 
vystoupit  čtrnáctkrát  či  šestnáctkrát  — 
nevím  přesně,  kolik  představení  je 
projektováno.  Při  stejném  nákladu 
či  stejném  kasovním  zisku  mohli  by- 
chom snad  viděti  občas  i  jiné  vynika- 
jící individuality  herecké,  ať  slovan- 
ské, ať  románské.  Příklad  paní  Gzov- 
ské ukazuje,  že  skutečné  umění  najde 
u  nás  vždycky  porozumění. 

H.  Jelínek. 


HUDBA. 


Gustav  Charpentier  dobyl  u 
nás  svou  Louisou  silného,  trvalého, 
celkem  zaslouženého  úspěchu.  Když 
před  deseti  lety  byla  k  nám  uvedena, 
překvapila  především  jistou  smělostí, 
s  níž  realitu  dnešního  života  velko- 
městského postavila  na  operní  jeviště, 
neméně  však  i  poměrnou,  u  nověj- 
ších Francouzů  zcela  neobvyklou  váž- 
ností, s  jakou  její  autor  pojímal 
úkol  hudebního  dramatika.  Již  tato 


ideová  seriosnost  získala  Charpen- 
tierovi  naše  sympatie  v  plné  míře. 
Hudba  Louisy,  ač  závislá  na  domá- 
cích vzorech  francouzských  a  do  jisté 
míry  i  na  Wagnerovi,  přece  není  bez 
individuálního  zabarvení.  Leckterá 
její  pasáž  ztratila  sice  již  na  síle  a 
účinnosti,  ale  dosud  strhuje  její  vzlet, 
poutá  její  lesk  a  barvitost,  imponuje 
relativní  solidnost  její  faktury.  Po- 
vzbuzeno   úspěchem   Louisy  Národ- 


432 

ní  divadlo  nekriticky  sáhlo  po  další 
opeře  Charpentierově  a  uvedlo  k  nám 
20.  kvétna  —  rok  po  pařížské  pre^ 
miéře  —  pokračování  Louisy,  jímž 
jest  Julie n  (Život  básníkův),  »Iy' 
rická  báseň"  o  4  aktech  a  8  obrazech 
s  prologem.  Libretto  vlastní  prove- 
nience, které  tu  Charpentier  zhudeb- 
nil,  jest  velmi  naivní  konglomerát 
reality  a  neskutečna,  prostý  všeho 
dramatického  života.  Jeho  hlavni  po- 
stava, básník  Julien  (z  Louisy  známý), 
jest  figura  zcela  neživotná,  bez  jaké- 
koli dramatické  akce,  ubohý  snilek, 
který  má  plná  ústa  krásných  frází 
o  lásce  a  kráse,  který  tři  a  půl  ho- 
diny neúnavně  žaluje  na  své  zne- 
uznání, o  jehož  činech  však  po  celý 
dlouhý  večer  nedovíme  se  ničeho ; 
k  tomuto  „básníkovi"  velmi  záhy  po- 
cítíme nepřekonatelný  odpor,  takže 
jeho  jediný  positivní  „čin",  když  totiž 
na  konci  opery  zklamán  životem 
i  „uměním"  duševně  hyne  v  náruči 
nevěstky,  je  nám  pouze  —  vysvobo- 
zením z  přestálých  útrap,  dokonce 
však  ne  podnětem  k  soucítění.  Char- 
pentier obklopil  svého  falešného  pro- 
roka krásy  zástupem  allegorických 
postav  všeho  druhu  a  vytvořil  z  ve- 
likého tohoto  aparátu  řadu  obrazů 
velmi  „malebných",  z  nichž  některé 
prázdnou  operní  machou  a  dutým 
bombastem  opravdu  překonávají  vše, 
co  velká  ocera  francouzská  opernímu 
jevišti  přinesla.  V  těchto  scénách  — 
vzpomínám  jen  na  veliký  ensemble 
v  „chrámu  Krásy",  jehož  pathos  pů- 
sobí bezděčnou  komikou,  a  na  „li- 
dovou slavnost"  na  Montmartru  v  po- 
sledním jednání,  trivialitou  přesy- 
cenou, —  také  hudba  Charpentierova 
sestupuje  nejníže.  V  celku  však  tato 
hudba,  ostatně  z  velké  části  převzatá 


ze  starší  kantáty  skladatelovy  „Vie 
du  poete",  stojí  vysoko  nad  svým 
textem;  jsou  v  ní  místa  ušlechtilé 
krásy,  suggestivní  výraznosti  a  moc- 
ného rozpětí  (nejcennější  je  prolog  a 
scéna  na  Slováci),  a  také  koloristické 
umění  Charpentierovo,  ač  ve  svém 
impressionismu  značně  šablonovité, 
zasluhuje  uznání.  Pohříchu  tyto  cenné 
jednotlivosti  nemohou  zachrániti  dílo 
mrtvě  narozené.  Výraz  Charpentie- 
rův  je  příliš  jednotvárný,  příliš  ome- 
zený ve  svých  prostředcích,  aby  nás 
na  delší  dobu  mohl  upoutati,  a  in- 
vence, která  v  Louise  vydatně  těžila 
z  výkřiků  pařížské  ulice  a  již  tím  činila 
dojem  novosti  a  plnosti,  v  Julienu  je 
přece  jen  příliš  chudá,  aby  vystačila  na 
dílo  tak  velkých  rozměrů.  Řekl-li  jsem 
několik  pochvalných  slov  o  jednotli- 
vostech, není  tím  nic  řečeno  ve  pro- 
spěch díla  jako  celku.  Julien  je  dílo 
slabé,  života  neschopné,  a  jeho  oká- 
zalé uvedení  na  scénu  Národního  di- 
vadla ve  chvíli,  kdy  byl  jubilejní  cy- 
klus Smetanových  oper  odkázán  na 
představení  odpolední,  cítil  jsem  živě 
jako  znehodnocení  geniálního  mistra. 
Zdá  se,  že  Národnímu  divadlu,  které 
českou  operu  posmetanovskou  z  nej- 
větší části  pohřbilo  ve  svém  archivu, 
ani  význam  Smetanův  dosud  není 
zřejmý.  Jen  jako  dokument  objektiv- 
ně zaznamenávám,  že  p.  Kovařovic 
ujal  se  díla  jemu  patrně  velmi  sym- 
patického se  zřejmým  nadšením  a  že 
výsledek  jeho  úsilí  byl  skvělý.  Vý- 
kony p.  Schutze  (Julien)  a  pí.  Bo- 
gucké  (Louisa)  zasluhují  uznání. 

Bedřich  Čapek. 

K  dnešnímu  číslu  „Lumíra"  přilo- 
žena jest  reprodukce  portrétu  Julia 
Zeyera,  kresleného  r.  1883. 


„Lumir"  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4'80,  na  celý  rok  K  9*60.  Postou:  na  půl  léta  K  5*— ,  na  celý  rok  K  10'— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďtež 
adresovány:  Časopis  „Lumír**,  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.    —  Listy  přijímáme  jen  fraa- 

kované.    Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetnik,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  19.  června  1914. 


Maloval  PETR  MAIXNER 


Majetek  Umělecké  Besedy 


VÍTĚZSLAV  HALEK 

(1835-1874) 


LUMÍR 


XLII.  JLJ  Iw/   ±V X  X  XV  ČÍSLO  10. 


HARIE  MAJEROVÁ: 

KOŘENY. 

Lahody  nenie  v  ňem  ižádné, 
ale  jest  tesknost.        Štítný. 

Mél  kolébku  zt  dřeva  lípového ;  nad  ní  mu  zpívala  stará  chůva 
ponuré  romance,  které  ho  děsily  a  činily  zvědavým.  Vyrostl 
do  žákovských  let  a  ocitl  se  sám  na  ulici.  Rej  postav,  pohyb  mo" 
torových  vozů,  hemžení  těl  a  strojů  v  lešeních  staveb  odvracely 
jeho  mysl  od  školy,  zažíhajíce  neustálý  zájem,  kde  měla  ještě  být 
tma  a  nechávajíce  studené  temno,  kam  škola  stavěla  blikavé  sví^ 
dčky  poznání. 

Díval  se  na  jednající  lidi  dychtivé  a  vžíval  se  do  jejich  po^ 
sunkú  a  kmitání  tíst,  že  se  zapomínal  a  napodobil  směšně  každé 
jejich  hnutí.  Rozhněval  své  rodiče,  protože  ho  přistihli  chodícího 
po  čtyřech  a  opakujícího  umíněně:  já  jsem  kůň.  Také  je  zlobilo, 
že  štěkal,  mňoukal,  hvízdal  jako  drozd;  služky  chechtávaly  se  tomu 
divadlu,  ale  někdy  je  až  zamrazilo,  jak  věrně  napodobil  každý 
projev  zamilovaného  zvířete. 

Ve  škole  nemel  ctižádosti  a  skloňování  a  časování  mrtvých 
jazyků  tvořily  monotónní  hudbu,  při  níž  snil  o  věcech,  o  kterých 
nikdy  nemluvil  a  s  nimiž  nesvěřoval  se  ani  kamarádům,  ani 
matce;  ptala"!!  se,  nač  myslí,  oslovujíc  ho  snílkem,  nevěděl  co 
odpovědět,  co  vybrat  ze  zářivé  tkané,  plné  měnících  se  obrazů. 
Dvanáctiletá  fantasie  kreslila  nemožné  komposice  stromů  i  strojů, 
lodí  a  ryb;  živočichů  i  věcí  neživých  bylo  tu,  lezlo  a  skákalo, 
zmítalo  se  v  zázraku  života.  Co  denní  shon  promítl  hochovou 
zřítelnicí,  od  kymácení  trav  a  barvy  záhonů  do  plastiky  průčelí 
a  kleneb  mostů,  vše  rozložilo  se  na  prvky  dětskému  vtipu  pří" 
stupně,  a  opět  se  smísilo  s  troufalostí  vůle,  nepoznavší  překážek. 

Matka  přibližovala  se  k  němu  s  dobrou  vůlí  býti  mu  žádoucí 
ochránkyní  jako  dětem  ostatním,  títočištěm  v  bolestech,  dárkyní 
lahůdek,  polibků  a  milých  slov.  Ale  hoch  liboval  si  v  samotě, 
mazleni  přijímal  se  zadrženým  dechem,  a  ruka  jej  hladící  tušila 
vřít  pod  kůží  nespokojenost  ochočeného  dravčího  mláděte,  které 
v  laskání  větří  pouto.  Bylo^i  mu  ublíženo  kamarády,  zaplakal 
potají  krátce  a  vztekle,  ale  nestěžoval  si  a  nežaloval.  Rozkousal 
svou  bolest   v  nitru    a  spolkl  ji,   třeba  že    lezla    do  krku  nechtíc. 

Lomír  XLII.  10.  55 


434 

Neloudil  a  nelisal  se^  ale  o  čem  si  ustálil  domnění,  že  má  na  to 
právo,  toho  žádal  zaryté  a  nepřívětivé. 

„Svítí  slunce,  chci  ven!" 

Dovedl  se  i  obořit  na  matku,  která  vymáhala  cd  všech  dětí 
naprostou  uctivost  a  všechny  její  zevnější  formy  tradiční  v  dobré 
rodině ;  věděl  napřed,  že  bude  kárán,  ale  přece  vyhrkl  tónem  usur^ 
pátora : 

„Dej  mi  jíst,  mám  hlad!" 

Matka  stávala  před  ním  zaražena;  připadala  si  překvapena  do-^ 
spělým  mužem,  kde  dosud  byla  si  jista  dítětem.  Obrátila  taktiku. 
Vtírala  se  do  jeho  důvěry,  vnucovala  mu  své  laskavosti;  nakonec 
mrzuta  jeho  malým  vděkem  byla  k  němu  nevrla  a  přísná.  Při' 
jímal  vše  stejně:  byl  spokojen,  jestliže  mu  četla  z  knihy,  a  na-* 
slouchal  dychtivě;  chtěla^li  však  vydráždit  jej  k  lichotné  prosbě  a 
zavřela  náhle  knihu,  byl  spokojen  také.  Unavena  konečně  marným 
úsilím  shnísti  jej  dle  své  libosti,  matka  ho  nechala.  Rostl  a  do^ 
spíval  v  jinocha,  který  jí  byl  cizejší  a  cizejší. 

Svého  okolí  si  nevšímal,  a  zatím  co  sestry  jeho  žárlily  na  každý 
kout  v  rodinném  domě,  citově  srůstajíce  s  neživými  věcmi,  s  nad- 
bytkem, obrazy,  zahradou,  stromy,  on  procházel  pokoje  krokem 
náhodného  návštěvníka.  Sotvažc  dbal  o  svůj  zevnějšek;  rozhoř^ 
lene  sestry  násilím  vázaly  jeho  kravaty  a  uhlazovaly  vlasy.  Hnal 
do  výšky  a  byl  pln  mízy  jako  strom  v  dubnu ;  nevěděl  kam 
s  nohama  a  rukama. 

Jeho  fysická  bytost  podobala  se  ted  zrytému  na  jaře  polí,  kde 
se  válejí  těžké  očekáváním  hnědé  hroudy;  ztajená  a  klíčící  síla 
čekala  v  něm.  Ukryti  mezi  hrudami  náhle  vzlétali  zemití  skřivani 
a  trhali  pohodu  ostrými  trylky.  Touhy  a  palčivé  otázky  roze^ 
chvívaly  jinocha,  přistrkávaly  jej  do  houfu  kamarádů,  učily  hltat 
obskurní  romány  a  brožurky.  Družil  se  k  debatérům,  kteří  s  mla* 
distvou  přemoudřelostí  jmenovali  vše  odborným  slovem,  jako 
ostřílení  praktikové,  a  v  nitru  se  třásli  před  mystériem.  Co  slyšel, 
skládal  si  do  hlavy,  a  opatrnický  instinkt  sebezáchovám  vážil  žá" 
dosti  a  vážil  nebezpečenství,  která  mu  hrozila,  kdyby  se  jim  oddal. 

Touhy  stávaly  se  hlasitějšími  a  zpěv  jejich  byl  drsný  a  nutkavý. 
Přidal  se  k  hloučku  přátel,  kteří  se  tvářili  jako  spiklenci  a  pod 
heslem  poznání  přijímali  nové  členy  tajného  sdružení.  Ale  kdežto 
ostatní  se  tvářili  vítězi,  pro  něho  bylo  poznání  porážkou,  které 
nezapíral.  Neosvěžil  douškem  vědem',  cítil  se  zklamán  a  ošizen. 

Hledal. 

Pátral  nyní  na  vlastní  vrub. 


435 

Přibližoval  se  různým  ženám  a  chodil  mimo  ně  jako  mimo 
obrazy  zakryté  rouškou. 

V  rodném  domě  setkal  se  s  dívkou,  kterou  vídal  u  sester  již 
dlouho  před  tím,  ale  v  níž  si  neuvědomil  ženu.  V  její  blízkosti 
tál  a  sladkost  mu  stoupala  do  hrdla.  Rozkocháni  chodili  ruku 
v  ruce,  druh  druha  viděl  na  dně  zorniček,  jásali  a  líbali  se.  Do-- 
sáhli  prvního  vrcholku  života  a  ohlíželi  se  na  cestu,  kterou  dosud 
ušli.  Jemu  se  zdála  pustá  a  všichni  lidé  z  kamene,  s  nimiž  se  kdy 
setkal.  Teprve  ona  opojila  jeho  srdce  harmonií  líbezných  citů, 
teprve  její  ruce  hladily  a  její  ústa  kladla  květy  na  ústa  jeho.  Vinil 
celý  svět  z  lakoty,  že  mu  dodnes  nic  nebylo  poskytnuto  z  ohrom^ 
ného  pokladu  něhy,  domníval  se,  že  lidé  mu  skrývali,  co  v  pravdě 
nebylo  v  něm. 

Zahrnoval  vděčností  milenku,  že  sama  uvěřila  své  moci  nad 
ním  a  založila  na  jeho  omylu  svůj  život.  On  však  opustiv  první 
výšinu  šel  dále,  neboť  viděl,  že  cíl  je  ještě  daleko. 

Tehdy  mu  zemřela  matka.  A  když  jeho  blízcí  zalévali  proudy 
slzavými  a  rušili  hořekováním  klid  otevřeného  hrobu,  on  sám 
měl  suché  líce  a  mlčením  budil  hněv  i  odpor  přítomných.  Sestry 
se  horšily  a  strašily  jeho  milenku,  ale  ona  jen  tiše  a  vítězně  se 
usmívala. 

Tak  jinoch  sílil  v  muže  a  do  půdy,  z  níž  vzešel,  pomalu  a  nc^ 
věda  zapouštěl  kořeny.  Necítil  jich ;  cítil  jen  statný  peň  svého  těla 
a  korunu  duše,  jíž  dosahoval  a  lapal,  co  tkvělo  užitečného  ve 
vzduchu.  Dovedl  vše  prospěšné  zdestilíovat  a  přičinlivě  užít  na 
svůj  prospěch.  Pracoval  bděle  vida,  jak  prací  roste  jeho  cena  před 
lidmi  i  před  ním  samým,  a  jak  nabývá  moci.  První  úspěchy  se 
dostavily.  Byl  jimi  maličko  zmámen,  a  zastavil  se,  tentokráte  sám, 
na  druhé  dosažené  výšině.  Z  milenky  jeho,  která  druhdy  byla  mu 
životní  podmínkou,  stalo  se  pouhé  příslušenství  srdce,  které  se 
netýkalo  mozku. 

Touha  po  nových  ženách,  po  úspěších  opojného  ruchu  a  šíře 
jej  dráždila,  touha  po  nových  lidech,  po  velké  moci,  po  nezná' 
mých  městech,  cizích  zemích  hnala  jej  dál,  touha  po  nevšedních 
dojmech,  po  drásavých  radostech  a  po  znásobených  bolestech  jej 
štvala.  Vyštvala  jej  z  domu,  z  města,  ze  země.  Bylo  mu  zde  již 
úzko  a  ctižádost  jeho,  rozpínajíc  perutě,  bila  o  pruty  rodné  klece. 
Odjížděl  chladně  ze  své  domoviny  a  když  překročil  třetí  hranici, 
která  jej  navždy  rozdělila  od  vlasti,  popěvoval  si  veselou  písničku. 

Očekával  najisto  úspěch ;  srdce  mu  nezabušilo  nadějí  a  pochyb" 
nost  nezjitřila   jeho  bázně.     Cítil  se  pánem  svého  osudu.     Dovedl 


43^  .  • 

se  spokojit  s  málem  a  čekat,  nemluvil  o  svých  úspěších,  byl  tichý 
lezcc  po  žebříku  kariéry.  Proto  také  budil  málo  závisti,  a  přátele 
jeho  i  nepřátele  spatřili  jeho  vzrůst  teprve,  když  byl  již  obrněn 
mocí  se  všech  stran  a  nebylo  možno  mu  ublížiti.  Nepřátelé  žasli, 
přátelé  tajné  se  děsili  a  hněvali,  ale  veřejně  jen  zdvojili  svou  vlíd" 
nost  a  tajně  zostřili  úklady. 

On  však  s  moudrým  klidem  trhal  zralé  ovoce  zdaru  a  vršil  na 
hromady  bohatou  sklizeň.  Zváživ  své  zásluhy  a  odměnu  shledal 
se  šťastným,  a  na  své  mládí  a  na  svou  zem  zapomněl.  Připadalo 
mu,  že  nebyl  nikdy  mlád,  že  od  věků  je  slavným  mužem  v  cizí 
zemi,  kde  zdomácněl,  že  od  nepaměti  jde  již  čas  jeho  zralosti  a 
nebude  mu  konce.  Stal  se  zbožňovaným  tribunem  lidu,  jméno 
jeho  znárodnělo,  jeho  tvář  stala  se  symbolem  idejí,  které  hlásal. 
To  byla  doba,  kdy  sám  sobě  se  líbil;  rád  nahlédl  do  zrcadla  a 
srovnával  obraz  skutečný  s  obrazem  fiktivním,  který  si  sám  v  nitru 
svém  vytvořil  o  sobě,  a  zdávalo  se  mu,  že  obrazy  jsou  na  vlas 
stejný.  Ale  illusc  tato  trvala  jen  chvilenku,  než  přelétl  dojem  prv^ 
ního  pohledu.  Po  vteřině  objevilo  se,  že  muž  skutečný  a  muž 
v  zrcadle  nejsou  si  ani  tak  blízcí  jako  pokrevní  bratři,  ale  že  jsou 
si  sveřepými  protivníky.  Věčný  odpůrce  nebyl  nikdy  s  ním  spo^ 
kojen,  a  nikdy  nepochválil  jeho  činů;  domnívaWi  se,  že  přišel  na 
kloub  té  či  oné  věci,  zrcadlový  dvojencc  zhatil  mu  všechny  vý- 
počty a  nutil  k  neustálému  napětí  jeho  inteligenci.  Nazření  do 
zrcadla  končívalo  proto  naprostou  nespokojeností,  a  jakkoliv  byl 
znechucen  svým  dvojencem  v  zrcadle  a  rád  by  mu  byl  projevil 
nelibost  nebo  aspoň  dal  ochutnat  lhostejnost,  přece  jen  nakonec 
byl  nucen  sklopit  zrak  sám  před  sebou. 

Pouze  srovnávaWi  se  s  ostatními,  v  jakémkoli  ohledu  slabšími 
lidmi  než  byl  sám,  kochal  se  v  řidoučkém  uspokojení.  Také 
v  mračných  dobách  pohrdání  lidmi  a  nedůvěry  v  dobro  bylo  mu 
lépe.  Ziskem  bylo  tu  vzteklé  uspokojení:  jsi  až  příliš  dobrý  pro 
tento  svět.  Také  rád  pohlédl  do  zrcadla  z  dálky,  takže  zkreslilo 
jeho  rysy  i  štíhlou  souměrnost  postavy;  chyby  jeho  a  nedostatky 
tak  zdůrazněné  dráždily  samolibost  a  probouzely  důvěrné  pokoření, 
které  mezi  vlastníma  čtyřma  očima  bylo  příjemnou  bolestí.  Za  to 
nikdy  nepohlédl  do  svých  očí  v  zrcadle,  když  podnikla  vážnou 
věc;  tehdy  říkal  jemu  vnitřní  hlas,  že  si  hraje  neupřímně  na  život, 
že  co  prožívá,  není  život  skutečný,  ale  sen.  Vše  je  prozatímně, 
nedůležité,  pravý  život  teprve  přijde.  Tu  býval  sám  sobě  na  obtíž. 

Jednoho  dne  však,  pravé  když  dosáhl  veliké  důstojnosti,  u  slavné 
hostiny  shromáždili  se  kolem  něho  všichni,  kdož  na  něm  záviseli 


437 

nebo  oň  usilovali.  Byl  rozjařcn,  pil  téžká  i  šumivá  vína,  plul  v  lehké 
jejich  pěně  a  obe  jeho  bytosti,  zrcadlová,  jak  jí  říkal,  a  skutečná, 
smísily  se  v  jednu  opojenou.  A  v  noci,  když  světla  pohasla,  spo" 
lečnost  se  rozešla,  stál  proti  svému  velikému  zrcadlu,  hodlaje  lapit 
v  svých  zornicích  božskou  jiskru  štěstí,  která  jej  pálila  v  nitru. 
Rozžehl  ostré  světlo  nad  zrcadlem  a  dosud  celý  žhavý  dychtivé 
pohlédl  na  sebe.  Aby  chvíle  byla  slavnější,  řekl  si  nahlas:  Jsem 
šťasten.  Ale  v  očích  svého  svědomí,  jevícího  se  rozmazaným  obra- 
zem v  zrcadle,  postřehl  prázdnotu,  která,  jak  obraz  střízlivěl  a 
jasněl,  znenáhla  vyplňovala  se  záporem.  Usvědčil  vlastní  nitro  ze  lžu 

„Co  je  to?"  vzkřikl  zděšen.  „Jsem  churav?" 

Umínil  si  navštívit  lékaře  příštího  dne.  Ale  nazítří  byl  mnohem 
klidnější;  mechanická  práce,  všední  dojmy  a  známé  okolí  uvedly 
jej  do  bývalé  rozšafnosti.  „Alkohol,  nervy,"  řekl  si.  Těšil  se,  že 
nyní,  kdy  vlastně  nebylo  již  čeho  dosáhnout  na  tomto  světě,  pro-* 
cítí  konečně  sytou  harmonii  dokonaného  díla,  že  půjde  svěží, 
křepký,  bez  přítěže  výsluním  dalšího  života.  Lahodný  souzvuk 
však  se  nedostavoval;  bylo  mu,  jako  by  jeho  budova  stála  na 
písku,  bez  základů,  a  vydána  na  pospas  první  podzimní  vichřici. 
Zkoumal  opatrně  příčiny  svého  neklidu,  neboť  pocítil  úzkost  o  svoje 
zdraví,  ač  řídil  se  pečlivou  životosprávou.  Rozhodl  se  změnit  svůj  stav. 

Dcera  cizího  národa,  jehož  částí  nyní  byl,  stala  se  jeho  chotí; 
byla  mladá,  krásná,  chytrá.  Spotřebovala  velmi  mnoho  jeho  času, 
chtěla  býti  obdivována,  vnikala  do  jeho  důvěrných  záležitostí, 
o  nichž  do  té  doby  s  nikým  nemluvil,  vetřela  se  časem  mezi  něj 
a  jeho  dvojence,  ale  nepodařilo  se  jí  roztrhnout  je  docela.  Zůstá- 
val přece  sám  se  svým  svědomím,  které  nepozorovatelně  hryzlo 
na  přadenu  jeho  myšlenek.  Zdánlivě  bylo  všecko  v  pořádku  a  nic 
mu  nescházelo;  večer  byl  v  dobré  náladě  a  ulehl  kliden.  Spal 
vedle  ženy  krasavice,  ve  svém  domě,  nádherném  a  vkusném,  sou" 
sedni  komnata  žila  rytmickým  oddechem  jeho  zdravého  dítěte. 
A  on  náhle  probouzel  se  ze  sna,  a  vytřeštiv  oči  spatřil  vše  kolem 
sebe  v  měkkém  svitu  měsíčném :  bílé  podušky  plné  stínů,  na  nich 
modročerné  kadeře  ženiny,  sněžný  prs,  zachvívající  se  tlukotem 
srdce;  slyšel  tikot  hodin,  cítil  vůni  své  domácnosti,  své  ženy, 
sám  sebe,  a  při  tom  bylo  mu,  jako  by  měl  hned  vstát,  obléknout 
se  narychlo  a  spěchat  někam  daleko,  kde  jest  jeho  místo  a  kam 
volá  ho  skrytý  hlas  —  domů.  Mrzut  sám  nad  sebou  převracel  se 
s  boku  na  bok,  násilím  zabral  se  nad  denními  událostmi,  myslil 
na  lidi,  s  nimiž  se  setkal  ve  dne,  na  jejich  laskavosti,  zloby,  sho- 
vívavosti, lichoty;  promýšlel  i  své  chování  knim  i  slova,  jež  bylo 


438 

hy  bývalo  lépe  promluvit  či  nepromluvit.  Teprve  k  ránu  usínal 
horečným  spánkem.  Paní  vstávala  svěží  a  veselá;  jeho  rána  byla 
ztrpklá,  hněvně  mlhavá.  Ale  život  kamarádsky  vzal  ho  za  ruku, 
a  řetězem  zájmů  připoutával  pevněji  a  pevněji  ducha  jeho  k  zemi, 
v  které  žil.  Den  dni  jej  podával,  a  všechny  vrstvily  hlínu  zapo' 
menutí  na  traplivé  podvědomí,  aniž  je  však  nadobro  zasypaly. 
Probouzelo  se  náhle,  neřízeno  zákony,  v  noci  nebo  ve  dne,  upro" 
střed  práce  nebo  ve  chvílí  odpočinku. 

Dítě  dorůstalo;  narodilo  se  druhé,  a  ještě  jedno;  dům  hlaholil 
řečí,  která  mu  byla  cizí;  nejstarší  četl  si  nahlas  z  tlusté  knihy, 
mladší  deklamoval  dětské  říkánky,  nejmladší  učil  se  žvatlat  mi" 
lounká,  nezapomenutelná  slovíčka.  Otec  sedě  mezi  nimi  poslou" 
chal  a  neslyšel,  úsměv  v  přeletu  nad  jeho  tváří  vrhal  na  ni  jen 
svůj  stín.  Rozkoš  vidět  a  slyšet  vlastní  děti  nepřicházela  k  němu 
celá,  neútočiía  živočišně  na  smysly,  ale  vkrádala  se,  zhořklá,  pod" 
loudné  do  hlavy,  a  rozkladem  myšlenek  působila  zlé  otravy  intC" 
lektu.  Říkal  si  pak  nemocen,  že  jeho  děti  mohly  vyrůst  kdekoli 
jinde,  v  nevím  jaké  bezvýznamné  rodině  zbohatlého  živnostníka. 
Postrádal  u  nich  své  posloupnosti,  pokračování  svého  já,  důvěrné 
vztahy  myšlenkové  a  citová.  Rostly  příliš  daleko  od  něho,  jako 
mladé  stromky  ze  semene  větrem  rozvátého,  ne  jako  letorosty 
bující  z  paty  vlastního  pně.  Vztáhnuv  ruku  po  prchavé  chvilce 
otcovské  něhy,  vidy  sáhl  do  prázdna  a  setkal  se  s  nechápavými 
zraky.  Vyčítal  v  duchu  dětem,  že  přijímají,  ale  nedávají;  hořkost 
v  toku  dní  rozplývala  se  však  v  únavu.  Po  zklamání  tom  vrátil 
se  zas  celý  do  veřejného  života,  ale  ani  tu  nečekala  ho  již  vítěz" 
ství  tak  ryčná,  jako  druhdy.  Ztratil  pružnost,  stal  se  křečovitě  ne" 
poddajný,  ustrnul  na  některých  idejích,  které  mu  kdysi  nosily 
slávu,  ředil  je  vodou  slov  a  tvrdošíjně  jich  hájil  proti  útokům 
vývoje  a  změny.  Děti  jeho  dospívaly,  zakládaly  rodiny,  pokolení 
jeho  se  množilo.  Hleděl  skelnýma  očima  na  malé  tvorečky,  které 
mu  nosili  na  podívanou  a  o  nichž  tvrdili,  že  ten  nebo  onen  má 
oči,  vlasy  či  ústa  po  svém  slavném  dědečku.  V  sychravé  té  době 
svého  života  nepotřeboval  již  něhy,  zkornatěl  a  vše  líbezné  se  od 
něho  odráželo.  Stále  potíral  domnělé  nepřátele,  hádal  se  a  přel 
s  imagmérními  protivníky,  houževnatě  hájil  svého  společenského 
postavení  a  brojil  proti  mladším,  kteří  se  drali  výš.  Veškerou 
energii  spotřeboval,  aby  se  udržel  rovně  a  aby  se  zdál  neochvějný. 
Pohnul'li  se,  bylo  to  obranným  gestem,  a  stárnoucí  kolena  chvěla 
se  v  ustavičném  výpadu.  Přízraky  děsily  ho  v  denním  snění;  ale 
zjevovaly  se  mu  také  chvíle  dávno  minulé,  dětinské  nálady  a  mla^ 


439 

dické  choutky;  zbaveny  pelu  nevědomosti  měly  vyzývavost  vědo- 
mého hříchu  a  dráždivost  zapovězeného  ovoce.  Kochal  se  v  nich 
potají,  a  když  viděl  na  ulici  děvče  prodejné  krásné,  zapomínal  na 
celý  svůj  život,  na  hodnosti,  slávu,  rodinu,  a  cítil  se  pouze  dychti' 
vým  jinochem,  mladé  krevnatým. 

Noci  jeho  byly  krátké  a  piné  snů.  Kdysi  se  mu  zdálo :  stál 
uschlým,  vykotlaným  stromem  na  holé  pláni,  široko  daleko  sám 
jediný  strom  nad  nízkou  travou.  Jeho  statný  peň  ulpíval  na  zemi 
několika  na  plocho  se  rozbíhajícími  kořínky,  jež  písčitá  půda 
vratce  spájcla ;  strom  byl  sem  přcsazen,  a  kořeny  zbyly,  nevédomo 
kde,  v  mateřské  prsti.  Na  obzoru  zvedal  se  vichr;  již  v  rozechvěl 
něm  vzduchu  praskaly  suché  větévky  stromové,  lámaly  se  a  úzkost^ 
nými  spirálami  padaly  na  zem,  zvednutý  písek  zaharašil  o  jeho 
suchou  kůru,  koruna  zmizela  v  prašném  oblaku  —  hvizd  a  štěkot 
po  pláni  se  rozběhnuvší  vichřice  zazněl.  Nárazem  chtěla  jej  po^ 
valit;  žene  se,  žene,  ukrutná,  a  chvíle  jejího  běhu  ncpotrvá  vte^ 
řinu.  Tupě  očekával  konec.  A  v  tom  se  probudil. 

První  dojem  procitlého  byla  radost,  že  ošklivý  sen  byl  pouze 
snem;  pak  rozpomínal  se  potěšen  na  každou  podrobnost,  a  za" 
strachoval  se.  Spěchal  k  zrcadlu.  Nevěřil  svému  stárnutí.    Cítil  se 

někdy  tak  mlád tak  mlád,  jako  nikdy!  Ale  zahanbeně  bylo 

mu  sklopit  zrak  před  starcem,  který  naň  pohlížel  ze  zrcadla.  „Ne^ 
to  nejsem  já,""  říkal  si  nahlas.  Ale  stařec  v  zrcadle  posmíval  se 
mu  popelem  zraků,  vpadlými  líccmi,  šedinami,  úzkými  rameny, 
žilnatýma  rukama.  »Jsem  stár,*"  řekl  si  po  dlouhé  chvíli,  a  čelo 
jeho  zrcadlového  dvojníka  maličko  se  vyjasnilo,  neboť  přiznaná 
porážka  je  snesitelnější.  Od  té  chvíle  zlhostejněly  mu  ctižádost, 
boj,  pohyb,  vše,  co  muže  druhdy  popouzelo  k  činu.  Ve  dne  sedal 
na  slunci,  jež  teprve  nyní  oceňoval,  naslouchaje  tesklivým  hla^ 
sům  svého  nitra,  které  ještě  a  ještě  prahly  po  čemsi  zmírající,  ne*- 
hlučnou  touhou.  V  noci  bojoval  s  příšernými  sny,  sny  znenáhla 
se  měnily  v  blouznění,  jak  prodlužoval  své  noci  na  lůžku 
r  večera  i  do  jitra.  Blouznění  jeho  zprvu  bylo  němé,  jen  v  jro^ 
suncích  a  křečích  tělesných  jevila  se  spalující  žádost  po  čemsi  n^^ 
dosažitelném  a  vysvobozujícím.  Dny  jeho  posléze  zkrátily  se  na 
několik  minut  jasného  vědomí,  kdy  prohlížel  si  zvědavě  všechny, 
kdož  byli  kolem  něho,  ale  nemluvil. 

Rodina  svolala  do  otcovského  domu  všecky  členy;  synové  a 
dcera  s  vnoučaty  a  pravnoučaty  shromažďovali  se  kolem  umírá' 
jícího.  Dům  zvučel  srdečným  vítáním  dospělých  pokrevenců  a  sté' 
betáním  mládeže;  jen  v  komnatě  nemocného  bylo  ticho,  vězněné 


440 

dvojitými  dveřmi  s  těžkými  závěsy.  Kmet,  jehož  semeni  bůh  dal  po^ 
žehnané  vzklíčit  v  cizí  zemi,  ležel  sám  mezi  tolika  svými,  jednoho 
jitra  vešla  k  němu  choť  jeho,  nyní  sestárlá,  dříve  než  lékař.  Našla 
ho  bezvládného,  s  rukou  ochromenou,  blábolícího  řečí,  jíž  mroz" 
uměla.  Tázala  se  ho  poplašena,  co  se  mu  stalo,  domlouvala  mu 
jako  dítěti,  ale  odpovědí  zněla  jí  neustále  slova  v  neznámé  řeči, 
jíž  nerozuměla.  Spěšně  zavolala  oba  syny,  a  radila  se  s  nimi. 

„Mluví  a  já  mu  nerozumím.  Mluví  svou  mateřštinou." 

„Zdá  se,  že  má  —  tam  —  příbuzné,  a  snad  by  je  chtěl  vidět," 
pohodiv  hlavou  do  neurčitá  řekl  starší  syn. 

„Slýchala  jsem  o  jakýchsi  sestrách  a  bratrovi,"  rozpomínala  se 
stařena. 

Mluvili  o  něm  bez  lásky,  jako  o  žebráku,  který  je  obtěžuje 
svým  umíráním,  mluvili  o  něm  jako  o  neživém,  jenž  nepatří  již 
mezi  ně,  zatím  co  on  zmírajícími  smysly  je  zřel  a  vnímal.  Uvě" 
domil  si  domov,  mládí  v  něm  zazpívalo  hvizdem  kosím,  jinošská 
něha  zalkala:  domove,  domove!  Zachtělo  se  mu  rodné  střechy, 
pokojů  a  síní,  kudy  chodíval  nevšímavě  jako  člověk  čekající  na 
▼lak,  zatoužil  po  chůzi  otcové,  po  hlasu  matčině,  po  sourozencích 
a  služkách,  kteří  byli  diváky  jeho  her.  Žádost  v  něm  zakotvila : 
slyšet  rodnou  řečí  první  milenčíno :  miluji  tě.  Věřil,  že  vrátiv  se 
do  vlasti  nalezl  by  v  domě  vše  tak,  jak  bylo  pří  jeho  odchodu. 

Tiše  zastenal. 

Obrátili  se  k  němu  a  viděli,  že  po  mrtvolně  bledých  lících 
starcových  hrnou  se  veliké,  průzračné  slzy  a  máčejí  podušku  hor^ 
kým  přívalem.  Podivili  se  mimoděk:  odkud  tolik  vody  v  těle 
vyschlém  na  kost?  Pokoušeli  se  jej  ukonejšit,  ale  čím  více  mlu' 
vili,  tím  více  naříkal,  dravým  a  křiklavým  pláčem. 

Odešli  rychle  pro  lékaře,  i  osaměl. 

Palčivá  touha  po  neznámém,  která  jeho  celý  život  provázela 
černým  a  nespokojeným  stínem,  nabývala  přesných  tvarů  v  mozku 
pracujícím  s  chorobnou  rychlostí.  Kusy  starodávných  romancí, 
které  mu  chůva  zpívávala,  ozývaly  se  v  něm  tichým  refrénem. 
Slyšel  hlas  matčin,  předčítala  mu  z  knihy.  Slyšel  slavičí  šepot  a 
smích  milenčin;  on,  který  nerad  bydlil,  viděl  každý  kout  svého 
studentského  pokoje.  Zabylo  mu  dobře,  uspokojení  jako  olejová 
skvrna  rozlilo  se  zmučenou  duší.  Touhy,  které  se  zdály  vzduše 
nými  nitěmi  vzpomínek,  objevily  se  mohutnými  kořeny,  tkvícími 
hluboko  v  hrudách  vlasti,  nassátými  její  vláhou,  napitými  jejím 
vzduchem.  A  náhle  prohlédl  s  oslňujícím  jasem,  proč  jeho  život 
i  ve  chvílích  hmotného  štěstí  a  v  nejintcnsivnějších  projevech  zdál 


441 

se  mu  živořením:  nemohlo  být  pravého  a  řádného  života  bez  hloubky, 
bez  kořenů.  Viděl  peň  svého  života  letící  zázrakem  tisíce  mil, 
přes  hranice  tří  velříší,  a  spadnuvší  na  zem  tam,  kde  v  půdé 
tkvěly  jeho  kořeny. 

„Domove,  domove,"  zašeptaly  jeho  fialové  rty,  pocítil  po  prvé 
ve  svém  bohatém  a  dlouhém  životě  dokonalou  spokojenost,  na 
tváři  rozlil  se  mu  přeblažený  úsměv,  a  vydechl  naposledy. 

Zemřel  sám  v  domě  plném  pokrevních  příbuzných,  kteří  se  dě' 
šili  toho,  že  na  smrtelné  posteli  mluví  k  nim  řečí  nesrozumitelnou, 
a  váhavě  přistupovali  k  jeho  lůžku,  jako  by  se  báli  uzřít  strašidlo. 

Ale  shledali  na  jeho  tváři  šťastný  výraz,  jaký  za  živa  na  něm 
nikdy  nepamatovali,  a  zrcadlo,  které  lékař  přiložil  k  mrtvým  tístům, 
blažený  výraz  ten  opakovalo. 


WALT  WHITMAN: 

MODLITBA  KOLUMBOVA. 

Zničený,  zdrcený  starý  muž, 

sem  na  pustý  vržený  břeh,  v  dáli,  v  dáli  od  domova, 

sevřený  mořem  a  temnými  tvářemi,  po  dvanácte  krušných  měsíců, 

bolestně  smutný,  údy  ztrnulé  mnohou  námahou, 

svou  cestou  jdu  teď  břehem  ostrova 

těžké  otevřít  srdce. 

Jak  příliš  pln  jsem  bolu! 

Snad  zítra  již  nebudu  živ, 

však  nemohu,  o  Bože,  najít  klid,  nemohu  jíst,  ni  pít,  ni  spát, 

až  nitro  zase  odhalím  a  k  tobě  modlitbu  svou  znovu  vydechnu, 

v  tobě  se  ještě  jednou  omyji, 

v  důvěrném  s  tebou  rozhovoru  naposled  tobě  složím  počet  svůj. 

Ty  znáš  má  léta  všechna,  život  můj 

(můj  dlouhý  život,  plný  činné  práce  —  ne  vzývání  jen  pouhé), 

znáš  modlitby  a  bdění  mládí  mého. 

Znáš  slavnostní  a  věštné  meditace  mých  mužných  let, 

víš,  před  začátkem  každým   že  tobě  v  ruce  jsem  složil  vše,  co  nastat  mělo, 

víš,  ve  stáří  že  doznal  jsem  se  ke  všem  slibům  těm  a  přesně  dodržel, 

víš,  že  nikdy  nepozbyl  jsem  víry  v  tebe,  ani  nadšení 

(v  okovech,  žaláři,  v  nemilosti,  nereptaje), 

vše  přijímaje  od  tebe,  jak  právem  tebou  seslané. 

Můj  každý  podnik  tebe  pln  jen  byl, 

mé  úmysly  a  plány  v  myšlence  na  tebe  vzešly,  dál  se  nesly, 

ať  nad  hloubí  jsem  plul,  ať  pro  tebe  se  souší  bral. 

Záměry  mé,  jich  smysl,  a  mé  touhy  svůj  odevzdaly  tobě  cíl. 

Lomír  XLn.  10.  5^ 


442 

Ó  bezpečné  jsem  jist,  že  od  Tebe  mi  vskutku  pnšly. 
Ta  nutnost,  žár  ten,  vůle  nepřelomná, 
mohutné,  cíténé  a  vnitřní  rozkazy,  slov  silnější 
poselství  s  nebes,  jež  i  ve  spaní  mi  šeptalo, 
ty  vpřed  mne  hnaly. 

Jimi  a  mnou  tak  daleko  je  dílo  zceleno  (neb  základ  k  nému  byl  již  dán), 
mnou  starší,  přeplněné,  zdusené  tam  díly  země  přebytku  zbaveny  a  uvolněny, 
mnou  polokoule  obě  spojeny  a  spoutány,  neznámá  k  známé. 

Konec  mi  není  znám  (vše  v  tobě  je)  — 

zda  malý  —  velký  —  nevím,  snad,  vždyť  jaká  širá  pole,  jaká  zem! 

Snad  surový  a  nespoutaný  lidský  podrost,  jenž  mi  znám, 

sem  přesazen,  muž'  pozvednout  se  k  stavu,  poznání,  jež  tebe  hodno, 

snad  meče,  jak  je  znám,  zde  vskutku  v  srp  a  kosu  změní  se, 

snad  bez  života  kříž,  jejž  znám,  Evropy  mrtvý  kříž, 

poupata  vyrazí  a  zkvete  zde. 

Jen  jednou  ještě  vzchopit  se  —  oltářem  mým  ten  holý  písek;  — 

—  že's  ty  můj  život,  Bože,  osvítil 

paprskem  světla,  stálým,  nevýslovným,  tebou  svěřeným 

(vzácné  to  světlo,  pravý  jež  rozžehuje  plápol, 

nad  všechen  popis,  jazyk,  znak!), 

za  to,  ó  Bože,  poslední  to  budiž  slovo  mé  —  zde  na  kolenou, 

starý,  chudý,  paralysou  stížený  —  děkuji  tobě. 

Můj  konec  blízko  je, 

a  nade  mnou  se  mraky  svírají, 

přervána  pout,  a  ztracen  v  nejistotě  směr, 

a  proto  odevzdávám  tobě  svoji  loď. 

Řidiči  neviditelný,  je  tvoje  kormidlo  od  toho  dne. 

Převezmi  velení  —  co  malá  znalost  má  je  vedle  plavby  tvé? 

Mé  ruce,  údy  citu  zbaveny, 

můj  mozek  zničen  je  a  rozrušen. 

Nech  staré  vraky  rozloučit  se  již  —  já  nerozloučím  se! 

Chci  těsně  přivinout  se  k  tobě,  Bože  můj,  byť  vlny  do  mne  bily. 

Tebe,  tebe  konečně  znám. 

Je  prorocká  to  myšlenka,  již  říkám,  nebo  blouzním  snad? 

Co  o  životě  vím,  co  o  sobě? 

Vždyť  neznám  ani  dílo  své,  minulé,  přítomné, 

temné  jen,  kolísavé  dohady  přede  mnou  šíří  se,  — 

—  to  nových,  lepších  světů,  mocného  jich  rodu  — 

s  výsměikem  matou  mne.  ^ 

A  tyto  věci  náhle  zřím,  však  jaký  smysl  jich? 

Jak  div  by  nějaký,  čís'  božská  ruka  zrak  otevřela  mi  — 

—  matné,  neznámé  podoby  smějící  se  nebem  a  vzduchem, 

a  na  vzdálených  vlnách  tvých  lodí  plachty  rozpíná, 

a  slyším,  jak  mne  hymny  pozdravují  v  nových  jazycích. 

Přel,  Jiri  Fonatka* 


443 
KAREL  SEZIMA: 

Z  NOVÉ  ČESKÉ  BELLETRIE. 

III. 

Skutečnou  naši  českou  bohému  po  jejím  trpce  hazardním  líci 
i  zoufale  beznadějném  rubu,  dokumentárně  a  bez  dekorace 
polofíktivního  pražského  pařížanství  studuje  K.  M.  Čapek  ve 
třech  číslech  svého  „Patera  třetího"  (nákl.  J.  Otty).  Doplněny 
dvěma  staršími  novellami  z  „Nového  patera"  jako  prvním  a  pO' 
sledním  členem  cyklu,  jehož  zbývající  mezera  zacelena  nedávno  časo^ 
pisecký  povídkou  „In  articulo  mortis",  tvoří  tyto  novelly  fragment 
tárni  román  básnířc^korrektora  Antonína  Vondrejce.  Líčí  se  v  něm 
živoření,  útrapy  a  umírání  bohéma,  který  nejednou  nevěděl,  co 
bude  zítra  a  často  ani  co  bude  dnes.  Postupný  rozklad  jeho  sil 
stopován  s  akribií,  jež  by  z  látky  činila  sujet  až  úpadkový  a  z  ce^ 
lého  cyklu  obšírnou  studii  pathologickou,  nebýt  vnitřní  expanse 
rekovy,  která  zvedá  jeho  osud  k  výši  tragické. 

Přísvit  bolestně  strohé  noblessy  leží  na  postavě  Vondrejcové. 
Tragika  jeho  kotví  v  samých  podmínkách  prostředí,  jehož  zákonům 
nadarmo  se  vzpouzí  duch,  strhovaný  těžkokrcvnou  tělesností  a 
marné  lámanými  okovy  hmoty.  Marně  bouří  se  i  srdce,  podryté 
chorobou,  o  jejímž  stupni  rek  sám  nemá  pravé  představy,  až  jí 
podlehne.  A  tak  neblahý  bohém  sice  nezápasí  za  žádnou  vyšší  ideu, 
ale  stejně  jako  za  svou  vnější  existenci  bojuje  i  za  kus  vnitřní  svo^ 
body  a  sebevědomí.  Bije  se  nejen  za  volnost  tvorby  a  ocenění  své 
práce,  nýbrž  i  za  zbytek  hrdosti,  napořád  zraňované  a  urážené.  Je 
to  prostá,  hořká  a  temná  tragika  lidského  života,  jednoho  ži" 
vota,  padlého  a  rozšlápnutého  bez  užitku  pro  nějaký  vyšší  zájem 
lidstva  —  nicméně  svrchovaně  jímavá  a  tím  mocněji  rozechvívající, 
že  je  podivuhodně  sdružena  s  jistým  způsobem  dravého  humoru 
osudového.  Neboť  Vondrejce  všude  stíhá  krutý  výškleb  fakt,  spá^ 
řených  v  nejironičtější  kontrasty.  Stipendium,  o  něž  se  ucházel, 
uchvátí  jeho  —  překladatel  do  němčiny.  Básník  bídou  dohnán,  sni" 
zuje  svůj  talent,  o  němž  ostatně  časem  mívá  mučivé  pochybnosti, 
k  prodejné  tvorbě  na  zakázku.  V  živoření  vezdejším  jsou  mu  stři' 
dave  útočištěm  alkohol  a  exotická  inspirace.  A  jeho  pozemská  múza 
Anna  je  sice  stvoření  skvostné  ra^y,  ale  značně  problematické  mi' 
nulosti  i  nevysoké  intelligence,  třeba  při  tom  podivuhodné  síly  vůle 
a  ryze  ženského  důvtipu.  Vondrejc  nemůže  jí  milovat  svou  du' 
chovní  stránkou.    Vidí  v  ní  jen  přítěž  svého  tvoření,  a  přece  ob' 


444 

klopen  její  parnou  něhou,  ustavičně  si  v  ní  uvědomuje  „paní  svého 
osudu''.  Žárlí  na  ni  každou  vlnou  krve  a  bezmocný  churavec  visí 
na  ní  ve  své  fysické  bídě  konečně  též  matericlně.  Učiniv  ji  matkou, 
je  od  ní  vydržován  v  nemoci  a  umírá  na  její  útraty.  Všechen  tento 
strašný  poměr  básníka  a  sklepnice,  který  utlouká  se  mezi  smysle- 
nými výbuchy  a  Vondrcjcovým  temným  odporem  i  mimovolnou 
pohrdou  Anninou,  a  zas  mezi  vřelou  soustrastí  a  náruživou  láskou 
vyššího  řádu  —  bohémova  nemoc,  po  jejíchž  -příznacích  pacient 
neúmorně  slídí,  chtěje  dobrati  se  beznadějné  jistoty  . . .  jeho  otectví, 
jež  jako  naschvál  padne  zrovna  do  nejtěžší  krise  jeho  choroby, 
i  svatba,  uzavřená  in  articulo  mortis  za  nejgrotcsknějších  okol^ 
ností  —  vše  má  krutě  posměšný  rub  a  šilhavou  tvářnost  tragik 
komiky. 

Vondrejc  stále  si  uvědomuje  rafifinovanou  triviálnost  svého 
osudu;  přemítá  listy  svého  utrpení  a  stránka  za  stránkou  se  mu 
zdá  špinavější.  Neusmiřuje  se  s  tímto  losem,  vzpírá  se  mu  zou- 
fale, ale  nemá  sil,  aby  jej  obrátil  anebo  aby  všecko  skončil  násilně ; 
a  jen  stále  v  sobě  jitří  beznadějné  myšlenky.  Jeho  bytost  dráždivá 
a  horoucí  však  zvolna  chladne  v  čistších,  duchovějších  stavech  a 
s  klesajícími  silami  fysickými  produševňuje  se  i  jeho  poměr 
k  Anně. 

Měl  jsem  příležitost  charaktcrisovati  zde  před  časem,  v  referáte 
o  románu  „Kašpar  Lén,  mstitel",  autora  jako  naíuralistu,  který  nic- 
méně velmi  se  vzdaluje  běžného  u  nás  významu  této  klassifíkace. 
Dovodil  jsem,  kterak  přes  usilovnou  snahu  státi  věrně  při  základní 
naturalistické  formuli  vypravování  pevného  a  necitlivého,  bezděky 
a  nikoli  na  neprospěch  svého  umění  se  prohřešuje  proti  přísnému 
chladu  lidského  přírodopisce  a  nestranného  sběratele  vnějškových 
i  psychologických  dokumentů.  A  jak  vlastně  celou  realitu  zabarvujc 
vysokým  stupněm  své  osobní  temperatury,  jak  ji  vyšinuje  určitými 
směry,  transponuje  do  poloh  bližších  svým  orgánům  umělecké  re- 
produkce. 

Tak  bylo  v  románě  zedníka  Léna,  reka  při  všech  těžce  tajených 
sympatiích  spisovatelových  intellektuálně  zcela  vzdáleného  autorovi* 
V  přítomných  „Příbězích"  podobně  jako  kdysi  ve  „Zpovědi  natu- 
ralistově"  („Nové  patero")  přiznána  aspoň  mcthoda  monogra- 
fická. Nejen  podávat  individuum  jako  produkt  prostředí,  nýbrž 
zároveň  okolí  toto  zpodobovat  přísně  tak,  jak  je  nazírá  hrdina 
(autor  v  Doslove  mu  říká  „slaboch").  „Zevní  Antonínův  svět  autor 
sám  nevidí  (nechce  viděti)  jinak  než  jeho  zrakem  a  vnitřní  život 
jeho  vyčetl  z  vidma,  promítnutého  do  myslí  Antom'novy  hranolem 


445 

vlastní  Antonínovy  introspckcc."  Proto  miAi  co  subjektivné  po" 
dotknout,  umístí  to  raději  v  rušivých  poznámkách  pod  čarou.  Při- 
rozeně však  právě  tady,  kde  sám  sujet  řídce  živý  a  horký  tajil  zá^ 
rodky  tolika  aktualit,  bylo  by  i  autoru  méně  impulsivnímu  svrcho^- 
vaně  obtížno,  aby  tuhou  obscrvanci  zachoval  až  do  důsledků.  Oč 
bylo  by  teprv  obtížnější  spisovateli  rázu  Čapkova  při  vší  snaze  po 
objektivnosti  nezau jmout  stanovisko  k  íigurám  a  událostem,  dotí-' 
rajícím  na  jeho  hrdinu! 

K.  M.  Čapek  jako  novinář  je  v  domácí  žurnalistice  jistě  vzácný 
zjev.  V  nejběžnějším  denním  článku,  ať  v  úvodníku  nebo  letmé 
glosse,  sotva  kdy  napíše  větu,  které  byste  nepoznali  po  její  osobité 
ražbě.  Je  prostě  z  neuvěřitelně  hubené  hrstky  našich  novinářů,  jež 
lze  čísti.  A  to  v  hojných  šťastných  chvílích  Čapkových  dokonce 
s  jistým  literárním  požitkem  —  i  když  nesouhlasíte  s  věcí,  již  cb- 
hajuje,  nebo  stojíte  při  věci,  jím  potírané.  Šťavnatá  polemická  verva, 
temperamentní  prudkost  útoku  i  neselhávající  paráínost  obrany, 
dar  pitvorné  persifláže  a  lesklé  dialektiky,  perný  vtip  i  dravý  sar- 
kastický  říz  a  při  tom  schopnost  roznítit  se  k  vřelosti  až  palčivé  — 
to  jsou  vedle  stylu  často  barokně  umělkovaného  a  zatrhujícího, 
ale  vždycky  výrazného  příznačné  kvality  jeho  nedoceněného  žurna- 
lismu. Tyto  předností  smiřují  vás  konec  konců  též  s  oněmi  par- 
tiemi  nového  i  třetího  „Patera",  na  nichž  příliš  zřetelně  ulpěl  prach 
časovosti  a  příchuť  rozladujícího  dneška.  V  ovzduší,  v  němž  hraje 
cyklus  příběhů  o  Vondrejcovi,  v  rušné  sféře  literárního,  žurnalisti- 
ckého i  výtvarnického  zákulisí,  útočilo  na  autora  tolik  aktualit, 
jimž  nemohl  uhnout  ustavičný  jeho  sklon  k  polemice  a  citovému 
podráždění;  skupilo  se  tolik  zjevů,  jež  spisovatel  v  podstatě  subjek- 
tivní a  vášnivý  nemohl  odbavit  s  piíátskou  neutrálností,  bez  pro- 
jevu přízně  či  nepřízně  k  nim.  Jsou  osoby  mezi  těmi,  které  sebe 
náhodněji  skřížily  Vondrejcovu  cestu,  autorem  zjevně  stigmatisované 
a  posměchu  čtenářovu  vydané.  Spisovatel  ani  na  okamžik  nenechal 
vás  v  pochybnostech,  kterak  hledí  na  ně  sám  i  jak  chce,  abyste  se 
na  ně  dívali ;  ani  snaha  viděti  vše  výlučně  s  hlediska  hrdinova  mu 
nezabránila,  aby  nezakročoval  svým  dojmem  mezi  čtenářem  a  re- 
kem. Nejeden  passus  stal  se  tak  zřejmě  subjektivní  konfessí,  osob- 
ním súčtováním  a  vyrovnáním  autorovým,  básnickou  mstou  a  krva- 
vým šlehem  po  zcela  určitých  zádech. 

Aby  zachráněna  byla  podle  plánu  „pravda  jenom  umělecká", 
bylo  ovšem  třeba  rozrušiti  živé  modely,  pozměniti  sběh  událos:í 
a  do  vypravování  vtrousit  anachronismy,  kterým  výslovně  přidě- 
lena úloha  „zabrániti . . .  aplikaci  některých  postav  a  příběhů  z  Pří- 


446 

běhů  na  osoby  žijící".  Avšak  autor  vnitřního  ustrojení  K.  M.  Cap^ 
ková,  neznající  indifferentního  chladu  nadosobních  pessimistů  ani 
smutné  a  laskavé  shovívavosti,  jaká  pochodí  z  širokého  a  všestran" 
ného  chápání  života,  uvolnil  tím  nanovo  jen  uzdu  svým  vlohám 
karikaturním  a  paradistickým.  V  rozpoložení  svém  jisté  s  nejplnější 
věrou  v  spravedlnost  takového  nazírání  stvořil  pak  ncjednu 
bytost  přemrštěnou  až  do  zámezí  a  zkreslenou  do  nemožnosti- 
Slovem,  charakteristiku  realistickou  velmi  často  zaměnil  po<' 
pisem  humoristickým. 

Než,  připusťme,  že  právě  tak  mohl  okolí  své  vidět  a  soudit 
rek,  literát,  bytost  organisovaná  aspoň  přibližně  k  obrazu  a  podO' 
bcnství  autorovu,  třeba  že  je  zhola  vyloučeno,  aby  venkoncem  s  ním 
byla  stotožňována.  Také  potom  zůstává  však  nepochybno,  že  spi^ 
sovatel  marně  se  snažil  do  důsledků  zachovat  upiatou  reservu  aspoň 
proti  vlastnímu  „slabochu^^hrdinovi.  Popisuje  bídu  trosečníkovu, 
ale  není  k  němu  tvrdý;  miluje  ho  a  exaltuje  se  na  něm.  Je  to 
vždy  arci  vztah  mužný,  nesentimentální,  bez  akcentů  melodrama^ 
tických.  Ale  již  tak  brání  spisovateli,  traktovat  příběhy  Vondrej^ 
covy  jako  objektivní  jev  společenský,  bez  obran  a  reflexí,  ba,  na 
jednom,  dvou  místech  vyloudí  mu  i  zavlhlý  tón  potlačeného  po^ 
hnutí,  tím  jímavější,  čím  byl  skoupější  a  řidší. 

Nuže,  nejsoU''li  tyto  prohřešky  proti  úzce  naturalistickému  krédu 
v  celku  na  újmu  uměleckému  účinu  prací  Čapkových,  po  druhé 
straně  zas  bezvýhradný  respekt  vzbuzuje  u  Čapka  jeho  krajní  po^- 
zorovatelské  úsilí  a  vyčerpávající  studium  přírody.  Spisovatel  tro-* 
jího  „Patera"  s  charakternou  poctivostí  svědomitého  literárního 
dělníka  láme  syrovou  realitu  jako  skálu.  Úporně  se  zarývá  do  ne^ 
zbadaných  jejích  ložisk,  zasutých  strží  a  opuštěných  štol,  do  úmoru 
slídě  po  materiálu  novém,  nepřebraném  a  nezvětralém.  Dokladů 
si  shledáte  na  každé  stránce. 

Příznačný  pro  složitou  směrovou  příslušnost  Čapkovu  je  však 
způsob,  kterým  hledí  také  v  aplikaci  těchto  výtěžků  věcného 
studia  unikati  banalitám  každodennosti.  Milovník  příkrých  emocí 
literárních,  kombinuje  svá  dokumentární  fakta  k  násilné  originalitě, 
přepíná  je  a  zaplétá  k  překvapující  a  zábavné  pitoresknosti  dicken^ 
sovské.  Vyzdvihuje  detaily  v  pohnutém  reliéfu,  experimentuje  jimi 
až  krkolomně.  Při  tom  užívá  stylu  prudce  kolorovaného,  plného 
novotvarů  a  termínů  odborných,  necouvaje  ani  před  argotem  ulice 
nebo  výčepu  ani  před  židovskou  hatmatílkou,  před  šumavským 
podřečím  Vondrejcovy  matky  ani  před  češtinou,  lámanou  na  kole 
fanfaronské  žvavosti  podivínského  německého  krasoducha. 


447 

Dobírá  se  takto  původních  a  nelogických  zvláštností,  překvapuj 
jících  bizarreií,  které  při  vší  výstřednosti  dokonce  nejsou  n  C" 
možné.  Vzpomeňte  jen  jeho  falešného  amerického  milionáře, 
který  sedí  si  v  Hamburce  a  do  Ameriky  jen  expeduje  kamenné 
i  živé  sochy  pro  největší  boháče  zámořské.  Nebo  kuriosního  troj*- 
násobného  doktora  Freunda  a  vůbec  celé  prožluklé  historie  s  Von^ 
drejcovým  stipendiem,  jaká  opravdu  se  může  přihodit  „jen  jednou 
za  sto  let",  ač  zas  nijak  není  vyloučena  v  našich  poměrech.  Nebo 
pomněte  rozpustilé  volnobudhistické  společnosti  „Upanišád"  s  je^ 
jimi  bocaccíovskými  historkami  anebo  groteskně  rozevlátého  stínu 
redaktora  Hejholy,  nočního  ptáka,  který  hyne  málem  hrdinsky,  roz^ 
dupán  o  demonstracích  kopyty  policistova  koně,  když  mstí  posc 
kané  dítě.  Anebo  si  představte  humorně  melancholické  museum 
pohořelých  nadějí  v  předsíni  onoho  místodržitelského  departementu, 
kde  se  podávají  žádosti  za  státní  stipendia:  sbírku  sádrových  od^ 
litků,  kusů  až  do  centnýřů  jdoucích,  massivních  to  příloh  k  žá" 
dostem,  které  odmítnutí  pctenti  zapomněli  si  vyzvednout . . .  Jindy 
dovede  Čapek  obrazu,  situaci  již  ovšednělé  ostře  postřehnutým  de^ 
tailem  dodat  zcela  svěží  živosti  a  lepkavě  čerstvé  barvy.  Ctěte  jako 
příklad  scénu,  kdy  Vondrejc  po  prvé  spatří  sestru  své  potomní 
ženy  Isu  u  sochaře  Klaudy  jako  model  v  celé  ryšavé  její  nahotě, 
v  plném  ohni  slunce  a  s  prudce  cukajícím  hrotem,  levého  ňadra, 
které  přitakuje  tepu  srdce,  pobouřeného  násilnou  pósou  a  sluneč" 
nim  úpalem. 

Také  v  psychických  krajích  Čapek  nezřídka  je  objevitelem  drob^ 
něho  stinného  koutu  nebo  i  hlubšího  průzoru  do  hvozdů  duše; 
ano,  nejednou  překvapí  momentem  řídké  psychologické  introspekce. 
Srovnejte  poslední  hodiny  Vondrejcovy,  kdy  duše  umírajícího  zba" 
vila  se  všeho  nánosu  až  k  primérní  vrstvě  vzpomínek  na  domov 
a  na  matku . . .  Anebo  výjev,  kdy  Vondrejc  sám,  trna  nad  svou 
tvrdostí  a  pln  žhoucího  studu,  nicméně  se  nezmůže  na  jediné  slovo 
k  novorozenému  dítěti  ani  k  rodičce,  která  v  nejtěžší  chvíli  do 
krve  si  rozkousala  rty,  aby  jej,  chorého  otce,  nebouřila  ze  spánku 
po  zvláště  těžkém  záchvatu. 

A  přece,  byť  méně  důtklivě  než  při  lektyře  „Kašpara  Léna*', 
zase  se  vám  vtírá  otázka,  proč  při  veškeré  svědomitosti  studia  a 
přes  okamžiky  ryzího  pathosu  tragického  cyklus  o  Vondrcjcovi, 
aspoň  v  dnešní  podobě,  ncdostupuje  plného  básnického  účinu. 
Onoho  neselhávajícího,  celého  dojmu  estetického,  jakého  jiné  práce 
docilují  prostředky  nesrovnatelně  prostšími  a  po  mechanické  stránce 
tvorby  i  snazšími. 


448 

Monografická   mcthoda   arci  autorovi  nedopustila   povznésti  se 
nad  divadlo  zvláštního  případu ;  avšak  umění  nového  i  třetího  „Pa^ 
tcra"  při  všech  vzpomenutých  kvalitách  positivních  i  jinak  zůstává 
málo  bezpečné  a  pružné,  aby  vyvolávalo  illusi  života  skladného  a 
hybného,  rytmického  a  svézákonného.     Úzkostlivá  domněnka  spi" 
sovatelova,  že  se  nesmí  vyhnout  zhola  ničemu,  co  duši  Vondrejcovu 
potkalo  a  pochodící  odtud  postup  příliš  fragmentární  a  nevyrovnaný, 
třepí  a  zrazuje  ústřední  linii  jednotlivých  čísel  i  celého  cyklu.  Za^ 
jímavá   a   pikantní  kasuistika  psychologická,   analysa,  marnivě  se 
zdržující  u  momentů  podružných,  téměř  vždy  převažuje  rovnováhu 
komposiční.  Popis,  do  dna  vyčerpávající  svůj  předmět,  zředuje  sug' 
gesci.    Péro  Čapkovo  ustavičně  natéká  a  překypuje  detailem,  hýří 
jeho  bohatstvím,    aniž   dopřává   čtoucímu  rozkoše   spolupůsobení, 
odvádějíc  ho  nad  to  příliš  rozvinutými  ornamenty  dcskriptivními 
od  centrálního   zájmu   fabule.     Oč  méně  by  selhávala  výslední  il" 
luse,  kdyby  K.  M.  Čapek  objektivnost  svého  stanoviska  spíše  než 
v  marné  reservě  k  hlavní  figuře  hledal  v  chladnější  distanci  k  hmoť 
ným'  prostředkům  tvorby,  v  jejich  dokonalém  zmožení  a  ovládnutíl 
Kdyby   nepodceňoval  kouzla   zkratky  a  tajemství   zámlk;    kdyby 
zvláště  v  konečných  partiích  znal  zhustit  popis  i  dušemalbu,  omezit 
živly  statické  a  v  záměrné  gradaci  vyzvědat   element   dramatický. 
Zde,  myslím,  formule  novoklassická,  i  když  všeobecnou  její  platnost 
důvodně  nutno  potírat,  osvědčila  by   se  znamenitým   regulativem. 
Neboř  zde  by  věru  nebyla  jen  pohodlnou  záminkou  dětinsky  vtip" 
ných  mozků  k  laciným  fabulačním  kombinacím  bez  smyslové  práce 
a  schopnosti  pozorovací,  bez  psychologie  i  bez  ideové  perspektivace, 
nýbrž  tuhou  sebekázní  a  omezením,   které  prozrazuje  mistra.  Ze^ 
jména  připustí^li  nakladatelské  poměry   naše,   aby  autor  membra 
disjecta  případu  Vondrejcova  sebral  v  cyklus  chronologicky  učkněný 
nebo  odhodlá'li  se  kdy  spisovatel  zceliti  jej   v  ekonomický  útvar 
jednotné  skladby  románové. 

Co  kladného  bylo  tu  řečeno  o  jednotlivých  článcích  cyklu  von^ 
drejcovského,  platí  sice  méně  o  ostatních  drobných  pracích  druhého 
i  třetího  „Patera",  za  to  v  neztenčené  míře  o  čtyřech  pražských  nO" 
vellách  téhož  autora  „Z  města   i   obvodu''  (nákl.  J.  Otty). 

Překvapují,  rozumí  se,  již  originalitou  námětů.  Takový  dobro' 
srdečný  pošumavský  mlynář  stane  se  tu  pražským  uhHřem  a  ry" 
tiřským  ochráncem  modelky,  do  které  se  zamiloval,  spatřiv  ná" 
hodou  v  malířské  škole  její  obnaženou  krásu.  Připadala  mu  jako 
„mučednice  páně,  kterou  katané  svlékli  k  mučení".  Pro  ni  opomene 


449 

stíhat  svého  prohnaného  společníka  kridatářc  a  skcnčí  jako  ná^ 
drážní  nádeník  a  manžel  modelčin.  —  Takový  doktor  Šalvěj  po 
třicetiletém  ncúraorném  mikroskopování  poprvé  usrkne  z  číše  lásky, 
ale  zchoulostivělému  jeho  organismu  je  to  doušek  smrtelný.  — 
Nebo:  rafinovaná  kokota  v  „Beethovenově  koncertu"  využívá  opo- 
jení posluchačů  i  svého  hudebního  vzdělání  pro  své  zištné  svody. 
A  hlavně  onen  tragikomický  učenec  v  poslední  novclle,  posedlý 
myšlenkou,  vypěstit  z  keříku  masožravé  rostliny  Nepenthes  rosť 
linu-živočicha,  jež  sama  by  se  dala  v  pohyb  za  masitou  potravou; 
ale  „herbanimal"  zahyne  hladem,  protože  neblahý  vědec  pro  mi-^ 
lostnou  aféru  své  schovanky  a  nedobrovolné  pomocnice  s  footbal- 
lovým  jakýmsi  kolohnátem  v  rozhodné  chvíli  zapomene  svůj  zá' 
zrak  —  nakrmit.  Groteskní  thema,  málem  hodné  Villierse  de  llsle 
Adam! 

V  podání  veskrz  se  tu  možno  podivovat  komposiční  bravuře, 
hnané  někdy  (jako  v  „Beethovenově  koncertu")  k  nciíměrnosti  až 
provokativní.  Stejně  ovšem  i  hravému  přímo  ovládnutí  zvolené 
mcthody,  jež  v  „Zaviněném  tipadku"  a  v  „Mimořádném  profesoru 
dru  Šalvějoví"  je  pevnou  objektivní  malbou,  proteplcnou  známým 
tlumeným  soucítěním  autorovým  s  titulními  figurami.  V  obou 
ostatních  číslech  je  to  detailně  bohatá  drobnokrcsba  subjektivní  a 
dojmová,  která  ve  výborném  „Herbanimalu"  podivuhodně  snoubí 
romantiku  sujetu  s  výsledky  pečlivého  studia  naturalistického  a 
speciálními  poznatky  vědeckými. 


FR.  KHOL: 

ZRCADLO     V     BARU.  Konec.) 

Leč  Sylva  nepřicházela.  Byl  již  den  a  po  širokém  chodníku 
Václavského  náměstí  valil  se  proud  lidí  spěchajících  do  liřadů 
a  obchodů.  Před  hotelem  zjevil  se  vrátný  a  sledoval  Josefa  polce 
soucitným  a  poloironickým  pohledem.  Avšak  i  vrátný  zašei ; 
omrzelo  jej  pozorovati  komického  milovníka,  kterého  znal  dobře 
z  jeho  návštěv  u  chansonety. 

Konečně  po  deváté  hodině  zastavila  se  drožka  před  hotelem. 
Josef  přispěchal  k  vozu,  jako  to  učinil  již  tolikrát  za  noc  a  jitro, 
a  ulekl  se  skoro,  když  uzřel  vystupovati  Sylvu.  Jejich  pohledy  se 
sešly,  jeho  bolestný,  její  nejistý.  Leč  ona  nevydržela  jeho  pohledá 
a  sklopila  zrak  i  hlavu. 

Lnmír  XLII.  10.  57 


450 

Když  kráčel  za  ní  po  schodech  hotelu,  uvažoval,  co  jí  řekne. 
Všechno  rozhořčení  probdělé  noci,  všechno  zklamání  opuštěného 
milovníka  bouřilo  se  v  ném  a  tísnilo  se  mu  na  rty  hněvivými 
slovy.  Avšak  když  zapadly  za  nimi  dveře  jejího  pokoje,  malého, 
úzkého  pokojíku  hotelového,  v  němž  prožil  tolik  lásky  v  posleď 
nich  dnech,  a  její  zraky  upřely  se  naň  smutně  a  bolestně,  za^ 
pomněl  zcela  na  svůj  hněv.  Připravená  slova  zloby  umřela  mu 
na  rtech  a  on  sklonil  hlavu.  Vcškercn  hněv  jej  přešel,  přestala 
všechna  žárlivost,  jež  celou  noc  hlodala  mu  srdce,  a  on  cítil  jen 
svou  lásku  k  ní  a  nemožnost  se  od  ní  odloučiti.  Slzy  tísnily  se 
miu  do  očí,  a  aby  je  zakryl,  pokryl  tvář  dlaněmi.  Nemluvil.  Jako 
ve  snu  slyšel  její  slova  vysvětlující  mu,  že  spala  u  nějaké  družky. 
Pak  umlkla  i  ona  a  on  cítil,  že  mu  usedá  na  kolena  a  klade 
měkkou  svou  ruku  kol  jeho  šíje.  Když  za  chvíli  sejmul  ruce 
s  tváře,  spatřil  v  jejích  očích  slzy  a  on  splynul  s  ní  v  těžkém  a 
opojném  polibku. 

Slavnost  smíření,  kterou  slavili,  byla  bouřlivější  a  vášnivější 
než  všechny  slavnosti  lásky,  které  před  tím  prožívali.  Jí  následc 
valy  dva  dny  slunné  a  radostné  pohody.  Dny  byly  klidné  a  šťastné 
a  noci  pak  plny  opojných  a  vysilujících  vášní.  Avšak  byly  to  právě 
jen  tyto  dva  dny,  neboť  třetího  večera  přišla  opět  katastrofa. 
Ačkoliv  mu  byla  přísahala,  že  s  oním  mladým  důstojníkem  již 
nikdy  nepromluví,  bavila  se  s  ním  té  noci  od  samého  večera. 
Josef  bledl  a  omdléval  žárlivostí,  když  je  viděl  ve  veselém  rozho^ 
voru.  Upiatě  zíral  do  zrcadla  před  sebou,  pozoroval  každý  jejich 
pohyb  a  schytával  pohledy,  které  k  němu  vrhala.  Avšak  musil  si 
přiznati,  že  pohledy  ty  jsou  nejisté  a  plaché  a  že  je  jich  čím  dále 
tím  méně,  až  konečně  přestaly  vůbec.  Jedné  chvíle  pak,  když  byl 
poodešel  pro  nové  zásoby  do  skladiště,  zmizela  zpěvačka  a  s  ní 
i  důstojník  z  barové  místnosti  nadobro. 

Josef  pochopil.  Tentokrát  nepochyboval  ani  minuty  o  tom,  co 
ae  stalo.  Věděl,  že  odjela  s  důstojníkem  a  že  je  znovu  konec  mezi 
nimi  —  nyní  již  pro  vždy.  Byl  pevně  rozhodnut,  že  se  s  ní 
^iž  nikdy  nesejde.  Cítil  přímo  hnus  před  touto  ženou,  jež  tak 
snadno  a  bez  rozmyslu  mohla  zrušit  svoje  četné  přísahy  věrnosti, 
a  ve  svém  nitru  se  ujišťoval,  že  se  jí  již  nikdy  nedá  oklamati. 
Říkal  si,  jak  je  rád,  že  se  přesvědčil  o  její  falešnosti,  a  děkoval 
prozřetelnosti,  žé  mu  dala  zavčas  poznati  její  povahu. 

Avšak  když  si  vzpomněl,  že  jiný  nyní  svírá  tělo  její  ve  své 
náruči,  cítil,  že  mu   srdce  přestává  bíti,    a  on    musil  se   mocí  za*- 


451 

držet,  aby  hlasitě  nczaplakal.  Ach,  beztak  jen  podlehla  svodům 
toho  proklatého  muže.  Vždyť  jej  —  Josefa  —  dříve  přece  tolik 
milovala ! 

Když  odcházel  barman  z  obchodu,  byl  již  přesvědčen,  že  ne  ona, 
ale  onen  důstojník  je  vinen  její  vérolomností.  A  mane  přál  si 
setkati  se  s  ním,  aby  se  s  ním  mohl  vypořádati. 

Chodil  dlouho  ulicemi  a  teprve  k  ránu  přišel  na  smrt  znaven 
domů.  Ulehl  a  usnul  ihned.  Když  se  probudil,  byla  druhá  s  po^ 
ledne  a  v  něm  vznikl  úmysl  jíti  k  Sylvě. 

Byl  sice  uklidněn  dlouhým  spánkem,  ale  když  před  ni  před^ 
stoupil,  vzkypěla  v  něm  znovu  bolest  a  bezohledně  vychrlil  na  ni 
všechna  slova  zloby  a  rozhořčení,  která  mu  přišla  na  rty.  Avšak 
tvář  Sylvy  nejevila  pražádné  lítosti  nebo  zloby.  Jako  by  se  jí  vše 
to  ani  netýkalo,  obrátila  se  k  němu  s  nejnevinnější  tváří  na  světě : 
„Ale,  miláčku,"  řekla  prostě,  „proč  se  zlobíš?  Vždyť  musím  přece 
býti  také  z  něčeho  živa." 

Bylo  mu,  jako  by  byl  polit  studenou  vodou,  tak  přímo  se 
přiznávala  k  své  prodejnosti.  Již  již  zvedal  ruku,  aby  ji  uhodil, 
neboť  nestoudnost  slov  jejích  jej  hluboce  ranila  a  urážela,  ale 
vzpomněl  si,  že  nemá  práva  ji  kárati  ze  zištnosti.  Za  celou  dobu 
jich  lásky  nepřijala  od  něho  ničeho  než  několik  nepatrných 
dárků. 

Vyběhl  z  hotelu  přísahaje,  že  nikdy  již  na  ni  nevzpomene* 
Přes  to  však  myslil  na  ni  celý  den.  A  s  večera  šel  úmyslně  dříve 
do  kabaretu,  doufaje,  že  se  s  ní  setká  o  samotě.  Leč  neuzřel  jí  až 
po  představení  a  to  opět  jen  v  zrcadle.  Za  to  ona  zdála  se  jej  ani 
nepozorovati  a  on  malomyslněl  nad  její  nevšímavostí.  Jako  hladový 
na  sousto  chleba  číhal  na  pohled  její,  který  by  k  němu  zabloudil. 
Číhal  však  marně;  ani  jednou  k  němu  nepohlédla.  Seděla  s  mla^ 
dým  důstojníkem  a  jejich  veselý  smích  doléhal  až  k  němu  k  ná^ 
Icvnímu  stolu. 

Když  o  druhé  hodině  s  půlnoci  odešla  Sylva  se  svým  nápaď 
níkem,  bylo  jedno  jisto  v  Josefovi:  že  ji  musí  získat  stůj  co  stůj, 
kdyby  to  mělo  státi  i  jeho  život. 

Druhého  jitra,  když  myslil,  že  chansoneta  bude  již  v  hotelu, 
vzal  barman  všechny  svoje  úspory  a  odešel  k  ní.  Mlčky  předložil 
jí  vkladní  knížky  a  když  naň  pohlédla  nechápavě,  řekl  prostě  : 
„Vezmi,  je  to  vše,  co  mám.  Miluji  tě  příliš  a  nemohu  bez  tebe 
žíti." 


452 

Život,  který  nyní  následoval,  byl  životem  stálého  opojení  a 
vášnivé  křeče  pro  Josefa.  Nebyl  si  ani  vědom  toho,  co  činí.  Ač 
ostal  dosud  v  svém  podřízeném  postavení  barmana,  utrácel  jako 
velmož.  To  vše  pro  Sylvu.  Pro  ni  nebylo  mu  nic  dosti  drahé  a 
vzácné  a  tak,  ač  sám  byl  skoro  bez  potřeb,  mizely  mu  peníze  vůči" 
hledě  pod  rukama. 

Když  pak  milenku  jeho  volal  kontrakt  na  jiná  místa,  opustil 
i  on  své  působiště  „U  sedmi  čertů"  a  odebral  se  s  ní  na  cestu 
světem.  Sjezdili  tak  několik  měst  Německa,  na  jichž  varíetních 
prknech  Sylva  přednášela  španělské  písně  a  on  vystupoval  v  roli 
štědrého  jejího  podporovatele,  až  nastalo  to,  co  musilo  dříve  nebo 
později  přijíti.  Došly  peníze. 

Bylo  to  v  Norimberku,  kde  měnil  Josef  svou  poslední  stO' 
markovou  bankovku.  Do  té  doby  si  byl  neuvědomil  stav  věci. 
Žil  ze  dne  na  den  bez  myšlenky  na  zítřek.  Nyní  však  vystoupila 
před  ním  skutečnost  v  celé  své  hrůze  a  panický  strach  z  ní  jej 
přepadl.  Co  činiti?  Cítil,  že  by  bylo  nejlépe  odejíti,  zmizeti.  Ne" 
měl  k  tomu  však  síly.  Věděl  příliš  dobře,  že  je  poután  k  Sylvě 
neodolatelnou  silou,  a  ted,  když  viděl,  že  by  ji  mohl  ztratiti,  prO" 
pukla  vášeň  jeho  k  ní  ještě  mocněji. 

Žil  v  stálém  strachu.  Obava,  aby  Sylva  nepoznala,  že  pe" 
nízc  došly,  nedala  mu  spáti.  Prodával  postupně  vše,  co  měl. 
Šperky,  které  ve  dnech  blahobytu  nakoupil,  zlatý  chronometr, 
pak  došlo  na  cennější  předměty  umělecké  a  konečně  i  na  lepší 
kusy  garderoby.  Když  bylo  vše  prodáno,  počal  si  vypůjčovati  od 
lidí  svého  okolí,  artistů  v  divadle  „Apollo",  kde  Sylva  vystupo" 
vála,  od  několika  náhodných  známých  a  konečně  i  od  vrátného 
v  hotelu. 

Sylva  vystihla  hned  v  začátcích  počínající  krisi;  nedala  však  na 
sobě  ničeho  znáti.  Jen  zvolna  a  takticky  se  snažila  od  něho  uvol" 
niti.  Nejdříve  pod  záminkou  nespavosti,  kterou  trpěla,  musil  se 
od  ní  odstěhovati.  Usadil  se  v  malém  pokojíku  v  nejvyšším  patře 
hotelu.  Pak  jej  zastrašovala  nenadálými  žádostmi  o  peníze,  jimž 
on  nemohl  vyhovět.  A  mezitím,  co  Josef  běhal  po  městě,  sháněje 
potřebný  obnos,  čekal  na  náhodné  své  známé  u  obchodů  a  vy" 
sedal  celé  hodiny  v  kavárnách,  aby  se  dočkal  někoho,  od  něhož 
doufal  získati  pomoc,  navazovala  ona  známosti  s  návštěvníky  di" 
vadla.  Počali  se  opět  objevovati  různí  pánové,  kterým  musil  Josef 
učiniti  místo.  Poprvé,  když  zastihl  u  své  milé  návštěvou  cizího 
muže,  byl  všecek  rozzuřen  a  způsobil  jí  nepříjemnou  scénu.  Avšak 


453 

zpěvačka  mu  naznačila,  že,  není-Ii  spokojen,  může  jíti,  a  on  sklonil 
jen  hlavu  a  mlčel.  Mlčel,  aby  mohl  ostati  jí  poblíž.  A  protože  ne" 
mel  peněz,  klesal  stále  níže. 

Poněvadž  prodal  všechny  lepší  kusy  své  garderoby  až  na  jediný 
šat,  který  stále  nosil,  byl  vzhled  jeho  odřený  a  sešlý.  Všichni 
s  ním  jednali  svrchu,  jako  s  podezřelým  člověkem,  a  půjčky,  které 
mu  poskytovali,  zvrhly  se  v  almužny.  Klesl  tak  až  na  pastýře 
své  milé.  Sklepníci  mu  tykali  pronášejíce  s  dvojsmyslným  úsmě' 
vem  všelijaké  důvěrnosti  ze  života  Sylvina,  mužové  dávali  mu 
pro  ni  milostné  dopisy,  vtiskujícc  při  tom  peníz  do  jeho  dlaně. 
A  on  bral  a  mlčel. 

Jednoho  odpůldne  kráčel  ulicemi  starého  města  v  bezútěšné 
náladě,  která  jej  nyní  nikdy  neopouštěla.  Kráčel  s  hlavou  sklo-* 
něnou  a  vrazil  skoro  do  malého  mužíka,  jenž  byl  plně  zaujat  po-- 
zorováním  portálu  kathedrály  sv.  Vavřince.  Byl  oděn  v  turistické 
šaty,  kukátko  viselo  mu  na  řemene  přes  ramena,  a  když  mu  Josef 
pohlédl  do  tváře,  vzkřikl  málem.  Znal  dobře  tu  úzkou  komickou 
tvář,  špičatý  dlouhý  nos  a  černé  oči  a  vlasy:  byl  to  Robert  z  ka" 
baretu  „U  sedmi  čertů",  yú.  již  chtěl  k  ncmu  Josef  přistoupit, 
avšak  náhle  vstoupila  mu  červeň  do  tváře  a  on  se  obrátil  a 
zmizel. 

Byla  to  minulost,  jež  mu  vstoupila  před  oči  při  pohledu  na 
toho  muže,  jenž  se  vzhledem  blahobytného  malého  člověka  pro-* 
hlížel  si  stavební  památky  cizího  města.  Jeho  lepší  minulost  vstou" 
pila  mu  na  mysl  a  on  se  před  ní  zastyděl. 

Nevěda  ani  proč  tak  činí,  vrátil  se  do  hotelu  a  zaklepal  na 
dveře  pokoje  Sylvina.  Leč  nikdo  se  neozýval  a  když  znovu  za^ 
klepal,  zjevil  se  v  nich  cizí  muž  bez  kabátu  a  vtiskl  mu  do  ruky 
peníz.  Josef  se  zachvěl.  Tento  peníz  v  dlani  připomenul  mu  po*- 
jednou  celou  ničemnost  jeho  postavení  a  on  zařval  bolestí  a  vrhl 
jej  cizinci  do  tváře.  Vznikla  rvačka  mezi  oběma  muži,  za  níž  Josef 
shodil  vetřelce  se  schodů.  Pak  odešel. 

Když  se  podvečer  vrátil  do  hotelu,  odevzdal  mu  vrátný  přeď 
volání  na  policii.  Josef  pochopil,  co  to  má  znamenati.  Byla  to 
pomsta  domorodce,  uraženého  podezřelým  cizincem.  Ostatně  i  celý 
personál  hotelu  k  němu  změnil  své  chování  a  když  přišel  k  Sylvě, 
řekla  mu  zpěvačka,  že  ji  činí  nemožnou  svým  chováním,  a  vy" 
zvala  jej  přímo,  aby  zmizel. 

Josef  nebyl  ani  překvapen  jejími  slovy.  Shodovala  se  nápadné 
s  jeho  úmyslem.  Neřekl   však  ani  slova,  mlčky  se  obrátil  a  ode" 


454 


šel.  Avšak  nešel  na  policii,  jak  se  všichni  domnívali.  Kráčel  na 
nádraží.  Tam  přistoupil  k  pokladně  a  žádal  lístek  do  Prahy.  Leč 
peníze,  které  měl,  stačily  pouze  na  cestu  do  Domažlic,  Vzal  tedy 
lístek  do  Domažlic. 


Jednoho  z  následujících  večerů  kráčel  „krásný  Jirka",  karbaník, 
z  kavárny  od  hry.  Měl  šťastný  den  a  kapsy  jeho  byly  plny  ban.' 
kovck  z  výhry.  Když  přišel  na  roh  Václavského  náměstí  a  Vo^ 
dičkovy  ulice,  spatřil  známou  tvář.  Náležela  ošuměle  oděnému 
muži,  jenž  přecházel  ulicí  klopě  hlavu  před  jeho  zrakem.  í>Kdo  to 
jen  mohl  býti  ?"  vzpomínal  Jirka.  Cítil,  že  člověka  toho  dobře 
znal,  a  dal  se  proto  za  ním.  Leč  i  muž  ten  jej  znal,  neboť  pří  ncj^ 
bližší  lucerně  se  zastavil  a  ohlédl  se.  V  tom  okamžiku  rozjasnilo 
se  Jirkovi  v  hlavě.  „Amerikáne!"  zvolal  a  spěchal  k  němu. 

Byl  to  skutečně  Amerikán.  Přišel  právě  pěšky  z  Domažlic, 
O  hladu,  bez  haléře,  žebraje  cestou  a  přespávaje  po  lesích  a  stá^ 
jích,  došel  konečně  do  Prahy  a  hned  při  vstupu  do  města  setkal 
se  s  Jirkou.  Jirka  byl  dojat  vypravováním  barmanovým  a  když 
slyšel,  že  jest  Josef  bez  peněz  a  noclehu,  vzal  jej  k  sobě  do  nedá-* 
lekého  svého  bytu  a  tam  jej  oblékl  do  starších  svých  šatů  a 
vtiskl  mu  nějaké  peníze  do  ruky.  „Přijdtc  zítra,"  řekl  při  rozchodu, 
„možná,  že  budu  již  moci  něco  pro  vás  učiniti." 

Náhoda  tomu  chtěla,  že  právě  před  krátkým  časem  odešel  bar^ 
man,  malý  Robert,  z  kabaretu  „U  sedmi  čertů"  a  podnikatel  nc" 
mohl  zaň  nalézti  vhodné  náhrady.  Přišla  proto  zpráva  o  návratu 
Josefově  jako  na  zavolanou.  Ostatně  některé  pochybnosti,  které 
měl  podnikatel  stran  Amerikána,  byly  brzy  zaplašeny.  Byla  to 
přece  jen  atrakce  pro  celý  podnik  míti  za  barmana  muže,  který 
za  rok  utratil  s  chansonetou  čtyřicet  tisíc  korun. 

Když  Josef  vstupoval  po  prvé  opět  na  staré  místo  za  nálevním 
stolem,  byl  zřejmě  pohnut.  Minulost  volala  naň  tam  se  všech 
míst  a  předmětů;  a  byla  to  minulost  radostná  i  smutná.  Ano,  to 
byly  ty  stoly,  židlice,  láhve  a  nářadí,  šedé  záclony  a  potřísněné 
koberce,  které  byly  svědky  jeho  lásky  k  Sylvě.  Avšak  u  stolů 
seděli  cizí  hosté,  po  kobercích  chodili  cizí  sklepníci  a  vše  kolem 
zelo  novotou.  Jen  zrcadlo  proti  nálevnímu  stolu  bylo  staré  a  Iho' 
stejně  obráželo  v  hladině  své  vše,  co  se  kolem  dělo.  Josef  vrhl 
do  něho  rychlý  pohled:  Viděl  box,  kde  sedávala  ona.  Leč  box  byl 
prázdný. 


455 

To  jej  zřejmě  uklidňovalo.  Obával  se  v  duchu  tohoto  pohledu. 
A  když  po::ději  spatřil  nynější  hvězdu  kabarctu,  plavovlasou 
Angličanku,  zasednouti  na  privilegované  místo  Sylvy,  cítil  přímo 
ulehčení.  I  ona  sice  vystihla  brzy  hru  očí  v  zrcadle.  Avšak  jak 
komickými  zdály  se  mu  pohledy  jejích  bleděmodrých  zraků,  kte^ 
rými  k  sobě  chtěla  přilákati  erotického  barmana  ! 

Mezitím  vzrostl  ruch  v  baru.  Přicházeli  hoste,  známé  tváře  se 
zjevovaly  a  na  všech  jevila  se  radost  z  opětného  setkání.  Přišli 
Jirka  i  Bouda,  krásné  dámy  i  elegantní  světáci,  a  všichni  již  z  dálky 
vítali  barmana,  muži  bodře  a  sympathicky,  ženy  koketně  a  dů-- 
věrně,  a  bylo  patrno,  že  historie  se  Sylvou  přiblížila  jim  o  mnoho 
tohoto  bledého  mladého  muže.  „Kdo  by  to  byl  do  něho  řekl,** 
mluvily  ženy  pošilhávajíce  po  jeho  jemné  a  nehybné  tváři.  „Tichý 
vášnivec,"  odpovídali  mužové  a  v  duchu  mu  záviděli  úspěch,  o  nějž 
se  marně  pokoušeli. 

Avšak  marně  hledali  všichni  stopy  prožitých  tragedií  na  Josc 
fově  tváři.  Byl  klidný  a  chladný.  Jako  by  vše  bylo  minulo  kolem 
něho  bez  následků  a  bez  vlivu,  jeho  pergamenová  tvář  se  ncpO'^ 
hnula  a  jeho  bledě  modré  oči  zíraly  tiše  a  krotce. 

Nebyl  sice  v  nitru  svém  klidný,  ale  uklidňoval  se.  Přátelství 
a  účast,  kterou  viděl  kolem  sebe,  ruch  kabarctu  a  konečně  i  práce 
jej  klidnila  a  tišila. 

Pracoval  neúnavně  !jako  kůň  a  přesně  jako  stroj.  Přicházel 
první  a  odcházel  poslední  z  obchodu,  byl  vynalézavý  v  nových 
smíšeninách  a  ledový  nápoj,  který  sestavil,  proslavil  bar  „U  sedmi 
čertů**  za  sezóny  té  více  než  všechny  kabareíní  divy  světa.  Pod^ 
nika  tel  mnul  si  potají  ruce,  nikdy  se  mu  nezdařilo  získati  lepší 
a  bezvadnější  síly  a  kdysi  v  důvěrném  rozhovoru  nadhodil  do^ 
konce  Josefovi  naději  na  společenství  v  baru,  aby  tím  barmana 
ještě  více  připoutal  a  pobídl. 

Leč  Josef  s  ním  nesouhlasil  ve  svém  nitru.  Neříkal  sice  ničeho, 
ale  strojil  se  tajně  k  odjezdu  z  Prahy.  Šetřil.  Najal  laciný  byt  až 
někde  vzadu  na  Žižkově,  jedl  chudé  a  málo,  všeho  si  odpíral  a 
každou  korunku,  každý  haléř  zanesl  do  spořitelny,  aby  si  uschránil 
obnos  potřebný  k  cestě  do  světa.  Chtěl  do  Ameriky  zpět,  nebo 
kamkoliv  jinam,  jen  pryč,  pryč  z  té  prokleté  Prahy.  Neboť  Praha 
byla  vším  vinna.  Ona  jej  oslabila,  ona  zmalátněla  jeho  síly,  jako 
Dálila  ostříhala  jeho  vlasy  a  vrhla  jej  na  milost  té  ženě. 

Ach  Sylva  I  Miloval  ji  dosud  jako  dříve.  Miloval  a  nenáviděl  jí 
současně.     Nebyla   to   již  láska,   byla  to  choroba.    Jako  alkoholik 


456 

k  svému  nápoji,  jako  morfinista  k  stříkačce  cítil  se  k  ní  poután 
a  věděl  dobře,  že  kdyby  se  zjevila  a  zakývala  naň,  šel  by  za  ní 
do  nové  zkázy.  Proto  se  jí  bál.  A  ve  strachu  zvedal  vždy  svoje 
zraky  k  zrcadlu,  nesetká^li  se  s  jejím  pohledem.  Leč  hladina 
zrcadla  zůstávala  klidná. 

Tak  minula  zima,  přešlo  jaro,  nastalo  léto,  pak  podzim  a  ko" 
nečně  i  nová  rušná  sezóna  zimní  a  Josef  seděl  dosud  za  nálevním 
stolem  kabaretu  „U  sedmi  čertů".  Scházela  mu  poslední  částka, 
poslední  měsíční  služné,  aby  se  mohl  vydati  na  cestu  do  nového 
světa.  Vše  již  měl  vyjednáno.  Jeden  z  jeho  známých  za  oceánem 
opatřil  mu  místo  ředitele  hotelu  v  Clevelandu  a  veškera  mysl 
Josefova  byla  nyní  obrácena  k  jeho  novému  působišti.  Změnil  se 
tím  celý.  Již  dávno  nečetl  básní  na  lavičkách  parků  a  prodal  opět 
svoje  housle,  byl  samá  číslice  a  čin  a  to,  co  se  udalo,  leželo  zcela 
na  dně  jeho  srdce  a  paměti,  přikryto  důležitějšími  a  časovějšími 
záležitostmi.  Nevzpomínal.  Zil  nyní  výhradně  pro  budoucnost, 
která  mu  měla  vše  opět  nahraditi. 


Jednoho  večera,  když  stál  u  nálevního  stolu  skloněn  nad  ně' 
jakou  prací  —  před  očima  tanul  mu  obraz  budoucího  jeho  půso" 
biště  —  ucítil,  jak  jej  něco  uštklo  u  srdce.  Rychle  se  vzpřímil  a 
s  rukou  přitisknutou  na  levou  stranu  prsou  pohlédl  přímo  do 
zrcadla.  Leč  ustrnul  leknutím  a  hrůzou:  Uzřel  Sylvu. 

Seděla  na  svém  starém  místě  v  boxu,  nezměněná,  usměvavá 
a  zářící  a  z  jejích  černých  očí,  velikých,  podivných  a  vášnivých  očí 
vycházel  blesk,  odrážel  se  od  hladiny  zrcadla  a  vcházel  do  jeho 
bledě  modrých  zraků. 

Josef  nebyl  sebe  mocen.  Nedýchal,  neslyšel,  neviděl  kolem  sebe, 
jen  s  hlavou  ku  předu  nakloněnou  hltal  pohled,  který  k  němu 
sálal.  A  pohled  ten  se  počal  měniti ;  žár  jeho  pominul  stal  se 
měkký,  lichotivý  a  tázavý,  strach  a  nejistota  ležely  na  dně  jeho 
a  dodávaly  mu  stínu  smutku  a  bolesti.  Pak  počal  mluviti. 

„Miluješ  mne  dosud?"  chvělo  se  v  jeho  vlnivém  fluidu. 

«Ach,  ano,  miluji,"  odpovídaly  jeho  modré  oči  a  byla  v  nich 
radost  i  smutek  zároveň. 

„Též  já  tě  miluji,"  mluvily  zraky  Sylviny.  Nyní  byl  v  nich 
již  klid  a  její  dávná  převaha. 

„Miluješ?"  vykřikl  pohled  jeho  jiskrou  tak  jasnou  a  jásavou, 
že  tvář  její  až  zaplanula. 


457 

„Miluji!"  potvrdily  oči  její.  Byly  pyšné  a  lichotnc  zároveň. 

V  tom  nastalo  přerušení.  Cizí  muž  přistoupil  k  Sylvě  a  za" 
hradil  úplné  pohled  na  ni.  Josef  ho  ncvidél.  Zřel  jen  jeho  široká, 
černá  záda,  oděná  bezvadným  frakem,  jež  jako  zed  stavěla  se  mezi 
něho  a  chansonetu.  Kouzlo  přestalo  působiti. 

Rázem  pocítil  barman  ulehčení  a  zvolna,  přicházeje  opět  k  vě' 
domí,  klesl  do  své  lenošky.  Nyní  si  již  uvědomil  situaci.  Ta  černá 
záda,  zakrývající  velkou  část  zrcadla,  připomínala  mu  všechny 
muže,  kteří  se  stavěli  mezi  něj  a  Sylvu,  všechnu  bídu,  kterou  s  ní 
prožil,  všechno  utrpení,  které  protrpěl.  Měl  nyní  znovu  podstoupiti 
vše  to  pro  jediné  opojení  ? 

Pohlédl  bezradně  kolem.  Tam  stáli  jeho  přátelé  a  známí  a  na 
všech  tvářích  zřel  zvědavost  a  strach.  Ti  všichni  čekali,  jak  se 
rozhodne. 

Jako  v  mlhách  zřel  v  dálce  obraz,  který  si  vykouzlil  o  nové 
budoucnosti,  o  novém,  klidném,  šťastném  životě.  I  ten  měl  nyní 
opustiti  pro  ni  ? 

A  přece,  vždyť  ji  tak  miloval  . . « ! 

V  tom  pohnula  se  v  zrcadle  černá  záda,  stěna  jich  se  odsunula 
a  Josef  zachytil  sladký,  žhavý  pohled,  který  vyslala  Sylva  k  jich 
majiteli. 

Něco  se  zvážilo  v  Josefovi.  Jak  že  byl  řekl  právě  ?  Ze  ji  miluje  ? 
Ne,  nenávidí  ji!  Krev  vstoupla  mu  do  hlavy  a  hněv  vzkypěl 
v  něm  ohromným  plamenem.  Nejsa  si  ani  vědom  toho,  co  činí, 
sáhl  do  zadní  kapsy  kalhot,  kde  nosil  svůj  nezbytný  browning, 
a  právě  v  okamžiku,  kdy  zaměřila  znovu  své  svůdné  zraky  do 
zrcadla  k  Josefovi,  zvedl  barman  zbraň  a  spustil. 

Ozvala  se  tupá  rána,  zrcadlo  se  rozsypalo  na  tisíc  kousků  a 
přelud  zmizel.  A  ve  shonu,  zmatku  a  pokřiku,  který  nastal,  za^ 
zněl  smích,   smích   cizí,  bezbarvý  a  krutý.    Byl  to  smích  Josefův. 

Ostatně  byl  barman  klidný  a  mírný.  Beze  slova  dal  si  ode" 
jmouti  zbraň  a  odvésti  se  do  pokojíku  chefova  a  když  pak  přišli 
na  rychlo  povolaní  strážníci,  odebral  se  s  nimi  na  strážnici. 

Tuto  noc  tam  ztrávil  již  celou,  avšak  hned  příštího  rána  jej 
odvezli  do  blázince. 

Lomír  XLIL  10.  "5^ 


458 

LAD.  FLORYÁN: 


vzpomínka. 

To  tehda  kouzlo  zimního  večera 
dvě  duše  svedlo,  že  blízko  si  byly; 
oknem  jsme  hleděli  —  beze  slov  chvíli  — 
slabý  jak  sněhu  svit  mísí  se  do  šera. 

Intimní  kouzlo  zimního  stmívání 
vkradlo  se  v  duše  nám  —  Mluvit  se  chtělo 
o  všem,  čím  před  léty  srdce  se  chvělo: 
o  lásce,  naději,  bolesti,  zklamání. 

A  my  jsme  mluvili.  —  Upřímně  po  prve 

—  jak  lze  jen  v  chvíli,  kdy  v  zrak  vidět  není, 
jenž  jindy  slova  ti  vrací  a  mění  — 

o  všem,  co  blažilo,  ranilo  do  krve. 

A  když  jsme  umlkli,  cosi  se  ozvalo 
hluboko  kdesi,  na  dně  dvou  duší ; 
v  tichu  jsem  slyšel,  jak  srdce  tvé  buší, 
a  moje  mládí  po  tobě  volalo. 

Ruku  jen  vztáhnout  —  Mou  byla  bys  bývala. 

—  V  zrudlých  tvých  očích  a  na  lících  vpadlých 
zítřejší  ráno  o  iluzích  zvadlých 

čtlo  by,  jimž  za  noci  hroby  jsi  kopala. 

Pro  oči  tvé,  jež  do  vášně  závrati 
v  myšlenkách  zaplály  steskem,  jenž  lekal, 
štěstí  jsem  zabil,  na  něž  jsem  čekal, 
v  jediné  chvíli,  jaká  se  nevrátí. 

DETLEW  V.  LILIENCRON: 

POZDĚ. 

Tvůj  hlásek  nejde  mi  z  hlavy.  Den  už  se  ke  konci  schýlil 

Tak  těžce  v  duši  mi  pad.  a  soumrak  na  pole  pad. 

Slyším,  jak  smutně  jsi  vzlykla:  Poslední  vrány  táhly 

Já  vím,  už  nemáš  mne  rád.  daleko  do  lesů  spát. 

Jsme  navždy  rozloučeni 
a  nikdy  se  nesejdcm  snad. 
To  slovo  nejde  mi  z  hlavy: 
Já  vím,  už  nemáš  mne  rád. 

Přel.  H.  Jelínek, 


459 
RENÉ  CHALUPT: 

MLADÁ  HUDEBNÍ  ŠKOLA 
FRANCOUZSKÁ.* 

Skvělý  hudební  rozkvět,  kterým  se  Francie  dnes  může  pochlu^ 
biti,  vychází  z  příčin  stejně  různých  jako  složitých.  Proud 
času  vykazuje  dílům  náležité  místo,  vymezuje  přesně,  co  které  při^ 
neslo  zvláštního,  a  tu  si  teprve  všimneme,  že  postupné  novoty, 
které  se  zdály  co  nejodvážnějšími  a  nejneočekávanějšími,  jsou 
zcela  logické  a  odůvodněné,  že  přicházejí  v  příhodnou  dobu  a  že 
se  vyvíjejí  podle  normální  a  pravidelné  křivky.  Pochopíme  tím 
spíše  neukončenou  kontinuitu  této  neustálé  a  každodenní  pro*- 
měny,  při  níž  spolupůsobí  tolik  neznámých  a  protichůdných  ele^ 
raentů,  neomezíme^li  se  jen  na  materielní  část,  nýbrž  budemc''li 
míti  na  zřeteli  především  koncepci  hudby. 

Nutno  spravedlivě  uznati,  že  první  náraz  byl  dán  rozšířením 
díla  Wagnerova,  které  nás  vyrušilo  z  naší  dlouhé  lethargie;  stejné 
jako  Francouzská  Revoluce  dala  přemoženým  národům  vědomí 
jejich  národnosti,  přispěl  vítězný  wagnerianism  reakcí,  kterou  vy^ 
volal,  nepřímo  k  tomu,  že  se  francouzská  hudba  stala  národnější 
a  že  se  vrátila  na  své  přirozené  cesty.  Wagner  vládl  v  prvním  ob^ 
dobí,  pak  se  dostavil  vliv  Césara  Francka,  který  počal  dewagneri^ 
sací  a  dal  proudu  jiný  směr.  Zářivý  zjev  umění  Debussyova, 
přímá  reakce  proti  umění  Wagnerovu,  sesílil  toto  hnutí  v  jeho 
třetí  fasi,  ale  nyní  jíž  můžeme  znamenati  jeho  úpadek,  a  Stra^ 
vinsky  (z  mladé  ruské  školy)  vybízí  svým  Posvěcením  Jara 
naše  mladé  skladatele,  aby  obrátili  list  a  začali  následující  kapi^' 
tolu. 

Mezi  dělníky  z  první  doby  řádila  krutě  smrt:  Castillon,  Cha" 
brier,  Chausson  nejsou  již  mezi  námi;  zlá  neurasthenie  oloupila 
francouzskou  hudbu  o  velkolepé  dílo,  které  očekávala  od  Duparca, 
ale  je  tu  přece  jeden  z  nich,  jehož  neúnavná  činnost  neochabla  ani 
na  chvíli  od  doby,  kdy  zbožně  připravoval  představení  Lohengrina, 
a  který  měl  velmi  značný  vliv  na  četné  naše  skladatele:  jest  to 
Vincent  ďindy. 

Ačkoli  se  dovolává  energicky  klassické  tradice,  a  ačkoli  přispěl 
spíše  k  utužení  jejího  rámce,  než  aby  byl  setřásl  její  jho,  nesmíme 
zapomínati,  že  ve  svém  mládí  byl  považován  za  revolucionáře,  a 
že  moderní  hudba  mu  vděčí  za  mnohý  pokrok.   Úlohou  Vincenta 

*  Psáno  pro  Lumír. 


460 

ďindyho  bylo  přizpůsobit  koncepci  wagnerovskou  francouzskému 
tempcramentu,  s  ncnáhlými  přeměnami,  takže  je  nakonec  zcela 
obnovena.  Ředitel  Scholy  je  vskutku  povahy  podstatně  francouz' 
ské,  milující  logičnost,  jasnost  a  neschopný  vzíti  umění  živel 
smyslnosti,  který  jest  vlastní  umění  francouzskému.  Byl  tudíž 
jedním  z  prvních,  kdo  opravdu  dbal  instrumentace,  jakosti  zvuku, 
barvy  a  hledal  neznámé  dosud  spojování  zvukových  barev.  Srov' 
nejme  v  tom  směru  skvělou  barvitost  Wallensteina  z  r.  1881 
s  tím,  co  jsme  slyšeli  v  této  době,  a  zjistíme,  jaký  velký  krok 
učinil.  Jeho  duch  hledající  a  zvědavý,  milující  rytmy  ostře  skaň" 
dované,  ale  vzpírající  se  banalitě,  která  je  často  hyzdí,  užil  rytmů 
nezvyklých,  co  možná  je  střídal,  aby  se  vyhnul  jednotvárnosti,  ale 
zachoval  jim  při  tom  jejich  velmi  význačný  karakter,  který  — 
musíme  přiznati  --  postrádá  někdy  pružnosti  a  roztomilosti. 

Jiný  skladatel,  kterého  bychom  byli  téměř  opomenuli,  po" 
něvadž  jeho  dílo  nestejné  hodnoty  ochromeno  je  falešným  přeď 
sudkem  realismu,  jest  Alfred  Bruneau.  V  opeře  užije  raději  prosy 
nežli  verše,  snaží  se  sevříti  v  ní  co  možná  nejvíce  skutečný  život, 
zbavuje  se  konvencionálních  formulí,  užívá  nových  harmonických 
spojů,  a  tak  jeho  hudba,  prostá  a  melodická,  přispěla  k  tomu, 
aby  osvobodila  francouzské  umění  ode  jha  wagnerovského  a  dala 
mu  opět  nalézti  cesty,  shodující  se  spíše  s  povahou  francouzské 
ra^y,  aniž  při  tom  upadla  do  ledové  suchosti  SainťSaěnsovy  nebo 
do  fádní  massenetovské  cukrovitosti. 

Data  jednotlivých  děl  se  navzájem  různě  mísí,  a  bylo  by  zby^ 
tečnou  námahou,  chtíti  zachovávat  přísně  chronologický  pořádek: 
proto  můžeme  zde  pozdraviti  v  Gabrielu  Fauré  mistra,  jehož  se 
dovolávají  nejpokrokovější  mladí  skladatelé  francouzští,  a  uznati, 
že  Fauré,  který  nejevil  nijakého  nepřátelství  vůči  hnutí  waguerov" 
skému,  zůstal  mu  vždycky  úplně  cizí.  Jemu  musíme  býti  vděční, 
že  byl  prvním  skladatelem  s  opravdovou  kulturou  literární,  prvním, 
který  dával  přednost  Verlaineovým  básním  před  romantickými 
rozbředlostmi  nebo  parnassistními  mausoley;  a  pak,  vnesl  do 
písně  cit,  sloh  a  osobitost,  které  před  ním  byly  zcela  neznámy. 
Půvab  jeho  harmonií,  svůdnost  jeho  neočekávaných  modulací  je 
tak  křehká,  a  celé  jeho  umění  tak  diskrétní,  že  uniká  analyse. 
Úkolem  jeho  bylo  vésti  bouřlivé  tlupy  na  cesty  budoucnosti  s  celou 
elegancí,  zdvořilostí  a  taktem  patricie  Ancien  régime. 

A  přece  —  ať  jakkoli  spravedlivá  je  úcta,  kterou  jest  obklo' 
pcno  jméno  Gabriela  Fauré,  přece  žádné  z  jeho  děl  nevyvolalo 
takového  nadšení  jako  Symfonické  obrazy  Fanclliho.   Vzpo' 


461 

mcňmc  si  na  žalostnou  historii  tohoto  skladatele,  pětadvacet  let 
neznámého,  bídně  živořícího,  objeveného  pak  náhodou  Gabrielem 
Picrné,  kdy  se  pojednou,  téměř  přes  noc,  stal  slavným.  Když  minul 
první  okamžik  vzkypění,  usoudili  lidé  zcela  chladne,  že  Fanelli 
nemá  nic  geniálního,  ale  uznali,  že  tento  nešťastný  průkopník  již 
r.  1883  sordinoval  své  trubky,  dělil  svůj  kvartet,'^  dával  vlniti  se 
glíssandům  harf  jako  měkkým  šerpám,  hrál  si  s  celotónou  stup" 
ničí,  a  volil  raději  nezbádané  cesty  trochu  neobratného  impressio^ 
nismu  nežli  wagnerovský  symfonický  proud.  Ale  když  to  vše 
bylo  roku  1911  objeveno,  vypadalo  již  toto  nářadí  modern 
style  skoro  jako  z  módy  vyšlé.  Podle  známého  výroku  náleží 
Fanelli  k  oné  kategorií  lidí,  kteří  mají  krásnou  budoucnost  za 
sebou. 

A  konečně  bylo  by  nespravedlivo  mlčeti  o  tom,  jehož  hlas 
volal  na  poušti,  o  Zvěstovateli  nového  náboženství,  Eriku  Satieovi. 
Gymnopedic,  Synové  hvězdy  a  Sarabandy  obsahují  zá^ 
rodky  debussyovské  harmonie,  zárodky  které  neuschly,  nýbrž  zá" 
zračně  vzklíčily. 

V  hnutí,  kterým  se  tu  obíráme,  má  Debussy  místo  výsadní; 
byl  nejen  nejvyslovenějším  novotářem  ze  všech  skladatelů  fran" 
couzských,  nýbrž  dal  hudebnímu  proudu  zcela  určitý  směr,  a  jeho 
vliv  šířil  se  daleko  za  hranice  hudby.  Bez  něho  nebyla  by  naše 
hudební  vnímavost  tím,  čím  jest  nyní,  a  zcela  správně  mohl  na' 
psáti  Laloy:  „Dnes  žije  generace,  jejíž  vkus  a  srdce  vytvořil  Pď 
léas  a  Nokturna." 

Lehké  nebe  a  nehlučná  krajina  vzbudila  již  od  mládí  v  De*- 
bussym  —  dítěti  z  Ile  de  France  —  hrůzu  z  přílišného  hluku  a 
smysl  pro  nuance;  Debussy  záhy  poznal,  že  podstatné  vlastnosti 
francouzského  umění  jsou  umírněnost,  půvab  a  diskrétnost.  Wagncr 
měl  tolik  geniálnosti,  že  se  obešel  bez  vkusu;  Debussy  měl  vkus 
téměř  až  ke  geniálnosti.  Jeho  hudba  způsobila  s  počátku  ta^ 
kove  překvapení,  že  lidé  nepoznávali  její  původové  souvislosti: 
vliv  Massenetovy  někdy  poněkud  rozměklé  snadnosti  melodické 
v  dílech  mládí,  vliv  Chopinův  v  jemně  raffinované  harmonii, 
v  eleganci  a  fantastičnosti,  vliv  Rusů  v  lehkosti  instrumcntační. 
Čas  bude  jistě  řáditi  i  na  díle  Debussyově,  které  obsahuje  jako 
každé  jiné  živly  určené  zániku,  ale  náhlý  vpád  tohoto  skladatele 
zůstane  jednou  z  nejpozoruhodnějších  událostí  v  dějinách  umění, 
leho  smělosti,  jeho  novoty,  na  které   se   z  počátku  pohlíželo  jako 

*  Neboť  na  Bcríioze,  u  něhož  se  tyto  věci  již  před  50  lety  objevují,  zdá 
se,  úplně  se  již  zapomnělo.  Překl. 


462 

na  anarchii  a  jako  na  něco,  co  původem  svým  nesahalo  do  minu' 
losti,  udaly  se  naopak  ve  smyslu  nejčistší  francouzské  tradice,  a 
pojí  se  jemnými  a  spletitými  svazky  k  francouzské  hudbě  XVIII. 
stol.  Daleko  za  romantické  výstřednosti  jest  Debussy  přímým  dě' 
dicem  našeho  znamenitého  Rameaua. 

Jakmile  jeho  hudba  opustila  malý  okruh  melomanů,  kteří  se 
ochotně  dají  přesvědčiti,  způsobila  hluboký  úžas.  Jakkoli  byla  jasná, 
zdála  se  zmatenou,  jakkoli  přesná,  připadala  neurčitou,  byť  sebe 
důmyslněji  prohloubena  a  plná  rovnováhy,  zdála  se  zárodkovitou 
a  nevypracovanou.  Sluch  obecenstva  byl  tak  sveden  na  scestí,  nad-* 
bytečné  přepínání  splynulo  v  představě  lidí  tak  úplně  se  samým 
pojmem  hudby,  že  se  mu  zdálo,  jako  by  si  z  něho  někdo  tropil 
žert.  Lze  si  představiti  politika,  který  by  mluvil,  aniž  by  nadouval 
své  řeči  bezsmyslnými  abstrakty,  která  se  píší  velkými  písmeny? 
Lidé  by  mu  nerozuměli.  Cosi  podobného  stalo  se  autoru  P  e  1" 
1  é  a  s  e,  neboť  široký  dav  francouzského  obecenstva  je  stejný 
v  umění  jako  v  politice:  dává  si  imponovati  reklamou,  a  umění 
Debussyovo  je  naprosto  bez  reklamy. 

I  když  nepřepínáme  důležitost  vlivu  ruských  skladatelů  na  Dc 
bussyho,  je  možno,  že  získal  mnoho  ze  své  známosti  s  ruskou 
hudbou.  Byl  z  prvních,  kdož  pochopili  význam  Borise  Godu" 
nova;  a  zejména  asi  jeho  pobyt  v  Rusku  vzbudil  v  něm  touhu 
po  jemnější  instrumentaci.  Debussy  slyšel  záhy  lehký  a  skvělý 
orkestr  Římského,  Borodina  a  Balakireva,  který  se  tolik  liší  od 
germánského,  a  jest  pravděpodobno,  že  to  přivedlo  jeho  pátravého 
ducha  k  badání  o  nových  barvách  zvukových. 

To  byly  různé  vlivy,  které  jak  se  zdá,  působily  na  Debussyho, 
ale  ony  zaujímají  celkem  málo  místa,  mámeni  na  zřeteli,  co  on 
sám  přinesl  a  vytěžil  z  vlastních  zásob.  Přinesl  odtud  především 
svou  harmonii,  za  kterou  nevděčí  nikomu  a  která  yJí  sama  obe^ 
střela  veškeru  jeho  hudbu  ovzduším  dříve  neznámým.  Chráníc  jej 
před  bezprostředními  úspěchy,  měla  nevýslovnou  svůdnost  pro 
lidi  milující  věci  dosud  neslyšené.  A  tak  —  jak  to  vysvětluje 
Marnold  —  dějiny  hudby  stotožňují  se  s  postupnými  vymože^ 
nostmi  v  harmonii.  Debussy  pokračoval  —  jistě  beze  svého  vě' 
domí  —  v  tomto  staletém  vývoji.  Užíval  první  nerozvedených 
nónových  a  undecimových  akordů,  považovaných  dosud  za  disso" 
nanční.  Uvedl  do  svých  akordů  noty  harmonii  cizí  a  užíval  sledů 
těchto  akordů,  které  byly  dosud  zavrhovány.  Pohyboval  se  mezi 
neurčitými  tóninami,  a  někdy  dokonce  i  mimo  veškeré  tóniny, 
nemaje  jiného  vůdce  než  svou  fantasii.  Taková  jemnost  byla  před 


463 

ním  neznáma:  místo  aby  trval  neústupně  na  svých  dissonancích> 
aby  nám  je  brutálně  vnucoval,  jako  to  činí  jcšté  dnes  Strauss 
nebo  Strawinsky,  obešel  je  jaksi  a  jen  se  jich  dotkl,  aniž  na  nich 
trval.  A  dovedl  je  zejména  zkušeně  připravovati  a  uplatniti,  kdežto 
u  jeho  napodobitelú,  kteří  je  jen  neobratně  přenášeli,  všechen 
jejich  půvab  vyprchal. 

Jeho  novoty  v  instrumentaci  byly  méně  význačné,  než  se 
domníváme,  ale  ze  způsobů,  kterých  sám  nevynalczl  (dělený  kvar^ 
tet,  časté  užívání  sordiny  u  nástrojů  smyčcových,  účinnější  role 
svěřená  dřevům,  glissanda  harf,  sordinované  trubky,  diskrétní 
užití  nástrojů  bicích  nebo  celesty)  dovedl  zvláštním  seskupením  a 
přiřaděním  vytvořiti  ensemble  libozvučný  a  poslušný,  jehož  novota 
spočívá  zvláště  v  jeho  vybrané  střízlivosti.  Není  nejasnosti  a  ne^ 
zřetelnosti  v  tomto  obdivuhodném  orkestru,  všecko  je  využito, 
není  tu  zdvojování  nástrojů,  není  zmatku ;  každý  díl  se  tu  přesné 
odlišuje  a  přispívá  k  vytvoření  atmosféry  zároveň  mlžné  i  prů' 
hledné. 

Při  nebývalé  zahrocenosti  smyslné  setkáváme  se  tu  s  plynností 
vody,  zářivostí  světla  a  teplými  vůněmi  noci.  Kdo  před  Fauno*" 
vým  odpolednem,*  Pelléascm  a  Nokturny  byl  by  pO" 
važoval  orkestr  schopným  tak  tajemných  záchvěvů,  kdo  byl  by 
před  Mořem*  uvěřil,  že  se  bude  vzdouvati  jako  vlny,  stříkaje 
hedvábnou  pěnou,  a  před  I  b  e  r  i  í,  že  bude  páliti  ve  žhavém  po^ 
ledním  slunci  jako  sevillské  náměstí?  Skvělost  a  jasnost  zvuku 
není  již  jako  u  Rusů  pouhým  pestrým  pláštěm;  jest  daleko  kliď' 
nější  a  barev  do  sebe  splývajících,  a  tak  přestává  býti  skvělým 
vedlejším  přídavkem,  aby  se  stala  samým  niterným  živlem  hudby. 

Na  divadle  Claude  Debussy  úplně  obnovil  francouzskou  zpě^ 
vohru.  Opustil  po  zralé  úvaze  wagnerovský  symfonický  proud  a 
příznačný  motiv,  různá  themata  byla  pouze  připomínána,  aniž 
měla  úlohu  architekturální,  a  účelem  hudby  bylo  jen  vyjadřovat 
náladu  každého  okamžiku.  Zpěv,  aniž  se  vracel  k  bývalému  reci^ 
tativu,  nahrazen  byl  jakousi  melodickou  deklamací,  která,  sledujíc 
velmi  pozorně  inflcxe  řeči,  modeluje  se  přesně  podle  ní  a  dbá 
jejích  přízvuků.  Osoby  v  Pclléasovi  zpívaly,  jak  by  se  mělo 
mluviti;  bylo  to  povznesení  francouzského  jazyka  v  celé  jeho  pruž-- 
nosti,  půvabu  a  v  jeho  nehmatatelném  rytmu.  Nebylo  tu  jíž  kru*- 
tého  znetvořování  vět,  které  by  se  měly  vtěsnati  do  úzkého  rámce ; 
slovo  vládne  od  té  doby  jako  neomezený  pán  a  sděluje  zpěvu  své 

*  L'aprés'Midí  ďun  Faune.  —  Mer. 


464 

vlastní  záchvěvy.  Jedinou  a  ustavičnou  snahou  Dcbussyho  jest, 
vyjadřovat  se  co  nejbezprostředněji.  Zpěv  nezdržuje  již  svou  porn" 
pou  postup  dramatu;  je  rychlý  a  stručný,  užívá  zkratek  a  dovede 
v  jediném  slově  soustřediti  veškeru  náladu,  která  jest  v  něm  za^ 
hrnuta.  Není  tu  již  skoků  v  intervallech,  které  se  snad  hodí  jazyku 
německému,  ale  nesnášejí  se  s  francouzským.  Všecko  je  sevřeno 
do  malého  intervallu,  všeho  se  dosáhne  nejjednoduššími  prostřed' 
ky.  Debussy,  který  podržel  z  klassické  formy,  co  je  v  ní  podstat- 
ného, dovedl  jí  dáti  ohebnost  a  pružnost,  která  by  odpovídala  mc 
děrní  sensibilitě  a  dovedla  jí  vyjádřiti. 

I  když  si  uvědomíme,  čím  jest  kvartet  Debussyův  povinován 
kvartetům  Ruské  školy,  poznáme,  že  také  on  přináší  zcela  nový 
tón  do  oblasti  komorní  hudby.  Způsob  psaní  stal  se  tu  úplné 
orkcstrálním ;  hudba  nevyvinuje  se  již  podle  abstraktních  linií, 
nýbrž  prozrazuje  neustálou  péči  o  zvuk;  respektujc^i  skladatel 
tradicionální  stavbu,  uvádí  zde  do  scherza  malebný  živel,  který 
byl  vzdálen  kvartetům  klassickým  nebo  romantickým,  a  který  od 
té  doby  bude  často  napodoben. 

V  klavírní  hudbě  přinesl  Debussy  snad  nejméně  nového, 
neboť  —  jak  uvidíme  dále  —  následoval  způsob  Ravelův,  či  v  har^ 
monii  poslední  preludia  Strawinskyho,  ale  to  vše  je  jen  vnější, 
neboť  jeho  hudba  je  novotářskou  ve  své  podstatě. 

Jím  obnovil  symbolismus  koncepci  hudebního  umění,  a  je-li 
pravdou,  že  se  v  nejnovějších  dílech  jeho  stále  pohyblivý  duch 
od  symbolismu  spíše  osvobodil,  jsou  jím  jeho  nejkaraktcrističtéjší 
díla,  která  způsobila  otřes  (Odpoledne  faunovo,  Nokturna, 
Pelléas,  Lyrické  prosy.  Galantní  slavnosti.  Rytiny)* 
úplně  proniknuta.  Bylo  vskutku  možno  říci  o  Pelléasovi,  že 
jest  veledílem  symbolismu.  Hudba  Debussyho  povznesla  Maeter^ 
linckovo  drama,  a  dala  odtud  vytrysknouti  veškeré  kráse,  kterou 
obsahovalo;  vyplnila  jeho  mezery,  zakryla  jeho  nedostatky  a  vy- 
loučila části  méně  ryzí. 

Co  vykonali  v  literatuře  Verlaine  a  Mallarmé,  to  vykonal  De^ 
bussy  v  hudbě.  Jeho  hudba  stotožnila  se  s  tajemným  životem 
věcí,  a  spíše  než  aby  s  určitostí  vyjadřovala  jejich  kontury,  sply- 
nula v  jejich  bezejmenné  podstatě.  Jí  poznali  jste  s  úžasem  akordy, 
které  sladce  pronikají  až  do  duše  a  jiné,  které  prudce  šlehnou  ve 
tvář.  Některé  byly  jako  kaditelnice,  z  níž  vycházejí  vůně  a  jiné 
jako  okno,  které  otvíráme  ráno  do  zahrady,  koupající  se   v  rose. 

*  Proses  lyriques,  Fétes  Galantcs,  Estampes. 


4^5 

Jeho  hudba  byla  větrem,  který  pohrává  ve  vrboví  jako  prsty  ve 
vlasech  milenky,  byla  lehkým  vzduchem  ramíího  úsvitu,  byJa 
vodou  „beztvárnou  a  mnohotvárnou",  která  běží  podél  strání  nebo 
tančí  sarabandu  v  bassinech  parků,  byla  atomy  prachu,  které  tančí 
vášnivé  v  paprsku  slunečním,  byla  zlatým  světlem,  stéblem  trávy, 
chvějícím  se  mezi  jinými  stébly,  měla  vůni  moře,  irisaci  pěny, 
svěžest  pramene.  Nepopisovala,  nýbrž  vyvolávala;  nevyslovila  plně, 
nýbrž  postupovala  jen  v  narážkách.  Každý  okamžik  měl  své  roz' 
luštění  v  okamžiku  příštím;  jsouc  z  látky  nehmatatelné  a  plynné, 
byla  nepřetržitá  a  bergsonovská.  Nevzdala  se  každému;  jakási  dů' 
věrnost  byla  mezi  ní  a  námi,  žádala  od  nás  našeho  účastenství. 
Znajíc  výmluvnost  slov  neformulovaných,  dbala  podvědomého  a 
nepodceňovala  hodnoty  ticha.  Všecko  pro  ni  existovalo  jen  sub^ 
jektivně  a  podávala  nám  zrcadlo,  v  němž  jsme  rozeznávali  reflex 
své  duše.  Viděli  jsme  tam  plouti  měkký  a  tichý  průvod  oblaků; 
viděli  jsme  tam  sirény,  které  koupaly  své  nahé  paže  v  moři;  fan^ 
tómy  z  Galantních  slavností  hrály  na  loutnu  s  maskou  ra^ 
dosti;  a  na  březích  rybníka  faun,  umdlený  neukojeným  žárem 
milostné  touhy,  pronásledoval  nymfy  na  mýtinách. 

Hudba  Debussyho  měla  první  takovou  evokační  a  sugestivní 
moc,  a  zasáhla  nás  bez  pomoci  výkladů  v  nejtajnější  hloubi  na" 
šeho  nitra.  Byla  v  tom  nejen  první,  nýbrž  také  jediná,  neboť  poz" 
déjší  skladatelé  osvojili  si  pouze  způsob  psaní  autora  Pelléasa 
a  nikoli  podstatu  jeho  umem'. 

Ravel  pokládán  byl  dlouho  za  debussyovce,  a  přece  jest  málo 
skladatelů  tak  rozdílné  povahy  jako  Debussy  a  Ravel.  První  — 
při  vší  kontrole  nad  sebou  samým  —  jest  umělcem  úplné  spon" 
tánním ;  vychází  svým  způsobem  od  Gounoda  a  Masseneta,  kdežto 
druhý  by  se  blížil  spíše  k  Saínť-Saěnsovi.  Oproti  umění  Dc" 
bussyovu,  především  smyslnému,  zůstává  umění  Ravelovo  čistě 
mozkovým.  Všecko  je  v  něm  uváženo,  vypočteno,  přísně  posou" 
zeno  a  chtěno;  fantasie,  rozmar  a  nepořádek  jsou  právě  tak  pře" 
dem  promyšleny  jako  u  jiných  pořádek  a  ukázněnost.  Podstatnou 
vlastností  hudby  Ravelovy  je  intelligence:  intelligence  ve  volbě 
látky,  kterou  si  vždycky  obratně  vybere  tak,  aby  odpovídala  jeho 
povaze  a  aby  uplatnila  jeho  nadání;  intelligence,  jak  svou  látku 
zpracuje,  jak  se  jí  zmocní  v  jejích  nejposlednějších  podrobnostech, 
jak  se  jí  nedá  unésti,  nýbrž  jak  ji  sám  ovládne,  vůbec  —  abychom 
užili  slov  Baudelaireových  —  jak  nedůvěřuje  inspiraci. 

Data,  která  máme,  oddálí  i  od  těch  jeho  prvních  prací,  které 
vypadají   nejvíce    debussyovsky,   sebe  menší   podezření  z  napodO" 

Lumír  Xm.  10.  59 


466 

bcní,  poněvadž  Vodní  hry*  předcházely  Zahrady  v  dešti** 
a  Habanera  Večer  v  Granad  é,**  který  skoro  slovné 
reprodukuje  její  thema.  Byla  to  prosté  soubéžná  reakce  dvou 
jemných  sensíbilit,  zhnusených  módní  rhetorikou  a  hledajících 
bezprostřednéjší  a  osobitější  způsob  výrazu.  Od  harmonie 
Debussyovy  k  Ravelově  není  napodobení,  nýbrž  jen  filiace: 
Ravel  šel  týmž  směrem  jako  Debussy  a  předešel  ho.  Sel 
dále  v  míšení  tónů  cizích  harmonii  do  svých  akordů  a  ve  vynalé" 
zání  nových  stupnic.  Předstihl  harmonickou  komplikovanost  de^ 
bussyovskou  a  učinil  její  volnost  ještě  volnější.  Orkestraci  spíše  zdo" 
konalil  než  obnovil.  Širokou  debussyovskou  smyslnost  nahrazuje 
pronikavou  a  bezprostřední  notací  dojmu;  nikdo  nedovedl  tak  jako 
on  zachytit  hluky,  skřípění,  neznatelný  šelest:  vzpomeňme  jen 
Přírodních  historek  a  začátku  Španělské  hodin y.*** 

Ve  zpěvu  sledoval  také  velmi  přesné  text,  ale  stopoval  jej  spíše 
slovo  za  slovem,  než  aby  měl  na  zřeteli  celkovou  větnou  linii. 
Dramatickou  koncepci  Ravclovu  můžeme  dosud  posuzovati  jen 
podle  Španělské  hodiny,  díla,  které  nemá  symfonického 
proudu  orkestrálního,  a  které  se  snaží  navázati  na  starou  tradici 
Opery  buffy.  Potopený  zvon  (La  clochc  engloutie),  který  již 
dlouho  připravuje,  dovolí  mu  ukázati,  co  vskutku  dovede. 

V  komorní  hudbě  Ravel  sleduje  hnutí,  zahájené  Debussym:  jeho 
smyčcový  kvartet  má  také  zcela  orkcstrální  fakturu  a  je  veden  snahou 
po  vytěžení  zvukových  barev.  Skladateli  daří  se  vylouditi  ze  čtyř  smyč^ 
cových  nástrojů  zvuky  přímo  kouzelné,  a  v  jeho  čtyřech  větách  melodie 
tryská  a  proudí  s  bohatou  spontánností,  na  kterou  jsou  novější  díla 
skoupější. 

S  touž  obratností  v  kombinování  a  střídání  zvukových  barev  při 
omezených  prostředcích  setkáváme  se  v  Introdukci  a  Allegru 
pro  smyčcový  kvartet,  harfu  a  klarinet.  Kdož  by  si  nepřál  slyšeti  tuto 
Introdukci,  nebo  tři  Básně  od  Mallarmé  pro  zpěv,  klavír,  smyč-' 
cový  kvartet,  dvě  flétny  a  dva  klarinety  za  letního  večera  ve  společnosti 
p.  de  Poupeliniěrc  a  j  eho  hostí  v  zeleném  loubí,  vonícím  růžemi  a  zimo^ 
strázem,  jako  v  povídkách  Régnierových  ?  Slyšíme^li  tuto  hudbu  roz-* 
měrů  tak  harmonických,  tak  jasnou,  svěží,  prostou  jakéhokoli  stínu  ro^ 
mantismu,  pochopíme  že  i  při  svém  modernismu  Ravel  jest  svým  způ^ 
sobem  člověk  z  XVIII.  stol.,  potomek  Daquina,  Falconneta  nebo  Hueta, 
„petiťmaítre",  zbloudilý  do  naší  doby  demokratického  barbarství. 

*  Jeux  ďEau. 

**  Jardins  souš  la  Pluie:  Soirée  dans  Grenade. 
♦**  Histoires  Naturelles:  Heure  Espagnole,  (Priáté  konec) 


467 


VIKTOR  DYK: 


BASNIK  A  POLITIKA,       (Pokraiov*.í o 

XIX. 

V  „Historii  zločinu"  je  X.  kapitola  oddílu  „Vítězství",  v  níž  si 
klade  Victor  Hugo  otázku :  bylo  kdy  v  moci  levice,  zabrániti 
státnímu  převratu?  Hugo  mysli,  že  nikoli.  Přes  to  uvádí  fakt, 
který  dle  svého  mínění  nesmí  přejíti  mlčením. 

i6.  listopadu  1851  dlel  Hugo  ve  svém  bytu,  ruc  de  la  Tour^ 
Auvergne,  číslo  37.  Byla  pozdní  noční  hodina  a  Hugo  pracoval. 
Tu  otevřel  sluha  dveře  a  hlásil  Jéróma  Bonaparta.  Po  chvílí  bez" 
významného  hovoru  o  rukopisu,  který  svěřil  Hugovi  —  byly  to 
paměti  Amélie  Wíirtemberské,  obrátil  se  Jéróme  Bonapart  náhle 
k  básníkovi  a  pradl: 

„Republika  je  ztracena." 

Hugo  odpověděl: 

„Mnoho  nechybí  k  tomu." 

Host  pokračoval: 

„Leda,  že  byste  ji  zachránil." 

Já?" 

„Ano." 

„A  jak?" 

„Vyslechněte  mne." 
A  Jéróme  vyložil  situaci,  v  jejímž  posuzování  se  srovnával 
s  Hugem.  Pravice  Shromáždění  čítala  ke  čtyřem  stům  hlasů,  levice 
asi  stoosmdesát.  Čtyři  sta  hlasů  většiny  náleželo  třem  stranám, 
legitimistům,  orleanistům,  bonapartistům,  v  celku  klerikálně  zabar^ 
vcným.  Minorita  byla  republikánská.  Pravice  nedůvěřovala  levici 
a  učinila  proti  ní  opatření.  Zřídila  komitét,  v  němž  zasedalo  šest-' 
náct  členů  pravice,  kteří  měli  za  úkol  učiniti  jednotnou  tuto  strana 
nickou  trojici  a  kteří  měli  dále  bdíti  nad  pravicí.  Šestnáct  těchto 
členů  pravice  zvalo  se  dle  Hugova  dramatu  ironicky  burgraves. 
Ale  minorita  nespokojila  se  ironickými  komentáři  a  učinila  opa-' 
tření  podobné;  zřídila  rovněž  šestnáctičlenný  výbor,  kterýž  měl 
bdíti  nad  většinou.  Jak  hořce  poznamenává  Hugo,  pravice  hlídala 
levici  a  levice  pravici,  nikdo  však  nehlídal  Bonaparta;  uměti  se 
orientovati  v  své  nedůvěře,  tof  tajemství  velké  politiky. 

Jéróme  Bonaparte  tázal  se  Huga: 

„Jste  ze  Šestnácti?" 

„Ano,  červený  burgravc." 


468 

^A  máte  plnou  moc?** 

„Jako  ostatní;  ne  více.  Levice  nemá  náčelníků.** 

„Yon,  policejní  komisař  Shromáždění,  je  republikán?'* 

„Ano.** 

;,PoslcchI  by  rozkazu  vámi  podepsaného?** 

„Snad.** 

„Já  pravím:  zcela  určité.** 

Díval  se  na  Huga  pevně. 

„Nuže,  dejte  této  noci  zatknout  presidenta.** 

„Zatknout  prcsidental'*  zvolal  Victor  Hugo  překvapen. 
Jéróme  Bonaparte  pokračoval  ve  svém  výkladu:  Vojsko  je 
dosud  nerozhodné,  národní  garda  je  pro  Shromáždění,  plukovník 
Forestier  ručí  za  8.  legii,  plukovník  Gressiev  za  6.  a  plukovník 
Hovyn  za  pátou.  Nechce''li  Hugo  vzíti  sám  na  sebe  věc,  ať  svolá 
poradu  šestnácti  co  nejrychleji  a  co  nejdůvěrněji;  na  rozkaz  výboru 
šestnácti  vytáhl  hy  bataillon  proti  Elysejskému  paláci,  kde  nejsou 
připraveni  na  obranu,  chystajíce  útok;  vše  se  odbude  v  nočním 
tichu  a  Paříž,  vzbudíc  se  časně  ráno,  zví,  že  Bonaparte  je  mimo 
zápas  a  že  republika  mimo  nebezpečí.  Tvrdil,  že  možno  počítati 
při  všem  s  jenerálem  Neumayerem  v  Lyonu  a  La  Woéstinem 
v  Paříži. 

A  Jéróme  Bonaparte  dodal: 

„Ano,  chtěl  bych  zachrániti  svou  rodinu  a  svůj  národ.  Nosím 
jméno  Napoleonovo,  ale  bez  fanatismu.  Jsem  Bonaparte,  ale  ne 
bonapartista.  Respektuji  to  jméno,  ale  soudím  je.  Je  na  něm  už 
skvrna,  i8.  brumaire.  Má  míti  ještě  novou?  Skvrna  stará  zmizela 
pod  slávou.  Slavkov  zakrývá  Brumaire,  Napoleon  ospravedlnil  se 
geniem.  Lid  podivoval  se  mu  tolik,  že  mu  odpustil  .  .  .  Nuže,**  po^ 
kračoval,  „sláva  jeho  přežila  první  ránu,  druhá  by  ji  zabila.  Nechci 
tomu.  Nenávidím  prvý  i8.  brumaire,  bojím  se  druhého.  Chci  mu 
zabrániti ** 

„Ale,**  namítl  hostu  Hugo,  „navrhujete  mi  státní  převrat.** 

„Myslíte?** 

„Nepochybně.  Jsme  minorita  a  jednali  bychom  jako  majorita. 
Jsme  částí  Shromáždění  a  jednali  bychom  jako  Shromáždění  celé. 
My,  kteří  zavrhujeme  každou  usurpaci,  usurpovali  bychom.  Vlo' 
žili  bychom  ruku  na  funkcionáře,  kterého  dát  zatknout  má  pouze 
Shromáždění  právo.  My,  obhájci  ústavy,  porušili  bychom  ústavu. 
My,  mužové  zákona,  znásilnili  bychom  zákon.  To  je  státní  převrat.** 

„Ano,  ale  státní  převrat  s  dobrou  intencí.** 

„Zlo  učiněné  pro  dobro  zůstává  zlem.** 


469 

„I  v  případe  úspěchu?" 

„Obzvláště  v  případě  úspěchu!" 

„Proč?" 

„Poněvadž  pak  se  stane  příkladem." 

„Neschvalujete  tedy  18.  fructidor?** 

nNe." 

„Ale  18.  fructidory  zabraňují  18.  brumaire." 

„Ne.  Připravují  je." 

„Ale  státní  zájem  existuje." 

„Ne.  Co  existuje,  je  zákon." 

„18.  fructidor  byl  přijat  velmi  počestnými  duchy." 

„Vím  to." 

„Blanqui  s  Michcletem  jsou  pro." 

„Já  s  Barbésem  jsem  proti." 

Hugo  přešel  po  té  k  stránce  praktické. 

„Po  tomto  hovoru  prozkoumejme  váš  plán." 

A  Hugo  vypočítává  obtíže.  Počítati  s  gardou  národní!  Ale  je*- 
ncrál  La  Woěstine  nemá  ještě  její  velení.  Počítati  s  armádou.  Ale 
jenerál  Neumayer  byl  v  Lyoně,  ne  v  Paříži.  Co  se  tkne  La  Woé^ 
stina,  nemá  dvojí  tvář  ?  Možno  spoléhati  na  něj  ?  Povolati  do 
zbraně  8.  legiil  Ale  Forestier  není  už  jejím  plukovníkem.  5.  a  6.1 
Ale  kdyžtě  Gressíev  a  Horyn  jsou  pouze  podplukovníky,  půjdou 
legie  za  nimi?  Obrátit  se  na  komisaře  Yona!  Ale  poslechne  pouhé 
levice  ?  Je  zřízencem  Shromáždění  a  tudíž  většiny,  nikoliv  menšiny. 
Ale  byť  všechny  otázky  byly  rozřešeny  příznivě,  neběží  o  úspěch, 
ale  o  právo.  I  kdyby  levice  měla  úspěch,  nebude  míti  práva. 
K  zatčení  presidenta  je  třeba  rozkazu  Shromáždění;  bylo  by  nutno 
rozkaz  tento  via  facti  nahraditi.  Předpokládejme  odpor;  bude  nutno 
prolévati  krev.  To  vše  je  zločin." 

„Ne,"  namítl  Jeróme  Bonaparte.  „Je  to  salus  populi  —  Sup' 
rema  lex." 

„Ne  pro  mne,«  namítl  Hugo.  „Nezabil  bych  dítě,  abych  za^ 
chránil  národ." 

„Caton  ano." 

„Ježíš  ne." 

A  Hugo  dodal: 

„Máte  pro  sebe  starověk.  Utkvíváte  na  pravdě  řecké  a  římské; 
já  jdu  za  pravdou  lidskou.  Nový  obzor  je  širší  staršího," 

Po  chvíli  mlčení  namítl  Jéróme  Bonaparte  znovu: 

„Bude  tedy  útočit  on." 

„Budiž." 


47C>  * 

„Chcete  svést  bitvu  téměř  ztracenou  předem.^ 

»Bojíin  se  toho." 

„A  tento  nerovný  zápas  může  pro  vás,  Viktore  Hugo,  skon^ 
čiti  pouze  smrtí  nebo  vyhnanstvím." 

„Myslím  si  to." 

„Smrt  je  okamžik;  vyhnanství  je  dlouhé." 
„Musíme  si  na  to  zvyknouti." 

Po  několika  námitkách  ještě  otázal  se  Jéróme  Huga: 

„Budete  moci  snášeti  vyhnanství?" 

„Pokusím  se." 

„Budete  moci  žíti  bez  Paříže?" 

„Budu  míti  moře." 

„Půjdete  tedy  na  břeh  moře?" 

„Myslím  si  to." 

„To  je  smutné." 

„To  je  veliké." 

„Oh,  vy  nevíte,  co  je  vyhnanství.  Já  to  vím.  Je  to  strašné.  Jistě 
bych  je  nezačal  znovu.  Smrt  je  něco,  z  čeho  se  nevracíme,  vyhnán-* 
ství  něco,  kam  se  nevracíme." 

„Nutno'li,"  řekl  Hugo,  „půjdu  do  něho  a  vrátím  se  do  něho.« 

„Spíše  umřít.   Opustit  život,  to  není  nic,  ale  opustit  vlast . . ." 

„Běda!  To  je  vše." 

„Nuže,  proč  tedy  přijímati  vyhnanství,  možno^li  mu  zabrániti? 
Co  kladete  nad  vlast?" 

„Svědomí." 

A  Hugo  vykládá  svůj  názor: 

„Naše  dvě  povinnosti  jsou  různé.  Nemohl  bych  zabránit  Lud- 
víku Bonapartovi,  aby  spáchal  zločin,  leda  že  bych  jej  spáchal  sám. 
Nechci  ani  i8.  brumaire  pro  něj,  ani  i8.  fructidor  pro  mne.  Raději 
budu  proskribovaným  než  proskribujícím.  Mámili  volbu  mezi 
dvěma  zločiny,  zločinem  mým  a  zločinem  Ludvíka  Bonaparta,  ne- 
chci svému  zločinu.* 

„Ale  pak  snesete  zločin  jeho." 

„Raději  snésti  zločin  než  jej  spáchati." 

Jéróme  byl  chvíli  zamyšlen  a  pak  řekl: 

„Budiž.  Snad  máme  oba  dva  pravdu." 

„Myslím  to,"  odvětil  básník. 

A  stiskl  mu  ruku. 

Jéróme  Bonaparte  vzal  rukopis  matčin  a  odešel. 

Byly  tři  hodiny  ráno.  Rozhovor  trval  přes  dvě  hodiny.  Hugo 
nešel  spát,  dokud  jej  nenapsal. 


471 

XX. 

Tento  rozhovor  v  noci  i6.  listopadu  1851  zapisuje  Hugo.  Za^ 
pisuje  jej  svým  slohem  a  svými  slovy,  což  vše  může  mnoho  měnit 
věc.  Filosofický  konflikt,  nadhozený  tímto  rozhovorem,  pustím 
se  zřetele.  Jisto  je,  že  námitky  Hugovy  byly  vážné;  jisto  je,  že  věť 
šina,  která  málem  že  nechala  dokončit  Huga  řeč  o  změně  ústavy,  prav" 
děpodobně  nesnesla  by  klidně  čin,  Jérómem  Bonapartem  navrhovaný. 
Možno  také  připustiti  ideologii  Hugovu,  byť  by  v  ní  bylo  trochu 
divadelnosíi,  připustím,  že  bezděčné.  Jest  však  mnohem  vážnější 
námitka,  kterou  zde  musí  pronésti  historik:  po  kapitole  desáté, 
v  níž  Viktor  Hugo  líčí  návštěvu,  tak  neobyčejnou  a  patrně  ho 
vzrušivší,  nevrací  se  básník  k  celé  události.  Co  znamená  toto 
mlčení?  A  jak  je  možno,  že  Victor  Hugo,  tak  vážně  varován,  ne 
považoval  za  svoji  povinnost,  vážně  dále  varovati?  O  krocích, 
které  učinil  od  časného  rána  17.  listopadu  1851  až  do  chladného 
zimního  rána  2.  prosince  téhož  roku,  nepraví  nám  Victor  Hugo 
ničeho. 

Řekl  jsem  ničeho.  Ale  přece  nám  něco  praví. 

První  kapitolu,  kterou  zahajuje  „Historii  zločinu",  nadepsal  bás' 
nik  „Bezpečnost".  A  hle,  první  řádky  „Bezpečnosti": 

„I.  prosince  185 1  pokrčil  Charras  rameny  a  vyňal  náboje  zt 
svých  pistolí.  Vskutku  věřiti  v  možný  státní  převrat  stávalo  se 
pokořujícím.  Hypothesa  nezákonného  násilí  Ludvíka  Napoleona 
vyhledala  před  vážnějším  zkoumáním  ...  Co  se  tkne  atentátu 
proti  republice  a  lidu,  což  mohl  kdo  míti  takový  úmysl?  Kde  byl 
člověk  schopný  takového  snu?  Pro  tragedii  třeba  herce  a  zde  herec 
vskutku  chyběl . . ." 

A  dále  píše  Hugo :  „Určité  zločiny  jsou  příliš  vysoké  pro  určité 
ruce.  Abychom  mohli  dopustit  se  18.  brumaire,  nutno  míti  v  své 
minulosti  Arcolu  a  v  své  budoucnosti  Slavkov.  Býti  velkým  bau" 
ditou  není  dáno  každému." 

Michel  (de  Bourges)  hovořil  v  pátek  28.  listopadu  1851  s  pre^ 
sidentem  republiky.  Tento  mu  řekl :  „I  kdybych  chtěl  zlu,  nemohl 
bych.  Včera  ve  čtvrtek  pozval  jsem  k  svému  stolu  pět  plukovníků 
posádky  pařížské;  dovolil  jsem  si  fantastický  nápad,  vyptávati  se 
každého  stranou;  všech  pět  mi  prohlásilo,  že  se  nikdy  vojsko  ne' 
propůjčí  k  násilnému  převratu  a  nepodnikne  útok  na  nedotknu- 
telnost Shromáždění,  Můžete  to  říci  svým  přátelů m." 
„A  usmíval  se,"  říkal  Michel  uklidněn  „a  také  já  se  usmál."  Nuže, 


472 

Michel  řekl  svým  přátelům  uklidňující  detail ;  proč  neučinil  Victor 
Hugo  totéž? 

Považoval,  jak  řekl  Jérómu  Bonaparte,  republiku  za  téměř  ztra-* 
cenou.  Co  činil  k  její  záchraně  ?  Všechny  činy  státního  převratu 
bylo  možno  předvídati.  Státní  převrat  neprovádí  se  za  trvání  sboru 
zákonodárného.  Nutno  jej  rozehnati.  Rozehnaný  zákonodárný  může 
se  sejíti  jinde.  Nutno  učiniti  jej  neškodným  ať  v  Mazas  nebo  v  pev^ 
nosti  Vincennes  nebo  v  Hamu.  Veřejné  mínění  mohlo  by  zne^ 
možniti  úspěch ;  ať  se  umlčí  veřejné  mínění.  Zameziti  tiskové  pro^ 
jevy,  obsaditi  tiskárny,  rozehnati  schůze  —  toť  vše  nutně  byl  pro^ 
gram  kteréhokoli  převratu.  Nebylo  možno  učiniti  přípravy  pře> 
dem?  Nebylo  možno  pomysliti  na  včasné  opatření  válečného  ma> 
teriálu?  Victor  Hugo  opět  a  opět  akcentuje,  že  proti  loo.ooo  vo" 
jáků  stálo  tu  něco  nevyzbrojených  nebo  špatně  vyzbrojených  lidí. 
Co  však  učinil  v  osudných  dnech,  aby  bylo  jich  více  a  aby  jich 
bylo  vyzbrojeno  více? 

Victor  Hugo  pokouší  se  vysvětliti  tuto  nepřipravenost.  „Od 
i848  do  1851  uplynula  tři  léta,"  praví.  „Ludvík  Bonaparte  byl 
dlouho  podezříván;  ale  prodloužené  podezření  mate  intelligenci  a 
vyčerpává  se  neužitečným  trváním.''  Píše  jinde:  „Schůze  z  i.  prO' 
since,  velmi  klidná  a  věnovaná  debatě  o  zákonu  municipálním, 
skončila  pozdě  a  uzavřela  se  hlasováním  na  tribuně.  V  okamžiku, 
kdy  Baze,  jeden  z  kvestorů,  stoupal  na  tribunu,  aby  odevzdal  hlas, 
poslanec  náležející  k  tomu,  co  se  zvalo  „lavicemi  elyscjskými", 
přiblížil  se  k  němu  a  pošeptal  mu :  „Této  nocí  vás  unesou." 
Denně  přicházela  taková  upozornění  a  posléze,  vy^ 
světlili  jsme  to  výše,  nikdo  jich  již  nedbal." 

Vysvětlili  jsme  to  výše,  praví  Victor  Hugo.  Nezdá  se  to  být 
vysvětlením  dostatečným. 

Historie  nemůže  sprostiti  viny  Ludvíka  Napoleona;  v  podstatě, 
nehledě  ke  krutostem,  jichž  se  bylo  možno  uvarovati,  ale  u  nichž 
není  snad  vždy  možno  prokázati  bezprostřední  vinu  jeho,  byla 
jeho  tragická  vina,  že  bral  na  sebe  úkol  nad  síly.  Ale  ukázaHi 
se  2.  prosinec  osudným  pro  dějiny  Francie  (a  neméně  pro  dějiny 
Evropy  vůbec,  poněvadž  teprve  2.  prosinec  1851  dovršil  na  léta 
úspěch  reakce  a  absolutismu!),  nelze  sprostit  viny  také  odpůrce. 
A  není  bez  viny  také  Victor  Hugo.  Je^li  důvěra,  je''li  bezpeč' 
n  o  s  t,  není  nutno  pronášeti  řeči  ze  17.  července  1851;  ale  prone-- 
se''li  se  řeč,  jako  o  revisi  ústavy,  nutno  učiniti  důsledky  z  takové 
řeči.  Z  čeho  čerpal  Victor  Hugo  přesvědčení,  že  konflikt,  jím  v  řeči 
o  revisi  ohlášený,  nastane  až  na  jaře?  A  byHi  toho  mínění,  jak 


473 

mohl  si  neuvědomiti,  že  právě  veřejné  ohlašování  tohoto  konfliktu 
na  jaro  donutí  presidenta  republiky,  aby  urychlil  osudná  svá  opa^ 
tření  ? 

Osudné  noci  z  i.  prosince  na  2.  prosinec  stály  proti  sobě  dvé 
moci,  dva  světy,  dva  tábory.  Na  straně  Ludvíka  Bonaparte  vše 
připraveno,  organisováno,  vyzbrojeno;  na  straně  republiky  vše 
v  nejistotě  a  zmatku.  Jaký  mohl  býti  výsledek  zápasu? 

XXI. 

V  kapitole  „Důsledky  24.  června  pro  2.  prosinec"  v  oddílu 
„Uklaď",  „Historie  zločinu"  líčí  Victor  Hugo  rozhovor  s  dělníkem, 
kterému  kdysi  v  neděli  26.  června  1848  zachránil  život.  V  rue  de  la 
Roquette.  Přcncchme  slovo  Hugovi. 

„Poznal  mne  okamžitě  a  přišel  ke  mně. 

„Ah!  pane,"  řekl  mi,  „to  jste  vy." 

„Víte,  co  se  děje?"  tázal  jsem  se  ho. 

„Ano,  pane." 

Toto  „ano,  pane,"  řečené  s  klidem  a  dokonce  s  jistými  rozpaky, 
povědělo  mi  vše.  Cekal  jsem  rozhořčený  výkřik,  dostalo  se  mi 
pokojné  odpovědi.  Zdálo  se  mi,  že  je  to  samo  předměstí  Sainť- 
Antoinc,  s  kterým  mluvím.  Pochopil  jsem,  že  na  této  straně  věc 
je  odbyta  a  že  nemůžeme  ničeho  od  ní  čekat.  Lid,  tento  podivu^ 
hodný  lid,  ztrácel  odvahu.  Přes  to  učinil  jsem  pokus. 

„Ludvík  Bonaparte  ZTazii\e  republiku,"  řekl  jsem,  nepozoruje,  že 
mluvím  zvýšeným  hlasem.  Sáhl  mi  na  rameno  a  pravil,  ukazuje 
mi  prstem  stíny,  které  se  rýsovaly  za  skleněnými  dveřmi  zadního 
krámu:  „Mějte  pozor,  pane,  mluvte  tišeji!" 

„Jakže  1"  zvolal  jsem,  „vy  jste  dospěli  až  tam,  vy  se  neodva-- 
zujete  mluviti,  vy  se  neodvažujete  pronést  zcela  hlasitě  jméno  onoho 
Bonaparte,  vy  sotva  mručíte  několik  slov  potichu,  zde,  v  této  ulici, 
v  tomto  předměstí  SainťAntoine,  kde  re  všech  dveří,  se  všech 
oken,  z  každého  dláždění,  z  každého  kamene,  měl  by  vycházet 
výkřik  ,do  zbraněM" 

Auguste  mi  vyložil,  co  jsem  již  pozoroval  příliš  jasně  a  co  mi 
Girard  už  ráno  dal  tušiti,  morální  situaci  předměstí;  že  lid  byl  „za- 
ražen", že  se  jim  všem  zdálo,  že  všeobecné  právo  hlasovací  bylo 
opět  zavedeno;  že  je  dobři  věc,  zrušen^i  zákon  z  31.  května. 

Přerušil  jsem  jej. 

„Ale  tento  zákon  z  3i.  května  chtěl  přece  Ludvík  Bonaparte, 
zavedl  Rouher,  navrhl  Baroche,  odhlasovali  jej  bonapartisté !  jste 
oslněni  zlodějem,  který  vám  vzal  vaši  peněženku  a  který  vám  ji  vracíl" 

Lumír  XLII  10.  6  O 


474 

„Ne  já/'  řekl  Auguste,  „ale  ostatní." 

A  pokračoval:  že,  aby  se  vše  řeklo,  na  konstituci  se  mnoho  nedá, 
že  lid  miluje  republiku,  ale  že  republika  je  zachována,  že  v  tom 
všem  vidět  zcela  jasné  pouze  jednu  věc,  a  to  děla,  hotová  k  palbě 
že  se  vzpomíná  na  červen  1848;  že  je  tu  chudina,  jež  trpěla  mnoho; 
že  Cavaígnac  způsobil  mnoho  zla;  že  ženy  křečovitě  svírají  blůzy 
mužů,  aby  jim  zabránili,  jít  na  barrikády;  že  přes  to  vše, 
kdyby  muži  jako  my  byli  v  čele,  snad  by  se  lid  bil,  že  však  je 
mrzuté,  že  neví,  pro  co."  A  končil  slovy:  „Hoření  předměstí  je 
mrtvé,  dolení  je  lepší.  Tam  dojde  k  zápasu.  Ulice  de  la  Roquette 
je  dobrá,  ulice  de  Charonne  je  dobrá,  ale  na  straně  k  Pěre''La^ 
chaise  říkají:  „Co  mi  to  vynese?"  Neznají  než  čtyřicet  souš  své 
denní  mzdy " 

Taková  dle  vlastního  sdělení  Hugova  byla  nálada  pařížského 
lidu. 

V  „Napoleonu  Malém"  v  oddělení  „Parlamentarism"  je  stejnO" 
jmenná  kapitola  (osmá),  kde  píše  Hugo  ve  výmluvné  jinak  passáži: 
„Ludvík  Bonaparte  nespokojil  se  s  povalením  tribuny.  Chtěl  ji  učinit 
směšnou."  Neštěstí  republiky  francouzské  bylo  mnohem  větší: 
tribuna  se  stala  lidu  lhostejnou.  Parlamentarism !  Slovo,  nad  nímž 
se  básník  rozčiluje!  Ale  není  tu  choroba,  není  tu  zlo,  přestane^i 
míti  lid  zájem  na  parlamentu.  A  jak  dlouho  chcete,  aby  potrvala 
ústavnost,  nedá^li  na  ni  mnoho  lid?  Tato  nedůvěra  a 
tato  lhostejnost  otvírají  brány  absolutismu.  Stala^li  se  svoboda 
slovem,  stává  se  násilí  skutečností. 

Jestliže  příštího  dne  po  státním  převratu  u  barrikád  Sainť* 
Antoine  volali  lidé  v  blůzách  dělnických  (Hugo  tvrdí,  že  to  byli 
zřízenci  společnosti  10.  prosince,  ale  proč  ne  opravdoví  dělníci,  když 
sám  citoval  výroky  Augustovy?)  na  Baudina  „Dolů  s  pětadva" 
cctifrankovými!",  bylo  v  tom  mnoho  brutální  a  kruté  skutečnosti. 
Pro  miliony  Francouzů  nebyl  člen  Shromáždění  nežli  člověk,  který 
bere  dvacet  pět  franků  denně.  A  běda,  bere  dvacet  pět  franků  denně, 
zatím  co  jiní  trpí  hlad.  Poslanci  druhé  republiky  nemohli  počítati 
ani  na  cit  širokých  vrstev,  ani  se  dovolávati  jejich  zájmu. 

Zmínil  jsem  se  o  Baudinovi.  Jak  známo,  zhynul  Baudin  na  zmí" 
něné  barrikádě.  Na  výkřik,  Hugem  citovaný,  odpověděl  slovy: 
„Uvidíte,  jak  se  umírá  za  pětadvacet  franků." 

Padl,  zasažen  třemi  kulemi.  Jeho  mrtvolu  donesli  do  nemocnice 
SainťMargueritte.  Byl  to  první  a  jediný  člen  Shromáždění,  který 
v  zápase  padl. 


475 

Smrt  Baudinova  učinila  svůj  úkol.  Oheň  vzdoru  vzplanul  moc^ 
néji  a  nebezpečněji.  Fakt  tento  ukázal,  že  možno  strhnout  lid,  ne- 
jsou^li  to  právě  jen  slova,  kterými  strhujeme. 

XXII. 

Koncepce  Hugova  líčení  státního  převratu  je  jednoduchá. 

Po  prvním  dnu,  kdy  Paříž  zaražena  a  zmatena  vyčkává,  zakolísá 
v  druhý  den  věc  Ludvíka  Bonaparte.  V  lidu  počíná  svítati.  Dekret, 
který  vydali  nezatčení  členové  levice  Shromáždění  na  podnět  Hugův 
(pravice  spokojila  se  prohlášením  o  sesazení  presidenta),  byl  pří' 
jat  obyvatelstvem  sympaticky.  Byl  předčítán  ve  veřejných  místnc 
stech  a  na  boulevardech.  Plakáty  státního  převratu  trhány.  Stavěly 
se  barrikády.  Zpívala  se  Marscllaisa.  Průvod,  který  přicházel 
z  ulice  Aumaire  a  v  němž  neseny  mrtvoly  obětí  barrikád,  sedm- 
desátiletý stařec  a  pětadvacetiletý  muž,  dal  záminku  k  projevům 
nevole  lidu.    V  paláci  elysejském  počínala   se  vzmáhati   nejistota. 

Victor  Hugo,  který  nemohl  ovšem  zůstati  v  svém  příbytku, 
ztrávil  druhou  noc  po  převratu  v  bytě  starého  přítele  v  ulici  Ri- 
chelieu.  Napsal  tam  něco  skizz,  vržených  v  chvatu  na  papír  a  dá- 
vajících bezprostřední  výraz  jeho  dojmům.  Skizzy  tyto  končí  slovy: 

„Zítra  bude  strašný  den." 

Skutečně  4.  prosince  1851  byl  dnem  krvavým.  Ludvík  Bona- 
parte odhodlal  se  bezohledně  utlačiti  odpor.  Této  bezohledností, 
nelekající  se  ničeho,  massakru  lidí,  procházejících  se  boulevardech 
(byl  to  zvlášť  boulevard  Montmartre!)  beze  zbraně  v  ruce,  tomuto 
vraždění  starců,  žen  a  dětí  připisuje  Victor  Hugo  úspěch  Ludvíka 
Bonaparta.  Plným  právem? 

XXIII. 

4.  prosinec  rozhodl  o  státním  převratu. 

Paříž  se  podrobila. 

Ostatek  byla  agónie  republikánské  věci. 

Victor  Hugo  píše  o  tom. 

„3.  všechno  k  nám  přicházelo,  5.  všechno  nás  opouštělo.  Bylo 
to  jako  ohromné  moře,  jež  mizí.  Přišlo  strašné,  příšerné  odchá- 
zelo. Temné  odlivy  lidu. 

Tyto  ústupy  propasti  jsou  nevyzpytatelné. 

Propast  má  strach.  Před  čím? 

Před  jakousi  věcí,  hlubší,  než  je  ona.  Před  zločinem. 


476 

Lid  couvl.  Couvl  5.,  zmizel  6. 

Na  obzoru  nebylo  nic,  než  něco  jako  pustá  počínající  noc. 

Touto  nocí  bylo  císařství. 

Victor  Hugo  neměl  asylu.  Všechna  místa,  kam  by  se  mohl 
uchýliti,  byla  pozorována.  Poslední  schůzka  poražených  republikánů 
byla  u  člena  Shromáždění  Raymonda  na  náměstí  de  la  Madeleine. 
Setkali  se  tam  téměř  všichni  nczatčení  dosud.  Quinet,  ChaufFour, 
Dulac,  Bancel,  Verceigny,  Péan,  Coppens  Ponsy^Tande,  Charamaule. 
Celkem  dostavilo  se  na  padesát  členů  Shromáždění. 

Charamaule,  přišed  poslední,  položil  na  stůl  dvě  pistole  a  ujal 
se  slova: 

—  Je  nás  tu  k  padesáti  zástupců  lidu.  —  Jsme  vše,  co  zú" 
stává  z  Národního  Shromáždění.  Kde  budeme  zítra?  Nevíme.  Roz' 
prášení   nebo   mrtví.     Dnešní   hodina  patří  nám;  po  této  hodině 

nemáme  než  stín.  Příležitost  je  jedinečná.  Užijme  jí Tato 

skupina,  toť  celá  Republika.  Nuže,  tuto  republiku  nabídněme 
v  našich  osobách  armádě  a  donutíme  vojsko  couvnouti  před  rcpu^ 
blikou  a  sílu  před  právem." 

Návrh  Charamaulův  byl,  aby  přítomní  členové  Shromáždění 
šli  v  řadě  na  náměstí  de  la  Madelaine.  Aby  zamířili  k  plukovníku, 
který  velí  oddělení  vojska  tam  stojícího^  a  vyzvali  jej,  aby  svůj 
pluk  odevzdal  republice.  Zamítne^li,  chtěl  Charamaule  jej  zastřeliti. 

„Charamaule,"  prohlásil  Hugo,  „budu  po  vašem  boku." 
„Věděl  jsem  to  jistě,"  odpověděl  Charamaule.  A  dodal:  „Tento 
výbuch  probudí  národ." 

„Ale,"  ozvaly  se  hlasy,  „nevzbudí^li?" 

„Umřeme." 

„Jsme  s  vámi,"  opakoval  Victor  Hugo. 

Ale  naskytly  se  námitky.  Nebylo  by  to  šílenství?  A  šílenství 
neužitečné?  Neznamenalo  to  vyhodit  bez  jakékoli  naděje  na  možný 
úspěch  poslední  kartu  republiky?  Jaké  štěstí  pro  Bonaparta  I  Zničit 
na  ráz  vše,  co  ještě  odporovalo  a  bojovalo.  A  pak  theorie  nikoli 
neznámé:  v  určitých  případech  je  egoismem,  býti  pouze  heroem. 
Určitá  trpělivost  je  součástí  politiky.  Jakýkoli,  třeba  neohrožený 
konec  nestačí.  V  sebevraždě  je  určitý  druh  deserce 

Slovo  deserce  přesvědčilo  Charamaula  a,  jak  se  zdá,  Victora 
Huga.  Vzdali  se  svého  plánu. 

Rozloučili  se  pak.  Neshledali  se  už.  Hugo  odebral  se  do  ulice 
Richelieu,  číslo  19. 


477 

XXIV. 

Victor  Hugo  prodlel  v  Paříži  do  12.  prosince. 

Od  4.  prosince  hlavní  boj  byl  rozhodnut  a  prohrán.  Čekalo  se 
však  přece  ještě  na  nějaký  obrat.  Mallarmet  vzkázal  Hugovi,  že 
v  Bellcville  doide  9.  k  nějakému  hnutí.  Nedošlo  k  ničemu. 

Poslední  schůzku  mél  Victor  Hugo  s  Juliem  Favre  a  Michelem 
u  paní  Didiazové,  ulice  de  la  Villc  —  Lévéque.  B7I0  to  v  noci. 
Přišel  tam  Bastide.  Pravil  k  Hugovi: 

„Opouštíte  Paříž;   já  tu  zůstanu  — Užívejte  mne  jako 

ramene,  jež  máte  ve  Francii." 

14.  prosince  Hugo  byl  v  Brusselu. 

Té  chvíle  republikánské  strany  nebylo  již.  Její  hlavy  rozptýlily 
se  po  cizině.  A  ve  Francii  bylo  mrtvé  ticho. 

V  „Historii  zločinu"  Hugo,  zmíniv  se  kriticky  o  chování  pra^ 
vice,  s  nadšením  se  vyslovuje  o  postupu  strany  republikánské 
v  kritických  dnech.  Je  tato  nadšená  kritika,  jež  je  také  trochu  kri" 
tikou  sebe  sama,  správná? 

Sám  Victor  Hugo  nedovedl  zatajiti  určité  a  vážné  výtky,  pokud 
se  týče  události  před  2.  prosincem  1851.  Ukázali  jsme,  že  také 
Huga  a  zvláště  Huga  nelze  spolu  viny  sprostit.  Ale  nedostatek 
prozíravosti,  lehkomyslnost  a  nepřipravenost  bylo  možno  vyvážiti 
v  kritické  chvíli  mužným  činem.  Poukazuje''li  Victor  Hugo  na  to, 
že  sto  dvacet  nczatčených  členů  republikánské  levice  byly  na  čtyry 
dny  protiváhou  sta  tisíce  vojáků,  zdá  se  mi,  že  se  klame:  touto 
protiváhou  na  okamžik  byl  Baudin.  Schůze  a  dekrety  jsou  krásná  věc ; 
v  prosincových  dnech  však  nestačily.  Parlament  arism,  scsměšňo^ 
váný  Ludvíkem  Bonaparte,  měl  příležitost  rehabilitovati  se  před  lidem. 

Několikráte  v  „Historii  zločinu"  táží  se  různí  politikové  Huga, 
co  chce  činiti. 

Odpovídá:  „Všecko.^ 

Učinil  zvláště  Hugo  všecko? 

Učinil  mnoho.  Nechtějme  jej  viniti,  že  vše  neučinil.  Smrt  Victora 
Huga  mohla  mnoho  znamenat  v  dané  chvíli;  mnoho  však  znamenal 
také  jeho  život.  Ostatně  Hugo,  nevyhledávaWi  katastrofální  konec, 
také  se  mu  neuhýbal  nečestně.  Ale  přiznáme^li  tuto  osobní  ne^ 
ohrožcnost,  přiznáme^li  tuto  odvahu  Hugovi  a  levici  republikánské 
vůbec,  stojíme  přece  před  faktem,  jež  nebylo  tak  lhostejné  pro 
vývoj  věcí:  ze  sto  dvaceti  bojovníků,  jež  poslala  do  boje  tato  strana, 
jediný  padl.  Náhoda  možná.  Náhoda  šťastná  pro  zúčastněné  jednot" 
livce,  náhoda  osudná  pro  republikánskou  věc.  Smrt,  třeba  němá, 
je  účinnější  nad  sebe  výmluvnéjší  ochotu  umříti. 


478 

Ježto  smrt  nepřišla,  nastala  druhá  z  alternativ,  ohlašovaných 
při  noční  návštěvě  listopadové  Jérómcm  Bonaparte:  vyhnanství. 
Jak  tenkráte  básník  prohlásil,  stalo  se :  Victor  Hugo  volil  břeh 
moře.  A  břeh  moře,  blízkého  Francii:  ostrov  Jcrsey. 

Odtud  vedl  dále  kampaň,  poraženou  na  pařížských  boulevardcch ; 
odtud  mluvil  za  mlčící  rodnou  zem.  (Přišté  konec) 


LITERATURA. 


Prokop  M.  Haškovcc:  Molié' 
rův  Dandin.  (Zvláštní  otisk  „Časo' 
pisu  pro  moderní  filologii  a  literátu^ 
ry".)  Zajímavý  i  originellní  pokus 
o  nový  výklad  Moliérovy  hry,  známé 
u  nás  též  z  provedení  scénického. 
Mnoho  kritiků,  zejména  mimofran' 
couzských,  nesprávně  pojímalo  její 
ústřední  figuru,  nechápalo,  proč  ozna^ 
cena  komedií  hra,  v  níž  s  jistou  poe^ 
tickou  nespravedlností  ustavičně  trpí 
nevinný ;  v  Dandinových  osudech  spa^ 
třována  tragika  typu.  Jiné  mínění 
příliš  zdůrazňovalo  ráz  hry  jako  so^ 
ciální  satiry  na  nesmyslné  spojení 
prostého  člověka  s  Šlechtičnou  a 
Dandinovy  trampoty  vykládalo  jako 
trest  za  nerovný  sňatek  vůbec.  Haš' 
kovec  prvnější  názor  potírá,  druhý 
korriguje.  Analysa  jeho,  dotknuvši  se 
etymologického  významu  hrdinova 
jména  a  přihlížejíc  k  jiným  parallel^ 
ním  kusům  Moliérovým,  jde  k  jádru 
koncepce  básníkovy  a  studuje  hlavně 
projevy  protagonisty  samého,  který 
jen  lehce  a  jen  na  počátku  hry  reaguje 
na  ženino  příslušenství  ke  šlechtě. 
Později  tato  distinkce  rodová  jako  by 
vymizela;  mluví  se  již  obecně  o  zlé 
ženě.  Šlechtictví  ženy  Dandinovy, 
argumentuje  autor,  bylo  jen  výcho' 
diskem  básníkovi,  který  v  jiných  hrách 
nerovnost  sňatků  dokonce  s chval U' 
je,  byla'Ii  posvěcena  opravdovou  ná' 
klonností  citovou.  Šlo  mu  tedy  da' 
leko  spíše  o  typický  vnitřní  rozpor 
povahový  mezi   praktickým  a  jinak 


zdatným,  ale  příliš  přímočarým  a 
dobráckým  mužem  a  ženou,  založe^ 
nou  výlučně  vintellektu,  studeně  raf' 
fínovanou  a  bezcitnou,  proti  jejímž 
intrikám  dobrotisko  druhu  Dandi' 
nova  je  bezmocno.  Je  ovšem  přiro' 
zeno,  ale  nikoli  zvlášť  závažné,  že 
psychologický  typ  takové  ženy  autor 
našel  nejsnáze  v  upadající  šlechtě 
tehdejší;  z  této  okolnosti  nelze  však 
dovozovat  eminentně  satirický  ráz 
práce.  Jde  tu  spíše  o  jistou  obdobu 
našich  obrazů  ze  života,  jak  tomu 
nasvědčuje  i  rámec,  v  nějž  hra  pů.* 
vodně  byla  zasazena.  Byl  to  pastO' 
rální  jakýsi  prolog,  jemuž  odpovídala 
i  scéna  závěrečná:  pastýři  a  pastýřky 
jsou  tam  rozděleni  v  tábor  Venušin 
a  tábor  Bacchův  a  jeden  z  Bacchových 
stoupenců  zavede  nakonec  mezi  dru^ 
hy  i  neblahého  Dandina.  Neboť  v  bás- 
níkově versi  nezbývá  muži,  který  si 
vzal  zlou  ženu,  nežli  se  utopit  — 
ovšem  nejraději  ve  víně.  A  tak  Dan- 
dina  netřeba  brát  tragicky,  i  když 
nejeden  jeho  rys,  jak  tomu  ostatně 
bývá  též  u  figur  velikých  komedií 
Moliérových,  je  tragikomický.  — 
Forma  bohatě  dokumentované  essaye 
na  rozdíl  od  „Statí  literárních"  téhož 
autora,  jež  jsem  v  tomto  listě  (čís.  2. 
letos,  ročníku)  charakterisoval,  není 
rázu  belletristického  a  causeristické' 
ho;  má  méně  subjektivního  tepla,  je 
i  při  nových  postřezích  neosobnější 
i  argumentuje  přehledněji  a  tím  pře- 
svědčivěji.  K.  S. 


479 


DIVADLO, 


Národní  Divadlo  přineslo  dne  15. 
června  první  českou  novinku  této 
sezóny.  Je  to  jednoaktová  veselohra 
Lad.  Nováka:  V  ohni.  Práce  anti' 
kvované  faktury,  a  bez  jakékolisnahy 
vytvořiti  něco  nového;  práce,  která 
by  jinak  neškodně  mohla  se  hráti 
na  venkově  o  studentských  výletech 
a  sotva  by  koho  pobouřila;  autor 
úspěšných  librett  a  kanav  k  baleť 
ním  pantomimám  nemá  zajisté  am- 
bici literárního  průkopníka.  Je-li 
jeho  neškodná  hříčka  odmítána 
ostřeji,  je  to  vinou  správy  Nár.  Divaď 
la,  která  od  dubna  minulého  roku 
nedovedla  si  opatřiti  jiné  původní 
práce  a  sama  tak  autora  nevhodně 
exponovala.  Není  pochyby,  české  dra- 
ma  trpí  stagnací;  ale  přes  to  nelze 
tvrditi,  že  by  tu  nebylo  autorů  schop- 
ných  napsati  slušný  kus.  Je  však 
nutno  jim  vyjíti  vstříc,  dovést 
vzbuditi  důvěru,  že  divadlo  s  nimi 
upřímně  smýšlí.  Tohoto  taktu  ne- 
dostává se  dnešním  držitelům  Ná- 
rodního divadla  a  proto  autoři,  ne- 
chtějíce  riskovati  odmítnutí,  odklady, 
průtahy,  nebo  polovičaté  provedení 
z  milosti,  raději  se  divadla  vzdalují. 
Případ  Dykův  je  po  té  stránce  char- 
akteristický. Zde  je  náprava  nezbytná, 
případ  letošní  nesmí  se  už  opako- 
vati. Na  místech  tak  zodpovědných 
jako  je  vedení  Nár.  Divadla  musí  u- 
mlkati  osobní  sympathie  a  antipa- 
thie.  Nejdou-li  autoři  ke  správě,  jest 
povinností  správy  jíti  k  nim  a  pře- 
svědčiti je  skutky,  že  není  tu  úmy- 
slné animosity.  Velká  většina  našich 
spisovatelů  nežije  ani  v  takových 
poměrech  hmotných,  aby  si  mohla 
dopřáti  luxu,  pracovati  po  měsíce  na 
divadelním  kuse  bez  nějaké  pravdě- 
podobnosti, že  dílo  bude  hráno.  Ná- 
rodní Divadlo  nemělo  by  hřešiti  na 
svoje  privilegované  postavení,  na  svůj 
monopol,  jenž  u  nás   dramatickým 


autorům  již  tolik  trpkých  chvil  způ- 
sobil. Již  před  deseti  léty  jsme  diva- 
delní brožurou  „Kruhu  českých  spi- 
sovatelů" upozorňovali  důrazně  ve- 
dení divadla  na  jeho  povinnosti 
k  české  dramatické  produkci.  Když 
zakládáno  bylo  divadlo  vinohradské, 
slibovali  jsme  si  od  něho  nápravu. 
Rozhárané  poměry,  v  nichž  toto  di- 
vadlo se  ocitlo,  nedopustily,  aby  ko- 
nalo úlohu,  pro  niž  jsme  se  všichni 
při  jeho  zakládání  exponovali.  Dnes 
se  zdá,  že  divadlo  hodlá  se  vrátiti 
k  intencím,  jež  vedly  nás  k  spolupů- 
sobení při  jeho  založení  a  doufáme, 
že  divadlo  půjde  dále  cestou,  kterou 
tak  šťastně  nastoupilo  nastudováním 
Dy  ková  „Zmoudřen  i'\  Pak  pochopí 
snad  také  Národní  divadlo,  že  jeho 
chlad  a  lhostejnost  k  původní  pro- 
dukci nedají  se  déle  udržovati. 

*  * 

* 

Náš  přehled  divadelní  sezóny  ne- 
byl by  úplný,  kdybychom  neregistro- 
vali ještě  několika  slovy  představení 
v  přírodě,  jež  přinesl  měsíc  červen. 
Národní  Divadlo  zahrálo  v  Šárce 
Shakespearův  Večer  tříkrálový 
ve  vkusné  a  jednoduché  scénické  ú- 
pravě  Kvapilově,  která  neznásilňo- 
vala  příliš  srozumitelnost  děje.  Před- 
stavení mělo  rušné  tempo  a  krásný 
výkon  pí.  Dostálové  (Viola)  neztratil 
ničeho  na  svém  půvabu  ani  nezbyt- 
ným zveličením  gesta  a  nanesením 
mimických  a  hlasových  prostředků, 
jichž  vyžaduje  hra  pod  širým  nebem. 
Přes  to  však,  že  představení  bylo 
v  celku  zdařilé,  je  jasno,  že  ten,  kdo 
bude  chtít  slyšet  pravého  Shakes- 
peara, musí  na  Večer  tříkrálový 
do  divadla.  Šťastnější  ruku  ve  volbě 
kusu  měla  správa  smíchovského  In- 
timního Divadla,  která  k  představení 
v  přírodním  divadle  v  Krči  zvolila 
robustně  realistickou  Jiráskovu  Voj- 
narku,  v    níž    paní   Hiibnerová 


48o 

jako   host  podala  jednu  ze  skvělých 
postav  svého  bohatého  rcpertoiru. 

LzeAi  proti  principu  divadla  v  pří' 
rodě  mnoho  namítati  po  stránce 
umělecké,  bylo  by  nespravedlivopoď 
ceňovati  jeho  význam  lidovýchovný. 


Dobře  volený  lidový  repertoir  mohl 
by  značněpřispěti  k  zušlechtění  vkusu 
širokých  vrstev  a  konkurovati  ú' 
spěšně  s  podniky  sportovními,  které 
dosud  jedině  mohly  čítati  svoje  obe* 
censtvo  do  tisíců.  H.  Jelínek. 


HUDBA, 


v  autoru  tříaktové  romantické  O' 
pery  Ughlu  (po  prvé  27.  června  1914 
v  Národním  divadle  za  režie  p.  Polá^ 
kovy  a  řízením  p.  Brzobohatého)  sotva 
by  kdo  poznal  skladatele  opery  Divá 
Bára  a  oratoria  Sv.  Vojtěch,  které 
Adolf  Piskáček  před  několika 
lety  krátce  po  sobě  předložil  veřej' 
nosti.  V  Divé  Báře  především  Dvořák, 
z  části  i  Bendi  určovali  ráz  Piskáč' 
kovy  invence,  Svatý  Vojtěch  podal  se 
cele  vlivu  staré  německé  romantiky 
mendelssohnovské;  v  opeře  Ughlu 
stojíme  však  již  na  půdě  „moderny" 
a  můžeme,  chceme'li  už  hledati  vzory, 
jmenovati  pro  toto  dílo  třeba  výraz 
Straussovy  Elektry  a  známou  har* 
monickou  šablonu  Debussyovu.  Než 
poslední  práce  Piskáčkova  má  se  Sva' 
tým  Vojtěchem  přece  jen  některé  zna^ 
ky  společné.  Jsou  to:  především  ne^ 
dostatek  tvůrčí  potence,  který 
nelze  maskovati  sebe  větší  dávkou 
„modernosti";  naprostý  nedostatek 
dramatické  ekonomie  a  vů' 
bec  umělecké  discipliny,  který 
se  nutně  musí  státi  osudným  každé' 
mu  dílu,  zvláště  ovšem  dílu  velkých 
rozměrů.  Nedostatky  ty  zbavují  měpo' 
vinnosti,  abych  se  dílem  Piskáčkovým 
podrobněji  zabýval.  Ad  vocem  mo' 
dernosti  hudby  v  Piskáčkově  Ughlu 
podotýkám  jen  ještě  tolik:  Hromadí'li 
skladatel   —   v  našem   případě   beze 


všeho  rozmyslu,  beze  vší  umělecké 
reflexe  —  výrazové  prostředky,  které 
si  na  svých  vzorech  odpozoroval,  není 
ještě  tvůrcem,  ba  ani  epigonem  vestě' 
tickém  smyslu;  k  tomuto  posleď 
nímu  bylo  by  potřebí,  aby  byl  aspoň 
schopen  z  přejatého  kapitálu  umě' 
lecky  těžiti.  Než  právě  nedostatek 
umělecké  discipliny  a  vkusu  to  jest, 
co  v  díle  Piskáčkově  nejvíce  uráží. 
Pouze  smysl  pro  zvuk  a  značnou  vy' 
spělost  instrumentační  mohl  bych 
skladateli  přičísti  k  zásluze,  kdyby  — 
dramatická  ekonomie  i  této  instru' 
mentaci  byla  nejvyšším  zákonem. 
Takto  však  autor  všemi  prostředky 
pracoval  proti  uplatnění  dramatu, 
které  si  z  povídky  Felixe  Dahna  ne 
bez  poklesků  proti  požadavkům  dra' 
matického  spádu  a  pravděpodobnosti 
sám  upravil.  Jde  ještě  o  věc,  která 
s  hodnotou  díla  Piskáčkova  nesouvisí, 
jest  však  zásadní  důležitosti.  PřijalO'li 
totiž  Národní  divadlo  Piskáčkovu 
práci,  bylo  jeho  povinností,  aby 
se  zasadilo  o  plné,  nerušené  její  uplať 
není,  aby  ji  provedlo  v  živé  sezóně, 
ne  však  před  samými  divadelními 
prázdninami.  Český  autor  má  snad 
stejné  právo,  aby  přišel  k  slovu  v  čas, 
jako  autoři  cizí,  které  Národní  di' 
vadlo  až  příliš  favorisuje  na  úkor  U' 
mění  českého. 

Bedřich  Čapek. 


„Lumir*'  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Prahu:  na 
půl  léta  K  4'80,  na  celý  rok  K  9'60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5*—,  na  celý  rok  K  10'— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administrací  „Ltimira"  buďtež 
adresovány:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.   —  Listy  přijímáme  jen  fraa- 

kované.   Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Majetník,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  10.  července  1914. 


JOS.  K.  ŠLEJHAR 

(1864-1914) 


LUMÍR 


R.  XLII.  XU  KJ   XVX  X  XV  ČÍSLO 


II. 


KAREL  SEZIMA: 


JOSEF  K,  SLEJHAR 

f  4.  září  1914. 


Zvláštní  trpkou  ironií  osudovou  pravé  za  válečného  ruchu  do" 
trpěl  Josef  K.  Šlejhar  (*  12.  října  i864),  spisovatel  z  našich 
nejvýraznějších,  který  vedle  literárních  aspirací,  ba  v  jisté  době 
daleko  silněji  než  je,  zdůrazňoval  své  poslání  hlasatele  soustrázně 
s  utrpením  lidstva  i  všeho  ostatního  stvoření.  „A  uviděv  a  seznav 
vše,  umínil  jsem  si  pod  přísahou  věčna  nepůsobiti  zlého ;  ani 
člověku,  ani  zvířeti,  ani  nejmenšímu  kvítku,"  čte  se  v  jedné  z  nej^ 
chmurnějších  jeho  variant  na  pozemské  peklo  vezdejší  zloby  a  tmy. 

Povoláním  mladý  chemik  debutoval  knižně  po  několika  časo^ 
piseckých  ukázkách  ncvellou  „Kuře  melancholik"  (v  příloze 
„Hlasu  Národa"  1889).  Dílko  naráz  strhlo  na  se  pozornost  kritiky; 
Vilém  Mrštík  v  „Literárních  Listech"  věnoval  mu  podrobný  roz- 
bor, delší  nežli  Slejharova  práce  sama.  Avšak  prolomilo  i  dosa- 
vadní  upiatost  redakcí  k  neobvyklé  a  zarážející  původnosti  autorově. 
Šlejhar  od  té  doby  stal  se  vítaným  přispěvatelem  časopisů  nejen 
generace  let  devadesátých  (podepsal  též  známý  manifest  Moderny), 
ale  i  starších  skupin  literárních,  idealistní  i  realistické;  do  „Lumíru" 
psával  již  za  Sládka.  Z  cukrovarského  úředníka  stav  se  sedlákem, 
záhy  nucen  byl  vzdáti  se  zděděné  usedlosti  a  uchytil  se  jako  učitel, 
později  profesor  postupně  na  různých  obchodních  učilištích  na  venku 
i  v  Praze.  Originelní  bohém  na  konci  své  životní  pouti  nenadálou 
shodou  věcí  byl  na  krátko  také  —  kapitalistou.  Dráha  v  našich 
poměrech  a  při  těžkých  intimních  krisích  Slejharových  jistě  dosti 
pohnutá,  aby  poutníku  splatila  bohatým  fondem  poznatků  život- 
ních. Talent  Šlejharův  těžil  z  nich  s  drsnou  odvahou  a  jednostran- 
ností,  jež  právě  založily  ostrou  původnost  tohoto  autora  podivně 
monotónní,  ale  též  podivuhodně  mohutné  inspirace  básnické  a  ideové. 

Pudový  mystik  a  visíonář  Šlejhar  všude  vidí  planoucí  Gehennu 
muk  a  bezpráví.  Na  všech  stranách  tuše  trpěné  příkoří,  dohaduje 
se  vzrušujících  a  hanebných  tajemství  rozvráceného  žití  soukromého 

Ltjmír  XLII.  11.  6 1 


482 

a  rodinného;  všude  znamená  mravní  upadání,  zaviněné  falší  naší 
humanity  a  materialistickou  povahou  civilisacc,  dravostí  požitku  a 
krutou  bezohledností  neřesti.  Přesvědčený  fatalista  věří,  že  zlo  tkví 
ve  stavbě  vesmíru,  vkořeněno  v  ní  jako  nevyplenitelný  princip: 
žádné  reformátorské  úsilí  ho  nezahladí  se  světa.  Je  tím  osudnějším 
motorem  života,  že  vlastního  účelu  jeho  nechápeme.  Nezbývá  proto, 
než  pokořit  se  moci,  jež  od  věků  tak  ustanovila,  a  usilovat  aspoň 
o  chvilkové  vyrovnání  soucitem  a  láskou.  Obojí  je  u  Slejhara 
nejširší.  Naléhavou  účastí  objímá  zvláště  utrpení  bezbranných  obětí, 
na  něž  pohled  je  nejdrásavější,  dětí,  starců,  chorých  a  zvéri.  Pro 
ně  nachází  slova  bohatá  slitováním,  neznaje  čeho  jim  přáti  vroucněji, 
nežli  blaženství  osvobozující  smrti.  Ale  i  příroda  neživá  po  názoru 
Šíejharově  podléhá  téže  fatální  moci  zla.  „Osudy  nás  všech  jsou 
jednotný.  A  my  všichni  jsme:  lidé,  němá  tvář  i  mrtvá  hmota." 
Každý  lidský  sten  provázen  je  proto  souzvukem  vší  přírody,  vy^ 
volává  všeobsáhlou  resonanci  vesmírovou.  Tato  víra  v  širé  bratrství 
bolesti  a  úzké  splynutí  člověka  s  přírodou  ostatní  dodává  povíď 
kovým  příběhům  Slejharovým  grandiosního  pozadí,  v  realistické 
jeho  skladby  mísí  akkordy  kosmické  rhapsodie  a  z  nejvšednějších 
dějů  intimních  činí  kulisy  nekonečného  vesmírového  dramatu.^ 

Přirozeno,  že  takováto  koncepce  světa  podmíněna  jest  u  Šlej' 
hara  též  výjimečným  a  v  naší  civilisaci  řídkým  smyslem  pro  šerý 
život  hmoty.  Ať  jde  o  tajemnou  příbuznost  součástek  statku 
hospodářského  navzájem  či  o  mystický  vztah  hospodářův  ku  brázdě, 
ať  o  osudovou  souvislost  pracujícího  stavu  s  životními  běhy  tkaíco-' 
vými  —  všude  totéž  vespolné  prostupování  psychologie  realistní 
s  obrazivou  k  jediné  podivuhodně  ucelené  perspektivaci  vnějško-- 
vého  popisu  i  dušemalby. 

Neboť  nejsa  nikterak  okreslovatelem  všednosti,  Síejhar  má  nic 
méně  i  vzácně  výstižný  postřeh  naturalistických  detailů.  V  genrech 
zvlášť  sytých  maluje  dějiště  svých  příběhů,  podkrkonošské  svahy 
s  vesnicemi  uchycenými  na  jejich  bocích,  ztracené  samoty  nebo 
malé  město  podhorské.  Je  nutno  poznati  tento  drsný  kout 
2emě,  abyste  ověřili,  kterak  Šlejhar  netoliko  se  suggescí  svrchovaně 
básnickou,  ale  i  s  úžasnou  věrností  chytá  jeho  charakter  a  náladové 
klima ;  zvláště  letní  znoje,  noční  mrákoty  a  třeskuté  zážehy  zimních 
mrazů  v  předhoří  novopackém,  jehož  podzimní  melancholie  a  tlu-' 
mcné  kouzlo  navečerní  nevyrovnatelně  vystihl  v  některých  pietách 
veršem  jiný  rodák  téhož  kraje,  Jan  Opolský. 

Realistická  přesnost  a  náladová  cvokativnost  není  však  u  Slej" 
hara  —  aspoň  v  pracích  staršího  období  —  na  ujmu  jeho  smyslu 


483 

pro  monumentálnost  obrysu:  plastikou  přímo  skulpturální  daří 
nejednu  postavu,  zakořeněnou  v  horské  půdě,  srostlou  s  ní  v  prudké 
živelné  lásce  nebo  v  úporně  tuhém  zápase  na  život  i  na  smrt. 

Vymyká^li  se  idea  evoluce  vůbec  Slcjharovu  pojetí  světa,  není, 
tuším,  zdánlivá  amorfnost  také  nejlepších  jeho  skladeb,  leč  ryzí, 
třeba  bezděčnou  typičností  formovou.  Nic  není  Slejhara  vzdálenější, 
než  v  potu  tváři  naplňovat  dávné,  způsobně  přejaté  slovesné  útvary 
domněle  novými  a  falešné  originelními  kombinacemi  zápletek  a 
dobrodružství,  které  jsou  rovněž  tak  jen  ctihodné  starým  a  obecným 
majetkem  literárním,  děděným  bzz  dobrodiní  inventáře  s  generace 
na  generaci.  Fabulc  se  u  něho  nezřídka  ani  nerozvíjí  ku  předu, 
ale  rozkládá  se  slepě  do  fatalistických  kruhů;  sám  kalný  rozvrh 
a  kronikářsky  statický  ráz  jeho  vyprávění  jako  by  chtěl  přesvěd^ 
čovat  o  bezúčelnosti  všeho  rozvoje. 

Již  tato  zevní  faktura  připodobňuje  řadu  prací  Slejharových 
k  zápisům  odříkavého  samotářského  mudráka,  zahořklého  starocha 
jakéhosi,  těžkou  rukou  píšícího  pláč  nad  zašlými  časy;  k  zá^ 
známům  nějakého  zabořilého  konservativcc  výměnkářského,  blíZ' 
kého  přírodě  a  schopného  spirituelního  vzletu  i  extase,  ale  vášnivě 
a  škarohlídsky  uzavřeného  každé  novotě,  proniklého  žlučovitou 
nevírou  v  pokrok  a  civilisaci.  Tuto  představu  o  polotragickém 
pologroteskním  písmáku  horském  podporuje  zhusta  i  sloh  SIcj" 
harův,  starobylý  jaksi  a  nečasový,  v  němž  patriarchální  pathos 
mísí  se  s  provincialismy;  řeč,  znající  originellní  obrazy  lidové 
i  apostrofy,  opakované  s  naléhavou  tvrdošíjností  ozvěny;  jazyk 
místy  až  náboženský  a  nejednou  dostupující  rytmické  slavnost^ 
nosti  žalmické. 

Veškery  tyto  znaky  charakterisují  práce  staršího,  vděčnějšího 
období  tvorby  Šlejharovy,  knihy  jako  „Dojmy  z  přírody  a 
společnosti'',  „Co  život  opomíjí",  „Zátiší",  „V  zášeří 
krbu",  „Temno*,  „Od  nás",  „Předtuchy"  a  j.  Především 
však  román,  vlastně  rámcovou  skladbu  „Vražd ění",  práci  rovněž 
staršího  data,  třeba  později  vydanou,  širokým  štětcem  malující  celý 
débade  rozlehlé  pohorské  vsi  kronikářovy:  řada  scén  nelítostně 
věrné  kresby  vyvolána  tu  zpola  jako  mrákotné  hallucinace,  zpola 
jako  reálná  pozorování  někoho,  koho  míjí  spánek  a  jenž  bez  od^ 
dechu  duše  vytrženě  zírá  vůkol. 

Estetický  účin  skladeb  takto  organisovaných  předpokládá  arci 
základní  prostotu  vztahů,  prostředí  i  jedince  takořka  z  jednoho 
kusu.  Proto  je  mi  uměleckým  omylem  jiný,  pozdější  román  Slej^ 
harův,  „Peklo",  přes  mohutnou  fugu  některých  partií  popisných. 


484 

Neboť  zde  ŠIcjhar  nenašed  výrazu  látce  úměrného,  s  prostředky 
stejně  primitivními  odvážil  se  na  malbu  složitého  moderního  inferna 
průmyslového,  rozhořelého  nad  to  kolem  příliš  chudičkého  epického 
ústředí  a  téměř  bez  živlu  dramatického,  nepostradatelného  u  díla 
takového  rozsahu.  Tímtéž  nedostatkem  stupňované  akce  vedle 
různých  banalit  a  naivností  jevištních  i  dialogických  trpí  také 
dramatická  studie  „Hlas",  kterou  se  Síejhar  zúčastnil  konkursu 
pro  zahajovací  hru  divadla  vinohradského. 

Ostatně  záhy  po  těchto  pracích  znamenati  jest  též  ncnáhlé,  ale 
stále  zřetelnější  přiostření  všeho  zorného  úhlu,  pod  nímž  spisovatel 
až  posud  spatřoval  věci  tohoto  světa.  Snad  že  srdce,  jež  tak  dlouho 
kolísalo  mezi  krajními  aífekíy  soucitu  k  mučeným  obětem  a 
hrůzy  až  pathoiogické  z  neciteinosíi  lidského  průměru  k  nim, 
vyšinuje  se  v  jakémsi  obranném  posunu,  aby  nebylo  vyvráceno 
z  kořene.  A  láme  dráhu,  kterou  dosud  opisovalo  mezi  dvojakými 
nárazy  z  různých  sfér  citových.  Nedošlo-li  po  napínavém  mravním 
zápase  uklidnění  v  resignaci,  víří  nyní  zatíženo  jen  prudkým  záštím 
k  spolučlověku.  Slovo  odpuštění  umlká  a  propuká  jen  popuzená 
nenávist  misanthropova,  černá  škodolibost,  nejednou  se  vydraždu' 
jící  až  v  úpadkovou   radost  ze  zla  a  zpuštění. 

Paradoxní  perspektiva  taková  by  si  ovšem  tím  naléhavěji  žádala 
reprodukčních  prostředků  složitých  a  velmi  rafinovaných.  Zel, 
zvýšenému  tomu  požadavku  naprosto  není  práv  styl  prací  Slejha- 
rových  z  tohoto  období  (tak  knihy  „Maloměstská  idylla", 
románového  fragmentu  „Cvrček  u  mého  krbu",  zejména  však 
řady  velkoměstských  povídek  „Z  Prahy",  „Povídky  z  výčepu" 
a   jiné). 

Rozpor  je  tím  citelnější,  že  i  jeviště  většinou  se  posunulo :  siré 
horské  samoty  a  zšeřelé  městečko  podhorské  vystřídáno  střízlivými 
prospekty  metropole  nebo  ještě  častěji  přítmím  jejích  nejzapaď 
lejších  koutů,  čpavými  brlohy,  kam  se  slévá  velkoměstská  spo" 
dina.  Je  to  okolí,  nesvědčící  živelnému  umění  autorovu;  chybit 
mu  hluboká  přírodní  resonance,  která  vždy  byla  forcí  spiso' 
vatelovou.  A  co  horšího,  v  nepochopitelném  zploštění  invence 
autorovy  i  herci  sesychají  se  tu  na  realisticky  rázovité  figurky, 
obyčejně  povrchně  a  suše  karikované.  Ironie  autorova  je  při  tom 
sic  dravá,  leč  naivní  a  hrubozrnná;  nezřídka  —  a  to  zase  hlavně 
v  pozdějších  povídkách  maloměstských  —  nese  znatelné  stopy  úzce 
místních  momentů,  ba  snad  osobních  antipatií  spisovatelových,  bez 
vnitřního  logického  zdůvodnění  a  umělecké  účelnosti.  Obklopuj e'li 
pak  autor  občas  i  takové  statisty  mystickým  nimbem,  tkví  v  tom 


\ 


485 

leda  trapný  nepoměr,  marně  maskovaný  tuhými  útoky  na  čtenář 
rovy  nervy :  násilnými  vnějškovými  effekty  —  anebo  do  nemožná 
přepiatým  slovním  doprovodem,  ani  o  píď  neposunujídm  danou 
situaci.  Ovšem  nechybí  zde  ani  scén  znamenitě  vypravených  ani 
skvělých  partií  visionářsky  deskriptivních,  jaké  svedl  u  nás  právě 
jenom  Slejhar.  Celkem  však  teprve  z  těchto  prací  uměleckého 
sklonku  autorova  seznávámc,  kterak  soucit  ve  starších  skladbách 
Slejharových  bezděky  měl  též  vysoký  estetický  smysl  a  hodnotu 
básnickou.  Nevykupoval  jen  duši  z  rozryvného  stesku,  ale  osvobo' 
zujícím  slovem  bolestné  něhy  vnášel  s  ethickým  protikladem  do 
díla  jeho  i  estetickou  rovnováhu:  jako  paprsek  hvězdného  světla 
diíFerencoval  nakupenou  zoufalou  šeř  a  napomáhal  orientaci. 

J.  K.  Slejhar  od  prvého  veřejného  vystoupení  měl  a  jistě  dlouho 
též  po  svém  skonu  si  uchová  oddanou  a  věrnou  církev  čtírnářskou> 
která  s  obdivem  a  pietou  šla  stopami  jeho  strhující  osobnosti  liď 
ské  i  literární.  A  dílo  jeho  přes  neorganické  kazy,  které  osudněji 
s?  rozšířily  v  pracích  jeho  poslední  periody,  nesporně  vykazuje 
řadu  kusů,  zejména  drobnějších  („Kuře",  „Chorá  jabloň",  „Havran", 
„Sczima",  „Jen  si  odpočiň!",  „Nekřtžňátko",  „Zvonek",  „Kde  je 
světlo?",  nejvýraznější  partie  „Vraždění"  a  j.),  s  nimiž  bez  rozpaků 
možno  se  odvážiti  na  soud  ciziny,  půj de4i  o  to,  abychom  jí  po" 
dali  překvapující  a  typické  ukázky  dokonale  svérázné  prosy  domácí. 


RENÉ  CHALUPT: 

MLADÁ  HUDEBNÍ  ŠKOLA 

FRANCOUZSKÁ.  (KoneO 

Co  přinesl  do  hudby  liplně  nového,  jest  jeho  zvláštní  humor, 
který  aífektuje  ledovou  ironii;  tento  humor  jest  dalek  veselé 
bujnosti  Chabrierovy,  s  níž  byl  neprávem  srovnáván.  Přírodní 
historky.  Španělská  hodina,  které  v  nás  vzbuzují  tak 
zvláštní  dojem,  pocházejí  z  tohoto  pramene.  —  V  klavírních 
skladbách  jest  Ravel  skutečným  novotářem.  Sám  jsa  výborným 
pianistou,  dovedl  snad  lépe  než  kdo  jiný  vytušiti  nové  zdroje, 
které  se  daly  objevit  v  tomto  nástroji. 

Vodní  hry  mají  za  epigraf  tyto  verše  Henri  de  Régniera : 

Bůh  řeky,  smějící  se  vodě,  která  jej  Ichtá  .  .  . 
Nutno  se  přenést  do  vzdálené  doby  jejich  složení,  daleko  před 
podobnými  skladbami  Debussyovýrai,   abychom   si  uvědomili,  co 


486 

tehdy  přinášely  do  klavírní  literatury  nového  s  hlediska  zvuko^ 
vosti,  která  již  nebyla  pouhou  příkrasou,  nýbrž  přímo  pramenem 
hudební  emoce.  První  dokonalý  projev  této  snahy  po  zvukovosti, 
kterou  Ravel  dovedl  uplatniti  právě  tak  a  snad  ještě  lépe  na 
klavíru   než  v  orkestru,    nalézáme    právě  ve  Vodních  hrách. 

V  celé  klavírní  produkci  Ravelově  je  nám  sbírka  nazvaná 
Zrcadla  (Miroirs)  zvláště  milá.  I  když  tu  jeho  osobnost  není 
ještě  tak  výrazná  jako  v  pozdějších  skladbách,  je  tam  více  něhy 
a  citu.  Sám  název,  tak  dobře  volený,  svědčí  o  tom,  jakou  roli  tu 
hraje  cit,  neboť  se  jedná  méně  o  objektivní  obrazy  krajiny  jako 
spíše  o  jejich  reflex  v  duši  skladatele,  který  se  je  snaží  přenésti  a 
vysvětliti  jejich  vztahy.  Alborada  del  Gracioso  zahajuje 
řadu  jeho  hispanisujících  skladeb,  v  nichž  vyniká  autor  S  p  a  n  ě  1^ 
ské  rhapsodie.  V  Údolí  zvonů  (Vallée  de  cíochcs)  třepí 
se  zvonkové  hry  měkkou  mlhou,  „zvuk  za  zvukem  jako  šňůra 
perel".  Nelze  si  představiti  kouzlo  tohoto  kradmého  cinkotu ; 
chvěje  se  ještě  dlouho  v  tichu  jako  kýlový  proud  na  klidné  vodní 
hladině,  když  lod  je  již  vzdálena.  Studený  zimní  kraj  vyvolávají 
Smutní  ptáci  (Oiseaux  tristes) :  let  jejich  vyplašeného  hejna 
kreslí  na  šedé  a  nízko  visící  obloze  tajemná  znamení,  která  jsou 
snad  zlým  proroctvím,  nebo  se  snáší  na  holé  větve  jako  smuteční 
plášť  přehozený  přes  vyzáblá  ramena.  Je  tu  vskutku  hluboce 
teskný  dojem  zpustošení. 

Gaspard  de  la  Nuit,  hraný  po  prvé  r.  1909,  značí  pozorU" 
hodný  vývoj;  od  té  doby  nalézáme  v  Ravelovi  talent,  který  se 
může  líbit  nebo  nelíbit,  ale  jemuž  nelze  upříti  mistrovství.  Un" 
dina  není  bez  analogie  s  Vodními  hrami.  Křišťálový  zpěv 
vtírá  se  do  duše,  dotýká  se  nás,  uniká  nám  a  objevuje  se  znovu 
pod  náhlými  vlnami,  valícími  se  se  všech  stran;  máme  jako  ve 
Vodních  hrách  bezprostředně  a  skoro  hmatavě  fysický  pocit 
vody.  Šibenice  (Le  Gibet)  je  jako  lept:  pod  hrozivým  nebem 
skučí  příšerný  vítr  a  klátí  oběšenci  a  naráží  jimi  o  šibenicí.  Chvě^ 
jeme  se  hrůzou  při  těchto  chmurných  akordech,  které  krouží 
vztekle  kolem  neústupně  se  vracejícího  h  jako  hejno  lačných 
krkavců;  a  skřítek  Scarbo  strhuje  nás  s  sebou  do  svého  závrat^ 
něho  letu  a  nechává  nás  jako  v  omámení,  těžce  oddychující  a 
plné  úžasu. 

Ve  všech  těchto  ryze  klavírních  skladbách  stejně  jako  ve  V  a  1^ 
čí  cích*  bylo  by  nesnadno  vyjmenovati  všecky  novoty  Ravelo  vy, 

♦  Valses  nobles  et  sentimentales. 


487 

úhoz,  křížení  rukou,  kombinovaná  glissanda,  změny  v  passážích, 
sekundové  sledy,  kterýmižto  věcmi  dosahuje  úplně  nového  zvuku 
v  klavíru  a  dává  mu  netušené  bohatství  a  rozmanitost. 


Název  „novotářů"  můžeme  vlastně  dáti  jen  umělcům  právě 
uvedeným,  ale  jejich  příklad  došel  následování.  Po  cestách  jimi 
objevených  jali  se  kráčet  i  jiní,  a  ncvynalezli4i  řeč,  které  nyní 
užívají,  dovedli  jí  alespoň  dáti  každý  svůj  zvláštní  ráz  podle  svých 
zvláštních  povah. 

Dvě  rovnoběžné  cesty  vábí  dnes  kroky  skladatelů;  ale  tyto 
cesty  nejsou  odděleny  nepřekročitelnou  hradbou,  a  mnoho  přič" 
ných  stezek  dovoluje  čilejším  z  těchto  skladatelů  přecházeti  s  jedné 
na  druhou,  aniž  by  se  poranili  o  nějaké  trní.  Po  pravé  cestě  pO" 
stupuje  ďindy,  bojovník  za  tradici  Césara  Francka,  a  za  ním  jdou 
žáci  a  přátelé  Scholy  cantorum,  z  nichž  mnozí  dali  se  svésti 
kouzlem  debussyovským.  Střediskem  této  strany  je  Societě  Na' 
tionale  de  la  musique  (Národní  hudební  společnost).  Druhá  sku^ 
pina  jede  na  rychlém  vítězném  voze  S.  M.  I.  Tito  pocházejí  od 
G.  Fauré  a  Dcbussyho ;  Ravel  a  Strawinskij  jsou  nyní  jejich  ide" 
ály,  a  nejparadoxnější  z  nich  jdou  ve  svém  odporu  proti  Scholc 
tak  daleko,  že  prokazují  neočekávanou  úctu  vyschlému  dílu 
SainťSaěnsovu.  Někteří  skladatelé  nenáležejí  žádné  skupině,  nýbrž 
jdou  za  svými  sklony  nebo  přátelstvím,  které  jest  jim  vůdcem  při 
volbě  mezi  oběma  soupeřícími  společnostmi. 

Na  straně  scholistů  jest  vedle  jména  Vincenta  ďIndy  nej" 
známější  a  nejpopulárnější  jméno  Paula  Dukase.  Není^Ii  počet 
jeho  děl  značný,  není  za  to  mezi  nimi  ničeho  prostředního  a  ne^ 
dokonalého.  Učeň  čarodějův  (Apprenti  sorcier),  do  něhož 
vložil  ve  formě  scherza  tolik  humoru  a  vervy  v  líčení,  prošel 
všemi  koncerty,  a  nesmíme  proto  zapomínati  na  ouverturu  k  P  o^ 
lyeuctu  a  zvláště  na  partituru  Ariadny  a  Modrovousa, 
(Arianc  et  Barbe^Bleue),  která  jest  vedle  P  e  1 1  é  a  s  e  mistrovským 
dilem  dnešní  francouzské  opery.  Tři  akty  Ariadny  tvoří  jakousi 
symfonii,  jejíž  naprostá  zdrželivost  skrývá  se  pod  jiskřivou  zdobou. 
Stejně  jest  tomu  i  v  čarovné  taneční  básni  Péri,  v  níž  Dukas 
soustředil  snad  nejzářivěj.ší  krásu.  Nelze  si  ani  představit  }t)i  nád" 
hery,  a  pod  přísným  sloupovím  její  stavby  hudba  běží,  tančí  a 
dýchá  jako  Peri  sama  pod  svou  tiarou  hvězdami  posetou  a  svým 
kněžským  pláštěm.  Klavírní  skladby  Dukasovy,  jimž  schází  lesk 
orkestrálních  barev,  jsou  méně  snadno   přístupny:    Variace   na 


488 

Ramcauovo  thema  (Variations  sur  un  thěmc  de  Rameau) 
působí  dojmem  abstraktní  thcoric;  bylo  by  nutno  slyšet  jeho 
Sonátu  hranou  Rislerem,  abychom  pochopili,  jakého  stupně 
působivosti  může  dosíci  skladatel  „Učně  čarodějova"  iv  tom- 
to jemu  nepříznivém  oboru. 

Magnard  je  Dukasův  vrstevník,  a  jeho  hudba  prozrazuje  touž 
lásku  k  ideální  stavbě  a  logičncsti;  ale  utíká^li  se  hudba  Duka^ 
sova  ke  svůdné  tónomalbě  a  svědčí^li  o  sluchu  stále  pozorně  na^ 
piatém  —  zůstává  hudba  Albérica  Magnarda  holá  a  beze  všeho 
smyslného  půvabu  jako  klasická  tragedie.  Smyčcový  kvartet 
a  klavírní  Procházky  (Promenades)  vyvolaly  vřelý  obdiv. 
Y  o  1  a  n  d  a  propadla  v  Brusseiu,  kdežto  Fragmenty  G  u  e  r^ 
cueura  provedl  Pierné  s  velkým  úspěchem  stejně  jako  ředitel 
Albert  Carré  uskutečnil  provedení  Bérénice  v  Komické  Opeře. 
Také  Smuteční  zpěv.  Hymny  k  Venuši  a  Spravedl-- 
n  o  s  t  i*  byly  často  s  tispěchem  v  koncertech  provozovány.  Pres 
veliké  přednosti  hudby  Magnardovy  odpuzuje  její  asketismus,  její 
dobrovolné  zřeknutí  se  vší  smyslové  rozkoše,  i  jakýsi  drsný 
scnismus  velkou  část  posluchačstva. 

Guy  Ropartz  je  přibližně  stejného  věku  jako  Magnard  a  Dukas ; 
víme,  že  díky  jeho  energickému  podnětu  město  Nancy  stalo  se 
čiiým  střediskem  hudebním.  Zde  byla  po  prvé  dávána  jeho  opera 
Kraj  (Lc  Pays),  než  se  dostala  do  Paříže,  kde  jsme  také  slyšeli 
jeho  symfonie.  Fantasii  v  D^dur,  báseň  Spící  Marie  (Marie 
cndormie),  smyčcový  kvartet,  senáty  pro  klavír  a  housle,  klavír  a 
violoncello,  klavírní  skladby  a  písně.  Jeho  hudbou,  méně  přísnou 
než  Magnardova  a  zvuku  méně  skvělého  než  Dukasova,  vane 
zřejmě  upřímnost  a  ušlechtilý  cit,  ale  svírá  ji  přílišný  formalis' 
mus. 

Ve  skladbách  orkestrálních  stejné  jako  v  písních  a  skladbách 
pro  klavír  není  umění  podstatou  svou  uhlazenějšího  nežli  umění 
de  Bréviiieovo,  aniž  bychom  vkládali  do  slova  „uhlazený"  jaký^ 
koíi  smysl  peíorativní.  Dovedl  učiniti  lehčí,  vzdušnější  a  zbavit 
veškerého  pedantismu  komposiční  techniku,  kterou  získal  ve 
Schole,  a  jeho  hudba  připomíná  poněkud  G.  Fauré.  Na  scéně 
brusselského  divadla  de  la  Monnaie  dobyl  jeho  Vítězný  Eros 
(Eros  Vainqueur)  nadšeného  přijetí;  divíme  se,  že  po  tolikerých 
úspěších  žádný  říditel  pařížský  nevypravil  tuto  krásnou  pohádku, 
která  vyniká  ryzí  francouzskou  elegancí. 

*  Chant  funébre,  Hymnes  á  Vénus,  A  la  Justice. 


489 

Hrdé  a  snadnými  úspěchy  opovrhující  dílo  Witkowskyho  nc" 
dobylo  si  přízně  širokého  publika;  není  snad  umění,  které  by 
spojovalo  tóny  mužnčjší  s  povahou  tak  něžnou  a  myšlenkou  tak 
rafinovanou.  Jeho  první  symfonie  byla  nadšeně  přijata  v  Duran-' 
dových  koncertech;  druhá,  provedená  v  Societě  nationale,  pak 
v  koncertech  Lamoureuxových,  ji  daleko  předstihla;  její  architekt 
tura  má  přísnou  logičnost;  ale  vedle  vlastností,  jichž  každý  může 
dosíci,  má  Wítkowsky  jiné,  jimž  se  nelze  naučit.  Jeho  orkestru 
nebude  možno  učinit  výtku,  že  jest  „obrovským  harmoniem". 
V  druhé  symfonii  jeví  se  neustálá  péče  o  zvukovost,  která  jest 
z  nejcennějších  vymožeností  moderní  hudby;  materiální  forma^ 
kterou  zvuky  přijímají,  aby  dospěly  k  našemu  sluchu,  nesmí  se 
již  zanedbávati  a  inteíiektuální  požitek  je  tím  mocnější,  je'li  prO" 
vizen  rozkoší  smyslovou.  Nevyčerpatelné  harmonické  a  rytmické 
bohatství  staví  do  popředí  také  jeho  sonátu  pro  klavír  a  housle, 
z  nejkrásnějších,  jaké  vytvořila  dnešní  škola. 

Ze  Scholy  —  musí  to  uznati  i  její  odpůrci  —  vycházejí  dva 
nejzajímavější  skladatelé  z  generace  po  Debuesym  a  Dukasovi, 
skladatelé,  jichž  osobnost  co  nejvýrazněji  vystupuje  a  v  něž  mů" 
žeme  klásti  největší  naděje;  jsou  to  Albert  Rousssi  a  Déodaí  de 
Séverac. 

Roussel,  který  byl  nejdříve  námořnickým  důstojníkem,  začal 
komponovat  dosti  pozdě;  byl  žákem  ďindyho.  Není  ducha  tak 
široce  otevřeného  jako  jeho,  a  nikdo  nedovedl  tolik  vyzískati 
z  důkladných  studií  hudby  od  Francka  ke  Strawinskému  přes 
Debussyho  a  Dukase  nebo  Ravela.  U  něho  ostatně  není  ani  stopy 
napodobení,  nýbrž  prostě  spontánní  přizpůsobení  všeho,  co  tvoří 
látku  hudební;  aniž  co  slevuje  se  své  originality,  spojuje  jako 
snad  nikdo  druhý  smysl  pro  tradici  s  nejživější  touhou  po  r.O'' 
votě. 

Roussel,  přesný  a  pravidelný  pracovník,  složil  již  poměrně 
mnoho  děl,  zvláště  máme''li  na  zřeteli  jejich  jakost.  Zabíhají  do 
nejrůznějších  oborů;  Trio,  divertissement  pro  dechové  nástroje. 
Sonáta  pro  klavír  a  housle,  formy  velmi  přísné  a  zároveň  velmi 
smělé,  představují  jeho  tvorbu  komorní.  Pak  máme  od  něho  tři 
sbírky  klavírních  skladeb:  Hodiny  míjí,  Z  venkova,  kde  se 
jeví  jeho  něžný  a  vysoce  jemný  naturel  ve  zvláštním  rytmu 
Tance  na  břehu  vody  a  v  rozkošné  lesní  krajině  zvané 
Procházka   lesem,    pak    suitu    Sicilské    preludium,* 

*  Des  Heures  passent  —  Rustiques  (Danse  au  bord  de  Teau,  Promenádě 
en  forét)  —  Přelude  Sicilienne. 

Lumír  XLII.  11.  62 


490 

Bourréc  a  konečné  S  o  n  a  t  i  n  u.  Málo  klavírních  skladeb  zane-' 
chává  v  člověku  dojem  úzkosti  a  tajemnosti  jako  toto  preludium, 
na  kterém  leží  tíha  nevyřknuté  hrozby. 

Zdá  se,  že  Roussel  nyní  opustil  klavír,  aby  se  věnoval  výhrad" 
ně  orkestru ;  vedle  předehry  ke  Vzkříšení  a  symfonické  skizzy 
Vinobraní  (Vendanges),  které  spadají  do  starší  doby,  napsal 
dvě  symfonie,  které  náležejí  k  nejmonumentálnějším  dílům  sou" 
časné  hudby.  První,  Báseň  lesa  (Poéme  de  la  Forét),  rozde^ 
Icná  ve  čtyři  části,  které  odpovídají  pořadu  ročních  dob,  jest  oži- 
vena nejbezprostřednějším  a  nejdojímavějším  citem  pro  přírodu. 
Nikdy  snad  ještě  nebyla  vyjádřena  s  takovou  horoucností  smutná 
bežiitěšnost  zimy,  stoupáni  jarních  šťáv,  teplá  rozkoš  letního  ve- 
čera a  trpká  sladkost  podzimu.  Jeho  druhá  symfonie.  Evokace 
(Evocaíions),  byla  složena  po  návratu  z  cesty  po  Indii.  Skládá  se 
ze  tří  částí,  z  nichž  poslední  obsahuje  veliké  sbory.  Jsouc  méně 
impressionistická  a  barev  živějších  než  Báseň  lesa,  vyvolává 
báječně  představu  hýřivé  vegetace  dalekého  Orientu,  temných 
jeskyní,  v  nichž  stojí  sochy  bohů,  představu  pestrého  hluku  rů- 
žového města,  kde  se  právě  odbývá  slavnost,  a  dlouhého  toku 
svaté  řeky. 

Albert  Roussel  debutoval  na  divadle  delikátní  scénickou  hudbou, 
která  byla  doprovodem  Obchodníka  pískem,  který  jde 
mimo  (Marchand  dc  sable  qui  passe)  od  Aubryho ;  Slav- 
nostní hostina  pavoukova  (Fcstin  ďAraignée)  bylo  nej' 
úspěšnější  dílo  poslední  saisony  divadla  des  Arts.  Shledali  jsme 
se  tu  opět  s  pozorným  a  citově  prochvěným  zřením  krajiny,  které 
ho  karakterisuje,  s  onou  úměrností  a  vrozeným  citem  pro  barvu 
zvuku,  který  připomíná  Ravela  a  Strawinskyho.  Jeho  písně  jsou 
snad  nejkrásnější,  jakými  se  může  pochlubit  francouzské  umění; 
jsou  ještě  křehčí  a  něžnější  než  Duparcovy  a  vyvolávají  ještě 
hlubší  dojem  než  Debussyovy.  Loučení  (Les  Adieux)  je  pře- 
krásné a  pod  svrchovaně  umělou  formou  vystupuje  linie  ryzí 
čistoty. 

Jakkoli  Roussel  úzkostlivě  dbá  detailů,  vyhýbá  se  hledanostem, 
neboť  každou  jednotlivost  podřizuje  celku  a  proto  jistě  přežije 
různé  efemérní  módní  zjevy.  Možno  na  něho  pohlížeti  jako  na 
nejlepší  synthesu  různých  tendencí  dnešní  francouzské  hudby. 

Séverac  připomíná  Roussela  svým  znamenitým  smyslem  pro 
přírodu;  ale  mezi  nimi  je  rozdíl  jako  mezi  člověkem  ze  severu  a 
z  jihu;  jediná  příroda,    kterou    kdy    Séverac  opěvoval,  je  jasný  a 


491 

slunný  jih,  který  vášnivě  miluje.  Jsa  povahy  méně  pracovité  a 
methodické,  prozrazuje  ve  svém  díle  menší  rozpětí  než  Roussel, 
a  přece  není  skladatele  svědomitějšího  a  k  sobě  přísnějšího. 
Jeho  dílo  obsahuje  několik  písní  hlubokého  půvabu  a  několik  se^ 
šitů  klavírních  skladeb.  Jemný  a  bodrý  humor  najdeme  v  O  1  o^ 
věnem  vojáčku  (Petit  soldát  de  plomb)  a  ve  skladbách  N  a 
prázdninách  (En  Vacances)  cit,  který  místy  dosti  upomíná 
na  Schumanna.  Ostatní  sbírky  jsou  složeny  ke  chvále  země :  B  á-' 
s  c  ň  země  (Poěme  de  la  Terre)  projevuje  ještě  jistou  ztrnulost, 
ale  C  e  r  d  a  ň  a  překypuje  bujným  životem,  se  zvonky  mezků, 
kolébáním  loděk,  se  zvony  z  Puigcerdy  a  hluboce  jímavou  písní 
Mezkaři  před  Ukřižovaným  v  Llivii  (Muletiers  devant 
le  Christ  de  Llivie).  Avšak  Séveracovy  nejvýznamnější  klavírní 
skladby,  a  nejlépe  karakterisující  způsob  jeho  tvoření  jsou  skladby 
VLanguedocu  (En  Languedoc).  Nikde  není  více  půvabu  a 
bezprostředního  dojmu  z  přírody.  K  Masu,  kde  je  slavnost 
(Verš  le  Mas  en  féte),  Večer  na  rybníce  (Sur  TEtang  le  soir). 
Koňmo  na  louce  (A  cheval  dans  la  prairie),  Koutek  hřbi^ 
tova  na  jaře  (Coin  de  cimetiěre  au  printemps),  Trhový  den 
v  M  a  s  u  (Le  jour  de  foire  au  Mas)  jsou  názvy  těchto  skladeb, 
kde  cítíme  vůni  sena,  rosu  a  borovice.  Zeny  koupající  se 
v  slunci  (Baigneuses  au  soleil)  nejsou  vymyšlené  sirény,  nýbrž 
mladé  Katalánky,  čilé  a  do  bronzova  opálené;  mořská  voda,  stři'- 
kající  na  banyulské  skály,  stéká  jim  s  beder  a  silných  paží. 
V  Srdci  mlýna  (Coeur  du  Moulin),  provozovaném  v  Komické 
Opeře,  setkáváme  se  s  týmiž  vlastnostmi  jako  v  Languedoc u, 
s  radostí  ze  života,  pohybem  a  zdravím,  kde  vše  to  mírněno  je 
pozorným  vkusem  a  odstíněno  zkušenou  rukou.  Jemné  světlo 
ozařuje  také  scénickou  hudbu  Spartské  Heleny.  Séveracův 
temperament,  přenechán  samu  sobě  a  bez  dostatečné  kultury,  byl 
by  ho  lehce  svedl  k  snadné  mnohomluvnosti;  poučení  ďindyho 
a  rozumná  assimilace  debussysmu  byly  mu  šťastným  protijedem 
proti  jižní  rozvláčnosti. 

Jako  Roussel  opustil  i  Mariotte  kariéru  námořnickou  pro  hud^ 
bu;  upozornil  na  sebe  operou  Sálo  mé  a  svými  spory  s  Fich. 
Straussem.  Tato  S  a  1  o  m  é  nemusí  ostatně  nijak  blednouti  vedle 
své  německé  sokyně,  jest  povahy  méně  zvířecí  a  méně  sprosté,  a 
francouzský  skladatel  dovedl  jí  vdechnouti  vnitřní  život,  který  oné 
úplně  schází. 

Albert  Groz,  obecenstvu  málo  známý,  žije  v  ústraní  ve  Svý^ 
carsku,  daleko  od  hudebního  ruchu  pařížského.  Jeho    hudba  P'^^ 


492 

jevuje  značný  citový  fcnd  a  intelligenci.  Vedle  vřelé  Sonáty 
pro  klavír  a  housle,  Epithalamu  pro  klavír,  Kantiku  sv. 
Františka  pro  zpěv  a  orkestr,  vydal  řadu  lidových  písní  a 
Lásky  Mariiny  (Amours  de  Marie),  které  mají  půvabný  ron^ 
sardovský  ráz. 

Kdežto  Marcel  Labey  představuje  ve  své  přísné  orthodoxnosti 
csthctiku  Scholy  svými  dvěma  symfoniemi,  Sonátou  pro 
klavír  a  violu,  kvartetem  a  několika  písněmi,  staví  se  Sama^ 
zeuilh  méně  nepřátelsky  k  debussysmu;  jeho  smyčcový  kvartet, 
sonáta  pro  klavír  a  housle,  suita  pro  klavír,  Najády  při  zá' 
pádu  slunce  (Naiades  au  solcíl  couchant)  svědčí  o  ušlechtilé  a 
uvědomělé  hudebnosti.  Ve  svých  symfonických  skladbách  C  h  r  á' 
m  o  v  á  1  o  d  (La  Nef)  a  Spánek  vCanopu  (Sommeil  dc  Ca" 
nope)  využívá  obratně  a  taktně  nejlepších  modernistních  způ' 
sobů. 

Grovlez  není  jen  zkušeným  kapelníkem,  který  dirigoval  před" 
stavení  v  divadle  des  Arts;  jeho  skladatelskou  činnost  nesmíme 
minout  mlčením.  Jeho  hudba  jde  vždycky  co  nejupřímněji  za  ncj" 
novější  módou;  má  přednosti  i  vady  tohoto  snadného  přizpůso" 
bování.  Vdechujeme  z  ní  prchavou  vůni  toho,  co  milujeme  v  jeho 
sonitě  pro  housle  a  klavír,  v  Recuerdos,  v  Londýnských 
improvisacích  (Improvisations  syr  Londres),  v  Obrázko- 
vém Almanachu  (Almanach  aux  ímages),  v  písních  na  slova 
Régnierova,  Verlaineova  nebo  Bonnardova,  v  Pomstě  květin 
(Vengeance  des  fleurs),  básni  pro  orkcsír  nebo  ve  scénické  hudbě 
složené  ke  Smutku  v  paláci  Han  (Chagrín  dans  le  palais  dc 
Hans). 

Od  Le  Flema  provozována  v  koncertech  Colcnnových  Fantasie 
pro  klavír  a  orkestr  a  v  Société  Nationaíc  Hlasy  širého  moře 
(Voix  du  Large),  symfonická  skizza  plná  hledanosti;  jeho  osob" 
nost  nalezla  dosud  nejšťastnější  výraz  v  rozkošné  partituře  A  U" 
cassin  a  Nicolettc  a  v  překrásném  kvintetu,  který  je  prO" 
zatím  jeho  nejlepším  dílem. 

Mezi  skladateli,  stojícími  blízko  Société  Nationale,  zaznamenejme 
ještě  L.  Thiriona,  autora  smyčcového  kvartetu.  Sonáty  pro  klavír 
a  violoncello,  klavírních  Nokturn  a  symfonie,  provozované  v  kon" 
čertech  Colonnových,  Jeana  Grase,  autora  smyčcového  kvartetu,  Tria, 
Suity  pro  klavír  a  Elegií  pro  zpěv  a  orkestr  na  verše  Samainovy. 
Pak  Canteíoube  de  Malaret  se  svou  symfonickou  studií  Pro  vzdá- 
lenou princeznu  (Pour  la  Princesse  lointaine),  která  byla  prO' 
vozována   v   divadle   Chátelet,   a  Podzimní   eklogou  (Eglogue 


493 

ďAutomnc)  pro  zpěv  a  orkcstr,  z  níž  vane  velmi  osobitý  cit  pro 
přírodu;  Marcel  Pollet,  jemuž  melancholie  Brug  inspirovala  jemnou 
a  malebnou  klavírní  suitu;  napsal  také  Tanec  Salomé,  několik 
písní  s  patrným  vlivem  Rousselovým  a  Madrigal  pro  zpěv  a 
orkestr,  svědčící  o  půvabné  a  svěží  hudebnosti. 

Stranou  od  hnutí  scholistů  září  jméno  Florenta  Schmitta  zvláště 
ním  leskem;  od  doby  Debussyho  jest  to  jediný  skladatel  odmě^ 
něný  římskou  cenou,  jehož  talent  budí  opravdovou  úctu;  skladatel 
složitý  a  plný  rozporů,  povahy  prudké  a  násilné,  rázu  poněkud 
německého.  Půvab  hudby  Debussyho,  který  se  ho  na  okamžik 
dotkl,  způsobil  u  něho  jistý  zmatek,  sváděje  ho  ke  strojenostcm, 
které  se  nesnášely  s  jeho  ohnivým  a  výbušným  temperamentem. 
Jeho  dílo  obsahuje  krásné  písně,  zajímavé  skladby  klavírní  a  ně" 
kolik  orkcstrálních :  je  to  skizza  Strašidelný  palác  (Palais 
hanté),  kterou  zasíal  z  Říma,  velebný  Zaím  XLVI.  se  sbory  a 
Tragedie  Saiomé,  jejíž  bohatý  orkestrální  kolorit  měl  velký 
úspěch  při  provedení  v  divadle  des  Arts,  v  hudebních  seancích 
Mme.  Trouhanové  a  v  představeních  ruského  baíletu;  konečně 
jeho  nejlepší  dílo,  báječný  kvintet,  jedno  z  nejslavnějších  děl  ko" 
morní  hudby  francouzské. 

Umění  Rogera^Ducasse  jeví  nejpřímější  příbuznost  s  uměním 
Gabriela  Fauré,  jeho  učitele;  tato  ušlechtilá  a  komplikovaná  hudba 
nepostrádá  jisté  suchosti  a  akademické  ztrnulosti,  ale  zná  také  roz" 
koš  něžné  rafinovanosti  a  pěkných  zvláštností.  Jeho  symfonická 
skladba  M ar  kétčina  zahrada  (Jardin  de  Marguerite),  dílo  staré, 
pozdě  se  objevivší,  způsobilo  spíše  zklamání,  ale  jiné  skladby  dobyly 
zaslouženého  úspěchu:  Malá  suita,  Francouzská  suita,  roz- 
košná předehra  k  baletu  aZertovnévariace  navážné  thema 
(Variatíons  plaisantcs  sur  un  thěme  gravc),  melancholická  Sara- 
banda,  zlomky  Orfea,  určeného  pro  Velkou  Operu,  pak  dva 
svůdné  sbory  pro  dětské  hlasy,  z  nichž  jeden  objevil  se  znovu  ve 
formě  duchaplného  scherza,  dvě  poetické  písně  na  verše  Roden- 
bachovy.  Srdce  řeky  (Coeur  de  TEau),  svižná  Barcarolla, 
sbírky  preludií,  konečné  dva  kvartety,  smyčcový  a  klavírní,  plné 
melodické  a  svěží  hudby. 

Úspěchy,  s  nimiž  se  setkalo  provedení  Cabrery  v  Itálii,  uvedly 
brzy  ve  známost  jméno  Gabriela  Duponta;  od  té  doby  byla  od 
něho  provozována  opera  laGlu  a  Fraška  o  neckách  (Farce 
du  Cuvier).  Jeho  bujná  povaha  svádí  ho  k  jistému  verismu,  který 
se  jeví  nejen  v  operách,  nýbrž  škodí  i  jeho  komorní  hudbě,  ale 
jsme  mu  vděčni  za  Píseň  osudu  (Chant  de  la  Destinéc),  za  jeho 


494 

písně  plné  citu  a  za  sbírku  klavírních  skladeb  Dům  v  dunách 
(Maison  dans  les  Dunes)  a  zvláště  Bolestné  hodiny  (Heurcs 
dolentcs).  Dvě  z  jeho  skladeb  Smrt  se  potuluje  (La  Mort  rode) 
a  Děti  si  hrají  v  zahradě  (Dcs  enfants  jouent  dans  un  jardin) 
byly  pak  krásně  instrumentovány  pro  Colonnovy  koncerty,  na  je" 
jichž  programech  se  často  objevují. 

Ředitel  lyonské  konservatoře  Savard,  autor  symfonie  a  kvar- 
tetu, dal  provozovati  před  několika  lety  v  Opeře  Les  (La  Forét), 
prozrazující  bohaté  hudební  nadání. 

Hlavní  dílo  Ludvíka  Auberta  Modrý  les  (Forét  bleuc),  které 
uzřelo  v  Bostonu  a  v  Zenevě  světlo  ramp,  má  rozkošnou  hudbu 
instrumcntovanou  s  pozorným  vkusem;  není-li  originální  a  hlu" 
boka,  jest  aspoň  lehká  a  příjemně  melodická.  Aubert  komponoval 
četné  básně,  z  nichž  některé  s  orkestrem,  pak  Fantasii  pro  klavír 
a  orkestr  a  klavírní  skladby. 

Ti,  kteří  se  nebojí  uchýlit  se  s  cest  četně  navštěvovaných,  na" 
leznou  vRaymonduBonheuroví  skladatele  zajímavého  s  nejjemnější 
kulturou,  který  byl  dříve  přítelem  Alb.  Samaina,  jako  jest  nyní 
přítelem  Francise  Jammesa.  Jeho  bohužel  příliš  vzácná  díla  svědčí 
o  hluboké  sensibilitě.  Napsal  scénickou  hudbu  k  Polyfémovi 
a  čtyřhlasé  sbory  na  Francouzské  ballady  Paula  Fořta,  ale 
básník,  s  jehož  uměním  se  jeho  hudba  skoro  stotožnila,  jest  Fran" 
cis  Jammes.  Jeho  melodie  na  básně  z  Od  jitřního  do  večer" 
ního  klekání  (De  TAngelus  de  TAube  á  TAngelus  du  soir) 
stejně  jako  dvě  Elegie  pro  zpěv  a  orchestr  jsou  prochvěny  pravou 
a  věrnou  jammesovskou  poesií,  jak  ji  dosud  žádný  skladatel  ne" 
vystihl. 

Z  četných  písní  Rhené^Batona  nejzdařilejší  byly  mu  inspirovány 
Letními  hodinami  (Heures  ďEté)  Alb.  Samaina.  Jeho  V  a" 
r  i  a  c  e  pro  klavír  a  orchestr  došly  upřímného  úspěchu  v  Duran" 
dových  koncertech;  složil  také  orkestrální  suitu  Antické  fresky^ 
preludium,  fugu  pro  orkestr,  klavírní  skladby  pro  děti  a  sbírku  na" 
zvanou  V  Bretagni.  André  Caplet  náleží  ke  skladatelům,  kteří 
mají  nejživější  zájem  o  novoty.  Silný  vliv  Debussyho  jeví  se  ve 
skladbách,  které  jsme  až  dosud  slyšeli:  Slova  k  nepřítomné 
(Les  paroles  á  Tabsente),  písně  s  průvodem  orkestru  na  velmi  hu" 
dební  texty  Aubryho,  smyčcový  septet,  Maska  rudé  smrti 
(Masque  de  la  Mort  Rouge)  podle  povídky  Edgara  Poea  (prov. 
v  konc.  Colonnových)  a  dvě  zajímavé  skladbičky  na  4  ruce.  Také 
v  Ingelbrechta  je  zcela  zřejmý  vliv  Debussyův  a  záliba  v  novotách; 


495 

jeho  dvě  čtyrruční  sbírky  N  u  r  s  c  r  y,  které  složil  pro  děli,  patří 
k  nejpůvabnějším  a  nejvtipnějším  věcem  v  tomto  gcnru.  Themata 
starých  francouzských  písní  objevují  se  tu  jedno  za  druhým^  ale 
jsou  podána  nejmodernějším  způsobem.  Složil  velmi  hezké  písně, 
rozkošné  skladby  pro  flétnu,  Dryady  a  Scaphé,  Jarní  Rhap" 
so^dii  aKe  dni  prvního  sněhu  v  Japonsku  (Pour  Ic  jour 
de  la  premiére  neige  au  Japan),  jehož  obratně  kombinované  zvuky 
mají  velmi  půvabný  ráz. 

Také  Delage  jest  povahy  neobyčejně  jemné.  Jeho  symfonická 
báseň  Vypravováno  mořem  (Conté  par  la  Mcr)  a  první 
písně  prošly  téměř  bez  povšimnutí,  ale  Čtyři  indické  písně 
pro  zpěv  a  malý  orkestr  byly  téměř  zjevením.  Jeví  se  tu  ovšem 
vliv  Strawinského  stejně  jako  Ravelův,  ale  co  je  u  ruského  skla^ 
datele  primitivní  a  barbarské,  zlidštělo  u  Francouze  Delage.  Ne^ 
ohromují  nás  geniálním  činem,  ale  mluví  k  nám  řečí  přesvědčivou 
a  důvěrnou.  Jeho  čtyři  skladby  instrumentované  s  nejbystřejším 
smyslem  pro  barvitost  zvuku  mají  bezprostřednost,  svěžest,  chvějný 
a  nervósní  život  zcela  vzácné  kvality.  Jméno  Delageovo  budeme  si 
od  nynějška  pamatovati. 

Huré  žijC  vzdálen  všeho  strannického  ruchu^  aby  se  věnoval 
vyučování  a  komponování  děl  jako  kvintet,  Sonáta  pro  klavír  a 
housle,  Elegická  suita  pro  klavír  a  dramatické  dílo  K  a  t  h  e' 
drala. 

V  tomto  neustálém  přetvořování  hudby,  v  němž  každý  sklada^ 

tel  má  nějakou  byť  i  sebe  menší  tíčast,   zdá  se  nám  —   a  to  beze 

všeho   chauvinismu   —    že  od  nějakých    dvaceti   let   Francie  kráčí 

v  čele;  po  jejím  příkladu  děje  se  obrození  hudby  ve  Španělsku  a 

v  Anglii,  co  zatím  Strawinskij  a  Schónberg,  kácejíce  poslední  pře^ 

kážky,  vyzývají  nadšenou  mládež,  aby  je  následovala.   —  Hudební 

nadvláda  přechází  v  různých  staletích  se  země  na  zemi;  ale  ať  bude 

jakákoli  vrtkavost  módy,   ať  se  časem  opotřebují  díla,   která  dnes 

vypadají  co  nejsvěžeji,  skladatelé  francouzští  budou  se  přece  moci 

pochlubiti,  že  na  začátku  20.  století  vytvořili  školu  vzácně  bohatou 

a  že  rozšířili   hranice   umění,   vydobyvše   mu   širých  a  dosud  ne-* 

zbádaných  oblastí. 

Z  rukopisu  přel.  Frant.  Jelínek. 


^^^^>^JS^S^^^ 


496 

LUCIE  SOVOVÁ: 

MUDINOVÁ  ŠVADLENKA. 

I. 

Na  ulici  sv.  Kříže  hrály  si  chudé  děti.  (Jak  bylo  to  už  dávno 
v  tom  čase  těžkém,  utíkajícími)  Ale  když  paní  lékařova  je 
shlédla,  hned  pomyslila  si:  Ty  by  se  mi  hodily  do  krámu!  Zavo-' 
lála,  a  děti  jako  na  pokyn  dobré  víly  šly  za  ní,  jiskrnými  zraky 
na  ní  visíce,  když  poroučela,  a  odnosíly  poslušně  všechna  polena 
tvrdého  dříví  tou  úzkou  uličkou,  jež  večer  probouzela  děs,  když 
myši  si  tam  vycházely  na  lov,  a  pomohly  zbudovati  velice  pěknou 
hranici.  Tužily  se  a  předháněly  ve  svěžím,  radostném  usilování.  Ke 
konci  práce,  v  dálce  ještě  jim  voněla  odměna,  již  sotva  tušily  a 
darmo  se  namáhaly  uhodnouti,  jakého  druhu  as  bude. 

A  hle,  když  všechno  dříví  již  se  slunilo  v  hranici  na  dvoře, 
na  odpoledním  žáru,  a  děti  růžové  a  upocené  nerozhodne  postávaly, 
usmolcné  ruce  skrývajíce  pod  zástěrkami,  ne  právě  nejspořádanéj- 
šími  po  ukončené  prácí,  neodvažujíce  se,  bojíce  se,  by  se  snad  ne^ 
zapomnělo,  zavolala  náhle  paní  lékařova  veselým  hlasem:  „Nuže, 
za  mnou,  malá,  silná,  drobotino!",  tentokráte  byl  to  již  červený  zvuk 
trouby,  po  němž  zajásalo  a  nahrnulo  se  za  ním  do  kuchyně  pět 
drobných  děcek.  A  nezapomněla,  dobrá  paní  lékařova,  a  podaro^ 
vála  štědře  děti. 

Nejdříve  každému  malou  nálevku  slazené  a  kořeněné  vody, 
znamenitého  likéru  vlastní  výroby. 

Potom  sladký  věneček  z  máslového  těsta,  řídce  pocukrovaný. 
To  bylo  na  posilněnou  unavených  tělíček.  Ale  to  nejlepší  mělo 
přijít  až  na  konec.  Paní  lékařova  měla  také  děti,  Micu  a  Relu,  a 
ty  její  děti,  ač  byly  dospělejší  a  říkalo  se  jim  ve  městě  už  „slečny", 
měly  přece  ještě  své  panenky  a  hračky.  A  paní  lékařové  napadlo, 
že  by  i  oči  dětí  a  jich  duši  mohla  obíažit  pohledem  na  celou  tu 
drahocennou  domácnost  svých  slečinek. 

Malá  drobotina  z  ulice  po  prvé  tu  stanula  na  pestrých,  silných 
kobercích  starosvětského  salonu.  Paní  lékařova  byla  dáma,  jak  se 
říká,  ještě  ze  starého  saecula,  zachovávajíc  přesně  všechny  poděděné 
zvyky  starých  pratet  a  chránící  nábytek  taškovanými  pokrývkami, 
aby  snad  prach  na  něm  neusedal,  a  každé  vhodné,  nevhodné  místo, 
vše  jedno,  na  vkusu  pranic  nezáleží,  okrašlujíc  přebytkem  ručních 
prací.  Byla  síaromódního  stylu  a  panenijy  jejích  dětí  byly  hrubě 
pomalované  a  nevkusně  ustrojené  v  široce  nabírané  sukně. 


497 

Ale  děti  zůstaly  oslněny.  Bylo  jim  dovoleno  dívati  se  z  dálky 
tři  kroků  na  společnost  mnoha  loutek  v  koutě  za  kamny,  v  onom 
teplém,  zalátkovaném  salone  nóbl  paní.  Oh,  jak  byly  všechny  ty 
panenky  krásné!  Copak  doma  jejich  mudiny.  Ani  přirovnat  se  ne* 
směly.  Hřích !  Tyto  měly  zdravé  červené  tváře,  ohromné  šmolkové 
oči  a  vlasy,  můj  Kriste,  opravdické,  žluté  vlasy,  jako  zlatistá  sláma! 
Zavalitá  Běda,  stojící  docela  vpředu,  škytla.  A  jejich  hadrové  pa^ 
nenky,  strádající  v  tmě  pod  postelí  doma,  nemají  obličeje,  a  vlásky 
jejich  jsou  takové  řídké,  nažloutlé  špínou  a  —  bavlněné!  A  dét 
věru  nemohly  se  odtrhnouti  od  těch  panen  z  vyššího  světa,  jež 
znamenaly  pro  ně  bohatství,  moc,  světlo. 

A  i  mudinová  švadlena,  černá  nepěkná  dívka,  zůstala  překvapena^ 
neboť  šaty  těchto  loutek,  jak  její  odborný  úsudek  vyzněl,  byly  zcela 
jiné  i  jiného  střihu,  než  ona  šila.  Ty  jistě  stvořila  ještě  pilná  ruka 
paní  dobroditelky.  Ona,  Siska,  uměla  jen  podobné  šatky  zhotoviti, 
jaké  nosila  její  chudá  maminka  a  panímámy  z  ulice.  Ale  takovýchto 
široširokých  šatů  ještě  doopravdy  neviděla.  To  byla  móda  let  dávno 
minulých,  snad  šťastnějších,  snad  líbivějších.  Nu,  až  přijde  domů, 
usedne  s  jehlou  a  pokusí  se  vytvořit  lepší  dílo. 

A  přec  švadlenka  mohla  být  zcela  uspokojena.  Našila  už  krás" 
nějších  a  slušivějších  sukní  a  jupek  pro  milé  panny  z  celé  ulice. 
I  panny  dětí  z  Podkostelí  libovaly  si  nejraději  v  šatech  z  její  dílny. 
Látky  byly  tak  měkké,  vonné,  hedvábné,  přicházely  v  malých  ba^ 
líčkách  od  hodných  tet  odněkud  z  Prahy. 

A  mudinová  švadlenka  z  těch  cárků  podivuhodných,  nikde  jinde 
ani  ve  výkladních  skříních  na  podsíních  nevídaných  vzorů  a  barev, 
vytvořila  malou  báseň.  Byla  tak  zručná  a  důmyslná.  Nastrojené  městky 
kolem  marně  nechodily  z  kostela.  A  všechny  šatky  z  jejích  rukou 
vycházející  byly  jako  nadechnuté,  čisté,  rozkošné,  až  se  srdce  smálo. 
Bylo  to,  jako  by  komponovala  krásnou  píseň,  když  drobnými  prstíčky 
šila  neb  oblékala  loutky.  Cizí  hlas  ani  ruka  nesměly  vetřít  se  ne" 
povolaně.  A  mimo  to  i  jiné  práce  jí  svědčily.  Uměla  teple  vystýlat 
kočáry,  stavět  a  komfortně  zařizovat  lepenkové  domy,  plyšové, 
hebounké  pohovečky  zhotovovat  a  květiny  vykouzlovat  zázračnou 
ručkou.  Paní  lékařova  nebyla  však  připravena  na  tak  silný  dojem 
a  obdiv.  Ač  se  jí  zalíbily  ty  malé  dychtivé  hlavičky  dětí,  přece 
bylo  nutno  lukončit  s  nimi  už  tak  prodlouženou  besedu  a  propustit 
je.  A  tak  děti  odcházely,  líbajíce  po  řadu  dobrotivé  paní  ruce  pěti 
způsobnými  hubičkami  a  rozprchly  se  po  domovech  blaženě  uspo" 
kojené  po  vykonané  práci. 

Loroir  XLn.  11.  63 


498 

II. 

A  je  tak  krásně  vzpomenout  ještě  dětství! 

Siska  se  probouzí.  Zatím  co  maminka  dlí  v  kuchyni,  boří  se 
drobnýma  nožkama  do  polštářův  a  přešlapuje  nerozhodně.  Pak  se 
jí  zdá,  že  už  už  se  otvírají  dveře  a  maminčina  drahá  ruka  kývá  na 
ni  a  že  slunce  už  jaksi  důvěrněji  nahlíží  do  postele.  A  skočí!  Pro 
bůh  —  zapomněla  by  na  modlitbu!  Spěšně  se  pokřižuje,  pokleká 
a  odříkává  Andělíčku  boží! 

Maminka  ji  ustrojí,  ale  zvláště  dlouho  se  dnes  mazlí  s  vlnitými 
praménky  jejích  cůpkův.  Konečně  je  frisura  upravena  v  ozdobnou 
„osmičku".  A  tu  se  Siska  krade  neslyšně  ven.  Nikdo  jí  nevidí.  Ze^ 
lezné  dveře  před  ní.  Nu,  není  s  nimi  těžká  práce.  Otvírají  se  pou^ 
hým  trhnutím  kliky.  Potom  schody  kamenné,  rozbité,  ale  vyčkám 
vající.  Jde  jako  kočka,  aniž  by  vyrušila  myši.  V  celém  domě  do^ 
sud  ticho.  Nikdo  se  neozývá:  ničeho  nevědí.  Ale  znovu  těžké  za^ 
vřené  dveře.  Za  nimi  už  kyne  cíl.  Jen  brzy  tam.  Hledá  v  kapse, 
první  kapse,  již  maminka  všila  do  červené  sukénky  (jaká  to  pýcha!), 
nedočkavě  klíč.  Konečně  zastudí  ji  kov  v  ruce.  Nalézá  rozčilené 
klíčový  otvor  —  zámek  skřípe,  dveře  povolují.  Nikdo  neslyší. 
A  již  se  ocitá  v  zapovězené  komnatě  starého  zámku  snů,  v  níž 
chrastí  kostlivec,  očekávající  vysvobození.  Nemýlí  se.  Je  to  jen  — 
půda.  Ale  jak  zajímavá,  jak  skvostná  pro  její  drobný,  fantastický 
svět!  Neustále  vábící  tmavými,  neprozkoumanými  kouty.  Vládne 
tam  pohádkový  duch,  jakési  tajemné  šero,  překlenuté  svítivým 
mostem  zlatého  prachu  slunečního.  Tam  rodí  se  pohádky,  vzrů^ 
stájí  fantasie  a  přicházejí  v  slavnostním  průvodě  po  zlatém  mostě. 
A  slunce  se  tam  dívá  vikýřem  a  směje  se. 

Dnes  je  myší  bál.  Siska  sedí  na  bedně,  jež  tají  v  svém  nitru 
poklady  starého  porculánu  a  malovaného  skla,  jako  na  trůně,  na^ 
slouchá  a  dívá  se.  Myši  přicházejí,  živě  rozmlouvají  a  promenují. 
Kloní  se  před  královnou  a  vzdávají  jí  pozdrav.  Náhle  odněkud 
zavzní  první  tóny  skočné.  A  myši  tančí.  A  malé  jejich  děti  se  mezi 
nimi  jen  pletou.  Ale  —  ted  jedna  nezkušená  rozběhla  se  k  pasti. 
Siska  chce  vykřiknout.  Chce  jí  dit  aspoň  jakési  znamení,  aby  se 
nevrhala  na  ten  malý  dřevěný  domek,  jenž  jest  její  hrob.  Ale  její 
hrdlo  nevydává  ani  jediného  zvuku. 

Náhle  ze  dvora  ozývá  se  tíživý  nevysvětlitelný  hluk.  Siska  si 
protírá  oči.  Je  zas  ticho.  Myši  nikde.  Sleze  opatrně.  Past  prázdna. 
Krade  se  ke  žluté,  starodávné  skříni,  tam  je  bezpečný  útulek.  Vnitř 
je  tma  a  ticho.  Naslouchá.  Ale  ani  venku  se  nic  nehýbe.     Byl  to 


499 

sen!  Fantastický  úkryt  ji  propouští.  Její  šat  jest  nyní  pln  zašlé 
vůně,  která  připomíná  dávné  časy  starých  pratct,  jež  skříně  a  prá'- 
dělníky  parfumovaly  pronikavými  vůněmi.  Jsou  tam  staré  látky, 
které  přitahují.  Jaká  to  rozkoš  být  princeznou.  Siska  vytáhne  pá^ 
vově  modré,  hedvábné  šaty,  černými  sametkami  a  širokými  dra- 
hými krajkami  zdobené.  Již  je  v  nich.  S  neutuchajícím  blahem 
zvedá  ty  šustivé,  tmavě  blankytné  vlny  jejich,  skrývá  v  měkkých 
dolech  svou  tvář,  roztančí  se  na  jedné  noze  a  zas  tahá  za  sebou 
dlouhou  zpívající  vlečku  a  zapomíná  na  vše  kol,  na  houpačky,  na 
panny,  divná  věc !  i  na  procházky  s  maminkou. 

Princezna  konečně  usedá  na  zem  a  hrabe  se  dál  drobnýma  a 
zvědavýma  ručkama  v  prastarých  památkách.  Co  to?  Princezna 
vybuchne  v  tryikující  smích.  Náhle  znepokojena  umlkne  a  naslouchá. 
Není  dost  opatrná.  Někdo  by  mohl  zaslechnouti  její  smích.  Nic. 
Shodí  se  sebe  ziiivý  háv.  Ale  jaký  to,  hle !  fantastický  oblek  před 
ní?  Směs  černého  sametu,  zahrávajícího  fialovými  lesky  a  oslňu- 
jící žluté  a  modré  cípy,  zlaté  lemované.  Bláznivý  harlekýn.  A  Siska 
již  jest  v  tom.  Na  hlavu  posadí  frygickou  čapku  a  vyhlédne  okén- 
kem na  střeše.  Na  dvoře,  bohužel,  nikdo.  Jak  by  se  ráda  Siska 
ukázala ! 

Jedním  skokem  je  zas  dole  a  již  začíná  rej.  Žluté  cymbálky 
zvoní  dutě  veselým  hlasem,  nožky  se  kmitají,  cípy  poletují  jako 
bláznivé  jazyky  a  udivené  myšky  vylézají  z  děr  a  vyvalují  svá 
malá,  třpytivá  očka  na  novou  svou  královnu  —  harlekýna. 

Ale  Sisku  brzy  přepadá  únava,  sedne  jí  do  týla  a  hučí  v  uši: 
Už  dost,  A  letí  maska  do  skříně. 

Bože,  Siska  zapomíná,  že  musí  dolů.  Jistě  už  ji  hledají.  Míjí 
dnes  spěšně  vykládané  prádelníky  s  kroucenými  nohami  a  se  žlu- 
tým kováním,  ohlédne  se  jen  po  skleněných  skříních,  plných  zla- 
tých krajek,  křížův  a  bronzův  a  sbíhá  tiše. 

Maminka  dole  se  ani  nctáže  a  jen  objímá  její  malou  hlavu,  po- 
prášenou zlatem. 

m. 

Mládí  plno  půvabů  —  mládí,  plné  síly  a  kouzla ! 

Víš'li,  že  po  tobě  stáří  přijde? 

Walt  Whitman. 

AIc  nevysvětlitelno. 

Od  jisté  doby  zahnízdil  se  nepokoj  v  srdci  mudinové  švadleny. 
Proč?  Sama  nevěděla,  sama  neuměla  říci.  Chudoba  netížila.  Ale 
mnoho  jiných  věcí  bylo,  jež  pluly  tajemně  kolem  ní,  zanechávajíce  ji 
v  úžase.  V  největším  tichu  rozšuměla  se  bříza  v  kopci,  a  dětská,  naivní 


500 

duše  očekávala  příchod  Boha  na  zem,  hříšnou  tak,  ale  věřící  ještě 
dokavad  dýše.  „Ted  přijde,"  ševelilo  se  v  listech.  Hlasy  dívek  ko' 
lem  bojácně  utichly  a  nábožně  doufaly.  Ale  nikdy  nestal  se  zázrak, 
nezjevilo  se  Očekávání.  Ty  doby  lepší  zapadly  pod  tíhou  staletí. 
Nikdy  nezahlédla  ani  štědrou  ruku  Mikoláše  Svatého,  ani  oslnivý 
třpyt  jeho  bělouše,  jenž  se  mihl  blízkým  už  ránem  v  Umrlčí  uličce, 
která  ve  dne  rozradostněna  byla  rozkošně  plavými  copy  malé  tety 
Mariony.  Ani  Svatá  Panna  Májová  nesestupovala  v  nejextatičtějších 
modlitbách  a  šíleních  s  oltáře.  Jen  plameny  svěc  šálily  oči,  jen  ba^ 
řevné  paprsky,  procházející  graciesně  nádherně  malovanými  gothic" 
kými  okny,  obluzovaly.  Začínala  se  otvírat  malá,  ale  zlá  pochyb- 
nost, všude  a  všelijaké  otázky  se  vynořovaly.  Pak  zármutky  hnaly 
se  přívalem.  Tuleň  zemřel  toho  dne  v  bouřlivém  šeru,  když  ulička 
plakala  a  věž  na  kostele  se  nervosně  chvěla  a  zlý  strážník  zaháněl 
děti  domů.  Aby  na  ně  věž  nespadla!  Ohromně  vzdálený  požár 
těch  nejsmutnějších  zrakův  uhasí  navždy.  Zlaté  zámky  se  potopily 
ke  dnu,  do  bažin,  zavřela  se  nad  nimi  odporná,  kašovitá  hmota 
snů.  Propadaly  se  zoufale,  jako  nešťastní  slabí  lidé,  schvácení  zhoub- 
nou nemocí  duše.  A  dřevěné  jablko,  jež  tatínek  urobil  jednou 
v  zimě  na  veliké  už  naléhání,  zatím  co  Siska  vyluzovala  na  oken- 
ních tabulích  v  dílně  podivné,  vrzavé  zvuky,  malujíc  prstíčky  jakési 
futuristické  zátiší,  to  jablko  nenabylo  pohádkových  vlastností;  za- 
kutálelo se  daleko.  Domek  ne  a  ne  vyskočit;  neposadil  se  na  nej- 
rozkvetlejší palouk  z  nejradostnějších,  jež  kolem  města  své  svěží 
líce  odhalovaly  a  voněly  půvabně  čerstvou  žlutí  mladých,  přes  noc 
narozených  petrklíčů,  a  nevzrostl  na  kuřích  nožkách.  Nemohlo  se 
tedy  v  něm  hospodařit.  A  tu  i  zázračný,  létající  kůň,  zdaleka  od 
zálivu  bengálského  přilétly,  zmizel  jednoho  teplého  dne  také  na- 
vždy. Vznesl  se  nad  všechna  tajemství  silnic  i  nad  tu  cestu  nej- 
znamenitější, vedoucí  do  života.  Jak  je  to  neznámé,  ale  silné  slovo, 
to  slovo  život!  Kde  nabrati  tolik  rozumu,  aby  se  pochopil  jeho 
ohromný  význam? 

V  duši  probouzelo  se  však  cosi,  čím  fantasie  jedním  směrem 
dobře  rostla.  Bylo  to  první  uvědomění  si  maličké  jednotky  ve 
škole.  Písmena  divných  tvarů  otvírala  už  cestu  neutajené  touze  po 
novém  a  jiném  a  dalekém.  A  tak  přišly  sny  o  vzdálených  ze- 
mích a  městech.  Nebylo  tedy  jen  jedno  město!  Liliové!  Dříve 
to  byla  představa  světa.  Ale  ted  letí  kamsi  divá,  bílá  silnice  a  na 
jejím  konci  kdesi  žije  ohromné,  krásné  město.  Ríml  Chodíš  celý 
den  a  stále  před  tebou  vyrůstají  nové  ulice.  Podivno.  Každou  chvílí 
bloudíš.  To  není  už  město,  to  je  svět. 


501 

A  hle,  není  prý  tam  daleko.  Je  to  na  konci  té  silnice,  za  starou 
branou,  zarostlou  divokým  vínem,  v  jehož  guirlandách  zachytí  se 
k  večeru  vždy  tolik  červených  úsměvů  slunce.  Čistá  cesta  rovné 
běží.  Ale  je  zde  jedna  překážka,  jichž  snad  vyroste  na  tisíce.  Kudy 
ta  cesta  dál  vede?  Taky  —  je^li  bezpečno?  Nebude  to  už  údolí, 
řeka,  ves  na  kopci!  Ó,  blahá  nevědomosti!  Není  to  silnice,  ale 
vzdušná  stuha  fantasie,  jež  se  ti  zjevuje,  Řím ...  Za  branou  je  ještě 
tisíce  pout,  nástrah,  ale  málo,  málo  útulkův. 

Víly  se  rozplynuly  v  nic.  Jen  smaragdové  oči  závistného  opi-' 
čáka  z  kabinetu  voskových  figur  stále  čarovně  zůstávaly  v  paměti. 
Proč,  iproč  zapaloval  op  smrtelné  blesky?  Proč  vraždil  mladou 
krásnou  paní  na  blahé  lučině  odpočívající?  Oh,  té  její  drobné  hlavy 
zlatistých  kučer,  tak  nesmírně  plavé,  ale  bezduché ! 

I  bála  se  mudinová  švadlena  i  o  ten  kočár  na  obraze,  ujíždějící  se 
svatebčany  temným  lesem.  Snad  někde  číhají  vlci,  snad  jiné  ne" 
štěstí  ho  očekává.  Ale  představa  moře  pražského,  představa  letícího 
andělíčka,  majícího  podobu  male  Anny,  ten  poslíček,  jenž  nosil  do" 
pisy  přes  hory,  řeky,  moře  až  tam  a  zpět,  to  vše  rovněž  zmizelo. 
Neexistuje  ani  snivý  rytíř  s  kytarou  ani  stěsnaný,  středověký,  nC" 
dělní  život  za  hradbami. 

Tak  mudinové  švadleně  nezbylo  než  upiati  se  se  vší  láskou  na 
svou  pannu  Evangelistu.  Zaslíbiti  se  jí!  Zde  ještě  zbývala  víra  a 
věrnost.  Její  talent  rostl.  Sáty  její  princezničky  harmonovaly  nevy^ 
stihlým,  tichým  kouzlem.  Loutka  na  plesích  triumfovala.  Ale  šva-* 
dlena  brzy  snila,  myslila  dál  a  tu  —  nic  nebylo  možno,  nebyla 
šťastna.  Její  oči  prohlédly  z  bludu,  ztratily  víru  nejkrásnější.  Její 
panna  byla  studená  hmota.  Brr.  Jednu  noc  zdálo  se  jí:  Panna 
je  živoucí,  mluví,  chodí,  jí.  Oh,  jaká  rozkoš!  Byly  to  dvě  přítelkyně 
malé,  nerozlučné.  Ale  noc  je  sen.  Sen  lež.  Ráno  panna  bezduchá 
a  studenější  než  dříve.  Jako  z  mramoru.  Necitelná  k  slzám,  k  hoři. 
Švadleně  šířily  se  oči  pohledy  do  neznáma. 

Pan  učitel  stále  ještě  říkával,  vzpomínala:  Hřej  si  jen  dlouho 
s  panenkou ;  dokavad  ta  tě  bude  těšit  a  zaměstnávat  hodiny  tvých 
nejkrásnějších  dnů  v,  dotud  budeš  nejšťastnější.  Pravda,  plná  pravdal 
Ale  švadlí  ani  teď  necítila  se  klidnou  v  tom  otupujícím  štěstí 
mládí.  Cosi  přece  stále  se  vracelo  a  vzbuzovalo  tisíc  pochyb.  A  po" 
tom,  potom  tedy,  až  —  nu  až  panny  nebude,  až  jednou  zmizí  ne-* 
známo  kam  a  jak,  pak  —  pak  má  být  ještě  tisíckrát  hůře  I  Nesně' 
sitelno  pouhé  pomyslem'.  Dušička  slabá  děsila  se.  S  němou  loutkou 
pochovávají  se  tedy  nejšťastnější  chvilky. 


502 

Ale  snad  jakýmsi  jiným  řízením  nebo  ustavičným  strachem, 
aby  neztratila  útěchy  a  simulovala  si  dále  dětství,  hrála  si  malá 
švadlena  s  pannou  ještě  tehdy,  když  už  její  spolužačky  dávno  na^ 
hrazovaly  marionetty  zábavami  světáčtějšího  druhu.  Siska  stále  za' 
tvrzelc  věznila  se  na  svém  hradě.  Život  hlásil  se  bezohledně  o  právo. 
Siska  zatvrzelá  v  lži,  rvala  se.  Podnikla  boj  proli  samé  přírodě. 
Odvážné  postavila  se  v  čelo  voje  příšerných  fantomů.  Bitva  strhla 
se  k  ránu,  po  němž  vzejíti  měl  pseudovítězný  den  na  ruby,  věčně 
soumračný,  se  zatmělým  sluncem. 

Oj,  výstřední  dívko,  kde  žes  nabrala  odvahy  protivit  se  mou" 
drému  životu,  běžícímu  středem,  středem  nejkrásnější  louky,  stře^ 
dem  všeho?  Oj,  zabit  bud  den  pochybného  života  tvého,  v  němž 
vyrostl  tvůj  vzdor,  o  nějž  jsi  rozbila  hlavu,  křehčejší  snad  než 
hlava  porculánová  marionettčina,  svou  hlavu  nikdy  nepolaskanou, 
nikdy  neskloněnou  v  náručí  objímající. 

Jsi  vinna.  Trpíš  vinou.  A  až  umdlíš,  uhasneš.  Rovněž  bude 
v  tom  tvá  spoluvina.  Není  radno  zahrávat  si  s  probuzeným  nebez^ 
péčím.  Zlo  mstí  se  nejvíce.  Obava  před  životem,  před  krásnou 
zodpovědností  učinila  záhadnou  skvrnu  tam,  kde  mělo  být  tisíc 
hýřících  barev,  tisíc  zvuků  soustředěno,  tisíc  písní  vyzpíváno,  tisíc 
slov  promluveno  na  počest  lásce,  kráse  a  míru  a  harmonii.  Nemusil 
přijít  nářek  nad  ztraceným,  zneužitým  mládím,  nemusila  přikvačit 
obava  před  něčím,  co  nás  mělo  navštíviti. 

IV. 
Co  to  bylo  ?  Kolik  klamných  let  zatím  minulo  ?  Ohromné  prázdné 
místo  zelo  výstražné  v  životě  bývalé  mudinové  švadleny.  Čím  mělo 
být  měkce  vyplněno?  Jak  se  tedy  žilo  ?  Čím  platilo  ?  Tisíce  otázek 
doráželo  na  brány  srdce  švadlcnčina.  A  nebylo  na  vše  to  jediné 
odpovědi?  Nebylo  obrany,  nebylo  ospravedlnění?  Extrém,  žhavý 
žlutý  extrém  zabodl  se  jedovatým  žahadlcm  do  jejích  slabých  na'- 
der,  neženských,  nevnadných,  nepobuřujících  ani,  předurčených  snad 
k  jinému,  protivícímu  se  žití,  otrávených.  Pronikl  skrz  na  skrz  jejím 
tělem  slabým,  nechráněným,  vydaným  na  pospas  zlým  mocím,  jež 
obcházejí  rub  tohoto  světa,  pronikl  i  její  duši,  vystavil  tam  nepo' 
kojné  hnízdo  a  divokým  rejem  roztancoval  choroby  probuzené. 
A  bylo  tma,  navždy  tma  bez  úsměvu  rána,  plného  míru  a  modra, 
a  jen  děs  vztyčoval  se  v  askctických  bolestech  nepoznání  a  jako 
mrzák  rovnal  své  křivé  nohy.  A  duše  bezradně  volala  do  prázdna 
za  někým  nczřcným,  netušeným:  To,  čeho  nikdy  nemám,  miluji, 
to  pouze  to.  Zlý  fantom.  Děs.  Právě  proto.  A  hlas  tmy  zarýval  se 


503 

v  zatvrzelé  mlčení  a  nedával.  Právě  proto,  aby  zkáza  duše  byla  do^ 
konána. 

Krev  proudila  nadarmo,  oči  se  dívaly  bez  táčelu,  marnč  do  světa, 
jenž  neměl  radostí,  krás.  Pro  koho  se  usmívat,  pro  koho  žít?  Snad 
sobce  v  sobě  uctívat?  Všude  nekvetou  vonné  květiny  I  Pro  Sisku 
zvláště  ne.  Osud.  Ani  ta,  které  říkají  štěstí,  ač  jest  to  jedovatý 
blín.  Třeba  na  okamžik  jen  ho  okusiti,  pro  změnu  a  ukojení! 
Třeba  bylo  vykoupeno  mnohými  trpkostmi  a  nestálo  za  to.  Jen. 
na  minutu  ochutnat,  omočit  rty  a  dát  krvi  její  díi!  A  třeba  zavřít 
oči,  aby  nebylo  viděno.  Má  třeba  ošklivou  tvář.  Jen  cítit  je,  tím 
intensivněji  všemi  nervy,  ve  všech  pórech  duše  i  těla,  cítit  je,  jak  se 
přissává  měkce  k  dívčím,  nevinným  rtům,  jak  voní,  jak  sladce  chutná 
po  nebeské  manně,  jak  zpívá,  jak  žhne,  jak  rozkoší  umdlévá,  U' 
mdlévá;  a  znovu  se  zas  touženěji  zavěšuje,  ssajc.  . .  Oh,  cítit  je,  cítit 
a  mít  je  na  prchavý  okamžik  zadrženo  v  bledých  prstech  . . . 

Ne,  její  oči  jsou  oslcplé,  už  nevidí.  Snad  je  ještě  mnoho  krás, 
ale  Siska  nevšímavě  chodí  kolem  nich,  aniž  by  o  ně  zavadila  vdéč^ 
ným  pohledem.  Oh,  kdyby  aspoň,  dívko,  potěšit  tě  mohla  krása 
krajiny,  rozkoš  nebe  rozsvěcovaného,  styl  a  vůně  pohody  nebo 
klidný  půvab  města. 

„Ne,  nemohu  už,  než  nezřít  a  zlořečit. 

„A  ráda  bych,  tak  životně  ráda  spočinula  v  blahu  tam  někde, 
kde  by  ke  mně  mluvilo  zas  tolik  mladých  hlasů,  jako  v  jednom 
vytrženém  a  přece  zachráněném  roce  procházek  a  toulek  po  kraji. 
Oh,  jak  radostně  chápala  bych  se  ruky  upřímné,  jež  by  mne  vedla 
nejvšednějšími,  obyčejnými  cestami.  Ale  nelze,  nelze.  Nikdy  už 
nelze ! 

„Mé  oči  nevidí,  mé  uši  neslyší.  Zapomenuto  na  světě  všecko. 
Mládí  mizí.  Pomalu  už  nebude  se  čeho  odřeknout. 

„Jak  bych  se  ráda  osvěžila  a  posílila  na  něčem  lahodném,  ne" 
vinném,  prostém!  Ale  není  možno.  Pro  mou  otrávenou  duši  už 
není  léku.  Můj  mozek  dědičností  vytvářel  se  v  podivnou  věc.  Pro 
mou  hlavu  není  nikde  v  světě  nemocnice,  pro  mé  srdce  skleníku! 
Ale  nebude  a  nebylo  již  většího  úpadku.  Ani  z  mého  okna  ne^ 
táhne  se  už  tak  sladký  výhled,  jako  minulé  roky.  Což  změnilo  se 
i  prostředí  kolem  mne?    . 

„Ne,  mé  oči  osleplé  to  jsou,  jež  jsou  vinny.  Nevidím.  Pravda." 

Extrém  se  pomstil.  Samota  vytoužená  se  pomstila.  Její  ohromná, 
nezadržitelná  tíha  spadla  na  nejslabší  hlavu.  Nežilo  se  už  lidsky. 
Noci  předvídaly  rána  a  dny,  zvěstovaly  příchod  vší  tragiky.  A  ko" 


504. 

lem  Sisky  vše  přidňovalo  se  o  její  záhubu.  A  nepřišlo  už  stáři, 
jež  mélo  dát  účty.  Slabá  Siska  nemohla  unésti  a  přečkati  nemoc 
a  potěšiti  se  znovu  uzdravením,  aby  plna  síly  vykročila  do  nového 
života.  Nemohla  přeběhnout  mezník.  Zůstala  stát,  aby  nepochopila, 
že  život  kdesi  jest  krásný,  protloukáme^i  se  jím  a  bijeme^li  se  oď 
vážně,  že  nutno  žít,  žít,  žit,  pouze  a  jediné,  ať  jest  jakkoliv  zle, 
pracovat  a  potom  sklízet. 

Ochabla.  Tu  ovšem  v  samotě  nebylo  nikde  slov  povzbuzení, 
nebylo  rukou  pomocných.  Lidé  kolem  nelidsky  chodili  a  neviděli 
rovněž  Sisky,  jež  askcticky  odumírala. 

V. 

Bylo  dobře  ještě  naposledy  vzpomenouti  loutky.  Seděla  v  koutě 
květované  pohovky,  jež  snadno  nahrazovala  dojem  plodné  louky 
v  rozkvetlém  létě  (ač  zde  nebylo  na  místě  toto  přirovnání),  seděla 
zaprášená,  zanedbaná,  s  divným,  prastarým  kloboukem,  podobajícím 
se  rozcuchanému  hnízdu,  na  odlepené  paruce.  Byla  jako  stárnoucí, 
vyssátá  nevěstka.  Došel  jí  čas.  Zašli  slavní  dnové,  kdysi  velkolepé, 
čisté  krasavice.  Zdaliž  vzpomínala  i  ona  v  svém  neštěstí? 

Bývalá  mudinová  švadlena,  pozdější  vášnivá,  divoce  výstřední 
dívka,  na  konec  v  dvacíti  letech  docela  už  rozešlá  se  životem,  dávno 
zapomněla  „sedávat  s  prsty  propletenými  a  držeti  v  nich  znavené  už 
koleno",  jako  druhdy  činívala  v  několika  jasnějších  dnech  prvního 
rozbřesku  mládí.  Dávno  už  zapomněla  šít  na  Evangelistu,  zapO" 
mněla  na  čas,  na  domov,  že  kdy  rozkošný  býval,  na  radosti, 
vzácné  květiny,  na  vše,  na  >še,  co  kdysi  kdesi  kvetlo  a  i  tcd 
v  světě  rozkvétá.  Krutá,  těžká  nemoc  prožrala  její  srdce,  ohro^ 
milá  její  ruce,  vzdálila  života,  umění,  zaclonila  černým  mrakem 
mysl.  Nic  nebylo  po  světě.  Všude  zvěře  plno.  Churavost  to  byla 
toho  času,  do  kterého  nevhodně,  hříšně  spadla.  Aspoň  o  dva,  tři 
roky  ji  mohla  voda  přinést  dříve,  či  později.  Jen  právě  ted,  ted 
ne.  Život  žádal  mnoho.  A  neměla  brzy,  čím  by  platila.  Dluh  usa^ 
dil  se  zákeřně,  rostl  a  otvíral  rány  duše.  Kamkoliv  se  obrátila, 
všude  s  hořkým  zklamáním  utíkala  od  zavřených  dveří,  ztrestána 
pálícím  ohněm  pohrdání,  otrávena  vlastní  lží.  Ani  modlitby  už 
nepomáhaly.  Výstřední,  hysterická  dívka  nebyla  schopna  pravé 
lásky,  nemohla  milovat,  nemohla  náležet,  nemohla  žít  pravým, 
krásným,  jasným  životem,  protože  se  vzpírala,  vysmívala  druhdy. 
Tvrdě  bylo  jí  odepřeno,  jí  jediné  vše,  co  kolem  proudilo  plnou 
řekou,  vzrůstalo  v  divoucí  more,  hnalo  se  výbojně  k  dobrému, 
jedinému  cíli.    Neměla  na  světě  ani  jediné  věci.     Stále  sama,  bez 


505 

ustání  v  děsící  samotě.  Stále  jen  sama  se  sebou  a  přece  ještě  dobře 
se  nenalézající.  Opuštěna,  odloučena. 

A  divným  vztahem  vzpomenula  i  otcova  odchodu.  Zjevuje  se 
jí  ono  časné  ráno  černého  dne,  divně  probuzeného,  jediného  za^ 
psaného  z  celé  řady  dnů  všedních,  kdy  ptáci  tak  úzkostlivé  volali 
ze  snův,  ona  se  modlila  Credo,  po  tolika,  tolika  zapomenutých 
letech  nemodlení  a  stále  jen  kol  do  kola  točila  všedními  slovy; 
kdy  smrt  po  prvé  stála  u  ní  tak  blízko  a  —  urvala  bez  milosrdí. 
Otcova  vpadlá,  ubohá  hrud  bývalého  slavného  dandya  pohnula 
se  naposled  prodlouženým  výdechem  duše.  Bylo  hrozno  připustit 
si  jedinou  jen  myšlenku. 

Dvě  slabé  ženy  zápasily  pak  toho  rána,  podivuhodně  zvučícího 
zpěvem  ptačím,  s  bezvládným  tělem.  Oči,  na  nichž  už  tři  dni  ležela 
tíha  bledých  víček  zavřených,  jež  očekávaly  s  resignací  hodinu,  vy 
hlédly  náhle  modrým,  skelným  proužkem.  Ty  oči  to  byly,  po^ 
znávala,  jež  v  dětství  vyrostly  v  klidu  vesnických  bílých;  statků, 
odkud  taková  čistá,  posvěcená  studánka  zabíhala  do  vzpomínek 
Sisčiných;  ty  oči  s  pomněnkami  rodných  luk  závodící  o  krásul 

Ústa  naposled  vyzela  děsným,  tmavým  otvorem  právě  přímo 
proti  jejím  očím  tenkrát.  V  jejích  rukou  kymácela  se  pokojná  ted 
už  hlava,  o  niž  trnula  strachem,  vzpínajícím  se  úpěnlivě,  aby  snad 
v  jedné  vteřině  se  neoddělila  od  tenkého  vyschlého  krčku,  nepro^ 
létla  jejíma  rukama  a  pak  se  nezakutálela  k  nenalezení ... 

A  na  to  útěk  matčin,  s  níž  se  sotva  našla.  Nevíra. 

Tu  začínala  chytat  se  všemožných  falešných  záchran.  Nic,  nic 
už  plátno.  Proč  chodila  po  okraji,  proč  vynalézala  nepravé  cesty? 
Tak  duchem  zničena,  zkažena,  prosáklá  hnilobou  mrtvých,  neřest" 
ných  květů,  tělem  však  až  odříkavě  pohroužena  v  modlitby  krás" 
ného,  antického  těla,  a  dvojí  tváří  pravou  lživou,  lživou  pravou 
dospěla  tam  daleko,  dolů,  po  stupních  shnilých  od  věčného  vlhka 
temnot,  vzdálených  božího  slunce,  sřítila  se  hluboko,  až  na  dno, 
nejdoleji.  Nač  záchrana,  nač  spása?  Vždy  bylo  už  pozdě.  Soud  už 
neznal  milosti.  Člověk  nic  nebyl,  neznamenal.  Nebylo  mu  možno 
pozvednouti  hlasu.  Nebylo  možno  vzepřít  se  a  odvolávat  a  doka" 
zovat.  Autokritika  porážela  vše  . .  . 

Ted  přišla  k  loutce.  Vyznat  se?  Nebo  zničit  ji?  Nebo...  Nikdo 
nerozuměl,   nikdo  nechápal,   co  zrodilo  se   v  pomateném    mozku. 

Vždyť  nebylo  už  nic.  Nebylo  pohledu,  jenž  by  nesvlékal,  ne^ 
bylo  už  slov,  jež  by  nehřešila,  A  nebylo  dříve  pohledu  v  ubohé 
duši  nešťastné  dívky  osamělé,  dokud  smrtící  íióla  jedu  neučinila 
konec  fatálnímu  srdci. 

Lumír  XLII    11.  64 


5o6 

Slunce  toho  dne  bylo  šilhavé.  Jeho  oko  dívalo  se  záludně  zpod 
mraků,  barvíc  jich  lemy  bouře  plné  sírově,  přes  hlavy  těch  dvou 
nešťastných^  znovu  pozdě  nalezených.  Hlava  loutky  v  slunci  za^ 
svitla  zašlým  zlatem,  černá  hlava  dívčí  zpruhovatěla  rezatými,  náhle 
pronikšími  vlásky.  Oči  panny  skleněné,  oči  dívky  skleněné;  obě 
zíraly  na  sebe,  bez  ducha,  bez  přání. 

Ale  loutka  přečkala  jaksi  morálně  ještě  svou  paní. 

Bývalou  mudinovou  švadlcnku  Sisku  našli  k  večeru,  když  už 
slunce  neobjímalo  ji  rameny  svých  reflexů,  cizí  lidé  a  zatlačili  úděs 
obrazící  oči. 


z  knihy  VICTORA  HUGA: 

„POKUTY." 

V  CHVÍLI  NÁVRATU  DO  FRANCIE. 

(31.  srpna  1870.) 

Kdo  v  chvíli,  kdy  snad  Bůh  sám  ztroskotává, 

zná  hádati, 
zda  strana  chmurná  bude  to  či  smavá, 

kam  vše  se  obrátí? 

Tvá  ruka,  osude,  jež  do  mlhy  se  skrývá, 

co  asi  tká? 
Stín  hanby  bude  to  či  omamivá 

jitřenka? 

S  nejlepším  nejhorší  se  v  dnech  těch  poměšuje, 

ó,  jaké  zlo! 
Vlast  Slavkov,  ale  císař  zasluhuje 

Waterloo. 

Já  půjdu,  Paříži,  na  půdu  tvoji  svatou, 

do  zdí  tvých, 
já  vnesu  v  tebe  duši  věčně  vzňatou 

vyšívaných. 

Ježto  čas  volat  tam,  kde  srdce  hrdě  bije 

ku  práci, 
čas  tygra  zničiti  cizího  jako  zmije 

domácí 


507 


a  ježto  ideál,  který  jsme  nechápali, 

dnes  tone  již, 
přespříliš  velký  mřít  nikdo,  ni  vítčziti 

slab  přespříliš. 

A  ježto  na  nebí  jitřenka  chmurná  vstává 

soka,  jenž  zhrď, 
a  ježto  před  námi  je  pouze  volba:  sláva 

anebo  smrt, 

ježto  dnes  teče  krev  a  ježto  střechy  plaji, 

v  den,  který  klet! 
ježto  je  okamžik,  kde  baby  utíkají, 

přiletím  zpět! 

A  cizinecli  ode  hranic  dále 

pokročil, 
já  nechci  moci  díl,  chci  nebezpečí,  ale 

celý  díl! 

A  ježto  nepřátel,  včerejších  našich  hostí, 

se  valí  proud, 
já  půjdu,  Francie  má,  tvojí  před  slabostí 

pokleknout! 

Napadnu  jejich  zpěv,  jich  orly,  jejich  zbraně, 

drzý  čin; 
mít  podíl  na  bídě  tvé  žádám,  na  tvé  haně 

já,  tvůj  syn! 

Divoký,  uctivý  v  neštěstí,  ať  ti  laje 

kdokoli  drz, 
já  líbám  nohy  tvé  a  moje  oko  plaje, 

ač  plno  slz. 

Francie,  uvidíš,  že  v  hlavě  starce  skromné 

jsem  víru  kryl, 
jediná  myšlenka  že  ty  jsi  byla  pro  mne, 

jediný  cíl. 

A  ty  mně  dovolíš,  mně,  který  z  temnot  spěje, 

být  děckem  tvým; 
a  co  se  v  triumfu  ta  rota  smíchem  směje 

pohřebním, 

mít  za  zlé  nebudeš,  bych  klaně  se  a  prose 

šel  k  tobě  sem, 
tvým  čelem  oslněn  hrdým,  jež  zlatilo  se 

východem. 


5o8 


Dříve,  v  dnech  orgie,  kdy  rozkoš  z  očí  svítí 

bez  víry, 
podobna  révoví  suchému,  kde  se  vznítí 

požáry, 

když  zpita  nádherou,  triumfem  a  sny  svými 

tančilas, 
když  pělas,  když  tě  sveď  paprsky  prolhanými 

úspěchu  jas, 

když  bylo  slyšet  fanfáry  znít  slavné, 

zřít  zábav  vír, 
já  prchal,  Paříži,  jak  prorok  v  době  dávné 

opouštěl  Tyr. 

Císařství  v  Gomoru  když  zvrhlo  Lutecii, 

hořkosti  pln 
já  k  moři  odešel,  jež  velkým  smutkem  spijí 

příboje  vln. 

Tam  píseň  slyše  tvou,  blouznění  tvého  hříchu 

zmatené, 
já  k  tvojí  nádheře,  k  snu  tvému,  tvému  smíchu 

děl  svoje  „Ne!" 

Leč  dnes,  kdy  přichází  na  ponuré  své  pouti 

Attila, 
dnes,  kdy  se  celý  svět  okolo  tebe  hroutí, 

stojím  zde  já! 

Francie,  s  tebou  být  chci  v  chvíli,  kdy  tě  vláčí 

za  vlasy, 
ó  matko,  řetězů  tvých  článek  nad  vše  sladčí 

nosit  chci! 

Přicházím,  ježto  v  tvář  dnes  množství  tobě  hřímá 

děl,  mitrailléz, 
uzříš  mne  na  hradbách  stát  svojich  buďto  zpříma 

či  ležet  kdes. 

A  možná  v  zemi  tvé,  kde  naděje  vždy  září 

do  truchlých  dob, 
v  odměnu  vyhnanství,  Francie,  mému  stáří 

popřeješ  hrob. 

Brusel,  31.  srpna  1870. 


509 
MRTVÝM  Z  4.  PROSINCE. 

Užijte  poklidu,  pán  popřál  toho  statku. 
Snad  včera  byli  jste  vy  ještě  srdce  v  zmatku, 

snu  marných  oběti. 
Blud  snad  vás  mučíval,  nenávist,  touha  stará; 
a  vaše  ústa,  z  nichž  stoupala  žití  pára, 

uměla  hlučeti. 

Zjevy,  jež  letmo  jen  navzájem  jste  se  zřely, 
sem  a  tam  ulicí  jste  v  davu  přecházely 

nezastavivše  se 
s  neklidem  pramenu,  jenž  plyne  z  hloubi  studny, 
a  všichni  bez  cíle,  žal  všichni  stejně  trudný, 

mísíce  kroky  své. 

V  své  hlavě  bouřlivé  —  i  ty  se  věci  dějí!  — 
snili  jste,  jak  potříti  Muže  Elysejí, 

jenž  mužem  Římu  spíš, 
svobodné  myšlence  jak  uvolnit  krok  zítra. 
Ve  žhoucím  věku  tom  kráterem  všechna  nitra, 

lid  sopkou  všude  již. 

Vy  milovali  jste,  svým  srdcem  jsouce  spiati 
a  večer  cítili,  strach  marný  jak  vás  schvátí 

starostí  plni  svých, 
jak  cítí  oceán,  že  vlna  v  něm  se  zmítá, 
ve  vás  se  zdvihala  neklidná  vlna  skrytá 

v  zářících  červáncích. 

Kdožkoli  byli  jste,  ať  střízliví,  ať  zpiti, 
ať  v  mládí  záblesku,  ať  na  sklonu  už  žití, 

kdy  člověk  nachýlen, 
ať  čekal  smutek  vás,  hádanka,  štěstí  čisté, 
v  svém  srdci  lásku  vy,  tu  bouři  nosili  jste 

a  bolest,  zápas  ten. 

Čtvrtému  prosinci  dík,  dneska  bez  myšlení, 
po  jamách  mrazivých  ležíte  natažení, 

v  rubáši  každý  skryt. 
Ó  mrtví,  bez  hluku  nad  vraždou  tráva  raší! 
Jen  spěte  v  hrobech  svých!  A  ticho  v  jámě  vaší! 

Císařství,  to  je  klid! 


510 

PÍSEŇ. 

Kde  samička  je?  Mrtva  leží.  Lest  pastýře  kams  v  dálku  svádí. 

Kde  sameček  je?  Kočka  bžží  Pes  mrtev  je!  A  vlk  tu  řádí 
a  kosti  shltnout  odchvátá.  do  léček  vábě  kořist  svých. 

V  to  hnízdo,  kterým  vítr  klátí,  Ve  všemi  opužtěné  stáji 

vrátí  se  někdo?  Nenavrátí.  kdož  budou  hlídat?  Nehlídají. 

Ubohá  malá  ptáčata!  Oveček  škoda  nebohých! 

Kam  zmizel  otec?  Do  trestnice. 
Kde  matka?  Bída,  nemocnice! 

Do  oken  bije  větru  jek. 

Na  kolíbku  děs  chudou  sedá. 

Kdo  zůstal  u  ní?  Nikdo,  běda. 
Nebohých  škoda  robátek! 

DÍ  — 

Dí:  buďte  rozumní.  Pak  přijdou  dithyramby: 

„Kdo  Nerona  sklát  chce, 
jde  tiše,  zvučet  nenechá  své  jamby 

pathosem  polnice ! 

Měj  v  mysli  Ettenheim  či  jiný  úklad  známý. 

Nech  uzrát  dříve  plán. 
Buď  jako  Chéréas,  jenž  kráčí  temnotami 

sám,  něm  a  maskován. 

Rozvaha  vede  v  cíl,  jen  uměj  za  ní  jíti. 

Jdi,  zahalený  tmou!" 

Je  dobrá;  nechám  těm,  kdož  chtějí  dlouho  žíti 

ctnost  tuto  zbabělou. 

Přeložil  V.  D. 

VIKTOR  DYK: 

BÁSNÍK  A  POLITIKA.  cKoneo 

xxn. 

Prvá  cesta  Hugova  nebyla  však  do  ostrovů  normanských ;  za," 
mířil  do  Belgie.  Tam  psal  Historii  zločinu,  Napoleona 
Malého  a  partie  z  Pokut.  Ale  právě  tím  znemožnil  básník  trvání 
svého  pobytu.  Belgie  byla  příliš  v  periferii  vlivu  Ludvíka  Napoleona. 
V  sněmovně  belgické  učinil  Faider  návrh  na  prohlášení  všech  panov.* 
níků  za  nedotknutelné  a  zákonem  chráněné.  Návrh  Faiderův  přijat 
a  donutil  Huga  hledat  jiné  litočiště.  Hugo  pomstil  se  Faiderovi 
v  básni  z  „Pokut",  zvané  „U  příležitosti  zákona  Faidcrova": 


5" 

„Co  zovou  Chartou  nebo  konstitucí, 

je  jeskyně,  Již  národ  v  revoluci 

vydlabe  v  granitu,  by  skrýš  ta  byla  jistá. 

S  radostí  národ  pak  uschová  v  tato  místa 

svůj  výboj,  práva  svá,  píod  usilovné  snahy, 

svůj  pokrok  a  svou  čest;  by  hhdala  skvost  drahý, 

za  stráž  tu  umístí  jeskyně  pyšně  čnící 

divokou  svobodu,  jež  potřásá  svou  kšticí. 

Když  dílo  hotovo,  do  práce  své  se  dává, 

na  pole  vrátí  se,  hrd  na  svá  nová  práva. 

V  kterýsi  krásný  den  lid  vstane  v  nepokoji, 

chce  konstituci  zřít,  chrám  onen  moci  svojí. 

Zel!  Hrdá  jeskyně  na  nízký  pelech  zchudla. 

Lva  do  ní  ukryl  lid  a  nalezne  v  ní  pudla." 

(„Pokuty",  překlad  můj.) 
Victor  Hugo  opustil  Belgii  i.  srpna  1852  v  Anvers.  Vyhnanci 
francouzští,  uprchnuvší  do  Belgie,  vyprovodili  básníka  do  přístavu 
spolu  s  četnými  zástupci  liberálů  belgických.  Na  proslov,  kterým 
se  s  ním  loučili  druhové,  reagoval  Hugo  řečí,  v  níž  akcentoval 
své  „Bratrství  Národů"  a  „Spojené  státy  evropské",  oblíbený  svůj 
sen  humanitární.  „Je  něco  vyššího  než  Němec,  Belgičan,  Ital,  Ang^ 
ličan,  Francouz,  a  to  jest  občan;  jest  něco  vyššího  nežli  občan,  a  to 
je  člověk.  Konec  národů  jest  jednota,  jako  konec  kořenů  je  strom, 
jako  konec  větrů  je  nebe,  jako  konec  řek  je  moře.  Národové!  Je 
pouze  jediný  národ!  Ať  žije  všeobecná  republika." 

5.  srpna  přistál  Victor  Hugo  v  Jerscy,  uvítán  hloučkem  vy-' 
hnanců  francouzských,  kteří  jej  očekávali  na  nábřeží  Saint^Hclier. 
V  úvodu  ke  knize  „Za  vyhnanství"  v  stati  „Co  je  to  vyhnanství" 
vzpomíná  Hugo  na  oba  ostrovy.  „Jcrsey  a  Guernesey  (pozdější 
sídlo  básníkovo)  jsou  části  Galíc,  urvané  v  osmém  století  mořem. 
Jersey  je  koketnější  než  Guernesey;  stává  se  tím  půvabnějším  a 
méně  krásným.  Na  Jcrsey  stal  se  les  zahradou ;  na  Guernesey  zůstala 
skála  kolosem.  Zde  více  něhy,  tam  více  majestátu.  Jersey  má  ráz 
normanský,  Guernesey  bretaňský.  Kytice  veliká  jako  Londýn,  toť 
Jersey.  Vše  je  zde  vůně,  paprslek,  úsměv ;  což  nezabraňuje  návštěvám 
bouře.  Za  časů  pohanských  Jersey  byl  římštější  a  Guernesey  kel' 
tičtější;  na  Jersey  cítíme  Jupitera  a  na  Guernesey  Teutata.  Na 
Guernesey  zmizela  krutost,  ale  divokost  zůstala.  Co  bylo  na  Guer*- 
nesey  kdysi  druidským,  je  nyní  huguenotským;  není  tu  už  Molocha, 
ale  je  tu  Kalvín;  chrám  je  studený,  kraj  je  prudní,  náboženství 
přísné.  Úhrnem  dva  milé  ostrovy;  prvý  roztomilý,  druhý  snivý." 


512 

Ale  Hugo  končí  tuto  kapitolu  charakteristickými  větami: 

„Gucrnesey  je  takový,  že  může  zanechat  u  psance  pouze  dobré 
vzpomínky;  ale  vyhnanství  existuje,  nehledě  k  místu  vyhnanství. 
S  hlediska  vnitřního  možno  říci :   není  krásného  vyhnanství. 

Vyhnanství  je  smutný  kraj ;  tam  vše  je  převráceno,  k  obývání 
nezpůsobilo,  vše  zničeno  a  povaleno,  kromě  povinnosti,  hrdé 
vzpřímené,  jež,  jako  kostelní  věž  ve  zničené  vesnici,  zdá  se  vyšší 
nad  pádem  všeho  okolo. 

Vyhnanství  je  místo  trestu. 

Pro  koho? 

Pro  tyrana. 

Ale  tyran  se  brání."  A  Victor  Hugo  pokračuje: 

„Vy,  který  jste  psancem,  budte  na  vše  připraven.  Vrhnou  vás 
daleko,  ale  nepustí  vás.  Proskribující  je  zvědavý  a  vrhá  na  vás 
mnohonásobný  pohled.  Koná  u  vás  návštěvy  důmyslné  a  mnoho" 
tvárné.  Úctyhodný  protestantský  pastor  usedne  u  vašeho  krbu, 
tento  protestantismus  plyne  z  kasy  Trousin-Dumersana ;  cizí 
žvanivý  princ  se  vám  představí,  je  to  Vidocq,  jenž  vás  přišel  na^ 
vštívit;  je  to  opravdový  princ?  Ano,  je  z  krve  královské,  a  také 
od  policie:  professor  velmi  doktrinářský  se  u  vás  uvede,  přistihnete 
jej,  čtoucího  vaše  papíry.  Proti  vám  je  všechno  dovoleno;  jste 
mimo  zákon,  to  jest  mimo  právo,  mimo  rozum,  mimo  úctu,  mimo 
pravděpodobnost;  někdo  řekne,  že  je  autorisován  k  otištění  vašich 
rozmluv  a  přičiní  se,  aby  byly  stupidní;  připíší  vám  slova,  jichž 
jste  neužil,  psaní,  jichž  jste  nepsal,  viny,  kterých  jste  nespáchal. 
Blíží  se  k  vám,  aby  lépe  našli  místo,  kam  vrazit  dýku ;  vyhnanství 
má  zasklené  dveře;  dívají  se  do  něho  jako  do  klece  divých  zvířat; 
jste  osamělý  a  střežen. 

Nepište  svým  přátelům  do  Francie;  je  dovoleno  otvírat  vaše 
dopisy;  kasační  dvůr  projevuje  s  tím  souhlas;  nedůvěřujte  svým 
stykům  psance,  vedou  k  temným  vécem;  tento  člověk,  který  se 
na  vás  usmívá  na  Jersey,  vás  drásá  v  Paříži;  onen,  jenž  vás  pozdrav 
vuje  pod  svým  jménem,  insultuje  vás  pod  pseudonymem,  jiný, 
právě  zde  v  Jersey,  píše  o  lidech  exilu  stránky,  hodné  být 
nabídnuty  lidem  císařství,  jež  sám  oceňuje  spravedlivě,  připisuje 
je  bankéři  Péréire  .  . .  Záhadný  neznámý  mluvil  s  vámi  právě 
šeptem;  prohlašuji  vám,  že  je  ochoten  zabít  císaře,  přejete''li  si  toho; 
jest  to  Bonaparte,  který  se  nabízí  zabít  Bonaparta.  Při  vašich 
banketech  sbratřcní  křičí  někdo  v  koutě  „Ať  žije  Marat  I  Ať 
žije  Hébcrt,  ať  žije  guillotinal"  Při  troše  pozornosti  rozeznáte  hlas 


513 

Carlicrúv.  Nékdy  špehoun  žebrá;  císař  žádá  od  vás  almužnu  Pie^ 
trim,  dáte  mu  ji,  usměje  se;  veselost  kata." 

K  těmto  řádkům  Hugovým  je  bolestný  pendant  v  knize,  častěji 
v  teto  studii  citované,  v  „Choses  vues";  je  to  „Špion  Hubert", 
historie  demaskování  revolucionáře,  který  se  stal  policejním  agen^ 
tem,  historie  opakována  v  tolika  variantách  v  tolika  revolucích, 
obraz,  kreslený  pevnou  a  oekonomickou  rukou.  Chikány  vlády  fran- 
couzské nebyly  vyčerpány  tímto  špiónováním;  vypudivši  básníka 
z  Belgie,  vyštvala  jej  z  Jcrsey  na  sousední  Guernesey;  byla  by 
učinila  více,  kdyby  veřejné  mínění  v  Britanii  nezabraňovalo  vládě 
anglické,  vycházeti  příliš  vstříc  svému  spojenci.  Byl  proskribován 
ne  pouze  politik,  ale  také  básník;  portrét  Hugův  v  knize  Hugovi 
otisknouti  bylo  deliktem.  Provozování  jeho  dramat  zakázáno.  Bás^ 
nik  trpěl  hmotné  značnou  újmu;  Belgie  i  Anglie  vykořisťovaly 
jeho  knihy;  trh  francouzský  byl  mu  uzavřen. 

Básník  setrvával  ve  svém  odporu. 

Dvojím  způsobem  jej  projevoval:  akty  čistě  politickými  a  svojí 
činností  literárně'Politickou.  Do  kategorie  prvé  patří  jeho  řeči,  prO' 
jevy,  manifesty,  shrnuté  v  knize  „Za  vyhnanství"  (Actes  et  paroles); 
do  kategorie  druhé  „Pokuty",  „Historie  zločinu",  „Napoleon  Malý". 

XXIII. 

Vyhnanství  Hugovo  bylo  krajně  agilní.  Věc  tím  pozoruhoď 
nější,  že  Victor  Hugo  v  době  odchodu  byl  devětačtyřicítilctý  a  jeho 
produkce  před  tím  obsáhlá  a  vyčerpávající.  Není  zde  místo  k  ana^ 
lyse  literárního  díla  Hugova,  pokud  nesouvisí  s  politikou;  stačí 
říci,  že  v  době  vyhnanství  vznikla  díla  i  velmi  obsáhlá  i  velmi 
významná.  Přičtcme^li  k  dílům  čistě  literárním  činnost  politickou 
ať  prvé  ať  druhé  kategorie,  nutno  se  podiviti  neochabující  energii 
muže,  který  již  již  stával  se  starcem. 

Ale  ne  pouze  kvantitativně  je  významná  Hugova  činnost  za 
vyhnanství ;  exil  jako  by  obrodil  básníka,  osvěžil  jeho  tvůrčí  schop" 
nost.  Neplatí  to  o  všem,  co  vzniklo  za  něho ;  ale  nezapomeňme, 
že  také  v  prvé  periodě  básníkovy  literární  činnosti  možno  se 
shledati  s  knihami  prázdnějšími  a  pohřcšovatelnými  při  konečném 
hodnocení  autora. 

Vypuzený  Hugo  představuje  na  Jersey  a  Guernesey  trvající 
francouzskou  republiku.  Popírá  císařství  všemi  činy.  Což  existuje 
císařství  vůbec?  Což  existuje  něco  proti  právu?  „Je  pouze  jediná 
nutnost,  pravda;  a  proto  jen  jediná  síla,  právo.  Úspěch  mimo 
pravdu  a  právo  je  pouhé  zdání.  Krátkozrak  tyranů  se  jím  klame; 

Lnmír  XLD.  H.  6$ 


514 

zdařené  zákcrnictví  připadá  jim  vítězstvím,  ale  toto  vítězství  je 
plno  popelu;  zločinec  věří,  že  zločin  je  jeho  spojencem;  blud; 
vždy  jej  jeho  zločin  potrestá;  vždy  se  vrah  pořeže  o  svůj  nůž? 
vždy  zrada  zradí  zrádce;  vinníci,  aniž  by  tušili,  jsou  drženi  za  límec 
svým  zločinem,  neviditelným  přízrakem ;  nikdy  vás  špatný  čin  ne^ 
propustí;  a  osudově,  po  neúprosné  dráze,  vedoucí  ve  í>toky  krve 
pro  slávu  a  v  propast  bláta  pro  hanbu,  bez  smilování  k  vinníkům, 
vedou  Osmnácté  Brumairy  velké  k  Waterloo  a  Druhý  prO' 
sincc   vláčí  maié  k  Sedanu." 

Toť  základní  myšlenka  Hugova;  toť  důvod  jeho  jistoty. 

Od  srpna  1852,  kdy  vstoupil  na  Jerscy,  do  31.  srpna  1870,  kdy 
vrátil  se  na  půdu  francouzskou,  neochabuje  básník  ani  v  své  nc^ 
návisti,  ani  v  lásce.  Především,  ježto  nemůže  císařství  existovat, 
odmítá  31.  října  i852  v  „Prohlášení  vzhledem  k  císařství"  účast 
republikánů  v  pícbiscitu,  kterou  navrhovali  tu  a  tam  republikáni 
francouzští,  tak  zejména  v  departement  Seinském.  Rada  Hugova 
je  stručná  a  jednoduchá:  „za  přítomnosti  Bonaparta  a  jeho  vlády 
občan  hodný  tohoto  jména  činí  pouze  jediné  a  pouze  to  smí  činit: 
nabít  ručnici  a  vyčkati  času." 

Napoleon  III.  vstupuje  na  půdu  anglickou  jako  host  královnin: 
vyhnanec  z  Jersey  vitá  jej  vášnivým  a  bezohledným  otevřeným 
listem. 

Ve  všech  politických  otázkách,  týkajících  se  Francie,  stojí  Hugo 
na  stanovisku  krajního  odporu.  Odmítá  amnestii,  kterou  udílí 
roku  1859  Napoleon  líl.  Ostatně  prohlásil  již  v  „Pokutách*  své 
stanovisko  v  básni  „Ultima  verba": 

„Bude- li  tisíc  jich,  nuz,  dobrá!  S  nimi  půjdu! 
Bude^li  sto,  můj  odpor  Sulla  zví. 
Bude^Ii  deset,  desátým  já  budu, 
zbudc'li  jediný,  budu  ten  poslední  I" 

Čekal,  kdy  už  ostatní  přestávali  čekati.  V  krisi  z  října  1869, 
za  níž  Louis  Jordán  otiskl  12.  října  v  Siědu  výrok  „V  této  chvíli 
dva  mužové  na  nejkrajnějších  pólech  světa  politického  berou  na 
sebe  nejtěžší  zodpovědnost,  kterou  může  nésti  lidské  svědomí. 
Jeden  z  nich  sedí  na  trůně,  je  to  Napoleon  III.,  druhý  je  Victor 
Hugo",  ohrazuje  se  Hugo  proti  tomu,  že  hy  radil  k  revoltě,  na 
níž  by  neměl  účasti" ;  rozhodně  však  radí  k  revoluci. 

Soustřeďuje  vyhnanou  republikánskou  Francii ;  mluví  nad  hrobem 
psanců.  Ale  soustředuje  i  republikánskou  myšlenku  vůbec.  Ve  jménu 
této  dovolávají   se   ho  Mazzini   a   Garibaldi;    ve  jménu  této  dá  se 


515 

k  disposici  Mazzinimu  i  Garibaldimu.  Kdekoli  národy  se  bouří, 
ozve  se  Hugův  hlas.  Mluví  pro  Poláky,  pro  Španěly,  pro  Kréťany, 
pro  Kubánce,  pro  Irčany,  pro  Mexiko. 

Mluví  a  píše  proti  trestu  smrti.  Af  běží  o  Tapnera,  Johna 
Browna,  císaře  Maximiliána,  vždy  ozve  se  Hugo.  Žádá  život  na 
monarchii  a  na  republice;  život  zločinců  a  život  nevinných. 

Bojuje  pro  ideu  míru.  Skutečnost  neotřásla  idealistou.  Věří, 
jako  věřil.  Účastní  se  opět  kongresu  míru.  Je  to  dvě  léta  po  válce 
pruskoTakouské,  dvě  léta  před  válkou  francouzsko^německou. 

Zatím  na  Seině  veselí  se  Paříž.  Paříž  druhého  císařství,  Paříž 
lehkého  a  snadného  požitku,  Paříž  elegantního  hříchu,  Paříž 
OfFenbachova.  Vtip  je  více  nežli  poctivost  a  požitek  více  nežli  čest. 

K  této  Paříži  mluví  Hugo  marné ;  k  této  Francii  mluví  marně. 
Potřebuje  více  nežli  slovo.  A  pak,  není  trochu  chudý  básník,  když 
opakuje  tolikráte  jedinou  prostou  věc? 

Nuže,  císařství  zdá  se  vítězným.  Daleko  nebude  doba,  kdy 
bude  básníkovi  dodržet  slib  v  „Ultima  verba".  Mrtví  z  prosincového 
převratu  tlí  dávno.  Tlí  také  mrtví  z  jara  1852.  Ti,  kteří  hledí  v  pří-- 
tomnost  více  než  v  minulost,  což  je  prý  úkolem  politiky,  nacházejí 
určité  zásluhy  u  císařství.  Napoleon  IIT.  není  jen  „nočním  zlodějem"; 
vidí  mnoho  a  tuší  mnoho,  třeba  že  chybí  energie  ideje  uvádět  v  čin. 
„L'hommc  a  ri",  ale  nesměje  se  už.  Jakýsi  stín  únavy  leží  na  všem, 
co  činí.  Dostavilo  se  osudné  vysílení  státním  převratem?  Vyčerpal 
2.  prosinec  1851  energii  císařovu? 

Zatím  co  vyhnaná  republika  v  osobě  Hugově  neztratila  nic  na 
své  víře  ani  na  své  útočnosti,  císařství  ochablo.  Snad  právě  proto, 
že  zdá  se  být  zabezpečeno. 

Cosi  Hamletovského  vystupuje  v  císařových  rysech.  Zkouší 
mnohé;  ale  skoro  jako  by  si  už  nevěřil.  Ludvík  Napoleon  stal  se 
prosincovým  převratem  císařem;  ale  stal  se  také  Petrem  Schlc 
mihlem,  nebožákem,  který  ztratil  svůj  stín.  A  nepsal  Victor  Hugo 
v  otevřeném  dopise  z  9.  dubna  1855:  „Ah,  prokletí  budoucnosti 
je  také  moře,  a  památka  na  vás,  strašnou  mrtvolu,  bude  sebou 
povždy  zmítat  na  chmurných  jeho  vlnách?** 

Tito  dva,  vyhnanec  z  mořské  výspy  a  Petr  Schlemihl,  vedou 
spolu  boj.  Ale  zatím  objevuje  se  na  scéně  někdo  třetí,  na  koho 
raálo  myslí  prorok  a  marně  myslí  Petr  Schlemihl.  Za  hranicemi 
Rýna  děje  se  něco;  utváří  se  tam  bojovný  a  výbojný  stát.  Stát, 
který  netvrdí,  že  všechna  moc  vychází  z  práva,  ale  který  říká 
prostě  :  „Moc  jde  před  právem**. 

Tento  třetí  vitézi  u  Sadové. 


5i6 

A  osud  císařství  se  naplňuje:  tuší  pohromu  a  přece  nemá  bud 
dost  energie  nebo  dost  moci  čelit  jí.  Bylo  by  třeba  reformovat 
vojenství;  ale  sebe  vhodnější  pokusy  jsou  tak  nepopulární.  Bylo 
by  třeba  soustředit  národ  kolem  idejí,  programu,  touhy;  ale  může 
mu  dát  císařství  ideu,  program,  touhu? 

Osud  císařství  se  naplňuje.  Přichází  výstava  pařížská,  přicházejí 
dnové  přepychu  a  lesku  císaře;  panovníci  přicházejí  do  Paříže. 
Přichází  také  car:  advokát  pařížský  Floquet  vítá  jej  výkřikem  „Ať 
žije  Polska". 

Ve  svých  „Feuilles  de  routě  1870"  Paul  Dcroulěde,  nacionalista  a 
ovšem  stranník,  líčí  chorobu,  jež  přepadla  mládež  francouzskou 
posledních  let  císařství.  Píše  tam :  „Ostatně  tito  řemeslní  svůdci  a 
svedení  mají  často  za  nezištné  spoluvinníky  velmi  poctivé  ideo-' 
logy,  lpící  na  svých  theoriích;  časem  jsou  dokonce  podporováni 
oněmi  polobohy,  kterými  jsou  velicí  básníci,  vznášející  se  s  rozcpia^ 
tými  křídly  nad  „všemi  skutečnostmi  tohoto  světa". 

Lamartine  byl  z  nich  a  také  Victor  Hugo  před  „strašným  rokem" 
a  také  můj  drahý  Musset  až  do  drzé  písničky  Beckerovy,  jež  v  něm 
na  ráz  probudila  duši  národní  a  vnukla  mu  hrdou  odpověď  „Ně' 
meckého  Rýna"." 

Tato  choroba,  tvrdí  dále  Deroulěde,  vedla  k  tomu,  že  větší 
nepřítel  viděl  se  v  Ludvíku  Napoleonu  a  v  císařství,  nežli  v  Německu, 
již  již  chystajícím  sekinvasi,  že  agitace  pro  tibonapartistická  v  chvíli,  kdy 
válka  byla  hotovou  věcí  a  na  souboji  dvou  národů  a  dvou  kultur 
nedalo  se  ničeho  měniti,  vyvolávala  projevy  pro  mír,  schopné  jen 
demoralisovat  armádu. 

„]c  to  nesmazatelná  hanba  všech  stran  opposičních  za  vlády 
císařství,  že  v  podobné  chvíli  nechaly  se  dále  ovládat  vášněmi 
strannickými,"  tvrdí  Déroulěde.  Zájem  o  Vlast  u  nich  zmizel  z  pro^ 
stého  toho  důvodu,  že  byl  zřejmě  smíšen  se  zájmem  císařovým. 
U  většiny  byla  to  naprostá  ztráta  národního  citu.  „Ať  zhyne  Fran- 
cie, jen  když  padne  císařství?" 

A  na  doklad  tohoto  ducha  cituje  Déroulěde  výrok  Julesa  Ferry, 
když  po  prvých  porážkách  armády  rýnské  na  ulici  volal:  („tónem 
uspokojení",  praví  Déroulěde).  „Víte  už?  Vojska  císařova 
byla  poražena?" 

Není  pochyby,  že  situaci  Francie  značně  ztížila  tato  vnitřní  její 
vleklá  krise.  V  tklivé  a  vroucí  básni  „V  chvíli  návratu  do  Francie", 
připojené  později  k  „Pokutám",  sám  básník  jasně  formuluje  roz" 
por,  jehož  se  v  své  obžalobě  dotýká  autor  „Fcuilles  de  routě": 

„Vlasť  Slavkov,   ale   císař   zasluhuje  Waterloo." 


517 

Ale  byl  vinen  tímto  rozporem  Victor  Hugo  nebo  císařství? 
Bylo  vinou  básníkovou,  že  Napoleon  III.  projevil  více  energie 
dobývaje  mocí,  než  ji  udržuje?  Omluví  i  opravdové  chyby  oppo^ 
sice  proti  císařství  chyby  císařství  ?    Zlo  bylo  v  kořenu. 

Ostatně  Ize^li  vůbec  přičíst  stín  viny  na  národním  neštěstí  básníku, 
který  nechtěl  zradit  svou  zásadu,  chování  Victora  Huga  za  krise 
bylo  hodno  úcty.  Stačí  číst  citovanou  už  báseň;  stačí  číst  jeho  prO" 
jevy  za  obležení  Paříže,  zde  však,  mluvíce  o  výsledcích  zápasu, 
předbíháme:  zbývá  ještě  vylíčit  zápas. 

XXIV. 

v  úvodu  k  původnímu  vydání  čte  se  věta: 

„Nic  nezkrotí  svědomí  lidské,  neboť  svědomí  lidské,  toť  myšlenka 
boha." 

Kniha  Hugova  chce  býti  projevem  národního  svědomí.  Je  psána 
takořka  bezprostředně  po  převratu;  a  tato  bezprostřednost  zažití 
vedla  k  bezprostřednosti  výrazu.  Mlhavý  jindy  časem  má  v  této 
knize  Hugo  čísla  podivuhodné  plastiky.  Kniha  Hugova  není  knihou 
satir  ani  invcktív;  je  to  výkřik  nenávisti  a  což  je  více,  výkřik  lásky. 
A  historické  pozadí  dalo  knize  truchlivý  a  chmurný  rámec.  2.  pro" 
sinec  1 85 1  nemůže  být  pouhým  historickým  datem,  kdyžtě  z  něho, 
bez  dalšího  přičinění  zúčastněných,  vzešlo  neštěstí  Francie. 

Úvod  knihy  tvoří  delší  báseň  „Nox":  také  tato  báseň  je  „histo- 
rie zločinu".  Je  v  ní  již  přirovnání,  kterým  bude  básník  bičovati 
Napoleona  III.:   přirovnání  k  Napolcnu  I. 

„Já  naň  se  zavěsím.  A  /á  jsem  jeho  vládce, 

má  sudbou  mojí  být 
bud  proplout  na  něm  věky,  či  jej  krátce 

pod  sebou  utopit. 

Já,  sova,  zajmu  orla  vznešeného. 

Tu  výš  chci,  nízký,  v  pien. 
Jej  v  rukou  mám!  Já  výročí  vzal  jeho, 

Toť  vhodný  pro  mne  den! 

A  v  tento  den  já  jako  muž  se  vznesu, 

jenž  pláštěm  skrývá  zrak. 
Nemohou  tušit,  že  jím  hanbu  nesu 

v  den,  jenž  je  slavný  tak  I 


5i8 

Svou  nepřítelku  budu  míti  v  moci, 

čas  vhodný  k  zločinu. 
Francie  pevně  bude  spát  té  noci 

na  lůžku  z  vavřínu!" 

Tu  přišel,  vyžilý,  zrak  zhaslý,  v  nepokoji 

jak  zloděj,  bled  a  něm, 
a  noční  zloděj  ten  svítilnu  rozžal  svoji 

na  slunci  slavkovském  !  (Přeložil  V.  D.) 

Vášnivá  obžaloba  básníkova  volá  před  svůj  soud  všechny  účast" 
niky  zločinu;  každému  vpaluje  na  záda  jeho  znamení  hanby.  Tu 
v  stručných,  koncisních,  nezapomenutelných  popěvcích,  tu  ve  verši 
širokém   a   plynoucím   jako   tok   řeky  útočí   na  císaře  a  císařství. 

Arcibiskup  Sibour  jako  zástupec  církve,  „druhý  president" 
Dupin  jako  zástupce  zbabělého  parlamcntarismu  jsou  napadeni 
stejné  neúprosně  a  vražedně.  Básník  konfrontuje  v  kterési  básni 
knihy  mrtvoly,  které  jej  obklopují.  Tvé  jméno,  táže  se  prvého. 
Náboženství.  Kdo  tě  zabil?  Kněz!  A  vy?  Poctivost,  stud,  rozum,  ctnost. 
Kdo  vás  zabil?  Církev.  A  ty,  kdo  jsi  ty?  Veřejná  důvěra.  Kdo  té 
zabil?  Přísaha.  Ty,  která  spíš  zbrocena  krví?  Jmenovávala  jsem  se 
spravedlnost.  A  kdo  je  tvůj  vrah?  Soudce!  A  ty  obre  bez  meče 
v  své  pochvě,  jehož  planoucí  aureolu  zhasilo  bláto?  Zvu  se  Slav- 
kov.    Kdo  tě  zabil?  Armáda. 

Je'li  kniha  pranýřem,  je  také  pomníkem.  Pomníkem  všeho 
utrpení,  které  přinesl  státní  převrat.  „Pokuty"  v  jedné  ze  svých 
nejznámějších  hi&ni  „Mrtvým  ze  4.  prosince"  vzpomínají  všech 
obětí  převratu.  Obětí  nepřímých  vzpomíná  v  tklivé  druhé  „Písni" 
z  oddílu  prvého. 

Zdálo  by  se,  že  kniha  bude  monotónní!  Není.  Naopak,  „Po" 
kuty"  jsou  umělecky  mnohotvárné.  Nenávist  autorova,  nevyčerpá' 
telná  a  plamenná,  vtěíuje  se  vždy  do  nových.  Jsou  zde  místa  vel" 
kého,  zdrcujícího  pathosu.  A  čísla  prostá  a  jednoduchá,  slovo,  bolest 
v  své  vrcholné  formě,  v  zamlklosti. 

Často  se  mluvilo  o  osobním  rázu  odporu  Hugova  k  císařství 
a  k  Napoleonu  líí.  Žurnalistika  císařská  neúnavně  shledávala  do- 
klady pro  tuto  thesi.  „Pokuty"  nepřesvědčí  o  tom:  nenávist  osobní, 
diktovaná  malichernou  ješitností,  ať  úmyslně,  ať  bezděčně  uraženou, 
nemohla  by  nikdy  stačiti  k  vzniku  díla,  podobného  Hugovu. 
Malichernost  netvoří  věci  veliké.  Je  celá  řada  čísel,  kdy  osobnost 


519 

Hugova  plně  ustupuje  do  pozadí.  Posléze  nutno  konstatovat,  že 
není  to  pouze  nenávist  politická,  kterou  dílo  vyjadřuje ;  v  mohutné 
básni,  plné  soucitu  a  obžaloby,  společnost  moderní ;  v  „Joycusc  vie" 
básník  je  mluvčím  milionu  šlapaných,  vykořisťovaných,  ubíjených 
pro  rozkoš  několika  společenských  parasitů.  A  vystupujc^li  ▼  pc 
sledním  (V.)  oddílu  osobnost  básníkova,  pouze,  aby  hlásila  se  jako 
mluvčí  tolika  němých. 

Cení'li  se  kniha  Hugova  jako  celek,  je-^li  dílem,  kde  se  vzná^ 
šíme  nad  časovost,  není  tím  řečeno,  že  by  v  „Pokutách"  nc^ 
bylo  kazů.  Opposice,  tak  vášnivá  jako  Hugova,  hrozí  se  státi 
časem  opposicí  bud  jak  bud;  to  znamená,  že  nepřítel  zasluhuje 
hany,  bud  jakkoli.  Bolestně  pociťuje  se  to  z  posledního  oddílu 
„Pokut",  kde  se  čte  (jako  druhá)  báseň  „La  reculade",  datovaná 
z  I.  září  1853.  Říkal  jsem,  praví  v  básni  Hugo,  že  tito  vojáci  (vojáci 
státního  převratu)  mají  hlavu  příliš  skloněnou;  on  (císař)  otevře 
jim  cesty.  Národ  miluje  prach  a  zazníti  polnice,  zpívá  Francie  a 
tleská.  Válka  je  purpur,  jímž  se  zahalí  vražda.  Sláva,  sen.  nicota, 
dým! 

O  soldats!  qucl  réveill  Tempirc,  c'cst  la  fuite, 

soldats!  Tempire,  c'est  la  peur. 

Nechtě  si,  pokračuje  Hugo,  svůj  smutek,  svou  krev,  své  bláto! 
Váš  pán  bojí  se  nebezpečí:  káže  vám  couvat;  nechtě  si  na  své 
tváři  drsný  poliček  cizince.  Tento  trpaslík  snížil  vás  k  své  malosti. 
Odvážil  se  pouze  ke  krádeži.  S  bohem,  velká  válko  a  velké  bitvy ! 
S  bohem,  Wagrame,  s  bohem.  Lodi. 

„L'áne  russc  a  brouté  ce  Bonaparte  en  hcrbe. 
Sonncz,  clairons!  batež,  tambours!" 

Báseň  končí:  A  na  jeho  zasmušilé  pláni  slyším  s  bolesti  smáti 
se   černého  lva  u  Waterloo! 

Byla  to  nebezpečná  hra  a  povážlivé  ukázání  cesty. 

Ale  básník  byl  také  politikem;  a  politika  svedla  i  tak  přímo^ 
čarého  ideologa,  kterým  Hugo  byl,  k  něčemu  v  běžné  politice  běž' 
němu,  ale  ideově  zvrácenému  a  nedržitelnému:  Victor  Hugo,  který 
roku  1853  tak  se  pozastavoval  nad  ústupem,  29.  listopadu  1854 
neméně  energicky  vyslovuje  se  proti  útoku.  V  řeči  o  „válce  na 
východě"  Napoleona  III.,  kterého  odsuzoval  pro  ústup  před  ca^ 
rismem,  kterého  vinil,  že  nechtěl  dopřáti  armádě  velké  války  a 
velkých  bitev,  odsuzuje  a  viní,  že  válku  krymskou  vyvolal. 


520 

Měřiti  básníka  jeho  slabostmi  je  však  počínání  málo  správné; 
a  „Pokuty",  posuzujeme^i  kladné  hodnoty  jejich,  patří  do  řady 
vynikajících  děl.  Aniž  mohlo  by  to  měniti  na  tom  něco,  že  to  či 
ono  číslo  bylo  by  v  knize  velmi  dobře  možno  postrádati. 

XXV. 

Druhou  z  knih  tendenčního  a  přímo  agitačního  rázu  byl  „Na*- 
poleon  Malý". 

„Napoleon  Malý"  je  z  knih,  které  pokládají  zasažení  za  pamflet 
a  obdivovatelé  za  dílo.  Mezi  třemi  knihami,  o  nichž  zde  mluvíme, 
je  tato  nejméně  umělecká.  Hugo  píše  zde  něco,  co  je  chvílemi 
obžalobou,  chvílemi  historií,  chvílemi  filosofickou  úvahou;  a  co  je 
vždycky  řečí,  jež  se  snaží  stůj  co  stůj  strhnouti.  Také  v  „Pokutách" 
je  mnoho  rhetoriky  (neboť  rhctorika  dostavuje  se  vždy  tam,  kde 
selhává  opravdový  pathos).  Ale  podstatou  možno  řaditi  „Napoleona 
Malého"  mnohem  spíše  k  části  politické  část  díla  Hugova,  k  jeho 
řečem  a  proklamacím.  To  zdálo  by  se  odsouzením  knihy;  vysvět" 
litelno  je  to  však  jejím  posláním.  A  nebrání  to  tomu,  aby  v  aforis' 
tických,  stručných  kapitolkách  knihy  vyskytly  se  nejen  nejvýmluv^ 
nější  a  nejpůsobivější  partie  politického  díla  Hugova,  ale  také  kapi^ 
tolky,  bez  kterých  dílo  Hugovo  vůbec  nezdálo  by  se  nám  úplným. 
Jmenujme  jen  hrstku  stránek,  nadepsaných  „Parlamentarismus" » 
Možno  charakterisovati  méně  slovy  a  možno  kresliti  oekonomičíěji? 
Ctěme  passáž,  nadepsanou  „1789"  nebo  „Mirabeau",  čtěme  „Tribu^ 
nu",  „Moc  slova",  „Co  je  to  řečník",  Čím  byla  tribuna",  „Parlament 
tarismus",  „Zničenou  tribunu".  Toť  vše  stručné  kapitolky,  málo-- 
mluvné  a  mnoho  říkající.  Defiluje  v  těchto  stránkách  před  námi 
šedesát  let  politického  života  francouzského.  A  jaký  to  byl  život,  který 
počínal  pádem  bastilly!  Mluví  k  nám  neotřesená  ještě  víra  v  moc 
slova  a  v  moc  konstitučních  forem.  A  pod  tím  horlením  spisovatele, 
pod  tím  pathosem  řečníka,  pod  všemi  těmi  útoky  slyšeti  prudký 
tep  vzrušeného  básníkova  srdce.  Kniha  počíná  20.  prosincem. 
i848,  dnem  přísahy  Ludvíka  Napoleona  jako  presidenta  republiky 
francouzské,  a  končí  vášnivou  apostrofou,  rozvádějící  oblíbenou 
Hugovu  myšlenku:  „A  vy  si  myslíte,  že  vše  to  jest!  Vy  se  domní- 
váte, že  existuje  plebiscit,  že  tato  konstituce  z  kteréhosi  lednového 
dne  existuje,  že  senát  existuje,  že  ona  státní  rada  a  onen  sbor 
zákonodárný  existují!  Vy  si  myslíte,  že  je  lokaj,  zvaný  Rouher, 
sluha,  zvaný  Troplong,  eunuch,  zvaný  Baroche,  a  sultán,  pasa, 
pán,  který  se  jmenuje  Ludvík  Bonaparte !  Nevidíte  tedy,  že  to  vše 


521 

je  chiméra  1  Nevidíte  tedy,  že  Druhý  prosinec  je  pouze  ohromná 
illuse,  pausa,  chvíle  přestávky,  druh  opony,  za  jakou  bůh,  ten 
podivuhodný  strojník,  připravuje  a  sestrojuje  poslední  akt,  ko" 
nečný  a  triumfální  akt  francouzské  Revoluce  ?  Díváte  se  tupě  na 
oponu,  na  věci  vymalované  na  hrubém  plátně,  na  nos  tohoto,  na 
épauletty  onoho,  na  velkou  šavli  jiného,  na  tyto  obchodníky 
s  kolínskou  vodičkou,  jež  zvete  generály,  na  panáky,  jež  zvete 
úředníky,  na  tatíky,  které  zvete  senátory,  na  tuto  směs  karikatur 
a  strašidel,  a  vy  všechno  toto  pokládáte  za  skutečnost!  A  vy  ne^ 
slyšíte  pod  tím,  v  stínu,  temný  hluk!  Neslyšíte  někoho  přecházeti! 
A  vy  nevidíte,  že  tato  opona  třese  se  dechem  toho,  co  je  za  ní!" 

V  „Napoleonu  Malém",  v  oddílu  „Zločin"  otištěn  obsáhlý 
výňatek  z  nevydané  tehdy  ještě  „Historie  zločinu". 

„Historii  zločinu"  knižně  otiskl  Victor  Hugo  na  podzim  1877 
s  tímto  lakonickým  úvodem : 

„Tato  kniha  je  více  než  časová;  jt  nutná. 
Otiskuji  ji." 

Konec  druhé  republiky  byl  myšlen  jako  výstraha  třetí  republice. 
Přes  to  je  „Historie  zločinu"  dílem  mnohem  méně  tendenčním  než 
„Napoleon  Malý".  U  tohoto  nabudeme  si  časem  dojmu  práce  dě^ 
lané,  dělané,  pravda,  geniálně,  ale  přes  to  dělané ;  „Historie  zlo^ 
činu"  je  mnohem  více  tvořená.  Podává  pohnutý  obraz  několika 
pohnutých  dní,  které  rozhodly  o  osudu  druhé  republiky.  Tento 
obraz  je  kreslen  stranníkem;  ale  stranník  nepřestal  býti  umělcem, 
V  tomto  smyslu  možno  stavět  „Historii  zločinu"  jako  protějšek 
„Pokut".  V  „Pokutách"  básník  se  bouří.  V  „Historii  zločinu"  vy 
pravuje.  Vypravuje  místy  mistrně.  Je  to  spíše  román  nežli  historie. 
Ale  Hugovy  romány  nejsou  prosty  jisté  titěrnosti;  básník  stává 
se  v  nich  časem  až  nepříjemně  hledaným  a  manýrovaným.  Tento 
román  je  mnohem  více  prost  slabůstek  Hugova  stylu  než  kterým 
koli  jiný  z  jeho  románů. 

XXVI. 

V  „Paris  et  Róme"  v  úvodu  k  „poslední  části  trilogie,  stvořené 
Napoleonem  III."  „Po  vyhnanství",  píše  Hugo: 

„Vlast  má  v  sobě  tu  krutost,  že  odejít  z  ní  je  smutné  a  vrátit 
se  do  ní  mnohdy  ještě  smutnější.  Který  psanec  římský  nebyl  by 
raději  umřel  jako  Brutus  nežli  se  dočkal  vpádu  Attilova?  Který 
psanec  francouzský  nebyl  by  dal  přednost  věčnému  vyhnanství 
před  obsazením  Francie  Pruskem  a  odtržením  Met  a  Štrasburku  ?" 

Lumír  XLII.  11.  66 


522 

]c  nevyličitelně  bolestné,  pokračuje  Hugo,  vrátit  se  k  rodnému 
krbu  v  den  katastrof,  býti  přiveden  událostmi,  jež  vás  pobuřují; 
volat  dlouho  vlast  ve  své  touze  a  cítit  se  insuítovaným  ochotou 
sudby,  která  vyslechne  pokořujíc;  býti  v  pokušení  spoličkovat  ště^ 
stěnu,  která  směšuje  krádež  s  náhradou 

Toho  všeho  dostalo  se  Hugovi. 

V  době,  kdy  psána  úvodní  báseň  k  „Pokutám",  dělilo  něco 
málo  hodin  Francii  od  katastrofy  sedanské.  A  Hugo  vrátil  se  do 
Paříže  právě  včas,  aby  mohl  míti  podíl  na  obležení.  Shroucení 
císařství  a  proklamace  republiky  nedovedly  zadržet  postupu  nc^ 
mcckého  na  Paříž. 

V  proklamaci  Hugově  >Němcům"  z  8.  září  1870  je  něco  naivně 
tklivého.  „Co  jsme  vám  udělali?"  táže  se  Hugo  za  mladičkou  re" 
publiku  francouzskou.  „Což  tato  válka  je  naším  dílem  ?  Bylo  to 
císařství,  jež  jí  chtělo,  císařství,  jež  ji  způsobilo.  Je  mrtvo.  Je 
dobře.  Nemáme  nic  společného  s  touto  mrtvolou. 

Je  minulost,  my  jsme  budoucnost. 

Je  zášť,  my  jsme  sympatie. 

Je  zrada,  my  jsme  poctivost. 

Je  Capua  a  Gomora,  my  jsme  Francie." 

Je-li  naivní  důvěra  Hugova  v  rozlišování  císařství  a  republiky 
a  dělení  jejích  osudů,  nalezl  Hugo  v  závěru  svého  apelu  důstojný 
a  hrdý  tón.  „Nyní  jsem  domluvil.  Trváte^i,  Němci,  na  svém, 
budiž,  upozornil  jsem  vás.  Čiňte,  jděte,  napadněte  zdi  Paříže.  Pod 
vašimi  kulemi  a  miíraillézami  bude  se  bránit.  Co  se  mne,  starce, 
týče,  budu  v  ní  beze  zbraní.  Je  mne  důstojno  býti  s  národy,  které 
umírají,  lituji  vás,  že  jste  s  králi,  kteří  vraždí." 

Ozvěna  Hugových  slov  v  Německu  nebyla  taková,  jakou  básník 
čekal;  Německo  bylo  příliš  opojeno  vítězstvími,  aby  vidělo  ve 
výzvě  Hugově  něco  jiného  než  provokaci.  Němci  pokračovali  ve 
svém  pochodu  na  Paříž.  Po  apelu  k  cizincům  apeluje  básník  na 
rodáky;  volav  marně  „Mír!"  volá  nyní  Hugo  „Válka!"  Proklán 
mace  „Francouzům"  volá  do  zbraně  všechny,  kteří  jsou  schopni 
ji  nésti;  je  plna  víry  v  zdar  dalšího  zápasu.  2.  října,  za  obležení 
již,  píše  Hugo  proklamaci  „Pařížanům".  Vybízí  je  k  jednotě,  volá 
je  k  vytrvalosti.  Němci  mají  dva  plány:  chtějí  zdolat  Paříž  bom^ 
bardováním  a  vyhladověním. 

„Zkuste  to,"  volá  Hugo.  „Zatím  přijde  zima.  A  Francie." 

Organisacc  národní  obrany,  podniknutá  Gambcttou,  vzbudila 
respekt  Evropy;  bohužel  přišla  přes  všechnu  energii  pozdě.  Zatím 
padly  Mety  a  Němci    mohli   sesíliti   armádu,  Paříž  obléhající,  nO" 


523 

vými  posilami.  Když  ze  země  vydupané  nové  armády  francouzské 
staly  se  schopnými  akce,  nedovedly  už  prolomit  železného  kruhu, 
svírajícího  Paříž.  Vyhladověná  Paříž  donucena  po  pěti  měsících 
ke  kapitulaci  a  Francie  k  míru  za  těžkých  podmínek. 

Victor  Hugo,  zvolený  8.  února  1871  do  Národního  shromáždění 
(214.169  hlasy),  pronesl  i.  března  v  debatě  o  míru  prudkou  řeč 
proti  míru.  Po  přijetí  smlouvy  mírové  učinil  Hugo  návrh,  aby 
zástupci  Elsaska  a  Lotrinska  zachovali  svá  sedla  v  shromáždění 
až  do  dne,  kdy  budou  moci  vrátit  mandát  svým  voličům. 

Zatím  přiostřila  se  krisc  pařížská.  Pravice  shromáždění  nechtěla 
dopustit  zasedání  shromáždění  v  Paříži.  Navrhovalo  se  Bourges, 
Fontainebleau  a  posléze  přijaty  Versailíes.  Hugo  dne  6.  března  vyslo^ 
vil  se  pro  Paříž.  Ale  krátce  po  té  básník  vzdal  se  svého  mandátu. 
Při  jednání  o  volbách  v  Alžíru  žádalo  se  zrušení  volby  Garibaldiho 
jakožto  cizince.  Hugo  chopil  se  slova  a  užil  slov,  jež  vyvolala  prudkou 
bouři.  „Nechci  urážeti  nikoho  v  tomto  shromáždění,  ale  řeknu  jen, 
že  je  (Garibaldi)  jediný  z  generálů,  pro  Francii  zápasivších,  který 
zůstal  neporazen."  Slova  zůstal  neporazen  vyvolala  prudký 
odpor ;  vicomte  de  Lorgcril  reagoval  na  ně.  „Je  to  kompars  z  melo-' 
dramatu.  Nebyl  poražen,  poněvadž  se  nebil.*'  Hugo,  nemoha  přes 
několikáíerou  výzvu  předsedovu  domoci  se  ticha,  ohlásil  svou  re^ 
signaci  na  mandát.  Po  poznámce  Ducrotově,  který  žádal  vyšetření 
příčin  porážky  armády  západní,  dokazuje  z  telegramů  Gambetových, 
že  vyčítal  Garibaldovi  nečinnost  v  okamžiku,  kdy  tato  nečinnost 
přivodila  známou  katastrofu  východní  armády,  prohlásil  předseda  po 
opětovném  dotaze,  trvá^li  Hugo  na  své  resignaci,  že  přečte  příslušný 
dopis  Hugův  teprve  příštího  dne  Ale  Hugo  na  své  resignaci  setrval. 
Chystal  se  právě  na  odchod  z  Bordeaux,  když  zemřel  náhle  jeho 
syn,  Charles  Hugo.  Povinnost  děda  a  potučníka  dvou  vnoučat 
volaly  Huga  do  Brusselu.  Zatím  po  válce  francouzsko'německé 
rozzuřila  se  ve  Francii  válka  občanská;  v  Paříži  postavila  se 
kommuna  proti  vládě  vcrsaillské  a  vypukl  boj,  z  obou  stran 
bezohledně  a  nenávistné  vedený.  Hugo,  který  reagoval  poeticky 
na  kruté  události  roku  1870  knihou  „Strašný  rok",  napsal  tehdy 
v  Brusselu  básně  „Výkřik"  (15.  dubna  1871),  „Žádné  represalic" 
(21.  dubna)  a  „Dvě  trofeje"  (6.  května).  „Ach!  válka  občanská, 
smutná  po  Slavkovu,  je  Sedanu  nízká!",  volá  Hugo  v  prvé. 
A  v  „Rcpresaliích"  čteme  verš:  „Spasil  bych  Jidáše,  kdybych  byl 
Kristem."  Třetí  báseň  vztahovala  se  na  bombardování  slavných 
památek.  Marný  jsou  však  verše  básníkovy;  marný  jeho  připiš 
přátelům  Mcuriceovi  a  Vacquerieovi.  Krutý  boj  dobojován.  MéMi 


524 

za  kommuny   Hugo  mnohé  a  vážné    výtky   komraunardům,    při^ 
klonily   se  jeho    sympatie   po  vítězství    versaiílských   a   po  řežích 
a   popravách    rozrušených   vítězů    na    stranu    poražených.    V   dO' 
píše,    adresovaném  redakci  žurnálu  „rindcpendance  Belgc",  ohlásil 
Hugo  ochotu,   poskytnouti   útočiště   politickým  psancům,   prohla^ 
šovaným  za  zločince.  V  noci  po  otištění  listu  (ze  27.  na  28.  květen) 
došlo  k  velikým  demonstracím  před  domem,  který  obýval  Hugo. 
30.  května   básník  vypovězen   z  Belgie.    V  senátě  belgickém  ujali 
se  jeho  reci  Defuísseaux,  Couvreur,  Demeur  a  Joffrand.  Ohromnou 
většinou  (81  proti  5  hlasům)   návrh  denního   pořádku,   jejž  podal 
Defuísseaux,  padl.  Po  krátkém  pobytu  v  Londýně  vrátil  se  Hugo 
do  Paříže,  aby  pokračoval  ve  svém  díle  „conciliace  a  reconciliace**. 
S    malým    úspěchem;     při    volbách    2.    července,    Hugo,    v    Paříži 
nepřítomný,    propadl;    dostal  57.854  hlasy.    Jako  odpověd  podává 
ve    Vianden    básník    bilanci    působnosti    své    v    předchozím    roce. 
„—  Vrátil   jsem   se    do  Paříže    5.  září  1870;    po    pět  měsíců  oble^ 
žení  namáhal  jsem  se  přispěti   obraně   a  udržeti  jednotu   za  pří^ 
tomnosti  nepřítelovy;  zůstal  jsem  v  Paříži  do  13.  února;  13.  února 
odešel  jsem  do  Bordeaux;  15.  zaujal  jsem  své  místo  v  Národním 
shromáždění;    i.  března   mluvil    jsem   proti   smlouvě   mírové,  jež 
nás  stojí  dvě  province    a  pět  miliard;    2.  jsem  proti  této  smlouvě 
hlasoval;  v  schůzi  radikální  levice  3.  března  podal  jsem  návrh  re^ 
soluce,  který  shromážděním  jednomyslné  přijat  a  který,  kdyby  byl 
projednán   v  pravý  čas    a   přijat  shromážděním,    byl    by  zachoval 
přítomnost  zástupců  Elsaska   a  Lotrinska  na  jejich  lavicích  až  do 
dne,  v  němž  by  se  staly  obě  province  opět  francouzskými  skutkem, 
jako   jimi  jsou  právem   a  srdcem;   v  jedenáctém    oddělení  dne  6. 
března  radil   jsem  shromáždění,    aby   zasedalo    v  Paříži    a  vyložil 
jsem  nebezpečí  zamítnutí  návratu;  8.  března  povstal  jsem  k  obraně 
neuznaného  a  insultovaného  Garibaldiho  a  ježto  shromáždění  mne 
poctilo  stejným  zacházením,  resignoval  jsem  jako  on;    18.  přivezl 
jsem  do  Paříže  svého  syna,  13.  náhle  zemřelého,  a  poděkoval  jsem 
lidu,  který,    ač   v  plném  rozechvění  revoluce,    laskavě  účastnil  se 
pohřebního  průvodu;  21.  března  odebral  jsem  se  do  Brusselu  — ; 
v  Brusselu  potíral  jsem  kommunu  u  příležitosti  ohavného  dekretu 
o  rukojmích  a  řekl  jsem   žádné    reprcsalie;  připomenul  jsem 
kommuně  principy  a  bránil  jsem  svobodu,    právo,    rozum,  nepo" 
rušitclnost  života  lidského;  bránil  jsem  Colonnu  proti  kommuně 
a  Are   de  Triomphe   proti  Shromáždění;   žádal   jsem  mír  a  smír, 
pronesl  jsem  rozhořčený  výkřik  proti  občanské  válce  ;    26.  května 
v  okamžiku,    kdy   vítězství   rozhodlo  pro  Shromáždění,    poněvadž 


525 


vláda  belgická  postavila  mimo  zákon  poražené,  kteří  byli  titíž  lidé, 
které  jsem  potíral,  reklamoval  jsem  pro  ně  právo  asylu  a  připo' 
juje  příklad,  nabídl  jsem  jim  asyl  ve  svém  domě;  27.  byl  jsem 
v  noci  napaden  ve  svém  bytě  bandou,  v  jejíž  řadách  byl  syn 
člena  belgické  vlády;  29.  května  byl  jsem  vypovězen  belgickou 
vládou;  úhrnem  konal  jsem  svou  povinnost,  nic  než  svou  povin' 
nost,  celou  svou  povinnost ;  kdo  koná  svou  povinnost,  bývá  z  pra^ 
vidla  opuštěn;  a  proto,  když  jsem  měl  v  únoru  při  pařížských 
volbách  214.000  hlasů,  jsem  překvapen,  že  mi  jich  zůstalo  v  čcr^ 
věnci  57.000.  Jsem  tím  hluboce  dojat.  Byl  jsem  šťasten  pro  těch 
214.000;  jsem  hrdý  na  57.000."  Také  při  volbách  7.  ledna  i872 
Hugo  propadl  proti  Vautrainovi.  Roku  1873  propadl  Hugo  jako 
radikální  republikánský  kandidát  opět;  byl  zvolen  teprve  r.  1876 
za  senátora.  V  senátu  uchopil  se  opětně  slova.  Po  prvé  22.  května  1876. 
Mluvil  pro  amnestii.  Po  důstojné  řeči,  plné  vzpomínek,  dochází 
k  hlasování:  návrh  na  amnestii  pro  událost  ze  dne  18.  března  1 87 1 
podporován  devíti  senátory ;  všichni  ostatní  hlasují  proti.  Důležitým 
byl  rok  1877.  Tehdy,  za  presidenta  maršála  Mac  Mahona,  došlo 
málem  k  pokusu  o  státní  převrat.  V  té  chvíli  otiskl  Hugo  svou 
„Historii  zločinu". 

Vztyčuje  se  ještě  jako  svědek  minulosti,  aby  varoval. 
Byl  to  poslední  zápas  Hugův.  Mluvil  ještě  opětně  v  senátu: 
dne  28.  ledna  1879  a  3.  července.  Osmasedmdesátiletý  stařec 
loučil  se  s  veřejnou  svou  činností  slovy:  „Co  se  mne  týče  — 
nechtě  mne  skončiti  touto  vzpomínkou  —  je  tomu  čtyřiatřicct 
let,  co  jsem  debutoval  na  tribuně  francouzské  —  na  této  tri^ 
buně.  Bůh  dovolil,  aby  má  prvá  slova  byla  pro  pochod  vpřed 
a  pro  pravdu;  dovoluje  dnes,  že  tálo  —  poslední,  pomyslím-li  na 
svůj  věk,  jež  snad  mezi  vámi  mluvím  —  budou  pro  milost  a  pro 
spravedlnost." 

Victor  Hugo  zemřel  dne  22.  června  1885.  Zemřel,  vida  zabez- 
pečenou republiku  francouzskou.  Zemřel,  nepřiblíživ  se  ani  o  krok 
svému  snu  o  Spojených  státech  evropských.  Zemřel  po  životě  bo- 
hatém, v  kterém  se  často  mýlil,  ale  vždy  poctivě  splatil  své  omyly. 
Nejtěžší  rány  a  pohromy  nedovedly  zviklati  jeho  víry  v  pokrok 
a  budoucnost.  Vyšed  z  ovzduší  konservatismu  a  legitimismu,  došel 
k  radikalismu  a  republikánství.  Spojoval,  co  málokdo  spojuje: 
neobmezcnou  úctu  před  velikostí  a  geniem  s  neomezeným  sou- 
citem  s  malým  a  trpícím;  prvek  aristokratický  s  prvkem  demo- 
kratickým, smysl  pro  národní  tradici  s  duchem  revolucionařským. 


526 

Od  dobového  liberalismu  lišil  se  živým  a  hlubokým  zájmem  a 
porozuměmm  pro  otázky  sociální. 

Napadán  pro  „chiméričnost",  hájí  se  básník'politik  v  předmluvě 
ke  knize  „Za  vyhnanství"  těmito  větami: 

„Pravda  má  dvě  jména:  filosofové  nazývají  ji  ideálem,  státníci 
chimérou." 

Mají  státníci  pravdu?  Nemyslíme. 

Dle  nich,  všechny  rady,  jež  může  dáti  psanec,  jsou  „chimé" 
rické". 

Připouštíme^li,  říkají,  že  tyto  rady  mají  pro  sebe  pravdu,  mají 
proti  sobě  skutečnost. 

Podrobme  věc  zkoušce. 

John  Brown  je  přemožen  u  Harper's  Ferry.  Státníci  praví: 
Oběste  jej.  Psanec  praví:  „Respektujte  jej."  John  Brown  je  oběšen; 
Unie  se  roztrhne,  válka  Jihu  vypukne.  Kdyby  byl  ušetřen  John 
Brown,  byla  by  ušetřena  Amerika. 

Druhá  skutečnost.  Maximilián  je  zajat  v  Queretaru.  Lidé  prak" 
tičtí  praví:  Zastřelte  jej.  Člověk  chimérický  praví:  Dejte  mu  mi^ 
lost.  Maximilián  je  zastřelen.  To  stačí,  aby  ohromná  věc  učinila 
se  malou. 

Třetí  skutečnost.  Isabella  je  svržena  s  trůnu.  Čím  se  stane  Špa- 
nělsko? Monarchií,  praví  státníci.  Republikou,  praví  psanec.  Spa' 
nělsko  se  stane  monarchií.  Připadne  po  Isabellc  Amadeovi,  po 
Amadeovi  Alfonsovi,  v  očekávání  Carlosc;  to  je  věc  Španělska.  Ale 
hle,  co  týká  se  světa  celého:  tato  monarchie  hledající  monarchu 
dá  záminku  Hohenzollernům;  odtud  úklad  Pruska,  odtud  zardousení 
Francie,  odtud  Sedan,  odtud  hanba  a  noc " 

Je  a  zůstane  zásluhou  Victora  Huga  —  aniž  bychom  identit 
fikovali  se  s  jeho  pojetím  —  že  on,  básník,  proti  denní,  malé  a 
malicherné  politice  stavěl  to,  co  zvali  jeho  kritikové  chimérami 
a  co  on  zval  ideálem;  je  a  zůstane  zásluhou  básníka-politika,  že 
nerespektoval  skutečnosti,  jež  byly  dogmatem  a  jsou  dosud 
dogmatem  malých  duchů  a  malých  srdcí.  Je  a  zůstane  zásluhou 
Hugovou,  že  snažil  se  udržeti  plamen,  rozžatý  velikou  revolucí; 
neboť  běda  národu,  v  kterém  není  svatého  plamene,  národu,  tupě 
se  klanícímu  skutečnostem  a  zbožňujícímu  fakta. 


527 


FEUILLETON. 


NĚKOLIK  SLOV  KOMMENTÁŘE. 

Victor  Hugo  není  u  nás   neznám. 

Nebyl  to  nikdo  menší  než  Jaroslav 
Vrchlický,  který  seznamoval  po  desíti- 
letí rodnou  zemi  s  autorem  „Pokut". 
Činil  tak  methodou,  Vrchlickému 
vlastní:  obsáhlým  výborem  z  poesie 
Hugovy,  kterým  takořka  debutoval, 
a  cssayemi  o  díle  Hugovč.  V  službu 
díla  Hugova  postavil  se  Jaroslav 
Vrchlický  s  tím  větši  horlivostí,  s  čím 
větší  prudkostí  byl  tento  básník  na- 
padán mladou  generací  literární  ve 
Francii  a  mladou  kritickou  školou 
u  nás.  Překladatel  Hugův  označen 
Hugovým  žákem;  neplným  právem, 
poněvadž  příbuznost  mezi  oběma 
básníky  netýkala  se  celého  díla  a  snad 
ani  podstaty  Hugova  díla,  ale  určitých 
jeho  stránek  a  rysů,  řekněme  hned 
spíše  vnějších,  formálních. 

Krásná  vlastnost  Jaroslava  Vrchlic- 
kého byla,  že  snažil  se  přiblížiti  Če- 
chám poesii  vůbec.  I  poesii,  jež  jemu 
osobně  blízka  nebyla.  Najdeme  v  pře- 
kladovém díle  básníkově  autory  jemu 
přímo  odlehlé.  Ve  svých  anthoíogiích 
snažil  se  Vrchlický  býti  co  nejúplněj- 
ším. Přes  to  není  divu,  že  —  aniž  by 
překladatel  chtěl,  aniž  by  si  byl  vě- 
dom —  v  jeho  výbory  se  vloudila 
lecjaká  jednostrannost.  Snaha  po  ob- 
jektivnosti, touha  po  úplnosti  vedla 
Vrchlického  k  tomu,  že  ve  svém  pře- 
kladovém díle  registroval  také  „Po- 
kuty", přeloživ  dvě  tři  básně  z  nich. 
Ale  bezděčný  a  příliš  vysvětlitelný 
subjektivismus  projevil  se  v  tom,  že 
právě  básně.  Vrchlickým  přeložené, 
o  knize  nepodávají  obraz  přiléhavý. 
Právě  tak,  jak  je  tomu  s  „Pokutami", 
je  s  celým  politickým  dílem  Hugovým 
vůbec.  Máme  dnes,  kromě  obsáhlého 
výboru  poetického,  přeloženy  čelné 
prosaické  publikace  Hugovy;    máme 


dokonce  přeloženy  i  některé  po  mém 
soudu  méně  významné.  Ale  chybí 
v  seznamu  překladů  z  Huga  dílo,  jako 
je  „Historie  zločinu",  trochu  román, 
trochu  dějiny,  dílo  vášnivé  a  pito- 
reskní, dílo  mohutné  vnitřním  svým 
ohněm.  A  nemáme  přeloženo  ani  dílo, 
jako  je  „Choses  vues"  —  skizzář  bás- 
níka a  politika,  který  doplňuje  obraz 
Hugův  podstatnými  a  významnými 
rysy.  „Pokuty"  je  po  mém  soudu  dílo 
nepřeložitelné:  ale  chyběly  i  takové 
ukázky,  jež  by  aspoň  podstatnější 
rysy  této  poesie  snažily  se  zachytit. 
Zajisté  že  také  v  české  literatuře 
opětně  poukázáno  na  politickou  čin- 
nost Hugovu;  ale  obšírněji  nestalo  se 
tak,  po  mém  vědomí,  nikdy.  Vždy  byla 
tato  činnost  uváděna  jako  druhořadá 
a  více  než  druhořadá.  Ale  způsob 
tento  mohl  přímo  vésti  k  neporoz- 
umění a  nechápání.  Dílo  Hugovo  je 
v  podstatě  jednotné:  promluví  k  nám, 
dejme  tomu  z  „Bídníků",  „Muže,  který 
Kt  smě  je",  z  „Devadesát  tři"  muž,  který 
byl  součástkou  politické  historie;  a 
promluví  k  vám  v  dílech  politických 
nebo  aspoň  převážně  politických  muž, 
který  byl  součástkou  historie  lite- 
rární. 

Podivný  a  mimořádný  politický 
vývoj  Hugův  může  se  však  dovolá- 
vati pozornosti  ne  pouze  ze  zájmu 
pro  dílo  a  pro  osobnost  Hugovu; 
politický  vývoj  Hugův  je  také  poli- 
tickým vývojem  Francie.  Jaký  to  po- 
hnutý obraz!  Hoch  vidí  Napoleona; 
jinoch  nadchne  se  pro  legitimitu; 
mladík  počíná  se  přibližovati  Napo- 
leonovi; a  pak,  vlastní  politická  čin- 
nost básníka,  počínající  za  Ludvíka 
Filipa,  mohutnějící  za  druhé  repu- 
bliky, vrcholící  státním  převratem  a 
vyhnanstvím  devatenácti  let,  bouřící 
bojem  o  zachování  republiky  třetí  a 
bojem  o  milost  pro  kommunu!  Toť 


528 


důvod,  proč  jsem  popřál  pozornosti, 
jež  snad  bude  se  mnohému  zdáti 
přílišnou,  této  stránce  díla  básníkova. 
Chtél-Ii  jsem  však  přiblížiti  čtenáři 
politickou  činnost  Hugovu,  bylo  nutno 
neomezit  se  na  kritické  reflexe,  jež  by 
předpokládaly  znalost  látky  —  které 
mi  kromě  řídkých  výjimek  těžko  bylo 
předpokládati!  —  nýbrž  podati  ob' 
sáhlými  výňatky  a  ukázkami  při' 
bližný  obraz.  Nerozpakoval  jsem  se, 
dáti  často  mluvit  samotnému  autoru, 
charakterisovati  jej  více  ukázkami 
vybranými  s  jistou  intencí,  nežli 
vlastními  slovy.  Pokusil  jsem  se  vy' 
brat  také  některé  ukázky  z  „Pokut" 
a  přeložiti  ty,  které  přibližně  aspoň 
přeložiti  se  daly.  Vědom  si  krajních 
obtíží  při  tomto  překladu,  netvrdím, 
že  jsem  podal  obraz  úplný  a  správný; 
byl  jsem  nucen  spokojiti  se  s  jistou 
přibližností,  která  mi  byla  tím  bO' 
lestnější,  čím  více  bylo  místy  nutno 
resignovati.  Nabude'li  český  čtenář 
z  příkladů  aspoň  přibližného  názoru 
o  originálu,  nebyla  přece  má  práce 
marná. 

Příklad  několika  velkých  duchů 
Francie  století  devatenáctého  uka' 
zuje,  že  také  autor  belletrista,  chce'li 
obsáhnouti  život  své  vlasti,  lidí  a 
charaktery  své  doby,  nemůže,  ba  ne' 
smí  jíti  se  zavřenýma  očima  kol  pO' 
litických  dějin  své  země,  kol  politic' 
kých  dějin  světových.  Volno  mu,  aby 
kterýmkoli  způsobem  na  ně  reagoval, 
stejně  jako  na  hospodářské  a  sociální 


problémy.  Balzac,  abychom  uvedli 
jediný  příklad,  byl  duch,  jdoucí  jiný' 
mi  cestami  než  Hugo;  je'li  nejisto, 
kam  by  byl  šel  dalši  vývoj  velikého 
tohoto  ducha  —  v  posledních  pracích, 
jako  v  nedokončeném  „Député  d'Ar' 
cis"  je  jisté  zviklání  —  je  jisto,  že 
podstata  díla  Balzacova  je  ducha 
konservativního.  Úkolem  literárního 
historika  není  hodnotit  zásady,  aie 
dílo,  v  kterých  byly  realisovány  nebo 
realisovány  býti  chtěly;  dojde  se 
k  úsudku,  že  u  velikého  ducha  ne- 
zabrání  ideové  zaujetí,  aby  přísně  a 
ukázněně  tvořil  lidi,  charaktery,  si' 
tuace.  Na  úskalí  zaujetí  ztroskotávají 
pouze  malí  duchové. 

A  tak  má  práce  také  takový  smysl: 
ukázati,  že  politické  zaujetí,  zájem 
na  osudu  národa,  na  jeho  budouc' 
nosti,  není  nutně  prvkem,  který  by 
vedl  k  rozkladu  tvořivosti  umělecké; 
že  v  případě  Hugově  byl  naopak 
prvkem  plodným  a  cbrodným.  Bylo 
možno,  aby  Hugo  neodešel  do  vy' 
hnanství,  ježto  mnoho  jiných  smí' 
řilo  se  s  2.  prosincem;  bylo  možno, 
aby  Hugo,  odešeHi,  vrátil  se  jako 
mnoho  jiných  z  vyhnanství  po  amnes' 
tii,  nenapsav  „Pokut",  nenapsav  „Na^ 
poleona  Malého"  ani  „Historii  zloči' 
nu".  Hugo  byl  by  podržel  zajisté  i  tak 
významné  místo  v  literatuře  frau' 
couzské;  ale  jeho  dílo  a  jeho  život 
byl  by  menší  o  velký,  nesmiřitelný 
zápas,  vedený  z  ostrovů  Jersey  a 
Guernesey.  Viktor  Dyk. 


K  dnešnímu  číslu  přiložena  reprodukce  olejové  podobizny  V.  Hálka  na  paměť 
40tého  výročí  jeho  úmrtí. 

„Lumír'*  vychází  15.  každého  měsíce  mimo  srpen  a  předplácí  se  pro  Praha:  na 
půl  léta  K  4*S0,  na  celý  rok  K  9-60.  Poštou:  na  půl  léta  K  5'—,  na  celý  rok  K  10*— 
—  Patisk  původních  prací  se  vyhrazuje.  —  Dopisy  administraci  „Lumíra"  buďtež 
adresovány:  Časopis  „Lumír",  Praha,  Karlovo  náměstí  č.  34.  —  Listy  přijímáme  jen  fran- 
kované.  Rukopisů  nevracíme. 

Za  redakci  zodpovědný  Viktor  Dyk.  —  Hajetník,  vydavatel  a  nakladatel  J.  Otto. 
Tiskem  „Unie"  v  Praze. 


Číslo  toto  vydáno  dne  22.  října  1914. 


BINDING  ^.        .  FEB  2  6  1969 


AP  Lumír 

52 

L8 

n.s. 


PLEASE  DO  NOT  REMOVE 
CARDS  OR  SLIPS  FROM  THIS  POCKET 

UNIVERSITY  OF  TORONTO  LIBRARY